„Přečtěte si zadání příkladu pět: V láhvi plnotučného mléka se po protřepání utvořily kuličky másla o známém průměru. Je známa dynamická viskozita mléka, hustota másla a hustota mléka, přičemž hustota másla je menší než hustota mléka. Určete rychlost pohybu kuliček po ukončení protřepávání za předpokladu, že odporová síla je dána Stokesovým vztahem. Jsou nějaké dotazy? “
Tak to jsem zvědavá, na co se zeptáte, pomyslela jsem si. Jestli na tvar Stokesova vztahu, poradím, ale připomenu vám, že jste to už měli v základním kurzu mechaniky. Jestli na to, zda budou kuličky stoupat nebo klesat, pozdvihnu obočí, že Archimédův zákon je znám už ze základní školy. A jestli na hodnotu tíhového zrychlení, začnu prskat, že tohle jsou přece elementární vědomosti. Přece jsme na vysoké škole, kruciš, tak dáme dohromady, co si kdo pamatuje, a spočítáme to v nejhorším případě společně.
„Prosím vás“, ozvalo se z první lavice, „mě to není jasné.“ „Co konkrétně?“ „Mě není jasné, jak se to máslo dostalo do láhve s mlékem!“
Tohle jsem nečekala. Moje vytřeštěné oči projely posluchárnou. Táž otázka byla vepsána skoro do všech tváří. Jedinou výjimku tvořil kolega mého věku, který navštěvoval cvičení z pilnosti a pro několik kreditů, které potřeboval do doktorského studia. Ten byl silně pohnut, až k pláči. Obličej skrýval v dlaních a třásla se mu ramena. Raději jsem se opřela. Rukou o katedru a pohledem o strop.
„Vám není dobře?“ „Ne ne, to přejde. Vzpomeňte si přeci, jak vypadá plnotučné mléko, když se nalije do skleněné láhve a nechá se ustát.“ „A jak to vypadá?“
To, že mám doma dvě děti ve věku „proč“, kultivovalo moji trpělivost do rozkvětu. A tak jsem místo počítání vysvětlovala, že se na hladině mléka vytvoří vrstva smetany s hustotou menší než hustota mléka, kterou je možné opatrně sebrat a stlouci (nebo odstředit – počkejte, to vám nedaruji, tohle si spočítáte!) z ní máslo za vzniku podmáslí. Studenti poslouchali velmi pozorně a vypadali, že se jim otvírají nové obzory.
A já už během toho povídání přemýšlela, co jsou to elementární znalosti. Je takovou znalostí znalost hodnoty tíhového zrychlení v České republice nebo prosté poznání, že máslo se dělá z mléka? Že jahody nerostou na stromech, na čerstvé třešně není vhodné pít mléko či pivo a že nesmíme přebíhat přes silnici, protože by nás srazilo auto? Co je vlastně nejnutnějším souborem vědomostí pro přežití v našem světě? A oč by měli mít učitelé, kteří se z našich studentů stanou, větší soubor vědomostí?
„To si pamatujte, bude se vám to hodit, až se vás děti začnou ptát,“ pronesl vzadu sedící kolega, který byl opět mocen slova. A mě došlo, že má pravdu. Děti se opravdu budou ptát, a právě na věci elementární a podstatné, a na nás bude, abychom před nimi obstáli. A bez přípravy, bez taháku, bez internetu, jen tak z hlavy. Teprve tahle zkouška prověří, jak jsme připraveni pro život.
„Vysvětlení, jak se dostalo máslo do mléka, tedy máte, a nyní prosím o vyřešení příkladu.
… A teď se zeptám já: Když bylo zataženo, jeden z mých potomků prohlásil: Maminko, slyším motor, nahoře letí letadlo. Jak může pilot vlastně letět, když nevidí na cestu? Co byste mu odpověděli?“
A ešte som zabudla prípad, keď v detskom Milionárovi, a to prosím na Slovensku, učka presvedčila svoju žiačku, že hlavným mestom Kanady je ROZHODNE Montreal.
No čo už, p.učiteľka asi bola zarytou fanynkou Montreal Canadiens 🙂 .
To nič. V USA nastal prípad keď učka vysvetľovala žiakom na základnej. že mlieko sa vyrába vo fabrike 🙂
V USA je možné všechno. A když se podívám na to, co se u nás v obchoďácích prodává, tak bych se tomu ani nedivil. Kdysi se nějací vědátoři pokoušeli vyrobit mléko z trávy chemickým způsobem. Pokus se podařil, mléko skutečně vzniklo. Mělo jen jednu drobnou chybičku; bylo zelené.
Hmm – od rána nad tím článkem – mistrně sepsaným – přemýšlím. Tak nejvíce mne zarazilo, že smetana má tvar kuliček :O – to by mne nikdy nenapadlo. Teď si představuju, že z krabičky do šlehače přelívám miniaturní polystyren (chuckle)
A z druhé – já nevím, že se pozastavuješ nad tím, že se žák zeptal na věc, kterou neznal – daleko víc by tě mělo mrzet, kdyby se pustil do počítání, aniž by věděl, o co se vlastně jedná (a v duchu by si myslel něco o pošahaných příkladech, které jsou TAK NELOGICKÉ – přece KDO BY LIL DO MLÍKA SMETANU (fubar) !)
Jinak k těm elementárním znalostem mladistvých – včera Terka dodělávala anglickou prezentaci na téma „Jak se slaví v Rusku“ – mezi jiné zařadila i 9. květen Den vítězství … a velice se divila, že my ho slavíme 8.! Kupodivu – rozpor mezi Juliánským a Gregoriánským kalendářem (a tím mezi vánocemi ve světě a v Rusku) ji byl jasný, vztah oslav Nového roku a pravoslavných vánoc taky, ale rozdíl mezi 8. a 9. květnem nemohla pochopit (tmi) , ač jsem snažila vysvětlit ze všech svých sil. A to jsem byla jaksi přesvědčená, že MÁ dcera je se všeobecným přehledem celkem na úrovni a inteligencí mírně nadprůměrnou (to máme potvrzené i psycholožkou (chuckle) ).
Ech – prezetace přesto dopadla dobře
To je dobře, že dopadla dobře,milá Ygo. Jsou ovšem jsou věci nezdělitelné a nevysvětlitelné.
Můj synek v období“proč?“ chtěl vědět ,kdo se komu narodil první.Po 14dení disputaci o vzniku lidstva oznámil babičce, že je opice neb to pravila maminka. No nenesla to zrovna libě (wave)
Ahoj Ygo, ty kuličky jsou tak dva mikrometry velké, čili je není očkem vidět, je to podobné jako s majonézou, v té je taky žloutek v kuličkách (krásně popsáno v http://dadala.hyperlinx.cz/kuchar/racuisin014.html ).
Já jsem ráda, že se ptá, dokonce mě těší, že mám tu důvěru, ale … dostal mě (chuckle) . Je dobře, že dcera taky přemýšlí (wave) .
Můžu ještě přičinit poznámku? (Už je pozdě.)
Ta otázka s letadlem nebyla tak hloupá. V prvních dobách letectví se piloti orientovali jen podle krajiny pod sebou – při větších vzdálenostech opravdu podle silnic, železnic…
Což o to, ve vzduchu se nic moc nestane, ale to přistávání!
Nejsem odborník, předmět, co se jmenoval snad „Radiová lokace a navigace“ se bral jen tak žavesově. V rámci toho jsme byli na exkurzi v Ruzyni na věži, před více než 50 lety. Jsem se nestačil divit. To letadlo měli na přibližovacím radaru (byl už tehdy velmi přesný), na obrazovce byla vyznačena žádoucí dráha letu, a pilotovi prostě říkali, jak má letět. Nevím, jak se to dělá dnes, ale podle katastrofy ve Smolensku v tom asi nebude velký rozdíl…
OT – DEKY Z LÁSKY
Tento týden byly předány další dvě deky – Honzíkovi (č. 11) a Adélce (č. 9). Dám odkaz jen na rozcestník, abych s více odkazy neuvízla. Pod jménem dítěte je vždy dopis maminky a u Adélky i fotky z domova, pod proklikem „galerie“ u jména najdete obrázek deky. Deky šily shodou okolností dvě Míly, jedna z Ostravy a jedna z Prahy.
http://www.dekyzlasky.cz/deky-z-lasky/
jdu si zaházet sníííh (wave) Napadlo už před týdnem a každý den maličko připadlo (jen aby bylo stále čisto). Dneska se to trošku víc rozpadalo a tak jdu už podruhé hledat chodníčky… Alespoň zahradní světýlka tvoří zimní adventní krásu (inlove) – je to hezčí, než když je málem ještě babí léto…
Dneska jsi musela škytat 🙂 . Tuná v nížině je už pár dní pocukrováno, ale od dnešního rána se teprv pořádně rozchumelilo. Nádhera. Přes poledne dokonce vykouklo slůňo zpoza mraků, pak najednou bílá tma. Odjakživa padající sníh a svěží mrazivý vzduch miluju. Afšak dneska při odklízení mě takňák napadlo, jestli o tuto lásku s pokračující zimou nepřijdu 😀 . Mávám nad kopečky (wave)
jojo – domeček chce mít cestičky vyházené… a pod Milešovkou (skoro) sněžno bývá (wave)
Koukám, že letecká otázka byla už zodpovězena, ale pro zmatení potomka by se dalo říct: „Má na palubě přístroje, které měří, kde přesně zrovna je, a pak má mapu, aby věděl, co na tom místě je, jestli hora, které se musí vyhnout, nebo poušť, na kterou nesmí spadnout.“ A dalo by se sebevražedně dodat: „Podobně je na tom kapitán na širém moři, když nevidí ani kousíček země, a přece dopluje a trefí do přístavu.“
A tím by si člověk naběhl k vysvětlování, proč je Země kulatá. 🙂 Jenže někteří s trapným humanitním vzděláním si pamatují tu historku s Magalhãesem a demonstrovali by na pomeranči. 😀
K máslu a mlíku: jak mají chudáci vědět, že se z mlíka vysráží smetana, když homogenizovaný mlíko to nedělá?
O.T. Děkuji všem Zvířetníkům. Dnes dorazil poštou dáreček, který by měl následující rok opravdu projasnit (alespoň na první pohled to vypadá, že tu magickou moc má). 🙂
Jajko, fotky jsou opravdu úžasné! DĚKUJI 🙂
Teeeda, to se sobi překonali, na poště jsem byla včera v poledne :O
Joj, JJ, tohle je ze života…
Slýchávám to od Franty, on jak je hovornej, tak občas asi trochu uteče od tématu a prý konečně v takovou chvíli má jejich plnou pozornost. Někdy říká, že s těma děckama asi doma nikdo nemluví…
Proto čas od času přijdu do třídy a řeknu, dneska se vykašleme na osnovy a budeme si celou hodinu/dvě povídat, o čem vy chcete. Obvykle ale dodávám, že ideálně by to mělo mít něco společného s fyzikou nebo jinými věcmi, kterým aspoň trochu rozumím. Máme vždycky po ruce internet a dataprojektor, takže to můžu doprovodit obrázky, videem anebo najít něco, co nevím.
Podle mě je to mnohem užitečnější, než se na první pohled zdá. Jednak oni dostanou nějaké odpovědi a ze života jim zmizí pár záhad. Jednak já zjistím, co jim připadá zajímavé nebo problematické. Nejsmutnější jsem, když nemají žádné otázky. Ale i s tím si poradím, obvykle je dokážu vyprovokovat.
(y) Jsem ráda, že jste.
Škoda, že takových kantorů není víc. Když si vzpomenu, jak jsme s kamarádem po dvou dnech v první třídě společně pronesli: Ty jo a tohle nás čeká, do prkýnka dubovýho, ještě osm let! Spletli jsme se, bylo jich devět.
Hi, hi, ano naše super technická „yntelygentní“ mladá generace. To mi připomíná nedávnou příhodu, kterou jsem zažila.Jela jsem večer tramvají (moc často do města nejezdím), nastoupila jsem, usadila se na jedno z mála volných míst, rozhlédla a žasla jsem. Asi 98% cestujících, čučelo do jakýchsi mobilů, iPodů a jiných „technických vymožeností“ zprostředkujících komunikaci mezi lidmi 🙁 ,vyťukávali nebo šoupali palci po displejích a potřásali všichni svorně do rytmu kodrcající se tramvaje. Pohled to pro bohy, kdy jsem se neudržela a začala jsem se smát. Mladý muž sedící naproti mně zdvihl oči od iPodu podíval se na mne zmateně a pokračoval se šoupáním. Vím, působila jsem jako blázen, ale oni, i když třeba evidentně patřili někteří k sobě, tak spolu nemluvili, každý se zabýval svým technickým zařízením. V duchu jsem je litovala. Ta dvě procenta to byly dvě dámy v mém věku a ty seděly a sledovaly osvětlené ulice.
Někdo tu psal, že se u čtení dobře bavil. Já ani trochu, je to pro mě spíš horor. Po otázce z publika jsem článek raději rychle zavřel. Jako učitel fyziky na SŠ to znám příliš dobře, stává se mi to téměř denně. Jenže pak jsem se ke čtení vrátil. Opravdová noční můra se z toho příběhu stává, když dojde na to, že posluchárna je plná budoucích učitelů, kteří by měli vzdělávat další generace. Bohužel, přesně takhle náš vzdělávací systém vypadá. Někdo se diví, proč v ZOO Praha ukazují obyčejné krávy, ovce a včely. Tenhle článek je odpověď.
Mimochodem, ten příklad je trochu ptákovina. 🙂 Ale o tom příběh není.
Máte pravdu, pane kolego (inlove) . Příklad je trochu ptákovina. My pak totiž pokračovali tím, že jsme řešili, jak se ty kuličky másla pohybují v odstředivce a že je výhodnější smetanu oddělovat odstřeďováním než protřepáváním. Takže ta první polovina byla spíše na rozcvičení. Co mi z toho udělají studenti, to jsem netušila …
Oprava, nečtu po sobě: Je výhodnější urychlit usazování smetany odstřeďováním než čekat, než se sama usadí na povrchu.
Aha to jo, pak to dává lepší smysl. I když by to asi stačilo kvalitativně než někde lovit Stokesův vzorec. (Nikdy jsem neměl rád z nebe spadlé vzorečky a tenhle se nedá jednoduše odvodit.)
Když jsme u toho, podělím se o můj oblíbený ďábelský příklad: Bublina z bublifuku o průměru 5 cm spadne z výšky 2 m za 8 sekund. Jakou má barvu? 😀
Je to ptákovina podobného typu a nejde to v jedné hodině vyřešit bez několika podstatných zjednodušení (včetně vzorečku pro odpor). Ale už samotné zadání žáky pobaví a dá se na tom ukázat, kolik takové bubliny zhruba váží, jak moc jsou tenké a proč jsou tak krásně barevné.
To je moc pěkné, akorát už teď nemám sílu počítat. Je takový … jak to napsat slušně … zatrachtilý, ale řešitelný. Neznáme my se odněkud, pane kolego? Ten styl příkladů je mi nějaký povědomý (chuckle) .
To já nevím, jestli se známe. Spíš ne. Ale můžeme se potkat na nějakém setkání Zvířetníku.
Budu se těšit, kdyby to vyšlo už teď na Brnoautogramiádě, bylo by to senzační. (inlove)
Milá JJ – tak na Brnění se s Rysákem asi nesetkáš (shake) , neb patří k pražské Karakal (nod) . Ale doufám, že na každoročním setkání asi ano 🙂
Asi už to zapadne, ale kdysi jsem se naučila, že stloukané máslo udrží tvar i při pokojové teplotě, kdežto máslo vyráběné v SSSR nadvakrát odstřeďované (to se musí – poprvé do cca 40%, podruhé do těch cca 80%) při pokojové teplotě nedrží formu a píše se rozteče. Kupodivu dotyčný nevychvaloval to z SSSR. Díky tomu jsem pak na jedné zkoušce dostala dvojku a profesorovi bylo docela líto, že písemku jsem měla sotva na 3-, jinak by tato informace bývala určitě měla hodnotu jedničky. No, při časové investici na zkoušku cca 2 hodiny to nebylo až tak špatné.
To jsou věci, píšu si a budu s dovolením šířit dál (chuckle)
Pěkné! Opravdu jsem se pobavil. Řekl bych mu, že letí podle kurzu, který má v letovém plánu, že nejspíš letí IFR a že aby se neztratil, má GPS, rádiový kontakt s věží, výškoměr, rychloměr, umělý horizont a další věci – no a pak bych se pustil do vysvětlování, co je: kurz, letový plán, co znamená IFR, co je GPS, co je satelit, kde je satelit, jak se tam dostal, co je to rádio, co jsou to rádiové vlny, co je to horizont a jak může být umělý a bude z toho přednáška na dvě hodiny. Asi jsem masochista, ale já se na to, až moje děti budou ve věku „proč?“ neskutečně těším. 🙂
Připomnělo mi to dobu PROČ mé dcery. Jely jsme vlakem a měly na sebe spoustu času. V dálce se zablesklo mezi mraky a na otázku PROČ jsem se jala vyprávět o zákonitostech bouřky. Pán, sedící s námi v kupé explodoval, že se nemůže koukat, jak magořim předškolní dítě fyzikou, místo abych mu vyprávěla pohádku. Nikdy jsem na toho pána nezapomněla a nikdy jsem s ním nesouhlasila. Děti, které jsem takto magořila si něco pamatovaly a později si doplnily fakta, která jim unikla. A nikdy jsem neměla problém, když PROČ bylo mimo mé vědomosti, říct nevím, ale najdu. FF, období PROČ je velmi náročné, ale úžasně zábavné. Je na co se těšit. (inlove)
Milý FF. U nás teraz beží na JOJ PLUS seriál Najvačšie letecké katastrofy. A čudovali teda divili by ste sa. že aj pre najjednoduchšie blbosti zlyhajú tie najdokonalejšie prístroje.
Podle hesla: „když si blbé, tož se zepté“ se ptám:
Pamprésorka uvádí: „… na hladině mléka se vytvoří vrstva smetany s hustotou menší než hustota mléka…“
Jak je možné, že mléko má větší hustotu než smetana, když je tekutější (a smetana hustší) :O :^) 8-| ?
Jedna věc je hustota – kolik váží litr dotyčné kapaliny. Pro představu: když dáte do láhve rtuť, vodu, olej a protřepete, seřadí se následně podle hustoty – dole bude nejtěžší rtuť, nad ní voda, nad ní olej a úplně nahoře vzduch.
Úplně jiná věc je viskozita – jak se kapalina snadno míchá, jak rychle teče. Ta závisí hlavně na velikosti a tvaru molekul a silách mezi molekulami, a nemá až tolik společného s tím, jak je kapalina „těžká“ – jakou má hustotu.
Matoucí je to hovorové označení viskozity – neřeknete, že je například barva viskózní (jak by to bylo fyzikálně správně), ale hustá. Přestože vlastně nemluvíte o hustotě ve fyzikálním slova smyslu 😉
Tady se směšují dva významy slova „hustý“. Jeden týkající se hmotnosti na jednotku objemu (v tomhle významu je mléko hustší než smetana … litr mléka váží víc) a druhý týkající se „tekutosti“ kapaliny. V tomhle druhém významu je hustší smetana … teče pomaleji.
Díky, spřízněné duše. (inlove)
A to nepočítáme hustotu těch příkladů an sich, ty jsou přímo hustokrutopřísný.
OT – palce zvolna povolujte, švagrovou probudili, vidí, slyší, mluví, ruce a nohy se hýbou. Děkuju moc.
Kdybych mohla, hulákám. Nemůžu. Někam mi odešel hlas, už takhle z rána a nevrací se, naopak, mizí dál a dál. A já ho musím dohnat, neb v sobotu jedu na zkoušku
děkujeme, Nejvyšší Kočko…. (h) tlapky a drápy preventivně přidržujeme dál…a tobě, statečná super mámo Týno, posíláme (f) !!!
Skvělá zpráva! (y)
No hurá! (h) Tlak na palcích pomalu přesouváme směrem k Týně, aby se hlad vrátil…
Ale HLAS! Ne hlad… 😀 Týno, promiň.
ufff – to je dobře, že se operace povedla (inlove)
Přidržuju palečky na zkoušku, ale ty už jsi tak zkušený studentík (wave) , že to zvládneš i bez silného hlasu
skvělá zpráva o švagrové (sun)
Týno, to je krásná zpráva. (sun) A tvůj hlas? Neboj, zkouška bude platit i šeptem (dance) (inlove)
Skvělá zpráva. Držím dál, ať se to lepší.
A o tebe, Týno, se nebojím. Ty jsi ženská superšikovná (y)
Mě ta otázka nejen nepřekvapila, naopak, okamžitě mě při čtení napadlo totéž. Jsem starší ročník, pamatuji škraloup neboli kožuch na meltě s mlékem (fuj!!!), pamatuji kyšku na mléku (lahoda!). Ale kuličky másla o definovaném průměru si nějak nedovedu představit.
Snad to bude tím, že mléko zásadně nepiji. Ne že by mi nechutnalo, ale nemohu si to dovolit, střevní potíže by byly neodvratné. Stejně jako u mnohých koček (prý nejméně třetina dospělých koček mléko nesnáší).
Ostatně v přírodě, tedy mezi volně žijícími zvířaty, je mléko určeno výhradně pro mláďata.
Krmiči, z toho si nic nedělejte, nedostatek nebo naprostá nepřítomnost takové té malé chemické bestie, která se jmenuje laktátdehydrogenáza a pomáhá trávit mléko, jsou u dospělých dost běžné – můžu mléko, jen když ho přede mnou už „měly v tlamě“ nějaké ty mléčné bakterie (jogurt, sýry a pod.). A s MLP byste si mohl podat ruku, pokud jde o ten „kožuch“ za nápojích. Nesnáší ho. Nenávidí. Dohání ho k nevolnosti. Zato mléko může po litrech a po jakémkoliv jídle, studené rovnou z lednice nebo vlažné rovnou od krávy… 🙂 Udělat to já, pozbydu vnitřností.
Milá JJ, tohle je skvělá úvaha a pokračování by bylo na dlouhou debatu (a možná i lehkou vlčí mhu po několika – více – sklenkách)… Těžím z toho, že přírodní vědy nejsou ani humanitní, ani „tvrdě“ technické, i když matematiky, fyziky i chemie si v nich užijete nad hlavu. Občas k překvapení adeptů tohoto studia, kteří se na přírodovědu hlásí podle hesla „máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá“… a pak se nestačí divit. Kdosi tu v diskusi napsal, že vydávat pologramotnost (v jakémkoliv oboru) za přednost je zvrhlé. Souhlasím. Existuje (spíš: měla by existovat) určitá míra všeobecných znalostí, které nemají nic společného s profesní specializací: mluvit a psát bez hrubek a rozumět čtenému textu, například. Ovládat trojčlenku a procenta a nedivit se, že má měsíc fáze (jo, potkala jsem takovou slečnu, co se divila. Studovala žurnalistiku.) No, vidím, že jsem dost skromná. Jestli ono to nebude tím, že to, co klesá, je právě ona celková úroveň všeobecných znalostí. To, co znal ze „všeobecna“ můj děda s obchodní akademií, se dá se „všeobecnem“ dnešního gymnasisty srovnávat jen ztuha. Příliš brzy hledáme specializaci, příliš povýšeně pohrdáme vědomostmi jiných, jsme příliš zahledění do svého dvorku. Jasně, že ne všichni. Ještěže alespoň ty děti jsou tak pěkně univerzálně zvědavé.
Ale fujky, to jsem se zase rozepsala. Dík za trpělivost.
Děkuju, milá Terro-san, napsali jsi v podstatě přesně to, co jsem se v duchu snažila naformulovat. (inlove)
Ještě bych dodala, že náskok ve všeobecných znalostech získávají především neposedné a zvídavé děti s rodiči, kterým na nich záleží. Co všechno jsem musela navyprávět a navysvětlovat, abych udržela synky v relativním klidu třeba ve vlaku! Dvouleté dítě si už všimne výhybky a tříleté už chce vědět, jak funguje 😛 (tedy zhruba). Dodnes při jízdě čímkoliv si automaticky všímám všech zajímavostí v okolí, akorát obvykle nemám, komu bych je ukazovala a vysvětlovala (chuckle)
No a protože základní přehled o světě získávají děti především v rodině (to škola fakt nemůže stihnout), jsou automaticky znevýhodněny děti z rodin, kde se na to nehledí a dětem se buď neodpovídá, nebo se jim říkají nesmysly pod záminkou, že tomu stejně nerozumějí.
To je pravda, Dede – to první povědomí, že je dobré ptát se, dobré přemýšlet o informacích, to dává dětem rodina (škola pak většinou dodává jen ty suché informace, a čest všem kantorům, kteří dodávají víc). Nás naše dcerenky v jednom tázacím období donutily potajmu znova přelouskat Iliadu i s Odysseou, Staré řecké báje, a když báje došly, tak i Starý a Nový zákon a nakonec přišel Gilgameš… Ony děvenky ty příběhy vstřebávaly celým povrchem těla místo pohádek. No, a aby člověk vlastním dítkám nekázal bludy, bylo třeba studia. Humanitního… 🙂
Chicht, tak to jste začali zostra (chuckle) Jsem zvědavá, co budete muset ještě nastudovat, až se zájem holčiček přenese třeba… k vesmíru? (*)
Obávám se, že to bude záležet na tom, zda k vesmíru obrátí – tak říkajíc – dalekohled nebo ducha. S velkým třeskem a teorií strun si poradíme nepochybně snáze než s Kantovým „hvězdným nebem nad hlavou“… Poslední velká zkouška fantazie byl výklad na téma: proč jsou kytky zelené. K tomu jsme sice nemuseli nic studovat, neb máme v tom ohledu náskok a diplom, ale vyložit to, co jsme chtěli, způsobem vhodným pro 1. – 3. třídu školy základní, to bylo větší drámo.
Byla jsme vděčná za slušné gymnaziální vědomosti, když tento čas nastal. A nestyděla jsme se říct, že nevím, ale hele, v téhle knížce to je a koukni, tady to je. Dovysvětlit a prodebatovat. Jenže to se pořád bavíme o lidech, co tu knížku mají. Bývalí spolužáci mých dětí byli tak z poloviny ze sociálně slabých rodin. Tam bylo všechno jedno, rodiče po práci zajímal pokec s kamarády a playstation. Beru, každý nemusí být Einstein. Jenže dřív tyhle děti bývaly třeba aspoň manuálně zručné. Dneska nic, rodičům bylo jedno, co dělají, hlavně když jim dají pokoj. A občas jim půjčili playstation (ten byl u nás předmětem obdivu, nemáme ho).
No, ona ta zelená… vím, že jeden známý se ptal svých středoškolských studentů na organismy využívající fotosyntézu. Nějak si neuvědomil, že ani u středoškoláků to není tak jednoznačné, takže se dozvěděl, že žáby fosyntetizují, protože jsou zelené. Tož tak.
Ježkovovoko! Tedy, ne že by rosnička nebyla zelená, ale už vidím, jak chudák malej získává energii fotosyntézou…
😀
U našich velkých vzorů v USA, je in být úzkým specialistou, čemuž je tam podřízena i koncepce vzdělání. A protože lezení do zadků je v nás dědičně zakódováno, snažíme se bezhlavě opičit bez ohledu na následky. Přece když to v USA tak hezky funguje, tak to musí fungovat i u nás, že?
K poslední otázce bych měla tip na nádhernou knížku od de Saint-Exupéryho Noční let (1931, kdy GPS nebyly).
JJ, parádně píšeš, to jsou skvělé fejetony.
Milá JJ, to je tedy téma. Díky a těším se na diskuzi, která se nádherně vyvíjí. (clap)
Musím se přiznat , že jsem v životě neslyšela o Stokesovi asi mne minul. Nicméně jsi mne donutila vyhledat ,přečíst a trochu se zamyslet nad smyslem jeho věty.
Z letmého čtení té věty jsem si pro sebe vydedukovala, že na jeho větě jsou vlastně založeny kruhové objezdy- křižovatky. (chuckle)
Doufám, že je to dost kreativní. (rofl)
AD „…že jsem v životě neslyšela o Stokesovi…“ Jestli on to nebude ten Bram Stoker, co napsal Drákulu (rofl) (rofl)
To je ten, co házel golfové míčky do vody a přemýšlel proč je voda brzdí 😀 a vyšel z toho jednoduchý vzoreček.
Ten je ovšem lapidární jen když je proudění laminární.
😀 8) 😀 8) 😀
Pravdu díš, Jakkeli 🙂 Ale pokud člověk zrovna tuhle část fyziky moc nepoužívá, milý Stokes se propadne do vzdělanostního podvědomí – což byl můj případ. Asi mám to podvědomí málo viskózní.
Milí Zvířetníci,
koukám, že diskuze se zase dneska vydařila, škoda, že nakukuji až teď. Přeji všem krásnou dobrou noc (h) .
Chi chi, u mě taky propadl. Musel jsem se kouknout, co je to zač, než jsem si vzpomněl 😀
O.T. pro milovníky džezu:
Den před svými 92. narozeninami (5. prosince 2012) zemřel Dave Brubeck.
http://www.youtube.com/watch?v=faJE92phKzI
dočítám za včerejšek, a tak držím palce švagrové od Týny k brzkému zotavení, totéž chůvičce od Karolíny a Io k Domečku, ať se zadaří (h) (h) (h) (h) (h)
a kotěcí hlášení
včera jsem měla trochu strach, zase celý den (už druhý) nekakaly, takže si červíky pořád nosí v bříšku 🙁 , taky je obě měly veliké a tvrdé – už se „těším“ na druhé odčervení, ale nejde to tak rychle za sebou, abychom jim neublížili… byly dokonce i nějaké apatické, no v noci jsem se budila obavami a ráno šla vedle do pokoje trochu se strachem – ale už tam na mě koukaly přes okraj klece dvě hlavičky, jako dvě kukačky
krásně se napapaly, dokonce bylo v záchůdku trošku hovínko (ale bez červíků, sakra kde ony je mají??), no a teď už hodinu tady řáděj, jasně že jsem je zase pustila, to fakt nejde (blush) (inlove)
nové fotky a videa začínají tady
http://meda-beda.rajce.idnes.cz/Adelka_a_Babetka/#SN850074.jpg (h)
Bedo, namasíruj jim ta bříška….aby holky nepukly….
sharko, bříška jsem jim včera na tvou radu masírovala – trochu se pak potento hnědým řídkým a taky nějaký prdíky – ale bez červíků… teď ráno už je mají zase menší, to asi po těch vnitřnostech, už jim je asi nedám, nebo aspoň ne nějak brzo zase
Bedi – tvoje hlásání je pohlazením po duši. Děvenky vypadají o sto procent líp než na těch prvních fotkách. Držím palce (y) (y)
Video se stanem je úžasný, jsou to zlatíčka. :*
Bedo! Díky! (cat) (cat)
A taky pohlazení i pro Kuličku, co opatruje Kulíšek.
Hneď po sametovej som bola ako doktor so žiakmi na pobyte v cudzine/Itália/Živili sme sa z dovezeného-K tomu účelu sme mali potraviny,ktoré zohnali rodičia-vrecia cestovín,spústu mlieka,nejaké konzervy,salámy a kucharku zo školskej jedálne.Tá sa vzdala tejto funkcie hne´d po prvom jedle-pretože nevedela dodržať dávky a postupy podľa smernic.-Neboli v zásobách príslušne potraviny.-Tak som povýšila na kucharku a varila, ako sme boli zvyknutí z kempovania.I zdrclo sa nám mlieko a zostávala spústa cestovín.Ke´d som oznámila,že „odohrejem“mlieko na tvaroh a budeme mať tvarohové rezance so slaninou a aj tak urobila,vzbudilo to medzi dospelými pančelkami nefalšovaný úžas a moja cena na trhu práce neobyčajne vzrástla.
Hodila som do pľacu pár historiek o mútení/stloukáni/ masla a pripadala som si ako Betty mDonaldova.
Ale teď vážně:
Osud nás s vnučkama zavál do Zemědělského muzea (V Praze 7, na Letné, ta druhá budova vedle Technického muzea) a rozhodně jsme toho nelitovali. Postup vzniku a výroby základních potravin (vč. piva) tak, aby to pochopilo pětileté dítě s doprovodem. A aby se dětičky nenudily, když si doprovod prohlíží staré a ještě starší traktory apod., tak jsou k dispozici počítačové hry s rolnickou tématikou…
Asi se muzejnící pochlapili. V tomhle muzeu jsme kdysi byli s gymplem … bratranče Veverko, vem někoho ruchadlem, ať můžem konečně vypadnout! Ony školní výlety byly většinou vopruz, ale tenhle byl mega.
Zemědělské muzeum se za posledních 10 let hodně změnilo, takže jestli jsi tam od nějaké své sedmé třídy nebyl, dost by ses divil. Taky jsem se divila. Ale překvapení to bylo příjemné, o to nic.
otázka: Co dělá propast, když nezeje?
odpověď: Špinká, plotože je nažjaná!
Vaúúú 😀 😀 😀 Zdeno, tohle mi nedělej… já chci bejt propast. Nažjaná.
Zdá se, že autorčin mrakopilotážní dotaz je již fundovaně zodpovězen, tak bych s dovolením položila jinou zásadní otázku, která mě již několik desetiletí trápí. Prosimpěkně, mohl by mi někdo uspokojivě vysvětlit, co dělá vítr, když nefouká?
Jinak, uff, Týno, jaks zvídavé Áně odpověděla na předmaminkovskej dotaz?
Milá Louk (inlove) , to je ale jednoduchá otázka. Když vítr nefouká, tak spí. A kde vítr spí? To přece ví každý Gott! 🙂
http://www.karel-gott.eu/karel-gott-tam-kam-chodi-vitr-spat/
Fouká jinde, přece. Chudák vítr, furt někde poletuje.
Odpověď na otázku, kdo byl Anina máma předtím? No přece furt já, bez ohledu na velikost. Tak nějak jí to stačilo.
Ale ona je náhodou fikaná. Když jsme řešily, že mám v bříšku miminko, tak zas otázka: A já jsem byla taky v bříšku? Jo. A Svatule taky? Jo. A kde byla Svatule, když jsem byla v bříšku já? ( přemýšlím, jak vysvětlit, zatím Áňa najde odpověď sama) . Já už vím (wait) , přece byla u táty v kapse a čekala, až bude u tebe místo, že jo?
Ona Aňa neměla období proč, vždycky se ptala – co to je? kde to je? co to dělá? jak to dělá? kdo to udělal? jak funguje?
Tak vítr když nefouká a když zrovna nespí, účastní se povinných školení a cvičení s větrníky. Na základě výsledků z těchto kursů může být přeřazen do vyšší výkonostní kategorie. Např. z oddělení vánků, do třídy větřík apod.
Bingo!!! Tys můj člověk! Vždycky jsem tušila, že to nemaj tak jednoduchý (rofl) .
Ještě bych myslela, že krom povinných školení a praktických cvičení s větrníky absolvují, samozřejmě na základě talentových zkoušek, i větrnou hudební konzervatoř, vichřičnou výtvarnou akademii (VVA) a mnoho jiných úzce specializovaných oborů. A jestlipak absolvují taky kleptomanská školení? Mno, zlodějíčci a nestydové jsou možná nadaní samouci…
Nene, kleptomanie se nevyučuje, naopak přísně trestá, dotyčný delikvent může být i dočasně deponován v bezvětří. Případně i umístěn v oku uragánu, což je ovšem trest vyjímečný, protože vokolo to všechno sviští a von si ani nevrzne.
Jj a ti co se odmítali školit, dělají voňavé větříky někde jinde za trest. (chuckle) (rofl)
Jennýýýýýý (rofl) (rofl) (rofl) (whew)
Já myslím, že za trest mají službu u větrných elektráren (rofl)
To mi připomíná čerta s hodností vraníka! (rofl)
Já si už jako malá holka přečetla v dětský knížce,že vítr co zrovna nefouká dělá větrový bonbóny a na tom tedy trvám.
Výborný čtení. Byla jsem pohnuta téměř k pláči, jako tvůj kolega.
Ale je pravda, že Junior se ve věku asi 8 let ptal, jak se vyrábí špenát. Z čeho. Nechápavě jsem vysvětlovala, že se špenát sklidí, opere, spaří a umele nebo rozseká a pak …. Jenže on nevěděl, že je to lupení, co roste na poli.
Jo a na podobnou otázku o letu v mracích jsem odpovídala nedávno synovci. Řekla jsem: má něco jako GPS.
Milá JJ (inlove) , tak z Tvého zadání je mi jasné jen to, jak se máslo dostalo do lahve s mlékem. (chuckle) Obohatila jsi mě o poznání, že mléko má větší hustotu než smetana, doteď jsem se domnívala, že to je proto, že je lehčí než mléko. Ale možná je to v podstatě totéž. 🙂 Když já jsem se učila fyziku, znění Archimédova zákona bylo pozměněno, mám pocit, že váha se zaměnila za tíhu, a ještě něco se tam měnilo. Teď jsem ten zákon našla ještě v trochu jiném znění. Na mě to má stejný oučinek, jako když se přejmenovaly vteřiny na sekundy – z fyziky to pro mě činí ještě podivnější a nebezpečnější vědu. (chuckle) (blush)
Ale článek je to krásný a diskuse je a bude skvělá. (y)
Jen člověku může trnout z toho, že objem znalostí, které jsou považovány za elementární, stále stoupá.
U nás byla jeden čas nejoblíbenější otázka: A jak se dělají marky a prší? Položena byla v autobuse hned ráno, když jsme vyjeli do školky. Denně! Myslím, že za ty dva tři měsíce byly o koloběhu vody v přírodě poučeny celé Modřany, Krč a Michle. (whew)
Přeju všem krásný den! (h)
Tak já se přiznám: jdouce okolo řeky Chrudimky jednou večer s rodiči z divadla, jsem pronesla : Jé,ona je skoro noc a voda ještě nespí. Čímž jsem odbourala matku, ta se hryzala,aby neřvala smíchy a vykolejila otce, který se udiveně zeptal: Jak nespí? Takže se od dítka navštěvujícího 3.třídu ZDŠ dozvěděl, že si prostě myslí,že když se v noci spí,tak pořádně…tedy že i voda se zastaví a spí….omlouvalo mne snad jen to,že koloběh vody a vše s ním spojené,jsme měli až v třídě 5. Vybavuju si jen, to jeho zděšení,jak mi vysvětlit, že voda nespí,tudíž se nezastaví (chuckle)
Leč opomněl vysvětlit přechodníky. Já vím, že Vejdová má taky přechodník a přesto vypadá dobře, leč ve vašem případě jste se ptala sama současně s chůzí. Takže tvar přechodníku pro jednotné číslo ženského rodu je „jdouc“. Tvar „jdouce“ je pro množné číslo bez ohledu na rod.
Jdoucicouce. Několik tvarů přechodníků je ničemu rozumnému nesloužící nesmysl. Kdyby byl býval byl včas zaveden jeden tvar, případně Ústav pro jazyk český zavřel Jinřichům ústa zrovnoprávněním všech tvarů ve všech případech (ten řev by byl slyšet až za Uralem), tak mohl přechodník přežít dodnes. Občas by se hodil.
Jendo, díky za vysvětlení hustoty a dovolím si přidat pár slov tady k přechodníkům. Ono to má něco společného.
U hustoty došlo k určitému nedorozumění proto, že jedním slovem byly označeny dva různé pojmy. A různé tvary přechodníků sloužily právě k tomu, aby se jednoznačně rozlišilo, koho se popisovaný děj týkal – tak nedocházelo k podobné nejistotě a nepochopení jako u zmíněné hustoty.
Jinak plně souhlasím s tím, co napsala Kaa – naneštěstí se výuka zejména humanitních předmětů soustředila na objem fakt, ale u většiny paedagogů opomíjela souvislosti.
Mohl bych nějakou větu kde rozdílný tvar přechodníku přináší nějakou potřebnou informaci?
Jediné co nám tvar přechodníku múže poskytnout je pohlaví podmětu v případě, že se váže k přísudku v přítomném čase. Ovšem pokud nám obecně nevadí, že ho nepoznáme z věty „Jde.“, pak nevím proč by nám mělo vadit, že ho nepoznáme z věty „Jde přemítaj(e/íc).“
Ono nejde jen o to, že ty různé tvary přechodníku nic podstatného nepřinášejí, ale i o to, že ten mužský tvar má tendenci se s něčím mlátit, často zní strašně a není dostatečně odlišitelý. „vědět -> věda?“, „Jít -> jda???“
To -c, případně -ce je celkem jasné a rozlišení jednotného a množného čísla, byť zbytečné, by se dalo akceptovat, mužský tvar je nesmyslný.
Jendo, ono je to prostě celý tím, že přechodník v češtině zaniká. Kdybys ho denně v hovoru používal, nemusel bys o něm přemýšlet, protože bys ho uměl od toho používání. Ty rody nejsou o nic divnější než v minulým čase…
Čímž nebojuju za přechodník, už je z něj, chudáka, jen taková rarita (wave) .
Otázka zní proč zaniká. Já jsem přesvědčen, že jeho složitost je ne nepodstatným důvodem.
Pokud je většina pokusů o jeho použití následována sprdnutím kvůli použitému tvaru, tak si každý dvakrát rozmyslí, než si troufne. Jen nevím … pokud je většina použití proti pravidlům, neměla by se změnit pravidla?
Zaniká proto, že se hlásky v tvarech sesedly tak nešťastně, že tvar přechodníku pro mužský rod přestává být snadno odlišitelný od jiných slovesných tvarů. Z téhož důvodu se lidi snaží používat jasněji odlišitelný tvar pro feminina (je tam to -c, co v jiných tvarech slovesa není, takže to na čtenáře / posluchače jednoznačně řve: „jsem přechodník, jsem přechodník!“). Toto rozkolísalo vnímání pravidel pro používání přechodníku, takže lidi teď buď plácnou první „výrazný“ tvar, který je napadne (tj. ten pro feminina nebo pro plurál). Lidi, kteří se mají tendenci řídit pravidly a ne „jazykovým citem“ (což není nic jiného než „v jaké četnosti a souvislosti jsem tvar slyšel“), toto nepřesné použití opravují. Někteří jazykocitci dál používají výrazné (a nesprávné) tvary přechodníku, jiní podlehnou tlaku a než by něco řekli špatně, vyberou si jiný prostředek (třeba vedlejší větu).
Totéž se děje se zájmenem jenž.
V blízké době nás něco podobného čeká s tvary zájmena já (ve zvukové podobě se už neodlišuje mě/mně a lidi to přestávají odlišovat i v písmu), ona (v Čechách začínají splývat ve výslovnosti – a proto i v písmu – tvary ji a jí, ni a ní). Další velká změna, ke které během zhruba sta let dojde, bude vyvinutí členu určitého (z ukazovacího zájmene ten). Už dnes se dá vysledovat zvýšený výskyt tohoto zájmene a stejně tak i fakt, že začíná být používáno na místech, kde bývá člen určitý, jen se to ještě neustálilo. Až se to ustálí, pravděpodobně se tvary toho zájmene i o něco málo zjednoduší. Nebudu spekulovat, jak, protože u hláskového vývoje směrem dopředu spekulovat nelze, je možné jen vidět tendence.
S úctou a láskou,
Ústav pro jazyky propletené
Když jsme tu historku slyšela u oběda, málem jsem upadla do talíře 🙂 Ale jelikož mám děti školního věku, uvědomila jsme si, že dětem je v prvouce řečeno, že z mléka se vyrábí mléčné výrobky a to je asi všechno. Nadstavbu jsme zajistili my rodiče vláčením po muzeích a podobně. V těchto věcech na školství rozhodně nespoléhám.
Pokud jde o letadlo- můj muž, pilot velkých modelů řízených vysílačkou, pravil, že pilot vidět nemusí, na to má v letadle přístroje- a konec konců simulátor na počítači by jim to ukázal hezky 🙂
jo,pokud nemá blbej softwáre a nemele jim jako naše bejvalá navigace-Až to bude možné,obraťte se do protisměru (jeli jsme po D11 do Prahy)…. (chuckle) spoléhat se na přístroje bývá někdy ošidné….
Nóóó… A nejeli jste v protisměru? Poslední dobou je takových plné rádio 8-|
nejeli Lapile, nejeli..v Praze nás táhla korytem řeky Vltavy a dělala nám z auta ponorku..i obrazově se nás snažil apřesvědčit,že tou řekou to je rychlejší..pak nás nutila zabočit a narazit do zdi – si myslela,že ji bezhlavě poslechneme… vrátili jsme ji, měla špatnej softwáre, teď máme jinou i jinou značku…. (chuckle)
Navigace (envy) – poté co nás v jedné vesnici třikrát vrátila a pořád nám nutila držte se vlevo (co to sakra znamená???), a zavedla nás do uličky, která končila krpálem vydlážděným kočičími hlavami, jsme vystoupili a došli pěšky. Vot těchnika 😉
držte se vlevo je pokyn pro víceproudové silnice nebo křižovatky s odbočovacími pruhy. Coz tedy pochybuji, ze v te vesnici bylo. Mozna mel v mape dalnici, kterou tou vesnici za par let prozenou 😉
Jé, na letadlo v mlze za mrakem se mě Áňa ptala nedávno. Výhodou je, že si většinou už i sama odpoví, zatímco já hluboce přemýšlím, jak vysvětlit, aby pochopilo malé dítě. Takže přece zapne mlhovky a letí pomalu, aby nenarazil do Ještěda.
Ovšem zákeřnější otázka poté, co zjišťovala rodinné vztahy ( jako kdo je čí bratr, sestra, matka, bábinka a tak ) zněla – A mami, kdo je moje máma? Když jsem jí to vysvětlila, následovala hned další, ještě fikanější –
A mmi, kdo byl moje máma, když tys byla miminko?
Nazdar hodiny, to je tedy trefa do černého (h) . U nás jsme se při probírání maminka – tatínek, babička – dědeček, prababička – pradědeček dostali až k tomu, proč lidé nakonec umřou … a jestli já umřu hned nebo s tím chvilku počkám … 🙂
Milí Zvířetníci,
děkuji za slibně se rozvíjející diskuzi, už teď vypadá naprosto úžasně. Jsem zvědavá, co ještě vymyslíte o letadlech a pilotech, a tak vůbec. Bohužel nestíhám, nestačím, sotva tudy prokvačím 🙂
Nakouknu až večer, doufám, že se vám bude hezky povídat i beze mne.
Přeji krásný den (sun) .
P.S.: Ad nestíhám, nestačím … nevíte, koho napadlo dát konec roku (jak kalendářního, tak bohužel i účetního) do takové blízkosti Vánoc (devil) ? Co byste řekli návrhu přesunout konec roku na jaro, řekněme na konec února či března? S veselým sluníčkem na obloze by se taková polízanice určitě řešila s větším nadhledem. Co takhle udělat občanskou iniciativu 😀 ?
v některých státech si mohou termín vroční uzávěrky zvolit, často k datu založení firmy. Takže v bývalém zaměstnání se dělala jedna roční závěrka k 31.8. a druhá k 31.12. z legislativních důvodů v ČR 😀
I u nás si můžeš zvolit, kdy pro Tebe začíná a kdy končí hospodářský rok. To fakt miluju, protože místo abychom si všichni všechno odsouhlasili k jednomu datu, odsouhlasujeme si s různými firmami pohledávky a závazky po celý rok. (fubar)
Otázky dítek jsou záludné. Třeba otázka z čeho je udělaný měsíc. Vysvětlete horniny tříletému dítěti. No, zapotila jsem se… Zajímavé je, že když člověk řekne dítěti „nevím“, zdaleka neztratí autoritu tak, jako když řekne „dej s tím pokoj“. Vždy jsem se poctivě snažila odpovídat.
A nevzdělanost? V dnešním světě, zahlceném informacemi je strašně těžké vyhmátnout to podstatné. Pokud dítě nemá trpělivého rodiče (prarodiče nebo jiného vodiče složitým světem), ztrácí se. Pak sice ví některé speciální věci, ale nezná ty elementární. Ty se totiž získávají v útlém mládí, ve věku otázek. A málokterá škola pomůže. Hustí do dětí informace, ale ne znalosti a schponost je vyhodnocovat. A nesmí moc, aby se rodiče neurazili a nezlobili, že dítko přetěžují.
A ještě jeden postřeh. Když technik nezná díla Turgeněva, velmi často se za to stydí. Má pocit, že je nekulturní. Ale dkyž humanitní intelektuál nezná rozdíl mezi bateri a akumulátorem, je na to hrdý. On je přece intelektuál, technika je pro blbce.
I doba měni své priority a jejich vnímání. Kdo z nás by uměl udělat povříslo, nebo „jen“ sekat kosou (to na rozdíl od povřísla ještě umím)? Zabít a oškubat slepici? Nebo ještě dál do historie; ulovit, stáhnout a do poživatelna na ohni upravit králíka, najít jedlé kořínky a bobule celý rok? Štípat pazourek?
technik ti děkuje (handshake) (hug)
ač návštěvník velmi zřídkavý, dovolím si poopravit domorodce: Mám podezření, že velká část současných techniků (myslím těch s ještě vlhkým diplomem) nejen, že nezná Turgeněvova díla, ale utajena jim zůstala i existence Turgeněva. Značný problém pro ně bývá dokonce i sepsat půl stránky českého textu bez hrubek. Za nevzdělance se ovšem rozhodně nepovažují, naopak velmi hlasitě vykřikují své teze o zbytečnosti humanitního vzdělání a pochopitelně i humanitních vzdělanců…
Ale možná jsem jen měla na tyhle typy smůlu.Doufejme.
Katrin, neměla, je jich takových většina, bohužel; typická ukázka – podřízení mého muže, mladí kluci kolem třicítky, všichni inženýři a prý v oboru dobří, ale – nenapíšou ani dvě věty bez pořádné hrubice a vůbec jim to nevadí, ovládat pravopis prý k ničemu není, knížky nečtou, a když už, tak jen nějaké fantasy a za kulturní zanedbanost se vůbec nestydí, naopak vedou ty Tebou zmíněné řeči o zbytečnosti humanitního vzdělání, smutné…
Coby následek dlouholetého působení češtinářek pochopitelné. Berte to jako způsob protestu.
aha, takže to, že mi fyzika nijak nepřirostla k srdci je vlastně protest vůči protivné fyzikářce ze základní školy! Já myslela, že to je moje blbost – a konečně to mám řádně ideově zdůvodněné.:D
Po zkušenostech s namyšlenými učitelkami jediného předmětu, který je u maturit povinný a tedy předmětu, jehož vyučující není nijak motivován snažit se kohokoli zaujmout, protože jeho předmět prostě MUSÍ studovat všichni, je určitá averze k biflování nenadaných k celé humanitní oblasti pochopitelná.
Rozdělte výuku češtiny a výuku historie literatury a nuťte lidi maturovat jen z toho prvního a zlepší se jak jazykové schopnosti maturantů, tak vztah humanitně a technicky orientovaných lidí.
Tedy ne natolik, jako kdyby se podařilo přestat vylepšovat statistiku vysokoškolsky vzdělaných, zrušily se absolutně zbytečné obory a u těch jen skoro absolutně zbytečných se snížil počet absolventů na míru, kterou bude možné uživit.
Když člověk vidí, jak osoby predisponované tak maximálně pro pozici kafevároš sekretářky, tráví pět a více let „studiem“ politologie, tak má chuť … si povzdechnout.
ale totéž by se dalo vztáhnout na averzi k biflování (spíš pokusům o biflování) technických předmětů. Ano, souhlasím, že by se dalo diskutovat o podílu času, věnovaného výuce gramatiky a literatury (ovšem na střední škole se předpokládá, nebo aspoň v mých studentských dobách předpokládalo, že značnou část gramatiky student zná už ze základní školy). A k praktickému využití pohrdaných humanitních předmětů: mám původně vystudovanou chemickotechnologickou průmyslovku, ale po nějakých letech praxe jsem se rozhodla studovat dál a to právě jeden z pohrdaných humanitních oborů: historii. A přes dvacet let jsem pak pracovala v okresním archivu a poslouchala řeči typu „A co tam vlastně děláte? To jako přerovnáváte ty starý papíry, jo? Dyť je to zbytečný, proč se to nedá do sběru?“ A pak přicházeli lidi – často ti samí, s očima navrch hlavy, že ztratili vysvědčení a jestli jim nemůžem vystavit duplikát, že jdou do důchodu a chybějí jim roky a jestli jim to nemůžeme nějak najít a potvrdit – a to nemluvím o období restitucí a rehabilitací, kdy se u nás dveře netrhly, o žádostech Červeného kříže o dohledávání osudů nuceně nasazených pracovníků, nebo válečných zajatců z okupované Evropy – tohle je práce, kterou by těžko mohla dělat cvičená opice bez znalostí historie, vývoje správního členění a podobně… A řeči o zbytečnosti těch starejch papírů utichly. No, teď se zase začínají ozývat – až do doby, než lidi ty staré papíry zase budou potřebovat.
A na druhou stranu: matematika jistě není humanitní obor: vystudoval ji na KU za I.republiky můj strejda, dokonce z ní měl i doktorát. A protože rodina byla velmi chudá, babička-vdova živila čtyři děti pomocí malého krámku v Havlíčkově Brodě tak strejda, student matematiky o prázdninách v tom krámku pomáhal. A babička se pohoršovala, že mu „kupecké počty“ dlouho trvají, že ona to spočítá rychleji. Na pustém ostrově by nepochybně neuspěl – tam by zřejmě ideální kvalifikací bylo něco jako kopáč-lovec-zedník-atd. a mohl by být i negramotný. S úctou vzhlížím k těm, co jsou doma v technických, či jiných oborech, kde já beznadějně bloudím. Vážím si dobrých řemeslníků, o kterých říkám, že „myslí rukama“ – ale spolehlivě mě dokáže vytočit vydávání vlastní pologramotnosti (v jakémkoliv oboru lidského vědění) za ctnost.
Katrin, poslední větu do kamene tesat.
Díky, Aido! 🙂
O tom, který předmět bude, či nebude oblíbený opravdu rozhoduje učitel, tedy metody, které k výuce používá. Moje začátky chemie na ZŠ byly reprezentovány úvodní větou pana Učitele (to velké U není chyba): ,,Chemie je, když to bouchá a smrdí“. Ve fyzikárně byla, mimo jiné, ohromná nástěnka o historii výzkumu atomové energie, začínající výskytem rakoviny u Jáchymovských horníků a končící schematem principu jaderné elektrárny, vše podané takovým způsobem, že to pochopilo na jedničky i veškeré dámské osazenstvo všech tří paralelních tříd! 🙂
No a k čemu to potom vede. Chybí jim humanitní vzdělání, vyjadřují se ve zkratkách,rozumí si jen mezi sebou, neumí upoutat pozornost partnerky, páč jak známo,ženy romantičky potřebují taky nějakou komunikaci. Nakonec z nich zůstanou singl chlapci a vzhledem k chemizaci a jisté neschopnosti mužské populace budou tito inženýři schopni vztahu pouze s PC a z toho pak možná vzniknou roboti a my ženy jim budeme dávat praktické úkoly a na pokec si seženeme nějaké mimozemšťany. (wave)
Žena romantička je výmysl červené knihovny.
No a tady se ukázala neznalost. V červené knihovně jsou naopak ženy velmi pragmatické neb si vždy velmi chudá vezme bohatce , zejména s titulem ing. (rofl)
a jak se musí taková romantická hrdinka umět otáčet, aby se tak stalo! ale jinak OT, milý Jene – kam se hrabe červená knihovna na obyčejný život – ten nahoře umí tak míchat lidskými osudy, že to nevymyslíš :-)quod erat demonstrandum ( v mé vlastní rodině :-))
A mohu se pěkně prosím, zeptat, k čemu mi budou obě ruce levé a humanitní vzdělání po ztroskotání na pustém ostrově? Zručný technik si poradí a v pohodě přežije, humanitně vzdělaný nešika buď umře hlady, nebo se zabije při prvním pokusu o získání potravy. Jak kdysi zpíval Jiří Suchý v Písni o rose: Trocha poezie nikoho nezabije, ale nesmí se to přehánět.
zřejmě byste si docela dobře rozuměl s kolegou mého syna, který se sice dobře orientuje v problematice IT a je veliký fanda do letecké techniky – ale když si udělal webovou stránku o letadlech, napsal na homepage pouhá dvě slova: „Výtáme vás“. A vůbec mu nešlo na rozum, proč se mu lidi smějou. Ovšem pokud to chápete jako přípravu na plánované ztroskotání na pustém ostrově, tak máte samozřejmě pravdu…
Chápu to jako přípravu na to, co nastane, pokud nám po volbách Nečas, Kraďousek a Šláfenberk budou vládnout další období. A hrubky může páchat i laureát Nobelovy ceny. Jenže co je důležitější? ty hrubky, nebo to, za co ji dostal?
Nežijeme na pustém ostrově, ale mezi lidmi.
Ovšem nezaměňoval bych humanitní vzdělání a schopnost psát tak, aby věty dávaly smysl a byly alespoň většinou bez chyb. Zatímco to první je v 99.98175% (98.7% všech statistik si autor vymyslel na místě) případů čistá zbytečnost, to druhé by se mělo učit a trénovat.
Jen na to při všech těch rozborech bášní, drcení prokletých básníků a několikařádkových shluků písmenek označovaných za název knihy nějak nezbývá čas. „Naučte se na příště stranu 56 až 67 v učebnici.“ je jednodušší než něco nedejbože vysvětlovat nebo kontrolovat a opravovat.
Jsem možná i pochopila, co tím chtěl básník (vy) říci, ale nechápu jak chcete vyučovat jazyk bez literatury.
Nechápu na co vyučovat, kdy se který osoba narodil a kdy zemřel, jak se jmenovala jeho díla a co pančitelka tvrdí, že tím chtěl říct.
Nemůžete vyučovat jazyk bez čtení, bez historie litaratury to jde naprosto bez problémů.
No, ona ta historie literatury, jak tomu říkáte, patří k těm elementárním znalostem. Tedy, ehm, spíš patřila, jak bohužel patrno na každém kroku.
Bože, jak já jsem literaturu na gymplu nenáviděla… Sice jsem měla z češtiny jedničku, ale patřila mezi mé neoblíbené předměty. Vždy jsem hodně četla, ale vědět kdo, kdy, s kým, co tím básník chtěl říct – to mi připadalo zbytečné. Zrovna tak dějepis, to byl horor. Náš profesor byl magor, který zkoušel látku za celý rok – nebylo člověka na českolipském gymplu, který by děják miloval, profesor byl upřímně nenáviděn…
Jistě. Jak kdybych tu češtinářku slyšel. Patří k elementárním znalostem. A to jako proč? Nějaký důvod? Nějaká potřeba? Nějaký argument? Ona patří protože proto a o tom se nebudeme bavit!
Historie literatury je takový shibboleth, jeho význam je pouze umožnit odhalení nezasvěcených.
No, koukám, že se K-k v 11:54 celkem trefila… 😉
Není mi jasné, v čem že se to měla trefit.
Ze školy jsem vypadl v r. 1972, těch pár věcí z historie literatury, co jsem se musel s nechutí nabiflovat k maturitě už jsem dávno zapoměl, ale dobrou knížku si s chutí přečtu kdykoli. A výuka jazyků? Kdo hodně čte, nepotřebuje se učit gramatická pravidla, protože správná i/y a ě/je/mě/mně se mu četbou pod kůži nakonec nenásilně dostanou. Pak to vypadá tak, že žák č. 1 sice gramatiku ovládá, ale v diktátu seká chyby jak Baťa cvičky, zatímco žák č.2 má sice z gramatiky za 5, protože při zkoušení nedokáže interpretovat ani jedno gramatické pravidlo, ale diktáty zvládá naprosto bez problémů prostě proto, že tak nějak ví, co má kde napsat.
Čtení, madam, čtením. V prvním čtvrtletí první třídy, když jsem už uměl plynně číst, z čehož bylo učitelstvo na mrtvici, jsem stačil, kromě jiných povinností domácích i školních, přelouskat literární dílo jménem Domácí vševěd, uložené v dědově knihovně v hostinském pokoji. Šlo o pět svazků formátu A4, tloušťky přes 5 cm každý, kde se probíralo od A do Z úplně všechno, včetně barevných rozkládacích anatomických obrázků ženského těla. A mojí nejoblíbenější obrázkovou publikací byly dvousvazkové Der eisenbahn, psané ještě švabachem, ale bohatě ilustrované obrázky, fotografiemi i technickými výkresy.
Podle mě to souvisí s tím, jak je špatně vyučovaný dějepis – to, že ho žádný učitel za mou školní kariéru neuměl učit, nemá moc souvislost s tím, že je zbytečné ho znát. Ano, učit se zpaměti to, že autor XYZ napsal knihu BFLMPSVZ, je dost na nic. Ale o čem ta kniha vlastně byla? A proč se na tenhle problém díval zrovna z tohohle pohledu? A zapadl tím mezi své současníky nebo se lišil? A proč vlastně všichni v téhle době měli sklon řešit tenhle problém?
Protože knížky odráží, o čem se myslelo, a to je ta nejzajímavější část historie.
Sekat kosou neumím, ale srpem jo. Zabít, oškubat, vykuchat drůbež zvládnu. Králíka musím dostat už svlečeného. Nikdy jsem to nedělala a bála bych se, že ho tejrám. Ryby zabíjím a kuchám běžně. A to jsem prosím čistě městské a panelákové dítě.
Ale Junior, ač rybář, nosí mi domů ryby živé.
Technika je jen pro blbce… Jo, ale jen tak dlouho, dokud nezačne stávkovat. Pak je za blbce její uživatel. (dostanu 200 korun. dvě koruny zato, že jsem ten šroubek utáhl a stodevadesátosm za to, že jsem věděl, který to je.) Kdybych dokázal spočítat, kolik peněz jsem na technických negramotech za život snadno vydělal, byla by to pěkná sumička i dnes. 😀
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jak moc ti rozumííím (nod) Asi máme podobné posluchače. Všeobecný rozhled velmi často nulový, elementární znalosti prachbídné, znalosti ze škol předchozích nepoužitelné… To je bohužel stav technického školství.
Ale jsou i výjimky (nod) aby to neznělo moc pesimisticky
Krásně napsané, moc jsem se pobavila. Datlím to podruhé – doma jsem to nedokázala procpat. Uvidíme, coškolní zvířetník.
K letadlu – auto se taky řídí po tmě i v mlze. Holt se přizpůsobí rychlost letu stavu „vozovky“.
No jo, ty taky asi občas vykřikuješ, jestli viděli Krtečka (inlove) .
No u letadla přizpůsobovat rychlost mlze by asi nebylo nejmoudřejší :O
To jen MLP vzpomíná, že kdysi fyzilářka spočítala, že raketa letí rychostí 6km/h (ne, není to překlep, stálo to prý na tabuli dvakrat podtržené a kluci si z toho ještě leta dělali legraci)
Vlivem silného protivětru však vzduchoplavci nechali Stuttgart brzy daleko před sebou a po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli nedaleko Varšavy.
hodně blběě jsem se vyjádřila – to je tak, když se to píše podruhé a ve spěchu… Jak se auto přizpůsobí mlze a stavu vozovky (má mlhovky, sníží rychlost…) prostě je jízda těžší, ale jde to… tak i letadlo má prostředky, jak se přizpůsobit špatným podmínkám (mění výšku, má spoustu přístrojů…)
Nestíhám dneska nic (ani oběd) , ale zítra se flákáááám
Dcera učí na univerzitě v UK. Po zadání příkladu bakalářům zjistila, že někteří neví jestli má přednost násobení nebo sčítání. 🙁
UK – United Kingdom, nebo Ukrajina? (ono to bude asi tak nastejno). 😀
Tam nahoře mraky nejsou 😛
uspěl velmi pan profesor Werner ve třídě gymnazijni zakernou otázkou: co má větší hustotu? Smetana nebo mléko?
Odpověď zřejmá, že áno . . .
😀
A proto plave nahoře, že jo? Kontruje pan profesor 😀
To je velmi objevné, Ri, to jsem netušila, že mraky jsou ze smetany (chuckle) .
Hihihi, se ti to řekne, ale zkus udělat na mém mobilu tečku za větou
„Jak může pilot vlastně letět, když nevidí na cestu?“
Nejlepší je praktická ukázka. Zavažte potomkovi oči a požádejte ho, aby šel do vedlejší místnosti jen podle vašich slovních pokynů. „Doleva, rovně, doprava, pozor práh, doleva …“. Pak mu sdělte, že místo vás má pilot k dispozici spoustu přístrojů. Jako vysvětlení to bude stačit, ale výsledek je nejistý. Potomek se bude chtít stát pilotem, nebo se naopak už nikdy neodváží sednout do letadla 😀
no, svého času na to odpověděl jeden můj spolužák, že si pilot rozsvítí světla ….
Prima! Radar mě taky napadl, ale určitě bych se dočkala: A jak ten radar svítí přes ty mraky? Tak jsem se zmohla na to, že letí nad mraky. Jestli se k tomu ještě vrátíme, vyzkouším.
Teď jsme ve stádiu technologií potravinářských (chléb, čokoláda) a hutnických (železo). Mám ty potomky dva a mají to rozdělené: Jeden se ptá a druhý si dělá poznámky … zatím v hlavě, protože se mě nikdy nezeptá na to, co už slyšel. Mívá k prvnímu doplňující otázky, a to někdy dosti perné (chuckle) .
letí nad mraky a má spoustu přístrojů, co mu ukazují cestu :-)byla odpověď 😀 otázka, jak vysoko jsou mraky? letadlo má dálková světla? následovala poté.
Letadlo světla má, zejména pro přistávání v noci a za špatných atmosférických podmínek. A pokud jde o mraky: inverzní oblačnost i jen několik metrů nad zemí, a ty bílé řasy až 11 km.
Elementární znalosti….před pár lety dostala moje tehdy asi 20ti letá dcera telegram. Když jsem jí ho donesla ze schránky, tak koukala „jak tele na na nová vrata“ . „Co to jééééé?“dělo dítko. Telegram „Cóóó?“ Esemeska ,papírová (rofl)
(rofl) (rofl) (rofl)
BigAkden – to je opravdu erudovaná odpověď (rofl) (rofl)
To mi připomnělo, jak moje děti přišly ze školky s očima navrch hlavy, že jim pančelka pouštěla pohádku z takovýho velkýho černýho cédéčka 🙂
Dnes už by se to nestalo. Pošta přestala telegramy umět. Jenom na dráze se s papírem z dálnopisu ještě setkáte.
Moje vnucky (5 a 7 let) ovladaji bez problemu iPhone. Elementarni? Asi ano. Ale neumely by past husy.
Doba se mění. Umění husopasecké už dnes není žádané. Za nějaký ten rok už nebude potřeba znát cosi jiného, takový už je život. Problém je v tom, že ne každý je schopen se požadavkům na změnu života přizpůsobit. Pamatuji časy a není to tak dávno, kdy jsem slyšel: Hele má mobil, debil. Jenže to bylo v době, kdy u nás působil pouze jediný GSM operátor a pokrytí vypadalo na mapě ČR jako hodně děravý ementál.
V zájmu historické pravdy však třeba připodotknout, že dotyčný s mobilem nebyl označen za debila obvykle proto, že mobil měl, ale proto, že byl přesvědčen, že spolu s mobilem nabyl i nadřazenosti nad lidmi „bezmobilovými“ a taky se podle toho choval.
Jak kdo. My jsme měli ty mobily erární a používali jsme je naprosto běžně, což asi u někoho podobný dojem vzbudit mohlo. (máme lidi různé, ba i blbé). Dodnes vzpomínám na nevraživé pohledy fronty u telefonní budky na Václaváku, když mi kolega z Chebu volal, protože potřeboval poradit, co s napáječem. Ti dobráčci si snad mysleli, že jsem se na ty jejich dráty napojil a tím je předběhl a evidentně měli problém s tím, že do té podivné škatulky povídám při chůzi.
A ještě na vysvětlenou: období fialových sak a manažerských kufříkových mobilů jsme přeskočili, můj první telefon byl GH 388, tehdy to nejmenší a nejluxusnější, co u nás na trhu bylo. Protože to byl firemní produkt, dostali jsme je zdarma pro služební i soukromou potřebu, s tím, že po dvou letech si ho můžeme za 1 Kč odkoupit a dát si do něj vlastní SIM. Firma nám platila základní paušál, kdo byl ukecaný, připlácel si všechno co prokecal navíc srážkou ze mzdy.