PRÁVA ZVÍŘAT: Maminkoooo, kup mi koníčka, pejska, kočičku…

Téma omílané každý rok zejména před Vánocemi, ale zřejmě stále neomílané dost, protože útulky praskají ve švech. A tak jsem chtěla připomenout a poprosit, zamyslete se nad tím, jestli pořízení zvířátka pod stromeček je opravdu ten nejlepší nápad!

 

 

Babičky, tetičky,strýčkové, co chcete udělat radost svým vnoučátkům a neteřinkám, domluvte se nejdřív s rodiči těch obdarovávaných robátek, protože na nich bude ležet ta skutečná zodpovědnost a také náklady na váš rozkošný dáreček! Zkuste si jen položit pár otázek:

 

Měli už někdy nějaké zvíře a vědí, co to obnáší se o ně postarat?

Budou mít dost času si vzít dovolenou a zůstat s pejskem alespoň 14 dní doma, aby si zvyknul?

Budou mít dost trpělivosti ho vychovávat?

Bude někdo často doma, aby tam pejsek nebyl sám? Uvědomte si, že pes ponechaný dlouhodobě o samotě může začít ze stresu ničit věci a těžko ho to budete odnaučovat.

Jak reagují na loužičky na koberci a sem tam nějakou tu hromádku, než se štěňátko spolehlivě naučí čistotě.

Vadí jim chlup v polévce?

Budou ochotni chodit s pejskem v jakémkoli počasí denně i na delší procházky? Zvlášť velký pes potřebuje denně naběhat kilometry, aby byl v kondici.

Budou mít dost finančních prostředků, aby pejskovi či kočičce zajistili kvalitní výživu i veterinární péči?

 

Pes velikosti labradorského retrívra vyjde ročně na 20-25000.

Pes velikosti jezevčíka kolem 10 000.

Podrobněji se můžete podívat třeba zde.

 

Článků na téma „Než si pořídíme psa“ je na internetu spousta. Přečtěte si aspoň některé! Třeba zde .

 

Pokud jste se rozhodli pořídit si psa s průkazem původu a absolvovat bonitace a výstavy a určitou rasu chovat, pak se dá předpokládat, že dostanete dost rad od chovatele, který vám štěně prodá.

Většina ale bude chtít „jen“ milého společníka a rádi by měli určitou rasu jen proto, že se jim právě tahle líbí. A tak se začnou hledat inzeráty na „čistokrevná zvířata bez průkazu původu“.

Nevěřte tomu! Nejsou skutečně čistokrevní, což vám asi nevadí, ale co by vám určitě vadit mělo jsou dědičné choroby! V normálním chovu jsou pes či kočka z chovu vyřazeni, pokud se zjistí, že jsou nositeli vadného genu. Množiteli je to lhostejné, záleží mu jen na počtu štěňat či koťat, která prodá a tak množí a množí bez ohledu na zdraví zvířete.

Časté jsou srdeční vady, epilepsie nebo dysplazie kyčelních kloubů, která časem způsobí ochromení zvířete. A nákladné léčení bývá dlouhodobé a značně omezující.

 

Štěňata z množíren moc šancí na dobré zdraví nemají. Jsou chováni v naprosto nevyhovujích podmínkách, krmení tím nejlevnějším, tedy nejméně kvalitním krmivem, v tom množství ani nemohou být zvyklí na člověka a starší pejsci nemají ani hygienické návyky. Fenky v množírnách jsou jen stroje na rození štěňat, jeden porod následuje za druhým, aby už jako nepotřebné byly v lepším případě darovány, v horším prostě vyhozeny na ulici nebo zabity. Proto apeluji na všechny zájemce o pejsky a kočičky – nepodporujte množitele!

Na prvním obrázku je pohled do množírny čivav – foto z internetu:

 

 

Na druhém obrázku je fenka z množírny na „konci kariery.“

 

 

Možná jste už ale pevně rozhodnuti, že vaše rodina by se měla rozrůst o dalšího, tentokrát chlupatého, člena a jste ochotni a rozhodnuti přijmout všechno, co s tím souvisí, třeba i ten chlup v polévce.

 

Jak už jsem psala výše, útulky praskají ve švech pod náporem pejsků a kočiček, co se jako roztomilá štěňátka a koťatka navozila z prázdnin a své majitele už omrzela. Najdete tam prakticky jakoukoli rasu, která by se vám líbila i spoustu naprosto originálních „voříšků“.

 

A když už jsou ty Vánoce, nechcete tedy pod stromeček jedno chlupaté jezule, které na Vás někde v útulku čeká a bude vám za „přijetí do smečky“ až do konce života vděčné?

 

Když zadáte na googlu heslo útulky, vypadne jich na vás spousta a určitě tam najdete, to, co hledáte. Zatím se můžete podívat třeba tady.

 

 

 

Aktualizováno: 16.12.2012 — 12:55

108 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Je úžasné, že někdo píše takové články a informuje lidi. Ale co takové množírny hlodavců? Pokud jste si koupili zvíře ze zverimexu, s největší pravděpodobností pochází z nějaké množírny. Ráda bych, aby lidé přemýšleli a mysleli i na ně, nejen na ty psí a kočičí. Je to stejně velký, závažný problém.

    Děkuji za přečtení (konec-utrpeni.blog.cz)

  2. Na článek jsem narazila až teď, ale opravdu jak je tu psáno. Bohužel jsem byla jeden z těch lidí co nechápou na co potřebují papíry když nechtějí se psem chodit na výstavy a takový prachy dát za papíráka? Nejsem snob.. No a tak jsem podpořila zřejmě také jednu množárnu a i když bych svoji fenku (která má už mimochodem 8let) nedala, vím, že množitele už nikdy nepodpořím. (ninja) Teď mám čtyři papírové feny a holt když nebyli naráz peníze na pořizocovací cenu tak jsem psa nikdy nekupovala s tím, dneska se rozhodnu, zítra jdu pro něj, takže jsem prostě pár měsíců dávala peníze bokem, abych si koupila kvalitní jedince z kvalitní ch.s. Chce to opravdu osvětu, já to také dřív nechápala, pak mě to trklo, že ne všichni co mají psy je milují tak jako já.. :S A že už jsem viděla zubožených psů a hlavně kavalírů, protože ty mám takže se zajímám hodně o ně. Jinak Matyldo-myslím, že u Vás by to zvládl i útulkovej kavalír, kavalíří se prostě strašně dobře přizpůsobí a hlavně si rychle zvykají na to lepší-naše Daisynka (z útulku) si zvykla rychle a Betty co jsem měla v dočasné péči byla taky zlatá. (h) (h)

  3. Milá Rpuťi, Všetko čo píšete je svatá pravda. Má to však jeden háček, lepšiepovedané HÁK ako na nákladnom vagóne. Čítame to tu my, Zvířetníci, ktorým je problematika známa.Ale široká verejnosť sa k článku nedostane, a popravde je im to aj jedno. Takže chcelo by to zvýšenú osvetu v médiách, hlavne v TV a naozaj, namiesto tých priblblých reklám na mobily (oproti ktorým sú komunikátory zo STARTREKU len úbohé hračky, zaradiť niekoľko šotov s názornými ukážkami, čo sa stane z vyhodenými zvieratkami.

  4. MILA LENKO S: vsecicko nejlepsi k narozeninam, at uz jsou kulate nebo ne. Dane, vojaku svarny historii prochazejici – vsechno nej k svatku. Kytko, drzim palce na operaci. (h) (h) (h) (f) (f) (f) (^) (^) (^)
    Driv jsem se sem nedostala neco napsat. A je za minutu 12 tak su jeste zavcas. 🙂

  5. Rputi, bezva článek, ale na zvířetníku tohle všichni dávno vědí.Jinak k reakci se dostávám ažb
    pozdě, děkuji všem za přání k narozkám, i když zrovna není moc k čemu. Nejsou to kulatiny, ty oslavil můj Jiří 29.11.Jinak máme trošku problémy s hokinem. Vypadá to, že ho bolí celej pes a nemá už skoro žádnou jiskru v oku. nebaví ho ani čuchat a přeznačkovávat pesemesky. ven vůbec nechce s chodit, takže taháme za sebou živé psí sáně na střídačku s Jirkou oba. Uvidíme, co bude dál, ale fakt už to vůbec není ten živý a věčně rozběhaný útěkář. moc uvažujem, ale asi si zbaběle nechceme kazit Vánoce. Jinak Kytce moc přeju rychlé hojení tlapky. Co to je, když nemá člověk k dispozici pravou ruku, i když od narození je pravák, to jsem si fakt na dlouhou dobu vyzkouč šela poměrně nedávno( je to cca 3 roky).Přihodil se mi zánět šlach a karpálu, ruka bolela jak čert , neposp,louchala jsem doktora, takže on to pojistil jednoduše. Měla jsem celé dva měsíce pravou ruku úplně celičkou v sádře, z níž nekoukal ani prstíček. k tomu loket byl fixován do pravého úhlu a bylo to fakt potěšení. Nejhůř bylo na wc, levou rukou jsem se nedokázala obsloužit vůbec. Ty snad budeš mít štěstí více nežli tehdy měla já. Zdravím všechny, ještě jednou děkuju a mizím.

  6. Tak tentokrát můžu snad i lehce k tématu. Moje máma má dvě čivavy, využitý a vyřazený z množírny, odhadem veterináře tak 6-8 let starý ( jsou u nás asi tak 3 roky ) . Jak na ně máma přišla, to je na dlouhý povídání.
    Po půl roce pobytu u našich přestaly čivavy hrůzou vibrovat kdykoliv se k nim někdo přiblížil.
    Po roce se ta odvážnější dokonce i nechala pohladit.
    Postupně se „opravovaly“ , teď po třech letech přijdou na zavolání a dokonce projeví i radost, hrajou si a neprchají v panice, kdykoliv jen uslyší něčí hlas. Taky se nechají odlovit i dětma.
    A jsou to asi jediný čivavy v širokým okolí, který pasou koně. Už se totiž naučily i chodit ven a nebát se a docela si to užívají

  7. Ach, jééjej, mezi tím, co jsem tu nebyla, Kytka oznámila, že bude muset na operaci. Tož Kytko, držím palce, aby lékaři měli skvělý den a Tobě hodně hodně štěstíííí. Bude to dobré, věř! Ioannina přesně popsala, tak víš co bude a to už máš půlku za sebou.

  8. Dostávám se ke čtení článku a diskuse až teď. Je to hodně náročné téma, tak nejdřív popřeju všechno nejlepší Danovi k svátku (inlove) (f) (beer) (music), LENCE S k narozeninám (inlove) (f) (^) (sun) a milé Kytce (inlove) držím palce, aby operaci zvládla dobře. (y) Dede a ostatní mají pravdu, nech se rozmazlovat, ono to stejně jinak nejde (nod) – měla jsem relativně krátce naraženou pravou ruku v sádře a vím dobře, jak moc mi chyběla. (whew)

    Rputí (inlove) článek je jasné poselství lidem, kteří vnímají zvíře jako hračku a nenapadne je, že je to živý tvor se srdcem, duší, ale také se spoustou potřeb. Varuje před množírnami, to je taky moc dobře, protože množírny jsou prostě hnus. Škoda, že se u nás nedá zakázat držet jakékoli zvíře těm lidem, u nichž se množírna provozuje. A to i v případě, že to je množírna papírová.

    V názoru na útulková zvířata se kloním k názoru Louk. Totiž že u zvířat z útulku se musí člověk chovat ještě mnohem zodpovědněji, než když si bere štěně z vymazleného chovu, jaký třeba mívala Li, má ho Eva Ž, Iva, nebo z jakého bere svá dogátka Xerxová.

    Ono i útulkové štěně může být problematické, mohu dokumentovat na své Ance, kterou jsme si brali jako tříměsíční, ale s tolika chorobami, že jsme je léčili půl roku. Určité fyzické a psychické následky má dodnes a už se jich nikdy nezbaví.

    Vím, že Alena s Maxem si bere stařečky na dožití, Petra a Barry si vzala pejska „na zkrocení“, tosca si také vždy brala starší i problematické psy, jenže tohle všechno jsou lidi, kteří přesně vědí, co to obnáší.

    Ale ani to nemusí někdy stačit. Matylda si předem nastudovala všechno potřebné, neustále se snažila a chování útulkářky probírala se zkušenými lidmi, ale prostě všechna její maximální snaha nestačila.

    Od té doby stále myslím na to, jak to pak dopadá na ty pejsky, když jsou třeba i opakovaně neúspěšně adoptováni. A jak to dopadá na lidi s dobrou vůlí, jimž se adopce ne vlastní vinou (ničí vinou) nepodařila.

    Kdysi jsem tady vyvolala diskusi, když jsem protestovala proti tomu, aby útulky nabízely zvířata pomocí srdceryvných příběhů, hraničících s citovým vyděračstvím. To je přesně ten moment, kdy u člověka převáží dobré srdce a dobrá vůle nad rozumem.

    Abych to všechno shrnula: se Rputím článkem souhlasím,je velice potřebný, jen bych na závěr dodala, že je nutné se zamyslet stejně pečlivě nad tím, zda mít nějaké zvíře,jako i nad tím, jaké zvíře to bude a odkud. Protože ne každé zvíře je pro každého. A pokud se toto pravidlo nebude ctít, budou na světě zbytečně nešťastná zvířata i jejich pánečci.

    1. Vave (inlove) díky za palečky.

      Jak asi víte, Olda je z útulku. Už ho máme 3 a půl roku a na štědrý den bude mít „narozky“ asi 5 let. Doma mazel největší – chvilkama se mazlí jako kocour – ale venku i přes to, že se neustálým tréninkem hodně zlepšil a nestartuje na každého psa bez rozdílu velikosti a plemene (na holky nikdy), musím být furt ve střehu a raději se vyhnout, protože to prostě někdy nezvládne. Jsem snad raději že nevím co měl za sebou, než se dostal do útulku, ale nic dobrého to určitě nebylo!!!
      Milujeme ho a on celým svým srdíčkem nás. (h) (h) (h)

  9. Protože jsem spíše psí člověk, byť mám kolem sebe neurekom koček, pročetla jsem velmi pečlivě celou debatu pod článkem. Z vlastní zkušenosti se svými třemi foundláky vím, že je to hodně o jedinci. Bohouška jsme si jako našeho třetího psa po dvou velššpringrech přivezli z útulku a byť tam prožil léčení po automobilové nehodě, zapadl k nám od prvního dne jako puzzle. Dvě malé děti svědomitě hlídal, nikdy se ani špatně nekoukl, natož aby se ohnal. I když děti každé vyrůstalo se svým pejskem a věděly, jak se chovat. Mimi bylo bez PP, byť oba rodiče byli papíroví leč neuchovnění. Byl mimořádný jak exteriérem, tak povahou. Majda u nás u třetího majitele byť již dva roky stále s sebou nese jakési trauma. Do auta ji už dostaneme, protože si ověřila, že autem se dá jet i za pozitivními zážitky. Všichni přišli do rodiny, která považuje za samozřejmé nejen brát ohled na jejich potřeby, ale spíše organizovat svůj život podle nich. Po třiceti letech se psy bych klidně znovu šla do útulku, ale asi bych si hodně vybírala. Každopádně nikdy člověk nezjistí, co vše se tomu tvorečkovi stalo a musí s tím počítat. Vezme – li si štěně z dobré chovky má alespoň část práce zjednodušenou. Stejně může mít labilního psa, na kterého se nikdy nebude moci spolehnout přes veškerou péči a lísku, kterou mu dá

  10. K útulkáčům – já jsem si pečlivě vybrala „pořádnou potvoru“ – mám co jsem chtěla (akorát je asi rozbitej – pořád se chce mazlit (h) ) a nevyměním z něj ani chlup. Vzít si ho někdo jiný, nejspíš ho vrátí ještě první den. Ale spousta pejsků v útulcích jsou bezproblémová, často neskutečně vděčná stvoření, narozdíl od vymazlených štěňátek, která všechno dobré považují za standart. Vlídné slovo, pohlazení, pelíšek, kus žrádla – a naprostá většina útulkáčů bude svého pána bezmezně milovat. Ano, i tam je potřeba vybírat psa podle toho co od něj čekám, zapojit k srdci i rozum, ale problém to není. V útulcích jsou i psi po smrti pánečků (nebo jiném životním kotrmelci) – normální vychovaní čistotní psi, kteří tam neskutečně trpí. U těch problémových už mají útulky většinou rozum a varují – taky nestojí o to aby se k nim pejsci vraceli.

  11. Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrr! :@
    Tak jsem odkaz na tenhle článek dala ráno na stránky FB, na kterých jsem našla Žolíčka a připsala jsem výslovnou prosbu o sdílení, aby se článek dostal k co nejvíce lidem!

    Nad každou fotkou pejska či kočiččky tam kde kdo ťuťá a ňuňá, tohle tam visí 13! hodin a nejenže tam není ani jediný komentář, ale nikoho ani nenapadlo sdílet.

    Radši nekomentovat, musela bych bejt strašně sprostá! (puke)

    1. Nojo, ťuťání a ňuňání je v kurzu, to se dobře vyjímá, zatímco myslet na důsledky činů a nedejbože ukazovat, že něco není lůžovoušký prostě není in, víš… buď ráda, že tě nekamenujou, vlastně. (envy) (headbang)
      Klidně buď sprostá, uleví se ti. (inlove)

    2. Mohu se zeptat,kde je to ke sdílení? Já bych odkaz dala ráda na naše stránky. A nenašla jsem článek ani na Vaší zdi – asi jsem slepá :(.

  12. Maminkoóóó, kúúúp mi koníčkááááá… Pamatujete tenhle song? My jsme si koupili v útulku kocourka, jenže cosi je divné. Měsíc se nás bál tak, že jsme ho neviděli a nebýt použitého záchůdku a vymetených misek, nikdo by nevěřil, že máme nějaké zvířátko. Teď máme sice, podle vzhledu, krásného černého kocourka, ale chování má psí, nejen, že poslouchá mnohem víc, než je u většiny koček obvyklé, ale pokud ho vyvezeme na chatu, hlídá zahradu a pokud po setmění vyjdu ven, (přes den ne), chodí za mnou jak pejsek. Navíc se odmítá kamarádit se všemi našimi známými, od každého, včetně paničky, si drží odstup a pohladit se nechá jen ode mne a majitelky kočičího hotýlku pod Vlachovkou.

    1. Krakonoši, vůbec nic divného na tom není. Normální chování velmi silné kočičí individuality 🙂

  13. Je to široké téma a nechci se příliš epicky rozmachovat, ale přeci jen bych ráda, Tosco a Rputi, dodala ještě pár vět na vysvětlenou mého postoje. Předesílám, že probíráme a ujasňujeme si názory (alespoň já to tak chápu) jen v malé výseči všeobecného problému, o kterém Rpuť píše. Neřešíme teď množírny, PP atd.

    K prověřování. V době nedávné jsem se dostala blíž ke třem útulkům, s dobrou pověstí. Každý z nich se snaží potenciálním majitelům sdělit maximum svých poznatků o konkrétním psovi. Ale prověřovat? Krom snahy zabránit, aby se psi dostali sociálně nepřizpůsobivým těžko můžou něco dělat a ani to snad po nich nelze chtít. Upozorní na specifika toho kterého psa a dál už je vše zcela v rukou budoucího majitele. Který mnohdy, podle mé zkušenosti, podcení situaci a přecení své síly.

    S dovolením pár čerstvějších příkladů. Otec s cca sedmiletou natěšenou dívenkou zajdou v návštěvních hodinách do útulku, dívenka radostně poskakuje, obcházejí s otcem kotce a dítě prostrčí ruku dovnitř. Řev, šok, pláč, krev, pokousaná ruka a výhrůžky útulku žalobou.

    Neurotická paní chce spáchat dobrý skutek, se psy nemá žádnou předchozí zkušenost, z útulku si vezme neurotického hyperaktivního psíka, který už byl ze dvou rodin vrácen. Vydává nemálo času, peněz, energie, navštěvuje osobního cvičitele, přesto jsou oba ze sebe nešťastní. Pes necítí jistotu, utíká, kouše… Happyend se nekoná.

    Proto trvám na tom, že dobrá vůle nestačí. Příkladů by se samozřejmě našlo mnohem víc a nemusím chodit daleko. Naše útulková babuša americká kokřice Andula? Nekonfliktní vděčnej a radostnej pejsek, to ano. Ale do konce života se nevyrovnala s hrůzou z opuštění, což obnášelo, že permanentně a důkladně likvidovala dveře. Maličkost? Možná ne pro každého. Pedro? Být to můj první pes, je z něj dominantní, hryzavej a nešťastnej rapl. Jessie? Neumím si představit, jak bych svého prvního psa šíleného hrůzou táhla hlučným městem, kterého se panicky bojí a vnutila mu svou vůli, tj. že je se mnou v bezpečí a není čeho se bát.

    A útulková štěňata? Od vystresované podvyživené matky, bez socializace, že by měla stejnou startovní čáru jako vymazlená štěňata z rodiny? Můžou z nich být prima parťáci, vůbec netvrdím že ne, ale je potřeba znát event. úskalí a být na ně připraven.

    Pejskaření je celoživotní škola a nikdy nemůžeme říct, že jsme hotoví. I ostřílený chovatel může být zaskočený. Ale na prvním psejkovi asi uděláme nejvíc chyb a pokud je to vyrovnaný jedinec s dobrým vkladem do života, dá se ledacos napravit. U týraných či jinak traumatizovaných psů bývá mnohem těžší znovu získat důvěru.

    Mě přece taky velmi záleží na tom, aby co nejvíc útulkových nešťastníků našlo své milující doma. A samozřejmě znám dost příkladů šťastných lidsko-psích párů, které se vzájemně našli, k oboustranné radosti a potěšení.
    Myslím, že nejsme v takovém rozporu, jak by se mohlo zdát. Všechno je v lidech, v informovanosti, zodpovědnosti, výchově…

    1. Louk, připojím se. První pejskovou drsňačku Lindušku jsme měli z chovné stanice a ač vyrůstala v rodině a měla by být socializovaná ( byly tam 4 děti), výsledek byl ten, že Linda nenáviděla malé děti a bez varování na většinu z nich útočila a nebylo možné jí to odnaučit. Znamenalo to být v plné pohotovosti a rizikovému setkání se vyhnout. Proč??? Protože dětičky si se štěňaty pravděpodobně velmi nešetrně hrály a Linda měla zlomená a špatně srostlá žebra a potíže s páteří, které vyústily až k ochrnutí a operaci s tím také souvisely. Sissku máme z útulku a přiznám se, že jsme hledali štěně a nejlépe malého pejska. Její oči a pak první setkání s ní bylo určující. Dneska mám skvělou parťačku, pravda – místo malého psa mám malého koně. Sice ze začátku to bylo dost drsné, když musela být sama doma, devastovala (naštěstí to nebyly nijak drahé záležitotsti, ale ono člověku mnohdy i na blbůstkách záleží), teď už se to hodně zlepšilo, Jsme hodně venku, cvičíme. Zpočátku jsem nadělala spoustu chyb, protože s Lindou jsem takové zkušenosti neměla – to byla mimořádně klidná, hodná a trpělivá pejsková. Ať má člověk prvního psa nebo pátého, myslím si, že každý je jiný a pořád se mám čemu učit a musím hledat nové cesty, jak k pejskovi přistupovat. Asi si řeknete, že jsem k výběru psa přistupovala nezodpovědně, protože jsem nekoukala na velikost psa, na jeho temperament. Koukly jsme na sebe a bylo to jasné. Sisska je moc chytrá a dobře se učí, ale dovede být palice dubová. Musely jsme překonat fóbii z lesa( byla jako štěně uvázaná v lese u stromu), hrůzu z nasazení postroje, bála se chlapů s cigaretou. Mám jí neustále za patama, hlídá si mě doma i venku.Prostě jsem přizpůsobila svoje tempo našemu uragánu a myslím, že to svědčí nám oběma. Zrovna dneska jsem psala do psího azylu, ze kterého Sissku máme a posílala fotky. Paní si dokonce některé pejsky objíždí a kontroluje, jak se jim daří. Je fakt, že to může dělat vzhledem k tomu, že je to rodinný azyl a těch pejsků tam není umístěno tolik jako v běžných útulcích. Je tady jedna stará paní, která si bere z útulku staré nemocné psy, vesměs velká plemena a dá jim u sebe možnost klidného dožití s maximální péčí. Ti pejsci se jí pod rukama rozsvítí. Takže těžko říct, jestli raději pejska z chovné stanice nebo z útulku. Rozhodně ne od množitelů. Nakonec i u Sissky jsem musela podepsat ve smlouvě, že nesmí mít štěňata.

      1. Myško, nebyla jsem na netu, když jsi měla narozky, tak mi to uteklo. Takže opožděně ještě honem přeju všechno nejlepší (inlove) , především zdraví. S radostí, láskou a štěstím ti pomáhá tvoje zlatá Sissy, takže počítám, že jim neujdeš (h) (f) (sun) (sun) (sun)

        A napiš zase hlášení, o tom tvém fousatém koníkovi 😛 🙂

    2. Louk, tohle nikdy 100% nevychytáš!
      Obecně by asi platilo – pro začátečníky jedině malý, ovladatelný pes, důraz na absolutní důslednost a rozhodně ne malé děti.
      Neurotikovi (nejen) pes vůbec do ruky nepatří i kdyby měl rodokmen dlouhej jak roli toaleťáku. Vyrobí z něj spolehlivě neurotika taky.
      Ne, určitě nejsme ve sporu!
      Ale když se podíváš na tu fotku z množírny čivav – myslíš, že odtamtud někdo dostane netraumatizovaného, normálního psa? A ten, kdo nechce či nemůže dát vysokou sumu za štěně s rodokmenem půjde právě tam!
      Ano, vyrovnaný, vymazlený pes z domácího chovu je nejlepší, ale já ten článek psala především pro ty, kteří se rozhodují mezi množírnou a útulkem…

  14. Prvního psa si vyplakala a prosadila tehdy 12tiletá dcerka.Manžel těžce nesl naše mazlení s čistokrevným nepapírovým štěnětem teriéra, pořízeného zcela bez znalosti plemen na inzerát v novinách. Mne braL jako mámu (krmení), dceru jako ségru, manžela a syna jako nutné zlo. Dcerka s ním chodila od mala na cvičák, ji a mne poslechl na slovo, písknutí, gesto. Ti dva chlapi ho museli mít na vodítku do pěti let, kdy ochrnul. Teprve poté totiž mu dali najevo, jak jim na něm záleží, cvičili s ním, vozili ho na rybníky a plavali s ním, aby rozhýbal nožky, nosili ho před dům, aby se vyprázdnil,protože doma měl zábrany, a on se jim odvděčil naprostou oddaností a přestal zkoušet, kdo je pán. Když nám skoro v 15ti letech odešel, byla to rodinná tragedie, rovnající se ztrátě mého otce, milovaného dědy našich dětí, vysoce respektovaného a milovaného tchána (táty, protože jeho otec byl násilnický alkoholik) mého muže (o sobě pomlčím, moc si z té doby raději nepamatuji). Ta rána byla o to bolavější, že pejsek umřel 10. a táta měl výročí úmrtí 15. ledna. Rok a skoro půl jsem vzdorovala, nechtěla jsem znovu prožívat tu bolest. Pak jsme jeli jen tak na blint s dcerou (byli s manželem domluveni) navštívit její údajnou známou. Jakou náíhodou – měla fenku toho samého plemene, a ta – jakou náhodou – měla čerstvá štěňátka. Tři kluky a fenku. Tak jako si Denýsek vybral dcerku tehdy, tak si ji teď vybraL i Adam. Byl prostě jediný, kdo se z těch štěňat projevil. Měl papíry, ale o ty nám nešlo. Zdevastoval nám byt a součásti jeho zařízení, to měli společné s jeho předchůdcem, ale přičítali jsme to jejich vytříbenému vkusu, protože o tomto plemenu se traduje, že jde o chuďasova přítele, farmnářova hlídače, gentlemanova favorita. Adýsek ovšem
    Dennyho kultivace našeho interiéru dovedl k dokonalosti. Jen dodnes nechápu, jak je možné, že nezcepeněl při ohlodání všech těch přívodů k televizi, ledničce apod., kde to obral na dráty, jichž se opraváři dotýkali pouze po vypnutí celého bytu od sítě. Prožili jsme s ním krásných i krušných devět let a půl roku navíc. Od samého začátku to už byl víc manželův a synův pes, než deřin a můj. Miloval a respektoval nás, to ano, ale preferoval víc ty chlapy, my s dcerou jsme to braly tak, že si oni kompenzují ten propad z Dennyho začátků. Ve třech letech měl střet s autem, osm těžkých operací, 18 narkoz, kastraci. Bála jsem se na něj sáhnout, abych mu nepůsobila bolest, vyprazdňování museli řešit manžel a dcera cévkoami a dalším. Úplně mne paralyzovala ta moje neschopnost mu ulehčit trápení, neuměla jsem ho vzít tak, abych se nebála, že ho to bude bolet. Manžel i děti si s tím hlavu nelámali, prostě ho vzali a bylo, a on nijak výrazně neprotestoval. Pak mi zjistili něco v prsu, odoperovali, dodnes je to dobrý. Jen ten můj Adýsek na to, a nikdo mi to nevyvrátí, doplatil. Na jaře byl na vyšetření na CT, byl v naprostém pořádku, všechno čistý. A do čtyř měsíců od té mojí operace měl najednou celé tělíčko plné nádorů až 12 cm. Přestal čůrat, měl bolesti. Byl uspán doma, pohřben je u syna na chalupě. Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že na sebe vzal moji rakovinu, a proto umřel. Máte jiné vysvětlení? Ač mne moje rodina vehementně přesvědčuje o nesmyslnosti mých teorií, já jsem přesvědčena o tom, že ten pejsek to vzal na sebe. Jsem blázen?

      1. tři 🙂 (hug) protože to tak zkrátka je…kočky větrají a filtrují. pes si od milovaného páníčka /paničky bere všechno.

  15. To je naprostá katastrofa – foto fenečky mě odrovnalo na další týden. Dost často chodím na stránky útulku v Tróji a to je další katastrofa. Štěňata, oříšci, nádherní „papíroví“
    psi v nejlepších letech a formě. Děs a otázku v očích co se jim to probůh přihodilo si přečte každý, kdo nemá okoralé srdce o zdravý rozum. Někdy mám opravdu problém uvěřit, že svět a lidi není jen hnus a hrůza. (envy)
    A proto taky chodím na Zvířetník.

  16. Velmi záslužný článek. Bohužel veřejnost tohle ještě z velké části ignoruje. Ono se stačí podívat ne těch pár příspěvků k diskuzi na NP včera. A mi přijde, že to ještě nebyly ty úplně strašné. Chtělo by to, aby to zveřejnily velké deníky, ale ta případná diskuze pod tím bude žumpa. Blbové budou samozřejmě všichni ti, kdo si opatří psa s PP. Vidím, že ani tady není úplně jednoznačné, pro koho je vhodnější pejsek z útulku, ale věřím, že vždy je nakonec možné najít vhodného pejska pro daného člověka. O množírnách se nechci ani bavit, ty fotky jsou strašné a realita asi není o moc lepší. Přitom ta představa „čistokrevného“ pejska bez PP. Já to vidím na psech mých příbuzných – frbul je alergický na všechno možné včetně trávy a sebe sama. Vakcinace nebyla úspěšná, bylo vyhozeno několik desítek tisíc a pes je na prednisonu, který ho postupně zabíjí, ale bez něho být nemůže. Jinak miláček, který má alespoň kliku na majitele. Majitelé fenky jeho mámy prý jí jednou chtěli dopřát štěňátka…. Druhý pejsek je bígl – tedy standard není tak úplně přesný, je poněkud menší a drobet jinak tvarovaný, ale ještě je to víceméně bígl a zdravotně je v pořádku. Nerad jezdí autem. Proč? V jeho 6 týdnech, možná i dříve, ho vzali od mámy, odvezli ho na nějaké překladiště, kde ho má neteřička nedokázala samotného ubohoučkého nechat. Asi má dodnes trauma, že ho někdo někam odveze a zase bude sám. Při té počáteční smůle má opět kliku na svou rodinu. Jenže to není zásluha těch množitelů. A když se zmíním o tom, že je lepší zvíře s papíry, i po téhle zkušenosti mě mají dodnes za cvoka. :@

  17. Gratuluju malému Hedušátku a šťastné mamince. Sice jí potrápil, ale budou mít ty nejšťastnější vánoce s tím nejkrásnějším dárečkem.

    1. MILÁ LENKO, TAJEMNÁ ČARODĚJNÁ KOŘENÁŘKO, JEŠTĚ JEDNOU TI PŘEJI VŠE NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM. HLAVNĚ HODNĚ ZDRAVÍ, TO OSTATNÍ PŘIJDE SAMO SEBOU. 😉 🙂 (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

    2. Milá Lenko,
      k Tvým narozeniná¨m Ti přeji hodně zdraví a pohody. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

    3. MILÁ LENKO, PŘEJU VŠECHNO NEJLEPŠÍ, HLAVNĚ TO ZDRAVÍ! aŤ TĚ ŽIVOT TĚŠÍ, ZAHRÁDKA VZKVÉTÁ A MALÁ ADÉLKA STÁLE NĚČÍM HEZKÝM PŘEKVAPÍ (h) (f) (f) (f) (sun) (party)

  18. Včera jsem nebyla celý den na netu. Dočetla jsem všechny diskusní příspěvky k víkendovému článku.
    1. Přeji všechno nejlepší do života malému „obříkovi“ Hedušánkovi (h) !
    2. Díky Jakkeli a YGO za další dokumentaci z Brnění. Dovolím si odkazy přilípnout na první stránku do diskuzí na Hadech, aby v tom byla trošku štábní kultura 😛 , vlastně všechno pěkně pohromadě.
    3. Betě to v zateplené dece moc sluší. Klérka také musela chodit, ač nerada, v dece, když uhodily mrazy, nebo když teď tak prší.
    4. Kytce přeji dobré nekomplikované zhojení zlomeniny pravého zápěstí. Před pár lety jsem si v létě také zlomila pravé zápěstí, ale naštěstí docela dobře, takže po sundání sádry, jsem zakoupila vlnu a upletla si svetr a hned bylo zápěstí rozcvičené (chuckle) . Jsem totiž VYHRANĚNÁ pravačka! Ta nemohoucnost byla dost drsná, nebudu ani zveřejňovat, při jakých denodenních úkonech jsem měla problémy (blush) .

    1. Milá Alex děkuji za přání ale bohužel dnes jsem se dozvěděla že operace mě nemine.
      Ta nemohoucnost je fakt drsná, člověk náhle není bez jedné ruky ale rovnou bezrukej. Triviální věci nejdou zvládnout…
      (bat)

        1. Ve středu jdu ještě na CT a pan doktor pravil že po svátcích. Tak zatím nevím ale ráda bych co nejdřív ať to mám za sebou. Tož tak.

          1. Děvčata děkuju za podporu, mám bobky protože netuším co mě čeká!!! Doufám že si mě tam po operaci nenechají na semínko!
            (tmi)

            1. Nechají, asi týden. Přece jen narkóza je narkóza. A hned tě budou nutit cvičit. 🙂
              Dobrý na tom je, že se rukou dá hejbat, neatrofuje, neztuhne. Sroste správně.
              Já jsem cejtila, jak se šroubky při určitým vykroucení ruky protáčej, a taky budeš trochu barometr, ale furt to vyváží ty klady.
              Srovnáno – koleno po pobytu v ortéze se dávalo dohromady pomaleji a hůř (myslím znovunarostení atrofovanejch svalů) než ruka s destičkou.
              A bacha na růžovou pilulku poslední záchrany – Ibalgin. Neobejdeš se bez něj, ale mění vnímání směrem k bezstarostnosti, člověk se pak snadno přeceňuje. I když – když byla volba mezi bolestí a ejchuchů s pilulkou, volívala jsem ejchuchů (a říkala si: nedělej hovadiny, nedělej hovadiny, máš v ruce železo a v těle růžovou pilulku, nemlať šroubovanou rukou do pevných předmětů, nedělej hovadiny 😀 ).
              Pokud nemáš potíže s narkotikama, bude to snazší, než čekáš.

      1. Kytko moc držím palce. Teď v předvánočním čase i k té následné operaci.
        2x zlomené zápěstí vč. metacarpů, drobných kůstek, vedoucích od kloubu k prstům, mě nepříjemně seznámilo s tvrdou realitou „života jedné ruky“. Mě se to „naštěstí“ stalo na levé ruce, takže pravá fungovala, ale protože ta druhá zlomenina byla podstatně horší, měla jsem sádru skoro půl roku. Operaci jsem se vyhnula, i tak to bylo dlouhé a hodně nepříjemné.
        Takže vím, o čem píšeš a vůbec ti to nezávidím.

      2. Šrouby jsou nakonec lepší než sádra, aspoň se sama umeješ, oblečeš a učešeš, sama si doneseš čaj a nebudeš muset jíst jenom lžící. (Znám, jak vidno. 🙂 )
        Operace jsou to dvě, protože to pak ještě budou vytahovat, ale ta extrakce je sranda, sranda, sranda, jelikož je tělo už zdravý a nic ho nebolí. A v podstatě těsně před extrakcí už budeš říkat, ať už je to železo venku.
        A navíc to sešroubovaný sroste rychle a hlavně správně.
        Budou tě nutit hned cvičit. Mají pravdu. Bude to bolet jak čert, ale mají pravdu, protože je lepší začít cvičit hned, než atrofujou svaly (zas z vlastní zkušenosti).
        Drž se, myslím na tebe. A když ti bude zle, řekni si, io kdysi s destičkou a šesti šroubama šla na mistrák republiky v sebeobraně a zvládla bejt druhá, takže to prostě jde a ani já se nevzdám!
        (y)
        No a v nejhorším… nejlepším přítelem pacienta je růžová pilulka. 🙂

      3. Kytko milá (f) , drž se jak jen to půjde, ber to jako pokyn shůry, že máš odpočívat a relaxovat a nechat pracovat ostatní. Já vím, že asi štvu, ale nevím, jak Tě potěšit, obsloužit se jen jednou rukou a ještě tou nešikovnější je děsné. Tak ať ta operace dobře dopadne a brzo Tě pustí domů (h) (h) (h)

        1. JJ to napsala přesně a Io ti zase dala kompletní návod, jak to přežít, tak se tu podepisuju a držím palce, ať to všechno dobře dopadne. Ber to tak, že teď MUSÍŠ lenošit! (inlove)
          (Chápu, že bys radši nelenošila, ale to si prostě nepřipouštěj, protože tuhle možnost už nemáš)

  19. Přesně. Do kamene tesat. Jen bych mnohem víc zdůraznila hlavně časovou investici. Aspoň z mého okolí mám dojem, že ty peníze už si lidi nějak spočítají. Konec konců, krmivo se dá koupit za levno v hyper- super-, očkovat jen to nejnutnější a podobně… Ale hodně lidí překvapí, že to psisko chce jít ven i když leje jak z konve, že po oběhnutí paneláku nekecne spokojeně do pelíšku ale otravuje a chce si hrát a ta pravá „zábava“ nastává v případě pořízení „česacího“ plemene – za dredy některých maltézáků a bišonů co mi chodí na stříhání by se nemusel stydět ani komondor…. „Prosím vás, nemám tolik času abych ho denně česala a navíc, on prostě nemá rád česání…“ (Já vím, je to moje úchylka, ale děsně mě to štve, hlavně když vím, že třebas na jorkšíra stačí 5 minut denně :@ )

  20. ANO!! (doh) A uveřejnit NE TADY, ale v každých novinách!!!!! (devil)
    V každém časopise namísto přiblblých reklam na nejnovější vymyšlenosti jakéhokoliv druhu.

    Nevím, co se učí v „občanské výchově“ a „vlastivědě“ – ale už od malička by se dětem mělo vštěpovat, jak se chovat ke zvířatům a také to, že jsi zodpovědný za to, co si pořídíš!!!

    Kolik je v ČR psů? Kolik je v ČR dětí? Kolik dětí ví, že na neznámé zvíře se nejen nesahá, ale ani se do něj nekope – nevyvozujte z toho, prosímpěkně, že kopat se má jen do ZNÁMÉHO zvířete, jo? (chuckle)

    Já jen, že lidé zvířecí tohle sakra vědí, to jen ten – menší??- zbytek světa má problém některé věci chápat – prostě proto, že je to buď nenapadle anebo proto, že jim to nikdo ještě neřekˇ…

  21. Rputi, díky za velmi záslužnej článek! Osvěty je potřeba, kéž se dostane k co nejširší veřejnosti!

    Jen k útulkovým psům bych dodala, že ano, souhlasím, že problémy si často vytvářejí lidé sami, ale právě proto většina útulkářů podle mě patří do zkušených rukou. Nedoporučila bych začátečníkům. Jistě se najdou vděční nekonfliktní tvorci, ale znám nejedenkrát od sebe i známých, že nezanedbatelná část těchto psů si nese doživotní traumata a vyžadují zvláštní pozornost, pochopení a zvýšenou dávku trpělivosti. Čímž bych samozřejmě nechtěla odrazovat od vytažení psejků z útulků. Je to jen nabádání k důkladnému zvážení svých sil a možností, aby pak obě strany nebyly nešťastné.

    1. Připojím se k Louk pokud jde o útulky. V podstatě každý pes, který se tam dostal, si s sebou nese nějaké trauma a to, jak ustojí další život, téměř absolutně záleží na jeho novém majiteli – na jeho zkušenosti, trpělivosti a ochotě slevit ze svých požadavků aspoň na tu dobu, než se psisko rozkouká a nějak srovná, což ovšem může nějakou dobu trvat.
      Vyzývat tedy obecně (nezkušené) lidi k tomu, aby si brali psy z útulků mi přijde dost nezodpovědné – vůči těm psům, protože se tam potom kolikrát vracejí, ještě bolavější, než byli předtím.
      Něco jiného je to u koček – ty mohou zůstat plaché, mohou být nespolečenské, ale v případě nepochopeného konfliktu aspoň neohrožují lidi – ani svoje, ani cizí. Což se u psů říct nedá.
      Potom je tu ještě jedna věc – a ta se nebude líbit. Propagací útulků a útulkových psů popravdě povzbuzujeme bezohledné a nezodpovědné lidi k tomu, aby tam psy poměrně bezstarostně zahazovali (kolik psů v útulcích je opravdu zaběhlých od svých majitelů nebo pozůstalých po smrti svých pánů?) Vždyť on si je někdo vezme, oni je rádi zachrání…
      Takže ze všech sil podporuju osvětu, zvíře jako dárek považuju za nebezpečný nesmysl (pokud to není předem domluvené a dárek spočívá v tom, že někdo za psa zaplatí) a velmi opatrně vyzývám k adopci psů z útulků, protože tam člověk musí vědět, do čeho jde – nadšení stačí jen někdy a to je vůči těm psům málo.
      Není tolik lidí, jako je třeba Petra s Barrym, která si vezme s jasným záměrem a vědoma si rizik problémového psa a přes všechny těžkosti mu daruje krásný život.

      1. … Něco jiného je to u koček – …v případě nepochopeného konfliktu aspoň neohrožují lidi …
        Tak ti nevím, zda je Amálka kočka (chuckle) nebo kam ji mám vlastně zařadit (fubar) , tuhle jsem zase musela udělat velekočku a ještě předtím ji rukou odrazit, když se rozhodla mě zase jednou potrestat za to, že jsem ji česala (whew) . I když tady ten konflikt je podle mě docela jasně pochopený, já si fakt hodně dovoluju.

    2. „Nedoporučuji útulkové psy začátečníkům.“

      Tak už chvilku přemýšlím proč. V útulcích jsou psi různého věku. Od štěňat, přes puberťáky až po seniory. Proč je štěně od chovatele pro začátečníka lepší než štěně z útulku? Zvlášť, když tím začátečníkem je třeba aktivní čerstvý důchodce, který si konečně splnil sen o psovi a nehodlá s ním absolvovat výstavy, bonitace nebo ho vést pracovně. Chce parťáka na výlety na hory, k řece, do lesa na houby… A pokud hledá psa starší člověk? Kolik chovatelů nabízí své seniory, aby si sen o psíkovi mohli splnit i lidé, kteří vědí, že na štěně už nemají věk ani kondici? Když někdo bere staršího psa, bere vždy psa s minulostí. A vpodstatě je buřt jestli od chovatele nebo z útulku. Že chovatel minulost psa zná? Jo, ale „smečka“ chovatele je stejně jiná, než „smečka“ nového pána. A stejně tak se mohou vynořit problémy v reakci na „něco“. Ale protože psi se stejně přizpůsobují smečce ve které žijí, mohou se projevy psa změnit téměř ze dne na den (vyzkoušeno na jednom ze 6 psů, co tu byli/jsou), takže vychytat lze stejně maximálně základní povahové rysy.
      Chyby ve výchově psa dělá asi každý začátečník. Pokud se obáváme „zkažení“ psa, je rizikem dávat začátečníkovi jakékoliv štěně. Protože zkazit štěně je velmi snadné a je úplně fuk, jestli je od chovatele nebo z útulku. V čem je tedy větší riziko, když začátečník ty chyby udělá u útulkového štěněte? Snad, že dobrý chovatel v případě problémů se štěnětem poradí? Dobrý pracovník útulku taky. A v případě problémů se štěnětem (ono i se starším psem) je stejně lepší spolupráce s dobrým cvičitelem než původním opatrovatelem.
      Je to v lidech. Je to v zodpovědném výběru.
      Články, jako tento , já vnímám tak, že nabádají lidi, kteří nechtějí psa s PP, aby se koukli v útulku. Aby nešli k pochybnému množiteli, kde dostanou v lepším případě totéž, co v tom útulku. Já v tom článku nevidím nikde, že by se lidé měli vzdát svého snu mít rasu (s PP), ale že pokud chtějí psa vzhledově typu xxx, mají se kouknout raději v útulcích než hledat v pochybných inzerátech.

      1. tosco, přesně!
        Navíc, v útulku si dneska už zájemce prověřují, nedávají psa komukoliv a problémového už vůbec ne. Byli sami proti sobě, protože chtějí, aby pejsek našel trvalý domov a ne aby se jim vrátil.
        Dokonce to i k inzerovaným pejskům připisují – nemá rád další psy, nemá rád kočky, nemá rád děti… Vhodný do bytu, vhodný k domku se zahrádkou, raději ke starším lidem …atp.

        Hlavní a nejčastější trauma, které útulkové pejsky postihuje, je ztráta smečky. Takže nová smečka, třeba i hodných začátečníků, je to nejlepší co pejsky může potkat.

    3. O naší domácnosti si třeba myslím, že je obecně nevhodná pro psa s problémy. Nebydlíme tu sami, denně za mnou dochází lidi na konzulatce a útulkový pes tohle nebyl schopen přijmout. Štěně od malička postavené před tuto situaci se s tím rychle vyrovnalo a dneska obě psice některé lidi očekávají s nadšením (budou drbat) a jiné s ještě větším nadšením (přinesou piškoty). Útulková psice se s tím vyrovnat neuměla.

      1. Některá útulková psice, stejně jako některá čistokrevná psice – vše je o charakteru psa, ne o tom, jestli je z renomované stanice nebo z útulku.

        1. V tomhle případě to, myslím, hrát roli mohlo – strach „chodí sem tolik lidí, co když mě zase někdo odnese“. Žolíčkovi se to přihodilo v jedné kanceláři, kde se s ním začala nadšeně mazlit paní sekretářka. Měla jsem ho teprv asi 3 neděle a tak si ještě nebyl „smečkou“ jistý a začal vyděšeně koukat střídavě na mne a na tu paní a nevěděl, co si myslet.
          Byl pak moc rád, když jsme hupli do NAŠEHO auta.

        2. Penny je útulkáč odmítnutej 10 lidma pro nadměrnou aktivitu.
          (Proto mně osobně vyhovuje, žejo, páč jsem taky prdlá.)
          Mezi lidi, na autorský čtení, jsem ji sebevražedně vzala 10. den poté, co ke mně přišla… nebyl problém a od té doby ani nevznikl.
          Ono je to pes od psa.

  22. Rputi, skvělé (y) ! Včera jsme měli doma sešlost a na tohle téma se vedla diskuse. Od jedné účastnice sousedé mají štěňátka, maminka je streetmix a taťka také, ale ščenátka šou joštomilá. Nebyla jsem v tom momentě moc joštomilá společnice, prskala jsem vzteky, až se všichni divili (fubar) !
    Ten článek má bohužel malou chybičku! Měl by být uveřejněn v nějakém širokospektrém novinářském médiu. A pokud by to šlo, vtloukat, vtloukat a vmlátit českému občanovi do hlavy!

    1. Milá Alex, za ty roštomilá štěňátka bych ty blbúbce trestala. Setkávám se s tím pořád a majitelé těch zvířat hledí na mně jak ta jelita z brutvanu a nechápou (headbang) (headbang) , někdy jsem na pokraji sil. (h)

      1. Jo, taky jsem slyšela názor, že štěňátka (mají psa a nekastrovanou fenu, oba mix, kdo to má jako uhlídat?) se rozdají a co zbude se dá do útulku… proč si dělat starosti?

        1. To je fakt, ale na druhou stranu – jsou lidi, co programově mají vořechy (já třeba). Já bych uvítala, kdyby majitel nějaký vořešice prohlásil, že ji chce nechat mít štěňata, aspoň bych dostala zdravý štěně od vyšetřený feny a bez stresů – v podstatě trochu to, co lidi, kteří chtějí štěně s PP. Samozřejmě to myslím tak, že k tomu ten člověk bude přistupovat rozumně – nejdřív zadám 10 štěňat, pak teprv jdu nechat nakrýt fenu, žejo.
          Množení voříšků „aby si jednou užil/a“ je mi stejně protivný jako tobě. O „neuhlídání“ ani nemluvím, takovým lidem pes do rukou nepatří.
          Jenomže situace je, jaká je, rozumných majitelů voříšků je míň než štěňat v útulku, a tak si radši půjdu pro štěně do útulku, protože je mi jich líto a chci jim dát šanci.
          Jen mě to vobčas štve. Taky bych třeba dala přednost zdravýmu štěněti od známých rodičů… Říkám si, proč je to na světě zařízený tak, že hrubiáni jako by na nic nedopláceli a vyžírali to za ně ostatní…

  23. Rputi – k tomuhle není co dodat než jen

    VELKÝ DÍK za takový článek. Máš pravdu, tohle téma není ještě dostatečně omleté.

  24. Tak konečně jsem se dostala k přečtení a mám v plánu o tomhle povídat i s Myšaty. Myslím, že je to hodně potřebné pořád dokolečka opakovat, že pejsek nebo číča, ale i potkánek, křeček nejsou jen na mazlení, ale také je to hodně starání a výdajů. Našeho třídního Bertíka jsme nedávno pochovali vedle Lindušky na zahradě a byla to smutná cesta, ale domluvili jsme se, že dalšího křečka kupovat nebudeme, protože ne vždy děti měly chuť na čištění bydlíku a ne vždy měly chuť si s ním pohrát a hlídat ho. Počáteční nadšení opadlo a pak už to byla jen nudná povinnost pro některé. Jsem ráda, že Myšata sama uznala, že další zvířátko do třídy už ne, že jim stačí Sisska, kterou jim občas dovedu, nebo jí společně vezmeme na procházku.

  25. Ano, tohle je třeba opakovat, opakovat a opakovat!
    Díky, Rputi (inlove) .
    A mimochodem – jak se má tvoje poděšení (dog) ?

  26. Není dobrý nápad kupovat jakékoliv zvíře jako dárek pro někoho, a zvláště ne psa, který je na lidi dost fixovaný. Psa lze jako dárek zafinancovat (zaplatit), ale není dobré ho vybírat. Psa by si měl vždy vybrat ten, kdo bude jeho pánem. A měl by ho vybírat po zralé úvaze, zda na to má (finančně, fyzicky i psychicky).
    Základem výběru psa je posouzení svých možností, schopností a nároků. Pokud vyberu psa odpovídajícího mým kritériím, je úplně jedno, jestli je z útulku nebo z renomované chovatelské stanice. Ta rizika problémů jsou podle mě srovnatelná. Množírny nedoporučuji z principu, nehodlám je podporovat. Nejde mi teď o to, že bych tam nenašla psa vhodného pro mě, ale proto, že množitele nehodlám podporovat.

    Pes jako Vánoční dárek? Jasně, proč ne. O Vánocích jsem doma, máme víc času se s pejskem sžít, klidně může být „pod stromečkem“ nový pejsek. Ale pouze v případě, že je to dárek, na který je rodina připravena. Takže překvapení to může být tak maximálně pro děti (když se to podaří utajit 😉 ) a za mě raději ani pro ně ne.

    1. Dětem (které po psovi touží a rodiče ví a znají a chtějí…) pod stromeček lze dát „poukázku na psa“. Prostě ta radost – že pejsek je povolený a bude – je vánočně (narozeninově) sváteční, ale nepřipraví zúčasněné z příprav, chystání, nakupování potřebného… A naučí je poznání, že se štěník nekupuje bezrozmyslu (inlove)

  27. Rputi, máš stoprocentní pravdu, měli by to zveřejnit ve všech dostupných mediích. Díky ! Sama jsem několikrát u nás ve vísce zveřejnila něco podobného a taky o kastraci koček.
    Všeobecný údiv neznal mezí. Ach jo. Přidávám se k důsledné osvětě. Kdyby každý z nás se aspoň pokusil zveřejnit podobný článek v místním regionálním tisku,bylo by to fajn. (wave)

  28. Souhlasím s tím, že pes není vhodný dárek, je to zodpovědnost na 10-15 let. Souhlasím, že se psem z množírny jsou obvykle jen problémy.
    Druhá věc je, že ani pes z útulku nemusí být ideální (Matylda by mohla povídat a nejen ona). Je mi útulkových pejsků také líto, ale mám opravdu čas, trpělivost a zkušensti takového psa vychovat k obrazu svému? Je dobré si uvědomit, že se do útulků nedostávají jen zdravá zvířata, která někoho jen omrzela, ale naopak často problémoví nebo nemocní jedinci. Aby nakonec nebyl záchrance zklamaný… Pochopte, já nebrojím proti záchraně psů z útulku. Naopak, velmi s vážím každého, kdo dá takovému pejskovi skvělý domov. Jen upozorňuji, že nemusí být vše ideální a podle představ zájemce.
    K cenám – je tam jedna nefér věc – oni do ročních nákladů počítají pořizovací cenu – jenže psa si nepořizujete většinou každý rok nového? Podobně jsou nadsazené i zařizovací předměty. Jako si můžete koupit svetr za 400, tak i za 15 000 (a zřejmě i více). Tak můžete psovi pořídit pelíšek za několik tisíc nebo zcela vyhovující vetbed (i proti otlakům) za cca 300 – nejstarší mám už asi 7 let.
    Ale pes, podobně jaké jakákoliv záliba, stojí peníze. Potřebuje kvalitní potravu, alespoň základní péči. Ale hlavně čas a lásku, práci s výcvikem. Proto největší investice do psa není finanční. S tou „nehmotnou“ už tolik lidí nepočítá. Psa nejde „vypnout“. Na druhé straně málokdo vám dá tolik lásky a potěšení – pokud jste schopni ho přijmout.
    A jinak můj postoj je jasný – bez psa být nechci a nemohu. A dávám přednost psovi z kvalitního chovu, kde vím, jak se chovu věnují a mám alespoň minimální záruku (rodokmen), že si pořizuji zdravé, typické štěně.

    1. Mne zarazila cena jezevčíka bez PP (fakt jen 800 kč?). Kavalír bez PP stojí 5 tisíc. Papírový 8-12 tisíc (pes je levnější), toto je cena za výstavně nadějného psa. Myslím, že cenový rozdíl není až tak velký.

      1. Pokud se máma jezevčík zaběhla, tak klidně. Aby se to rychle prodalo, než se přijde na to, že táta byl ???
        Takhle si známí koupili bezpapírovou labradorku (asi za 1000Kč). Táta byl asi ovčák, horší je, že fena byla ostřejší a byly s ní výchovné problémy.
        A ke zdraví… Já netvrdím, že všichni kříženci jsou nemocní. Naopak, pes z opravdu vesnického chovu je často dost zdravý, protože slabší štěňata se běžně utrácejí a nechá se 1-2 nejsilnější. Jen tvrdím, že kříženci mají zhruba stejně často zdravotní problémy, jako čistokrevní psi – pokud jsou zdravotní podmínky pro chovnost dost přísné, tak jsou „papírová“ zvířata zdravější. Samotným křížením se zdraví nezlepší. To jen „voříšci“, ten opravdový vesnický mix, procházeli velmi tvrdou selekcí – veterinární péče se nekonala tak přežili jen ti nejsilnější. Kříženci mají zdravotní problémy stejně často, možná dokonce častěji než psi od zodpovědných chovatelů.
        Já ani netvrdila, že všichni útulkáři jsou problémoví. Jen člověk tak trochu neví, co si pořizuje.

    2. Evo, oni si ty problémy často vytvářejí lidé. Jollie byl zřejmě nechtěné dědictví a dědicové netušili, že musí psa česat. A taky si neuměl říct, že potřebuje ven – a tak šup přes plot! Dneska už si říct umí a žádný problém není.

      První byla Arinka, která neprošla útulkem jen proto, že jsem ji sebrala přímo z ulice. Do 12 let byla naprosto zdravá, jen na začátku se bála každého tyčového předmětu, že bude bita.

      Hero – naprosto bez problémů, zemřel na autoimunitní onemocnění, které se může přihodit kdykoliv.

      Daník, který je teď na Šumavě a radostně tam pase koně. Naprosto zdravý, bez jakýchkoli problémů.

      Ronie, kterého jsme tu kdysi našli. Nedávno jsem ho viděla, žije v MNichovicích, je to zdravý, veselý pejsek, oddaně milující svého páníka.

      Nemyslím, že by podíl problémových psů byl v útulcích tak vysoký. A ve slušném útulku na to upozorní.

    3. bez psa být nechci a nemohu. A dávám přednost psovi z kvalitního chovu, kde vím, jak se chovu věnují a mám alespoň minimální záruku (rodokmen), že si pořizuji zdravé, typické štěně. – To je i můj postoj.

      Rodinné okolí si vždycky klepalo na čelo, když se dozvěděli, kolik že jsem vydala peněz za štěně…… Pak šli, koupili si štěně bez PP a nestačili se divit. Zakoupili levně, ale další náklady na veterinární péči byly…velké.

      Rputi, do kamene Tvoje slova tesat a tento článek by si měli povinně přečíst všichni, kteří přemýšlí obdarovat své příbuzné nějakým chlupáčem. Po vánocích a prázdninách praskají útulky ve švech, protože to koťátko či štěňátko je tak roztomilé…. ale vyměšuje se, musí chodit ven, krmit se, vychovávat…..

    1. Matyldo, moc pěkná inspirace, ale letos si MUSÍM nechat zajít chuť kvůli našemu kočičímu miláškovi Darečkovi II.

  29. Dobré ráno,
    článek jsem ještě nestihla číst, ale chystám se na něj i s Myšátky. Chci vám ale napsat jednu hodně důležitou a krásnou zprávu:
    Naší třídu navštívil hrozně moc hodný a štědrý ježíšek a já bych mu chtěla za sebe i za Myšátka moc a moc poděkovat, protože díky němu budu moct dětem dopřát spoustu zajímavých zážitků a budeme moct dělat zajímavé výrobky. Děkujeme Jakkeli moc! (h)

  30. Zvíře se rozhodně musí pořídit se souhlasem všech členů rodiny, rozhodně ne jako dárek.
    Spousta lidí nechápe, co je špatného na psovi bez PP, když nechtějí chodit na výstavy, a v životě neslyšela slovo množírna. Pak si koupí psa z množírny s rancem chorob, ohrnou nos nad „čistokrevným psem“ a prohlásí, že za něco takového ještě s papírama teda takový prachy nedají. Nikdo jim neukázal rozdíl a často slyšet ani nechtějí. Takže osvěta, osvěta, osvěta.

  31. No a ještě bych dodala naprostou organizaci rodiny podle jejích chlupatých členů. Nemůžeme jet na déle než 8 hodin bez Majdy, byť je na dvorku ve společnosti Batmana a několika cizích koček, chodí se s ní mazlit sousedka a každé dítě, co jde okolo se s ní zastaví. Musím si nechat dovolenou na dobu hárání kdy musí být holčička zavřená doma. Můžeme jet na dovolenou bez psa jestliže ho někdo z rodiny doma hlídá. Musím být doma když přivezou maso pro zvířata. Kdy je už opravdu zima a nemůžou mít geronti otevřené okno 24 hodin denně. Kolikrát je nutné v noci vstát a dělat kočkám okníka……… Procházka v sobotu a neděli ráno za mlhy a padající námrazy jako tento víkend aby se hárající holčička mohla proběhnout po poli se počítá spíše do těch příjemných zážitků

  32. Milá Rputi,
    ten tvůj článek by měl být na idnesu,blesku a na novinkách..aby si početli všichni….ne jen my, rozumní.
    A těm, kdo by tak rádi domů zviřátko…choďte venčit ty útulkové pejsky, berte je na procházky, každej den. Buď Vás to přání mít zviřátko přejde a nebo se jen utvrdíte v tom, že procházky v dešti a následná péče o chlupatého mokrého kamaráda, je přesně to,co chcete dalších mnoho let dělat. Že mu přizpůsobíte dovolenou, čas a zajistíte odpovídající péči.
    A kdybyste si pořídili kočku, tak si v první řadě uvědomte, že ne Vy, ale ona si pořídila Vás a čím dříve to pochopíte,tím lépe se Vám společně bude žít.
    (h) (cat) (h) (dog)

    1. Na idnes a do Blesku jsem to poslala – uvidíme. Mám to na FB, kde jsem výslovně požádala o sdílení.

      1. Rputííííí, supééér!! Já vždy impulsívně napřed napíši příspěvek a potom teprve čtu komentáře. Takže nyní budu držet palce, aby se článek, který je výborně napsaný někde uchytil (y) (y) (y) !

    1. Milý Dane, vojíne všech dob! Kolik bitev jsi vybojoval a kolik jich ještě vybojuješ oblečen do uniformy našich i cizích předků. Přeji ti vše nejlepší k svátku. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

  33. Ještě bych dodala – nepořizujte svým babičkám a dědům štěňátko, starší lidé obvykle jejich divokost nezvládají a bývá to utrpení pro oba (někdy i pro okolí). Pro starší lidi je ideální starší pejsek z útulku, vybíraný tak, aby si s lidmi sedl. Stránky plné starých a hendikepovaných pejsků jsou tady – http://www.dejtenamsanci.estranky.cz/

    1. K tomu dodej,neodkládejte NA NEURČITO Vašeho psa obřích rozměrů k babičce, co sotva chodí o holi…

    2. ANO, přesně tak, měli jsme takový případ na ulici. Chudák babička. Naštěstí pes je dál v rodině!

  34. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Pravdu díš, Rputi (nod) Sice raději jsem, když rputíš (chuckle) , ale tohle je mocmoc důležité. Bohužel veřejnost se o problematice množáren (a bacha – ony jsou i s PP !! Jen jich je podstatně míň) nezajímá. Kdyby třeba tušili, jak je to s populárními „plesnivými“ psisky (merle jezevčíci, kolie, šeltie, čivavky, jorci…) Že se v „chovu“ používají těžce postižení jedinci, kteří mají tento gen „zdvojený“ a jejich potomstvo je tedy vždy „plesnivé“ bez „odpadu“ standardně zbarvených štěňat (jejich cena je totiž výtrazně nižší, tudíž jsou nežádoucí). Většina štěníků se zdvojeným genem je neplodná (a taky slepá, hluchá, se sklony k rakovině kůže, epilepsii, vadám srdce), a když je takový chudinka náhodou plodný, tak je pokladem množírny…
    Když to pak porovnáme s lidmi, kteří chovají dle předpisů, navíc s láskou a bez ohledu na náklady… je to rozdíl.

    I proto u nás časem (doufám že dlouhým) zase bude doga. S papíry. A dobrými papíry. Po vymazlených rodičích. Vymazlený štěník. Z chovky, kde se staří jedinci nelikvidují, ale kde se s nimi chlubí. A kde je zajímá život štěníka i dál. Kde to nekončí prodejem… (inlove)

    A Hedušátku přeju krásný život na světě (inlove) I když, macek jeden (chuckle) , pěkně maminu potrápil… (wave)

    1. Mě vždycky nejvíc mrzí, že já se těm našim prckům věnuji každou volnou chvilku, když je potřeba, tak je dokrmuji, štěňátka od nás odcházejí pěkně vykrmená, socializovaná…a je problém je prodat. A stanice, o kterých se ví, že jejich odchovy jsou chcípáci (v době odběru mají štěňata třeba necelá čtyři kila, psi v dospělosti 18 -20 kg), jsou psychicky labilní, tak prodají vše bez problému a za cenu podstatně vyšší než já. A pak někdo zavolá nebo napíše, zhrozí se nad cenou a smlouvá, zda by to nešlo levněji nebo na splátky (headbang)

  35. Článek jsem četla už na Psu.Podepíšu pod každé slovo.Jen bych chtěla podotknout,že někdy můžete rozumně uvažovat jak chcete a stejně nastane situace se kterou jste nepočítali. U nás vždycky pohybovala nějaká „havět“ morčata, králik ba i myši.Psa do bytu? Nikdy. Vím přece co to obnáší!Byl nám pořízen pejsek stylem „mami on by musel do útulku,mami, mami, maminko“A tak máme psa 11 let.Zvážili jsme všechna pro a proti.Takže pejsek šel prostředí, kde bylo všechno v pohodě. Přesně v okamžiku kdy u nás zaštěkal poprvé se všechno začalo hroutit.Změna pracovního zařazení, pracovní doby, rapidní změny rozvrhů,tehdy ještě školnich dítek.Vážná nemoc v rodině.Nikdy mne ani nenapadlo, že bych ho někde vyhodila či něco podobného.Ale pejsek v tom měl pěkný hokej a než zjistil kdo vedoucí smečky,začal šéfovat on nám.A o několik let později,jsem strávila takřka dva roky na cvičáku, abychom toho potvoru zvládli. Takže tak.

Napsat komentář: Pavla Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN