ROZHLEDNÍK: Dreamtime story (7) Přišli jsme ze Země

Tuto legendu nám vyprávěli lidé kmene Wirangu co žili u městečka Ceduna na západním pobřeží v Jižní Austrálii u velké zátoky.

 

 

 

Před dávnými a dávnými časy se od severu řítil po obloze k zemi veliký meteorit. S ohromným rachotem dopadl na pláně nedaleko osady Eucla. A protože byl tak veliký, tak vytvořil v zemské kůře velkou prohlubeň. Meteorit se odrazil zpět, vysoko na oblohu letěl dál nad mořskou hladinu Velké Australské Zátoky, kde s ohromným hřmotem, syčením a prskáním zapadl pod hladinu.

Meteorit byl po své cestě vesmírem rozžhaven a tak ve vodě vytvořil velké množství vodní páry a všelijakých plynů. Nebyl to však obyčejný meteorit. Ve skutečnosti to byl duch Tjugud. V hlubokých vodách, nedaleko, spala žena – duch Tjuguda. Tuto všechen ten hluk vzbudil a velice rozzlobil. Zařvala a s ní zaburácely i všechny přírodní živly. Vichr fičel krajinou, kterou bičoval hustý lijavec a strhoval sebou hustý, vířící prach.

Ze spojení dvou duchů, Tjugduda a Tjugudy se zrodil člověk. Nebyl to však člověk obyčejný, ale člověk ohromných rozměrů, obr. Vynořil se z hlubokých vod zátoky a plaval labyrintem krasových jeskyní, které jsou zde pod zemí a ústí do moře. Pak se jednou jeskyní na pláni Nullarbor vynořil na zemský povrch.

Tak se zrodil člověk kmene Wirangu, obyvatel pobřeží. Wirangu se vydal směrem východním. Jak se na obra jeho velikosti slušelo, tak kroky obrovskými. Při každém jeho kroku se země zatřásla a kde došlápl, vznikla prohlubeň. Tyto skalní prohlubně se později zaplnily vodou a jsou to skalní tůně, které dnes v tomto kraji vidíme. I dnes se dá lehce sledovat jeho cesta, kudy šel, od jedné tůně k druhé.

Když došel k místu, kde dnes leží osada Coober Pedy, tak byl už velice hladový. Proto si vyhledal trochu jídla a zapálil si oheň. Ten byl však velmi prudký a vydával ohromné množství tepla. Spousta vody z těla člověka tak skanula do okolní země, kde byla zachycena kameny obsahující už bez toho hodně vody. Nádherné barvy zuřícího ohně byly tak vdechnuty do těchto kamenů. Přeměnily vodu do nádherných barev. A to je barva opálů, které zde dnes stále nacházíme.

 

Do češtiny převyprávěl George Švehla

 

Aktualizováno: 27.11.2012 — 09:37

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Představa, že se člověk rozpustí do krajiny je… zajímavá.
    Děkuju, milý Georgi, dreamtime jsou skutečně oknem do úplně jiného světa, který si vytvořili lidé, kteří se od nás zase tak neliší.

  2. Georgi, prosím tě, potřebovala bych vědět nějakou vědeckou publikaci právě o dreamtime, myslím, že se někde u prvních článků nějaká kniha zmiňovala. Cizinština nevadí. Potřebuju to pro srovnávací blemc o vývoji civilizací a jejich mytologie. Dík moc.

    1. Milá Io, budeš muset počkat, George mi to poslal dřív, páč se zase někde toulá bušem s cílem opět něco oslavit 😛
      On se ozve, až se vrátí 🙂

          1. Já nic, to jen naše smečka zajíců plní celkem konkrétní přání lvice… ale navrhnu, dík!

    2. Io, pod dojmem vyprávění o obrázcích, které objevil a mapoval George Chaloupka, jsem si v Amazonu objednala Journey in Time, je to teda druhá ruka, protože kniha byla tehdy světově docela rozebrána. Ale když to není přímo pro Tebe, docela se lakomím. (blush) A taky netuším, zda to je to ono pravé. Hlavně nevím, jak tuto vzácnost dopravit ke lvici.
      Co se týče žížal, nedá se nic dělat, budu muset vyloupit Orionku. (wasntme) Jsem zvědavá na recence: Mladá autorka nás zavedla do nesmírně zajímavého světa žížal. Aneb Bez žížaly ani ránu. Zdravá žížala, základ rodinného štěstí, atd. (chuckle)

      1. Díky, JJ i Vave, píšu si a předám lvici.
        Nemyslela jsem nezbytně půjčit knihu, Vave, ono se to bude dát možná sehnat přes knihovny.
        Jo a žížaly, no, žížaly… já nesmím moc naznačovat, protože by někdo mohl vystopovat, že jsem se přihlásila k textu, kterej má být v soutěži anonymně, ale… všechna tři podezření jsou správně, zejména c). 😀

  3. Zase jedna moc pěkná legenda… Díky, pane Jiří. Jen by mě zajímalo, kam až reálně může sahat lidská paměť.
    Ono toho v průběhu života Země na její povrch napadalo už celkem dost, ale třeba za tuhle pověst může kráter Gosses Bluff, který leží asi 175 km západně od Alice Springs. Vznikl odhadem před 140 miliony let při dopadu asteroidu (nebo komety) s průměrem okolo 1 km. Těleso se zabořilo několik km pod povrch a pak se vypařilo. Na povrchu Země vznikl kolem místa dopadu kráter o průměru 22 km a Aboriginci ho nazývají Tnorala a je pro ně posvátný…
    Mimochodem, už chápete, jak úžasné je uvažovat v geologických dobách a rozměrech? 😀

    1. Moc krásné povídání, milý Georgi. To povídání je úžasné a geologické rozměry fascinující …. (h)

    2. Milá Terro-san, zrovna mi moc dobře nejde – uvažovat v „maxi“ jednotkách, ať už jde o historii Země nebo celého vesmíru. V NY mají v muzeu historie přírody cosi jako simulaci velkého třesku (ve výši asi 3. patra), od té místnosti se jde spirálou dolů a na zábradlí jsou údaje o tom, co se v které době ve vesmíru dělo – vzdálenosti na chodníku jsou úměrné časovým úsekům. No a pak dojdete až dolů a tam je napsáno – kdybychom teď měli zobrazit historii vývoje člověka, byla by to vzdálenost síly jednoho lidského vlasu… a tam já končím s představivostí 😀 Je zajímavé, že „mikro“ vzdálenosti, tedy cesta na opačnou stranu škály mi nevadí 🙂

    1. Neřvou nějak moc ? Je to teda dost zoufalý ! Jak když na nože berou … slyším jasně a zřetelně auuu, jauuu…

      1. Oni MAJÍ ječet zoufale a skoro v jednom tahu – to je projev zdravého medvíděte, neboj. Je teda fakt, že kam se na ně hrabou Kamčatky… a to jsou ještě hluší.
        Ale už jsem je chytla u kojení a to vrní téměř normálně. 🙂

  4. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Dík za další povídání z prastaré Klokánie

    1. Hlasím, že jsem asi úplně blbá, ale jak na Hadopasi chodím víc než jen svátečně, tak nějak nemůžu najít co mám hledat (wasntme)

        1. Děkuju! Vypadá to, že ta moc pitomá asi zase nejsem… hned vzápětí se mi podařilo se tam dostat a snad i trochu pochopit systém !

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN