Každý z nás, kdo jezdí autem jako řidič nebo pozorný spolujezdec, to zná. Jindy spolehlivé vozítko přestane poslouchat a dělá si věci nepředvídané, které řidiče dokážou dohánět k šílenství.
Na své autíčko – byť starší kousek – jsem se dost spoléhala. Fábinka se chovala mravně a tolerovala mi i chyby, které jiná auta už jen tak nepřejdou – třeba jet dvacítkou na trojku, protože zrovna kodrcám přes retardéry a u toho šmejdím očima kolem, jestli se ze tmy nevyloupne běžící pes nebo kočka. Ovšem i mému jindy snášenlivému autu došla trpělivost a ukázalo mi, zač je toho loket.
Začalo to při příjezdu do města, kdy jsem zajížděla na parkoviště a najednou na palubce začalo blikat červené světýlko s kapající konvičkou a Fábinka se zoufale rozpískala. Vyděsila jsem se a volala SOS svému muži, který mi oznámil, že je daleko, nepomůže mi a poradil mi, ať zavolám k nám na vesnici automechanikům, kteří mají mou modrou krásku v péči.
Ti byli milí, ale donutili mě k věcem pro mne dosud nevídaným. Neuměla jsem ani zvednout kapotu (ovšem kolemjdoucí mladík to zvládl, a tak to už umím), ale s mobilem u ucha jsem nakonec dokázala zkontrolovat stav oleje v motoru.
Ten se zdál být v pořádku, a tak moji milovaní mechanici nasedli do auta a s krabicí různých náhradních dílů a lahví oleje dojeli na okraj města za mnou. Problémem bylo čidlo, které sice s sebou měli v několika provedeních, ale to moje s atypickým závitem ne, nicméně ho promptně sehnali a mohla jsem odjet. Jenže to už se mi nějak špatně otvíral kufr auta.
Na další zastávce jsem si potřebovala vytáhnout notebook z kufru. Nešel otevřít. Mluvila jsem na auto neslušně, pak do něj v zoufalství kopla, ale nic. Nakonec jsem si vzpomněla na starý vtip o tom, jaký je rozdíl mezi autem a počítačem. Kupodivu vtip fungoval: pokud byly otevřené zadní dveře a auto jsem zamkla a odemkla, podařilo se mi kufr otevřít.
Tutéž šaškárnu jsem musela zopakovat ještě jednou – rozdíl byl jen v tom, že jsem si poněkud pozdě všimla, že sakrování, kopání do auta a následně akce s naprostým úžasem v očích sleduje paní, kterou jsme měla zrovna učit v jazykovce, a dosud mě znala jako slušného a relativně normálního člověka.
Rána do dveří cestou domů při projíždění kolem neosvětlené stavby byla už ta pověstná poslední kapka. Domů jsem dojela rozklepaná jako ratlík. A co byste řekli? Můj muž vzal klíče od auta, normálně kufr otevřel a jen se lehce divil, že auto má nějaký problém. Asi mělo, protože během čtyř dnů se mi totálně vybila baterka a nenastartovala jsem.
Od té doby na Fábinku opět hovořím vlídně a lehce ji popleskávám po volantu. Už jsem jí slíbila vyházet i ty prázdné PETky a sáčky od svačin. A rozhodně budu pozorně číst všechny vtipy!
Začtěte se někdy do Murphyho zákonů 😀
Může-li se něco porouchat, tak se to porouchá.
Každá porucha nastane v nejméně vhodnou dobu.
Závady se nikdy nevyskytují ojediněle, ale vždy ve skupinách.
Domníváte-li se, že jste všechno opravili, něco jste přehlédli.
OT hlášení – tak dnes se znovu objevila krev ve stelivu, naštěstí se mi podařilo zjistit, že je to Rozárka, tak šup na veterinu, na sonu byla vidět nějaká usazenina v močovém měchýři. Rózinka dostala podkožní infuzi s něčím proti bolesti, já jsem nafasovala sadu na získání moči a jely jsme domů. Tam jsem udělala izolační opatření, připravila záchůdek zachytávací a hle, vzorná Rózinka se hned vyčůrala, takže její izolace trvala asi pět minut, v podstatě jen po dobu, než jsem všechno připravila. Takže zpátky s krvavou močí a bez Rózinky na veterinu, počkala jsem si na rozbor, který ukázal poměrně silný zánět, takže máme ATB na týden a pak na kontrolu a nafasovat na další dny, případně jiná ATB. Doufám, že ta naordinovaná zaberou – pro jistotu vás prosím o palce pro Rózinku. (cat) Děkuju. (f)
Takové vzorné pacientce budu držet palce ráda (y) (h) .
jejda! Rózince moc držím palce – aby se rychle uzdravila, a taky aby ji to nebolelo!!!!! (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h)
(y) (y) (h) (sun) Kéž to brzy udoláte.
tak Rozince držíme, Vaví poptej se, jestli můžeš přidávat i půlku malýho celaskonu, to čistí taky dobře močový cesty a vitamín neškodí…dávám ho jednou tejdně všem, vyčetla jsem to kdysi v Návodu na kočku od Podrbdskýho útulku a osvědčuje se mi to. 🙂 Kdepak k tomu Rozinka přišla???? ;(
držím Mikulkám i Rozince palečky…. (y) (h)
Držíme. (y) (y) (y)
S těmi vtipy to vážně funguje (chuckle) . Dneska jsme seděli u našeho nového přístroje, když tu prásk! vypadla elektřina. Naštěstí mašinku podržela UPS, ale následný test před znovuspuštěním hlásil poškození systému. Tak závažné, že to vypadalo na povolání servisáků, demontáž a odeslání přístroje k výrobci (sweat) . Test jsme několikrát zopakovali, pořád stejný výsledek. A tu kolegu napadlo „zavřít vokna“. A opravdu, po vypnutí a zapnutí počítače nebylo po závadě ani památky (chuckle) . Tedy – takový nervák už po druhé nemusím. |-(
Děkuji všem za vzpomínky na různá autíčka, přesvědčilo mě to, že v neštěstí nejsem sama a na stáří auta záleží jen částečně 🙂
Mám báječný vzpomínky na trabanta.
1. Trabant měl dvě nádrže: normální a rezervu. Když se přepnulo na rezervu, trabant tu jel, tu nejel. Chlapi ho rozebrali… až po ten stařičký deseťák v rezervě, co ho tam dědeček kdysi hodil, aby vířil sajrajt v nádrži.
Poté, co byl deseťák vytažen, rezerva zrezla a ucpávala dírku kusama rzi.
2. Pod tlakem okolností lze do trabanta kombi nacpat 10 lidí a 2 psy. Takto narvané auto je schopno i jízdy, jen řidič má nějaké remcy, že by potřeboval sundat psa z obličeje.
3. Chcete-li zjistit, jestli je silnice rovná nebo do-, případně s-kopečkoidní, roztláčejte na ní plně naloženého trabanta. Ideálně opakovaně.
Toto jsem jistou dobu činila co víkend při odjíždění na chatu.
4. I na lidu- a autoprázdné silnici z Horní do Dolní je lepší stopovat, než tlačit naloženého trabanta do mírného a vytrvalého kopečku k nejbližší benzince. Výmluva, že je to „jenom dva kilometry“, by měla být trestána výměnou rolí. Řidič by měl jít tlačit a já za volant. Když uřídím autíčko na kolotočích, uřídím i ploužícího se traboše.
Závěr: řidič trabanta byla srab, takže to skončilo tím stopem. Půl kiometru před benzinkou. Stoplo první kolemjedoucí auto.
😀
Jo, toho auta, co jsem psala níž, jsem se něco natlačila 😛 . Na chalupě zásadně do kopce, ono to pak směrem dolů líp naskočilo, že jo :* . Mimochodem šikovný řidič dokáže tlačit jednou rukou (chce to bytelnej sloupek), zatímco druhou řídí – jak správně píšeš, auto s tímto pohonem příliš vysoké rychlosti nedosahuje.
Nojo, kompletní dílnu jsme v trabantovi nevozili, jseš lepší. A jo, z kopečka se roztlačuje líp a za sloupek se to celkem i dá, jen kdyby někteří řidiči nebyli líní a nenechávali makat pouze své černé otroky. 😀
roztláčet jedině za sloupek 🙂 mám v tom jistou praxi – viz níže 😀
och, Trabi!v naší rodině nejen závan nostalgie nad časy dávno minulými – třeba zimou 1979, kdy zamrzlo všechno včetně lodní cesty do Chvaletic, ale věrný T601 Combi – ještě se 6V baterií!!! naskočil a odvezl rodinu z vánočního pobytu, sledován žárlivými zraky všech ostatních v majetku Škodovek, Lad a Dacii…ale i on i jeho následovník, limuzína v bsrvě holubičí šedi se občas jen tak pro radost nechal roztláčet při výpravě na velký nákup ( většinou v létě a na rovince přes půl parkoviště). za mého působení v pojišťovně byly vždycky taťkovi trabíci zdrojem pobavení i obdivu, protože byli milovaní, ošetřovaní a pulírovaní ( za pomoci starého kamaráda, nadšence mechanika – motorkáře a trabantisty 🙂 a téměř veteráni. vždycky se u nás dožili požehnaného věku a pak odešli do dobrých rukou na součástky 🙂 současný miláček je rosničkově zelená limuzinka s 12V – už jen ta barva přitahuje zvědavé pohledy. i stalo se takhle loňského léta, že si taťka drandil od mechanika , trabi spokojeně pobrukuje směrem ke kruháči a najednou hup! mládež v silnici trabimu těsně před čumákem. naštěstí má taťka ještě slušné reflexy, dupnul na brzdu, trabi zaječel…. mládež vychechtaná,jak si to užila. co nečekali, že se stočí okýnko a hlas jako zvon na ně spustí“ kam to lezeš, nemehlo? jsem zelenej, ale nejsem kobylka luční, abych tě přeskočil!“ čučeli tak, že na ně musel zatroubit, aby se pohnuli ze silnice a mohl jet dál 🙂 čas se ale nedá zastavit a tak se shání nástupce rosničky, tak kdybyste třeba věděli…:-)
Protizimní opatření jsem u Š 105 vyřešil silikonovým olejem, kterým jsem bohatě nasytil plastový vršek zapalovací cívky a z obou stran víčko a palec rozdělovače. Nikdy se mi nestalo, že by motor okamžitě nenaskočil bez ohledu na počasí. Jo a polovodičové kabely vyměnil za poctivé měděné a koncovky svíček jsem dal v ,,polárním“ provedení s vestavěnými odrušovacími odpory.
Matyldo, jsem velmi spokojená, že tyhle problémy nemusím řešit (i když – já si zase užívám situace typu „příští vlak jede zítra ráno v 8:15“ 😛 ).
Ale nedá mi to a vzpomenu Škodu 1200, kterou naši koupili jako první auto… už notně ojeté. Doprovázel ho slogan „to je držák, pět let na něj nesáhnete“… no, po pěti letech soustavných oprav jsme si tu povahu zamilovali (chuckle) ). Tehdy auto vozilo ještě jedno rozmontované uvnitř a kompletní dílnu…
uáá! (rofl) Zano, po (rofl) pobavilas mě, vůbec je to dnes skvělé 🙂
Nemám se smát cizímu neštěstí, nemám se smát cizímu neštěstí, nemám…… (rofl)
Eh, já taky ne 😀 .
Matyldo (inlove) , skvěle napsané – my se smějeme, ale naprosto chápu, že tobě bylo ten den spíš do pláče.
Řídím dlouho a vystřídala jsem poměrně hodně aut různých značek a různých kvalit, takže zodpovědně mohu říct, že nejvíc legrace jsem si užila s našim prvním autem – dost postarší Škodou 100. Jako většina aut této generace občas potřebovala různé magické úkony, aby se rozjela (pamatuju si pumpování čehosi v oblasti motoru, vypadávající hadičku tamtéž a potíže s baterkou), ale ze všeho nejhorší byl nefunkční palivoměr. Zatímco můj muž má v hlavě počítač, tak vždy věděl, kdy už musí tankovat (byla to léta, kdy se tankovalo co bylo nutné a nikoli – plnou prosím 🙂 ), já jsem se poctivě naučila jezdit na tažném laně a dolévat benzín z kanystru přes stočené plastové desky na dokumenty (pamatujete? To bývala celkem běžná vychytávka 😛 ) Potom ho takzvaně zpravili – takže když bÿla nádrž plná, ukazoval polovinu a jak se vyprazdňovala, ručička se posunovala na pozici „plná“. S tím jsem už jezdila bravurně 😀 Nezapomenu ale na chvíli, kdy mi u pumpy nešla otevřít nádrž (přijela jsem v podstatě na benzínové výpary) a vyrobila jsem frontu k pumpě přes dvě křižovatky, protože tam byly obrubníky a jen jeden vjezd ke stojanům, a oni se mě nemohli zbavit. Přiznám se, že když jsme Starouška doprovázeli na místo posledního odpočinku hodných aut, míchal se ve mě smutek s úlevou 🙂
Další pozdvižení se mi povedlo, když mi u Favorita prasklo víčko chladiče, v jednom mohutném puf utekla v podobě páry všechna voda a já zastavila levý pruh Ječné před semafory na křižovatce se Štěpánskou. Fronta brzy narostla až do Resslovky a potom k mostu, všichni houkali a prali se, aby mě dokázali objet, což jim znesnadňovaly tramvaje. Čekala jsem, jestli někoho napadne mi pomoct, ale houby – jen jsem slyšela hodně emotivně zbarvených slov na téma žena za volantem (byl to rok 1994, to nás zase tolik nebylo). Tak jsem šla k autům za mnou a hlasitě prohlásila – budete tu dlouho troubit, nebo mi někdo pomůžete odtlačit to auto na chodník? Pochopili, pomohli a fronta se zase rozjela. Ale že jim to trvalo, než jim to došlo… 😛
Bavila jsem se, Matyldo, velmi jsem se bavila. I když je mi jasné, že ty v té situaci jsi spíš dštila oheň a síru.
A výraz „Blondýna a auto“ umím taky (a pěstuju si ho), ač jsem bruneta. Jednou nám u fiatu brava odešla žárovka. A já dostala úkol se zastavit u fiatů a zakoupit žárovku. Prodavač měl ze mne dost prču, protože rozhovor vypadal takto.
„co pro vás můžu udělat“
„nesvítí mi pravé přední potkávací“
„na jaké auto?“
„támhleto bílé“
„aha, tady máte žárovku“
„ale já ji nechci do ruky, já ji chci tam… tam namontovat“
„ovšem milostivá, zavolám mechanika“
Ona se zrovna tahle maličkost u bravy fakt blbě dělá a chudák mechanik si u toho málem polámal pazoury.
Nejenom u Fiatu, máme Mondeo, ačkoliv neřídím, byla jsem MHP přivolána, jestli bych nevěděla, jak ten krám (celé světlo) strčit zpátky. Po několika pokusech se povedlo, ale přirazilo mi to všechny prsty na pravé ruce – a nevím jak jsem to tam strčila, takže příště si ty prsty přirazím zase.
Doporučuji piškota 206.
Blondýnu jsem dělala na policistky, když se ptaly, jestli umím vyměnit žárovku. V podstatě to zabralo. A pan opravář pak v servisu v plném osvětlení pěkně zuřil, když mu reflektor nechtěl zaskočit zpět kam patřil.
😀
místo „sáčku“, mělo být „TÁCKU“.
Hihi, prázdné petky a sáčky od svačin?
Kdysi jsem „ujížděla“ na smažených řízcích na chlebu, papírovém či plastovém sáčku, s okurčičkou. Snědla jsem řízek a okurku, chleba jsem s tím táckem decentně pohodila dozadu za sedačky s tím, že ztvrdne a králíci nebo jiná havěť si pochutnají.
Pak jsem nutně musela do servisu. A protože auto považuji sice za kamaráda, taky každé vždy mělo své jméno, ale hlavně za pomůcku jak se někam přepravit a rozhodně jsem žádné své auto nikdy přílišným úklidem nerozmazlovala, halt tam ty zbytky zůstaly.
Když jsem si pro autíčko jela, posadila jsem se v čekárně mezi ostatní a najednou bylo voláno mé jméno. Tak jsem vstala a šla si pro verdikt, co vlastně bylo a mechanik na celou tu halu zvučně halasil: „no tohle a tohle a prosím vás, nevadí, že jsme vám vyhodili z toho auta 27 krajíců tvrdého chleba na táckách? nepotřebovala jste to na něco?“ Čekající se zájmem otočili hlavy na mě a já jsem stejně zvučným hlasem pronesla: „to jste mě teda naštvali a mám u vás bochník staršího chleba, protože jste okradli mé králíky“. Všichni jsme se zasmáli, akorát já jsem se trochu styděla. Ale nenapravilo mě to.
😀 😀 😀
Karolino ty zvíře kočičí!!!! 27 krajíců tvrdého chleba 😀 😀 😀
Milá Matyldo, nič si z toho nerobte. Z Fábií majú fóbiu niekedy aj muži. Napr. našu sme mali asi 3 týždne, keď ma moj ( teraz už ex) zaviezol s hrdosťou na chatu – podnikový guláš – vzdialenú 15 km od najbližšieho autoservisu a hľúče zabuchol v KUFRI vozidla |-( . Na zavolanie prišiel mechanik, auto otvoril,ale Brziaka to stálo 500 Sk.
Ďalšia „milá“ udalosť nastala, keď nám týždeň pred vypršaním záručnej doby odišla riadiaca jednotka. To bolo istým sposobom šťastie, lebo inak by nás oprava vyšla na 14 000 Sk. V predajni boli ochotní a súčiastku promptne objednali. V Boleslavi boli rovnako ochotní a riadiacu jednotku urýchlene poslali. Lenže pri tej rýchlosti zabudli na jednu “ maličkosť“ – poslať k riadiacej doske aj PIN KOD. Takže v LM nám dosku vymenili, ale Fábinka naštartovať nešla. Nasledovala séria telefonátov medzi LM a MB, kým sa po niekoľkých hodinách stratený PIN KOD našiel a mohli sme slávnostne vodjet. (ninja)
Jedno je ale pravda, že se staršími autíčky bývala větší sranda – teda, jak se to vezme. (chuckle) Jednou se to tak schrulo, že jsem si musela z Lužnice odskočit do Prahy udělat výplaty. Tenkrát jsme měli s sebou Báďu i adoptivního synovce Martínka, kluci byli ještě poměrně malí. Odjížděla jsem někdy ve dvě v noci, protože to se zrovna vrátila parta od vedlejších stanů a bylo jasné, že usnou nad ránem, takže bych stejně nemohla spát. Cestou se mi ve škodověnce 120 rozsvítilo jakési červené světýlko. Zastavila jsem u krajnice a hledala v servisní knížce, co to znamená. Dopředu rozhodnutá, že pokud to nebude něco jako „okamžitě opusťte vozidlo, do minuty bouchne“, tak pojedu dál. Našla jsem ale jen, že je něco s brzdami, což mi bylo divné, neb já jsem přece zastavila. V práci mi pak kolega brzdy odvzdušnil a světýlko zhaslo. Bohužel ale při odpolední cestě na Majdalenu zhasl i motor, zastavila jsem u závor a motor se zastavil taky a ne a ne naskočit. Když se šraňky zvedly, tak na mě chvíli lidi v autech za mnou troubili a pak většinou objeli, až na dva automechaniky, kteří auto otevřeli a přišli na to, že jeden ze čtyř kabelů k čemusi je přepálený. Nějak to opravili s tím, že si tu obludu musím koupit novou, až se dostanu někam do civilizace.
Bylo neuvěřitelně úlevné vlézt druhý den ráno do lodi, na které nic nesvítilo a nic se nepřepalovalo. 🙂
Kudy jsi jela? Šraňky jsou u vsi Lužnice (tedy na hlavní u Lužnice) a pak v Třeboni, ale jen, když jedeš centrem. A v Majdaleně je přejezd přesně na druhou stranu od Lužnice… Další šraňky jsou až za Majdalenou na silničce od Cepu, ale to je okreska a tam jsi asi zrovna nemířila.
To se mě ptej, Apinko! (inlove) je to fůra let a já jsem byla ráda, že nespím. Prostě silnice, přejezd a lama bez zkušeností za volantem. (tmi)
Kdeže jsou ty časy, kdy auto bylo tak jednoduché, že se na něm nemělo co podělat a případnou závadu dokázal pořešit kdejaký kutil… Co naděláme, pokrok je holt pokrok, i když produkuje občas i odpadky.
Tak i Götebořice jsou pocukrované pár centimetry sněhu.
Já snad tuhle zimu nepřežiji. To špatné léto nás dostatečně nepřipravilo na dlouhou švédskou zimu. Hlava hrozí že se mi z toho kašle rozskočí. Na psí procházce se vždycky nadýchám studeného vzduchu přesto že si půlku obličeje zabalím do šály.
A děsně se těším na balík ale bojím se vydat na tak dlouhou cestu. Na štěstí mám ve čtvrtek čas u mé nové doktorky tak mě alespoň proklepe a poslechne. Potřebuji ujištění že to není nic horšího než bronchitida. Ale ta se může táhnout i měsíce podle mých špatných zkušeností. Snad to tentokrát nebude ten případ.
(dog) Garyk reaguje na každé mé kýchnutí a diví se že jsou procházky tak krátké. Těžko mu to vysvětlím. Kočenky léčitelky se na mne vykašlaly. Léčitelství se nekoná. Tak nač já je vlastně mám? A nebo mne berou jako beznadějný případ? :O (cat) Tindra se přijde šmajchlovat jen když je prázdná miska. (cat) A Daisy se mazlí na dálku, lehá si nablízku a když ji hladím začne svůj taneček. Je to těžké hladit kočičku která se točí dokolečka dokola.
Buďte opatrní v tom vánočním ruchu. Prchejte před bezohlednými lidmi kteří místo do rukávu kýchají a kašlou do vzduchu. A umývejte si v jednom kuse ruce. Ať nedopadnete jako já. Nakazila mne zřejmě paní v blízkém polském obchodě. Pracovala tam nastydlá kolik týdnů.
Tak se hlídejte a uhlídejte! (y) (y)
Matyldo, tak už jsem se dostala i k článku a… no promiň, ale dost jsem se nasmála (rofl) (rofl) (rofl)
Matyldo, budou tu dnes náramné komentáře. Já jen k té neznalosti. Kamarádi odjeli na 3 neděle na druhou stranu Zeměkoule. Bylo to v prosinci a mně svěřili byt s kocourem kámošem a stařičkého „Pažouta“.Fakt nevím, jestli to byla 604, nebo 605. Nikdy jsem v tom neseděla. Led, mráz, sníh, tma a Pažout byl zaparkovaný před nádražím a čumák měl 3 cm od koryta s kosodřevinou. První úspěch byl, že jsem pod sněhem objevila tu pravou popelnici. Oškrabala průhledy a zjistila, že mám problém. Já netušila, jak se tam dává zpátečka. Hlavička na šaltpáce byla fešácká, ale rozhodně nic nenapověděla. A já ten kvalt měla dát na první dobrou, protože to koryto bylo velmi veliké a betonové :@ Do vedlejšího autíčka si sedla omladina s kávičkou z automatu a když pochopili můj problém, tak se náramně bavili. Tak jsem vystoupila a s nevinným pohledem č.6 je požádala o radu. Suverén zasedl a … zvadl. Netroufal si. Ve finále jsme odcouvali společně růčo a pak jsem si konečně tu zpátečku zkusila. Na první dobrou 😉 (dance)
Mali ste niekdy Olcita?Ak nie,tak vaše trable s autami sú prechádzka ružovým sadom oproti tomu,čo tento zázrak rumunskej techniky vedel spôsobiť.Nikdy som nevedela,či pojdem autom alebo stopom.Ked neštartoval,tak bol mrtvý-ani neškrkol,po dvoch troch hoináích alebo dňoch aleboi týždňoch sa rozhodol,že bude jazdiť-tak šiel ako ďas.Nepomohlo nič,ani technici z Francie neprišli na pôvod týchto rozmarov.Nepomohlo dohováranie sani slubovanie úplatkov vo forme častejšej vonkajšej hygienz,či lepšieho benzínu.Bol to obostranne šťastný deň,ke´d sa naše cesty rozišli.
Oltcit byl moje první samostatné auto a s podobným problémem jsem občas zůstala trčet na cestě do práce. Nikdy nikdo nezjistil, co to způsobuje. Jinak byl velmi pohodlný a žral jako náklaďák
,,Štastný“ novopečený majitel s tím přijel domů. Velké jásání, obdivování, (světla svítí, stěrače stírají, klakson troubí…) Jenže když chtěli po slabé půlhodince znovu nastartovat, už to nešlo. V servisu zjistili, po ujetí cca 3 km z prodejny, prasklý blok motoru! Co dodat?
Chichi – že byl zázrak, že vůbec z té prodejny dojeli (chuckle)
Jo Oltcity. tak ty jsem měl dva po sobě.A tuhle závadu znám taky dobře. Problém byl v tom, že palivové čerpadlo bylo na vačce pravých válců a rádo si nechalo rozpouštět zpětné ventily (gumičky) No a taky rádo nasálo jakýkoliv sajrajt z nádrže. Ten se pak dostal do karburátoru a velmi často ucpal trysku prvního stupně karburátoru. Jediné řešení bylo na silnici rozmontovat karburátor a tenkým šroubovákem vyšroubovat tu trysku a tuto profouknout. Člověk pak smrděl benzínem jako neúspěšný sebevrah, ale jelo se dál. Doma pak urychleně vyměnit palivové čerpadlo. Když jsem to absolvoval potřetí došla mě trpělivost a čerpadlo jsem nahradil elektrickým ze Š.1203.
Ad prasklý blok v Oltcitu. Vypravěč slušně řečeno cigání. Na Oltcitu nic takového nebylo. Vzduchem chlazený ležatý boxer s protilehlými válci, kdy tělo každého válce byl samostatný odlitek, blok motoru prostě nemá.
A klikovka je v čem? A na čem jsou, ty chytrolíne, ty válce asi přišroubované. Takže blok to mělo, i když trochu jiný,než Škodovka.
Tato část nebývá obvykle označována jako blok motoru, mnohem častější značení bývá jako skříň ojnice a olejová vana. Kdežto na řadových motorech je to součást bloku válců a horní části skříně ojnice v celku. A tohle na oltciťáckém motoru opravdu není.
Hihi, verenko – moje první „otloukací“ auto byla Dacia. Prastará už tenkrát, ale stále svéhlavá a stále ve formě. Když chtěla, jela jako ďas. Když ne – odmítala např. startovat se zahřátým motorem, takže po třech dnech stání naskočila na první otočení klíčku, po zastavení u pumpy jsme roztlačovali…
Šiškriste teď jsme si vzpomněla, jak jsem našeho ouplně prvního tráboše tlačila v plesových šatech a botách na tááákových podpadcích v Modřanech u pošty do kopce, zatímco můj muž na mě něžně řval, přidej, přidej ! Nějací muži stojící na chodníku se mohli umlátit smíchy, já jsem se teda nesmála. Dokonce mám pocit, že jsem pak s miláčkem trochu nemluvila, páč jsem měla za to, že tráboš nejezdí, protože mu nevěnuje náležitou péči. No nakonec geroj náš šedozelený sešel na samovznícení. jednoho pěkného večera létapáně tuším 1985 nám v noci chytil jasným plamenem a už mu nebylo pomoci.
😀 😀 😀 😀
Oblíbená závada u trabošů byly zahnojené svíčky;v mezeře, mezi upevňovacím závitem a izolátorem se usadily saze, ty při startování za studena zvhly a svíčky nejiskřily. Musely se vyšroubovat a mezera kusem drátu vyčistit. Ono vůbec svíčky do dvoutaktů byly obecně tak trochu věda, pokud byly moc ,,studené“, špinily se a motor nechtěl chytat za studena a v zimě a za mlhy zvlášť. Pokud byly moc ,,teplé“, tak rychle odcházely kvůli degradaci izolátoru a elektrod.Optimální hodnota se musela vypátrat metodou pokus/omyl podle převažujícího režimu provozu.
Mikulášky, Mikulenky (Matylda doufám promine)
průběžné hlášení z rána – holčičky v noci obě kakaly i čuraly, a to vše vzorně na záchůdek (jsou neuvěřitelně čistotné), a vše jsou (zatím?) tuhé bobečky
ráno se zase krásně napapaly, mají chuť do jídla, to je asi dobře – a potom už se kočkovaly… teď vytuhly a spinkají v jednom klubíčku, je fajn že jsou dvě (h)
co budu muset řešit jsou ty očička, jinak zatím dokonce ani nepčíkají… dostaly včera první dávku odčervovadla, zatím z nich nic nešlo, ale bříška jsou veliká a tvrdá, začervení tam bude a asi dost velký
fotky už jsou nějaké první na rajčeti
http://meda-beda.rajce.idnes.cz/Adelka_a_Babetka
jo a ještě – včera jak jsem byla rozrušená, tak když jsme jely s Boxíkovou lovit koťata, nechala jsem doma zapálenou svíčku na adventním věnci!!!!!!!!!!! zjistila jsem to až po návratu
no, anděl strážný asi usoudil, že za ten dobrý skutek si nezasloužím vyhořet – ufffff
Tak to bylo o fous (sun) Bedulko. Já už několik let dělám v kuhyni místo věnce (není na něj dost místa) adventní protipožární tác (dance) AJETO
http://zdenabp.rajce.idnes.cz/Vanocni_2012/#advent_2012_002.jpg
Milá Bedo, jsi zlatá že se o ty drobky staráš. Měly holky štěstí. Jsou to krásná koťátka a budou z nich nádherné kočičky. Tak ať se ti podaří je dát do kupy. Co Kulička? Víš něco o ní? Ta na tom byla a je nejhůř. Držím jim všem palce! (y) (y) (inlove)
Bedo a spol. (h) teprve teď jsem dočetla diskusi o vaší „Velké mikulášské loupeži“, a musím říct, že jste (*) Smečka drží mrňouskám všechny palce a tlapky, vám lupičkám velice moc děkuje…
Dovolím si sem dát odkaz na Hadopasi, kde založila Beda fórum ohledně Mikulášek-Mikulenek
http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?t=2043
Kulicka – jeste v noci to byly nerviky, holcicka nepila a ani vubec nevymesovala, hodne jsme se baly ucpani diky parazitum. NASTESTI od rana jak pije, tak krasne cura i bobkuje, cervici jdou ven tedy v zastupech (pardon pro slabsi povahy), ale jdou! (nod) Antibiotika v injekci, prascich i kapkach zabiraji, manualni odbleseni a nasledny Frontline taky slavi uspech a Liza Kulicka je pry bez breberek 🙂
Ted jeste ten svrab (nikdy jsem nevidela usi v takovym stavu, i vetka pry takovy nanosy snad jeste nezazila) a prudusky a bude to snad temer zdrave kotatko (inlove)
Diky vsem za podporu!
No sláva, začíná se blýskat na lepší časy! (clap) Držíme palce dál. (h) (y) (h)
Boxíčku, ať Betyna pošle Zaně naskenovaný účet z veteriny, a pak další, dokud nebude Kulička v pořádku.
Ano 🙂 (cat) (h)
Podle fotek mají zoo v uších, kožíšku a bříšku všechna plyšata. Na jedné fotce od Jakkela je to jasně vidět. Ta koťata by se nového roku nedožila.
Autíčka možná mají smysl pro humor, ale já ho občas ztrácím, hlavně proto, že se pohybuji častěji v terénu (divokém a autoopraven prostém) než ve městě… Nutnost projet krkolomný úsek jsme v pošumaví jednou zaplatily ( -y, byla jsem tam s kolegyní) proraženou vanou. A není to ani čtrnáct dnů (má první terénní služebka takřka po roce), co jsme v Kraslicích s kolegou měnili kolo. S tou dírou v pneumatice se opravdu jet nedalo… Jinak je ale naše Škodověnka Yetti vozítko k nezaplacení, a pokud by někdo potřeboval menší šikovný teréňáček, mohu jen doporučit. Doufám, že to není nepovolená reklama 🙂
Přeji Matyldo zklidnění fábinky,jeden je bez auta jak bez ruky. Vyprávěl táta jak ještě malej potkal se svým otcem na silnici nešťatníky s fungl novým autem, kterýmu se kouřilo z pod kapoty, oni si příručku nepřečetli a otevřít kapotu neuměli, než jel kolem ten co uměl kapotu otevřít z auta šlehali plameny.
Jo jo povinnosti motoristů.
Tuhle brácha venčil pejsky a segra jela kolem něho ve svým autě. Když se potkali on jí povídá jak jsi na tom s olejem v autě, něco klape v motoru, prej dobrý, kontrolka nesvítí. Tak se koukli do motóra a motor byl téměř bez oleje. Furt nám říkaj doma chlapi, kontrolujte tekutiny ve voze a furt na to zapomínáme. Ale já jsem docela dobrej měnič kol, třeba :o) a letos jsem se za tátovi asistence dostala i k výměně prasklýho pera na tlumiči předního kola. Šlo to, jen je to zatraceně špinavá a namáhavá práce.
Matyldo,Matyldo, připomínáš hříchy, které děláme svým plechovým přátelům. Včera pro mne k vlaku z Prahy přijel můj mladý soused a upozornil mne, že olej nebyl měněn vloni ale již rok před tím a taky svíčky si vyžadují výměnu. Barvu na malou odřeninku vzadu vozím z Přerova někdy od září, Ach jo,je třeba mít na paměti, že když se něco pokazí, je to vždy v tu nejnevhodnější chvíli. Autíčko, autíčko, prosím vydrž, bo bez auta jsme na dědině v zadeli. (chuckle) (wave)
Bohužel, milé dámy, je to o tom, že pokud má být auto spolehlivé, nestačí mu jednou za rok otřít neprůhledná okna a vyluxovat vnitřek, když už je tam tolik bordelu, že řidič nemůže najít pedály. Aspoň jednou za půl roku by se na něj měl podívat, u starších modelů povinně, preventivně odborník. Vyjde to mnohem levněji, než řešit následky včas nepodchycené drobné chybičky. Před zimou by bylo velice vhodné zkontrolovat akumulátor, což potřebují i ty tzv. bezůdržbové, zjistit, zda alternátor skutečně dobíjí, to že po roztočení motoru zhasne kontrolka ještě neznamená plnohodnotné dobíjení, do nádrže nalít nějaké to odvodňovadlo a hlavně!!! Každý druhý rok nechat komplexně proměřit brzdy! Ona totiž brzdová kapalina vodnatí a brzdy pak při zahřátí ztrácejí účinnost. A olej je naprostá samozřejmost! Kolikpak z vás ví, jak často ho vaše poskakovadlo potřebuje vyměnit? Auta jsou blbuvzdorností i odolností zhruba na úrovni ročních batolat, při čemž platí, že čím novější, tím choulostivější a pokud na ně budete kašlat, pomstí se vám za to v tom nejméně vhodném okamžiku.
Matyldo, ani tě nestíhám litovat. Já jsem v Praze svou Fábinku potrápila ještě víc. Prostě jsem jí v těch hnusných kopcovitých kolonách v Praze, ale i na cestě z domečku, postupně zavařila spojku. Fábinka se mi pomstila přesně ve chvíli, kdy jsem mámu a jejího vídeňského bratrance se ženou potřebovala odvézt 100 km na oslavu 80. narozenin další naší příbuzné. Zůstali jsme, k velké radosti ostatních řidičů, viset v Patočkově před Strahovským tunelem. Fábinka dýmala a nedalo se nic dělat. Na oslavu jsme nedojeli a přišlo mě to na 20 tisíc. Tož tak. Ale to autíčko se snaží být na nás hodné, jen nemáme toho tátu, který by řekl, že ta spojka nás začíná mít dost a že bychom ji měly dát dopořádku za trochu menší sumu. Prostě jsem lama a musím za to platit.
Ještě jedno OT – Dede (h) , děkuju za fotodokumentací vovčího nadělení; samotnou mě překvapilo, jak věci z jedné krabice dokázaly zaplnit celý stůl. :O (y) (clap)
Tak si představte, že to byl KLÍČ!
Jsem volala do servisu a když jsem popsala, že Bobík naskočí, prskne, zhasne, tak mi doporučili, ať zkusím náhradní klíče – a ono jo! 🙂
Řekla bych, že auta mají smysl pro humor. Nás Dušan (Fiat Panda) na hranicích odmítl ukázat obsah kufru. Nestačilo mu to a rozhodl se, že klíčky nám prostě nevrátí a protože jsme měli jen jedny, situace byla veselá zvlášť pro ty, kdo stáli za námi. Po skoro dvou hodinách kroucení klíčem, kteréhos se zúčastnili všichni kolem klíče vydal, kufr neukázal a my jsem vystartovali nadzvukovou rychlostí v představě, co nám udělají ti, kteří čekali za námi. Škoda, že jsme nepřeváželi něco nedovoleného.
OT – Matylda jistě promine, ale to téma trošku zapadlo v sobotní a nedělní diskusi.
Boxíková správně připomíná, že nemocní Mikulášci jsou tři, z toho ten nejnemocnější u Bety. Připojuji se k jejímu návrhu, aby i záchranná veterinární péče pro Lízu Kuličku byla v režii Zvířetníků – je to asi ten nejlepší adventní počin, který můžeme spáchat. (h)
já bych řekla, že si to od nás zasloužej všechna 3 mikuláščí koťata…. nebo ne? :S
Ano ! (cat) (cat) (cat) (h)
Dočítám po náročném víkendu. Vidím, že jste zachránili koťata, myslela jsem, že dvě a ona jsou tři :O Jsem určitě pro, aby je Zvířetníci přijali pod svá křídla a jen, co to půjde – tedy někdy po výplatě – tak přisypu. Teď jsem měla trochu náročnější vydání, se kterým jsem nepočítala, viz nahoře.
Souhlas! (cat) (cat) (cat)
Mrkněte na Hady, je tam na Mikulášky založena diskuse.
Řekla bych, že auta mají smysl pro humor a to, co nám provedou, je baví. Dušánek (Fiat Panda) si zažertoval na hranicích – celníci chtěli zkontrolovat obsah kufru, ale odmítl se nejen otevřít, ale i vydat zpět klíče. Za námi byla kolona nadávajících, po dvou hodinách klíče vydal, kufr ale neotevřel a odjeli jsme bez kontroly. Škoda, že jsme neprováželi něco nedovoleného.
Včera mi taky nešel otevřít kufr – blbé bylo, že v něm byly zavřené holky a tudíž jsem nemohla čekat na sofistikovanou Jendovu pomoc, neb byl mimo domov a děvčiska už chtěla po vycházce domů. I nastoupila silová technika (zabrala jsem ze všech sil), dvérca si dala říct a laskavě se otevřela a vypustila obsah kuférku domů … samosebou, že jsem do zámku zabouchla kus hadru, který byl na dně kvůlivá tomu, aby to tam psiny nezaboredlily (čerstvě vysáto, proto ta opatrnost (chuckle) ).
Jj – zrovna aktuálně řeším čerpadlo … 🙁
Až jsem se orosila, milá Matyldo (inlove) , jak mi to připomnělo mého houkajícího Gécu. (whew)
Ale nemusíme přece všechno umět, že? Zvláště to, co doopravdy nemusíme. (chuckle)
Přeju všem krásný den a celý první prosincový týden. (h)
Máš pravdu, nemusím umět všechno. Fábina si vybila baterku znovu. Ten problém prý způsobovalo staré autorádio. Mám od mechaniků půjčené jiné a když se mi bude líbit, můžu si ho od nich koupit 🙂 Teď jen čekám na účet za opravy z poslední doby… (wasntme)
Ani ne tak staré, jako špatně zapojené. Všechny tyhle hračky by se měly vyjmutím klíčku ze spínací skříňky odpojit od napájení, stačí ten napájecí drát k rádiu přehodit na jinou, t. j. vypínanou pojistku a je po problému. Jenže to potom rádio nehraje, když neběží motor a to je pro některé jedince závada dosti podstatná. Raději si několikanásobným hlubokým vybitím zničí akumulátor.
Matyldo, ty nemáš opraváře, ale anděly (angel) (angel) . Moc krásně píšeš. Vzpomněla jsem si na naše staré embéčko, poklad, co s námi odjezdil 24 let. My ho v tom dvaadevadesátém neměli prodávat 🙁 . Měla bych dneska veterána, který by se dal opravit základní sadou nářadí, s sebou by to chtělo vozit jen náhradní klínový řemen nebo punčochy. Možná už by byl přelaminovaný na trabanta (chucle) , ale měla bych ho ještě dneska ráda. Toho favorita, co má tatínek od té doby, taky miluju, a děsím se chvíle, kdy si budeme muset pořídit něco se zabudovaným počítačem (envy).
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Někdy jsem ráda, že můj řidičák je pokrytý prachem a léta nepoužívaný (chuckle) Boty mi ještě nestávkovaly (wave)
Taky jsem jednou nemohla otevřít kufr. Byly v něm tašky se špinavým prádlem z chalupy a týdenní nákup potravin včetně čerstvých pstruhů. Naštěstí mám hatchback a tak jsem všechno vytahala přes sklopené zadní sedadlo. Druhý den jsem svým pečlivě pěstovaným hláskem zn. Blondýna a technika poprosila svého exchotě o pomoc. Protože mě opravdu dobře zná, pravil něco o tom, že to bude nějaká maličkost, ať mu zatím uvařím kafe, a odebral se k vozidlu. Na kafe se vrátil za hodinu a půl a nemluvil. Až když ke kafi obdržel ještě panáka, dozvěděla jsem se, že v zámku byl zapadlý kamínek a že se mu ho podařilo vyšťourat. Jsem moc ráda, že jsem mu nešla asistovat. Když si představím toho dvoumetrového chlapa, jak mu trčí půl těla na chodník a hodinu a půl s baterkou šťourá v zámku mojí Fabči, směju se ještě dneska. Tenkrát by mě buď zabil nebo bychom se smíchy umlátili oba – a co by potom dělali naši sirotci (rofl)
Renato, výraz „Blondýna a technika“ mám pečlivě nacvičený a používám ho na všechno od auta po počítač 🙂 Ale bylo hezké, že mladík ani nekomentoval to, že si neumím zvednout kapotu 🙂 Já se holt některé věci učím pomaleji (chuckle)