Jak jsem se už několikrát v těchto povídáních zmínil, tak poslední čtvrtletí v každém roce je v naší famílii ve znamení různých rodinných oslav. Abychom snad nevyšli ze cviku nebo naše zažívací orgány snad nezlenivěly, tak na Martina, tedy 11. 11. se odehrávaly křtiny nejmladšího člena rodinného klanu, Tomáše Josefa.

Babička křtěňátka, tedy moje žena Míla, zorganizovala pěknou svíčku s plným jménem křtěnce vyvedeným v blankytně modré barvě. Pak ještě několik dnů před událostí trávila čas v kuchyni přípravami dobrot, včetně velice chutných koláčů. Mě bylo řečeno, že památnou svíčku nutno vyfotit, což jsem bez odmluv provedl, protože kdyby ne, tak by mě bylo odepřeno přecpat si žaludek nachystanými dobrotami. Také došel balík od kamarádů a v něm mimo jiné i vzácný dárek pro Tomáška, kterého si bude moct užít, až mu bude 18 let. Litr výběrové, doma pálené, slivovice. Takže hoch má dobrý základ do života. Ještě mu není půl roku a už na něj čekají 2 litry ohnivé vody z moravských švestek. Tu první flašku od kamarádů dostal, když se vylíhl.

Máme tu u klokanů jaro v plném proudu. Před domkem nám kvete a za bzukotu včel voní lípa, co jsme kdysi sázeli. Sice pár dnů, tedy 9. a 10. listopadu, bylo pošmourno, honily se bouřky, pršelo a u nás v horách jsme byli dokonce i v mračnech, ale nedělní ráno, 11. 11. nás na modroučké obloze přivítalo sluníčko a na tuto roční dobu nezvyklé chladno. Bylo jen 7°C. Evidentně si to umí, ti co to počasí na tento den zařizovali, tam nahoře spolehlivě obstarat. No, není nad důvěrné a úzké styky, že ano.

A tak ještě za ranního šera jsem vyšel do opuštěných ulic i s oběma Habsburky na procházku, které se kupodivu zúčastnil i Ferdinand, který v poslední době rád vynechává. No není už žádný mladík a tak se mu nedivím. Ale tento den, jako by věděl, že jeho zbytek stráví společně s Maxmiliánem v garáži, se vydal s námi. Navíc, čokli šli volně ložení, ulice byly opuštěné jako by se v noci udál konec světa, který by měl, podle různých zpráv, vypuknout až 23. prosince.

Dopoledne jsme naskládali do našeho přibližovadla spousty připravených dobrot, skládací židličky a stoleček, protože oslava po křtinách byla pánována jako piknik v pěkném parku jménem Jubilee u mořské zátoky Rozelle, ve čtvrti Glebe, kde rodinka novokřtěnce bydlí. Ostatně to je ten stejný park, kam Míla před 42 lety jezdila s Petrem, nyní tatínkem Tomáška, na procházky s kočárkem. Pod ty stejné velké fíkovníky, co tam stále rostou. Před jedenáctou jsme ustájili Habsburky v garáži, dostali každý kost na hryzání, my jsme kopli do vrtule, a odjeli směr Glebe.

Tam jsme zajeli nejdříve k mladým, vyložit z auta dobroty co by měly zůstat v chladu, jako bramborové saláty a já vyfotil převlékání Tomáška do slavnostního, sněhobílého, památného roucha. Toto bylo dodáno rodinou Kirsty a šila je Tomáškova prababička na křtiny Kirsty a jejích sester. Takže roucho dědičné, ručně tvořené a vyšívané. Po menším zápasu se Kirsty podařilo Toma do tohoto výtvoru napasovat a když toho konečně dosáhla, tak Tomášek se na tu nádheru promptně vyblinkal. Co na to řekla jeho matka, se nedá napsat, protože by vám znachověla obrazovka.

Potom jsme se přemístili ke kostelu sv. Jamese, tedy sv. Jakuba, který jsme před 42 lety navštěvovali s malým Petrem a později i Martinem. V parku před kostelem už byla rodinka naší schovanky Blanky, mladší sestra Kirsty s manželem, jinak kmotři Tomáškovi a rodiče Kirsty, tedy druhá babička a děda. Ovšem nechyběla ani rodinka Martina v plném počtu. Křest se odehrál bez zádrhelů k všeobecné spokojenosti. Tomášek byl hodný a neřval, jak se občas při těchto událostech děje. Asi proto, že byl křtěn vodou dovezenou ze Svaté Země z řeky Jordánu, což zorganizovala také Míla. Po úspěšném obřadu a obligátním focení, jsme se rozjeli k blízkému parku.

Zde se zrovna uvolnilo místo pod přístřeškem, kde je stůl a lavičky a tak byl námi okamžitě okupován. Pak se začalo snášet jídlo a pití, další židličky a deky na zem. Děti, tedy Fynn, Míša a Jana okamžitě okupovali nedaleké prolézačky a skluzavky a dospělí se začali za živého hovoru věnovat popíjení různých vín a piva za pořádání dobrot. I když bylo kolem jedné hodiny po poledni a sluníčko se snažilo, seč bylo, tak bylo až chladno, bríza od moře rozhodně teplá nebyla.

Po spořádání studené mísy, tedy chutných masíček a uzenin s čerstvým chlebem zalitým Bernardem, Kozlem a různými víny, odešli Petr s Martinem k barbecue udělat sausages. Tedy grilovat přinesené syrové masové výrobky, které mají od klobásů a nebo jitrnic hóóódně daleko. Grilovací zařízení je standardní vybavení parku, je to elektricky vytápěná nerezová deska, která po stisknutí knoflíku začne hřát. Zadarmo.

Po vypití dvou piv bylo vše hotovo a přineseno ke stolu. Teď přišly na řadu zelené i bramborové saláty a další tekutiny. Korunou všeho pak byly 2 dorty, štrúdl a koláče. To už bylo po páté odpolední a po několika hodinách ládování žaludků jsme všichni jen odfukovali. Tomášek byl po celou tu dobu hodný v kočárku a o ostatních dětech jsme ani nevěděli, jak byly zaměstnány na atrakcích pro ně stvořených.

Akce se povedla, počasí přálo, a kolem půl šesté jsme se začali rozjíždět do svých domovů. My jsme domů dorazili až skoro o půl sedmé večer, vypustili Habsburky na zahradu, vyložili věci z auta a jali se pracně trávit dobroty za odpoledne spořádané. Staršímu organizmu to dá jaksi více zabrat. Teď už nás čeká jen příští víkend, oslava Míliných 70. narozenin a pak hned ten další, abychom snad nevyšli ze cviku, oslava dvojitých narozenin kamarádů u jednoho na farmě. Takže na kvapně se blížící Vánoce a Silvestra budeme mít těla patřičně trénovaná.

Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Tomaskovy_krtiny_11._11._2012