Dívám se křehké skleněné poklady umístěné ve starožitném skleníku v rohu jídelny s neurčitou nadějí, že pokud to vydržím dostatečně dlouho, tak prach zmizí a já to nebudu muset všechno umýt. Zubaté zimní sluníčko ovšem nemá žádné ohledy a mě je jasné, že tomu neujdu.
Taková protivná práce! Jak je možné, že mě to jako malou bavilo? Inu, to je snadná odpověď. Dělaly jsme to vždycky s maminou, a přitom si povídaly. Tyhle skleničky dostala ke svatbě, tamta váza je po prababičce, prasátka z těžkého hutního skla jsou od otcova bratrance, který býval sklářem v Harrachově. Vůbec mi nevadilo, že jsem ty zkazky slyšela každý rok – bylo to jako s dobrou pohádkou. Neoposlouchaly se.
Jenže dnes je to jiné. Můj skleník obsahuje mnoho hezkých věcí, které mám ráda, ale bohužel to nejsou jen dárky pro radost, ale už i dědictví po babičce i po mamině. Mohu se dotýkat křehké krásy i vzpomínek zároveň, a nechce se mi do toho. Kdybych o tom mohla aspoň někomu povídat! A tak se těším, že to třeba jednou to budu vykládat vnoučatům.
„Podívej, tyhle skleničky jsou po prababičce. Mají těžké dno se zlatými pecičkami a na Vánoce do nich dáváme vodu na pití. Tyhle broušené skleněné hranolky, ty se dávají pod příbory – ukážu ti jak.
Koukej na tuhle velikou číši – je ručně dělaná a v nožce má rubínové sklo. Vyrobil ji náš příbuzný, stejně jako tuhle vázičku a tahle krásná prasátka. Můžeš si vzít jedno do ruky a pozor, ať ti nespadne. A tohle je dóza na bonbóny. Půvabná, viď? Po praprababičce. Podívej, víčko je z alpaky – to vyleštíme. Cože? Proč tam ty bonbóny nejsou?“
Pořád vidím mírně zaprášené skleněné poklady, ale už mi není smutno. Odpoledne to umeju a ve městě koupím bonbóny. Přece se nenechám nachytat – jak bych to jednou těm malým vysvětlila?:))
…továrníkovic… a to jsem to po sobě četla, chjo 🙁
Děda s babičkou pracovali u továtníkovic, kteří čas od času přijeli svou továrničku navštívit. Když se paní baronce rozbil nějaký kousek ze servisu, zbytek skončil u babičky. Pamatuji to až ze šedesátých let – krásné, ale pro vesnickou domácnost těžko použitelné věci. Takže poloprůsvitné moka šálečky a zdobené cukřenečky byly uloženy v „gredenci“ (dřív asi součást každé vesnické kuchyně – bílá skříň, horní dvířka částečně prosklená)v nepoužívané světnici. Moc ráda jsem prozkoumávala šuplíky a přihrádky a babička vyprávěla – o lidech, o zvířatech, o životě. Bytelnější věci sloužily – z alpakového tácu zobaly slepice, mističky a podšálky měly kočky na mléko, něco nám babička dala na hraní. (think) Když jsem pobrala trochu rozumu, některé kousky jsem vyškemrala a uložila do skleníku a leštila (zřídka). Želbohu, skleníček byl horní částí skříňky, části nebyly napevno spojeny. Takže když řemeslník chtěl skleníček poodsunot od zdi a zatáhl za spodní skříňku, skleníček se zřítil :@ Po shlédnutí škod jsem upadla i já – zbylo mi pár solitérů a krabice střepů. Možná, jednou, až zešílím, pustím se do skládání a lepení (fubar) – třeba tím trochu vrátím čas …
Dede, krásné povídání…já, zatím skleník nemám, ale mám spoustu věcí sbalených v krabicích (již spoustu let 😀 ) a v domku je snad konečně vybalím a budu velké dceři i Quidoškovi s Vájou vyprávět… 🙂 doufám, že budou naslouchat.
A vy tu všichni cídíte a píglujete, umýváte a zbavujete prachu věcičky dotýkané ve vašich sklenících, sekretářích, stříbrnících, cinkkostnech, kredencích a skříních. Všechno nabývá lesku pomocí různých prostředků.
Nemám skleník, tedy mám jeden z prodejny IKEA a postrádám co v něm má skutečně na policích stát. Něco málo věcí dotýkaných mám. Manželovo těžítko ve formě šnečka kterému při svých dětských hrách ulomil jeden „růžek“. Těžítko měl jeho otec na pracovním stole. Dřevěný vyřezávaný vějíř mé babičky. Malá broušená štamprle ze které pila neznámo co moje maminka. A její porcelánový váleček s pomněnkami už bez držadel. Těch nudlí co vyválel. Měli jsme je v polévce ještě po maminčině smrti. A prachsprostá aluminiová forma na bábovku krásně zapečená, jo maminčiny bábovky. Krásný starý kávový mlýnek který nám opatřil rekvisitář Komorního divadla. Servírovací vidlička kterou dostala tchyně jako svatební dar. Něco jsem jistě zapomněla já zapomněnka. Ale takové věci se vlastně do skleníku nedávají.
V tomto novém světě zastoupily nové věci věci dotýkané. Nesou sebou historii čerstvou, historii jedné rodinky na útěku. Každá historie někde začíná a někdy končí. Pomalu bude naše historie u konce. Syn rodinu nezaložil, větev rodu uschne. Věci čerstvě dotýkané skončí v cizích rukou, pokud ne v odpadu. To je běh života. (wait) 😉 🙂
Dede, drzim Kazanovi palce. At se hoch dobre hoji. (y) (h)
Milá Dede, zamyšlení nad skleníkem se ti ale opravdu povedlo! 😉
Čirou náhodou jsem právě dnes pulírovala sklo, neboť se dostavil pan myč okenní a bylo potřeba uvolnit všechny parapety. A když už jsem myla věci z parapetů, vzala jsem i ty ostatní porůznu volně ložené vázičky, misky, dózy (a protože to mám kousek do sklářského města a taky jsem tam léta pracovala, mám těch kousků z hoch emailu a Egermannova červeného skla a malovaného skla docela dost). No ale co myslíš, že já v těch dózách mám? V jedné staré odznaky po tchánovi, v druhé směs nefunkčních pidipředmětů jako třeba přetržený řetízek a ve třetí Denisovy štěněcí zuby. 😀 Bonbóny nejsou ani v jedné z nich!
Držím palce Kazanovi, ať se patálie s drápem vyřeší co nejdřív! (y)
Tak skleník byl u babičky vždycky sekretář- „dé to do sekretářu“. U našich taky, ale já už mám skleník (a to v něm mám porcelán):)
Dede,vďaka za pekný deň so zvíretníkom a zvíretnicami.Toto téma bolo básnicky“sladkobôľne“ a krehké a nežné,rovnako tak i príspevky.Dosť som to potrebovala- od dnes sa začali vyplácať soc.dávky a ja teraz zbieram tie ľudské trosky.No je mi na grc.A to furt musím mať v hlave,že ten metanol už mohol prekročiť hranice.neviem,či mi zajtra večer bude chutiť môj džinček s toníkom.Budem sa musieť premôcť.
Kazanovi držím palce fest.
Vevenko (h) , tak ať ti to rychle uteče (wave)
Jo, Verenko, ono je to asi vsude stejne. Rikal mi onehdy doktor z pohotovosti, jak v noci toho dne kdy chodi davky maji pekne rusno. Dva velke spitaly ve meste maji k veceru a pres noc na pohotovosti nekolik ozbrojenych strazi.
Jejda, tohle patří dolů, k dotazu o cukru a medu, omlouvám se.
Ad med vysvětlení zde: http://www.australiannews.net/story/357703
Díky, Aido, to jsou věci (think) , ale má to logiku … teď si to ještě musím podrobně přeložit, napřed do češtiny, pak pro čtyřročka (chuckle) .
Zbytek s cukrem je dole (vodíkové vazby), tahle medová část se mi omylem hodila sem nahoru.
Nemám skleník. Ani babičky neměly skleník, měly jen kredenc, nahoře se skleněnými dvířky. A taky sekretář měly, tam se nejspíš pár skleněných a porculánových památek našlo, ale já je nemám vtisknuté. Přišla jsem o všechny dotýkané předměty, aniž bych je kdy měla.Mockrát jsem přišla o to, na čem mi záleželo, takže vlastně ani nechci mít něco, co bych ztratit mohla.
Ale líbí se mi svět, na kterém jsou skleníky a babičky, které o předmětech vyprávějí příběhy a které plné dózičky bonbóny.
Krásné vyprávění, milá Dede, rozněžnilo mě a naladila předvánočně víc než cokoli jiného. Děkuju Ti. A Kazanovi držím palce, aby se to zahojilo co nejlépe a co nejdřív. (h) (y) (h)
Verenko, Io, já toho medvěda mám! Dostala jsem ho brutálně od Abyty v Podmitrově a musím říct, že lepší pítko kočenky nikdy neměly. Medvěd Nora je na čestném místě na komódě, kterou jsem mu koupila. (wasntme) A já jsem moc ráda, že ho mám, vážně.
Vlastně je to k tématu – sice my jsme ho doma nikdy neměli, ale naši sousedi ano. Je to asi divné, ale já toho medvěda mám ráda. 🙂
No proto! A oceňuji, že je to i jediný lední popelník, kterej má svou vlastní komódu! 😀
Co popelník! On má nejen vlastní komodu, ale navíc povýšil na kočičí napajedlo (chuckle)
Obdobně brutálně jsem medvěda,ten můj se celým jménem jmenuje Dittmar Urbach, obdržela od jistého nebezpečného Louka a jeho spřežence JarkyF a dlouho, dlouho jsem musela ubohého Aneška přemlouvat, aby se k němu i přiblížil, natož bumbal!
Bumbá? Bumbá! Nakonec. Anéšek udatný.
A když někdo lká nad nesplněným snem, nemůže se pak divit. Ničemu.
Krásný téma (sun)
Mě zaujala krajovost terminologie – pamatuju se, že jsem kdysi dávno četla něco o „skleníku“ (myslím, že od Raise), jediný, co mi z toho utkvělo v paměti je podiv nad tím termínem – v našich zeměpisných šířkách je skleník jen na zahradě, ten kus nábytku na krásný věcičky je jedině „cinkostn“. A „sekretář“ je u nás na psaní (nějaká varianta zavíracího psacího stolu se spoustou šuplíčků na drobnosti), na nádobí máme kredenc a na zbytek věcí jarmary a jarmárky 🙂
(wave)
Ano, krajová terminologie (clap) .
Já nikoliv cinkostn (to je krásný český slovo 😀 ), já kostn – a to byla obrovská almara typu sekretář – no dobře, tak abychom si rozuměli (chuckle) : dole almara (na ručníky, ložní prádlo a tak), nahoře část s dvířky (na účty a jiné papíry) a část prosklená – na to, jak se tu píše.
Celý to bylo těleso asi dva metry dlouhý a šedesát čísel hluboky – jako dítě jsem do toho lezla jak do domečku (to byli naši rádi (chuckle) ).
Jééé sekretář! Přesně takový měli naši léta – když mamina odešla, ještě jsem ho dala do bazaru, protože mi bylo líto ho odvézt někam na skládku. Možná že slouží dodnes. 😉
U nás v rodině to je stejný, až na to, že místo skleníku máme stříbrník – termín cinkostn znám, ale u nás se nepoužíval 🙂
Kdyby někdo chtěl mandalu pro Veram i s náležitou muzikou, koukněte ke mně. http://ioanna-ioannina.livejournal.com/85087.html
Díky za spolupráci, hlavně JJ a Jakkelovi!
Není zač, Io, já si to báječně užila (h) .
P.S.: Pokud nebudete mít s Penny jiný program, pozvání pořád platí ….
Pajdám, nepucuju, kašlu na to! 🙂
Skleník… náš skleník býval skříňka s jenom skleněnejma dvířkama a babička vždycky říkala, že to není pravej skleník, že to správně je skříň na vzácný knihy, že správněj skleník museli prodat, jelikož se do novýho bytu nevešel. A protože jsme famílie kantorská, nemáme sice (Verenko, promiň) medvěda, ale zato těch šálečků a váziček a křišťálu se najde dost a dost. Babička je vždycky otočila, ukazovala značky porcelánek a já docela nechápala, proč to má smysl, když se do Rakouska nikdy nepodívám, jelikož je za drátama. 🙂 Ale poctivě jsem si to pamatovala, protože na tom babičce záleželo (a teď to konečně můžu ocenit, i když babička se oddrátování o měsíc dva nedožila). Taky vyprávěla, po kom kterej kousek má a tak, to bude všude stejný.
Máti má ráda křišťál, takže v době, kdy jsem se snažila být hodná holčička, jsem jí kupovávala na Vánoce nějakej křišťál, když jsem nasyslila dost.
No teď je to všecko v Zakázaný zóně.
ALE. Mám babiččiny broušený skleničky na víno. Nemám teda skleník (ale budu mít!!! v Domešku!!!) – a stejně, vždycky jsem si říkala, že jsou ty věci ve skleníku smutný, když se vytáhnou jenom jednou za rok. Takže jsem si řekla, že tyhlety věci budu normálně používat. A tak je svátek a vzpomínka na babičku na stole vždycky, když mám víno.
Což není denně, takže mi skleničky nezevšední.
Ony by nezevšedněly ani tak.
I já používám věci ze skleníku, hlavně čajový a kávový porcelán a některé ze sklenic. Ovšem na ty zlaté zuzany (čtvercové těžké dno se zlatými peckami, nesmírně jemné sklo vykroužené nad ním, jemný zlatý proužek na horním okraji – ve třech velikostech) mám nervy jen o Vánocích. Jsou příliš křehké a příliš si jich cením 🙂
OT – pro změnu poprosím o přidržení palců – pro Kazana. To, co vypadalo jako odřenina, se ve dvou dnech změnilo v zánět drápového lůžka a nevypadá to moc pěkně. Kazan se tentokrát aktivně bránil proti vstupu do ordinace (zapřel se všema čtyřma odvrátil hlavu a dělej paničko co umíš), ale měl smůlu, byl ošetřen 😛 Moc doufám, že jsme to chytli včas a atb zaberou. 🙂
Nedotkne se Kazanovy hrdosti, že mu tlapky drží smečka koček? :O Tak my držíme…
Myslím, že to ocení 🙂 Jinak mě mírně znepokojilo, že v čekárně s námi bylo nádherné siamské kotě (polodlouhá srst), které úpěnlivě lezlo po své paničce, která ho přinesla v dece a ne v přepravce. A Kazan se na ně ani nepodíval…
Safryš, to je stejně podezřelé, jako když terrově babičce přestala chutnat becherovka… Tedy-ne že by byla pijan, ale ráda si dala stopečku po obědě a vždycky to prý zdůvodňovala stejně: na pálení žáhy 🙂 Tak my trochu na ty tlapky a palce přitlačíme, Kazane.
Babička měla stopečku něčeho ostřejšího předepsanou od doktora. Na tlak. Ale flákala to …
My jsme vůbec taková divná rodina. To jsem takhle po první operaci ledvinových kamenů dostal od babičky peníze na pivo … no knihu jsem za ně možná nekoupil, ale pivo to nebylo určitě.
Jejda, Kazanovi se bude trhat dráp?
Držíme. Penuša zvlášť pevně, vzpomíná přitom na všecky ty vlastní ne podebraný, ale pěkně nečistě stržený drápiska, když brzdila smykem a připletl se jí chodník.
Vzkazuje Kazanovi, že i bílá tlapka umí chodit! (Objev roku. 😀 )
(y)
další dobračisko :O Já zase do telefonu Dede sdělila, že nejlepší léčba je amputace prstu… Že ta se hojí nejlíp…
Doufám, že to Kazan zvládne jen s pomocí ATB a mastiček (inlove) a na naše rady rád zapomene
(y) (y) (y)
Jasně, že držíme! 🙂
(y)
Držím Kazanovi palce a Toya taky – v pátek byla vzata Jendou a Terkou k vetovi (zrovna v době, kdy jsem si dávala tatarák (tmi) ) a ten ji rozfikal pravou pacinku mezi prstíky, neb tam měla hnisavé ložisko – tři dny chodila po třech se zababůlanou nohou, dvakrat za den jsme jí díru v pacce vystřikovaly betadinou a matlaly černou mastí (díky Teri, bez tebe bych to s naší hysterkou nezvládla) a pořád ještě bere antibiotika … ale už chodí a běhá a vypadá to, že je vše už Oukej-koukej. Tak věřím, že Kazánek se taky tak pochlapí (y) (h) (y) (h)
Brr, chudák Toya! (h) Ty packy jsou nejen bolestivé, ale blbě se hlídají. Pacienti na nich navíc velmi snadno likvidují jakékoliv zakrytí (no dobrá, mluvím o svých psech 🙂 ) a samozřejmě se to stane ve chvíli, kdy se topíme ve vodě a v bahně.
Já chci sníh a mráz! Nenávidím bahno (headbang) a prd s tím udělám 😛
Já taky prosím sněhovou peřinu! A Kazanovi držím (y) (y) (y) (y) .
Chudinka Kazan, držím pevně (y) (y) (y) (y) !
Jsem tu pozdě ale snad můj opožděný palec pomůže. Pacinko Kazanova zahoj se!!! A to zrovínka do zablácených vánoc. Tak já zaříkám : Já baba po bohu
pomohu kde mohu
a kde nemohu
nechám Pánu Bohu… :O (think)
Cinkkostny – tak to je krásné téma. Jak já nesnáším ty superhyper moderní dyzajnové vystajlované interiéry. Pohovka, televize (nejdůležitější ze všeho!), občas polička, aby se neřeklo, že majitel si nepotřebuje vůbec nic uložit. Chybí tomu lidskost, to teplo domova, ty věci dotýkané celými generacemi. Věci vzpomínané. Každá z těch věcí někoho připomene, někoho nám drahého, často někoho, kdo už s námi nemůže být. Jsem ráda za starý bufet po babičce, který byl svatebním darem od její tety. Té tety, která sloužila u šlechtičen i u admirála. Jsou v něm věci, které používáme tu častěji, tu méně často, některé vůbec, aby se jim něco nestalo. V tom skle i porcelánu je naše rodinná historie. A nyní to vše ještě korunuje Amálka, která ten bufet považuje za svou pozorovatelnu i chladírnu.
Minimalismus a přístup ve stylu: co je staré, to je špatné, taky zrovna nemusím. Bohužel z dřevních dob naší rodiny se zachovaly spíš věci drobné nebo alespoň snadno přenosné, a tak nejstarší je vybavení dvou místností dělané na míru ve 30. letech minulého století (oblé rohy, sklo, lak a mořené dřevo). Kompletně jsme ho dali do původního stavu, včetně krásného příborníku (u nás zván jest kredenc) – má i ten bar a jsou v něm láhve dobrého pití… 🙂
Přílišné množství lapačů prachu nemusím, ale z bytů připomínajících čekárnu u drahého doktora mi běhá mráz po zádech. Dokážete si někdo představit bydlet třeba v takovém https://www.google.cz/search?q=Hauer-King+House
Abychom připoměli známého českého interiérového architekta.
Aby člověk neměl místo pokoje lapač prachu, na to právě stačí ty skeníky, kredence a stříbrníky 🙂 prostě dostatek úložného prostoru. Volně stojící (ležící, spící) předměty jsou jen na utírání prachu a ještě semo tamo spadnou…
No fakt je, že posledních nevímkolik let bydlím v převážně bílým a docela minimalistickým (a la Japonsko v tom, že je nízkej stolek, futon neboli teď už Záhořolože a tak). Není to vystajlovaný ani sterilní, kytky, mandaly, mozaika na zemi, přetýkající knihovny a všudypřítomný psí hračky to spolehlivě odstajlujou i odsterilní, ale stejně už mi tam přestává bejt dobře, už to začíná být moc bílý a moc beztextilový.
Ci Domešek!
😀
Milá Heduš, píšu sem nahoru, abys to měla jednodušší… Moc gratuluju k Ralíkovi (jsem děsně zvědavá, jak mu budete říkat zdrobnělě), ať jste oba zdraví a co nejdřív doma. Pokud jsem to správně někde v diskusi zaznamenala, rodíš tam, kde já oba své kluky. A pokud si rodila u pana doktora Petra V., tak ho moc pozdravuj od Slívy. Byl naším rodinným porodníkem, švagrové rodil 4 děti, ségře 1 a mě oba kluky. Moje švagrová mu dokonce při posledním císaři na sále vyznávala lásku 🙂 A já, když se mě druhý den po porodu přišel zeptat, jak se mám, jsem mu málem skočila okolo krku. Ale udržela jsem se 😀
Heduš, dodatečně se přidávám. Gratuluji k velkému výkonu i k velikánskému chlapečkovi. Hlavně přeji, aby se vše brzy zahojilo, abyste všichni byli v pohodě. A věřím, že i s tím kojením to půjde hladce. Zkus se vyspat a ono to půjde. (h) (h) (rose1) (rose1)
(f) MIlá Heduš! (f)
Veliká gratulace.
Jakožto zkušená matka a babička radím jediné: KLÍÍÍD!!
Nic jiného nepomůže. Buď to půjde nebo ne, on si to MLADEJ přebere a tak velikej JEŠTĚ NAROSTE, chichi, ať se nad tím rmoutíš nebo ne…
Skleníky mám bohužel dva a jako správný milovník všeho starého je mám nacpané. Do toho menčího se navíc děsně práší, ach jo. Určitě to nebudu pucovat teď, raději v létě. Akorát jsem přepucla sbírečku alpaky co mám na okně, aby se krásně blýskala. Natruc to neumývám o Vánocích, moje maminka je uklízecí maniak a svátky byly vždycky rámovány úklidovým šílenstvím. Ale vzpomínky zapasované v těch krásných starých věcech fungují stále, jakmile vezmu něco do ruky, naběhne film…
OT – PF 2013
už mi přišla první dvě krásná PF-ka (bože já letos ani nevím jestli nějaké zvládnu vyrobit, Mikulenky mě zvládnou plně vytížit samy, chicht (chuckle) (inlove) )
a Inka mě poprosila o vložení na fórum, třeba to rád využije i někdo další, je to ve zcela veřejné sekci
zde:
http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?t=2082
Tak tohle je předvánoční téma jak má být 🙂 Ano, taky máme doma příborník, plný skla a porcelánu po předcích… Taky ho leštím a vyprávím a vzpomínám. Hlavně mladší dcerku tohle hodně baví a utírá a leští jak divoká… Příborník má dvě specifika – jednak kterýsi z mých pradědů byl kulič, tedy brusič skla, a když chtěl někomu dát opravdu pěkný dárek „do skleníku“, tak mu ho prostě vyrobil. Co kousek, to originál – včetně chyb. A pak – můj děda sbíral skleněná těžítka, za jeho časů to bývala hlavně všelijaká kytičková nádhera. Těžítka jsem podědila a dost toho do sbírky přidala (kousky z blešáku i třeskutou modernu, mám i dvě koule koupené přímo na ostrově Murano, tedy „benátské“ sklo). Některá slouží svému účelu po domě a v práci, beru je ráda do rukou. Jiná ozdobně spočívají a lapají prach 🙂 Ale to tak nějak patří k věci.
Musím sa vrátiť ešte raz.Najlepšie sa umývali sklenené veci vodou do ktorej sma naliali trochu Svetličky.To bola tá tmavomodrá vodička v ktorej sa pláchalo posteľné prádlo, česky asi Modrička.Robili ste to tiež?Sklo bolo prekrásne a od slnečných lúčov hádzalo také iskričky.tak som sa rozohnila,že sa môžem dať najať ako umývačka skla a kryštálu.tc,tc.
Verenko, tohle by mě nenapadlo, přidávat do vody na mytí skla šmolku. Ale dává to smysl, je to asi podobný „trik“, jaký způsobuje zářivě bílou barvu prádla. Přiznám se, že nevím, jak se to modřidlo obchodně jmenovalo, ale obecně je známo pod jménem šmolka a je to pevná hmota – tekutina se z ní teprve musela udělat…
funguje to i se solí ve vodě rozpuštěnou….
Jj, ještě se prodává tam co se dají koupit součástí na kroje. My ho používáme pod nízvem modřidlo ultramarin , na součástí krojů, které jsou bílé, barva je pak taková autentická. Jinak je to křemičitan, rozemleté sklo, jestli ještě s něčím to nevímm to by nám řekli lépe zde přítomní chemici. (wave) (h) (wave)
Nedá mi to než citovat Ottův slovník, je to totiž půvabné 🙂 :
Pražené rudy kobaltnaté, zejména smaltin a kobaltin, slovou safflor a jsou v podstatě nečistý kysličník kobaltnatý; současně přítomen je nikl a arsén. Taví-li se safflor s křemenným pískem a potaší, získá se modrá sklovina kobaltová (v podstatě křemičitan kobaltnatý), kteráž rozemleta slove šmolka. Užívání její nyní jest omezeno, je valně zatlačena strojeným ultramarinem, který přijal namnoze i její jméno.
Tolik klasik. Jen poznamenávám, že přírodní ultramarin byla barva neskutečně drahá (vyráběl se z lapisu lazuli) a na její umělou přípravu z levnějších surovin byla vypsána odměna 6000 franků už někdy v polovině 19. století. Odměna zafungovala, povedlo se. Ale technologii té výroby neumím.
Jé, dámy, s dovolením se přilípnu. Když je tu řeč o tom pucování, nevěděly byste, jak vypucovat starou zašlou alpaku? Našli jsme nějaké pěkné pohárky po babičce, nevíme, co s nimi. Trochu pomohl hadřík na čištění kovů, ale jen málo. Neznáte nějakou rychlou a šikovnou metodu? Předem moc dík za odpověď.
Záleží na tom, jaká ta alpaka je. Některá se dá strčit do myčky a vyleze z ní jako nová. Mám takový servírovací příbor, ale do myčky ho strkám jen jednou ročně, jinak myju v ruce. Chce to zkusit na nějakém nevýznamném kousku.
Někdy taky funguje ponoření do plnotučné cocacoly nebo vyvaření ve vodě s jedlou sodou. A zase – nutno zkusit.
Obyč pasta na zuby, pak ta růžová vata na stříbro.
S ohledem ke kolegům musím doporučit čištění plazmovou tužkou. Zkoušejí to používat i archeologové, tak proč ne na starou alpaku? Je to šetrné a vyčistí se i drobné vrypy, takže je výsledek jako nový. Možná by se to dalo u nás domluvit …
Jinak bych doporučila čištění elektrolytické. Vzít nádobu takové velikosti, do které se předmět ponoří a moc místa nepřebývá, tu vyložit hliníkovou fólií (alobal), položit předmět, zasypat kuchyňskou solí, zalít osmiprocentním octem (je-li, pak i koncentrovanějším, komu smrdí ocet, může zkusit minimálně rozředěnou kyselinu citrónovou, ale nemám ověřeno). Zakrýt (smrdí octem) a počkat jeden dva dny. Podle zkušeností to perfektně očistí stříbro, měď je v Beketovově řadě blíže vodíku, nicméně mělo by to také jít (neověřeno). Taky raději doporučuji vyzkoušet na méně cenném kousku.
Na měď skvěle funguje ta cocacola – vyzkoušeno. Ale je to na pár dní, nikoliv hodin. A musí to být opravdu cocacola.
A jestli je to něco opravdu cenného (z jakéhokoliv důvodu), doporučuju se poohlédnout po speciální čistící sadě na starožitnosti (dělají to Angličani, jak jinak), ale název z hlavy nevím. Ta má tu vlastnost, že obsahuje stříbro, takže vrstvičku stříbra z alpaky nestírá, ale doplňuje. Dávala jsem takhle dohormady prastarou mísu na ovoce (alpaková prolamovaná noha, nahoře mísa z tenkého skla). práce pro vraha, ale hodně dlouho pak vydržela jak nová, stačilo přetřít flanelem 🙂 Kdyby byl zájem, najdu doma zbytek nebo alespoň obal a dám sem název…
Když jsem s bratrem likvidovala v r. 68 skleník po babičce už tam nebylo téměř nic a nakonec nám byl podvodně zcizen. Těch pár věcí co zbylo je uchováno do dnešních časů a na očistu teprve dojde, dnes či zítra. Každou tu věc vezmu zvlášť do rukou, žádná myčka, umeju oleštím a popláču neb vzpomínky na milované babičky a tetičku se vrací a jsou tu při té práci se mnou.Mám rozepsaný wordový sešit se vzpomínkami na vše co již minulo a co chci aby jednou věděla moje vnučka Adélka. Občas musím přestat s psaním jak se dojímám, (chuckle) až je mi to leckdy směšné ale co může jeden uchovat, když ne vzpomínky aby ty věci co jsou ve stříbrníku mohly zase ožít.
Achmôjtybože.ako je to všade rovnaké!!A tak isto mi dlho trvá umývanie vecí/u nás sa hovorí zo sekretáru/pretože sa stále zamýšľam nad tými kúskami a vybavuju sa mi spomienky a historky s nimi spojené.A slávna veta:jejda,rozbila sa vázička,poharik a pod.A viete čo,ked prichádzam na návštevy do nových rodín ,vždy poznám,či je to učiteľská rodina.A to podľa toho modrozeleného popolníka s ľadovým medveďom.Myslím,že ho tiež mnohé máte-teraz v Brne som ho videla v starožitníctve za petikilo/!!/
a OT:teda Heduš to je cvalík!! Blahoželám.
No baže – žádný skleník ani cinkosten, ale pravý a nefalšovaný sekretář (nod) … a já si chtěla stýskat, že u nás žádného stříbrníku néni
Eh, taky jsi hledala mezi obrázky na googlu? (blush) Já jsem zjistila, že to moje je čistokrevný skleník – sekretář vypadá jinak (nod)
No nehledala, ale dle mých nemnohých zkušeností je skleník taková harmara, která je skleněná ze všech stran aji s poličkama a dvířka má na pantíky (znám ze zámků a zbohatlickcýh rodin 😉 ), kdežto sekretář je dřevěný, dvířka jsou skleněná zašupovací, polička v něm taky sklěněná a ti rozežranější (třebas my) tam měli ještě na zadní stěně zrcadlo (aby se ta krásá v něm znásobila (chuckle) (chuckle) ).
Jo a součástí sekretáře byl ještě bar (wait) , který byl vevnitř taky skleněný a zrcadlový, ale dvířka dřevěná a na klíček – k mé žalosti u nás v něm NIKDY (shake) nebyl ušlechtilý koňak či aspoň domácí višňovka (jak u jiných lidí), ale barsjaké – z mého hlediska nedůležité – dokumenty – rodné listy apod.
Jo, tohle znám, v rámci průzkumu dědictví jsme sekretáře objevili zatím tři, i s tím barem, skleník žádný. Alkohóly tam jsou všemožné, ale nenašli jsme odvahu se na ně „podívat“.
Alkohóly se nekazej 🙂 Kdysi jsem zdědila plnou půdu domácího vína a jak bylo dobré!
No, vína bych se nebála, ale v jednom z těch barů jsou výtvory našeho dědy (mamčin přítel), ten přepálil snad úplně všechno (jen na recept z Dobrého vojáka Ivana Čonkina si netroufl), to poletí určitě. U zbytku uvidíme.
Pokud děda nezemřel na otravu metanolem, tak bych vyhození zvážila nebo nechala otestovat 🙂
Renato, asi jak které víno, jak skladované a u koho. Po tetě zbylo spousta vína a i něčeho tvrdšího. Víno nevydrželo vůbec a z toho tvrdšího se muselo pečlivě vybrat. Bohužel i koňak se zkazil, což skoro nechápu. To jsem dokonce koupila kontrolní lahev, abych ty chutě alespoň přibližně porovnala a abych zjistila, že chyba opravdu není v mých chuťových buňkách. Ale teta ty lahve sušila opravdu celé desítky let v ne úplně vyhovujících prostorách. Dvoulitrová flaška Becherovky byla ovšem v pořádku a usnadnila rekonvalescenci po jednom moc ošklivém telefonátu
Ano,presne taký je i ten môj po rodičoch-i s tým zrkadlom a barom-alkoholu v ňom pramálo,ale kľúčik zvonka na dvierkach je/naša mama vedela svoje/
Mohu potvrdit, též takovéhoto medvěda mám, můj tatínek učitel jej dostal kdysi od svých žáků. MLP jej chtěla vyhodit již při předsvatebním úklidu bytu i později, vždy jsem si jej však tvrdě uhájil a máme jej doma doposud, byť již netrůní v obýváku.
Dedéééé, je to jako přes kopírák, u nás. Také mám starožitný skleník, který mně donutí šikmé zimní slunce vevnitř umýt, také jsou tam věcičky po přednostově mamínce a po mé babičce, ale jedna polička slouží pro používané, současné sklenice a já mám radost z toho, že skleník je „aktivní“, že je stále používán k tomu, k čemu sloužil kdysi.
OT: (rofl) Pomoc! (rofl) Proč lepí med a cukerný roztok? (wasntme) (rofl) (rofl) (rofl)
JJ! Takovou otázku před jedenáctou dopoledne? (wasntme)
Tak jsem se zeptala a odpověď je tu: Přece proto, aby se tam mohla přilepit vosa, až půjde ochutnávat (chuckle)
Díky, zkusím, ale asi mi to neprojde 😀 .
Ještě se odpoledne zeptám starší myslitelky, až přijde ze školky. Toto byl názor Svatule, přece jen je jí dva a půl, tak počkám na čtyřletý názor a dám vědět.
Ehm, a proč doopravdy lepí? Domácí chemik by nevěděl? (blush)
JJ – ad cukr vysvětlení zde: http://www.answerbag.com/q_view/278821
My máme ve skleníku porcelán (wasntme) po mužově pra(pra???)babičce, který dostala jako svatební dar od své zaměstnavatelky (byla to šlechtična, tak se mohla plácnout přes kapsu). Muž měl všechny ty talíře, šálečky, konvičky zabalené do utěrek ve skříňkách, aby se tomu něco nestalo. Já to vytáhla do skleníku, naaranžovala a prohlásila: „Tu pohovku budeme muset postavit naproti, aby až z toho návštěvy padnou na zadek, aby padly do měkkého“.
Takže je jasné, že kluci zatím pucovat nemůžou (pucovali včera koupelnu a stačilo jim to ke spokojenosti (chuckle) ). Jim se stejně nejvíc líbí ve skle „zatavení“ delfínci, kteří jsou podsvícení z LED ve stojánku (je to úžasná technologie výroby, přesně zaostřený laserový svazek odpaří sklo, udělá se bublinka a takto se postupuje ve 3D napříč celým hranolem, a nejkouzelnější na tom je, že i když je to přesná technologie, výsledek se dá prodávat za pár šupů …).
Škoda, že si maminka čistí sklo sama. Jinak bych si zase natáhla tu hrací sklenici…
Milá Dede, moc pěkné povídání (mají to brát synové jako výzvu? 😡 ). Akorát mě asi donutíš dnes v noci čistit sklo … 😀 :
Milá Dede (inlove) , to je tak krásné povídání, děkuju! Ještě se k němu vrátím. (nod)
Přeju všem krásný den! (h)
Ahoj vsichni!!! Chtela bych vam MOC a MOC podekovat za podporu a palce a silu a energii a tak všechno. I diky vam urcite všechno dopadlo, tak jak dopadlo-tedy skvele!! 🙂
Jestli to mám zhodnotit strucne-vse bylo v poradku a vlastne se to cele dalo v pohode zvladnout. No a souvetim rozvitym-nebyla to uplne sranda,strihla jsem si 6 hodin v podstate hotoveho porodu,ale pak i cisare (protoze chlapec nedorotoval a nesestoupil do panve,tak jak měl-sel oblicejem-tou nejsirsi casti). Hosik je ooobrovsky (to byl ten hlavni duvod,proc to neslo,protoze fyzicky u mne bylo vse naprosto predpisove. Doktor byl skvely, moc mi pomohl- i mne operoval. Porodni asistentka byla na metal, snazili se vsichni moc moc, ale prirozene to proste nakonec neslo….
Takze ted s Rafaelem (nevim, jestli jsem nekdy zminovala jeho jmeno) „bojujeme“ o kojeni… Vzhledem k jeho velikosti jsem zatim svolila (nez budu mit sve vlastni) k obcasnemu prikrmu materskym mlekem ze zdejsi mimi banky, ale zkousime kojeni, co to da-tak verim, ze to nakonec dame 🙂
Takze jeste jednou diky!!!!! A ja se budu hlasit prubezne 🙂
A jeste musim zminit, ze Dan u porodu byl naprosto neocenitelny, strasne mi pomohl a ty posledni 2 hodiny „normalu“ bych bez nej asi fakt nedala, resp. Bych to vzdala mnohem driv. Modriny na rukach se mu teprve vybarvuji…:)
Takze partner u porodu? Za mne jednoznacne ANO!!!!!
Tak to je poklad. Ten můj měl dost zvláštní úkol: „Prosímvás, tatínku, můžete si maminku zklidnit? Stáhněte z ní trochu to nadšení, ať jí můžem napíchnout ten epidural!“ (rofl)
Milá Heduš,
ještě jednou gratuluji k takovému mackovi. Přeji hodně úspěchů s kojením, avšak nezapomínej: lépe syté a spokojené dítko na sunaru nežli vystresovaná mamina a hladový nedokojenec. Ale držím palce, aby to šlo (y) (y) (y) (y) .
Heduš, ještě jednou obrovská gratulace k obříkovi – vím, co to obnáší, můj synek měl 53 cm a 4,15, tedy srovnatelná kategorie (chuckle) . Pár slov ke kojení – s prvorozenou dcerou jsem měla problém, nešlo to, do třech měsících boje umělá výživa. Druhorozený syn – plně kojen do devíti měsíců, pak už odstaven záměrně. Podle mě byla chyba ve stresu – dceru jsem chtěla mít u sebe na pokoji, ležely jsme tam tři maminky a tři děti, pořád jsem ji kontrolovala, zda dýchá a je v pořádku, ona i ostatní mimi každou chvilku zabrečeli… No, moc jsem toho nenaspala. Syn se narodil v týdnu, kdy bylo mnoho porodů a na pokojích nebylo místo, mimi na pokoji měly přednostně prvorodičky, a tak jsem první dny ležela na pokoji bez dětí, jen nám je vozili – a já se v noci důkladně vyspala – porod byl hoooodně dlouhý a náročný, ale mlíčko se mi začalo tvořit tak, že se malý dokázal i přepít (clap) . Tím chci říci: mysli na sebe a opravdu hodně odpočívej, hlavně teď, ty první tři čtyři dny, celý další rok z toho potom budeš žít (wait) . Nevím, jaký tam máte režim, ale pokud by byla možnost, dej Rafaelka klidně na noc sestřičkám, jemu to určitě neublíží, a tobě to hodně prospěje 😉 . Držím moc palce, ať je vše, jak má, a můžete si šťastně užívat jeden druhého. (h)
Heduš, jsem ráda, že se cítíš aspoň tak dobře, že máš myšlenky na Zvířetník 🙂
Kojení …. vydrž a nestresuj se. Po císaři se mlíčko spouští často hůř, chce to čas s KLID. Pokud dokrmuješ, doufám, že „alternativně“. Lžičkou, stříkačkou, sondičkou při kojení (to bylo pro nás nejlepší 🙂 ) Pokud CHCEŠ kojit, snaž se vyhnout flašce. Ony jsou děti chytré a jak zjistí, že z flašky to jde snáz, kašlou na makačku při kojení a nechají se krmit 😉
Nevím, jaké jsou v porodnici laktační poradkyně, často to nebývá nic moc, i když nemocnice tvrdí opak. Pokud bys měla dojem, že by to chtělo větší pomoc, zkuste si najít laktační poradkyni ze seznamu laktační ligy (http://www.kojeni.cz/poradci.php) a konzultovat to s ní. Mnohdy stačí maličkost a všechno jde najednou samo. 🙂
Ale vy máte ještě čas, ještě je brzo na to, aby mlíčko „jelo“ naplno, takže pokud to jde aspoň trošku, bude to dobré! Předpokládám, že zatím nemáš malého trvale u sebe. Pokud Ti ho zatím jen vozí, všechno půjde líp, až budeš pořád s ním. Takže hlavně klid, pohodu a protože je Rafael velký, silný a šikovný, všechno půjde. 🙂 A kdyby náhodou ne, svět se nezboří, mlíček pro mimča je na trhu spousta a vyrůstají na nich zdravé děti. Jen to výjde podstatně dráž 😉
Držíme tlapky a držte se! (h)
Diky za skvele rady! Ja chtela nejdrive trhnout rekord, tak jsem trvala na tom, aby mi ho dali uz včera rano na pokoj. Magor no, pritom jsem vic jak 48 hodin nespala a nejedla. Takze jsme to ukoncili včera odpoledne, vozi mi na prisati, pak ho vezmou dokrmit mlickem (strikackou nebo z takove sklenene banky), a pak ke mne, abych se mohla muckat 🙂
Tak uvidime… 🙂
Neboj se v případě nouze ani té flašky… Vilém se narodil hodně slaboučký (domů z porodnice šel s hmotností 1,99 kg). Dětská lékařka doporučila mléko odstříkávat a krmit z lahve, neboť kojení tak slabé miminko vyčerpává a místo, aby nabíralo, sáním hubne. A že až přibere, přejde na ňadro (chuckle) Přešel bez potíží a kojený byl do roka (příkrmy od 6 měsíců).
Vilík i Františka jsou císařáci – oba kojení, mlíkárna naběhla na plný provoz…
Kamarádky holčička se narodila o dva měsíce dřív. Maličká, bez sacího reflexu. Krmena sondou, pak lahví. Kámoška stále poctivě celou dobu odstříkávala – a světe div se, malá slečna se postupně rozpila a taky si pak až do roka užívala pohodičky kojeňátka. Dneska je ve druhé třídě největší z holčiček 😉
Ale váš obřík problém s jídlem určitě mít nebude. Vydrž, za pár dní určitě mlíkárna naběhne na plný výkon a budeš si užívat kojení (inlove)
Milá Heduš, ještě jednou blahopřeju a jsem ráda, že máš čas a myšlenky nakouknout (inlove) S kojením neporadím, u mě to nějak šlo samo, ale zase dětičky netušily, proč by měly zbytečně utrácet vzácný čas spaním (chuckle) No, všude je něco. Neboj, s Rafaelkem to vykoumáte (sun) A pokud můžeš, spi! Budeš na to vzpomínat (wasntme)
Tak to je dobře a gratulujeme taky 🙂
Milá maminko Heduš, gratuluji za celou naši smečku. Takový heroický výkon a mládeneček velikosti na dnešní dobu neobvyklé, to je výkon matičkovské medaile a protože žádná není , tak já ji virtuálně uděluji. Vzala jsem si na to na krk státní znak. Pááá a užívejte se navzájem. (wave)
Heduš, gratuluju! Takový obřík Rafael ti musel dát řádně zabrat. To mlíko dopadne, vydrž, chce to klid a žádný stres, po císaři to bývá složitější. Holky mají pravdu, spi a spi, potřebuješ sílu, příštích pár měsíců budeš spát jen na jedno oko.
Heduš, kluk je velikej, zdatnej, ten tě rozkojí 😀 (inlove)
A kdyby náhodou ne, tak upozorňuju, že já měla to hladový nedokojeňátko, jak tu někdo píše, po pár týdnech jsme to vzdali… a na sunaru vyrostl synek skoro dvoumetrovej, vypadám vedle něj jako droběna (chuckle) .
Tak žádný strachy a odpočívej, bude se ti to hodit (y) !
Heduš, taky ještě jednou moc gratuluju k velikému a jistě krásnému miminku (h) (h) (h)
vydrž s kojením, netlač na pilu násilím, ono to půjde, ale hlavně se šetři a nestresuj, musíš být hodně unavená, tak se taky vyspi a odpočiň si!!!!
Milá Heduš a Rafíku – jsem ráda, že vše špatné zapomenuto (nod) a že se radujete ze světa (clap) . Teda ti řeknu, že jsi porodila opravdového velikána. Tak hlavně to zdraví a žádné stresy a bude i mlíčko.
A přeji ti krásné vánoce – jako jedny z mála tady mezí námi budete mít ty i švica pod stromečkem pravé jezulátko (angel) (angel)
Heduš, dodatečně gratuluji a přeju všechno dobré (h) a tobě brzké zotavení z takového výkonu… To je přímo na „matku-hrdinku“ 🙂 A vydrž, já jsem se s první dcerkou o kojení taky strašně dohadovala (a ne a ne a ne…), podruhé už byl problém rázu spíše opačného – bylo by možné zaměstnat mě jako špičkovou kojnou třeba i pro trojčata… Nejspíš v tom opravdu hrál roli stres… tak se opatruj.
Milá Heduš (inlove) , ještě jednou vám blahopřeju (Tobě a Danovi) k Rafaelkovi (h) , který je opravdu kluk jako buk. 🙂 (y)
A jak už tu mnohokrát zaznělo – neboj, nic vám neuteče. Hlavně si odpočiň a vyspi se, to je na mlíko to nejlepší. (nod) Však se Rafík o svá práva ošidit nedá. (chuckle)
Gratuluju moc k obříkovi. Vidíš, vidíš, nakonec šel po fifáku… jsme si dělali srandu a von to vzal vážně… Tak ať ti krásně roste a ať zlobí jenom trošku a v nedůležitejch věcech. 🙂
taky jsem si vzpomněla, jak Formaldehydka (HCHO (chuckle) ) varovala, že jít nosem napřed není dobrý nápad…
No taky na to koukám, morfologie nosánku by mne zajímala 🙂 , já si počkám na nějaký fotečky. No hlavně, že to všechno dopadlo dobře, držím palce na to kojení (y) (a hojení a vyspání se…) ať chlapíček hezky roste (f)
A gratuluju 🙂
Milá Heduš, gratuluji moc, moc, moc k chlapečkovi! (h)
Dal ti zabrat, rošťák jeden, hned při příchodu na svět, tak třeba to teď vyváží tím, že bude strááááášně hodné miminko. 🙂
Těším se, že nám Rafaelka představíš na fotkách, abychom se mohli kochat!
Dede, kup – ty železnobrodské (chuckle) ty jsou taky ze skla a vydrží (chuckle)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Koukám, že je to všude stejné. Mytí „památečních věciček“ nejvíc ocení dítka (chuckle) . A baví je nejen historky z dob dávných, ale i to, že se těch věcí smí dotýkat a pomáhat. (inlove)
OT pro Dede, Dalmi a Vave – šel mail (e)
Dobojovala jsem s výrobou PFky a tady takové hezké téma! Musela jsem se jít podívat na svůj skleník, jestli mě paměť neklame. Mám sice skleník po babičce (či spíše po dědečkovi), ale uvnitř po prarodičích není nic. Zdědila jsem totiž jen ten nábytek, všechny upomínky opatruje táta. Když zavzpomínám, tak to byly hlavně dědovy ceny z různých sportovních klání (cca od r. 1917 asi do 1955).
Můj skleník je sice plný skla a porcelánu, ale všechny ty věci jsem si pořídila sama – a taky k nim patří historky, které dětem vyprávím.
Třeba jak jsem jednou šla v zastoupení šéfa na vánoční večírek spřátelené designové firmy. Z odevzdaných vizitek se losovala tombola a první cena bylo velmi drahé a velmi nepohodlné designové křeslo. Protože jsem se hezky pomodlila, vyhrála jsem cenu třetí, a to bylo pravé šampaňské a dvě skvostné sklenice Villeroy Boch.
Nebo jak jsem jednou likvidovala jednu pozůstalost a měla dovoleno si něco vybrat pro sebe. Nalezený dámský revolver jsem odevzdala dědici, ale mám pěknou čajovou konvici. A co myslíte, že si dětičky z té historky pamatují? „Jé, to je ta konvice, co´s ji vyměnila za revolver, že jo?“
Achjéje, vyměnit konvici za revolver… Nejni to hřích?!? (wasntme)
Je Louk, je! (chuckle) Dámský revolver by se ve skleníku náramně vyjímal … a jak by ho děti rády leštily.
(rofl) Ygo! (rofl) Ale je to pravda pravdoucí, chlapečky by to bavilo podstatně víc, než nějaké skleničky (chuckle)
Je, na dnešní dobu by se leckdy šikl. (chuckle)
Hřích? To je jako vyměnit meč za alpakovou vidličku. 😉
Úplně mi stačí důstojnická šavle po Hřívnatcově pradědečkovi (rofl) Tak neskladnej krám aby pohledal.
No vidíš, tak Hřívnatec už má osobní zbraň, ale co bude mít Víla?! (chuckle) (chuckle) (chuckle)
Víla bude mít osobní stráž – Hřívnatce (rofl)
je to hřích! já bych taky brala ten revolvér. zvlášť když byl dámskej!
Mila Dede, ani nevis, jak jsi mi padla do noty. Zrovna vcera odpoledne jsem nahlizela do skleniku v jidelne, kde mam svou sbirku skla a porcelanu (vse ceske), vcetne veci po mych babickach. I tu brousenou dozu na bonbony mam – a taky je prazdna. A je to zaprasene. A zrovna jako ty s tvoji maminkou, i nase mama a ja jsme to pred vanocema vsechno vyndaly, opatrne umyly a nalestily, povidaly si a pak vymyslely nove kompozice na ulozeni do cisteho skleniku – i kdyz nase mama tomu rika stribrnik. Ale jak jsem na to vcera pohlizela, tak jsem si slibila, ze to zas budu vice pouzivat, protoze posledni dva roky s tema vsema peripetiema mne to ani nebavilo. A jak to budu mejt a cistit, tak ja si u kazdeho kousku vzpomenu, jak se ke mne dostal. Tohle byla prvni vec, co mi nasi poslali do Michiganu. Tohle mama privezla do Michiganu. Tyhle veci jsem pretahovala z ruznych navstev doma v ruksaku. Tenhle stribrny petiramenny svicen, ktery mi dal milovany stryc nez umrel, jsem rozmontovala a cast vezl Chet v kufru a cast ja nekde. Tohle jsou ulitby za kluky/synovce. Nic jsem nechtela, kdyz kazdy kluk tady byl na rok (akorat aby jim koupili zdravotni pojisteni), ale jejich rodice jinak nedali, a 18ti leti chlapecci byli vyslani do Ameriky se zabalenym kristalem a prikazem to chranit cestou vlastnim telem. Uchranili. 🙂 Dnes mamince omejva sklenicky vnucka, vnuci a bratr ji vycisti lustr a umejou okna. Ono to taky patri k vanocum. I ta vune lestenky na nabytek, jak pripomnela abyt.
Hanko! ty s mi udělala radost, že taky říkáte stříbrník! Já musela hledat podle vygooglených obrázků onoho kusu nábytku, jak se tomu správně říká, protože ten stříbrník jaksi není oficiální název, leč u nás doma se tomu jinak neřeklo (blush)
Chichi, u nás doma se skleněný „stříbrník“ označoval výstižným a ryze českým názvem cinkosten. 😀