Jedno z období mojí praxe, na které velmi ráda vzpomínám, je několikaletá spolupráce s Vysokou školou veterinární v Brně, konkrétně Katedrou reprodukční medicíny. Umožňovali jsme budoucím veterinářům vyzkoušet si v praxi u nás vyšetření dojnic i telat, vždy samozřejmě pod dozorem jejich pedagogů.

Byla to oboustranně výhodná spolupráce, protože já jsem měla k dispozici perfektní vyšetření, ošetření zvířat a léky zdarma a studenti mohli získat tolik potřebnou praxi přímo v terénu. Studenti k nám jezdili vždy rádi, a nejen proto, že na konci semestru jsme je vzali do družstevního vinného sklepa na košt.

Jezdilo k nám jedenkrát za čtrnáct dní tak pět, šest studentů se svým asistentem, a já jsem pro ně měla vždy připravenu na vyšetření kolekci krav s různými reprodukčními problémy. Tomuto vyšetření se v zootechnické hantýrce říká sterilita, protože vlastně odhaluje důvody, proč se u krav neprojevila po určité době po porodu říje, případně když byla, tak proč přešla potichu, proč kráva i po několika inseminacích nezabřezává, zda jsou na vaječnících cysty nebo jiný problém.

Trochu na vysvětlenou. Pohlavní cyklus u skotu je 21denní, podobně jako u koní a prasat. První říje po porodu přichází zhruba za 20 dní, ale to se ještě kráva nezapouští, může se zapustit nejdříve ve 40. dnech po porodu za předpokladu, že je zdravá a říjový hlen, vytékající z pochvy, je čirý a bez známek hnisu. No, a když jsem tedy některou krávu nepřistihla do 60 dnů po porodu, že se běhá – to je zootechnický terminus technicus pro říji u krav (klisna žádá a prasnice se bouká), vybrala jsem ji pro vyšetření.

Vyšetřuje se rektálně, ruka se vsune do konečníku, přes střevo se uchopí děložní krček a postupuje se opatrně dál až k děložním rohům a vaječníkům. Veškeré stavy jednotlivých orgánů mají svá odborná pojmenování, takže moje záznamy v sešitu byly následující:

83 225, 51 pp, DIII, LV cysta, PV CL pers., apl. in.DIR, kontrola za 10 dnů.

Přeložím: kráva číslo 83225, po porodu 51 dnů, děloha velikosti 3 (zvětšená), na levém vaječníku cysta, na pravém žluté tělísko persistující (přetrvávající), aplikován injekčně Dirigestran, zbytek je jasný.

Vyšetřoval vždy odborný asistent, pak si sáhli za jeho přísného dozoru studenti a ověřili si diagnózu. No, a sáhla jsem si i já, protože mě to velice zajímalo a měla jsem jedinečnou možnost se hodně naučit.

Jak praví ústy svého šéfa v knize To by se zvěrolékaři stát nemělo James Herriot: „V kravském zadku se naučíš víc než ve velké encyklopedii.“ Pokud přijeli studenti šestého ročníku, vybrala jsem pro ně i březí krávy a jalovice, protože to už byli studenti, kteří měli za sebou praxi a nebála jsem se je nechat vyšetřit i gravidní zvířata.

Někdy s nimi přijel na vyšetření i pan profesor Luboš Holý, vynikající kravský a hlavně koňský gynekolog, zpěvák BROLNu a skvělý člověk. Nezapomenu na to, jak, maje paži až po rameno v kravském rektu, na celý kravín zahlaholil: “A tož cérky, kerú si dáme, nějakú horňáckú?“ A začal, svým krásným zvučným hlasem, na celý kravín. No, a protože jsme na břeclavské dědině, všeci sa přidali, i já. A krávy stály, ani se nehnuly.

S jídlem roste chuť. Chtěla jsem vyzkoušet v našem chovu přenos embryí, neboli embryotransfer. Proč? Jednak mě to zajímalo, pracovníci VŠV byli ochotní ho udělat v rámci studijního programu zadarmo, a já bych mohla mít od vynikající plemenice víc telat najednou.

Generační interval u skotu je totiž dlouhý. Když vyberu plemenného býka pro svoje krávy a jalovice, musím počítat s následujícím. Kráva zabřezne, 9 měsíců nosí tele, otelí se, narodí se jalovička, dalších 15 měsíců roste, než ji mohu zapustit. Zapustím ji a čekám dalších 9 měsíců, než se otelí a začne dojit, neboli, výsledek mého snažení, tedy zda jsem vybrala správného plemeníka, zjistím až po 33 měsících. Je to nevděčná práce.

No a embryotransfer nabízí částečné řešení, minimálně to, že od vynikající dojnice získám vícero potomků najednou.

Dárkyni jsem měla dávno vybranou: vynikající původem, vlastní užitkovostí i charakterem. Příjemkyně byly jasné. Příjemkyněmi jsou vždy jalovice, aby jejich pohlavní orgány nebyly ničím pozměněny. A musí jich být poměrně dost, tedy na jednu dárkyni alespoň 25 jalovic. Pohlavní cyklus dárkyně i příjemkyň se musí naprosto přesně sjednotit, provádí se to hormonálními přípravky a jednotlivé inijekcese musí aplikovat v přesných časových intervalech.

Velmi, velmi zjednodušeně popíši postup. U dárkyně se hormonálně vyvolá polyovulace, tj, místo jednoho vajíčka, které každých 21 dnů dozrává na vaječníku, dozraje na vaječnících vajíček více. V patřičný čas se kráva inseminuje, neboli uměle oplodní. Za několik dnů, kdy za normálních okolností oplozené vajíčko sestupuje do dělohy, aby se v ní uhnízdilo, se krávě děloha vypláchne, a nastává nejnapínavější děj – pod mikroskopem se hledají oplozená vajíčka. Ta se potom pipetou vloží do děloh příjemkyň. No, a pak už se jen čeká, jak to vše dopadne, zda se embrya uchytí a kolik telátek se narodí.

Takže jsme všechno nachystali, podle instrukcí Dr. Holého „napíchali“ dárkyni i příjemkyně, inseminátor kravku inseminoval, no a v den D přijel hvězdný tým. Naprosto jedinečný tým, který by mi tehdy mohli závidět leckde v Evropě, v čele s profesorem Holým, Dr. Lopatářovou a dalšími.

A já, která se týdny nervovala, chystala zvířata, počítala hodiny, píchala injekce, já se s nimi přivítala a rozloučila zároveň. V den, který měl završit moje několikaleté úsilí, jsem se jela naposled rozloučit s mým tatínkem, který před několika dny náhle zemřel a přesně 26. 2. 1992 měl pohřeb.

Hvězdný tým naprosto nezklamal, bylo nalezeno osm embryí, které byly přeneseny do děloh připravených příjemkyň. Zahnízdilo se jich šest a také se šest telátek narodilo, samozřejmě i zde platil zákon schválnosti, ze šesti telátek byli čtyři býčci a jen dvě jalovičky. Ale dárkyně sama při další přirozené říji po inseminaci zabřezla a narodila se jí jalovička.

A to byl první a poslední přenos embryí, který se u nás v družstvu uskutečnil. S výměnou vedení podniku a změnami, které v 90. letech v zemědělství nastaly, skončila i spolupráce s Vysokou školu veterinární.

Rok 1992 byl pro mě rokem tragickým, protože tři měsíce po náhlé smrti tatínka zemřela i moje maminka, oba relativně velmi mladí, bylo jim66 a64 let. Letos jsem vzpomínala, je to 20 let od mého embryotransferu, a také od smrti mých rodičů.