„Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím…“ zpívá brouk Kvapník ve večerníčku o včelích medvídcích. Občas si tak připadám, zejména pokud jde o domácí práce.
Vůbec nechápu, proč je to tak. Vždyť mám doma spoustu pomocníků, kteří by mi měli práci usnadnit. Bez mé pomoci se stejně nakonec neobejdou. Proto mě dokáže nadzvednout věta: „Tys prala? Já jsem myslel(a), že máš automatickou pračku?“ Jenže prádlo se samo nevytřídí, nevytahá ven, nepověsí, nesundá ani neposkládá. O žehlení ani nemluvím.
Částečně mi problém onehdy objasnila moje skoro devadesátiletá babička: „Ano, prali jsme doma v neckách. Ale košilku jsem si mohla vyměnit až v sobotu. Chlapi nosili košili třeba celý týden. Dneska se kvůli sebemenší skvrnce musí vyprat.“
Takže ano, je to i v tomhle. Čím víc nám přístroje pomáhají, tím vyšší jsou požadavky. Nejen v práci, jak se často říká, ale všude. Všechno se snažíme mít dokonalé. Samozřejmě nás v tom utvrzují i všudypřítomná média a reklamy v nich o dokonalé čistotě a hygieně. Vzbuzují tak v lidech dojem, že pokud to tak u nich není, je neschopný(á) šmudla.
Myčka je podobný vynález. Taky se sama nenaskládá ani nevyskládá. Zřejmě kolem sebe musí šířit škodlivou auru, protože většina dětí (mých i našich známých) se k ní odmítá přiblížit.
Letos na podzim se mi trošku zadřel motorek, který mě poháněl na cestě k dokonalosti. Zjistila jsem, že opravdu musím zvolnit, protože všechno stihnout nemůžu. Zastavila jsem se a snažila se získat obvyklý nadhled. Dokonce jsem si přečetla nějaké články o lidech, kteří se nechtějí nechat semlít tempem, v němž žijeme, ani nepoužívají spoustu pro mě samozřejmých elektrických přístrojů.
A zjistila jsem, že až tak úplně se od toho odpoutat nedokážu. Jen jsem kapičku přibrzdila a hodila za hlavu činnosti, které s radostí udělám v jiných obdobích – například úklid ve skříni mě naplňuje nadšením na jaře, kdy provádím jakoby „čištění hnízda“.
Svých elektrických pomocníků se zbavit nehodlám. Přece jen mi dost usnadňují život. Ovšem smeták je stále ovládán ručně a zřejmě ještě nikdo nevynalezl přístroj, který by vyčistil zahradu od psích hromádek 🙂
Už su zas tu. A jestli si někdo zítra vzpomene, tak naše mrňa Svatule jede zítra poprvé do školky. Tak už zas budu mít doma jen jedno mimino. Co já si počnu s tolika volným časem?
Ty se přihlaš ve výzkumáku v Řeži. Ty jsi matka, která má někde v kapse atomový reaktůrek 😉
Jo jo, a proto si pěstuju kamaráda v elektrárně jaderné, bo jinak by reaktůrek brzo doreaktůrkoval
Milá týno, kam se na takové kamarády chodí? Taky bych jednoho potřebovala 🙂
A Svátě přeju, aby se jí ve školce líbilo alespoň tak, jako mým dětem – to znamená hodně. Tímto na dálku zdravím personál MŠ Velvarská 🙂
Děcka, od rána mám takový pocit, že jsem si nějak rozlobila CD – na pejska Dirka se ptají takoví exoti (envy) , darmo mluvit. A v noci jsem se probudila ze snu, že k nám přišlo malé rezavobílé koťátko, ten samý sen se mi zdál před probuzením ráno….Tak už jen s hrůzou poslouchám, jestli nám nemňouká kotě pod oknem.
No, víš, co by kdo za to dal. Většinu populace obcházejí jen viry. ;( A na plyšáčka moc myslím, aby přišli skvělí páníkové. (y) (sun)
Nemít doma ty tři holky, tak bych si ho i nechala. Je to asi nejpěknější a nejšikovnější štěně, které jsme kdy měli…Až půjde do světa, tak to strašně obrečím, ale byl by chudák, nevím, jak by snášel to hárání.
Preju dobre umisteni drackovi Dirkovi. (h)
Bílozrzavek Verunek na tebe čeká v depozitu v Pardubicích….bratr mojí Majolenky a zrzavejch Cipísků u Ri a Jakkela 😉
no jo sharko, to je vlastně pravda!!! (clap) … teď už jen vymyslet, jak ho přihrát Ivě za dveře 😉 (chuckle) (inlove)
Holky, neblbněte, už mám těch zvířátek občas plné zuby.
Dámy vy nedržíte krok se součastností 😀 – Verunek už dávno bydlí 😉 . Odešel pár dní po Cipíscích 🙂
Tak to jsem si oddechla (whew) , ony by byly schopné zorganizovat přepravu. A stejně to kotě vypadalo jinak než Verunek – úplně maličké, nadýchané…no, někde na mě čeká, doufám jen, že ne brzy, to už by se mnou seklo.
už klasik děl:
„kotě je solidní, nervy vám uklidní …“
hm?
(devil)
Momentálně jsem vlastníkem dvou kocourů, tří fen a jednoho štěněte. Naštěstí nemáme nějakého fógla, rybičky a želvy. Užitečná zvířata, jako je králík a slepice nechováme…
však já jen tak (wasntme)
a že bys to teta dala vědět? Kde je,jak daleko?
Matyldo, skvěle jsem se celý víkend bavila, krásné téma!
A teď mi sklaplo (rofl) Hřívnatec celý prosinec bojoval s četbou Hamleta, což se nakonec podařilo za pomoci audioknihy – divadelní hry se na papíře čtou opravdu špatně. Před chvílí z něj ovšem vypadlo, že do pololetí má přečíst ještě dvě díla typu Epos Gilgameš či Labyrint světa (a mnohé horší), přičemž jeden z lednových týdnů stráví na lyžařském kurzu. Nakonec jsme horko těžko vybrali část Bible (tam už má strejčka ze základky) a Villonovu Závěť, což je asi nejzáživnější z nabídky.
Nepřetrhli byste ho? Ale jinak je strašně hodnej 🙂
To mi připomnělo, jak jsem v 6. třídě bojovala se zápalem plic a pohrudnice (tehdy ještě bez Atb) a dějepisáři jsem připadala nějaká nevytížená. Tak mi uložil, abych v té posteli přečetla Jiráskovo Temno. Všechno by šlo, jen já měla a mám dodnes problém s určitým pedantismem. Já prostě nedokážu v knížce přeskočit ani řádku. Natož stránku. A když si sečtete nekonečné teploty a ty dlouhé, předlouhé popisy krajiny a okolí….. Přiznám se, díla od tohoto autora jsem si nezamilovala. (blush)
To znám, ale mně to neprovedl učitel, provedla mi to vlastní babička (rofl) U příležitosti jakési vleklé choroby mi věnovala všech pět dílů F.L.Věka. Jenomže mně nečiní problémy přeskakovat a když jsem se probojovala půlkou prvního dílu, už jsem věděla, jak na to. Přečetla jsem to přeskakovací metodou celé.
Taky jsem přečetla celého F.L.Věka a jsem na to hrd a pyšen 🙂
Ale já přečetla všechno, co mělo písmenka, umím číst nudné pasáže jen očima. Což jsem využívala i ve škole, honem honem před zkouškou, skripta přečíst v autobuse na cestě do Prahy
Zdeni, ja jsem prolezela cele pololeti asi tak ve ctvrte tride (rostla jsem rychlejc nez ta kycel) a nosili mi skolni prace domu. Ale mezitim jsem toho strasne moc precetla – vcetne toho Temna a taky Bratrstva a Psohlavcu. Asi jsem musela byt na hlavu, protoze tehdy se mi to libilo. (fubar)
Zapomnela jsem dodat, ze jsem jiste popisne pasaze preskakovala.
No, a to já nedokážu ani dnes. Buď celé, nebo nic.
mistr Jirásek….no jo,ale mám to přečtený prakticky všechno, doprovázel mne v nemocech a v deštivých prázdninách…. (angel)
u nás je bílá tma, byli jsme na předvečeřové vycházce a nebylo vidět na krok, psiska nadšení, lítali ve sněhu všeci 3, kdyby bylo světlo mohly být pěkné fotky do kalendáře, letos bude už 4!! Dneska jsem probírala fotky, našla jsem třeba fotky se Zaňtou…
každý rok si říkám, že těch 54 fotek nedám dohromady a pak je velké výběrové řízení a pak finále 🙂
všem hezký večer
Tak vam povim, jak jsme se zase jednou vyznamenali jako majitele reality. Ma to predehru. Asi tak pred rokem a pul jsem zacinala slyset z pod kuchynske podlahy takovy lehky sum, no – jako kdyz tece voda. Upozornila jsem prednostu a ac prednosta slysi podstatne lepe nez ja, tvrdil, ze se mi to jenom zda. Ale sumot zustaval. Nakonec jsem zavolala instalatera ja (je to nas znamy, bydli kousek od nas). Ukazalo se, ze stare medenne trubky se rozpadaly, tak jsme to vsechno museli vymenit za PVC. Chet se pyril, zejmena proto, ze pod domeckem bylo z tech tekoucich trubek strasne zamokreno. No, a ted ke vcerejsku. Chet mi dulezite oznamuje, ze urcite zas povolila nejaka trubka, protoze on slysi ten sumot vody. A hned se jal volat tehoz instalatera. Bradley se kupodivu dostavil behem pul hodiny i s partakem, partak zalezl pod barak a kdyz se vynoril, tak hlasil, ze nic netece a je tam sucho. Chet ale vedl svou, ze nekde u jedne koupelny voda furt sumi. Tak Bradley nahledl do koupelny, rozsvitil svetlo a otocil kohoutkem nad vanou. On ten muj junak si nevsimnul, ze kohoutek je nedotazeny a voda odkapava. Problem vyresen. (wasntme) Jen jsem spitla, co jako jsme dluzni pri sobotnim odpoledni a Bradley velkoryse rekl, ze nic. Tak jsem mu aspon dala pytlik rumovych kulicek, kterych mam prebytek. Prednosta to svadel na Kuliferdu, ze to ten kocour asi musel otocit tim kohoutkem. (rofl)
(rofl) Chlapi jsou všichni stejní napříč světem
A zejména někteří jsou taky úplně stejní. (rofl)
HanoW, jen tak mimochodem, Tvoje rumové kuličky jsou vynikající. Akorát místo rumu (australský mi nechutná)jsem použila St. Agnes (tříhvězdičkový koňak) s pár kapkami rumové tresti Dr. Oetkera.
Dekuji, a jsem rada, ze chutnalo. 🙂
Hi, hi, Hani, zvláště ten začátek je jako u nás. Jako přes kopírák. Pokud nastane nějaký problém, VŽDY já první, cítím, slyším, vidím a Jiří se jenom podivuje, co že to zase mám. Přesně jak píše Dalmatin (chuckle) .
Tak, tak. Od včerejšího večera tu řeším topení. Až když jsem zjistila, že do systému se dolévala voda někdy v „minulé pětiletce“, tak jsem následně po dolití našla i další zádrhel. Vybité baterie v ovladači – termostatu. Ale jen natolik, že displej fungoval, ale ve sklepě kotel příkaz nedostal. Na to už ovladač neměl. A kdo skotačil? Ano, jako u vás. Nerada ty baterie vyměňuju, protože za těch 1,5 roku úspěšně zapomenu programování a musím podle návodu krok za krokem. (talk) A já návody tak nerada. |-(
A fůůůj, znovu něco programovat s pomocí nenávodu, tak po dvou letech, kdy jeden už ani neví kde to má nějaké čudlíky :@ ! Tak to Tě, Zdeni, upřímně lituji (whew) .
Regulátor je analogový, čili neprogramovací a s kotlem ve sklepě propojen pětidrátovým kabelem. Takže žádné baterie, v neaktivním stavu kotel ožívá jen když je venku méně, než +2°C a v místnosti s regulátorem méně než +5°C. Za zimu spotřeba řádově v několika málo desítkách kW, (topíme elektřinou, čili bezodpadově a bezúdržbově, v zimě na chatu nejezdíme) a jistota, že nic nezamrzne a tudíž nepopraská. před víkendem, pokud jdeme, spouštíme topení zavoláním na GSM modul, takže po příjezdu je uvnitř příjemných 23°C. Na jaře a napodzim skouknu tlak v systému, v případě potřeby lehce doplním. Jednou za dva roky systém v létě propláchnu, (nevěřili byste, jaký sajrajt z toho lítá a to mám plastové rozvody a měděné radiátory), a klídek.
Holt každej není tak dokonalej jako vy a vaše celá rodina včetně kocoura. 😉
tady je dneska extrémně hnusně. Leje a leje a leje (rain) Sníh zmizel i v podhůří, všude mokro – příkopy mají dole zlaté bukové listí a jinak jsou plné průzračné ledové vody. Potoky řvou. Jarní tání v plné síle…
Ale má se ochladit, tak snad se zima vrátí.
Vilík má smůlu – tohle počasí není ani k sáňkování, ani na koloč či klouzajku. Uvidíme, co přinese příští týden. Jen Fanynce je to jedno – déšť nedéšť – v kočárku se spí nejlíp
O.T. Na Hadech je vyúčtování 🙂 .
Halo,halo, přeji všem krásné nedělní podoledne,venku je přítmí,něco visí ve vzduchu,venku je těsně pod nulou.
Za vynález pračky automatické bych udělila nobelovku. Moje první registrované praní bylo v domácí prádelně ve sklepě, prala celá rodina,babičky,tetička, maminka,otec hlídal kotel,my děti jsme bukvicovaly koláče neb tento den se nevařilo. Všichni byli takoví celí růžoví a my s bratrem raději prchali z dohledu abychom nebyli poctěni prací.
Později,když jsme o dům přišli byla nám v novém domě postaveném svépomoci občanů podnikem Kamenolom, přidělena prádelna s bubnovou pračkou,obrovskou ždímačkou, kamennými koryty na máchání (u nás se máchalo 3x) a opět ten kotel. Naši si brali na prádlo 1 den dovolené, tenrát už byl bratr z domu a já byla vždy záhadně odchycena při plánovaném útěku od pracích povinností. Závěr však patřil mistrům, při konci praní jsem byla propuštěna a rodiče se vraceli pozdě večer, tak nějak usmířeni.
Pak nastal čas praček domácích,vířivek, ždímačku jsem nepoužívala páč se do koupelny nevešla,na máchání ve vaně jsem se ohnula a takto jsem strávila zbytek prací doby neboť narovnat se byl nadlidský výkon (angel) . Záda jsem srovnala až na konec, ulehla jsem na tvrdé parkety a velmi pomalu se natahovala. (envy)
Po zakoupení automatky jsem pocítila téměř vykoupení z otrockého jha a vůbec nechápu jak jsme to předešlé mohli
přestát. Nyní již neperu protože za mně pere TA pračka.
Chválo Tobě milá automatko, ten chlap v Americe ,co tě vymyslel,musel být děsně línej a musel mít již tehdy velmi emancipovanou ženu. (chuckle) (wave)
Ó Jennny, Jenny,
z duše mi mluvíš ohledně závěrečného uléhání na tvrdou zem. (wave) Když se mi narodil starší syn, vyschla nám navíc studna, VŠECHNU vodu nejen na plíny jsem nosila ze studně obecní, tak půl kilometru a zpátky to bylo do kopce, samozřejmě. Doteď nesnesu, aby voda tekla nadarmo. Ano, nobelovku tomu chlápkovi, nebo jeho ženě, která ho zřejmě opravdu donutila, aby si to praní jednou zkusil sám. 😀
Jo a tlačkátko na česnek je taky geniální vynález.
Cheche, a teď si představte, že jsem prala způsobem, který jsem popsala včera (pro 8 – 11 člověků) a pracovala v Praze. Většinou v pondělí jsem dost trpěla, protože kolegyňka pravidelně barvitě líčila, jak to tomu jejímu vytmavila, páč on si myslí, že je to brnkačka, vyprat na ně dva (v automatce). 😀
Mnó, to mi taky v dávných časech jedna hógofógo Homolka,povídá, a proč si nekoupíš automatickou pračku, když tě tak bolí záda. A to v době, kdy nám se synem zůstávalo 600 Kč na měsíc.
Jj krušnou prací minulost máme za sebou asi všechny. (whew)
Miluju automatickou pračku a myčku. Taky nechápu jak jsme bez nich mohly žít!!! (wave)
Ačkoli jsem už taky „stará větva“, tak jsem nikdy v domovní prádelně neprala, nějak se mi to eklovalo. Takže pračka byla prvním spotřebičem, který jsme zakoupili do vlastního bytu, byla to legendární skotačící automatka Tatramatka.
Já si teda jako stará větva nepřipadám (rofl) a v domovní prádelně jsem prala s maminkou, když mi bylo asi tak pět až sedm. Pak jsme už měli v bytě supertatramatku, která neposkakovala, zato ještě před dvěma lety sloužila nad Dalmatinovem. Protože to byla poctivá kovářská práce, dal se i programátor opravit kladivem (skoro). A stojí tam ta pračka dodnes, protože je tak těžká, že se nikomu nechce ji stěhovat ke kontejneru 🙂 Ostatně náš místní instalatér má těchle praček plnou stodolu. Jeho paní pere na zakázku a vždycky, když jedna tatramatka definitivně chcípne, je nahrazena další. Čekám, kdy jim pračky dojdou a pan instalatér se konečně nechá ukecat, aby si odvezl i tu naši.
Za mých mladých let se ještě tatramatky pro domácnost vyvíjely někde v českých mozcích. (sweat) (wave)
Omyl, šlo o kopii Gorenje. Programátor i zapojení byly úplně stejné, (supertatramat = Gorenje PS 664) a stejné byly i nectnosti, pokud nějaké byly. U jedné série odcházely cívky motorků v programátorech, melouchářsky jsem jich vyměnil přes dvacet, nechal jsem si u známého vysostružit z pertinaxu kostřičky, namotal vrchovatě, ruční vrtačkou, drát o průměru 0,05 mm, vyloupl šroubovákem klobouček, vrazil novou cívku, klobouček zacvakl a hotovo, dostanu 150 Kč. (Kovoslužba chtěla 500 a čekací doba byla měsíc).
tak to já se pyšnila vířivkou z NDR a ždímačkou, po mamince….ano,máchání ve vaně zůstalo…prala jsem v ní do roku 1999, kdy jsem si za uškudlený peníz pořídil aautomatku,nebo mne nebavilo velké kusy prádla vozit k mamce do Tatramatky….
vířivka je uskladněna na balkoně a používám ji jako zavařovací hrnec-kdysi tento fígl předvedl v jednou ze starých Receptářů Přemek Podlaha, na dopis diváka z Ostravska…tomu pánovi,co si sám zavařoval okurky a všechno v pračce, blahořečím….a když jsem posléze pořádně vymyla ždímačku, jelikož jsem odkoukala,jak v ní jde skvěle udělat jablečnej mošt z metráku jablek a nějakej odšťavňovač je proti ní břídil…. naznala jsem, že tyto dva spotřebiče, byť věkově staré jako já,jen tak do sběru neodvezu…. (h)
Já taky miluju myčku, ačkoli jsem ji strašně odmítala jako zbytečnou věc. Samozřejmě automatku… A ještě papiňáky… Bez nich neumím snad vařit … a pekárnu, hlavně na zadělání a kynutí … a mohla bych pokračovat (rofl)
Nevím, nevím, ale v paměti mám zasunuto, že vynálezcem pračky je ženská. Zagůglujte, jen jsem toho názoru, že „startovní motiv“ byl vždy stejný. Řekněme sofistikovaně – oproštění se od námahy. MLP to nesofistikovaně označuje jako lenost, já mám výkladů povícero- na př.šetření času pro jinou bohulibější činnost, prodlužování života, pro současnou „krýzi“ šetření výdajů na léky, atd.
S vynálezem pračky to bylo takové… postupné
http://www.pracky.org/historie-prani/
Ale kdysi jsem někde četla, že tachometr vymyslela žena. Asi ten její jezdil jako blázen 😀
Zdravím na nedělní poledne. Jsem pilná a nestíhám. Ale už jsem shrabala napadané jehličí po vichřici, z borovic. Klérka s Darečkem to tahali dovnitř a navíc hrozně píchá do tlapek. A tím pádem jsem také zaznamenala óbrovské hejno hus táhnoucí od severu na jih. Jako ukazatel jim slouží Babí lom. To bylo povelů a brebentění.
Dalmi, Dalmatin a Puntíkatá, jen jsem napsala omluvu tak mi nakonec docvaklo, že tahle osůbka má více nicků, ale to stejně nevadí, myslím na Tvůj kotník a trpělivost a držííím (y) , aby se všechno brzy zahojilo a nebolelo.
Děkuji moc :*
Nemám více nicků, ale slyším na více jmen, bo jsou mi všechna milá 🙂
Doufám, že tři králové si vzali pláštěnku a gumáky, jinak se půjdou klanět celí ucouraní a mokří. 🙂
Přeju všem krásnou první letošní neděli ze zavlhlé Prahy. (h)
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Nedělní ráno je šedivé, vlhké a mokré. Přesto asi půjdu na hřiště. Koloč (kolotoč) čeká…
Chi chi, já mám stroječky ráda. Stává se mi o víkendu, že mne můj vlastní člověk vyžene před šestou zpod peřiny (jsem noční tvor, pro mě je to nelidská doba). Ale když už jsem na nohách, oběhnu dům. Pustím myčku, vyberu a nakrmím pračku, mokré hodím do sušičky, nasypu chleba do pekárny a vysavač samochodku pošlu ozametat chodbu. A jak to tak všechno cvrčí, zalézám ještě pod peřinu s pocitem, jak jsem pilná 😀
(chuckle) (clap) Jsi úžasně pilná, milá Ri. (inlove) (y)
tohle není špatnej druh pilnosti (clap)
OT dotaz pro chemiky a spol.: Víla dostala od Ježíška vytouženou soupravu Chemická laboratoř. Sada obsahovala univerzální indikátor pH v rozsahu pH 0-14.Proužek indikátoru čítal cca 5 cm a byl včera beze zbytku spotřebován při pokusech s látkami, dostupnými buď v sadě nebo v domácnosti. Kde seženu tento univerzální indikátor? V lékárně mi řekli, že u nich ne, že mají jen specializované (třeba od 5 do 8 – příklad).
V takové nějaké té klasické staré drogerii, v Brně je to na Orlí, pražské obdoby bohužel neznám. Nebo v laboratorních potřebách. Nebo tam, kde prodávají věci na údržbu bazénů.
A nebo porosit ve škole.
…poprosit…
Nebo si prostě zadej do gůglu „univerzální indikátorové papírky/proužky“ a máš to nejrychleji. 😉
Dík, gůglit se mi zcela výjimečně nechtělo 🙂 . Drogérii a bazénovku zkusím, to mám celkem po ruce a nenapadlo by mě to. Lab potřeby mě sice napadly, ale v okolí žádné nejsou. I když vzhledem k blízkosti VŠCHT by asi nějaké být mohly, asi přece jen na strejdu G dojde.
Trochu se bojím, že právě na bazény budou ty papírky pro pH 5 až 8 či kolik – tam ty univerzální nejsou až tak potřeba a čím užší část pH příslušný papírek pokrývá, tím přesnější může být.
Dost chemicky zaměřená drogerie je v Praze ve Zlatnické, těžko říct, jestli tam mají i indikátorové papírky. No a pak jsou obchody s vysloveně laboratorními potřebami, jako je P-lab na Žižkově nebo Laboprag v Podolí, pH papírky mají obě a konkrétně P-lab měl určitě dřív normální prodejnu maloobchodního typu…
Jsem chemické trdlo, ale zeptám se. Jaký je rozdíl mezi indikátorovými univerzálními a lakmusovými papírky ? Kuju.
Nevím, zda je nějaký rozdíl. V lékárně jsem koktala „takovej ten papírek, jak se zabarví od červené k modré, podle toho, jestli ho poleju kyselinou nebo zásadou“ a magistra to po chvíli pochopila (rofl) Termín v dotazu jsem opsala z obsahu té krabice.
No, já bych řekla, že rozdíl bude v tom, jakým indikátorem je ten papírek (je to vlastně filtrační papír) napuštěný. Lakmusový lakmusem, univerzální univerzálním indikátorem. 😉 Ono těch papírků je spousta druhů, na různá rozmezí pH. Ale použití papírků je jen taková orientační metoda, přesněji se pH měří jinak, buď chemicky (ale to taky není moc přesné, spíš to slouží jako kratochvíle pro studenty), nebo přístrojově (pH metrem – to je hodně pohodlné, vpíchne se/ponoří se a je to).
Ale žádný šemík nejsem, jen doluju zasuté střípky vědomostí, líp to určitě vysvětlí bubu nebo někdo jiný, povolaný.
v akvaristice ?
napiš výrobci této hračky pro děti…..buď pošle nebo poradí…..
A pamatujete se, čím se pralo? Mleté pračkové mýdlo? Červenobílá krabička?
A škrob na povlečení a ubrusy, jak se ty slizké kusy špatně ždímaly, protože ty se napoprvé ždímaly ručně, aby se ve zbylém roztoku daly oškrobit další kusy prádla. Přenášení hrnce s horkým škrobem ze třetího patra do přízemí taky byla lahůdka 🙂
Já si pamatuju Korál- takové bleděmodré mýdlové válečky.
Ještě jsem si vzpomněla, že se u nás dlouhá léta schovávaly zbytky mýdla, takové ty nedomydlitelné placičky. Ty se potom strouhaly a používaly v prádelním kotli na chatě (pod kotlem se topilo dřevem). Podotýkám, že děda, který chatu postavil, byl ročník 1902 a táta 1939, takže válečná šetrnost byla hluboce zakořeněná.
Ha, na naši rodinu jste neměli! 😉 Babička s dědečkem nejen, že sbírali tyhlety vymydlené kousky mýdla, ale navíc si dokonce vařili mýdlo vlastní, asi tak jednou za rok-dva (mmch. hrozně smrdělo). Prát se chodilo jednou týdně (nebo měsíčně? už fakt nevím, ale bývala tam hromada ložního, takže spíš měsíčně), vždycky v pondělí, do Svitu – to byla fabrika ve VM, kde byla babička před důchodem zaměstnaná, měli tam prádelnu pro zaměstnance. Podrobnosti si už bohužel nepamatuju, jen mám tak matně před očima nějaké veliké pračky a kotle. Jak to prádlo přepravovali tam a zpět, to je mi záhadou.
zbytky mýdel strouhám i teď….mamka si je nasyslí a pak z toho vyrobí úžasnoou mejdlovou vodu ve který se skvěle perou ponožky a utěrky…… ona je ročník 1931….ten válečnej spororežim má prostě pořád v sobě.
Ano, ten skrob! Meli jsme taky v baraku ve sklepe kameninovou vanu, kotel a pracku Maytag, kterou dedecek koupil z toho, co mu zbylo, kdyz mu zabavili majetek. Byla pekna, ale predvalecna, takze si teplou vodu nedelala, a vubec, jak jsem uz poznamenala, jsme dlouho nemeli privod teple vody. Ale skrobit se muselo, a tak se to tahalo ze sklepa pres tri patra az na pudu. Taky mam rada na svatecni prilezitosti naskrobene ubrusy – mam zde i nektere po babicce. Skrob ve spreji to jisti.
„Hospodyňky, slyšte radou mou,
vyvářejte Šotkem, perte Heladou!“
Tohle viselo u nás v domě v prádelně, kde byl ještě takový ten zazděný kotel na vyváření, mandl a velká půda na sušení.
Půda a mandl byly v permanenci ještě dlouho po instalaci automatických praček do všech bytů …
Mýdlo bych ještě uvařit uměla, ale přijde mi plýtvání zmýdelňovat dobré domácí sádlo ( a nějakým podružným tukem tč. nedisponuji). Když se nepřipálí, nesmrdí
🙂 .
No, mě to jako malé smrdělo, moc. Z čeho to naši dělali, to fakt netuším, nejspíš z něčeho z jatek nebo z obchodu (dědeček byl řezník).
Vařívalo se z loje.
Jako surovinu bych tipla kosti a kůže, z toho vyvařit ten tuk… Smrdět to musí strašlivě.
Tak vaření mýdla jsem doma nikdy nezažila. Než jsem se stala rodičkou, tak jsem neprala. Pak to byl Radion a mýdlové vločky.
Sušárnu používáme všichni pořád, mandl zmizel asi před deseti lety. Dodnes mám zažitý grif, jak rukou prádlo rovnoměrně nakropit – a u těch zmíněných naškrobených ubrusů používám pořád.
Prací prášek Tři muži
vypere za vás!
Znám z vyprávění mého muže, který tohle skandoval když jako malý prcek skákal na posteli nadšeně a nepředstavitelně dlouho. Nezeptala jsem se tchyně co ona tenkrát na to. (chuckle)
Za války kupovali naši husu, pochopitelně tajně kdesi na venkově za těžké peníze. Byli napáleni, jednak to nebyla husa ale husák a děsně starý. Po upečení se to nedalo pozřít, husák byl prolezlý žluklým tukem. A ten právě použila maminka k vaření mýdla. Mýdlo mělo takovou nahnědlou barvu a používalo se pouze na praní. To bylo to nejdražší mýdlo jaké jsme kdy v životě meli. :S :O
Nevymydlené zbytky mýdla jsou bezvadné místo krejčovské křídy. Ta někdy nechává barevné stopy na látce, mýdlo se vypere vždy.
Jo, spěchat se nemá. Chystala jsem se udělat něco k večeři. Kočičky začaly pištět, že by si také něco daly. Řekla jsem si, že je zatím zaplácnu granulema a masíčko dostanou až pak. Nasypala jsem jim do misek a holčičky zatím pilně hrabaly v záchůdku, který mají na takové plastové podložce, co se používá pod židli, aby neponičila koberec. Při jejich usilovném snažení plno kočkolitu vylítlo ven a po podložce se hezky koulel kolem. No a jak jsem honem chtěla dát pytlík s granulema zpět na poličku, tak mi spadl, pochopitelně se otevřel a ty mrňavé kočičí granulky se vysypaly zrovna do toho vyhrabaného kočkolitu. Záviděla jsem Popelce, ta vybírala aspoň hrách a ne tyhle prťavé kuličky granulí. A kočičky nadšeně asistovaly, co že je to za novou hru (whew)
Milí Zvířetníci, přeji všem do nového roku hodně štěstí, zdraví ( to hlavně!!) a pohody. A taky hodně času na fajn chvíle se Zvířetníkem…
Matyldo, díky za super téma. „Nestíhací“ písničku už mám jako osobní hymnu a uprostřed všeho nestíhání, blázince, lítání a poklusu pořád myslím na svou babičku.Prala v historické pračce v prádelně, teplou vodu si „vyráběla“ v kotli, pod kterým se muselo topit, voda se vlévala do pračky, tam se prádlo vrtělo, odtud se přendávalo do máchačky a z té do ždímačky..a pak se věšelo a pak se hlavně cíchy vytahovaly a pak se žehlily…A taky babi stíhala nakládat domácí zelí do obrovského sudu, taky stihla pěstovat na zahradě spoustu zeleniny, taky se dělala úžasná jablečná šťáva, která vydržela v lahvích ve sklepě celý rok. A stáčel se med ( děda byl včelař) a vařilo se a pekly se buchty a cukroví na Vánoce se peklo už od listopadu a babi neměla žádné mixery, udělátka, pomocníky. Jak to stíhala, když ještě chodila do práce? Nevím a obdivuji ji za to. No. To je jen taková nostalgická vzpomínka.
Také jsem v době, kdy byly holky malé, měla pocit, že musí být všechno úúúplně dokonalé, tzn. naklizeno tak, že z bytu utekly i ty hodné bakterie, napečeno dvacet druhů cukroví, nazdobeno všechno, co se nazdobit dalo, jsme měli větvičky s ozdobami a lesklými cetkami snad i v kotelně. Hm. Postupným vývojem jsem pochopila, že když bude cukroví druhově méně, ale kvantitou více, bude to lepší, protože stejně se krmíme jen rohlíčky, pracnami a ostatní druhy zůstávají v krabicích. K zvolnění úklidového i jiného bláznění významně přispěla naše chlupatá teroristická skupina, která umí snahu o naklizeno bojkotovat dokonale… a jejich pomoc při domácích pracích je vskutku účinná, pomáhají, pomáhají mi do blázince 🙂
No, přátelé, Matyldin článek mě nakopnul, že teda už konečně sakra půjdeme pro lampu. Není to jen tak.
Naše ložnice měla původně geniální rozměr 2,5 x 5,5 m (jistě si umíte představit, jak to s dvojpostelí vypadalo). Před asi deseti lety jsme z toho na délku metr a půl ukousli na šatnu, která je báječná a aspoň už nemáme takovou nudli. Pořídili jsme sklápěcí postele, do malých místností je to absolutně geniální vynález.
U okna mám po celé šířce (oněch 2,5 m) stůl (pochopitelně nelze zároveň sedět u stolu a mít sklopenou postel, ale zase tolik nás tu není, že).
No, zpět k lampě. Když se ta ložnice předělávala, lampa zůstala na svém místě, což byla chyba, protože dnes není uprostřed. A když se touhle dobou v půl třetí setmí, tak já u toho okna nevidím a nevidím. Zkoušela jsem stolní lampu, ale to mi ukrutně nevyhovuje.
Takže dnes jsme slavnostně koupili lampu stojací. Předesílám, že už stojí, ba i svítí (skvěle), ale to sestavování… Když jsme vybalili různé podivné tyče, drobné kousky něčeho, u čeho nebylo jisté, jestli jsou to podložky, nebo kousky materiálu, které patřilo vyhodit, povídal Franta, stoje nad tím nadělením: „cítím hlubokou pokoru“.
Návod neobsahoval nic, co by se sebeméně podobalo instrukcím montáže. Byl v něm jediný obrázek, na němž celá lampa vysoká asi jako já měřila 11 cm. A pak ve dvanácti jazycích včetně turečtiny perly tohoto typu:“Žárovka je během provozu velmi horká. Z důvodu zabránění poraněním se jí dotýkejte až po vypnutí svítidla, a sice po jejím úplném ochlazení!“
„Před každým použitím zkontrolujte svítidlo a elektrický kabel. V případě poškození nebo jiných technických problémů se obraťte na kvalifikovaný opravářský servis nebo na elektrikáře.“
Asi nejvíc mě znepokojuje velkými písmeny vyvedený nápis (uprostřed mezi těmito perlami): JEN PRO VNITŘNÍ POUŽÍVÁNÍ.
Jooo, Zano, neni nad vtipne navody, zejmena mnohojazycne. A dobre minene rady spotrebitelum. Tudle mi odesel asi 20 let stary fen na vlasy, tak jsem si koupila novy. Jedno z varovani bylo, ze se nema pouzivat, kdyz clovek lezi ve vane naplnene vodou. To je klasicke varovani, ktere se vaze k jednomu asi 30 let staremu pripadu, kdy si jedna zenska vskutku fenovala vlasy v bublinkove koupeli. Zjevne pri tom i pozila nejake alkoholicke napoje, fen ji upadl do vody a dopadlo to podle ocekavani. A rodina zalovala vyrobce, ze nevaroval pred timto druhem pouziti. Probirali jsme ten pripa kdyz jsem byla na pravech v JK. Jak jsem na tech prednaskach sice moc nekusnila, tak tohle mne dostalo a promluvila jsem na tema, ze ten Darwin mel pravdu s tou selekci. (fubar)
Nejlepší položky v návodu, umístěném UVNITŘ krabice, se jmenují „Není součástí balení“, zvlášť když už je všude zavřeno (rofl)
Probůh, Zano,
JEN PRO VNITŘNÍ POUŽÍVÁNÍ!!!! NNNEEEEEE!!!!! prosím, nepolykat!!! (rofl) (rofl) (rofl)
Jen pro vnitřní použití v tomhle případě znamená, že to není na zahradu 🙂
Ale stejně radši nepolykat 😉
Matyldo, velmi výživné téma. Velmi. Ve vypjatých situacích pomáhá delegovat úkoly. Jen někdy se to zvrtne a nejsou lidi. Hmmm, vlastně ani gorily 😉
http://jana-h.rajce.idnes.cz/Kijivu_hleda_chuvu._Marne…_5.1.2013#vlc-record-2013-01-05-13h33m57s-Pomahame_gorilam-.jpg
K tomu praní v dřevních dobách: když jsme se nastěhovali do domu, kde bydlím dodnes, měli jsme domovní prádelnu, protože automatické pračky v podstatě neexistovaly. V prádelně byly kameninové vany na namáčení a máchání, pračka vytápěná plynem a elektrická ždímačka. Partají je dvacet, takže se pralo jednou za tři týdny. Doma se ručně šmudlalo spodní prádlo a další drobné kousky.
V současné době mi to vychází tak na tři až čtyři pračky týdně 🙂
Renato, tu stejnou prádelnu koncem 50-tých let jsme měli v našem domě také. Na praní byl rozpis, aby se partaje vystřídaly. Jenom jsme neměli vytápěnou pračku elektricky, ale v prádelně byl óbr kotel, jakýsi óbr hrnec a pod ním se muselo topit. To byl můj úkol. Ale vedle v místnosti byl elektrický mandl a ještě vedle sušárna. Ach, jak já jsem přivítala vynález automatické pračky!!!! Od těch dob se všechny jmenují Berušky (*) .
Takové prádelny byly v obou starých domech, kde jsem dřív bydlela. Akorát v tom prvním byla ve sklepě a v tom druhém na půdě. V tom druhém tam bylo veškeré komplet vybavení včetně několikero starých necek. A sušárna se používala, když někdo měl velké prádlo. Jenže tam v zimě bylo chladno a prádlo tam strašně špatně schnulo.
Tak já si užila taky úžasnou prádelnu. Roky jsem prala v přístavku u domku. Spíš v takové fešácké kůlně, ve které byly 3 vrtulkové pračky, 1 kotel na uhlí a 2 ždímačky. Máchalo se v 40 l škopku s ledovou vodou, která se lila do kanálku na zem. Prala jsem každý týden na 8 a pak několik měsíců i na 11 lidí. Od jara do podzimu – pohoda, jen mi nikdo nesměl přijít pod ruku, protože jsem byla tak rozjetá, že mi akce trvala max. hodinku i s pověšením. Ale v mrazu, to byly přímo kryolázně, které končily vypuštěním přívodu vody ze sklepa. Zlatá stříbrná tatramatka, která mě těchto galejí zbavila. (inlove)
„max. hodinku i s pověšením“ – opravdu????? :O … tak to teda smekám
Opravdu. Nezapomeň, že jsem měla 3 pračky (40, 60, 90 st.) a máchání se ždímáním se konalo mimo pračky. Všechno jsem lila pod rohož do kanálku. Prostě nikdo mi nesměl do cesty a já jsem se dost točila.
Prádelna na dvoře mi silně připomíná dětství. Teta v Nymburce prala též ve dvorkové prádelně a v létě se tam i po praní koupalo, jinak byla sedací vana. Ovšem po prádle všechny mydlinky nalila do lahví, ty zašpuntovala a další návštěvu – pralo se v pondělí a my jezdili v sobotu – jsem těma mydlinkama myla kamenné schody. Copak v zimě, bylo to hnusný a studený, ale v létě to mělo ty správný grády! Není nad šetrnost
jejda Matylda,výborný článok,sadla som si k opravenému kompu po tom,čo som utrela prach,povysávala a ožehlila jednu práčku.Nenávidím žehlenie,milujem pranie.ségra na túto hlášku hovorí?K-áVA,VEĎ PRáčKA PERIE SAMA!Perie sama,ale milujem nakladanie,hľadanie programu a tie zvuky,že už dievča vie,že musí pláchať,či odstreďovať,vypúšťať vodu a potom klop a je hotovéPrístrojov mám doma habadej,otec absolutne nepragmatický človek obdivoval“ľudský um“ a všetk takéto blbinky kupoval.tak máme doma pražič zrnkovej kávy,zariadenie na zatváranie fliaš korkom a na vyťahovanie štupľov,niekoľko krumpli magárov a podobné nezmysly.Keďže u nás platilo a stále platí pravidlo,že JEDEN/a to ten istý/človek prístroéj obsluhuje-kazivosť je minimálna,vlastne nulová.Mám doma kuchynské pomôcky staré 60 a viac rokov.Muzejník by zaplesal.
Pražič kávy jsme také měli, mosazný po dědečkovi, mechanický (točilo se klikou a tím se otáčel buben, naplněný zrnky, pod tím byl lihový hořák). Můj otec dlouhá léta na fakultě pěstoval kávovník, který dorostl značných rozměrů a plodil. Nastudovali jsme technologii a jednou ročně to na dva až tři šálky vydalo. Chuťově nic moc, ale ten pocit samozásobitelů byl k nezaplacení (rofl)
Bubinkovy prazic kavy. 🙂 Taky jsme ho meli doma na pude. Babicka ho koupila, kdyz se schylovalo k valce. Spolu s nekolika pytly zelenych kavovych bobu. Mama rikala, ze kdyz se to prazilo, tak vune prazene kavy visela nad Zizkovym namestim v Prostejove. Myslim, ze Reich zakazal drzeni kavy. Babicka to prazila v noci, ale dedecek stejne vysiloval, ze je nekdo uda.
Hi, hi, dámy, přijít na to, že ledacos může počkat na jindy, lze výborně s přicházejícími léty. Ono už to prostě nejde!!!
Také tenhle poznatek je zajímavý:
Moje babička vynikající hospodyňka, vychovaná meziválečnou érou, která doma chodila v bílé naškrobené zástěře, když zestárla, tak se mi zdála taková trošku ušmudlalná a kolem ní a na podlaze spusta drobků. Když jsem ji na to upozornila, tak s bezelstným (chápej krátkozrakým) pohledem se zeptala: „A kde, já nikde drobky nevidím“. A o to jde, byla spokojená, protože horší zrak byl laskavý a ona nic takového neviděla a byla spokojená. K tomuhle se dopracujeme všichni (chuckle) !
Souhlasím s Dalmi. Když jsem měla kotník v ortéze a chodila jsem o holi, tak jsem také tak nádherně zvolnila a bylo to bezva. Ono to jde, hlavně si udělat úklid v hlavě a neblbnout.
Ale když nastanou situace, jak píše Zana, že když má jeden na starosti dvě domácnosti, tak to potom moc nejde. To opravdu platí NESTÍHÁM!
Pardóoon, omlouvám se Dalmi, že jsem ji zlomila kotník, myslela jsem Dalmatin (wave).
Tys jí ho nezlomila, Dalmi si ho zlomila sama 🙂
Noooo, ony kotník mají zlomený obě, Dalmatin i Dalmi, bo je to jedna osoba. (chuckle)
Jo, a eště si zlomila kotník Puntíček (rofl)
A do kvarteta další posižená – Puntíkatá.
osoba nešťastná si zlámala čtyři kotníky :O (chuckle)
Ještě pár variant nicku a bude z ní stonožka (rofl)
Holky, nechte mi aspoň jednu okončetinu zdravou 😀
nejsem až tak přestárlá – ale taky prd vidím… můžu potvrdit, že ve sféře některých domácích prací je to výhoda – prostě např. chlupy nevidím, takže mi nevaděj (clap) (chuckle)
Už v dobách, kdy jsem kromě vlastní domácnosti měla na krku i byt rodičů s nemohoucí maminkou a tátou kardiakem, jsem pochopila, že určité množství nepořádku není životu nebezpečné. Zvlášt když má jedna doma sběratele (novin, časopisů, autíček, map….)
Horší je, že mívám období, kdy tu domácnost fakt beru hákem – a pak si jednoho dne všimnu, že jeskyně je jakási zapštklá. A pustím se do toho a nedám pokoj, dokud není hotovo nebo nepadnu. Obvykle padnu.
Tak na to, abychom vycídili jakž takž jeskyni, potřebujeme jako rodina jediný podnět- návštěvu mé tchýně….
a na takovy pripad je super (pro oba partnery) bydlet z dosahu tchyni 🙂 . Cimz nechci rict, ze bychom doma neuklizeli 🙂 . Jen je kolem nas spousta zajimavejsich cinnosti
Á, tak proto ten Oregon (chuckle)
No, bydlí 200 km daleko, tak to není tak zlý- a nejezdí moc často 🙂
Tomu říkám podnětný novoroční článek, Matyldo! (inlove) (clap)
Ano, je třeba třídit a nenechat nikoho – především ne sama sebe – aby nám namlouval, co všechno je správné a co a jak by mělo být. Neb, jak je známo, nejdelší bič si na sebe umíme uplést my sami.
Přeju všem krásný den (h) a v rámci selektování neluxuju, jdu na poštu, nevařím, šiju. (chuckle) (wave) :*
Ahoj lidičkové,
mně se zoufalá snaha dohonit vlastní stín šeredně nevyplatila, takže teď mám čas na přemýšlení 🙂
Pomocníky mám, mám je ráda a nemám jich moc. Přemýšlím trochu nad pekárnou, ale zase bychom se víc cpali pečivem. Co mi ale straší v hlavě je sušička. Nenávidím žehlení, ráda žehlím jen při šití. Ráda věším prádlo ven. Jakou máte zkušenost se sušičkou
Dalmatin, doporučuju porozhlédnout se v komentářích na heureka.cz.Dobré zkušenosti mám se siemenskou. Pozor na mačkavost – v některých sušičkách se to mačká dost. A počítej s tím, že většina sušiček spotřebuje dost proudu. A taky, že trička, mikiny apod. se ti v sušičce srazí. Výborná je na froté ručníky, ložní prádlo atp.
Jo – a v žádném případě nebrat kombinaci pračka – sušička. Jednak to strašně zdržuje, dvojak to ani pořádně nepere, ani nesuší.
Kombinaci sušička-pračka jsem měla a je to přístroj nanic! Byl vyhozen a lituju investovaných peněz.
Sušička samotná je sice příjemné zařízení, ale rozhodně neznamená, že by se nemuselo žehlit. Žehlení nenávidím, ale halenky, svetříky, trika, košile se stejně žehlit musí. Pokud tam člověk nesuší jen 2-3 kousky, což je poněkud neekonomické.
Plně souhlasím s názorem Rputi.
Můžu vřele, opravdu vřele, doporučit. Froté ručníky a pyžama jsou ze sušičky jako peříčko, nikdy jsem nezažila tak komfortní utírání.
Překvapila mě Rpuť s tou mačkavostí, protože zatím jsem nenarazila na sušičku, která by mačkala – tudíž díky za upozornění, až mi odejde ta má do večných lovišť, pečlivě zapátrám nad novou.
Osobně mám Electrolux (vyšší/lepší řadu), ale když jsem teď byla u tchýňky, zjistila jsem, že její BOSH (taky z těch lepších) suší daleko lépe – t.j. rychleji a s měnším množství energie.
Od chvíle, kdy mám sušičku, NEŽEHLÍM. Ráno dám do pračky a večer už mám ve skříních složené prádlo a v koupelnách ručníky, které ze mě tu vlhkost přímo vycucnou :o) už bych bez sušičky nechtěla být.
Sušičku jsem nechtěla, protože těch hromad košil mě stejně nezbaví (posledně jich bylo 17). Švagrová vidí v sušičce jedinou výhodu- zbaví oblečení psích chlupů 🙂
Jak to udělá ? :O Je totok možné :O A zbavila by třeba i kočičích? To je tedy technika!
Ovšem to žehlení košile je pak záležitost na pár minut. Měla jsem to přesně spočítané – pět košil do sušičky na 12 minut (v každé sušičce je to trochu jinak) a pak jen žehličkou zlehka přejet. Je to hned!
Ono to stejně dobře jde i bez sušičky- jen se ty košile musí sušit na ramínku, a pak je na tom ramínku nechat viset furt. Mám na to taková tenká ramínka z obchodů. Ale stejně je to o tom, že se to žehlit musí…
Podle mé zkušenosti jsou na košile nejlepší nafukovací ramínka. Lépe řečeno tuto zkušenost si vydobyl exchoť v době, kdy košile nosil, protože si je žehlil sám.
A kombinaci pračko/sušička jsme kdysi také měli a v tehdejší garsonce jsme ji dost užili. Když jsme totiž kamkoliv pověsili jeho džíny, už jsme neprošli (rofl)
Pracnost žehlení u nás náramně poklesla, co se odstěhoval synek.
Mám stejnou zkušenost, každý týden mi žehlení zabralo spoustu času. Občas jsem si říkala, že tolik věcí snad nemohl ušpinit jeden člověk (rofl)
Díky, ještě popřemýšlím. Mám pračku se sušičkou dohromady. Pere skvěle, suší mizerně. Sušení nepoužívám. Jen v náhlém pomatení smyslů jsem tam loni dala čerstvě upletený svetr, abych ho povyprání načechrala (fubar) Vytáhla jsem brnění na trpaslíka. Všechna práce byla na…. nic :@
Sušičku mám, přestože mohu prádlo věšet jak na zahradě, tak na zastřešené verandě. Fakt nerada žehlím… Používám ji hlavně v zimě – venku to schne dlouho a schnutí v bytě podporuje plísně…
Nesuším uplně do sucha, jen o stupínek míň. Ohlídám si konec, vytahuji trika, mikyny a hned je na horní straně sušičky pokud možno vzorně rovnám, případně ještě přetím natáhnu – vytáhnu do délky. Kvalitna se v podstatě nesráží.
Pokud si ráno vytáhnu z šuplíku přeleželé triko – nastříkám lehce rozprašovačem, strčím na 5 minut do sušičky a oblékám…
V průběhu let jsme se dopracovali k tomu, že žehlíme jen ubrusy, kapesníky, tu a tam nějakou košili, halenku, sukni…
Jo a byly doby, kdy mé estetické cítění urážely nevyžehlené utěrky. Tak z toho už jsem vyrostla (rofl)
Mé estetické cítění neurážejí- ale nevejdou se do toho šuplíku 😉
Dávej je do jiného! 😉
Hi, hi, Jajko nevyžehlené utěrky už také dávno neurážejí mé estetické cítění. Dala jsem je do většího šuplete (chuckle) .
Jsem zcela prostá jakéhokoliv estetického cítění v této oblasti (chuckle)
ve většině bytů je vlhkost pod normálem, tam sušení prádla nevadí…kde je vlhkosti dost,lidi nevětrají nebo větrají blbě….
Zabírá to místo,žere to moc energie, vyhozený prachy…když to prádlo vytřepeš a pověsíš na nafukovací ramínko nebo rozložíš, uschne to taky a není to sežvaněný…těch věcí,co se hoděj do sušky tolik není….
moje sušička bošenka je můj milášek a největší vynález od dob vysavače a automatické pračky. miluju věšení čerstvě vypraného prádla na prosluněné a provětrané zahradě … a kašlu na to. Sušička udělala z nekonečného seriálu praní akci na víkend. V sobotu ráno nadělám před pračku barevné hromádky a jedu : pračka – sušička – skříň. nekoukám, jestli prší, šeří se, létají hmyzové … Když je hezky, pracuju na zahradě, když prší peru. Prádlo je načechrané, měkké, odchlupené … a o číslo menší 😀
A kočky jí taky milujou, protože hřeje 🙂
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Nestííííhááám (rofl)
Nestíhám? No a co? Zítra je taky den a práce není zajíc. Až to bude, t. j. až budu mít chuť to udělat, bude příznivá konstelace hvězd a elementálové budou mému snažení nakloněni, tak to bude. Vydrželo mi to takhle celý život, proč bych to měl na stará kolena měnit? Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.
řekněte to té dvouapůlleté motorové myši na tryskový pohon (chuckle) a nebo té pětiměsíční, že se chovat nebude, že až zítra (rofl) Kdepak – ráda tyto dny nestííííhááám
Každý si nese následky svého počínání. Já jsem strávil většinu života na montážích, tedy mimo domov, takže jsem usoudil, že manželka a děti jsou v mém případě věci naprosto neužitečné, tudíž jsem si oboje nepořídil. Oženil jsem se až v 56 letech, vzal jsem si rozvedenou paní se dvěma dospělými syny, kteří už dávno mají vlastní bydlení na druhém konci Prahy a vlastní děti, takže jediná motorová myš, kterou mám na starosti je náš Čertík a ten je rozumnější, než většina dospělých, čili naprosto bezproblémový; zrovna teď mi leží vedle klávesnice a vrní mi o tom, že včera v noci byl u raportu: V pekle se staví další křídlo pro naše ústavní činitele a pro Duku a Vlka vyrábějí specielní vysokotlaké papiňáky. 😀
S tímhle přístupem bychom do dvou generací vymřeli
Ono k tomu stejně dojde, protože se množí hlavně blbci a netáhla, není se čemu divit, nemají co na práci a neuvědomují si důsledky svého konání.
No, dost mě uklidnilo, že se tahle bezbřehá povýšenost a vševědoucnost nerozmnožila….
(rofl)
Ono je asi lepší, když se překotně množí blbci, že? No, jak pro koho. Já už se následků masivně namnožené blbosti nedožiji, ale chudáci naši potomci a jejich děti. Ale každý dostane to, co si zaslouží a tak to má být. A pořídit si dnes rodinu může buď jen bezbřehý optimista, nebo totální idiot! Těžko říci, co je horší. Ono by bylo dobré si občas uvědomit, co bude s mými potomky, až odejdu tam, kam musíme všichni, zejména pokud jde o postižené děti. Jenže když pravěké instikty převládnou nad zdravým rozumem, je to vždy katastrofa.
(y)
To mělo být jinde.
Inu, čas prchá jak splašená mrcha a přijde den, zúčtujem spolu … 🙂
Najednou je jeden zašprajcovanej, jak Inka pod almarou a pak teprv uzná, že ono se to fakt nezblázní. Tedy ono by mnohlo, ale k čemu by to bylo dobré … 😉
Jako mladá majitelka prvního rodinného hnízda jsem piglovala do noci a s blížícími se Vánocemi jsem začínala utírat snad i uhlí, než jsem ho narvala do kamen. Na svoji nobranu musím říct, že se u nás hodně prášilo, neb kotel byl uprostřed baráku a na nejvyšším místě a veškeré uhlí a popel se tahalo přes obývák. Když už jsem byla hodně těhotná a hodně monstrózní, narvala jsem se pod starožitný kus nábytku vážící sám o sobě metrák a nemohla jsem zpátky. Bimbo byl na odpolední a tak jsem ve společnosti našeho psa strávila tři hodiny pod skříní a čekala na vysvobození. Tahle příhoda byla prvním stupněm dlouhého schodiště zvaného ONO SE TO NEZBLÁZNÍ
Tak jse se tu rozřehtala, protože tu příhodu i ten příborník znám a pak jsem odpadla podruhý, protože to pod tím píše Jenda-Pokud by měl někdo zájem….to mě dostalo tak, že jsem se u kompu málem počurala.Ono to vypadalo,jakoby tu příhodu Inky ležící pod příborníkem, měli na youtube. (rofl)
Ani na youtube není úplně všechno 🙁
Pokud by měl někdo zájem, tak ať to nemusí hledat …
http://www.youtube.com/watch?v=iK8KXB9OVGc
A nezklamali mne! (dance) Existuje vysavac na psi hovinka! K venkovnimu pouziti, na bazi toho vyrobku, co zfoukava a pripadne vysava listi. Na baterky nebo na proud nebo na benzin. http://www.poovak.com/Lil__PooVak.php
Leta mne zde fascinovalo, ze Americani fakt maji pristroje na vsechno a hodne z nich to miluje a MUSI to mit. A nektere jsou hodne zbytecne a bordeli barak a garaze. Dnes to uz prevazne ignoruju. Jako vyrobek na oddelovani bilku od zloutku, nebo elektricky otvirac konzerv (zabira strasne mista a spatne se nasazuje), nebo elektricky nuz. Ale mam pristroje, ktere miluju, protoze fakt odlehci. Mycka na prvnim miste. Do mych asi 11 let zivota jsme doma nemeli teplou tekouci vodu. (On to totiz byl vicemene sluzebni byt pro apatykare, z ktereho nasi udelali dost pekne bydleni, ale tu teplou vodu musel zabudovat OUNZ). Na koupani a na pradlo se voda ohrala v kotli na uhli, na nadobi v hrnci na sporaku. Takze vuci myti nadobi rucne mam jistou dusevni alergii, protoze ta nadobova voda ve skopikach mi delala zle. Susicka na pradlo je dalsi oblibenec. Doma se pradlo susilo na pude anebo tak viselo z cehokoliv na co slo zavesit. A pak mam robota, uz asi 23 let, znacka Cuisinart. Poseka, nakraji, umicha, spolehlive a fofrem a pak soupnu soucastky do mycky. Nekdy mam pocit, ze mne prezije. A jeste par veci, ktere jsem uznala za uzitecne. Ale v podstate radejc utratim peniz za kvalitni kastrol nebo velmi kvalitni nuz, vydrzi to dlouho a provede sluzbu.
copak bobek sebereš, průjmík teda spíš zahrabeš…ale kdyby byl přístroj, co ty exkrementy na té zahradě najde a ukáže ti je,abys tam nebloumala, to by bylo něco…
potvrzuje se mi,že tyhle udělátka vymejšlej lenoši (chuckle)
Tý jo, Američani mají fakt všechno! Ale, jak podotýká Sharka, by bylo prima, kdyby to to udělátko i našlo, abych nevypadala, jako když jdu na houby 🙂
Nerada vyhazuju něco, co ještě funguje. V dnešní době ovšem dotažení takové filozofie znamená, že žehlička, kterou mám doma, je asi tak mínus sedmá generace, ruční mixer (koupila jsem ho, když se synek narodil) je z pohledu dnešních reklam exponát do muzea…
I když uznávám, že to žehlící prkno, co jsem dostala, protože slečně mýho synka se zdálo starý, je fakt o dost lepší než to moje po mamince 😀
Já mám náhodou muzejné exponáty ráda. Jsou jednoduchý, obvykle ještě kvalitně udělaný, takže vydržej, a jsou ve svý jasný účelnosti krásný.
Strašně toužím po moždíři a kachlovým sporáku!
Stará dobrá žehlička nenapařovací je jediná, která umí žehlit hedvábí. Napařovačka ho vždycky někde pocintá.
Babiččino prkno se nerozloží na prvočinitele, když mi v komoře spadne.
Babiččina mísa na těsto byla vyrobená s myšlenkou na to, že se v ní bude míchat vařekou, a proto nemá takovej ten dolní kulatej roh, kam se schovávají kousky, co se nechtějí nechat rozmíchat.
A tak. 🙂
Ale nestíháááám! mám malovat listopadovou mandalu…
a prosincovou a pomalu bys mohla začít chystat lednovou 😉
Io, myslíš mosazný hmoždíř s paličkou? takový, co se dá Sidolem vyleštit do oslňujícího lesku? jestli takový a pár týdnů počkáš, tak ti ho obstaráme 🙂
Podej kládu kamarádu
a ty dojdi pro pití.
Světlušce dej marmeládu,
ať nám na to posvítí…
Dobré téma, Matyldo. Dokonalé, zářivě čisté, naškrobené, sterilní 😛 . Prádlo, hrnce, okna pěkně vypíglujeme, namísto bince a špíny ve vlastních hlavách a duších.
Proč si neponechat šikovné pomocníky? Snad není třeba šplhat zpátky do větví, spíš si dát pozor na to, co nám kdo vnucuje jako jediné správné. A normální (fubar) .
Chich, a co se týče psích hromádek, zkus robotický vysavač (chuckle) . Neni zač!
Ohledně střetu robotického vysavače s hromádkou už tu kdosi psal. Pokud se pamatuju, dopadlo to tak, že chudák robot byl až za ušima, hlásil několik chyb najednou a nešťastně houkal.
No to jó, ale rozhodně se nedá říct, že strojík po své činnosti zanechal hromádky (wasntme) .
Bodejť by nešťastně nehoukal! 😀
No, právě. Já jsem si na podzim uklízela mimo jiné ten chaos v hlavě. Ale u jiných lidí jsem viděla ten binec v hlavě mnohem horší….
Taky si na to muzes objednat lidi. Zajimavy podniktelsky zamer. http://doodycalls20.rtrk.com/?scid=2044859&kw=5539260&pub_cr_id=9081570237 hezky jmeno – Doody Call.
Jsem si rikala,to by v tom cert byl, aby v Americe nebyl nejkej porichtung na odstranovani psich hovinek. Vygooglila jsem tohle: http://www.farmandfleet.com/products/644314-cadet-hands-off-pet-waste-remover.html?utm_medium=shoppingengine&utm_source=googlebase&gclid=CP-tgIbpz7QCFQf0nAodzDwA5A . Omlouvam se za nezkraceny odkaz. Ale zklamal mne, neni elektronicky. :O