Čas se navršil a než jsme se nadáli, na prabábu rodu přikvačily další kulatiny. Máme přece listopad a to v naší famílii z oslav nevyjdeme. Jak už je zvykem, tak jsme zároveň oslavovali i Milošovu devětačtyřicítku. Příští rok čekají i ho první seniorské kulatiny. Oslavu zorganizovali naši kluci, teda chlapi, už jim je přes 40, že jo. A tak jsme tu Mílinu sedmdesátku oslavovali v Glebe, kde se tito narodili. Částečně v hospodě a částečně u Petra a Kirsty.

My jako obvykle vyrazili autem nejméně hodinu před hodinou H. Ono to je městem kolem 80 km a tak abychom snad nezmeškali. Nejdříve jsme dorazili k domečku Petra a Kirsty na Darling Street, zde jsme nechali nějaké drobnosti a také auto a pak se vydali pěšo do hospody jménem „Otto Café, Glebe“. Tomášek celou tu dobu prospal v kočárku. Ti mladí vůbec nevědí, že mají dítě!

Do zmíněného establishmentu jsme dorazili nejdříve my čtyři s Tomáškem. Zde nás pod velkými slunečníky čekal připravený stůl pro 11 lidiček v předzahrádce, tedy mezi chodníkem ulice a vlastní hospodou. Reklama na slunečnících hlásá do světa, že se zde čepuje Českobudějovický Budvar a „A jewel among Czech beers“ z královského pivovaru v Krušovicích. Takže atmosféra je „tolerable“.

Než jsme si stačili sednout, tak se probral ze sna Tom a začal se zájmem sledovat okolní frmol. Na stole přistál první půllitr oroseného Budvaru a dorazila rodinka Blanky-schovanky s druhým oslavencem Milošem a malým Míšou. Poslední za pár minut dojíždí i rodinka Martina v plném počtu, mínus domácí zvířena. Pod slunečníky pofukuje chladný větřík a Jana se dostavila jen v letních šatičkách a tak jí začala být po chvilce zima. „No problema“, hospoda jí zapůjčila pěknou rudou deku, do které se zahalila. Jakmile byla v pohodě, tak hned začala se svými lotrovinami a pokoušela ostatní.

Mezi tím si objednáváme z bohatého jídelníčku dobroty, dětí nevyjímaje. Míša i Fynn nejsou žádní troškaři a mají před sebou plné velké talíře. Jen bujná Jana má misku hranolků. Po celou dobu jídla a zábavy Tomášek jen zíral z kočárku a ani jednou nezakňoural. Asi za hodinu a půl jsme zaplatili a vydali se pěšo ulicemi k domečku Petra a Kirsty. Darling Street je tichá ulice s pěkným stromořadím a starými, řadovými domečky na patro. Jak bylo v devatenáctém století zvykem, tak domečky jsou malé. Fronta domečku je celých 3.5metru široká a celý pozemek, i s přistavěnou kuchyní, koupelnou, minizahrádkou a garáží obnáší 18 metrů z délky.

Takže nudli podobný obývák se rázem zaplnil. Vítal nás starý kocour Noodle. Děti si hrály, dospělí povídali a Kirsty donesla dortu od cukráře. Petr dělal esspressa podle objednávek a ženský si půjčovaly Tomáška k pochování. Pak byly na dortu zapáleny dvě svíčky, pro každého oslavence jedna a tito po jejich sfouknutí rukou společnou a nedílnou dortu nakrojili. Co si při tom přáli, nechci raději vědět.

Pak jsme se dali do pořádání chutné dorty a děti měly svoji dobrotu. Pak nastalo rozdávání dárků a přání oslavencům. Po tomto finále pak ještě nějakou dobu plynula zábava, abychom se po páté hodině odpolední spakovali a vydali k domovům.

Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Oslava_Milinych_kulatin

Hned druhý den ráno odlétali Petr, Kirsty a Tomášek na svoji první společnou dovolenou. Kam jinam než do tropického ráje, do městečka Port Douglas, http://en.wikipedia.org/wiki/Port_Douglas,_Queensland  co leží jen kousek nad Queenslandským městem Cairns. Od nás co by kamenem dohodil, pouhých 2 500km.

V tomto městečku bylo před nedávnem velice živo. Lovci zatmění Slunce se sem slétli jako švábi na pivo, aby odtud pozorovali úplné zatmění Slunce, co se zde nedávno odehrálo. Týdenní dovolená se povedla, počasí přálo a tak má nejmladší člen našeho klanu už nacestováno přes 5 000 km.

Port Douglas – čtyřmílová pláž