Paví očka, mečovky nebo platy jsou jako všechny podobné živorodky většinou pokládány – ve srovnání s pestrou nabídkou akvarijních ryb v prodejnách – za příliš „obyčejné“. Znají je i ti, kteří akvárium nikdy neměli, a začínal s nimi asi každý akvarista. Překvapením v akvaristice byl poměrně nedávný objev nové živorodky, pro kterou se u nás vžil název „endlerka“. Ve starší akvaristické literatuře bychom ji marně hledali.

Poprvé byla sice objevena ve Venezuele v 30. letech minulého století, pak se ale na ni zapomnělo a teprve v roce 1975 ji na severovýchodě Venezuely v oblasti Cumaná znovuobjevil Dr. John Endler. Vědecké jméno Poecilia Wingei má teprve od roku 2005. U nás se jí také říká živorodka Wingeova, většinou ale živorodka Endlerova, krátce endlerka.

Endlerka se v přírodě vyskytuje pouze ve Venezuele, a to na jediném místě zvaném Laguna de los Patos. Zřejmě tam kdysi byla i na jiných lokalitách, ty však zhoršením životních podmínek patrně zanikly. Ostatně i na tom posledním místě je její existence ohrožena. Jižní Amerika už je prostě jiná než v době, kdy tam do neprobádaných oblastí před sto lety vedl své výpravy Alberto Vojtěch Frič.

RNDr. Roman Slaboch, který místo v roce 2004 navštívil, popsal Lagunu de los Patos jako místo, kam se vyváží z města komunální odpad. Voda teplá až 30 stupňů Celsia je neprůhledná, plavou v ní plastové lahve, na hladině jsou olejové skvrny a saponátová pěna. Do původně sladké vody proniká slaná mořská voda, takže lokalita s přírodním výskytem endlerek je ohrožena.

Rybky tam původně žily v mnoha varietách, jejich počet se ale snižuje a znečištění lokality odpadem ve spojení s pronikáním slané vody zřejmě povedou k vyhynutí tamní populace této rybky. Nebudu ale psát o tom, co si každý zájemce může vyhledat na internetu. Rád bych se podělil se čtenáři, popřípadě akvaristy a zájemci o chov endlerek o své zkušenosti.

V únoru 2012 jsem předělával jedno volné akvárium a rozhodl jsem se, že v něm budu chovat endlerky. V akvaristických prodejnách jsou běžně k dostání a jsou doporučovány do tzv. miniakvárií, které mívají kolem 10 nebo 20 litrů a chovají se zpravidla ve společnosti malých krevetek.

Když jsem zašel do blízké akvaristiky a tam prodavači řekl, že chci endlerky dát do 100 litrové nádrže, překvapilo ho to. Mezi velkými akvárii v prodejně bylo jedno asi 20 litrové a v něm čile mezi houštím jávského mechu proplouvaly endlerky. Sameček dorůstá 2,5 cm a samička tak 4 cm. Také tam byla paví očka (Poecilia reticulata), s nimiž se endlerky bez problémů kříží.

V akvaristice mi slíbili opatřit od chovatele čistou přírodní formu, která by měla pocházet od rybek, které v Laguně de los Patos nalovil a do Česka přivezl Roman Slaboch. S živorodkami jsem skončil kdysi dávno a přešel na jiné ryby a tak mne celkem bavilo vyzkoušet si po letech opět chov živorodek, konkrétně endlerek, které měly být jedinými rybími obyvateli akvária.

Nejdříve bylo nutno akvárium připravit. Na dno jsem dal vrstvu jemného přírodního štěrku, který se v akvaristických prodejnách prodává s označením Natural a vodu napustil pouze do dvou třetin (výška akvária je 40 cm). Do zadního rohu nádrže jsem umístil ponorné čerpadlo Atman-200 a do něj napojený biofiltr z polyuretanové pěny zčásti zahrnul štěrkem. Filtr jsem zakryl větším kořenem, který vystupuje z hladiny. Průtok jsem regulačním šroubem nastavil na minimum. Z dalšího vybavení jsem použil jen akvarijní teploměr a topné těleso 80 W s termostatem.

Asi po 3 dnech jsem nasázel do dna rostliny a na kořen nití přichytil rostlinu, která je schopna ke kořenu přirůst a pokrýt jej jak pod vodou, tak zarůst jeho část nad hladinou (hnědovka křídlatá, Microsorum pteropus). Jako plovoucí rostliny jsem do akvária dal pár odnoží doušky (Egeria) a tzv. vodního moru (Elodea). K tomu malý trs jávského mechu. Na dno poblíž filtru jsem položil dva malé kousky štramberského vápence.

Nádrž byla přikryta sklem a osvětlena jednou zářivkou 18 W red tropical. Protože to osvětlení působilo tmavě a moc toho v akváriu vidět nebylo, doplnil jsem osvětlení dvěma led žárovkami 4 W s velkým úhlem rozptylu světla 120 stupňů.

V akvaristické prodejně mi od chovatele „zaručeně čisté, přírodní formy“ opatřili jednoho samečka a dvě samičky. Když je prodavač lovil síťkou z akvária, podařilo se mu chytit dva kousky potěru a ty jsem dostal gratis. Měl jsem tak pět endlerek (za 45 korun).

Po vpuštění do stolitrové nádrže (množství vody přibližně 70 litrů) se endlerky ztratily. Společnost jim tam dělala jedna ampulárie, což je – pro nezasvěcené – druh vodního šneka. Spínací hodiny rozsvěcovaly osvětlení v 9 hodin a vypínaly je ve 21 hodin. Po čase odešla zářivka red tropical, kterou jsem nahradil akvarijní zářivkou 20 W s přirozeným denním spektrem světla. Najednou bylo světla dost i bez led žárovek.

Rostlinám se dařilo skvěle, rychle se rozrůstaly a dokonce anubis vyrostl nad hladinu a vykvetl. Plovoucí elodea se zpočátku také rozrůstala, po čase se ale – jako rostlina příliš nevhodná do teplovodního akvária – rozpadla. Z plovoucích rostlin prospívaly egeria a jávský mech. Topení jsem vůbec nezapínal a teplota vody se pohybovala od 20 stupňů na jaře do 28 stupňů v letních měsících. Na podzim jsem termostat nařídil tak, aby nedošlo k poklesu pod 22 stupňů.

První vrh mladých jsem zaznamenal asi po měsíci. Potvrdilo se, že endlerky – na rozdíl od jiných živorodek – svá mláďata nepožírají. Alespoň jsem to za celou dobu nikdy neviděl. Svou roli zde ale může hrát velikost nádrže a množství vodní vegetace se spoustou úkrytů.

Počátkem prosince 2012, tedy po 8 měsících chovu jsem počet endlerek odhadl na nejméně 80. Zajímavé je, že oproti jiným chovatelům, podle nichž je v chovech více samečků než samiček, je to v mém akváriu přesně naopak. Samečci jsou ve výrazné menšině. Vodu nijak neupravuji. Je vodovodní a pochází z beskydských Šancí.

Rybky jsou velmi zvědavé, což je problémem při údržbě. K odkalovači se vždy nahrnou a před vylitím kbelíku je nutno jeho obsah důkladně prohlédnout a skleněnou fajfkou vylovit ty, které proud z akvária vysál. Vždy se to alespoň jedné podaří. Při vložení ruky do nádrže rybky automaticky připlouvají do ponořené dlaně.

Dosud žádná rybka neuhynula, alespoň jsem to nezaznamenal. Počet narozených rybek z jednoho vrhu je poměrně malý, odhaduji jej na něco kolem pěti. Rybky dospívají ve 2 měsících. Podle literatury samičky po 3 až 4 vrzích hynou, toto jsem ale nezpozoroval, což bude nejspíše tím, že voda má spíš nižší než vyšší teplotu a také krmení rybek je střídmé. Při čištění odstraňuji magnetickou stěrkou řasy pouze z čelního a jednoho bočního skla. Na nečištěných sklech se vytvořil hustý povlak zelené řasy. Pokud se vynechá krmení, nic se neděje a endlerky se na porostech řas doslova „pasou“. Ostatně neustále při plavání uždibují řasy na listech rostlin. Myslím, že by tak vydržely bez problémů dlouhou dobu, jen by jich asi nebylo tolik.

Rybky krmím jednou denně. Střídám TetraMin a zelené krmení Flora. O některých víkendech, kdy jsem nebyl doma, byly bez své denní dávky krmiva. Jakmile před krmením vypnu filtraci, aby se hladina nepohybovala, všechny rybky se nahrnou na místo, kde se bude na hladinu krmení sypat. Voda se tam tím hemžením doslova „vaří“. Krmení dávám tolik, aby ho spotřebovaly do dvou minut a pokud možno nic nespadlo na dno.

Ani údržbu nijak nepřeháním. Polyuretanový filtr jsem dosud nečistil. Někteří sice tyto filtry často promývají v odsáté akvarijní vodě (to aby chlorovaná voda nezabila bakterie, které napomáhají čištění), podle zkušenosti známého z akvaristické prodejny je to ale zbytečné. Takové filtry mohou běžet bez údržby roky. Musí jen nepřetržitě pracovat ponorné čerpadlo, jehož případná výluka by neměla být delší než 12 hodin. Při delším přerušení filtrace je nutno filtr důkladně vyprat v čisté vodě a uvést znovu do provozu.

Kromě čištění skla stěrkou (jednou týdně) vždy jednou za měsíc při odkalování dna vyměním čtvrtinu vody v nádrži. Dolívám vodu z vodovodu bez jakékoli úpravy, jen o stejné teplotě jako je v nádrži. Vždy do čerstvé vody přidám malé množství hnojiva pro rostliny (asi 3 ml). Nikdy jsem nebyl zastáncem časté výměny vody a používání chemie. Měl jsem akvárium, kde jsem měnil vodu minimálně, ryby byly zdravé a sumeček trnovec pancířnatý tam žil 23 let.

Kdysi jsem se díval na různá internetová diskusní fóra o akvaristice, byl jsem ale zklamán – většinou se tam probírají naprosté nesmysly. V akvaristické technice se jistě mnoho věcí změnilo, zásady však jsou stejné a seznámení se s několika akvaristickými publikacemi autorů jako Petrovický, Zukal aj. dá víc, než nekonečné diskuse o „užitečnosti“ hnojení kysličníkem uhličitým nebo jak často se má měnit voda.

Karel Polák ve svém ABC Akvaristy z roku 1954 napsal: „Příliš úzkostlivá péče o nádrž a její čistotu v akvaristice spíše škodí, než prospívá. Mít dno nádrže jako zametené, není účelné. Z čeho by pak žily rostliny? …Ba ani rybkám naše časté zásahy do nádrže nesvědčí! S rostlinami také nehýbejme, kdykoli se nám zlíbí! Prostě dopřejme nádrži klid. Klid, to je pravá tvář akvaristy. Sedí u nádrže a dívá se, pozoruje a učí se dění svého malého moře…“

Mezi zelenou vegetací vypadají endlerky jako malé skvosty. Těla drobných samečků mají různobarevné plochy. Je tam oranžová, černá, zelená, svítivě modrá a střed ocasních ploutví, které jsou zdobeny malým mečíkem, je průsvitný. Šupiny samiček se stříbrně lesknou s jemným modrým nebo zeleným nádechem.

Pokud někdo chce mít malé akvárium a mít z rybek radost, pak jsou endlerky dobrou volbou. Již malé akvárko o 20 litrech, kde se vystačí s úsporným osvětlením, několika plovoucími rostlinami, trsem jávského mechu nebo malým echinodorem a miniaturním filtrem (pak jen krycí sklo a akvarijní teploměr) poskytne několika endlerkám vše, co potřebují. A při minimální údržbě bude radost z pozorování jejich života.