ČLOVĚČINY: Konec světa

Je na světě hodně lidí, kteří věřili, že 21. prosince 2012, nastane konec světa. Nechápu pak ty jedince, kteří se zásobují vším možným, co by jim mělo umožnit ten konec světa na nějakou dobu přežít. Zřejmě jim uniká pojem slova konec. Nekonečný je pouze vesmír. Ať už co do vzdáleností, tak do času. I když vlastně víme, že moc o tom nevíme, že ano.

 

Já mezi tyto věřící nepatřím, i když pozvolný konec světa jak jsme ho znali a známe, mě už drahnou dobu neuniká. Změny společenské, hospodářské a změny prostředí nastávají čím dále tím častěji. Akcelerují. Co bylo ještě nedávno ctností lidského charakteru, se ocitá na smetišti dějin. Stačí se porozhlédnout kolem sebe, jak se chovají ti, co mají společnost vést, ať už jsou kdekoliv. A ryba páchne od hlavy.

Moderní, technologicky vyspělá, sekulární společnost odmítá Boha. Odmítá spiritualitu, i když tato provázela lidstvo od jeho vzniku. Člověk ve své podstatě potřebuje konečnou morální autoritu, které by za svoje konání zodpovídal. Pokud ji nemá, tak to dopadá tak, jak to dopadá s evropskou, potažmo západní civilizací právě nyní. Výrok „je něco shnilého ve státu Dánském“ je už několik set let starý, ale stále aktuální a nejen v Dánsku, že ano. Dalo by se říct, že ti co opustili Boha, ty opustil Bůh, i když Bůh svoje ovečky neopouští nikdy. On je k jejich dobru pouze trestá. Ony si to jen neuvědomují, nebo uvědomovat odmítají. Nezapomínejme, že spravedlnost lidská se od spravedlnosti Boží vzdaluje čím dále tím více a rychleji.

Máme za sebou Vánoční svátky, které pro všechny křesťany znamenají oslavu narození Spasitele Ježíše Krista. Pro jiné to jsou svátky slunovratu. A nebo Hanukkah, které mohou při příznivé konstelaci hvězd také připadnout do období Vánoc. Dokonce podobné může nastat i tehdy, když islámský lunární kalendář napoví souvěrcům, že je Ramadan, a tak se i tento kalendář sejde s tím, co používá zbytek světa, tedy kalendářem Gregoriánským. A pro ty ostatní, jako by tyto svátky neexistovaly, a rádi by je označili jen jako „svátkovou sezónu“, tedy „holiday season“ a nebo „svátky jara“ místo Velikonoc.

Naše civilizace vzešla z judaismu a křesťanství. Z hodnot a příkazů, kterak by se měl člověk v lidské společnosti chovat, aby tato slušně fungovala. Tyto jsou osvědčeny tisíciletími. První křesťané byli převážně chudina a otroci, prahnoucí po spravedlnosti, na hvězdné dálky vzdálení křesťanům současným. Moderní sekulární společnost se snaží o sto šest tyto staré, historicky osvědčené hodnoty a příkazy změnit, nebo přímo zavrhnout, ke své vlastní škodě. Ostatně o podobné se už pokoušeli nacisté i komunisté a víme velice dobře, jak to s nimi dopadlo. Ano, dobře, všude jinde jen na Kubě, Venezuele a v Česku ne. Tam jsou komanči v převleku u vesla stále.

Rovnost, svornost, bratrství, jsou krásná hesla. Jsou určena k ohlupování lidí. Rovnost neexistuje, každý člověk je jiný a jedinečný. Ať letorou, nadáním, rasou nebo fyzickou vybaveností. Lidé nejsou roboti a první kniha Mojžíšova, Genesis, nám říká, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Tento postulát klade značné nároky na naši představivost a věřícím nezbývá než věřit. Jinak, porozhlédneme-li se kolem, bychom mohli pochybovat a pochybovat je lidské, že ano. Já osobně si občas myslím, že mnozí jedinci nynější společnosti byli stvořeni k obrazu ďáblovu.

Takže věky vyzkoušené uspořádání lidské společnosti do vrstev, kast a podobných hierarchií mělo svoje opodstatnění. I když to nebylo zdaleka zřízení ideální, tak přinášelo lidem jistoty jejich zařazení ve společnosti. Vraťme se na příklad zpět jen o 150 let, do zemí česko – moravsko – slezských. Hierarchie byly tehdy tři. Ta světská, která se protínala s hierarchií vládní a hierarchie církevní, která byla v té vládní zamontována také. Nevolnictví a poddaní už nebyli, byla zde však celá škála postavení jednotlivců v tehdejší společnosti. Městskou chudinou a bezzemky na vesnicích počínaje až šlechtou, císařem pánem nebo papežem konče.

Tak třeba na vesnici. Ten co měl trochu polí, byl sedlák a sedlačil. Obdělával svoji půdu, pěstoval, co mohl a choval i nějaký ten dobytek a drůbež. Jeho žena byla selka, která zaopatřovala chod domácnosti a celé usedlosti. Byla to taková samostatná hospodářská jednotka. Přebytky prodávali na trzích a za utržené peníze nakupovali nezbytnosti, které sami nebyli schopni vyprodukovat a navíc měli chumel dětí.

Pak tu byl hospodář, který měl hospodářství a těch polí více jako sedlák. Tento už sám nestačil vše obdělat a tak zaměstnával a měl k ruce čeledína, po případě pacholka. Jeho žena, panímáma, měla také více práce a měla k ruce děvečku. A tak hospodář a panímáma byli nejen tvrdě pracující zemědělci ale i správci, dnes bychom mohli říci manageři. Dětí mívali také jako smetí. Hospodářství mělo místo zvané čeledník, kde čeleď přebývala a spávala. Tato se skládala převážně z mladších bezzemků.

Pro ty nejchudší se našla obcí spravovaná pastouška. Její obyvatelé pásli zpravidla dobytek sedlákům a hospodářům. Chod vesnice zabezpečovali různí řemeslníci, jako kovář, krejčí a podobně. O správu se staral starosta s radními, místní policajt a ponocný. Kulturu a výuku dětí zajišťoval učitel v místní škole, většinou jednotřídce. Všechny tyto lidičky držel s pomocí Boží na uzdě místní farář. Snažil se, aby někdo snad nevybočil z desatera svatých přikázání. Pokud ano, byl tento náležitě pokárán, a bylo mu pohroženo muky pekelnými. Takže taková Bohabojnost k zahození zrovna také nebyla.

Vesnice zpravidla patřila k nějakému panství. Takže takový šlechtic, ať už hrabě, kníže a nebo i vyšší, vlastnil celé zbylé okolní území. Lesy, pastviny, rybníky a podobně. Šlechta tak spolu s církví byly největšími vlastníky půdy v zemi. K dobru všech zúčastněných, tedy jak chudině tak i té nejvyšší šlechtě a kléru nutno uznat, že se ke svým soukromým majetkům, ať už jakýmkoliv (roztrhaná košile nebo půl království) chovali převážně přívětivě a zodpovědně. Ovšem byly i výjimky, ale ty byly řídké. Majetky nebo také výsady a práva, se zpravidla v rodinách nebo i rodech dědila. Obvykle se generace předávající žezlo generaci mladší snažila předat více, než sama dostala od svých předchůdců.

Pro ty nejchudší i pro ty nejmocnější tehdejší doby zde byla autorita, které se ze všech svých činů zodpovídali. Bůh, Allah, Mannitou, Perun a celá řada dalších. V celém světě v téměř všech vírách a náboženstvích byl kladen důraz na čistý, morální, pokorný a vzájemně přívětivý život.  Dnes, v moderní společnosti, spiritualita kvapem mizí. V tomto vidím největší problém. Jak současných mocných i prostých občanů. Mnozí o svatém desateru přikázání nikdy neslyšeli a mnohé z přikázání, pokud je slyší, je pro ně pojem naprosto abstraktní a namnoze nesmyslný. Důsledek je rozpad rodin a s tím spojený rozpad společnosti. Degradace morálky a lidských hodnot, úpadek kultury, hospodářství a lidských vztahů.

Takže naprostý konec světa 21. prosince nevidím, ale velice dobře si dovedu představit konec světa tak jak ho známe během jedné či dvou generací. Pokud však zůstane mezi lidmi víra, naděje a láska, tak potom to tak špatně nedopadne. Naděje umírá poslední.

 

 

Aktualizováno: 7.1.2013 — 21:43

68 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milý Jiří, dík za článek, jako vždy skvěle napsaný.

    Já se už dávno zařekla, že se nebudu v otázkách víry a nevíry nikde exponovat, neb jsem zjistila, že oba krajní proudy mají dojem, že jen oni mají tu pravou pravdu a snaží se ji vnutit opozici – většinou hodně hlasitě, aby protistranu překřičeli.

    Ech, taky jsem to tak dělala, až jsem si jednou řekla PROČ?! Stejně ten naproti mě nechtěl poslouchat a já nechtěla slyšet jeho (tím myslím, že jsme prostě nevedli dialog, ale dva překrývající monology (fubar) ). A navíc – strašně špatně se verbálně vyjadřuju, takže mne každý převálcoval (chuckle) , což mne štvalo.

    Ovšem dost se směju názorům „Bůh není, ale cítím, že něco nad náma je!“ – chichichi, je to vyjádření ve smyslu „Nevěřím, ale nepopírám.“ – takový kočkopes.

    A ke Krakonošovi – on je trošku exot a tak si ho tu pěstujeme (i když skoro nehnojíme, aby příliš nebujel) (chuckle) – myslím, že nemusíš mít strach, že by se tady rozmnožil.

  2. Omlouvám se, byl jsem „mimo“ a tak čtu se zpožděním a nestačím se divit. Vidím, že jsem tímto tématem pár lidem pohnul žlučí. Promiňte vážení, byla to jen akademická úvaha a při reakci na ni netřeba být vulgární. Ale kdo se cítí ten se vtípí, že ano. Ostatním děkuju za zastání a přízeň. Doufám, že tento přívětivý internetový denník nedopadne podobně jako Neviditelný pes ještě za života Míši Neffové. Okruh čtenářstva se jaksi pozměnil a diskuze začaly být nechutné a tak jsem začal raději posílat svoje články Míši do Zvířetníku. Jen myšlenka, nedopadá to v Česku a potažmo ve zbytku světa tak jak to dopadá právě pro ten nedostatek spirituality? Ale o tom jsem už psal v článku „Víra“. Krakonoši, Krakonoši, tobě a tobě podobným přeji velice aby jste se nikdy nedostali do situace kdy si sami nevystačíte.

    1. Drahý G., v to také doufáme. Ale nebojte, jeden nerudný dědouch nám snad diskuzi nepokazí. Pozdravujte v Oz! S heslem „JSEM BEZVÝHRADNÝ ATEISTA, AŽ SE BOJÍM, ŽE MĚ BŮH POTRESTÁ!“ 😀 Vás zdraví Maggie a smečka

      1. Maggie, to je úžasná poučka (clap) Tu si s dovolením půjčím a občas použiju. (chuckle)

    2. Ne, nemyslím, že by zrovna nedostatek spirituality byl důvodem problémů. Spíš bych to viděl na nedostatek zdravého rozumu, přebytek politické korektnosti (představa, že když o něčem zakážu mluvit, tak to přestane existovat) a přebujelosti „lidských“ práv na kdeco.

  3. Jiří dnes ve mě Tvůj článek nevyvolal tak libé pocity jako jiné Tvé články. Je psán Tvým skvělým stylem.Za podnětné myšlenky díky.
    Mám v sobě hluboce zakořeněnu nedůvěru v církev, v církve, ve vykladače dobra. Jsem přesvědčená, že zřízeny byly a jsou především jako pilíř moci a otěže pro ne-mocné/ to není pejorativ jen označení těch co mnoho nezmůžou/
    Bude to dáno ateistickým prostředím a několikerou negativní zkušeností s lidmi co se k církvi(zkušenost s několika) hlásí.Těch co káží vodu a pijí víno a jejich láska k bližnímu platí jen když se jim to hodí. Nelze všechny házet do jednoho pytle, pravda. Přesto jsem přesvědčena, že dobro a zlo je v kostele zastoupeno tak stejně jak v knajpě.

    „V celém světě v téměř všech vírách a náboženstvích byl kladen důraz na čistý, morální, pokorný a vzájemně přívětivý život.“ Ano myšlenka dobrá, provedení mizerné. Vyšpekulováno tak, aby lidi byli náchylní se nechat k dobru vést.Nebo ke spasení. Podle mýho nácci a komouši se snažili církvím zatnout tipec především proto, že se nechtěli dělit o moc než že by jim vadilo desatero.

    Nemůžu tvrdit, že vím na čem je nějaká civilizace založená, řekla bych ale že i judaismus a křesťanství jsou pokračováním lidského myšlení, ne jeho začátkem.

    Mít morální oporu je nutné a myšlenka posilující účinek má (mě jistě v těžký chvíli pomůže myslí-li na mě někdo a naopak mi pomůže věřit, že můžu jinému poslat nenadarmo palec) není-li ve mě touha po dobru „farář mi ji do hlavy nenaleje“.
    Tak já mám modré nebe nad hlavou a pravidla si nastavím sama dle nejlepšího vědomí, kterého jsem schopna.

  4. Krakonoši, své názory si klidně obhajuj, ale snaž se prosím držet slušných způsobů – tvůj názor nebude přesvědčivější, když kde koho urazíš. A dnes už jsi za hranou.

  5. Je něco shnilého ve státě Dánském? kéž bychom tu měli poměry, které jsou dnes ve skandinávských zemích obecně, čili neutrální, sociálně přívětivý stát s prakticky nulovou korupcí a hospodářsky prosperující. A morální autoritu, které se budu zodpovídat si v sobě musím vytvořit já sám, což je ovšem otázka výchovy. S vírou v boha, nebo Blanické rytíře to nemá nic společného, což je přesně to, co si věřící urputně odmítají připustit.

    1. Jj – socialismus a švédské daně. Už vidím krakonoše, jak se je hrne platit! (rofl)

      1. Chi, dovolím si citovat z Krakonošova příspěvku ze 4.1.2013, 21:01
        … DPH jim neplatím, spotřební daně z tabáku a alkoholu taky ne a s tím, co mi jako důchod dávají, bez problémů a s bohatými rezervami vyjdu…..

        Takže i s tímto by si dokázal „náš“ Krakonoš poradit, pokud by bydlel, třeba ve Švédsku

        Ano JoVo, Krakonoš na hrad…, ale v Karpatech a na tajemný, dovolím si použít Maggie

    2. Je něco shnilého ve státě Dánském? Asi ano. O poměrech ve skandidávských zemích toho moc nevím, pouze ve mě hlodá podezření, že nelze vytvořit stát, kde by bylo dobře úplně všem. Nevím, já ve Skandinávii nežiji, snad bychom se mohli zeptat někoho, kdo má odsud osobní zkušenost, myslím, že tady na Zvířetníku by se určitě několik osob našlo. Zřejmě to až taková země zaslíbená nebude, promiňte, přece jen jsem skeptik.

      Morální autorita je samozřejmě potřebná. Člověk se přece musí někomu zodpovídat, ať už sobě, nebo někomu nad sebou, jinak nemá mravní princip, kterým by mohl své chování korigovat. Souhlasím, že je jedno, komu se člověk zodpovídá, pokud jsou mravní principy nastaveny tak, že působí pro blaho společnosti, její obrodu a zlepšení. Taky souhlasím s tím, že nikdo by neměl vnucovat svoje přesvědčení jiným.

      Ovšem kromě morálního imperativu je ve víře v cokoliv obsažen ještě zdroj vnitřní síly a jistoty. Odkud však tuto sílu bere člověk, který si myslí, že nevěří v nic a v nikoho? Kdo jemu dodá posilu ve chvíli, kdy bude klesat pod ranami osudu? Z vlastní zkušenosti vím, že jsou v životě situace, kdy poklekají i ateisté a modlí se, upřímně, čistě, z hlubiny srdce, v duchu a v pravdě za duševní posilu, za naději, že bude líp, za zdraví či život svůj či někoho blízkého. Neslibují oběti Bohu, ale jsou ochotni udělat cokoliv, pomoci komukoliv, jen bude-li jejich prosba vyslyšena. A mají-li dostatečnou morální úroveň, pak tyto sliby posléze i splní.

      Tvrdíte, že si vystačíte sám. Budiž, nevyvracím vám to. Jen doufám, že nebudete vystaven takové zkoušce, že budete muset prozkoumat sílu své (ne)víry. Žijte si podle svého, žijte dobře a šťastně.

        1. To by bylo asi na delší diskuzi, že? Ten příspěvek jsem úplně nepochopila. Spíš se držím hesla Člověče přičiň se, pánbůh ti pomůže a Bez práce nejsou koláče. No a vychovávali mě tak, že co slíbím, mám splnit. Snad se mi povede splnit všechno, co v životě naslibuju…

        2. Nesouhlasím, Jendo. Je jedno, jestli to je modlitba nebo soustředění či meditace, ale fakt je, že přenos síly na dálku existuje. Zažila jsem to několikrát. Takže když se člověk modlí (zapaluje svíčku, medituje, myslí na někoho), dělá něco velmi důležitého. A někdy to je jediná věc, která se dá udělat.

      1. JJ, k tomu žití na severu bych tu měla jeden pěkný článek (nemyslím to ironicky, opravdu je to pěkně napsané): http://andrejruscak.blog.idnes.cz/c/308803/Zivot-v-EFTA-z-pohledu-obcana.html
        P.S. Omlouvám se, pokud jsem mimo mísu, dnešní diskusi jsem moc nesledovala; doteď jsem tu měla moji milou kamarádku Klárku, která mi přišla říct, že čeká mimi. Narodí se v květnu a bude se jmenovat Laďa (Ladislav). Moc jí to přeju, je to fajn (a hrozně hodná) holka.

        1. P.S. Kdo tu tepete Krakonoše (nesouhlasím s ním, ale na svůj názor má právo), všimněte si, že Jenda, tady tak oblíbený, je to samé v bleděmodrém.

          1. A do třetice – JJ, napsala jsi to moc hezky, taky si to tak nějak podobně myslím (dtto Vave a určitě i někdo další, musím si dočíst zbytek diskuse).

          2. Milá aido, myslím, že jde spíše o to, jakou formou kdo svůj názor podá. Jenda není vulgární.

            1. Jo, to jo, máš pravdu. Ale to je asi ten jediný rozdíl.
              P.S. Jejda, já se tak těším na to mimi té mojí kamarádky, ani nevíš. Ona je naprosto úžasná, taková dobrá duše každého kolektivu, mám ji moc ráda. Prý to bude námořník (takové je aspoň „pracovní jméno“), než se narodí, musím mu ušít námořnický obleček.

              1. Hihi, nechci ti brát iluze, ale s jedním námořníkem jsem léta žila. I když to byl důstojník, jeho pracovním oděvem byly montérky. A kapitána jsem taky nikdy v žádném slušném oděvu neviděla (rofl)

                1. To budoucí mimi (Laďa) má pracovní jméno námořník, tatínek je normální, tj. ne-námořník.
                  A dobrou, dneska jsem toho měla nějak moc, padají mi víka.

  6. Ten článok je krásny,má hlbku a myšlienku,ale príspevok krakonoša ma tak znechutil svojím primitivizmom,že budem radšej mlčať a ticho premýšľať.

  7. Jako bych slyšel naše černoprdelníky. Nojo, vláda pravicových debilů podělala co mohla a když se blíží, sice pomalu, ale jistě, den, kdy bude muset ze svého neblahého působení skládat účty, tak kolem sebe kope v zoufalé snaze odvrátit neodvratitelné. A tohle povídání o ničem jiném není. Boha potřebují jen zoufalci, kteří jsou natolik duševně zakrnělí, že nejsou schopni si ,,vládnout“ sami a neustále potřebují, aby jim nějaká vyšší moc říkala, co smí a co ne. To, že je současný svět ve srabu je zcela zákonité, dopadneme stejně tak, jako všechny civilizace, které tu byly před námi. Jde o to, že počet chovných, tedy naprosto zbytečné, ale bohatě placené práce vykonávajících jedinců dostoupil hodnoty, kterou už ti tažní nejsou schopni utáhnout. Takže dějiny se budou opět opakovat; ti tažní už brzy přijdou o úplně všechno, takže nebudou mít co ztratit, čili vezmou do rukou klacky a půjdou hájit holé životy. Dopadne to tak, že přebytek chovných bude zredukován a vše začne znovu od nuly. A nějaký bůh s tím nic neudělá, protože žádný neexistuje, ostatně církevní restituce a vypasené pupky pánů kardinálů jsou toho jasným důkazem. A můžete nade mým příspěvkem klidně ohrnovat nos, těm hloupým pomoci není a ti chytří si prostudují dějiny lidstva a (snad) se nad nimi trochu zamyslí.

    1. Církevní restituce a vypasené pupky jsou jasným důkazem čeho, prosím? Redukce chovných nebo neexistence Boží? Už jste to někde publikoval?

      1. Ac vetsinou na Krakonose nereaguju, tentokrat mi to neda. Prave lidi jako on pro mne predstavuji upadek civilizovane spolecnosti. Sebestredni, vse jen pro sebe, zadny pocit spolecenstvi, nedostatek pokory, zato velka davka arogance a neco echt vycuranosti. A navic jen naznacit, ze Jirka Svehla patri mezi „zoufalce, kteří jsou natolik duševně zakrnělí, že nejsou schopni si ,,vládnout” sami a neustále potřebují, aby jim nějaká vyšší moc říkala, co smí a co ne“, mne osobne urazi. Jestli to nekomu prijde jako ponekud tvrde odsouzeni, tak vezte, ze to je presne to, co jsem mela na mysli.

    2. Víš ,Krakonoši někdy by Tvé příspěvky byli i zajímavé…. Kdyby ovšem teměř každy nezačínal, či nekončil Tvým arogantním postojem ve stylu „všichni jste blbci, jenom já jsem letadlo“

      1. Krásný příspěvek, jen ta hrubka ho poněkud znevěrohodňuje. Vážení: od svých 15 let, kdy jsem vypadl z devítiletky a musel na internátě, 250 km od domova s návštěvou doma jednou za 6 – 8 týdnů postarat kompletně sám o sebe si o okolním světě nedělám žádné iluze a každodenní zkušenosti s realitou všedního dne mne neustále přesvědčují o tom, že mám recht. Takže: V 90. letech, když soudruh Ukradpero začal dělat ministra financí (a protizákonně rozpustil 92 miliard z rezervních důchodových fondů, za což jsem na něj podal trestní oznámení), Už si o kvalitách zejména některých našich spoluobčanů žádné iluze nedělám. Připouštím, že ne každý je tak psychicky otrlý, aby to, čeho je denně svědkem zvládal bez čehosi, jako duchovní podpora, já mám to obrovské štěstí, že to zvládám a nemám s tím nejmenší potíže. Také je mi jasné, že systém, který dnes vládne na většině planety je odsouzen ke krachu; není otázka jestli k tomu dojde, ale kdy to bude a vše nasvědčuje tomu, že někteří z nás se toho dožijí. A jedinců, kteří vlezou pod zavřené závory, lezou na vagony pod trolejí, nebo si doma hrají na výrobce výbušnin mi líto už z principu není; je, nebo spíš to byla jejich volba a to, že máme cosi, jako svobodu znamená jen tolik, že každý si může sice, (vocamcaď pocamcaď) dělat co chce, ale většina z těch, co dělají věci, nak teré nemají, na to také dříve či později doplatí. A pokud jde o víru v cokoli: makové zrnko vědění má větší cenu, než nákladní vlak víry, protože kdo ví, ví a může na cokoli adekvátně reagovat. Kdo neví, věří a pokud narazí na někoho, kdo ví, většinou na to doplatí. Je mi jedno, jestli někdo věří, nebo ne, ale jen tak dlouho, dokud mne nezačne, byť sebejemněji, nutit, abych skákal podle toho, jak jeho bůh píská. Pokud se komunita věřících oblbuje navzájem, je to jejich věc, ani já, ani drtivá většina nevěřící většiny jim do toho nehodláme kecat, máme na práci spousty užitečnějších věcí. Ale Když chtějí blbnout, ať nechtějí na nás, abychom jim to financovali! Takže: Pokud chtějí církve restituce, nechť je s nimi zacházeno stejně, jako s ostatními restituenty, t. j. ať věrohodně prokáží, že majetek, o který žádají, jim skutečně po 25. 2. 1948 patřil a hlavně ať vrátí státu všechno, co do nich od tohoto data na platech duchovních nacpal! Jak k tomu přijdu, aby Duka a spol. tloustli z mých daní? První, co bude muset příští vláda udělat, po tom, co teď církve předvádějí, bude muset být okamžitá odluka všech církví od státu, na řešení restitucí bude dost času až potom.

        1. Ano, nezklamal jsi. Odpověď je přesně v tom duchu, jak jsem čekala. Tvá víra je, že jsi nejlepší ,nejchytřejší, vždy máš pravdu, atd.
          A víš co? Dobře Ti tak.

    3. A že já v tom svém celoživotním studiu dějin lidstva našla ještě mnohem víc, než o čem Krakonoš píše, ba dokonce ledacos, o čem nemá ani tušení, a přesto mě to nějak ke stejným závěrům nedovedlo. No, asi nejsem dost chytrá.

    4. Hele, krakonoš a co kdyby si takhle našli ve slovníku, co je to vlastně ta spiritualita a nepletli si ji s náboženstvím?
      Ve vašem vlastním případě se zřejmě více než o spiritualitu jedná o flatulenci. Nechť vás nemate, že v obou případech se jedná o ducha. Ještě se nestalo, že by někomu do klábosnice pšoukala spiritualita.
      😉

      1. (rofl) (rofl) „v obou případech se jedná o ducha“ (rofl) (rofl)
        Milá Rputi, to je nebezpečná poznámka, málem mi zaskočilo.
        Doufám, že noha moc nezlobí… (y)

      2. Rputi, jsi ve skvělé kondici. Mmm, není to pro toho „Vládce hor“ skoro škoda? A že se drží….

      3. V klávesnici můžete najít max. jednotky voltů DC ve formě impulsů. Co to je spiritualita samozřejmě vím, ale tak nějak pro mne nemá zásadní význam. Ono měřit, nebo posuzovat elektrické veličiny, včetně mozkových proudů, spirituálně jaksi dost dobře nejde. Chápu, že někteří jedinci jakýsi virtuální svět k životu potřebují, já naštěstí ne. A osobně to, vzhledem k současné realitě, pokládám za plus. Naštěstí jsme každý jiný a každý máme právo být sám sebou, bohužel ne každému je to po chuti, že?

    5. HanaW a Rpuť to řekly skvěle. (y) K tomu se už nic dodat nedá.

      Snad jen to, že mi moc vadí slovo černoprdelník. Zrovna jako slovo Kraďousek a všelijaké ty další zpotvořeniny, kterými Krakonoš nešetří. Je to i jeden z důvodů, proč na Krakonoše obvykle nereaguji, protože v tomto duchu diskutovat nemá smysl. Ale dneska je Krakonošův výlev příliš osobní. Znám tolik úžasných lidí, kteří mají nějakou víru, že Krakonošova slova také vnímám jako jejich urážku.

      1. To je váš problém. Já víru druhých sice ctím, ale jen tak dlouho, dokud si ji nechávají pro sebe. Takže pokud se mi někdo pokouší jakýmkoli způsobem dávat najevo, že on je věřící a věřit je správné, ničeho jiného, než briskního odmítnutí se ode mne dočkat nemůže. A spojovat náš odporně nenažraný katolický klérus s někým, kdo učinil příslib chudoby… To už snad opravdu nemyslíte vážně! A pokud ano, tak upřímnou soustrast.

        1. Ne, můj problém to není. Nevšimla jsem si, že by Vás kdokoli k čemukoli nutil, Krakonoši. Ani že by někdo spojoval “ náš odporně nenažraný katolický klérus s někým, kdo učinil příslib chudoby“ – o ničem takovém v diskusi nepadla ani zmínka. Takže problém je skutečně na Vaší straně.

  8. moc krásně napsané pane Georgi.
    A mohla bych se pod to podepsat. Také to tak cítím.

    Míša

  9. Hm, jestli ona ta bohabojnost co není k zahození není vepsí mimo jiné právě pro to idiotské vyhrožování mukami pekelnými. To je něco co opravdu hodně nesnáším a tloukl bych za to. Jsem holt zatracen… :@

    1. Muka pekelná si způsobujeme sami, stejně tak můžeme žít své nebe už na zemi, není-liž pravda?

  10. Hezký článek, děkuji za něj.

    Prosim Xerxovou, jestli by byla tak hodná a ozvala se mi co nejdříve. Děkuji.

  11. Neboj Georgi, během jedné generace Evropu zaberou muslimové a budeš mít spirituality až ti poleze ušima. Meluzín ti z věže bývalého kostelíka ohlásí, kdy mlátit palicí o zem, imám ti řekne, co si máš myslet a koho máš nenávidět a láska se rozprostře vůkol.

    1. Vlastně ne, já zapoměl. Během jedné generace tu nejspíš už nebudeš a ještě na to koukáš z Austrálie.

        1. Proto je potřeba prohlásit i o těch nejnormálnějších a nejnutnějších věcech, že je to hřích a plameny pekelné budou olizovat …

          1. Souhlas. Jen mne udivuje, že po jednadvaceti stoletích se ještě najdou lidé, kteří jsou ochotni tyhle církevní blafy ještě brát vážně. Ale nedávno jsem kdesi četl, že lidstvo dosáhlo geneticky podmíněného vrcholu inteligence na začátku našeho letopočtu a od té doby to s ním jde s kopce. A když tady čtu některé příspěvky, tak jsme ochoten tomu v podstatě věřit. Spirituál kvintet teď občas na Country rádiu hraje song s názvem Neberte nám naši víru, (prý je pro ně dobrá dost), Nikdo vám ji, miláčkové nebere, klidně se do ní zabalte, nebo si ji dejte k večeři, ale neotravujte ty, kterým dost dobrá není, čili většinu obyvatel ČR!

            1. a) Country radio hraje píseň „Neberte nám naši víru“, kterou nahrála skupina Taxmeni

              b) cituji:
              „… Já víru druhých sice ctím, ale jen tak dlouho, dokud si ji nechávají pro sebe…“
              „… Nikdo vám ji, miláčkové nebere, klidně se do ní zabalte, nebo si ji dejte k večeři, ale neotravujte ty, kterým dost dobrá není, čili většinu obyvatel ČR!“
              Mně by pro změnu nevadilo, kdyby si Krakonoš „nechal pro sebe“ určité výlevy a „neotravoval“ jimi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN