Vážení přátelé, všichni víme, že práce loveckého psa je po všech stránkách náročná a obtížná. Kromě trpělivosti, tolerance k páníčkovým nápadům, fyzické zdatnosti a spousty dalších vlastností musí správný lovecký pes být i vzdělán v řadě vědních disciplín. K těm patří kromě biologie, navigace atd. bezpochyby i základy fyziky. Rád bych je v následujícím příspěvku shrnul.

Akustika

Šíření zvukových signálů ke psům podléhá zvláštní zákonitosti: nezávisí ani tak na síle signálu jako na jeho původu. Tak např. povely „ke mně“, „k noze“ apod. se šíří velmi špatně a často již po několika metrech jsou naprosto utlumené a nepostřehnutelné. Naproti tomu šustění igelitového pytlíku, zvuk přehrabovaných piškotů a podobné zvuky jsou dobře slyšitelné i na značnou vzdálenost.

Archimédův zákon

umožňuje psům plavat. Občas někteří nevzdělaní jedinci, kteří nic netuší o existenci tohoto zákona, se do vody bojí, poskakují na břehu, piští a vůbec dělají ostudu. Zde bych rád proto apeloval na páníčky, aby tento naprosto fundamentální zákon vysvětlovali už i malým štěňatům, a to nejlépe vlastním příkladem. Velkou předností tohoto zákona je, že funguje i kdy o něm nevíte.

Dalším důsledkem Archimédova zákona je to, že aportovaná kachna je ve vodě mnohem lehčí než po vynesení na břeh. Začátečníci jsou pak překvapeni, jak kachna najednou ztěžkla, odloží si ji a podrobně zkoumají, co jim kdo s kachnou provedl. Páníček buď řve hned (při výcviku) nebo jenom koulí očima (na zkouškách) a řve až později.

Zvláštností je, že Archimédův zákon bůhvíproč neplatí pro postřelené kachny. Taková kachna najednou přestane plavat, zmizí pod vodou a za chvíli se objeví někde úplně jinde. Strašně těžko se pak loví.

Elektřina

Jednou z nepříjemných možností, jak se s účinky elektřiny setkat, je elektrický obojek. Je to ďáblův vynález, který umožní páníčkovi psa praštit i na značnou vzdálenost. Většina psů to rychle pochopí a s obojkem se chová naprosto vzorně. Po odepnutí obojku následuje úleva a vše se vrátí do starých kolejí.

Další nepříjemný elektrický vynález je elektrický ohradník. Je velmi záludný, je to jakási neviditelná příšera, která najednou praští jako hrom a není jasné odkud a proč. Slabší jedince to může úplně rozhodit. Páníček pak často povykuje „Vidíš, já ti říkal, abys tam nelez‘“, ale proč, když tam nic nebezpečného nebylo?

Aerodynamika

My psi s aerodynamickými jevy nepřijdeme téměř vůbec do styku (nepočítám plandání uší za silného větru, které u páníčka často vyvolává dětinskou radost). Ale bažanti a kachny, naše hlavní aporty, létají. Bažanti dost mizerně, takže občas lze ze vzduchu stáhnou hloupého bažanta, který pozdě odstartoval.

Důležitým poznatkem vyplývajícím z aerodynamiky je fakt, že na zkouškách se mrtvou kachnou či bažantem nedá hodit moc daleko. Zkušení zkouškoví matadoři jdou pak po stopě rozhodčího, a když stopa skončí, pokračují ještě kousek ve směru a tam aport většinou bývá. Dá to mnohem méně práce, než jej hledat všude možně jako pitomec.

Těžiště

Tohle je, prosím, naprosto zásadní problematika, jejíž zvládnutí je pro loveckého psa nezbytné. Jde totiž o to, jak aport správně chňapnout, aby vám nepadal a nekroutil krkem na stranu. To chce zkušenost a nacvičit to. Někteří vědečtěji založení jedinci totiž k aportu přijdou, důkladně si ho prohlížejí a snaží se polohu těžiště nějak vypočítat. Většinou se jim to nepovede napoprvé, tak aport odloží, provedou zpřesňující výpočty a zkusí to znovu. Páníček reaguje stejně, jako u odložené kachny (viz výše) – buď řve hned, nebo až za chvíli. Uznávám, že u velkých králíků na zkouškách je s těžištěm problém, nejlepší výsledky přináší postup chňapnout to takňák v prostředku a mazat s aportem zpátky.

Setrvačnost

Přestože princip setrvačnosti popsal Galileo Galilei již v šestnáctém století, mnozí psi v tom dodnes tápou. Co, tápou, oni se často i vymajznou! Prostě nemají zažité, že těleso (musíme si uvědomit, že i pes je vlastně těleso) pokračuje v rovnoměrném přímočarém pohybu, pokud na něj nepůsobí jiná síla. Dostat se do pohybu není pro loveckého psa žádný problém, ale ta síla ke změně směru občas zoufale chybí. Tlapičky hrabou naprázdno či po kluzkém podkladu (třeba ten mizerný led) a setrvačnost s nimi pak pěkně někam praští. Páníček se někdy nevhodně směje, ale při honění zvěře či psího kolegy nezbývá čas na složité fyzikální úvahy. Pes si tu zkušenost prostě musí do sebe namlátit sám.

Kvantová mechanika

I když lidské učebnice fyziky tvrdí, že kvantově mechanické vlastnosti pozorujeme jen u těch nejmenších objektů, jako jsou atomové částice, není to pravda. Zejména tzv. Heisenbergův princip neurčitosti se u psů projevuje velmi výrazně. O co jde? Pokud je pes vypuštěn v terénu, nemůžeme současně přesně určit jeho rychlost a polohu. Pokud určíme rychlost („lítá jak blázen“), máme jen neurčité informace o jeho poloze („před chvílí tady byl“). Pokud se jeho rychlost dále zvýší nad určitou mez, o jeho poloze pak už nevíme prakticky vůbec nic („a je v háji…“).

Termodynamika

Také tato vysoce abstraktní část fyziky má pro lovecké psy svůj určitý význam. Podle této teorie je přechod uzavřeného sytému z uspořádaného stavu do stavu méně uspořádaného samovolný a přirozený a je doprovázen uvolňováním energie. Lovečtí psi jsou s přírodou úzce spjati a mají tudíž pochopitelnou tendenci přírodě napomáhat. Proto např. pokud je pes uzavřen v bytě (tvoří s ním vlastně ten uzavřený systém), je přechod z uspořádaného do neuspořádaného stavu bytu podstatně rychlejší, než kdyby v bytě žádný pes nebyl. Po skončení tohoto procesu je také pes plný energie, která je většinou odčerpána z páníčka (zákon o zachování energie). Ten po spatření bytu jen sedí na okousané židli zcela bez energie a šeptá „ježíšmarjá, ježíšmarjá…“ Podobně jsou součástí přírody i děti.

Tak to byly opravdu jen základní poznatky z fyziky, které by měl zvládnout každý cti dbalý lovecký pes. Pokud někdo nedával pozor, tak ať se nediví, když si pak někde natluče kokos nebo něco horšího, protože fyzikální zákony (na rozdíl od těch lidských) platí pořád a nejdou ošidit!