Život je jen náhoda…, život plyne jak voda… se zpívá ve známé písni a je v ní hodně moudra. Zrovna takovou „náhodou“ je toto datum, ale jen pro moji ženu Mílu a mě osobně.
Oba jsme tehdy dělali ve stejném podniku. Po vojně mě bylo jako strojaři svěřeno vedení podnikového mechanizačního střediska, a ona zkoumala taje aplikací epoxidových pryskyřic, co by průmyslová chemička v podnikové laboratoři. Ona byla 23 letá ženská bez závazků a já 24 letý jelimánek ve stejné situaci. Oba jsme tehdy chodili rádi na koncerty a do divadel, ale každý zvlášť. A tak mě napadlo koupit lístky do divadla na Cyrana pro oba. Míla pozvání s mírnými rozpaky přijala a tak jsem musel předem domluvené zimní lezení v Moravském Krasu u Sloupu přizpůsobit vzniklé situaci.
Nedělní ráno se probouzelo do mrazivého dne. Jak jsme mívali tehdy ve zvyku, ještě za tmy spěchám ulicemi připomínajícími mrazničku, na rolu, tedy brněnské hlavní nádraží, kde se setkáváme. Dnes jen tři „skalní“, Miki – Mirek Gloser, Celofán – Vojtěch Gregor a Yetti, moje maličkost. Jedem courákem do Rájce-Jestřebí, odkud už za světla a pořádného mrazu šupajdíme po svých do Sloupu. Je více jako 20°C pod nulou a tak zahřátí rychlým pochodem přijde vhod.
Míříme ke skále jménem Hřebenáč, která ční jako prst k nebi vedle Sloupského potoka. Země, okolí i voda potoka je zmrzlá na kost, zrovna jako my. Skála je na omak téměř pálivá, ale přesto se rozhodujeme, že si vyzkoušíme lezení za ztížených zimních podmínek. Charakter cesty neumožňuje lézt v rukavicích a ruce se za několik minut mění v bezcitné protézy. Prostě ztížené zimní podmínky. Jen dáváme pozor, abychom někdo někde neomrzli, a jinak jsme se vysápali až na vrchol skály, odkud slaňujeme. Ruce nám pomalu roztávají v rukavicích a kapsách a docela slušně to bolí. Zalezlo nám jaksepatří za nehty. A tak se potom potulujeme po okolí, prohlížíme si prehistorické vykopávky v nedaleké jeskyni Kůlna a Yetti, jak je jeho zvykem to vše fotodokumentuje.
Nedlouho po poledni Yetti opouští ve zmrzlé krajině kamarády a zrychleným přesunem chytá vlak zpět do Brna, kde ho čeká zajímavý večer. Tak rychle domů zkulturnit člověka, aby se mohl včas dostavit do divadla. Vše dopadlo, jak mělo, dostavila se i Míla a tak jsme se těšili z představení Cyrana. A nejen z toho. Když jsem pak Mílu za mrazu a mírného sněžení doprovázel, jen k zastávce šaliny, aby bylo jasno, žádný rozmazlování, tak se cosi událo, co nás oba zasáhlo u osrdí. Doma jsem pak přemýšlel, co se vlastně událo a přesto, že jsem měl za sebou naplněný den, tak jsem o 1:30 v noci napsal toto:
Nedělní večer
Byl mrazivý večer,
štěstí nám padalo se sněhem,
měsíc se matně usmíval
a hráli Cyrana.
Roxano! Dívko! Ženo!
Kráso, něžnosti a lásko!
Přešlas pomalu, jako když víno zraje
a přece rychle jako blesk!
Přej si se mnou také,
ať naše láska neroztaje
jako ta vločka sněhu
Tobě na čele.
Příští leden to už bude 47 let a zatím neroztála, i když občas o tom jeden i druhý můžeme pochybovat. Ale to je život. A život je pes a my jsme patník.
Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Zimni_lezeni_u_Sloupu_9_leden_1966
Vraj každý z nás má niekde vo svete svoju druhú polovicu.Vy ste sa našli.prajem,aby sme sa takto ešte dlhé roky stretávali a trošku aj závidím.
Milý Jirko a Mílo – jsem na tom jak holky dole – opravdu jsem se dojmula. Tolik roků a vločka stále drží, i když má možná trošku pochoumané paprsky. Však není divu, tolik změn a přesunů překonala. Jste super dvojka – sláva vám.
Ty víš, že tvoje fotky mám moc ráda – a nejvíc se mi líbí tyto černobílé, mají v sobě velké kouzlo.
Krásné. A ať Vám ta vločka sněhu ze zimy roku 1966 nikdy neroztaje, ani v australském horku.(h) (rose1) (d) (d) (h)
mily georgi, congratulations k vyroci.
nejdriv jsem myslela, ze to bude nas sloup v cechach, ani jsem nevedela, ze je na morave taky jeden.
Hele, dostala jsi recept na rohlicky? Posilala jsem ti to v nedeli vecer.
ano recept jsem dostala, i pekne podekovala, nevim proc e-mail ode me nedorazil, tak jeste jednou dik hanko. o weekendu upecu.
Ježkovovoko, já celou dobu myslela, že je to ten českej :O . A ještě jsem si mudrovala, jak jsi to všecko mohl stihnout (chuckle) . A to prosím o tom moravským vím… no jo, hlava mapa (whew) (chuckle)
Krásné, Georgi. Ten večer, ale hlavně to, že i po těch letech jsou Tvé verše stejně silné a platné.
Blahopřeju vám oběma. (h)
Krásné vzpomínání, pane Jiří… Dík za to, že jste se s námi rozdělil. On je Cyrano takový, no… takový inspirativní. Nám prozměnu šlápl do života Saténový střevíček, a to tak, že tu hru ten večer v Národním museli zrušit. Náhradní program se tak nějak rozvinul 🙂 a obešel se bez herců.
A abych nezapomněla – díky za ten odkaz na všemožné krátery, meteority a podobné jevy, co jste mi poslal. Průběžně zkoumám 🙂
Georgi, Mílo, krásné vzpomínání! Tak ještě hodně takových výročí (inlove) (inlove) !
Přesně tak 🙂
S dovolením se přilípnu. Jj, přesně tak (happy) .
Milý Georgi, jste s Mílou skvělá dvojka (inlove) Začalo to Cyranem a horami a koukej, co všechno jste spolu prožili a zvládli. (h) Je to úžasné, když se to povede a lidé takto srostou, když se na sebe mohou vždycky spolehnout. To, že si občas lezou na nervy je zcela normální daň – a kdo by ji rád nezaplatil?
To vám ten Cyrano pěkně „zavařil“ (chuckle) (h)
Ach jo, Jiri a Milo; ano, dojmula jsem se. Ja si stejne rikam, ze ta velka laska neni ta prvni doba opojeni, ale spis seznani, ze i kdyz si obcas lezem na nervy, ze jsme tak nejak srostli v jakousi jednotku. A ze si mame co rict.
Taky. Taky jsem se dojmula, tím spíš, že takovýchto vztahů bývá jak šafránu. (wave)