Dívám se na bohatě prostřený vánoční stůl a vím, že to bude zase jako vždycky. Oči budou chtivě přeskakovat z jedné pochoutky na druhou, zatímco žaludek prohlásí, že pro dnešek stačilo – a možná i pro půl zítřka. Je to jak zakleté. Kdykoliv se ocitnu na nějaké výtečné hostině, ať už je to raut nebo domácí oslava, tak se velmi rychle dostanu do stavu, kdy se na všechno to jídlo jen odosobněně koukám.
A přitom jsem mlsná až kam! A tak mám ráda, když z takových oslav něco zbude. Protože teprve potom pro mě nastává ten správný dojem hojnosti. Lednička i komora totiž najednou obsahují vedle obvykle rozumného a zdravého obsahu i řadu laskomin, které představují velmi příjemné lákadlo, kterému buď odolám, nebo neodolám.
Je něco neodolatelně hříšného – tedy aspoň pro mě, když můžu během práce vstát od počítače, otevřít lednici a jen tak si sníst třeba řízek. A bez chleba! Nebo si nandat na talířek trochu bramborového salátu a mlsat ho samotný. Najednou chutná úplně jinak, než když jím obvyklou porci v rámci slavnostní večeře.
Jak vidíte, nezmiňuju se o zbylém cukroví. A vím proč. Protože s cukrovím vedu zákopový boj. V praxi to znamená, že ho hned po skončení svátečních dní zakopu – rozuměj: schovám, zmrazím, obložím pastmi na medvědy a podobně.
Když mě potom při práci začne honit mlsná, jsem na sebe přísná. Připomenu si čas, kdy i u nás byli lidé vděční za skývu chleba. Připomenu si blahodárný účinek půstu a sebekázně. Připomenu si, k jakým myšlenkám to dotáhl třeba Ghándí, který určitě nechodil slídit do komory po sladkostech. Jsem úžasně rozhodná.
Na co tedy jsou všechny ty zákopy a pasti na medvědy? Protože jak písmenka pomalu přibývají, tak nějak změním názor. Když ono je to všechno tak dobré! 😛
Zase nesněží!
To vám bylo krásně – ty první dva týdny v prosinci! Zima jak vymalovaná – mrazy a sněžení, prostě pohádka. No, spíš mikropohádka. Co to jsou dva týdny na celou zimu? Co opět začalo pršet, nastalo mé obvyklé zimní doufání zoufání, doprovázené prohledáváním serverů zabývajících se počasím v dojemné naději, že někde ta předpověď musí být lepší.
Moje pražská kamarádka jen s nevírou vrtí hlavou: „Co na tom sněhu pořád máš? Jistě, na horách, a v první chvíli i jinde to může vypadat pěkně, ale v podstatě to znamená buď chodníky a silnice sněhem klouzavé nebo pokryté slanou břečkou a klouzající ještě víc. Hromady špinavého sněhu brání pořádnému parkování, a jak nasněží trochu víc, tak začnou na tratě a silnice padat přetížené stromy a vůbec, je to akorát potíž. Vždyť dokonce ani nelyžuješ!“
No jo, ale taky nežiju na asfaltových chodnících. Nemrznoucí a nezasněžená alternativa zimy pro mě znamená život v bahně. A to doslova. Jak se toto období strašlivě špinavých psů, auta, bot a podlah protahuje, začínám každoročně uvažovat nad tím, kolik výhod má morální bahno velkoměsta, a že klapot podpatků po mokrém chodníku vlastně není tak špatný zvuk.
Ale zatím se ještě naděje nevzdávám, byť předpověď není nijak povzbudivá. Snad zase přijdou mrazivé dny rozjasňující tváře studeným ruměncem, a chumelení změní umolousanou krajinu v zimní pohádku. Ucítím sníh křupající pod nohama, psi si v něm radostně vyválejí kožichy a rostliny zase usnou pod bílou peřinou, která je chrání, přestože sama nehřeje.
Ale něco zahřeje určitě – moje sněhomilné já!
Bratrstvo silvestrovské koupelny
Sedím na přiklopeném záchodě, radostně něco vyprávím nebo hlasitě zpívám, a u nohou se mi klepe vyděšený pes. Připadá vám taková představa poněkud praštěná? Ale kdepak, to je jen jedna z forem každoroční reality, panující na Silvestra v mnoha domácnostech obývaných zvířaty nesnášejícími hluk odpalovaných rachejtlí.
Většině mladých psů podle mých zkušeností rachejtle nijak zvlášť nevadí, některé to dokonce baví. Potíž je v tom, že stejně jako lidé, ani psi neprocházejí životem nepoznamenáni, takže stačí pitomec, který hodí psovi dělobuch pod nohy – jako se kdysi stalo našemu jezevčíku Maxovi – a máte pro zbytek psího života o peklo na Silvestra postaráno. Protože vaše zvíře opravdu trpí a vy s tím nemůžete vůbec nic udělat.
U nás to bylo nejhorší v Anglii, kde se na naší usedlosti pořádaly profesionální ohňostroje a to mnohokrát za rok. Angličané ohnivý randál milují, takže už jen přežít v listopadu divoký týden mezi Haloweenem a Guy Fawkes Night stálo chudáky psy víc úsilí, než si ten randál zasloužil. Věřte, že profesionální rachejtle odpalované maximálně 100 metrů od vašeho obýváku opravdu nepřeslechnete.
Letos jsme si ale v klidu připíjeli u stromečku a nebylo jen tím, že u nás na vsi prostě ten kravál není tak hrozný, jako bývá ve městech. Berry sice byla neklidná, ale když viděla, že Kazan vůbec nic neřeší a spokojeně spí i za nejsilnější kanonády, tak si prostě zalezla do „boudy“ pod můj pracovní stůl a usnula také.
Byl to hezký pohled na poklidnou zvěř za zvuků novoročních rachejtlí a byl by ještě hezčí, kdyby za Kazanovou hrdou nevšímavostí nestála… řekněme si to upřímně… nedoslýchavost 🙂
Az na potom. 🙂 Ano, studena smazena ryba z lednicky na Bozi hod, k tomu neco brsalatu. Nejlepsi (snad) snidane roku. Ovsem soutezi se zbylima chlebickama na Novy rok rano. Ale u mne to jde dal. Ja se nemuzu odhodlat odstrojit vanocni stromek. Vetsina Americanu se divi. Ono se tady totiz stromky zacinaji zdobit hned po Dikuvzdani, tedy konec listopadu. Coz mne dost stve, ja strojim par dnu pred vanocema – takovy multikulturani kompromis. V extremnich pripadech zde lidi odstroji stromek na Bozi hod – Santa prinesl darky, snedla se kruta a je po vanocich. Majstr na to je tchyne. Cernosi odstroji na Silvestra, protoze stromek do noveho roku y ylo nestesti. Tak ja si ten stromecek napred omlouvam po trikralovsky, ale to bylo vcera. A jedlicka neopadava. A na tri krale jsem palila zbyle frantisky, kteryma mne ceske deti pravidelne zasobuji. A k frantiskum koleda – prece jen jsou ty tri kralove. Jednou Chet branil stromek az do konce unora. Ale neopadaval – teda jako ten stromek.
OT ke včerejšku: někde v hlubinách diskuze píše Sharka, že se jí povedlo proměnit ždímačku v lis na jablka. Velkokapacitní. Je to obecná povědomost, která mi utekla nebo je to jedinečná Sharčina zkušenost?
Zajímalo by mě to, protože bych chtěla sehnat velkokapacitní odšťavňovač jablek (ne přístrojky, jaké se běžně se prodávají) a jednu starou, ale stále pěknou a funkční ždímačku mám (blush) Jen mi to nějak přijde k neuvěření, že by to mohlo fungovat…
Zvířetníkům a jejich němým tvářím přeji vše dobré v novém roce.
Sic máme lis na jablka, takže ždímačkou mošt neděláme, ale přijde mi to logický. Odpad na šťávu to má a vyvine hafo otáček tak ti nadrcený jablka odstředí jedna radost. MMCH my drtíme v štěpkovači 🙂 jo jo mošt moc rádi a letos bylo jablek jako naseto. Jsou ještě ve sklepě, neb jsme se flákali po zdravotnických zařízeních tak letos bude zimní moštík.
Na JM letos nebylo žádné ovoce, a tak jsme pracně sháněli aspoň padaná jablka, ovšem ne na mošt- na Moravě ovoce prostě zkapalňujeme jinak…
s vyšším stupněm komprese?
😀
Děda taky dělal mošt ve ždímačce. Babička však moc ráda nebyla 😀
Možná pak měla prádlo s fajnovou vůní jablek i bez aviváže (rofl)
Co Sváťa ve školce? 🙂
to je od Podlahy,taky z Receptáře, nakrájíš jablka na čtvrtky, buď nahážeš do nějakýho silonovýho pytliku nebo plátěnýho,aby sis tou zbylou drtí nesvinila ždímačku a dáš do ždímačky…ona to vylisuje na mošt a tu drť zkrmila zviřátka. mám takový to černobílý vejce-ždímačku.kolega to ještě vylepšil, na tom pytliku s čtvrtkama jablek ještě dupal-jako když šlape zelí, mě to přišlo zbytečný…ale existoval na to takovej nástavec-to si vyráběli chlapi ve fabrice, jako na mixér, vypadalo to jako kuželovitej trn s nožema po obvodu do spirály, pak se tam ta jablka dávala bez pytliku a cedilo se to přes cedník a trychtýř do lahví…. prubni to… 😉
Záleží na tom, jak moc rychle se točí. Pokud pamatujete pračky Perobot, (jeden motor pro pračku i dostředivku v jedné vaně, funkce se vybírala směrovými spojkami podle smyslu otáčení motoru – nalevo šnek pračky, napravo buben odstředivky, strašně poruchová záležitost), tak otáčky nic moc, Romo kombi měla motory dva a s otáčkami na tom byla o dost líp.
A ešte k tým petardám. V ktorejsi obci na juhu SK jeden 60-ročný (debil) milovník podomácky vyrábaných výbušnín odpálil vlastnoručne vyrobenú “ petardu „, teda bombu. Výsledok: 10 susedom to vybilo všetky okná a jemu odtrhlo ruku a hlavu.Pri následnej domovej prehliadke mu poliši našli doma kopu výbušnín, munície a nelegálne držané strelné zbrane.
Človek sa nečuduje, keď takéto kraviny stvárajú puberťáci, ale 60-ročný človek?????
Milá Yetti, tady bych už hledala duševní chorobu… každý rok varují před doma vyráběnými petardami, už se dají sehnat i levné aspoň malinko důvěryhodné, ale pokaždé si někdo myslí, že je lepší. A končí to utrhanými končetinami, slepotou či smrtí. Nejspíš se některé věci nedají vysvětlit předem (fubar)
Blbost, jak vidno, kvete v každém věku; každopádně už to podruhé neudělá a velká škoda ho také nebude.
Kuchyň je moje doména, mám tedy přesnější přehled co je v lednici 🙂 . A manžel stejně neví, kolik porcí (řízků, snaženého sýra atd) jsem k večeři udělala a kolik zbylo. Velice často udělám porci navíc jen pro sebe, protože se znám a tím pádem si už dopředu plánuji „Až na potom“. Těmito tajnými zbytky (za studena jako Dede )a jen tak bez chleba pak úspěšně konejším dotěrnou Mlsnou. Jednou je to kus řízku, jindy půlka smaženého sýra, kousek smaženého květáku, nebo zmíněný brsalát. Pár lžic studeného leča nebo guláše také skvěle poslouží, včera jsem takhle dojídala čočku. Dokonce mívám v lednici zásobu „vajec první pomoci“ 5-6 vajíček na tvrdo, která v akutních případech mlsnoti přijdou právě vhod. Někde jsem četla, že je zdravější jíst během dne více menších porcí, než se naprásknout jednou. Tudíž si proto, že jaksi moc rychle ubývají sýrové trojůhelníčky nebo krychle sýra na strouhání…nemám nejmenší vyčítky svědomi. Nějakou sladkost máme každý den ke kávě, takže ta „mlsnots“ se vztahuje vždy jen na maso, sýr apod.
Sníh ani bláto nám tu moc nehrozí. Na sníh jsme moc jižně a na dlouhotrvající bláto je zdejší zem příliš žíznivá, každé mokro se rychle vsátkne.
Rachejtle též NENÁVIDÍM, kupodivu byl letos v naší čtvrti téměř klid, nejvěší rány se ozývaly jen zdaleka. PetroK, ten odkaz je děsný. Ale také si už léta vždycky při děch ránách říkám, co chudáci spící ptáci a zvířata. Jak teprve musí trpět v Australii, kde v té jejich „zimě“ právě hnízdí nebo mají mladé. Jako děti jsme se chodily s rodiči v Praze dívat na ohňostroj na nábřeží. Holt mě tenkrát jako děcku vůbec nedošlo, co si pro naši radost museli vytrpět vodní ptáci.
Výstavní fotky Kazana a Berry. (h)
Bylo mi něco málo přes dvacet, když bráchova kamaráda z chalupy pod Ještědem odvedli na vojnu. Do Prahy. No a tenhle chlapec nás někdy koncem ledna navštívil a my mu hrnuli na talíř hromady obstarožního vánočního cukroví, co už nikdo nechtěl (byl celej blaženej – a ještě dostal výslužku).
Jak je tohle možný :O ? Já vlastně mám docela silnou vůli, když to tak vezmu kolem a kolem, protože jinak bych si 25. prosince uvařila litr kafe a všechno vánoční cukroví k němu snědla 😛 .
Milá Dede a všichni ostatní kdo drželi palce mému bratrovi Ferdovi za což vám moc děkuji. (bow) (bow) (bow)
Po měsíci na ARO a na JIP ho posílají na LDN v Chrudimi. To jsou zatím první zprávy, jak a kde skončí zatím nevíme ale snažíme se nalézt pro něho to nejlepší. Moc si přejeme aby se vrátil do života a věříme že se nám to podaří. Před časem byl zrazen blízkým člověkem a ten úraz ho dorazil tak že ztratil sílu. (u) Kéž ji zase nabude!!!
Moc vás prosím podržte mu palce. (y) (y) (h)
Ach jo, Velka kocko, drzim mu palce. (h) (hug) Jestli se nepletu, tak mu praskla jedna plice. Z teho se da zotavit, Chet to jednou mel, protoze neveri na smrkani. A kdyz uz si odsmkrne, tak jak slecinka v tanecnich. Takze kaslal a kaslal, az mu ty plice praskly. Stravil asi 8 dnu ve spitale a dalsi dva tydny doma. Ale dolecene to nema zadne nasledky.
Držím dál (y) !
Velká kočko, jsme stále v pohotovosti . Myslíme na Vás. (y) (y) (h)
Velká kočko, bude to asi delší cesta, ale je možná. Když tvůj bratr zabojuje, může vyhrát. Jen bude v té eldéence potřebovat hodně pomoct, hlavně psychicky, aby to nevzdal. Držím palce! (h)
(y) hodně sil marodovi
Držím taky (y)
OT:Zano,poslala som cez IBAN tie prachy,ktoré som zabudla dať Dede na brnení.prosím daj mi vedieť,či došli.Čítam Nedopovídky,sú bezva-mnohé vety si opakovane hovorím tiež/doma i nahlas./teraz som v tej historickej časti,noo furt mám pusu rozškľabenu.
Sneh nemáme,len blato.Závidím tým,čo vyzru von oknom do zasneženej rozprávky.V inšpekčke mám už tiež nápis:všetko,čo je dobre je amorálne,nezdravé,alebo sa od toho priberá-dám si to aj doma na ľadničku.Keď už nevioem vydržať,a to je skoro furt,dávam si sušené jablká.Zasýtia,ale nenadchnú.
Jasně, mám zapsáno do kalendáře 🙂 .
Osobně mám takovej blbej pocit, že se přibírá i ze sušenejch jablek. Pro mne je jediná šance nemít doma nic k jídlu. Mám… 😛
Ten pocit je dost oprávněný http://www.kaloricketabulky.cz/jablka-susena/
Jooo ano ano ano, studený samotný br.salát, řízek jen tak! A oschlé chlebíčky z předešlého dne!! (nevím proč mi chutnají prostě chlebíčky víc až druhý den, kdy veka křoupe 😀 ). Moc dobře Ti, Dede, rozumím, i tomu odhodlání k boji s cukrovím. Mám to naprosto stejně.
A že nenasněžilo, to mě tak rozčílilo, že hodlám sepsat stížnost a pošlu jí minimálně do lampárny. Copak tohle je zima?? Když jednomu nekřupe sníh pod nohama? Není. Letos není zima ale blátina 🙁 . A pražská kamarádka vůbec neví o co přichází. I Praha je pod sněhem krásná! Je tichá, je čistá, je to princezna. Sníh je prostě úžasná věc a když není, není ani opravdivá zima.
A jak jsem milovník zimy, tak jsem šílený odpůrce petard, které jsou s oslavami konce roku spojené. Nejen kvůli psům a nebo proto, že mně samotné to vadí, nejvíc na tuhle nesmyslnou věc totiž doplácí ptáci. Kdo nevěří, ať sem běží
http://www.csop.cz/index.php?m_id_old=1000&m_id_akt=9218
🙁
Milá PetroK, tak tohle o ptácích jsem nevěděla a vůbec mě to nenapadlo. A to samé musí platit i o ostatní zvěři v lesích a vůbec o všem živém na naší planetě.
Nechápu že se někdo může radovat simulací války. A představte si co těžkých kovů se dostane do ovzduší když se stejným způsobem oslavuje příchod nového roku po celé zeměkouli.
Tady začaly petardy týden před Silvestrem a pokračují dál. Večerní procházky se nám zkracují, moje poděšení mě vleče do bezpečí jak si on myslí.
Na Silvestra se bouchalo od setmění. Nedělala jsem nic jiného než zadržovala Garyka který se šplhal přese mne a hledal záchranu. U nás koupelna nefunguje, máme ji ve sklepě a při petardách duní celý dům v základech. Ještě že jsem vždycky doma sama a nemám žádné hosty. Od těch tří-čtyř odpoledne do půlnoci to tedy byla pro mne tvrdá směna. Garyka to taky vzmáhalo a tak když začalo půlnoční šílenství on už jenom ležel vedle mne a zcela vyčerpán spal. Ale nakonec ho jakási rána z děla přece jen vzbudila a tak se dochvěl a dotřásl do nového roku. Jenom za jeho utrpení bych rozdávala dlouhé a tvrdé tresty těm kdo jeho utrpení zaviňují. (envy) (devil)
U nás se bouchalo a blikalo taky a fest, inu, sídliště. Kocourek nato chvíli koukla z okna, pak vyloudil kapsičku a ulehl k odpočinku na své obvyklé místo. Když je v klidu páneček, proč by se vzrušoval? 😀
Sněhomilná nejsem, ale bahno je ještě horší. V tom případě souhlasím.
O nedožernosti taktně pomlčím.
A psi? Štěně se nebojí. Bát se musí naučit. Samozřejmě dělobuch pod nohy to dokáže sám, ale jinak je to často naše vina. Jakmile psa začneme sledovat a utěšovat, začne si myslet, že se děje něco mimořádného a začne se bát. Pokud se my dokážeme nebát, psa příliš nesledovat a na jeho tázavý pohled říci. „No co? Rachejtle. Tak se na ně půjdem (z dálky) kouknout“, tak se většinou bát nezačne. Nebo aspoň nebude panikařit. Naše holky to považují za nepovedený hon. Tolik palby a ani jeden bažant! Už poznají zvuk rachejtlí a ani hlavu nezvednou „to je zas ten nepovedený, zase nic nebude…“
Chachá – u nás je to naopak. Když Toya slyší střelbu, tak viditelně kroutí hlavou „Zase nepovedený ohňostroj! Kde jsou rachejtle, prskavky a ohnivé koule?! Tolik hluku a žádná krása!!!“ (chuckle)
A teď, když už hůř slyší, tak ani ohňostroj nevyhlíží – i když tuhle vyletěla ojedinělá světlice a Toya hnedle pookřála.
S Dádulkou jsme chodili po půlnoci ven koukat na rachejtle. Seděla s hlavou vyvrácenou dokud představení neskončilo. (inlove)
Olda se nastěstí nebojí doma ani venku. (y)
Tak jsem vytáhla krabici s cukrovím a jdu zase makat, než se zvěřinec vzbudí. Včera mi to zašantročilo dva komentáře k nestíhání, tak tohle je poslední pokus, jestli mě to sem pustí. Jinak jsem za bukem, kromě domácnosti a dvou dětí mi přibyl manželův překlad, sám by to nestihnul. Za jiných okolností bych si to celkem užívla, takhle je to děs.
Pá pá
Tak já se tedy přiznám: mlsná mě honí čím jsem starší, tím víc. A v zimě má být sníh, nejsem vyznavač zimních sportů, ale sníh mám ráda a snáším ho i v Praze. Hlavně s Arinkou stejně chodíme po loukách, polích, lesem a tam je to teď bez sněhu smutné, příšerně blátivé a mokré rozčvachtané listí s blátem klouže hůř jak ledovka. Domů chodím obalená bahnem já i Arina. Líbilo by se mi, kdyby trochu umrzlo a pak na to napadal krásný bílý sníh a já bych se v něm brodila a Arina by lítala jak cvok…. a obě bychom byly čisté, to by byla idylka! (chuckle)
A na Barandově byl silvestr velice hlučný, nepříjemně dlouze hlučný. A někteří náctiletí jedinci bouchají ještě teď, naštěstí ty skupinky omladiny bývají nápadné, takže se velkým obloukem vyhýbám. Arina je v klidu a zatím střílení neřeší, ale nerada bych, aby jí něco hodili pod nohy a vyděsili ji napořád.
Vono se na Silvestra bouchalo??? 🙂
V opustene tovarni casti Budapesti a hlavne uvnitr (castecne) opravene jedne z mnoha hal, nic slyset nebylo. Takze ani nevim jak moc to madari prozivaji.
Na blbce s bumajzlema pozor … jak jinak omezeni nemam rad, v tomhle pripade bych byl pro absolutni zakaz bumajzli slouzicich k vyrobe hluku.
Prskavky, raketky co kamsi vyleti a tam se rozprsknou a podobne hlavne vizualni zalezitosti ano, ale kdyz to jen udela BUM nebo HVIIIIIIZD, tak jsem zcela a naprosto proti.
Ahoj Dede,
mluvíš mi z duše, a to hned 3x. Za prvé: nedá se sáňkovat, je to nuda 🙁 , za druhé: dalo mi to moc práce, ale nešla jsem se po přečtení článku podívat, co v lednici jedlého 😛 , za třetí: nesnáším petardy, dělbuchy a buvoly, co s sebou berou psíka na ohňostroj, aby si taky užil (viděla jsem letos, co dělají rány i s takovým pohodářem, jako je Penny).
A něco na tebe prozradím: moravská a nejen moravská sekce, co děláte 25.1. večer? Co si udělat neofi sraz?
http://www.dumsklenenalouka.cz/kalendar
Chichi – já prve hleděla, že byste se holky daly na tango – to bych čekala spíš od Jendy. Ale pak jsem pochopila a rolovala a NAŠLA.
Já bych šla, akorát nevím, co je Dům Skleněný Louk (hele, jak je už v Brně známá, aj kulturák po ní pojmenovali, i když mělo být spíš Růžově háčkovaný (chuckle) ) … teda KDE je tento stánek. Takže pokud bude vhodná konstelace hvězd a půjde ještě někdo, tak se ráda přidám.
Skleněná Louka je myslím na Kounicové, nedaleko Moravského náměstí. Takže v dosahu. A na autorském čtení jsem už dlouho nebyla 🙂
No a proc by moravska sekce nemohla zajit na tango? 😉
Kdyby mela prazska sekce zajem, tak od tohohle patku vedu na Zizkove v sokolovne kurz: http://www.dancersclub.cz/tanecni-kurzy/argentinske-tango/
YGO, šikmo naproti hotelu Continental, starý pavlačový dům, obložený droboučkou bílou mozaikou a s nápisem jak hrom Skleněná louka. Kousek nad ním je nepřehlédnutelně příšerně růžový rohák Moulin Rouge. Ten je vidět snad až z Vídně nebo aspoň z Hatí. Od parkovacího domu určitě. Parkovat se dá na rohu Moraváku v parkovacím domě a odtud se vydat šedesát metrů jako z centra ven po Kounicově, je to na druhé straně ulice než parkovák a Continental. Velice zajímavé alternativecké prostředí, schodů mraky.
Ten parkovací dům je tak dobře postavenej, že má všude barvu ze všech aut. Děsně úzkej vjezd, některý auta se tam mají problém vytočit. Slyšela jsme o něm od lidí, co tam parkovali, kde všude nechali lak z auta. Doporučuju vlak.
Tu mozaiku na Skleněnce, stejně jako spoustu jiných (mj. i čápa na Pekandě), dělal jeden náš známý: http://mozaiky.cz
Jo a v budově Moulinn Rouge mívaly naše holky koleje. Údajně teď budova slouží ke stejnému účelu, ke kterému sloužila za první republiky. Říkali starší spolužáci (dnes ctihodní šedesátníci a straší), že tam kdysi, když to ještě byly ty koleje, našli knihu hostů a nestačili se divit. Jeden z mnoha prý byl Wolker. Jestli je to pravda, to netuším.
aido, promin, ale potesil mne tvuj roztomily preklep: „starší spolužáci (dnes ctihodní šedesátníci a straší)“. Kouzlo nechtenneho 🙂 , i kdyz si posledni dobou pripadam, ze taky na tom svete strasim. 😡
Milá JJ, šel urgentní (e) , prosím koukni, ano? Děkuju (blush)
Pro tentokrát se asi omluváím, zrovna ten máme výročí svatby, takže program bude asi kapku rodinější.
Koho by zajímaly nějaké podrobnosti o Skleněnce, třeba proč se jmenuje, jak se jmenuje, vše je na jejich stránkách zde: http://www.sklenenalouka.cz/index.php?adr=5
Je to takové kulturní centrum na Kounicové, hned naproti Kontíku. V každém patře jiná hospoda/bar/čajovna, pořádají se tam koncerty, výstavy, cokoli. V přízemí je pěkná prodejna sýrů a býval tam i dobrý antikvariát, jestli je tam ještě teď, to netuším, už jsem dlouho neměla cestu kolem. Dřív jsme tam hodně rádi chodili, hlavně na koncerty, teď nějak není čas a chodí tam spíš děti. Největší zážitek ze Skleněnky? Koncert černošské reggae kapely dole ve sklepě, bylo tam snad 200 lidí*, úžasná hudba, úžasná atmosféra (*až tam budete, schválně se dolů zajděte mrknout a nepochopíte, jak se tam mohli vlézt).
…omlouvám…, …ten den… – to je tak, když někdo píše rychle a ještě to po sobě nečte.
Kdysi jsem chodila do Skleněné louky na intenzivní kurz němčiny, bylo to v létě za strašného vedra. Asociace: vedro=Skleněná louka (chuckle) .
Čo sa rezňa bez prílohy a chleba, alebo šalálu “ len tak “ týka, úplný súhlas. Sladké veľmi nemusím, aj tak som diabetička.
Silvestra trávili a trávia všetky moje zvery zásadne pod vaňou. Zaujímavý bol nebohý Minko I., ten sa spočiatku bál búrky. Jedného dňa, keď hromy – blesky trieskali priamo v meste, prišiel za mnou, uprel na mňa spýtavý pohľad a vyhlásil “ Mchaaúúú „. To nič moj malý, to je len búrka, vysvetlila som mu pokojne a pohladila som ho. Na to sa kocúrik odplazil na gauč, zvinul sa do klbka a búrky viac neriešil. Neveriaci sa mi budú smiať, ale ja si myslím, že naozaj porozumel.
Sneh. U nás síce je, ale málo a strašne ušmudlaný.Pripomenuli ste mi svokrinho psýka Benislava. Ten sa dokázal kĺzať po snehu aj na málo osrstenom brušku. Ale ten návrat do domu. Tá strašná urážka a potupa, keď mu svokra čistila labky a bruško 🙁 .Vrčal pri tom ako starý vlk 🙂 . Chudák, už aj ten je za dúhovým mostom.
Když hodím na váhu sníh, led, mráz a nasolený pes a naproti zabahněný pes a zablácené boty, tak rozhodně vede to bahno. Protože je alespoň schůdné; s Ankou chodíme na vycházku po cestách, které se v zimě neošetřují (jako alternativu máme zasolené chodníky), a tak se v zimě musíme plazit po ledu.
Momentálně po předchozím sněhu jsou chodníky plné zasoleného štěrku (teď naštěstí trochu vypláchnutého) a cesty jsou bahnité, takže si fakt užíváme. 🙁
Zvěři se bouchání moc nelíbilo, všichni byli neklidní a neměli stání, ale naštěstí nikdo z nich nepropadá panice. Takže zpívat na WC nemusím. Naštěstí pro sousedy. (chuckle)
Letos mě postihla posvátková nedožernost. Možná to má na svědomí to útlumové počasí, ale neustále mám tendenci zádumčivě hledět tu do lednice, tu do špajzky. A následně s povzdechem vytáhnout něco, co si není to úplně pravé, na co mám chuť, protože nevím, na co mám chuť, ale je to alespoň něco, co se dá zožrať. Haňba mi! (wait)
Přeju všem krásný den (h) a Dede děkuju za pěkné fejetony. (f)
Něco mi to připomíná – o víkendu tak chodil MHP, jak mlsnej pes, a taky nevěděl, co by strčil do zobáku.
Vave! 😀 Máš talent správně pojmenovat věci – nedožerná! (rofl) Souhlasím, vystihla jsi to přesně (inlove)
k NEDOŽERNOSTI se zahanbeně také hlásím (blush) (think) (sweat) (n) (pi)
Jo! Nedožerná, to je vono. Nejhorší je, že protože nevím přesně, co chci, tak to nenacházím, takže za chvíli mě to pudí znova (fubar) .
Znám na to jedinej lék – perfektně se něčím zabavit, nedělat něco automaticky s hlavou na volnoběh (neřku-li lelkovat (think) ).
Já to se sladkými dobrotami řeším tak, že napeču takové množství, které velmi rádi jíme o vánočních svátcích tzn. asi tak čtrnáct dní. Něco mezi tím rozdám a dojídáme poslední misku na Nový rok ke kafíčku. A šmitec. Stejně jsem přibrala, musela jsem povolit opasek na riflích. Jinak jsem už upekla normální Honzovské, čerstvé buchty a jak chutnají po těch sladkostech z Vánoc!!!Teď se chystám na obyčejný štrůdl a už se na něj těšííím. Peču z polovičních dávek, takže máme stále čerstvý moučník.
Už jsem sklidila všechnu výzdobu a teď jenom donutit přednostu na odstrojení stromku. To bude ten největší problém. On se dlouho nechce vzdát vidiny Vánoc. Nebo je v tom něco jiného 😛 ???
No, rein theoretisch má ještě čas do neděle, kdy končí liturgické vánoční období. A zcela prakticky kromě skutečně pozorovatelné obecně větší náklonnosti LP k udržování stromečků co nejdýl je tu i jistě dobře skrývaný odpor k dekonstrukci toho píchavého, sypavého, co je třeba zmenšit na objemu a nacpat do popelnice, žáno.
Baty, to je trefa – s tou dekonstrukcí (chuckle)
Taky čekám, až bude mít Marek po zkoušce a doufám, že ve středu stromečkovi zamáváme, a chvojí z něho nadělané ještě zakryje některé citlivější rostliny v očekávání (ano, stále očekávám 🙂 ) nadcházejících mrazů. A na jaře bude z chvojí ozdravný táborák 🙂
V očekávání nadcházejících mrazů …
Hm, a já myslela, že takhle chladnomilnej je jenom jistý Louk. Nejste vy náhodou narozené ve stejný den, co? 😉
Eee, taky jsme o víkendu odhlasovali, že počkáme na ten liturgickej (chuckle) .
Stromeček půjde do krabice, tedy dvou krabic, až tomu budou elementálové nakloněni, neboli až k tomu dostanu chuť, což může být stejně dobře dnes večer, jako za týden. Do jedné krabice stromeček, do druhé cingrlata a hurá s tím do sklepa, máme na rok na klid nárok zas až do vánoc. Kocourkovi se moc líbí, rád se pod ním schovává, když mu házím hračky, jinak pro nás žádný zásadní význam nemá. (Momentálně mi leží vedle počítadla, nastavuje bradičku a přede).
Dámy, přednosta liturgickým, jemným nuancím nerozumí. Takže je to! Bingo! Ten druhý faktor (chuckle) , který jste naznačily.
Nedoslýchavost, stejně jako o víkendu zmiňované slábnutí zraku, prostě má i své výhody 😉
Milá Dede, mám tytéž pocity u mlsného,plného stolu mi to nejede ale ty myšlenky,zítra, zítra, to bych si dala.Jen vzpomínky mi zůstanou. 😛
Vánoční bramborový salát,pěkně proleželý brzo k ránu po Štědrém dnu, to je to pravé.
Sněhánky dnes padají mírně od rána, všude pocukrováno, psy jak prasopsy po předchozím teple chladí čumáky ve sněhu ale vypadají jak pomakovaní, páč pod tím je bláto.Máme opravdu vysokou spotřebu vody v domácnosti.
A Silvestr, budiž pestr, ovšem z rachejtlema nekamarádíme.
(wave) Náš Daník taky míň slyší ale když šustne sáček s dobrůtkami , je na nohách hned. (chuckle)
Tak Kazanovi už musím sáček ukázat nebo mu strčit voňavou dobrotu pod nos – vidí a cítí, ale už neslyší. Bohužel rachejtle to ukázaly jasně. Ovšem někdy mám dojem, že si hluchotu užívá – dělá si většinou co chce. Ale naučil se po mě dívat a na gesta reaguje – když má náladu nebo se mnou souhlasí (blush)
(dog) (dog) (inlove) (wave)
Nejdřív zdravím a honem přeju všechno nejlepší oslavencům z posledních čtyřech dní mé absence (f) (h) (party) a držím palce marodům – Velká kočko, jak je na tom tvůj bratr? (h)
Matyldin článek mě nadchnul, už když jsem ho četla a honem přikyvuju – genialita vynálezce automatické pračky měla nejspíš kořeny v jeho ženě 😀 Sušičku jsem používala v Norsku a v Anglii a nedám na ni dopustit. Tady doma čekám, kdy se moje stará horem plnicí pračka odebere do věčných lovišť, abychom mohli na stejné místo dát pračku (předem plněnou) a sušičku na sebe – jinak nemám na sušičku místo. (Ostatně máte někdo s tímto uspořádáním zkušenosti?)
Jenže moje stará pračka zvesela načala třináctý rok svého aktivního života a já zatím nemám to srdce vyhodit funkční stroj (wasntme)
Dobře děláte. Je notoricky známo, že koeficienty blbuvzdornosti a výdrž nových produktů má soustavně klesající tendenci. Ideální výrobek je, (pro výrobce), ten, který se podělá jednou opravitelně, měsíc po skončení záruky a podruhé, neopravitelně, za další měsíc, takže na své si přijde výrobce i servis.
Cha, chááá, Dede, třináct let??? Já jsem do loňského roku čekala 30 let, než se moje první Beruška Philko sesype. Nesesypala, prala, žrala elektriku jako slon, o vodě nemluvím, zvuky vydávala příšerné. Jenomže – BYLA FUNKČNÍ!!! Po ročním boji s přednostou jsme nakonec koupili novou Berušku. Když nakládali dovozci tu starou tak jsem málem i slzu uronila. Vím, že nová Beruška nevydrží ani 10 let.
Totéž jsme zažívali s 25 let starou Calexkou chladničkou. Také byla stále FUNKČNÍ. Jak jsme koupili novou, tak se snížila spotřeba elektriky docela viditelně.
Obdivuhodná výdrž. Vana byla smaltovaná,(těch jsem se něco navyměňoval),nebo nerez? A pokud jde o spotřebu; ta závisí na pracovní teplotě a obsahu vody při praní; oboje se dalo seřídit. Motor si svých 250 – 300 W bere pořád.
tak já teda v souboji s plnými krabicemi dobrot prohrávám 🙁 … kde jsou ty časy, kdy jsem měla opravdu pevnou vůli? někde jsem je cestou asi ztratila… a bohužel už snad celý prosinec mě hrozně honí chuť právě na sladké – mě, pro kterou vždy byl nejlepším dortem řízek!!!!!
takže jsem vymetla veškeré cukroví co jsem kde dostala, ještě i kamarádka mi věnovala plnou krabici, prý dostali tři velké a nesnědí to – no já ji zlikvidovala během dvou dnů… a to jsem byla teď v neděli u Kačky na obědě a bylo poté servírováno tiramisu a ač úplně plná že jsem skoro nemohla dýchat, nacpala jsem do sebe dva kousky a další už ne opravdu jen z čiré slušnosti (byli tam i dcery tchánovic)… a ještě jsem šla zobnout zbylé cukroví do ledničky (sakra, jak to že jim zbylo????) – a sháněla se, jestli bych si, třeba, nemohla nějaké odnést… no, nějak se na to pak zapomnělo a já včera měla pocit, že si snad půjdu hodit do pusy cukr krystal lžičkou, uffff
Bedo, tyhle pocity jsem zažívala letos každý den. Takže ty dvě dírky na opasku jsem si opravdu vysloužila. Když ještě mohla Klérka chodit na pořádné procházky, tak jsem na Vánoce nepřibrala ani deko. Každý den přes 6 km ostrou chůzí v lese, za každého počasí, bláta, sněhu, to bylo znát. Když jsem se po novém roce vrátila do práce svěží jako ranní vánek, tak jsem potkávala ty stejné zříceniny jako se cítím já letos 😛 . Ztrácím kondičku a dost rychle! Ale samotné, bez psa se mi nechce jít. Tak jsem byla alespoň na Nový Rok s Waiki a Evou na Babím lomu (dance) .
Alex, a nechtěla bys našeho akčního Dirka ? No, já vím, není to knírač, zatím ujde asi tak kilometr, ale rychle se zlepšuje 🙂 , těch šest kiláků do léta dá určitě s přehledem.
To by Alex měla opravdu nejnej kamaráda a dá se ukočírovat. Oni choďáčci jsou moc moc dobří kamarádi a hlídači a já nevím co ještě nej. Oni se dovedou velmi dobře přizpůsobit člověku. A navíc to nemá k vám Alex tak daleko aby se nemohla přijet podívat a bez Direčka už neodejít.
Že jo 😉 , a navíc bych věděla, že by byl v dobrých rukách (happy)
Holky, když to je těžký (wait) – je pravda, že kolem je tolik super psů (a choďáčci mezi ně právem patří), ale když my, vousem postižený, na těch knírech tak nějak lpíme … dyť ani naši ti chlapi nejsou holobrádky.
Tak holt nechá narůst Direčkovi knír ]:) ale lepšího kámoše nenajde a od Klérky by se ještě něco naučil, alespoň jak to chodí s dobrůtkami a jak vycházet s kočkourkem
S kočkourkama už vychází – nejdříve se jich bál, statečně vykukoval zpoza dveří, vrčel a štěkal a pak se mi schoval za nohu. To bylo před dvěma týdny, to si koukali s kocourem z oka do oka, teď už je výrazně větší než kocour (sedmikilový). Ten ho nijak neřeší – no bóže, další pes, a co má jako bejt…Pamlsky už taky baští, na piškot jsme už naučili – sedni, lehni, ke mně, dej pac, a to má jen jedenáct týdnů, bude to kluk šikovnej.
Mlsná mě honí fest. Ač jednoruká, s pravou haksnou v sádře, jsem zvládla během svátků vyrobit a skoro sama sežrat mazancoidní vánočky rovnou dvě!! (blush) I když, to bylo vlastně na bebííí….
Milá Kytko, jen se pěkně odměň, na množství nehleď. (chuckle) (h) (wave)
Od včerejška máme nasněženo i tady na úpatí Beskyd – hned je svět veselejší a lépe se ráno za tmy vstává.
Kromě toho hluboce věřím v matku přírodu a koloběh ročních období – prostě sníh a odpočinek pod ním k přírodě v našich končinách patří. A ty zaváté cesty?
Nu což, my, velevážené lidstvo, jsme jen vetřelec, beďar na tváři země 😉 a doby „poručíme větru děšti“ snad už jsou za námi. Na přírodu nevyzrajeme, nezbude nám, než se přizpůsobit… 😀
Krásný den všem! (sun)
Máš pravdu, milá Nightlily, zima má být studená a aspoň u nás v podhůří Krkonoš by měla být i bílá. K čemu je pseudojaro, když jaro ještě nemůže být? Jen budí rostliny a ty potom poškodí nevyhnutelný mráz.
A krátké tmavé dny sníh krásně rozjasní. A ty noci, s měsícem a hvězdami v zasněžené krajině! Není to krása? 🙂
Bať, bať, obě díte svatou pravdu!!! Jsem stejného názoru.
Tak Svatule je už přes hodinu ve školce a zatím nikdo nevolá o pomoc. Je tam úplně nejmenší, ale když ona tam chtěla. Tak tady sedím, zírám na telefon a doufám, že nezazvoní a že se jí tam bude fakt líbit. A ráno ani slzička. Asi už je to velká holka, však je jí dva a půl
Milá týno, doufám, že se žádný telefonát nekonal a Sváťa si to ve školce užila (inlove) Vím, jak je to důležité, tak ať to klapne 🙂
Týno neber to jako strašení, ale my to měli takhle… všechny děti vřískaly,a rvaly je paní učitelky od máminy sukně jen náš Vašík nakráčel ani nezamával a po O se mu nechtělo domů. Po týdnu: … všechny děti už byly zvyklé kráčely do třídy nerady, ale bez řevu, Vašík měl nudle až na kolenou, řval jak tur( já taky i když decentněji) a cca 3 týdny jsme měli ráno o zábavu , nervy a stres postaráno. Anička řvala měsíc hned, byla ze všech dětí nejvytrvalejší. Hrudníček ji poskakoval ráno hned od procesu oblékaní a odpoledne do procesu svlékaní doma. Chtěla po mě sliby, že už tam nikdy nepůjde. Všechna něžná vysvětlování o tom jak je školka úplně nejvíc bezva byla k ničemu. Pravdou je, že když jsem jednou přišla neohlášena k rychlému vyzvednutí po O, slyšela jsem ze třídy ( tenkrát se školky ještě nezamykaly) jak pančitelka říká velmi hlasitě . „… zavřete ty držtičky už hergot“. Byla jsem mladá a blbá a tak jsem dělala, že jsem to neslyšela, dnes bych docela určitě protestovala… 😀 Tak ať je školka ta hezká část dne, přeji upřimně !
Já se snažím rodinu lahůdek šanovat, neb to ani jeden nepotřebujem a ten co by to potřeboval tráví přelom roku V Maroku. Ta trocha cukroví je dávno vysnídána a sýrové tyčinky peču průběžně. Bohužel se najdou tací, co moje úsilí maří a Bimbo nachází pod stromečkem salámy a podobné laskominy.
Jako nížiňan a nezimní řidič přeji sníh horalům a u nás halt raději to bahno. Sice musím neustále vytírat, nebo teda teď vytírá chudák Kačka, Majda se tváří na procházku jako na největší vopruz, ale ráda to vyměním za návěje na silnicích a ledovku.
Měla jsem obrovské štěstí či jsem políbená Bohy, žádné z mých zvířat nikdy netrpělo petardovým šílenstvím. Pravda, nevím co Batman, který se na Silvestra prodral někdy o polednách ven a přišel až na nový rok po obědě, ale nijak vystresovaný nebyl, takže to asi uliční kočičí bratrstvo přežilo společně. O půlnoci zvoníme Českým králům a každoročně jsem brávala Mimi s sebou. Stáli jsme před zvonicí, dívali se na světýlka, on přitisknutý k mé noze a ani se nezaklepal. S Majdou si to netroufám, jeden z rodiny je s ní doma, ale nijak to neprožívá.
Borůvka se dřív bála, ale Světlušce to bylo šumafuk, takže jednak musela hrát hrdinku, druhak se tady na podzim střílí zvukovými děly ve vinohradech na špačky. První rok to byl děsnej problém, loni nic moc a letos na to už dost zvesela kašlala. Takže jsme zřejmě prodělali i výcvik předem 🙂
Mě teprve teď napadlo, že vlastně Nazgúlům mohl strach naočkovat Max! Ale je fakt, že to nebyl moc problém, dokud na Daníka někdo v lese nestřílel. Potom začal panikařit i on a tomu už Kazan nedokázal vzdorovat. Berry tedy vlastně stejně pomalu „chytala“ strach od Kazana, dokud letos Kazan prakticky neohluchl. Když ho několikrát zkontrolovala, co jako na ten rambajz říká a on nic, přestala to řešit taky 🙂
Takže já za sebe můžu říct, že strach z rachejtlí je uvnitř smečky infekční :S
Asi ano, Don rachejtle a rambajz moc neřešil. Asi proto, že už míň slyšel a tak to s Luxíkem přežívali v poho. Letos byl už Lux sám a asi se trochu bál, plašan jeden. U nás v díře stejně moc rachejtlí vidět není ale rambajz z okolí, to jo. Zdá se nám, že se Luxovi vrátili ty dřívější strachy. Nevím, zda by to vyřešil nějaký kamarád /brácha/ nebo by to bylo horší, jsme na vážkách.
Potvrzuji. První silvestr, když to kolem baráku začalo blikat a bouchat, probíhal tak, že Čertík na mne vykulil kukadla, co o tom jako soudím; na slova: Neboj, to jen lidi venku blbnou, se uvedl do předchozí polohy ušatého lívance, t. j. stočit do klubíčka, ocásek pod bradičku a tlapku přes xichtík a tím pro něj problémy s ohňostroji a petardami přestaly navždy existovat.
Ušatý lívanec – to je dobrý!!! 😀
Ušatý kravinec byl manželkou zcenzurován. 😀
Tady na venkově jsem konečně začala oceňovat sníh. Protože zima bez sněhu je obvykle na blátě a to momentálně znamená osm zabahněných pacek a dvě zabahněná břicha, která musím umýt hned po vstupu do domu. Posolené chodníky tady neznáme- skoro. Onehdy majitel jedné nové haciendy s rozsáhlou dlažbou kolem posolil, Světluška na to ťápla a i přes dvojí mytí jsem musela packy mazat, jak pořád škubala nohama a snažila se uhnout tomu svědění (a to jen šlápla, nezná dlouhé zasolené chodníky). Tady každý radši odmete. Silnice i v bočních uličkách nechá odhrnout obec- má najatého traktoristu.
Pokud jde o lákadla v podobě jídla v lednici- chodím jen ďobnout. Cukroví mě zanechává zcela chladnou. Letos jsem měla pocit, že mi všechno leze i ušima- následky návštěvy u babičky, která musí „uhostit“, i kdyby to dotyčného mělo zabít 🙂
Matyldo, a to vy máte aspoň asfaltovou příjezdovou cestu a troufám si odhadnout, že můžete mít i chodník! (nod)
Jenže tak daleko do civilizace naše část obce ještě nedošla, takže když mluvím o špinavém autě, tak věru nejde jen o estetický problém! 8) Bahnité krápníky na prazích jsou prakticky neodstranitelné, takže nemám šanci nastoupit a vystoupit z auta, abych nebyla jak čuně… a to ani nemusím jít za dámu a mít dlouhý kabát (whew)
No, máme asfalt a chodníček, to jo… ovšem auto mám stejně pořád jako čuně, protože okreska k naší vsi vede kolem pískovny a z té náklaďáky vytahují metráky bahna, tudíž moje auto vypadá, jako bych s ním vlekala pluhy (rofl)
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ano – sníh mi chybí. Pravda – Betím nohám nikoli (už je zase skoro dobrá (inlove) ) K paradoxům prosince patří že složitě vymyšlený sněhuprostý výlet vánoční byl zcela sněžný…
Kazan vypadá spokojeně – a to je moc dobře.
Vidím, že neuznáváš pindělí, mnó taky se mi nelíbí. (chuckle) (wave)
Máš recht, Xerxová, pondělky nebrat 🙂 .
Vypadá to, že Vilík na babičku opravdu osvěžující vliv – každý společný den se stává svátkem a ještě to má svůj časový přesah 😛 (inlove)
Jinak Kazan sníh miluje a mnohem snáz ho na sněhu vylákám na procházku. A taky je laskavější k pajdavým nohám (kupodivu) – nemá je tak odřené, chodí se po měkkém. 🙂
Máš pravdu Dede, sníh znamená čisté tlapky. Máš pravdu, musím uznat, že toto JEDINÉ plus zima má. :*
Naprosto souhlasím. Ale bláto eliminuje i pár, zdůrazňuji pár, nočních stupínků pod nulou, sníh k tomu nepotřebuju. Já ne. A nejlíp bláto eliminuje jaro a sluníčko.
Áchich, to se tu vážně krom Dede, Xerxové a Ešusové nenajde další sněhomil?
Máme kamarády v Austrálii. Zimu, tedy u nás léto, řeší tak, že si vyjedou na tři až čtyři měsíce po Evropě. Nejraději bych to dělal také tak, ale naše důchody jsou, bohužel, o něčem jiném. Takže místo lebedění si v přírodním teple řeším jak to udělat, abych do toho zasoleného sajrajtu a zimy nemusel. A suché klacky a rezaté trávníky také nejsou to pravé ořechové.
Já, já se hlásím. Bahno vyměním za cokoliv. Sníh by se hodil nejlip, ale beru i mráz nebo asfalt. Vave se nahoře mýlí, divoké venkovské bahno není pochuzne