PSI: Bertrám a vetřelkyně

Kdysi jsem někde slyšela hlášku, že dobrými skutky by se člověk neměl chlubit, protože pak z nich přestanou být dobré skutky. Já ale historku, kterou vám budu vyprávět, nepovažuji za nějakou formu dobrého skutku, ale spíš za milý zážitek s dobrým koncem a ponaučením.

 

 

Ještě než začnu, ráda bych příběh věnovala – věnuji ho s velkým díkem Tosce, která pro mě udělala něco moc hezkého, ačkoliv se osobně vůbec neznáme. Tosca mi svým činem dokázala, že fajn lidi stále existují a že má smysl být takový – začínám opět věřit, že to není zbytečné a člověku se jeho dobro, vyslané do světa, vrátí. Takže díky, Tosco 🙂

A teď k příběhu: s manželem a parsonem Bertrámem jezdíme k mým rodičům do vesnice, která sousedí s naším městem. Ten den byl už večer – rychle se už stmívalo, bylo hezké, poměrně teplé jaro. Vjeli jsme po hlavní ulici do vesnice a už jsme zatáčeli u hospody do serpentýny, která vede k našim, když jsme si najednou všimli, že nám náhle přes cestu přeběhlo zvířátko velikosti malé kočičky. Na to jsme v tomto místě zvyklí, jezdíme opatrně a kočičku vždycky necháme pohodlně přeběhnout.

 

 

Jenomže mně bylo na běhu zvířátka něco divné – takhle hopsavě přece kočka neběhá. Zvířátko se navíc, jak jsme viděli ve zpětném zrcátku, vrátilo doprostřed vozovky a tam usedlo. Jedná se o celkem frekventovanou silnici, ale naštěstí právě nic nejelo, manžel tedy otočil auto a na místo jsme se vrátili. Vystoupila jsem z auta a ve zvířátku jsem okamžitě identifikovala mrňavé hnědé štěně. Široko daleko nebyl ani jediný človíček.

Štěňátko se ke mně celkem mělo, tak jsem ho vzala do náruče. První, co nás napadlo, bylo vejít do hospody a zeptat se, jestli někdo pejska nedokáže k někomu přiřadit. V místním restauračním zařízení jsme byli sice poprvé, ale připadali jsme si, jako bychom tam chodili více než často – u stolu seděl můj kolega z práce a za barem stál manželův známý. Štěníka neznali a nevěděli, komu by mohl patřit.

Rozloučili jsme se tedy a vydali jsme se po vesnici za účelem marného hledání majitele štěňátka. Během následujících hodin jsme mluvili se spoustou lidí – musím nerada podotknout, že ochota pomoci najít majitele štěnda byla pramalá. Také pozdější telefonáty do rádia a do nejrůznějších institucí, kde jsme očekávali pomoc, nás zcela zklamaly.

Štěněte jsme se ten večer již nezbavili, dospěli jsme tedy k názoru, že ho někdo mohl vyhodit z auta (podle mého soudu, notně podpořeného postupujícím stmíváním, bylo navíc štěňátko poměrně dost škaredé; dodatečně se srdečně omlouvám – brzy zjistíte, proč). S nepořízenou jsme tedy vyrazili domů bohatší o jednoho psa. Parson Bertrám zatím celou akci sledoval s jistou dávkou zvědavosti, netušil totiž, že mu to škvrně vezeme do jeho výsostného teritoria.

Po příchodu do bytu začal jedináček a rozmazlenec Bertrám tušit zradu – někdo náhle sedal na jeho gauči, mazlil se s jeho paničkou atd. atd. Poté, co se Bertrám pokusil štěňátko ve hře převálcovat, bylo mu mordování zakázáno a tím se sobeček Bertrám zatvrdil. Má zvláštní způsob projevování žárlivosti – trochu nám to připomnělo knížku o Robinovi od Z. Frýbové – štěňátko neuvěřitelně zvědavým způsobem okázale ignoroval, když bylo štěně na gauči, Bertrám seskočil okamžitě dolů.

Nesnesl pocit, že by s vetřelcem sdílel společné patro, natož pak cokoliv jiného. Bertík je ale jinak naprosto neškodný a svoje žárlení pojímá spíš jako psychologický teror zacílený na mne. Jelikož mu nešlo vysvětlit, že štěně nejpozději druhý den někam odevzdáme (doufali jsme, že majiteli), tak si Bert svoje domnělé utrpení prožil opravdu až do dna a nám to neváhal dát důrazně najevo.

Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem si malou nalezenou fenku prohlížela a náhle se mi na ní něco nezdálo – polilo mě horko, když jsem si uvědomila, že ten šeredný voříšek (pardon, pardon) vypadá… jako… border teriér! Obrácení ouška a nalezení tetování už bylo dílem okamžiku. Udělalo se mi úplně šoufl, když jsem si představila, jak tam prcek lítal po silnici… ale na druhou stranu jsem měla aspoň stopu – plemenná kniha mi jistě prozradí chovatele a už bude komu štěňátko vrátit.

 

 

Poté, co jsme prožili noc plnou vášní (venčení každé 2 hodiny, parson neustále ve střehu, jestli nedávám štěněti lepší pamlsky než jemu, jestli neberu štěně do postele, že by se jako šel smrtelně urazit na pelíšek), jsem hned druhý den ráno volala poradkyni chovu plemene border teriér. Paní byla velmi ochotná, ale vzhledem k tomu, že byla neděle, neměla přístup do databáze.

Dohodly jsme se tedy, že vyvěsím inzerát na stránky klubu chovatelů teriérů a v pondělí ráno se spolu spojíme a dohledáme, komu štěňátko patří. Pak jsem se vydala na procházku s oběma pejsky. Místní pejskaři mě nadšeně zdravili a chválili nově štěňátko – tak jsem všechny musela zklamat, že štěndo u nás, doufejme, jen přenocovalo a co nejdříve se vrátí ke svým majitelům.

Po návratu domů nám jako na povel začaly drnčet mobilní telefony jak splašené. Volali majitelé štěňátka (mně paní a manželovi pán) – na noc museli kamsi nedobrovolně odjet, nechali štěňátko s dalším dospělým pejskem v zahradě a štěník si nejspíš našel dírku v plotě a vydal se na průzkum vesnice. Když se ráno vrátili, s hrůzou zjistili, že štěně v zahradě chybí.

První cesta vedla samozřejmě do hospůdky, kde pán získal ihned číslo na mého manžela, a po sousedech, kde naopak paní získala od mého kolegy číslo na mne. Štěňátko jsme tedy do půl hodiny od telefonátů vrátili šťastným majitelům. Při předání se ozvala rána jako z děla – to Bertrámovi spadl kámen ze srdce, že vetřelkyně už je pryč…

A poučení, které pro mne vyplynulo z tohoto příběhu? Bylo by fajn, kdyby pejsci, kteří se vyskytují venku, měli obojky a na nich patronu s telefonním číslem. Už jsme našli několik pejsků a jejich vrácení majitelům byla pokaždé celkem detektivka. Kdyby bylo možné ihned majitele kontaktovat, majitel by si ušetřil velký strach o pejska a jistě i pejsek by nemusel prožít tak dlouhý stres.

 

 

Aktualizováno: 14.11.2012 — 11:14

111 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. prima příběh!
    Za dobrý skutek považuju i to, že jsi ho sem napsala a rozzářil mi den. děkuju! Víc takových sdílených dobrých skutků!

    BTW
    Žiju v Irsku a ady mají psi (a snad dokonce i kočky) přímo ze zákona povinnost být identifikovatelní – každý pejsek na veřejnosti MUSÍ mít takovou tu kovovou placku se jménem, tel. číslem a někdy i číslem čipu.

    Už se mi to mockrát hodilo, když jsem nějakého tuláka mohla hned zatepla „nabonzovat“ majitelům :o)))

  2. Obojek s patronou Penuša nosila asi půl roku. Když ztratila čtvrtou patronu, ztratila jsem já trpělivost. Od té doby chodí po lese „nahatá“ – bojím se, že se někde zachytí a uškrtí. Teď už ne tolik, ale ve svých šíleně fotonových letech to bylo dost pravděpodobný.

    Taky mě dostalo škaredý štěně. 😀
    A jak vidno, tetování do ucha je antiblbý, nevadí pod kůží jako Nesině ten její čip (vím, že ji bolí), dá se přečíst bez čtečky a nedá se na něm uškrtit. Asi to nebude tak od věci. 🙂

  3. Dobrý večer, moc děkuji všem za dnešní hezkou diskusi a milé komentáře. Dnes jsme jeli kolem bordeřího bydlíku a naši malou nalezenkyni (dnes už pěknou dospělou teriérku) jsme viděli. Je z ní velká šikulka a už se naštěstí drží doma (h) (dog)

  4. Lindo, to je krása! A s tím obojkem je to pravda. Nedávno jsem měla neuvěřitelně podobnou příhodu, akorát že ten ,,bordelteriér“ byl dospělák a na obojku měl kapsičku s kontaktem na majitele. Ti u nás byli během několika hodin, jen co se uvolnili z práce.
    A jedna báječná zpráva: Před půl rokem jsem se, myslím zmiňovala o opičce kosmanové, co musela na císařský řez a ze tří dětí přežilo jen jedno. Najisto jsme počítali s tím, že další mimčo už mít nebude… Před dvěma dny porodila naprosto v pohodě krásného velikého prcka, o kterého celá rodinka vzorně pečuje (h)

  5. Moc prima čtení :*
    Připojuju se k držení palců marodům (y) (y) (y) (ale tobě, Heduš, tobě ne, protože tebe tím Matka Příroda zachránila, jinak bys nezaspala do porodu – a to by pak bylo překvapení (chuckle) ).

    1. Kdyz ja si nejak porad nedovedu predstavit co po tom porodu skutecne bude (blush)
      Jedna kamaradka ma miminko andilka, spinka a papka a usmiva se na svet, a to je vse. Druha ma rvouciho tura a vstava az 5x za noc a porad jen prclik place. No, mam sve teorie 🙂 ale jak to bude ve skutecnosti…. 8-| (party)

      1. Heduš, to je jak s pejskama. Člověk ví přesně do čeho jde, akorát se pak nestačí divit (wait) (wait) (whew) jen si něco naspi, bude se hodit (rofl)

      2. Milá Hedus – jenom se vyspi do zásoby. I kdyz bude mimco spavé, tak najednou zjistís, ze je skoda plýtvat casem na své vlastní spaní.
        Totéz vyrid i Pudlíkové – já nevedela, ze jste jedna druhé zajistily svým miminkum partáka k lotrovinám (nod) ! Tak vám holky drzím palce, at vse probehne vpohode a at jste vsichni zdraví. No … a doufám, ze jak Pudlíkátko tak Hedusek budou patrit mezi spavé a papkavé mimouchy (nod) (nod) .

  6. Tak si predstavte, ze jsem si tak naplnila dny materske, ze jsem cele dny travila na uradech, s dlouho nevidenymi kamaradkami, ponakupovanim a zarizovanim zbylych zalezitosti pro miminko a porad jsem si rikala, ze se poradne vyspim zitra a pozitri a ze nejsem tak unavena, jak se citim, az jsem vcera sla po prechodu a zcela predpisove si vyvrtla kotnik.
    Mam 22 dni do „oficialniho“ terminu porodu, a ted tohle. Takze si telo samo porucilo, ze uz stacilo a na mne kasle a chce se fakt vyspat a jen tak lezet a koukat. Mam berle a bakuli misto ladneho kotnicku a musim rict, ze nic nedelat je opravdu fajn:) 🙂

    1. ty jsi fakt šikovná Heduš (chuckle) Jít do porodnice o berlích… Tak hezky relaxuj a spinkej a odpočívej.
      A koukej včas nahlásit Hedušátko i Pudlíkátko. Budou to mít fajn – stejně starý příbuzný na hraní (inlove) se vždycky hoděj. Už se vám to holky krátí (nod)

    2. No jo, ten nahoře se už na to nemohl koukat, jak blbneš (a jak budeš brečet, až se fakt nevyspíš 😛 ) a do té postele tě prostě zasadil. Tak koukej sekat dobŕotu, ať jsi na příchod miminka zase v kondici (inlove)

      1. A jak ja jsem stastna za ty berle!!! Nez je dan vecer donesl, tak jsem tu skakala o jedne noze a zkuste si to predstavit – v 9.mesici, bricho jak tank, prsa mne fackovala z obou stran. Zlate berle :)))) a presne jak pisete- uz se na to ten nahore nemohl koukat, tak mne ulozil do vodorovne polohy sam….a ja mu za to dekuji, protoze je to vazne fajn, jen tak lezet (a mit pro to duvod). Ale rodit si s tim tedy predstavit nedovedu, ale i kdyby – nejak to dopadne…
        Pudlikova ma termin za 6 dni a furt nic, vse je ale v naprostem poradku. Dam vam urcite vedet o nas obou 🙂
        My rikame miminku „Pan Boulicka“ protoze se porad bouli, a to velmi znatelne, nekdy ty jeho mexicke vlny uplne nechapu, resp, jak je mozne, ze takove boule vybouli 🙂 nozky a rucky a tuhle raminko 🙂 az bude venku, tak mi to asi bude chybet, ale to zase bude uz muminek k nuchnani 🙂

        1. Teda Heduš! (inlove) Musím se smát Tvému líčení, velice živě si Tě představuji. 🙂 Je moc dobře, že Tě ten nahoře položil do pelíšku, protože všude je plno bacilůch a nastávající maminky na sebe musí být opatrné a na pana Bouličku taky. (nod) 😡 Pozdravuj Pudlíkovou a hezky odpočívejte obě. (h) 🙂 (h)

        2. Nazdar maminy!
          To je vidět ten rozdílný zodpovědný přístup 😀 . Pudlíková prostě čeká, relaxuje, a furt nic, a lidská budoucí mamina poletuje kudy nemá (tím myslím ty ouřady, to je opravdu skvělé místo, kde si můžeš uhnat virózu nebo předčasný porod z rozčilení 8) ). Ještě že jsi teď uzemněná. Do porodu doporučuji věnovat se následujícím činnostem:
          * spát nejméně deset hodin denně, protože pak už se k tomu nedostaneš
          * přečíst všechny knížky, které máš naplánované na nejbližší rok (viz předchozí bod)
          * pilně navštěvovat Zvířetník (viz předchozí bod)
          * kochat se pěkně vypraným a vyžehleným dětským prádlíčkem (jsou situace, ve kterých chlapi v sobě objeví netušený talent pro ženské práce)
          * zkontrolovat mražák, zda je v něm navařeno do zásoby, až se vrátíš z porodnice (viz předchozí bod)
          * zkontrolovat zásoby plenek, Bepanthenu, dětské a ženské kosmetiky (a vyhnat muže případně na nákup)
          * napakovat si kufříček
          * a hrát si s Pudlíkovou a vůbec povšechně relaxovat.
          (h)
          Tak se holky obě opatrujte a dejte vědět. (inlove)

          1. Pudlíková je sestra rodná od Heduše (rofl) Pudlí je jen proto, že má králováka Tondu a mrňouse Jajmíka…
            Mimíšové budou dva. Skoro dvojčátka (rofl)

            1. Náhodou – ten bod „hrát si s Pudlíkovou“ … to by holky klidne mohly. Trebas takové Lode pres Skype nemají chybu (chuckle) .

              Jo a to, ze to budou skoro dvojcátka … tak mne napadá krásné slovo, které jsem poprve cetla v Merleho knihách o dobrodruztvích Petra ze Sioraku, POBRATIM.

              Jinak podepisuju vsecky body … je videt, milá JJ, ze to más jeste v zivé pameti.

              1. Ajajajaj a klatě, chybička se vloudila (blush) . Omlouvám se Pudlíkové, že jsem jí v duchu přisoudila krásná štěňátka (inlove) . Ale hrát si samozřejmě můžete, že ano 8) .

                Jo, v živé paměti toho mám víc. Většinu těchto bodů jsem nerespektovala a pak se mi to vymstilo — a co jsem udělala, vrátilo se mi mnohonásobně (třeba ten kufřík napakovaný dva měsíce předem přišel ke cti už po měsíci, kdy si mě ve špitále nechali na pozorování).

                Jo a holky, nenechte se v porodnici zdeptat stran toho, že musíte miminko plně kojit. Nemusíte. Ono je to sice lepší (zdravotní a finanční prospěch je velmi zřejmý) a doporučuji to zkoušet, ale můžete dopadnout jako já, že toho mlíka bude tak málo, že to mimískovi nebude stačit. Tak si nenechte namluvit, že každé dítě musí být plně kojené, nenechte se deptat takovým tím „maminko, ale vy musíte kojit, tak šup šup to zkoušet, no že to nejde? to neberem, musíte to zkoušet …“, zkrátka důležitější je zůstat v psychické pohodě, mimísek vás nebude potřebovat jenom jako mlíkárnu. Pokud ho nezvládnete plně nakojit, NEJSTE ŠPATNÁ MATKA. Bude-li vám po jídle ještě kníkat hlady, nechte si udělat od sestřiček příkrm (klidně už od druhého dne). Buď to časem půjde lépe, nebo holt dítky vyrostou na Bebě či Sunaru jako skoro celá naše generace.

                Ale doufám, že všechno půjde hladce a moc se těším na hlášení.

                1. milá JJ, děkuji moc za všechny rady 🙂 je vidět, že to máš všechno ještě v živé paměti 😉
                  co se kojení a starání o miminko týče – jsem tvrdá zastánkyně myšlenky, že pouze klidná, relativně vyrovnaná a spokojená maminka může mít takové miminko. Takže se ségruší Pudlíkovou (děkuji Xerxové za vysvětlení, ale musím říct, že jsem se nad štěňátkem Pudlíkové fakt nasmála :D) razíme zásadu, že miminko je strašlivě důležité, ale že stejně důležité jsme i my (a stejně tak naši partneři). Hezky to řekla jedna porodní asistentka u které jsme byli na školení – nikdy nezapomínejte, že jednou třetinou jste matkou, jednou třetinou manželkou/přítelkyní a jednou třetinou patříte zcela sama sobě. Takže kojení jestli půjde – tak půjde, jestli nepůjde, tak si rozhodně nebudu myslet, že jsem nějak zklamala a vyřeší se to jinak 🙂
                  prostě uvidíme :))

                  1. Jak vidno, Heduš, o tebe se bát nemusím, bereš to rozumně. Nenech po porodu hormony cloumat svým majestátem (chuckle) , tento skvělý názor si udrž a bude vše na jedničku.
                    Držím (y) všem zúčastněným (h) .

                  2. Jen k tomu kojení … pokud to vypadá, že by to při troše snahy mohlo jít, vyplatí se trošku „zabojovat“ a snažit se.
                    1. nakojit dítě je nejjednodušší, nejhygiieničtější a nejrychlejší způsob, jak ho nakrmit (při nočním krmení to oceníš, nebudeš muset vstávat, ohřívat, míchat … 😉 )
                    2. jednoznačně to je nejlepší a NEJLEVNĚJŠÍ výživa, jakou může kojenec dostat.

                    Ale souhlas s JJ, nenechejte se zdeptat (ani Ty ani Pudlíková), pokud to fakt nepůjde. Jsou takové případy a rozhodně to není žádná katasrofa, když je mimčo na flašce (aspoň se může na krmení podílet aktivně i tatínek 🙂 ) A ono i to kojení většinou jde podstatně líp, když je mamina v pohodě.

                    A co se týká těch „třetin“ … povykládáme si za 3 měsíce, až zjistíš, že porodem jsi „přišla“ o větší část mozku a zůstala jen ta, co dokáže myslet na mimino. 😉 😀
                    Ale neboj, i to se časem spraví, ta „ztráta“ je dočasná 🙂

                    A neboj, všechno zvládnete, stejně jako mnoho rodičů před vámi. Život je přece změna a narození mimča je asi tou nejkrásnější změnou v životě 🙂

            2. šiš, vony jsou ty stejný ségry taky dohromady těhotný???? :O :O :O … to mi unikol se picnu 😀

  7. Krasny, fousaty pribeh se stastnym koncem! Cumacek melo to stenatko krasne, ale vubec se ti nedivim, ze vecer se ti nelibil 😀

  8. jsem tu teď krásné (sun) dny, úžasný podzim. Nebe plné (*) (*) , Kosatice (bat) nechce ze zahrady, i když je pěkná zima.
    Doufám, že díky inverzi nám to vydrží i přes víkend…

      1. Já teda nevím, co máte furt s tou inverzí (chuckle) ! U nas – na jihu Jizní Moravy (tudíz v ultranízine) – dnes pres den slunícko, ted v noci hvezdná obloha (pres hvezdicky posílám vzdycky pevné obejmutí hvezdickové Veram) . Ted je u nás krásný podzim.

  9. OT – hodila jsem na hady prosbu o ušití oblečení pro Vašíka, prosím manuálně zručné zvířetnice o nakouknutí.

  10. Milá Lindo, díky za krásný příběh, který se opravdu stal a má dobrý konec. (clap)
    Všichni tady jsme to moc potřebovali. (inlove) (wave)

  11. Obojek/neobojek, jak kdy. Tady u nás, vilová čvtrt, se 26.srpna ztratil ze zahrady 6 let starý fletí retríver. Bez obojku. Majitelé okamžitě zahájili obrovskou akci. Plakáty na všem možném, odměna 10.000, posléze zvýšená na 25.000, klece na odchyt psů, noviny, helikoptéra. Bez výsledku. Jenom zprávy, že pes byl spatřen tam a tam, naposledy ted v listopadu, ale už je plachý a nedá se chytit. Smůla, děs běs. Ale vrtá mi hlavou tohle. Pes se prý objevuje i v místech, kde my bydlíme a to je asi 2-3 kilometry vzdušnou čarou od jeho domova. Proč krucinál nemůže najít cestu domů?! Ví někdo?
    Ach Fido!

  12. Krásný příběh, moc díky, udělala jsi mi radost 🙂 . Naše fena chodí s obojkem také jen když jde ven, doma je nahatá, ale zase je čipovaná i tetovaná. A teď jsem v komentářích našla odkaz na ty krásné psí známky, a tak už vybírám nějakou praktickou variantu a hned objednám – je to asi nejrychlejší řešení ztraceného psa. (Měli jsme také několikrát patronu s adresou, ale neměla u belgičáka dlouhou životnost (chuckle) .)

  13. Ot – Fleur dneska byla na další injekci ATB, zánět se naštěstá nerozšířil, nevznikl absces, nicméně mléka má maličko, pokud nějaké. Prďoši dostávají dokrm z lahve, dnes jsem zkusila piškoty v mléce do mističky. Někteří se snažili baštit, některým to i šlo, valná většina se v misce jen prošla. Štěňátka byla neskutečně zaprasená, ale nenajezená…Teď spí v ohrádce v zimní zahradě, svítí na ně sluníčko a vypadají jak malí černí andílci (inlove)

    1. Milá Ivo, držím dál palce Fleur. (y) (y)
      A ty pořádně krm ty její černé andílky a až je vykrmíš budeš mít z andílků černé čertíky. (inlove) (inlove) (inlove)

  14. O.T., Linda snad promine:

    Pokud máte zítra někdo čas a budete v Brně, přijďte 17,00 na Kotlářskou 2 (ano, u botanické zahrady), budova 6 (Fyzika), 1.patro, posluchárna F2. Téma: Žijeme s fyzikou ( nejen o domě, který maximálním způsobem spoří energii ).
    Občerstvení zajištěno 😛 .

    1. Píšu si, ale nic nezaručuju, protože v téměř stejnou dobu probíhá pro změnu naše historicko-filologická konference a možná mě tam zapřáhnou jako nějakýho nosiče věcí nebo tak…

    1. Tak ho pěkně opatrujte a rozmazlujte, ušáčka chlupatýho, my tady budem držet palce a packy a tlapky, a ono bude líp!!! (h) (h) (h)

    2. Milý Dane, držíme tady na dalekém severu pro Šmihuláka palce packy drápky. Pohlazení a pochování pro maroda. (y) (y) (dog) (cat) (cat) (h)

  15. Děkuju za příběh s dobrým koncem 🙂 O tom, kudy všude se dokáže protáhnout štěně jsem se několikrát sama přesvědčila (v Anglii jsem byla jednu dobu známa jako „Dáma s kladivem“, když jsem utěsňovala i zcela nepravděpodobné škvíry, kudy se rozhodně nemělo protáhnout štěně ovčáka, leč Berry hladce zdrhla), takže majitele chápu.
    Jiná věc je, že takové mrně bych asi zavřela důkladněji – do kotce nebo do domu, protože díra, kterou proleze malá border teriérka fakt nemusí být znatelná. Shodou okolností za mnou a psy takhle v Anglii utíkala malá Milly (border teriér štěně – podobnost čistě náhodná 😀 ) a museli jsme majiteli pomoct záměrným lákáním, aby tu díru (maličko u země zvednuté pletivo) vůbec našel a mohl to spravit.
    No a k obojkům – když jsou psi bez dozoru na zahradě, jsou nahatí – jinak to není bezpečné. Takže to musí jistit funkční zaregistrovaný čip nebo tetování

    1. Milá Dede, v našem případě také majitelé netušili, kudy štěňátko dokázalo prosublimovat. Byli přesvědčeni, že v plotě není ani nejmenší díra.
      Takže od teď pro mě border teriér bude symbolem úniku – Harry Houdini v kožíšku 😀

  16. Hihi, milá Lindo (inlove) ,šeredný štěník dneska asi vede u všech. (y) (chuckle)
    Je to opravdu někdy detektivka; zdá se, že najít zatoulané zvířátko je mnohem snazší než najít jeho majitele. 8-|

    🙂 Všimla jsem si, že článek je zařazen v rubrice ptáci, a teď přemýšlím, kdo je asi míněn tím „pěkným ptáčkem“ – hérec Bertrám či štěndo, které mělo vořeší mimkry. (chuckle)
    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Milá Vave, Bertrám koukal na štěndo jako „vejr“, takže odtud asi ta ptačí tématika (chuckle) Hezký den.

  17. Lindo, to je moc prima, že to takhle dopadlo. A ta malá borderka je krásná…ne že ne.
    Udělal jsem podobnou zkušenost s tetováním – jednoho večera se u nás objevil NO bez obojku, vyplašená fenka, která to v okolí očividně neznala… Našli jsme tetování, zavolali poradci chovu, našli jsme chovatele, přes chovatele majitele, bylo to jak o kohoutkovi a slepičce 🙂 Majitel se dostavil hned druhý den v sedm ráno, ovčanda si nastoupila do auta, a my se ještě stihli dovědět, že mu utekla ze cvičáku, kde jí – nezkušené ani ne roční slečně – nějaký mameluk vypálil za zadkem z poplašňáku. Cvičák je od nás přes kopec a za lesem, takže psina opravdu musela pelášit jako smyslů zbavená.

  18. tááák znovu a potřetí 🙁

    jak jsem tak dočítala, rýsoval se mi kapek jiný šťastný konec, páč on by si časem Bertrám rád zvyknul, že má doma svou osobní babu 😀 😀 :D, ale tohle je ten nejšťastnější konec. Díky za tu práci, kterou jste si dali s tím, aby se prcek dostal domů.

    S tou psí občankou na krku máš naprostou pravdu Lindo. tlf, jméno a místo odkud pes je, by měl mít péf vždy u sebe. Jééenže, jak si tak teď nad tím přemýšlím – pokud bylo štěndo na zahradě – je naopak bezpečnější, aby se na něm v nepřítomnosti člověka někde nezavěsilo – když ten obojek nemá. Víme, co pesani a štěnda obzvlášť dokáží vymyslet za békoviny :-). Nicméně ven bez občanky by pes jít rozhodně neměl.

    a to bordel štěndo je bombastický, jak tam hnípe s tím naducaným pupíkem 🙂

    1. Milá Petro, Bertrám je takový syčák, že by asi čubiznu nepřijal do smečky ani za sto let. Už jsme takhle jednou zkusili pořídit želvičku a i ta byla trnem v očíčku teriérovi. Jeho krádeže želvičky a následný úklid na málo pravděpodobná místa (želvička za osobní váhou v koupelně, želvička za houpacím křeslem, želvička odnesená ven na trávník) jsou už v naší rodině legendární. Musím říct, že Bertrám je vždy naprosto opatrný, nikdy neublíží – jenom zvířátko důsledně odklidí, aby byl ON ten jediný milovaný. Vlastně jedno „zvířátko“ nedávno akceptoval – naši malou dcerku, kterou miluje, opatruje a něžně mazlí (h)

      1. jé, no tak vida, vida, že není Bertrám takový syčák, jak ho panička pomlouvá. Kdyby byl, nebude milovat a ochraňovat svou minipánčičku (h)

        1. Jááák, pomlouvá? To je všecko pravda 😀 Jinak minipánčička to je ta, co si vynutila onehdá kojení u jezera Laka… :O 😀

  19. tááák znovu a potřetí 🙁

    jak jsem tak dočítala, rýsoval se mi kapek jiný šťastný konec, páč on by si časem Bertrám rád zvyknul, že má doma svou osobní babu 😀 😀 :D, ale tohle je ten nejšťastnější konec. Díky za tu práci, kterou jste si dali s tím, aby se prcek dostal domů.

    S tou psí občankou na krku máš naprostou pravdu Lindo. tlf, jméno a místo odkud pes je, by měl mít péf vždy u sebe. Jééenže, jak si tak teď nad tím přemýšlím – pokud bylo štěndo na zahradě – je naopak bezpečnější, aby se na něm v nepřítomnosti člověka někde nezavěsilo – když ten obojek nemá. Víme, co pesani a štěnda obzvlášť dokáží vymyslet za békoviny :-). Nicméně ven bez občanky by pes jít rozhodně neměl.

    a to bordel štěndo je bombastický :D, jak tam hnípe s tím naducaným pupíkem 🙂

  20. Cháááá – šeredné štěně nás dostalo všechny. No – ono někteří pejsci s krví modrou jako šmolka opravdu vypadají jako velmi nevyvedení podvraťáci (teď mne zrovna napadl griffonek (chuckle) ).

    Si vzpomínám, jak jsem potkala slečnu s takovým nijakým střapatým pískově zbarveným psíkem „ucho sem ucho tam“ (ale jsem si říkala – vzhledově nicmoc, třebas povaha je zlatá) a na dotaz, co je to za plémě (a čekala jsem odpověď typu Břeclavský uličník či tak něco) se mi dostalo povýšené odpovědi „Přece irský teriér!“ (think) A povaha taky za moc nestála – uřvaný pes, co napadal další psy.

    Jinak taky psům doma sundáváme obojky. Brooke (jelikož byla svého času mizící) má na obojku patronu se jménem. Ale tyto patrony mají chybu – velice často se odšroubovávají. Terka to už jistí izolepou, ale i tak často zjistíme, že má na obojku jen zbytek.

    A díky za příběh – dobře napsaný a s happy endem, tak to tady moc potřebujeme. A pozdravuji Bertráma.

    1. Milá Ygo, to znám velmi důvěrně, vždyť Bertrám je také voříškoid. Nejednou už jsem zaslechla hlášku typu: „Bouďáčku, kde si nechal vocásek???“ (rofl) A on ten domnělý Vetaj (vesnické tajemství) je šampión bůhví čeho všeho (rofl)
      Patronu na adresu kupujeme v plastovém provedení, ta vydrží i praní po vyválení v psím parfému (devil) a ten spodek neupadává jako u kovových.

  21. mně se teda to štěně na fotce taky moc líbí!!!! (h) (h) (h) (h)

    Lindo, díky za příběh se šťastným koncem, poslední dobou je toho špatného docela dost, už jsem to potřebovala (y) (inlove) :*

    1. Milá Bedo, já jsem to se škaredým štěnětem fakt popletla; snad mě omlouvá to, že byla tma a navíc že jsem jako v jednom filmu „jézeďačka bláznivá s patnácti dioptrijema“ (rofl)

  22. Lindo, díky za nádherný příběh 🙂
    „Šeredný voříšek“ mě málem shodil pod stůl, já totiž při pohledu na fotku prohlásila „jéžiš, ten je nádherný“. Ale protože jsem „vořechová“, border teriéra bych v něm nehledala, takže smekám, že jsi poznala, že je to rasa!

    Krásný příběh s dobrým koncem. Ještě že jste se k mrňousce na silnici vrátili. Kdoví, kdo mohl jet po vás.
    A Bertrám snad už chápe, že i když se objeví další pes, tak ON je prostě JEDINÝ 😀

    Díky 🙂

    P.S.
    Co to Bertrám na první fotce četl, než jste ho vyrušili focením? On čte nějaký anglický text! :O

    1. Milá Tosco, jsem ráda, že se Ti příběh líbil. Na fotce Bertrám plní svoje 11. přikázání „Nevěnuješ se parsonovi – nebudeš se tedy ani vzdělávat“ a zalehl mi učebnici FACE2FACE (rofl)

  23. Šeredné štěně? Člověk by neřekl, že něco takového existuje. Ale je pravda, že border terér je tak vošklivej, až je krásnej. A vy jste hodní.

    Je to blbý, ale taky dávám obojek jen na procházku. Jistá psí tetka hlásá „je snad můj pes otrok, aby i doma nosil obojek?!“. Jo a na obojku má Bára mosazné kolečko s vyrytým jejím jménem a mým telefonním číslem. Podobné je již zadáno do výroby pro Rózu. Bára má tetované ucho a Róza má čip.
    Čip by měl přečíst skoro každý veterinář (i můj venkovský, co dopoledne dělá krávy a navečer psy a kočky, čtečku na čipy má). Městký policajt. Státní policajt.

    1. Milá Bubu, jakékoliv označení je super (y) Neštěstí jsou pro mne ti anonymní hafíci, které není přes veškerou snahu kam vrátit ;(

  24. Dobré ráno, děkuji za milé komentáře. Z Vašeho rozhodnutí nenechávat psům obojky cítím zodpovědný přístup; majitele anonymních psů, které jsme v průběhu uplynulých let našli a vrátili, bych ale ze zodpovědnosti příliš nepodezírala. Třeba majitele nalezené jezevčice bez čipu, která měla na obojku ozdobnou známku s německým nápisem…

  25. Šeredný voříšek 😀 No, ale v tomto se ukazuje, že tetování je o trošku lepší než čip- je snadno k nalezení a pořád mám nějak zmatek v tom, jak je to s tím, že některé čipy čtečka přečte a některé ne. Kam bych vlastně měla odvézt nalezené štěně, jestli má čip? Čtečku asi nemá každý vet. Mají ji na polici?
    Pokud jde o obojek- obojek dostávají psice jen ven zároveň s vodítkem. Nevidím důvod, proč jim doma nechávat něco takového na krku pořád (taky ze sebe po příchodu domů posundávám kde co). Je pravda, že zahrada je uzavřená a zdrhnout se z ní dá jen otevřenou branko. Ne že by to už nezkusily, když tudy courali zedníci a já byla zrovna zabraná do práce, ale nikdy neutekly daleko, spíš zvědavě očuchávaly hromady písku za zahradou a jen Světluška se vydala o pár metrů dál, aby si oňuchala plot od fotbalového hřiště a schovala se mi při tom za roh šaten hráčů (šatny máme přímo za zahradou). Taky mám strach, že se ty kozy někde oběsí, protože strčí kebuli do každého roští. Sousedovic kocour má obojek s rolničkou a nemám z toho dobrý pocit (kromě toho, dost bych ocenila, kdyby obojek neměl a psice tak neječely při každém cinknutí- jenže on je chodí provokovat).

    1. Milá Matyldo, u nás má čtečky na čipy policie a myslím, že i někteří veterináři.
      Obojek s identifikací dávám Bertovi v situacích, kdy by se mohl omylem někde zapomenout – na chatě, do lesa atd.
      Já si stejně myslím, že tady na Zvířetníku jsou samí zodpovědní majitelé, kteří mají identifikaci zvířátka vyřešenou (h) a ti lidé, kterých se to týká, tohle stejně řešit nebudou… ;(

    2. Obojek s rolničkou je pěkné zvěrstvo, páchané na nebohém zvířeti. Bohužel, většinou je pácháno „v dobrém“ – aby kočky nekynožily ptáky. Kurňabrok, zkuste si chodit imrvére se zvonkem na krku! Teda, já bych zešílela, jak potom se musí cítit kočičák, když má sluch stokrát bystřejší.

      Přiznávám, nechápu lidi, kteří jsou zlí na své lovce, když chytí fógla, zatímco by měli mít radost, že to jejich gaučové ňuňátko je ještě v takové kondici, že toto zvládne. Jo – je mí líto ptáků (ale stejně tak i myšek), ale kočka JE predátor a toto JE její přirozeností.

      1. A když už chce člověk tu svou šelmu malinko omezit, musí udělat nějaké to opatřeníčko sám. I přes venkovní smečku (počet koček proměnlivý, momentálně jen 3, ale ještě není pořádná zima) máme na zahradě ptáky, ještěrky, roháče… jediné, co jsme museli vynechat, jsou zlaté rybičky, ty se do přírodně upraveného rybníčku stejně nehodí a navíc je kočky měly jako poměrně luxusní bistro. Tomu se zabránit nedá, tak je prostě nemáme. Jinak stačí nějaké to křoví s tenkými větvemi, přehlednost… Pro ježoury zimní úkryt – dvě hromady listí a větviček zůstávají na zahradě do pozdního jara a někteří spoluobčané nás kvůli tomu pokládají za nepořádníky 🙂

      2. Stačí se rozhlídnout a cinkajících a chřestících člověků potkáte dost. Před časem jsem měl s jednou takovou techtle … tvrdila, že si člověk zvykne tak, že to nevnímá. Předpokládám, že kočka to zvládne taky. I když si to sama nevymyslela.

        1. Jo, tvrdí se, a prý docela dobře. Mám ale podezření, že pokud už by rolnička nelezla na nerv kočkourovi, tak MNĚ určitě 😀

          1. Taky mě to cinkání trochu iritovalo. Naštěstí byly železem „zdobené“ jen vnější odnímatelné vrstvy.

      3. No, oni prý sousedi dost těžko snášeli, že si kocout ty ptáky schovával pod koberec v obýváku. Ale ten řev, co se u nás strhne, sotva zacinká rolnička na jeho obojku, je teda děsnej. Občas kocour prostě chodí po plotě (někdy i dost dlouho) a vyhlíží naše psice, aby na ně mohl dělat ksichty a bavit se tím, jak ječí a nahoru na plot nemůžou. 🙁

  26. Hlubokosklon, ještě stále není na světě tak špatně.
    Jinak k tomu obojku – možná identifikační obojek něco jako protiklíštěcí, aby se přetrhl. Já jsem nervózní i z koček, které lítají s těmihle obojky. A myslím si, že není důvod aby pes měl doma obojek, u nás to vždycky byla součást venkovního oblečení – bez obojku je pes nahatej. Ale synátor třeba obojek Lin nesundává a to je trochu o strach, neb ona je mítně zdrhací a klidně by se za něj někde mohla chytit.
    Znám utopenýho pejska s obojkem, takže stejně jako Xerxová – bez dozoru ne

    1. Všichni naši kocourkové objky měli. Protiklíštěcí, které se brzy na jaře nasadily a pozdě na podzim sundaly. Fungují 100% spolehlivě, ještě se nám za více než deset let nestalo, aby kocourek přinesl domů klíště a zámek je udělaný tak, že pokud se zvířátko za obojek někde zachytí, zámek povolí a obojek se rozepne. Kočičáci byli a jsou na nový obojek vždy pyšní, každý z nich se po nasazení neváhal prohlédnout v zrcadle. Adresu jsme neřešili; kocourci vždy bez problémů trefili, věděli dobře, kde mají pelíšek, plnou mističku a láskyplné podrbání, nehledě na to, že všichni bez výjimky se před neznámými lidmi okamžitě schovávají. 😀

      1. Napsaljsem první komentář a hned na mne vyskočila, tentokrát pro změnu anglicky, hláška, že odesílám komentáře moc rychle po sobě. Proboha, kdy už tenhle nesmysl, který si evidentně dělá, co chce, zlikvidujete?

        1. Jestli jste přesvědčen, že byste uměl dělat admina stránek líp než ti, co to zcela zadarmo a z dobré vůle dělají, nikdo vám nebrání se zapojit. Kecat a kritizovat umí každý.

          1. stačilo by, kdyby Krakonoš hodil do placu nějaký systém, který by spamy spolehlivě odfiltroval

            že nechat to fungovat bez antispamové ochrany NEZLE – o tom se lze přesvědčit velmi snadno, nahlédnutím do starých článků, kam už přibývají „nefiltrované“ komentáře

          2. Přesně tak, kritizovat je tak snadné, ale něco sám udělat, to ne.
            Také mi to dneska sežralo třikrát příspěvek a pak mě to naopak vyhodilo rovnou dvakrát- jako kompenzace 😀 😀 , ale PROBOHA NIKDY BY MĚ NENAPADLO KRITIZOVAT.

            Inu každý jsme jiný, ale cosi to o Vás Krakonoši vypovídá

            1. Obávám se, že je dnes prostě špatný den – od rána jsem smazala přes 600 spamových komentářů, což je silně nad normu – obvykle máme kolem tisícovky za celý den (24 hodin). Proto ta pitomá hláška o příliš rychlém odesílání – prostě je veliký provoz, byť ne zrovna od skutečných komentátorů.

              1. Jenom mne zaujalo, že někdy je hlášení anglicky (tam si teda domýšlím, o co se jedná (chuckle) ) a někdy česky. Jo a pilně kopíruju (nod) .

                Jinak je mi tě líto, Dede – tolik spamů je na zbláznění

              2. Dede, jen doufam, ze to neni omluva. Protoze neni se za co omlouvat, zejmena ne tam, odkud to prislo. Zviretnicky lid vi a zna. (h)

              3. Milá Dede,
                v jednom má Krakonoš pravdu — s těmi spamy se už musí něco udělat. Ne proto, že by si někdo stěžoval, to ne, naprostá většina z nás je ochotná se hádat s antispamem až do jeho udolání (chuckle) , ale ty se nadřeš čištěním serveru, což děláš místo něčeho jiného (skoro jsem napsala užitečnějšího, ale ona je to taky velmi užitečná práce).
                Prober to prosím s Andym, jestli by nešlo s těmi spamy něco udělat softwarově. Já ti bohužel neporadím, neboť se nevyznám 🙁 . I kdyby nás všechny čekala nějaká ta registrace, přežijeme to (h) . A nebudeme fňukat ani si stěžovat (slibuji aspoň za sebe, ale určitě se spousta lidí připojí).

              1. Jéé Půůů! Ahoooj!

                My mu sice nerozumíme, ale my mu věříme (y) 🙂

                jak se máš, jak se máš?

                1. Ahoj Péťo, díky, mám trochu fofry leccos zařizovat, takže poněkud stress, ale jinak fyzicky skvěle, zdraví slouží. 🙂

        1. Taky bych to chtěla vidět, Krakonoši. Fotečka by nebyla? 🙂

          Lindo H., moc pěkné povídání s naprosto ideálním koncem. Díky za dobrou zprávu (inlove) .

  27. Alespoň dneska příběh se šťastným koncem…. (h)

    To jsme potřebovala,ono totiž aby toho nebylo málo,tak jsem včera byla s Majolenkou u veta, nezdálo se mi,že 4 měsíční sprinter a lezec, dokáže celej den prospat a k jídlu ho musím i budit..no a je to tu, Majolka má 41°C horečku, na poslech plíce čistý,břicho pohmatem v pořádku,ledviny OK, kroutil jí hlavou,jako by jí chtěl lámat vaz,ale konstatoval ,že je OK, oči i uši čistý, vet mi řekl,že jsem to chytla rychle a brzo,že se to ještě nestačilo projevit jinak než tou horečkou,ale že je vidět,že jsem vzorná „posluha“…pravda, jedno oko jí začalo v průběhu večera slzet,tak otírám borovkou, dostala pigáro a dneska jdeme na kontrolu…včera se nalepila na teplej radiátor a pekla se, než jsem šla spát,tak jsem ji přenesla do její plyšový budky, tam se stočila a usnula. Dala jsem ji spíš pro svůj klid, stříkačkou napít, polykala dobře…v noci je klid, kočky ležej okolo mě a strejda Miňák pokníkává, protože je vyplašenej,že si jeho trojbarevná střela nehraje a všichni se střídaj a držej u ní službu, kdyby snad náhodou..i ta malá Pidikočka, co si ji běžně přeměřuje,jestli je ještě menší než ona, jí včera myla uši…ráno malá vylezla z budky,když mi začal zvonit budík, protáhl ase, vypadala rozlámaně asi jako já,když mám chřipku a šla se vyčurat, pak kníkla,že by teda něco pojedla..mohl ajsem se přetrhnout, trefila jsem se třetí kapsou-tuňák s rajčetem byl vzat na milost a malá 4 sousta s rajskou spucla..pak se odebrala znova na topení…vypucovala jsem jí oči borovkou, zase foukla trošku vody do tlamky a šla do práce, k vetovi zase odpoledne, na další pigáro…chudinka malá,v 6 tejdnech měla zápal plic, jen se z něj zvetila,tak úmornej průjem, kdy mi po bytě místo buclatýho kotěte vrávoral půlkilovej chrt…jen je měsíc klid, začne další…ale potěšilo mne,že má 1,20 kg. Na kotě,kterýmu 12.11. byly 4 měsíce, toho má chudák za sebou moc…tak prosím přidržte jí palečky (y) ..já si dám něco sladkýho na nerv a budu popostrkovat hodinovou ručičku,jak jen to půjde..abych zas jela domů… (whew)

    1. sharko, Mrňa si to teda opravdu vyžírá – asi nebude její imunita nic moc… jak píšeš, na 4-měsíční koťátko už si odstonala víc než mně kočky za kolik let (tu cukrovku nepočítám, myslím nějaké záněty, virózy, průjmy a tak)

      držím vše co můžu – pro Mrňu i Šmihuláka (h) (h) (h) (h) (h) (h)

    2. Moje příspěvky jsou dnes požírány. 🙁

      Milá Šárko, malá Majolenka má asi po tom všem co má za sebou sníženou imunitu. Držíme palce packy drápky ať zase nabere sílu. (y) (y) (dog) (cat) (cat) (h)

    3. Držíme!!! Při takové kolektivní péči se musí uzdravit na to šup! A pak už si jen užívat pohodového života v báječné smečce s prima vycvičenou posluhou 😉 . (y) (y) (y) (h) (h) (h)

  28. „Šeredné štěňátko“ mě ovšem dostalo 😀 😀 😀 (h) Málem jsem si vylila kávu do dekoltu. Jinak si živě umím představit, co je to uražený raslčokl – Pikánek to předvádí každý den. Také umí týraného pejska, případně hladového pejska – to by mu člověk dal pětikorunu. Veselý den 😀

      1. Ehm, omlouvám se za hysterii, ale jaksi k veterináři se nešlo. Ona se totiž bulka ztratila… než jsem se ve středu vrátila, byla fuč. (dance)

    1. Maggie, někteří russlíci by mohli rovnou k divadlu. V parsoním repertoáru máme taky ještě nemocného pejska, co nevydrží do švestek (do krmení) 😀 případně bitého pejska (když dám povel „pohladím“ a natáhnu k němu ruku, tak se ke mně připlíží jako kdybych ho denně místo večeře tloukla potěhem) Někdy tohle divadlo zakončí padnutím na záda – jsem ti oddán, dělej si se mnou, co chceš. Ale jak ho chci pohladit, tak vyskočí a táhne mě ke skříni s pamlsky (devil)

  29. hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Znala jsem ovčáka, co se oběsil na zahradě. Měl stahovák se známkou… Vím, jaký strašák je pro majitele „lovek“, když zdrhnou do hustníků a mají obojek. Ne – já bych na zahradě bez dozoru psisko s obojkem nenechala.
    Tetování a REGISTROVANÝ čip můžou pomoci (záleží na nálezci). Obojek s adresou je většinou rychlejší cesta domů (používám na výletech, dovolených), ale opakuju – u bezdozorovatých psisek nee

    1. Milá Xerxová, díky moc za přispěvek do diskuse. Největší bezmoc je ta anonymita nalezených hafů. Někteří majitelé to moc neřeší a já mám na ně zkrátka smůlu. Ale jak už jsem psala výše, ti, kteří by si měli označení pejsků pořešit, na Zvířetník nejspíš nechodí.

    2. U bezdozorovatých kočkourů taky neee – i když mají obojky proti parazitům „nástřihy“ aby se přetrhly, nemám s nimi dobrou zkušenost. Sice se zatím žádný z venkovních kocourů neuškrtil, ale dost jich poztrácejí a nejmíň 3x už někde zůstali – zoufale mňoukající – viset. Od těch časů dostávají i venkovní šelmy spot-on, paradoxně to vyjde i levněji, tříčlenná smečka byla schopná poztrácet za sezonu klidně i 9 obojků…

  30. Krásný článek, všichni naši hafové nosívali na obojku srdíčko s papírkem zataveným do igelitu s adresou a telefonním číslem a osvědčilo se to už v dobách kdy mobil měl pouze předseda vlády a členové politbyra UV. Když nám na chalupě zdrhnul rodinný foxteriér za účelem pronásledování přidrzlé, ne, drzé, ne, předrzlé srnčí zvěře, které nám okusovala rododendron přímo před vchodem do chalupy tak maminka, dlící v té době v Praze věděla, že haf není v Kryštofáku ale u cizích lidí na chalupě v Křižanech o den dřív, než jsme ho tam přes nasazení pátracích čet, několika automobilů, spěšných běžkových stopařů a hulákací roty vypátrali sami. Nyní to není nutno vyrábět , je tu totiž firma která vyrábí tzv tagisky (něco jako vojenské „psí známky“ ) do kterých Vám vyryjí, nebo vyrazí text, který si zadáte. (Jméno hafa či micky, telefonní číslo, i adresa se tam vejde) a vzhledem k tomu, že to dělají do nerezoceli, mosazi a nebo nejlevněji v plastu tak je to voděodolné a trvanlivé. Odkaz zde http://www.tagisky.cz

    1. a nejlepší je,když to má na krku pes, kterýmu se na ten obojek bojej nálezci šáhnout (think) ….a nebo se Vám dovolaj do Tunisu, že Vaše číslo našli na obojku a Vy jim vysvětlujete,že je něco špatně, že psa nemáte…. (angel)

    2. Milý Jindřichu, Tagisky jsou opravdu super, akorát nesmí někdo být popleta jako já a objednat si ji s nesprávným telefonním číslem (devil) (rofl)

Napsat komentář: JJ Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN