Určitě znáte ten nádherný pocit, kdy už večer jen tak volně plyne a vám může hlava pomalu klesnout, oči se neodvolatelně zavírají a vy slastně sklouznete do náručí spánku. Sladká růžovost dřímání však bývá přerušena dotazem: „Proč spíš tady? Běž si radši lehnout!“
Vždycky si říkám, že už to musím jednou vysvětlit, ale obvykle jen zabručím a spím dál. A myslím na zahájení přiblížení na přistání. Jak zrovna tohle souvisí s předčasným usínáním? Vysvětlím.
Představte si, že sedíte v letícím letadle, něco si čtete nebo pospáváte. Najednou to cinkne, na displeji nad vámi se ukáže piktogram naznačující, že je třeba si zapnout bezpečnostní pásy, protože letadlo zahajuje přiblížení na přistání. Pokud letíte poprvé, začnete si honem schovávat věci do příručního zavazadla, pilně si postavíte opěradlo sedadla, upevníte stolek a jste připraveni vystupovat.
Jenže ouha. Kromě toho, že se maličko změnil zvuk motorů, se vlastně nic neděje. Pět minut, deset minut, teprve potom projde kolem letuška a kontroluje, jestli jste udělali to, co už dávno máte hotovo. Letadlo stále pomalu klesá. Letiště je však pořád v nedohlednu a vy si musíte připomenout, že o rychlé klesání rozhodně nestojíte. Prostě od onoho prvního cinknutí po dosednutí na dráhu je to pořádný kus cesty.
A s regulérním spaním je to stejné. Začnu usínat, ale místo spánku najednou musím vstát, zapnout myčku, vypustit Kazana na zahradu a jít s ním, protože starý pán by bez mého dohledu neopustil zápraží. Potom se jdu umýt, převléct, zkontroluju, jestli jsou naložená kamna a zavřený dům.
Co myslíte, chce se mi ještě růžově spát? Správně, nechce. Plně probuzena lezu do postele a musím znovu zahájit přiblížení na přistání… eh, chci říct, že se musím znovu uspat. Chápete už, proč je tak krásné usnout v křesle?
takhle slastně usínám při televizi na gauči.
Manžel mě také posílá spát do ložnice.
Ale ono se u té telky, tak krásně dřímá.
Už roky mám svůj usínací rituál, že si před spaním čtu.
Pár stránek a když už potřetí čtu odstavec, zaklapnu knížku, dám brýle do pouzdra a zhasnu lampičku a sladce usínám.
Míša
Děkuju za skvělé komentáře (inlove) , tu diskuzi jsem si fakt užila – hlavně tu část o budících (chuckle)
Nepamatuju si, že bych schovávala budíky, ale že jsem u babičky dávala bicím hodinám na ozvučnici papírové kapesníky a deportovala je za dveře, to přiznám 😀 Ale vždycky jsem je našla! (wait)
Takhle zacházet s bicími hodinami (wait) (chuckle) . My máme po Němcích (doslova, zůstaly v bytě, odkud se odstěhovala německá rodina) krásné pendlovky a ty mě dokáží příjemně naladit ať sním či bdím. Fakt je, že kvůli návštěvám se bití někdy vypínalo.
Milá Dede, když jsi řekla hodiny, tuhle znáš? Po té se ti dobře usínat nebude :O http://ld.johanesville.net/poe-11-maska-cervene-smrti
Brr, Edgar Allan… tak to si radši nechám na ráno (chuckle)
A vidíš, mě na chatě tikací kyvadlový (ale ne bicí) hodiny naopak uspávaly, tam v tom tichu je to příjemně covilizovanej zvuk – hodiny a oheň v kamnech = všechno v pořádku. 🙂
Jo eště jsem si vzpomněla, když navádím letadlo na přistání, tak kvůli světlu strkám hlavu pod peřinu. Na chatě je tma, ale stejně jsem zjistila, že bez hlavy pod peřinou letadlo nepřistane. 😀
Pes se na to nemůže koukat. Prej, jak dejchám?
Ještě se vracím. Celý pracovní život jsem musela vstávat v příšernou dobu. (Na první vlak, nebo být v práci i v 5 h.) Vzhledem k tomu, že jsem klasická sůva, tak mi to šlo vždy proti srsti. Vstávala jsem na 2 budíky, protože ten první jsem nezaregistrovala, jen jsem se mírně vrátila z mdloby. Od té doby, co jsem „rentiérka“, mám mobil nastavený na sedmou hodinu. Ale nepovede se mi vstát každý den. Jen se probudím, zahluším nepřítele lidu a pak spím dál. Aspoň chvilku. Ale ten pocit (sun) NEMUSÍÍÍM, NEMUSÍÍÍM (blush) se stydím před všemi, kteří peláší do práce. Ale ten pocit je úúúžasný. (clap) (dance)
Milá Týno, jsem ráda, že jsou zprávy aspoň takhle dobré, ale pro jistotu držím dál (inlove)
Všem Jitkám, Jituškám a Jitčám, co pečou vynikající beránkové dorty 😉 , přeju všechno nejlepší k dnešnímu svátku! (inlove) (f) (sun) (party) (h) (^) Hezky si to užijte, a pokud náhodou toužíte po nějakém tom fešném Břetislavovi, tak ať ho urychleně najdete (chuckle)
K tomu se rada a z celeho srdce pripojim. (y) (rose1)
Všem moc děkuji za přání, jste milí a báječní (h) !!! Všem potřebným dvounožcům i čtyřnožcům držím palce, ať co nejdřív lépe. (y) (y) (y)
Děkuju za palce, věřím, že pomohly. Švagrová je po operaci, ale probírat ji budou zítra, 24 hod po operaci. Tak jestli můžete ještě lehce přidržet.
Jdu spát. Já se totiž na přistání nepřibližuju, rovnou přistávám. A není to způsobeno množstvím dětí, mám to tak odfurt. Dobrou noc vespolek (wave)
Týno (inlove) , děkuju Ti za příznivou zprávu a držím palce dál. (h) (y) (h)
Io (inlove) , Tobě a Domečkovi taky držím palce, abyste se brzo za sebe dostali. (nod)
Usínám obvykle ve sprše. (rain)
A větu Vstávej, jdeme spát, říkávám psovi.
Ještě mě nezakousla. 😀
Lidičky, vím, že tu nikdo skoro už nejste, ale zkuste mi držet palce s Domečkem, ať se to trochu pohne, už to stojí moc dlouho a já se začínám docela bát…
Někdo tu ještě je. Palce samozřejmě držím, Io, zasloužíš si, aby Ti to vyšlo. Co vázne? Prodej bytu? To se spraví, prostě to musí dobře dopadnout (inlove)
Jsem jako Louk. Můžu spát kdykoli, kdekoli a radši ještě o trochu déle.
Copak se stalo Domečkovi?
Milá Ioannino, děkuji ti za krásnou mandalu, je to úplně ta nejkrásnější pampeliščí mandala pro mne namalovaná. Psala jsem to v příspěvku který při odesílání zmizel a já ztratila síly to všechno znovu psát. Tak jsem tě alespoň teď zastihla.
Držím ti palce ať kauza domeček se vyjasní. Ať všechno dopadne podle tvých přání. (y) (y) (y) (y) Garyk a princezničky drží tlapičky i drápky.
Jsem strašně ráda, že se ti líbí, však jsi ji taky inspirovala! (inlove)
Prej posílám komentáře moc rychle. 😀
Jo, vázne prodej. Zájem je, ale chtěli by to za levnějc, a pokud neslevněj i Domeček, tak já slevnit nemůžu, už tak je rozpočet strašně našponovanej a budu dosyslovávat ze stipka.
Co by chtěli, takový pěkný byt na šikovném místě |-( … měli by ti spíš přidat a ruce utrhat. Naprosto chápu, že je to zoufalé, být takhle závislá na tom, zda se někdo rozkýve, doufám, že se už solventní zákazník najde (inlove) .
Ach jejej, a tlačí tě čas. Těžká rada.
Vydrž, Jovovi říkají, že vše se v dobré obrátí a velkého jmění nabydeme.
No už aby! (blush)
IO to dopadne, nebuj (wasntme)
Držím palečky všem co to potřebují, sice až teď, ale o to vydatněji.
Po 32 letech práce na směny, bych o spaní či nespaní mohla psát román. Nejlepší je přiblížení na přistání a do toho začne řvát vysílačka, či alarm. Vřele doporučuji (whew) (whew)
Io, drzim palce, at to s tim domeckem vyjde. (y) (sun) To by bylo, aby nebylo.
Neboj, to klapne! Musíš prostě vydržet a nedat se. Moc držím! (y) (inlove)
Milá Io, vydrž, určitě to dopadne, držíme palce
Joanino, držím seč můžu, aby domeček byl tvůj, ale už zalízám do pelechu.
……. přiblížení na přistání……..
(y) (clap) (clap)
líp to Dede vystihnout nejde 😀 . Naprosto dokonalý a na 1 s (*)
… Chápete už, proč je tak krásné usnout v křesle?….
Chápu, dokonale. I když ne v křesle tedy. Ale na gauči na chalupě. Zpravidla v pátek. Umordovaná se tam na chvíli svalím, vždycky jen na chviličku a pak…… ani nevím jak… zahájim přiblížení na přistání…… přistanu…… a….. najednou jsou tak dvě v noci a já se jdu sprchovat do studené koupelny /když před pár hodinami byla krásně vyhřátá 😀 /. A pak co? Pak pochopitelně ani náhodou nezahájím přiblížení na přistání ale čučím do tmy zcela čilá 😀 .
Díky Dede za další milý čtení
Tak já nevím, počítač mě nechce na stránky moc pouštět ani z práce, ani z domova 🙁 to je zpravidla taková šichta, než mi to stránky dovolí, že to kolikrát už i vzdám.
Jsem tu až večer, takže hromadně držím palce všem potřebným. Doufám, že to pomůže (y) (y) (y) (y) (y)
Jinak, já usnu u televize úplně v klidu. To přiblížení na přistání je prostě báječné. Horší je to probuzení, když má jít jeden opravdu spát.
A ráno? Zazvoní budík a současně slyším radostné VRRRAUUUU, načež se mi o nos omete oháňka a už jen vidím vztyčený ocásek, jak si to metelí k miskám. Někdy ten radostný ocásek sleduji pohledem otrlého vraha. Sobotní a nedělní variantou je drásání čehokoli zakázaného, když vrchní jídlonoška chce chrupat v tak nepřístojnou hodinu, jako je 7:30 ráno. Budí to lépe než jakýkoli budík.
A budík s radostným hlasem? To by bylo nejen rozbité okno, ale asi i paragraf za neúmyslné – nebo úmyslné? – zabití, protože by budík nejen proletěl oknem, ale ještě ke všemu by zaručeně zabil nějakého chodce na ulici.
V mládí jsem mohla „spát na roletě“, v posledních letech mám s usínáním problém a jestli se mi povede spát 3-4 hodiny bez přerušení, jsem spokojená. Zajímavé je, že ke spánku v posteli potřebuji dokonalé ticho, zato televize na mne občas mívá uspávající účinky (hlavně hlasy při sledování starých, černo-bílých filmů, což mě štve, protože ty právě miluji). Nějak mi koukáním na černo-bílý obraz ztěžknou víčka, až oči bolí. Tak jim chci dobrovolně na moment odlehčit tím, že je jen na vteřinku zavřu (vždyť tam jen dva hovoří a nic jiného se neděje – mohu tedy poslouchat). No a když je zase otevřu, zjistím, že se děj záhadně o kus posunul (ale nikdy ne tak, abych ztratila jeho souvislost). Podobně je to s knížkou (zase černo-bílý tisk). Tvrdě usnout v křesle na delší dobu se mi zatím nestalo, takže sladký pocit „přiblížení na přistání“ neznám. Ale co není, může časem být 🙂
Týno – tvé švagrové držím palce moc fest (tuhle diagnozu jsme měli v příbuzenstvu), stejně jako Karolínině chůvičce.
A všem Jituškám gratuluji (rose1)
http://jdem.cz/w3jb9
Lední zajíčci aktuálně. (Aspoň uvidím, jestli mi projde odkaz rovnou.)
Hmmmm, tenhle pocit neznám, bohužel. Neusnu jinde než v posteli – a i to jen tak tak 😛 . Vždycky ukrutně závidím lidem, co usnou u televize, na poradě, vstoje v tramvaji… Jasně, má to svoje nevýhody, ale stejně bych to po pár probděných hodinách brala (whew) .
Nicméně vím, jak to myslíš, Dede. Franta, hledě na bednu, třímá v ruce ovladač (co kdybych mu ho chtěla vzít, že jo). No a jak vzápětí usne, tak ho co? Upustí. A to je zvuk, co mě spolehlivě probudí za všech okolností. Nejlíp když už skoro, SKORO spím :@ . Ale ještě jsem ho nezabila 😀
Což takhle absolvovat školení u jednoho z našich ministrů? ten dokáže usnout kdykoli, kdekoli a v jakékoli poloze! (rofl)
To okřídlené „Vstávej, pojď si lehnout“ znám moc dobře. Hlavně u bedny. Vlastně jsem ve spaní u bedny zvládnu 2 – 3 filmy a nemám sílu na to, abych se přesunula do peří |-(
Tohle taky znám. Jak se člověk rozespí, tak je líný vstávat 😀 , natož se ještě obtěžovat s nějakou hygienou a převlékáním. Navíc z křesla bolí za krkem (think). Takže zareaguji na první náznak, že to tělo potřebuje a zapadávám do postele. 😀
Poslední dobou se rekvalifikuji ze „spím s knížkou v ruce“ na „spím s myší v ruce“. Monitor jsem ještě hlavou neprorazila 🙂 .
Dede, tradičně krásné povídání, takové … ze života (inlove) .
P.S. Můj lepší polovičák by mohl k tématu dodat hodně: vstává v pět, což obnáší, že začíná tlouct špačky v devět, v deset v jedenáct se probere, je čilý tak do jedné, kdy si sedne k teletextu a do postele jde kolem druhé ranní. Ještě žije (blush) .
P.P.S. A jestli to miláčku budeš číst, zkus to popřít 😀 .
Milé Jitky, Jitči a Jitušky, přeju vám všechno nejlepší k svátku. (h) (f) (sun) (^) (party) (music)
Možná, že by ten nejlepší dárek pro jistou nejmenovanou byly dvě Mikulenky; on ten Mikuláš či Mikuláška k Jitče prostě patří. 🙂 (h) (cat) (cat)
K přání se připojím. Všem Jitkám, jituškám i jitulím (tak říkám své neteřce) (sun) (h) (rose1) (^) (d) (dance) (music) (hug) 🙂
Kruciš tak znovu:
teď jsem přišla, takže hromadně:
Týno moc držím (y) a 3 (cat) tlapičky
Velká Kočko, jsem fakt šťastná, že balík po těch peripetiích došel v pořádku. Teď jen aby léčivé světlo léčilo a pomáhalo, čemuž opravdu věžím (h)
Všem Jitkám přeji krásný svátek (rose1)
Kocouří chůvičku dnes převezli dopoledne na izolaci na plicní. Moc dobře to ale nevypadá.
Jedna z příčin mého spánkového deficitu 😉 http://montdesoleil.rajce.idnes.cz/Vrh_D_-_prvni_snih . Usínám před počítadlem v jakoukoliv denní dobu, spát chodím tak v jednu v noci, díky posunu času se budím před šestou a už neusnu, když už tak za chvíli zvoní ten zpropadenej mobil, že mám vstávat (envy)
Minulý týden, jsem díky cestování a časovému posunu měla posunuté úplně všechno 🙂 . Den a noc jsem nespala – cestovala jsem. A pak v Portlandu je o devět hodin méně, takže v noci čilá jak rybička a přes den si tělo žádalo hluboký spánek, cemuž jsem nemohla vyhovět. Teď už jsem s časem srovnaná a každý večer přistávám na gauči 🙂
MOc držím palce Týně a její rodině.
Jitky všechno nejlepší a náruč (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) k tomu
Můj tatínek usínal po Televizních novinách na gauči nebo na zemi a zejména v sobotu to bývalo veselé. Usnul na začátku jedné detektivky, probudil se na konci druhé a my jsme dostali vynadáno na jakou kravinu to čučíme, když ten začátek nemá s tím koncem souvislost. Maminka je sova a tatínek bez ní odmítal odejít do postele, takže televizi mám spojenou se zvukem chrápání. Když šla maminka spát, vzbudila tátu se slovy: Jardo vstávej, jdeme spát, táta vstal, zamknul dveře, ulehl a chrápal dál. Jakmile jsme jedna byly někde pryč, vzbouzel se v hodinu povoleného návratu a ptal se po té či oné. Jakmile nebyla doma, nastal velký problém, to už nemohl usnout. Já jsem mu to nedělala, ale ségra běžně na chalupě.
Jaj, spánek. Můj nejoblíbenější sport (chuckle) . Příprava na přistání? Ó, nikoli. Bohužel, málokdy si ji můžu užít, neb většinou se jedná o pád do bezvědomí. A pokud zrovna výjimečně není cosi tím oným navrch, bezvědomí je násilně přerušeno až pekelným vynálezem zvaným budík. Mno, znám však i nekonečně dlouhé bezesné noci, kdy nespavec dobře chápe Werichovu královnu Zdeničku a verdikt, že nejsladším na světě vskutku není soudek dvanáctiletého medu. Díky, milá Dede, moc hezky ti to píše (inlove) .
Myslím na všechny potřebné (y) .
A Jitkám všechno nej k dnešnímu svátku! (f)
Moc ráda Tě vidím. (inlove) (wave)
Chudák budík, vlastně. Zřejmě je to jeden z nejnenáviděnějších a nejproklínanějších předmětů všech dob.
Nojono, kluk jeden nešťastná. Má smolnej nevděčnej úděl. Mizera jeden 😀 .
To jsem jednou takhle vybírala novej elektronickej budík a paní prodavačka mi ho ochotně předváděla, jak nezvoní, ale povídá.
Mluvil mladým, odporně bujarým hlasem, kterým radostně hlásil: „Je pět hodin, pět minut … je pět hodin, šest minut…“
Barevně jsem si představila, co by se u nás v podobně necivilizovanou hodinu stalo, kdyby se jal budík vesele pokřikovat. Koupi jsem zavrhla – byli bychom nejen bez budíku, ale i bez okna … 😀
Rputi, nejen u vás (rofl) . Bujarý hlásek po ránu, toť zcela jasný důvod k vraždě – jedno jestli hominoid či stroj (flex) .
Fujtajbl! (whew) A tomu se říká pokrok? (tmi)
Cokoli veselé a optimisticky naladěné je mi po ránu krajně podezřelé, o mé bezžití usilující a tudíž na svět nepatřící. Takový budík by si zabudil jen jednou a never more! (chuckle)
A což teprve když nějaká vosoba o víkendu zapomene budík (nastavený na půl pátou ráno) na mražáku? Celá ta plechová bedna pak rezonuje, na stropě světelné efekty jako kdyby v kuchyni přistáli ufouni… Zlatý veselý pokřikování 🙂
Taky bych ho zabila. O co hůř usínám, o to hůř vstávám. Už dlouho na mobil, protože mě vlastně vzbudí spíš tím světýlkem. Nebo aspoň pomalu přidává na hlase.
Klasickej budík absolutně nemůžu, protože TIKÁ. Občas na dovolené potkáme někde v bydlíku hodiny. Obvykle končí na záchodě nebo na jiným potupným místě. Za některých okolností mám přímo neuvěřitelný sluch 😛
Chichi, tikajícího budíka (když jsme ještě mívali tikajícího) nesnášeli tchánovi. Vždycky nám ho v ložnici někam pohřbili, takže jsme jim v neděli večer volávali, kde ho máme najít. Dost často už nevěděli. 🙂 Tak jsem ho začala schovávat sama, a kupodivu jsem v neděli večer taky dost často nevěděla. (chuckle)
Teď mám budíka digitálního, tichého, s nastavitelným opakovaným zvoněním. Ovšem nebylo to jednoduché, když jsem si kvůli tikání, resp. netikání koupila prvního digitála, zaskočilo mě, že tiká. Zřejmě tvůrce chtěl, aby to bylo jako ze života, tedy když to má ručičky, musí to tikat. Odnesla jsem ho zpět do prodejny na výměnu a nutila prodavače, aby do digitálů strkal baterky a pak byl zticha, abych poznala toho svého pravého vyvoleného němého. 🙂
Budík nepotřebuji, máme kočičoura a ten vstává každý den přesně v devět. Probudí se, protáhne se, pak mi olízne nos, řekne Mňáááau a začne mi vrnět do ucha. Na povel Čertíku, hají, se vrátí na pelíšek a po max. čtvrthodině postup zopakuje. (pelíšek = vedlejší postel, panička spí v pokoji, prý moc chrápu). Takže chca nechca musím vstát, kocourkovi dát snídani a vyčistit záchůdek, čímž je vymalováno a protože venku už je světlo, nepadá další spánek v úvahu. Večer? Čertíku, jdeme hajat. Kocourek je v posteli dřív, než já, přitulí se, vrněním pánečka uspí, načež si sám udělá pohodlí.
Zvláštní druh „kocoura spavého“.
U nás se vstává mezi 4-5.00 ranní a začínají hry. Lítají myšky, míčky, za nimi levitují kocouři, občas se při honění odrazí od mého těla, což je někdy dost na prášky, protože 6 kg letícího kocoura už něco našlápne.
Ale jak se vyřádí, zase zalezou. Už ne do pelíšků, ale Ríša se Zrzínkem pozorují z parapetu ranní probouzení ve dvoře a Melíšek si vyleze na mě, doslova, to dělal už jako koťátko, dá mi čumákovku a chce hladit.
Na pokyn „jdeme spát“ reagují akorát tím, že se na mě otráveně podívají a do postele zalezou až když je zhasnuto a úplný klid.
Máš to po ránu veselé.
Kolegyňka v práci měla velmi cílevědomé kočky. Ty ji dokázaly zvednout z postele velmi účinnou technikou: představ si čtyři až osm tlapek přešlapujících na malém kousku kůže, pod kterým je močový měchýř (blush) .
No a když už byla na nohou, vynutily si snídani (chuckle) .
Čertík velmi oceňuje, že jsem ho vysvobodil z útulku, kde byl za otloukánka a místo granulí dostává masíčko a šťavnaté kapsičky. Takže ochotně poslouchá a přizpůsobuje se. Jenom nevím, jak pozná, kolik je hodin a že zrovna dnes je pátek a zrovna tento pátek se (ne)pojede na chatu. 😀
Kluci to oceňují také, ale tak každý po svém způsobu 😀
Nicméně – ony ty kočky mají v tomto případě dokonale vyvinuté smysly. Já jen začala uvažovat o tom, že pojedeme na delší dobu do Maršova a už se Zrzík dekoval někam, odkud ho nevytáhnu nebo jen složitě. A to bylo třeba ve čtvrtek, odjezd v sobotu. Ráno, když se placatím po bytě, ale nikam se nechystám, jsou v klidu, jakmile vycítí, že budu celý den pryč, jsou nasáčkovaní u hlavních dveří a koukají vyčítavě, že je opouštím.
Moja obľúbená veta je:Môžem spať kdekoľvek,kedykoľvek a s kýmkoľvek-Je to pravda,celý život spávam väčšinou oblečená,obutá v miestnosti s ľuďmi rôzneho pohlavia.Ale najlepšie sa mi spí ako písala Dede.V ušáku pri kachliach, telke-to množstvo nedokončených filmov,detektívok(!!/Starostlivé slová_bež si radšej ľahnúť-vieme,že si ustatá-ma privádzajú skoro do zúrivosti..
Jojo, jak já závidím Bubákovi. Ten usíná ještě s jednou nohou na zemi. Pokud usíná hůř, tak na třetí nadechnutí už chrápe. A já si beru knížku a jakmile zaklimbnu, odkládám zhasínám a usínám. Běda, když do mne někdo v tenhle moment drbne. V ten moment jsem auf a čučím do stropu.
Na gauči usíná Bubák – často říká „jakto že ten film znáte, když já ho neviděl“, „neviděl, ty jsi totiž spal“
(call) POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! (call)
😡 Dnes má svátek Jitka_KYTKA. Přejeme jí všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_16_2012#Kytkasv_2012.jpg (f)
Všechno nejlepší milá Jitko a všechny milé Jitky kde jen jste. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Všechno nejlepší k jmeninám. (inlove) (d) (wave)
všecko nej, milá Kytko a další utajený Jitule (rose1) (inlove) !
Děkuju za přáníčka. (sun)
Asi jsem byla opravdu hodná, protože ani letos mě čert neodnesl. (clap)
A vida, jak to máme se spaním každý jinak. Ať je den pohodový něco strááášlivě náročný, večer po „vyndatmyčkunandatmyčku“, vyčištění záchůdků, naložení do krbovek, sprše a namatlání obličeje tlustou vrstvou krému usínám tak či onak do pikosekundy. Slastně až do rána. Ovšem usínání při ( v mém případě) tupém zírání na telku je také obvyklé, ovšem pak nastává stejně to výše popsané. Bylo krátké období, kdy jsem velmi špatně usínala i spala a byl to signál pro poměrně vážnější onemocnění, také je pravda, že jsem hned věděla, že mě tělo varuje. Tohle je taky důvod proč závratná výška věže knih u mé postele hrozí zřícením. Já pro spánek nestíhám lautr nic… chápete 😀 ?!
Trpím celoživotním spánkovým deficitem, trpím jak zvíře ať vstávám kdy vstávám, přistávám střemhlav.
Stařeckou nespavost téměř nedočkavě vyhlížím. 😛
Milá Dede,
místo psaní na toto téma jen foto. (rofl)
http://tmilada.rajce.idnes.cz/Beze_slov
P.S. Obvykle se vzbudím při závěrečných titulcích.
To jses jak ja obcas – akorat jsem oblozena kocourem – Jakey,mne hlida zpoza podlahy. (rofl)
to se to spinká s čubou na ledvinách
K tomuto tématu si dovolím svůj oblíbený vtípek:
„Vstávej, Karle,“ třese manželka svým mužem, „musíš si vzít prášek na spaní.“
tak nejdřív OT – hlášení od Mikulenek
máme nové fotky a videa, začínají tady odtud
http://meda-beda.rajce.idnes.cz/Adelka_a_Babetka#SN850054.jpg
holčičky jsou prostě úžasné, zatím ale stále kapeme očička a dostávají kapičky na posílení imunity… a hlavně už nechtějí zůstávat v kleci – rády by ven, běhat a dovádět (h) (h) (h)
ehhhh, to snad ani nemělo být celé tučně (chuckle) (blush)
hlášení je samozřejmě také na „hadech“
http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?t=2043&start=15
ty holky kočičí krásní před očima, dobrá práce, Bedo (h)
To Beda: můžeš mi prosím napsat na mail magginkautopenecseznam.cz? Potřebuji s tebou probrat kočičky. Díky 😀
Tak ani nevim, jestli sem mám na tohle téma psát. Špatně spím už od dětství a moje děti to mají po mně :@ Následkem toho jsem se nevyspala asi tak 4 roky (ono v závěru těhotenství se taky nespí nejlépe). Jednou jsem si takhle po ránu přišla úžasně vyspinkaná (bylo mi dopřáno celých pět hodin bez přerušení) a pak jsem chvíli přemýšlela a analýzou stavu mi došlo, že se mi posunulo vnímání únavy a odpočatosti. Ale o tom ten článek není.
Ano ano, než si vyčistím zuby, převléknu se, zapnu či naopak otevřu myčku, jsem uplně vzhůru, ani k tomu nemusím s psiskem na mráz. A jak lehnu do postele, začne mi mozek usilovně makat. Na uklidnění mi pomáhá usilovná snaha o vyvolání představy, že buď plavu, nebo jedu na koni. To nakonec překryje starosti a usnu. Zkoušela jsem i jiné, ale třeba představa běhu pomůže, jen když si představým, že jsem nějaký čtyřnožec. Prostě někdo, kdo běží celým tělem, nejen nohama.
A ještě přidávám palečky pro Týny švagrovou (y)
Achich ouvej! Nejistila jsem svůj příspěvek a i když jinak jsem text vždycky zachránila vrácením se zpět tak teď už to tak nefunguje a text prostě zmizí.
Děkovala jsem za balík s biolampou a všemi dárky od vás posílaný Karolínou. Karolínko všechno bylo v pořádku, nic se nerozbilo. Dlouze jsem se rozepisovala, všechno popsala okomentovala a všem poděkovala. Nemám síly to psát znovu, děsně se omlouvám. A tak jenom všem DĚKUJI, DĚKUJI A DĚKUJI! (bow) (hug) :* (inlove)
Třeba se později pokusím vrátit k podrobnostem. Ale později! (h)
Velká kočko, to je dobře, že dorazilo, tak ať ti to pomůže (inlove)
Milá Dede, na přistání se připravuji denně, či spíše nočně.
Každý den si říkám,jdi už,jdi už ale ono nic.Hlava mi lítá zepředu dozadu a ty zvuky, hu!
Hypnos se mnou lomcuje a nedá mi pokoj,ať je to kdy chce vykopne mne nejdřív o půl druhé do postele a pak se mne zmocní Morfeus a připraví mi takové sny, že ráno nevím jestli se mi to zdálo nebo jestli je to pravda.
Zrovna včera jsem se ptala přednosty kam dal ty koupené zápalky asi 20 krabiček. No nic to,o té koupi se mi jen zdálo ve snu, mám prý navštívit psychiatra. No, jo ale co když to má psychiatr taky.
Ovšem málo kdy mám sny tak praktické. (chuckle) (wave)
Hi, hi, Dede tak taková přiblížení znám moc dobře. Jenom mám potom problém po přerušení přistání tento složitý letecký manévr dokončit a úplně přistát nejde a nejde a nejde…..
Dříve jsem spávala dobře, teď už trpím stařeckou nespavostí. I když jak kdy. Fyzicky se utahat na usínání pmáhá. Psychická únava je zhoubná. Ovšem skorousínání v křesle se vyhýbám. Končí přesně tak, jak popisuje Dede. Nejhorší je, když se člověk probudí uprostřed noci a ne a ne usnout znovu. Na to pomáhá pes (velmi mě uklidňuje psí kožich pod rukou). Jenže když jim je horko, odsunou se do chladnějších pozic a já jsem nahraná
A uvědomte si, že s věkem bude hůř….
Srším optimismem, kašlu a frkám (ale už je to na ústupu, antibiotika zabrala).
No, já usnu kdekoli, jsem-li probuzena, jsem nevrlá a po ulehnutí usínám, sotva se hlavou dotknu polštáře a psi my vyskočí do nohou postele. Je to návyk získaný v době mateřské dovolené, kdy jsem přes den skákala kolem dětí a v noci překládala- každá promarněná minuta byla drahá 🙂 Pokud nemůžu usnout, tak mám nějaký velký trabl. Když se mi ho podaří aspoň trochu vyřešit během večera, usínám zase jako dřevo. Navíc to hned ze začátku není ani tak spánek, jako upadání do bezvědomí, kdy ovšem dokážu odpovídat na otázky, jenže k pobavení rodiny často nesmyslně- a ráno mi s gustem vyprávějí, co jsme zas blábolila 🙂
Tohle znám, milá Dede. (inlove) Ale mnohem horší mi přijde stav, kdy sice usnu, hned jak dolehnu, ale po nějakých třech čtyřech hodinách se probudím a až do doby, kdy mám vstávat, buď vůbec nespím, nebo jen po chvilkách. (whew) Je tma, ticho, zima a já ne a ne nastartovat spánek.
Ten samosebou přichází tak pět minut před tím, než musím vstát. 🙁
Přeju všem krásný den (h) a hladký start i měkké přistání. (h) (wave)
Týno (inlove) , Tvé švagrové držím palce, dej nám určitě zprávu, jak to proběhlo. (h) (y) (h)
Ano, sem se přidám, s usínám většinou nemám problémy, jsem večer už dost unavená. Ale to vydrží tak na pár hodin. Podobnou noc, jako popisuješ, mám právě za sebou a to musím dnes na celý den pryč.
Když si vzpomenu, jaký já byla v mládí spáč! Byla jsem schopná zaspat všechno, zkoušky, odjezdy.. Jak já jsem trpěla, když byly děti malé, bývaly situace, že bych upsala duši čertu, jen abych mohla dál spát. No, tak to je opravdu pryč, nejhorší je, že se většinou budím sevřením žaludku, že něco prošvihávám, nestíhám, a když se proberu, vůbec nevím, co. Vlastně nedávno jsem si to vybavila – zdálo se mi, že už je zima na krku a já že nemám otřené pavučiny z okna do chléva a nemám ho zabedněné!!! Jsem já ještě normální?
🙁 Ach jo, Vave jak dobře tohle znám a věř s přibývajícími lety jsou tyhle stavy častější. Vím, že je to šrotováním problémů v hlavě, a že je stejně probuzením a nespaním nevyřeším – ale nejde to zmměnit 🙁 .
No, možná to u někoho může být věkem, ale tak si to neberte 😉 Já to teda mám od dětství.
I když uznávám, že s věkem to asi NĚCO společného má – získávám dojem, že to jsou snad jediný okamžiky, kdy mi ta hlava fakt jede naplno (whew)
OT: Nesu ledníčky ze včerejška, tady jsou krásně vidět v 10. dni svých uječených živůtků. Už to nevypadá jako morče, už to vypadá jak králík.
http://jdem .cz/w3aw7
(mezera za jdem)
OT- prosím o volné palečky pro mou úchvatnou švagrovou, kterou budou dnes operovat. Náhodně zjištěný nádor na mozku. A tady to funguje, tak moc prosím o podporu
Prokristapána – no to víš, že nastupujeme! (y)
Držím! (y) (h) (y)
Proboha, určitě!!! (y)
Honem jsem telepaticky vyburcovala své léčitele, jsme na značkách a pilně vysíláme pozitivní vlny (cat) (cat) (cat) (toivo)
propáníčka!!! samozřejmě, že jsme na značce, celá smečka v zimním kožíšku a drápky komplet zapnuté! ať se zadaří a dobře všechno dopadne. (y) (rose1) (sun) (cat)
Držíme, držíme, držíme! (h)
držíme… (y) (y) i 8 (cat) drží tlapičky (h)
Držím (y) (y) a věřím, že to dobře dopadne (h)
(h) držím (y)
Jsme tu ! (y) (h) (y)
(y) (y) (y) (y) (h)
Týno, to víš, že držím a budu vzpomínat!
(h)
Jen probíhám, ale držím! (y) (y) (y)
Propánečka, vlastní pc mě zapřelo! Tak ty palce se drží furtumfurt u nás :-)!
držím!!! (y) (h) (y)
Sice až v poledne, ale o to pevněji. Držím!
Milá týno, objevila jsem tvou zprávu teď a honem zatínám palce. Ať se lékařům podaří vše napravit. (y) (y) (y) (y) (h)
(h)
Držíme. (y) (y) (y) (dance) i (dog)
Odpoledne, ale stejně držím ! Držení palců nikdy není dost…
Šmarjá – držím na plný pecky! (y) (y) (y) (h) (y) (y) (y)
Držím ze všech sil!
Milá Dede, o spaní a usínání nechci raději ani slyšet, tedy vlastně ani číst. (tmi)
Fibromyalgie mi způsobuje bolesti a tím i špatné spaní.
A jak stárnu je to moje spaní ještě podivnější. Začala jsem usínat ve dne a to nejen v pohodlném křesle ale třeba na židli před počítačem. Nikdo mne z takového usínání nevyburcuje. No někdy ano. Když některá princezna přese mne přeletí a nebo pes hlasitě komentuje jejich honičky. On by tak rád nahoru na skříň, zažívá to jako velikou nespravedlnost že on se tam nedostane.
Ale i v té nepohodlné židli mám usínání sladké. Je to moje tělo samo co se k usnutí rozhodlo. Nejsou to hodiny ani ten pocit nutnosti který člověk má : „Musím jít už spát, spánek potřebuji. Jinak budu zítra k ničemu. A nesmím na nic myslet, jinak se neuvolním a neusnu. A…a…“ Když to takhle začne je to beznadějné, usnout se mi nepodaří. Hlava plná myšlenek potřebného plánování a nepotřebných vzpomínek
a spánek nikde.
Ale usínat kdekoliv a kdykoliv není nejlepší řešení. (shake) Přes takové usínání nemám kontrolu a často mne zaskočí a nechá mě něco důležitého zaspat. Když na mne přijde spaní tak nečekaně je pochopitelné že nemám nařízeného budíka. (o) (chuckle) Mám se spaním trápení. 🙁 Ale to se jednoho krásného dne vyřeší. To až přijde spánek poslední, ten definitivní. Potom už problém se spaním mít nebudu. 😉 (happy)
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Cháchá – taky jsou zahradně venčící a zamykací práce na mně (nod) . A ještě mám funkci zfoukávače svíček (ale je pravda, že je i zapaluju)
Ale já se uspávám až potom – ve vaně s teplou vodou a knížkou či křížovkou… A těch pár kroků do postele mě už neprobere…
🙂 Jó, Xerxová, také bejvávalo, ale jaksi to vyšumělo 🙁 . Vždy jsem se divila mé starší kolegyni, že se v noci vzbudí a nemůže už spát …. Já pitomec (fubar) ! A už v tom lítám také.
Takže bilance: nakonec jsem usnula kolem druhé a ráno je krušné. Tohleto by se mělo zakázat! 😀
To je ale presne uplne ono, to znam moc dobre. (inlove) Pripadne se uz i dopravim do postele, pripadne zhlednu neco v televizi, juknu na noutbucek, oci se klizi, vypnu pristroje a naraz jsem cerstva jak ta rybicka. A myslenky poskakuji jak stado opic, vzpominam, co jsem zase za den nestihla udelat, co bych mela udelat zitra…. Ale byvaly doby, byvaly, kdy jsem mohla usnout do minuty a i kdyby byl v loznici mejdan, tak by mne to vubec nerusilo.
Chápeme! Právě jsem uděla většinu z výše uvedeného a svězí jak vánek se jdu pokusit usnout 🙂
Coze, nikde nic?? Je 1 a ja uz teda pristavam, je nejvyssi cas….