„Kde mám topánku? Veď som ju len teraz vyzula!“ „Kde asi, Brix ti ju ukradol! Utekaj za ním, veď je vonku blato, všetko s tým zašpiní!“
„Brix, daj to sem! Neutekaj! Vylez spoza toho gauča! Zmlátim ťa ako sirotu! Daj to sem! Mama pomôž mi ho chytiť, on sa so mnou hrá na skrývačku a očividne ho to baví! Choď z druhej strany! Super, už ju mám. No to vieš, že ti ju vrátim, to si uhádol! Kam to ten pes beží? Necháš tú kabelku?!?
FUJ! Pusti to! No veď zato. Fuj, prestaň mi trhať tie nohavice! Brix, sadni! Doooobrý havinko… Brix, ľahni! Výýýýborný… To je tak sladký pes, neviem, čo sa stále sťažujete, že je zlý ako čert, aha, ako poslúcha… No voľno, utekaj… … … Ale ideš z toho smetného koša, ty škretisko chlpatý?!?!?“
Takže asi takto rastie naše chlpaté ryšavé zlatíčko, ktoré pred pár dňami malo pol roka. To, že sa Brixi narodil v deň stého výročia potopenia Titanicu, je podľa mňa veľmi symbolické a s odstupom času hodnotím, že to bolo dobre mienené znamenie, ktoré sme si mali všimnúť a správne vysvetliť.
Za štyri mesiace, čo ho máme, Brixinko podrástol z troch kíl na osem, namiesto šteniatkovského „plyšu“ mu narástla krásna ryšavá hodvábna srsť a namiesto mliečnych ihličiek má v papuli čosi, čo keď vycerí, tak to veľmi pripomína naštvaného aligátora – zubiská má ako lopaty. A keď zablýska svojimi čiernymi očičkami, je úplne jasné, že opäť máme doma toho najkrajšieho jazvečíka v celej Európe 🙂
Brixinko sa u nás krásne udomácnil a dokonale zaplnil prázdne miesto po Maxíkovi. Dokonca tak dokonale, že chvíľami to miesto až „prerastá“ – je úplne všade, neviem, ako to ten pes dokáže. Samozrejme nás má všetkých omotaných okolo labky. Ako ja často vravievam, je sladký ako cukor. Teda… za posledných pár týždňov som túto obľúbenú vetu mierne modifikovala na „aspoň býval sladký ako cukor do chvíle, kým na neho plnou silou neudrela puberta“.
Náš miláčik dosiahol vek šiestich mesiacov a zmenil sa na „sladkého psa s ručením obmedzeným“. S príchodom puberty totiž jazvečík vyhodnotil, že nás síce stále všetkých veľmi miluje, ale vedenie domácnosti je mierne neschopné a očividne nezodpovedá jeho predstavám – a skúsil sa postaviť na čelo svorky. Jeden by neveril, akú vytrvalosť pri súboji o vodcovstvo vo svorke dokáže zo seba vydolovať osemkilový pes…
Brixinko sa teda opäť začal cielene venovať zakázaným činnostiam, ktoré ho už postupne vďaka našej výchove prechádzali, ako napríklad hryzeniu káblov, obhrýzaniu nábytku, kradnutiu častí oblečenia, likvidovaniu domáceho rastlinstva a ignorovaniu vydávaných povelov na ukončenie záškodníckych činností. Akurát že teraz nám už je jasné, že to nerobí zo šteniatkovskej nevedomosti, ale že nás pení cielene. Ako značná nevýhoda sa ukázalo, že Brix je veľmi inteligentný, takže ako prvý z našich psov sa dokázal naučiť otvárať šuplíky, posuvné dvere na skriniach a smetný kôš.
Rada si spomínam na príhodu, kedy veľká panička prvý raz zistila, že pes si dokáže otvoriť šuplík. To robila čosi v kuchyni, keď zachytila zvuk, podozrivo sa podobajúci na otváranie šuplíka v stolčeku pod televízorom v obývačke. Kým jej došlo, že naozaj počuje to, čo počuje, že je doma sama (teda len so psom), že poltergeistov sme doma doteraz nikdy nemali a že musí okamžite utekať do obývačky, Brix si stihol poslúžiť tým, čo v šuplíku našiel, a začal to energicky obžužlávať. Bohužiaľ to ale bola handra, ktorou veľká panička krátko pred tým čistila nábytok, takže bola nasiaknutá leštenkou. Veľká panička sa teda do obývačky dostala presne v momente, keď nehodné šteňa na koberec uprostred obývačky vyhadzovalo svoj obed…
Posuvné dvere na skriniach Brix otvára tiež rád – veď skrine sú plné oblečenia, takže to sa oplatí. Občas sme teda svedkami toho, ako nám po byte pobehujú časti oblečenia, ktorému rozohriaty jazvečík v pravidelných intervaloch „láme väzy“ a potom si ich skúša odniesť „do nory“ – teda za gauč. Odtiaľ sa totiž ako pes, tak ukradnutá vec loví veľmi ťažko, takže „malinkému znudenému šteniatku“ ostáva viac času na zábavu, kým mu je predmetná vec zabavená, pes je vyhrešený a v prípade drzých komentárov ešte aj vyhostený na 15 minút zo svorky (zavretý na chodbe – veľmi častý jav po príchode puberty…), aby si spytoval svedomie.
Úplne osobitnou kapitolou je smetný kôš, tam zatiaľ nepomáha nič. Veľmi často počujeme buchot veka a keď dobehneme ku košu, trčí z neho len zadná časť psa, pričom zvuky idúce z koša dávajú tušiť, že náš prasopes zase na niečom debužíruje. Vehementne protestuje proti prerušeniu tejto činnosti a dokonca po nás opakovane skúsil chňapnúť zubiskami. Čo sa mu samozrejme hneď vráti aj s úrokmi, lebo takéto móresy sa u nás netolerujú. Ale aj to má vychytané, lebo keď vidí fakt naštvaného nadradeného člena svorky, chytro sa hodí na chrbát, ukáže bruško a na tvár nahodí typický výraz „ale veď dobre, dobre, veď kukni, ako sa ti podriaďujem, tak už prestaň vrieskať“. Škoda len, že po prepustení a omilostení väčšinou zamieri opäť rovno ku košu…
Podarilo sa mu už párkrát zo stola stiahnuť obrus aj s tým, čo na ňom bolo. Najväčší rachot to bol prvý raz, keď stiahol veľkú sklenenú zapekaciu misu s pečeným mäsom, ktorá sa rozbila na milión kusov. Nezabilo ho to zrejme len preto, že pri ňom stáli všetci chlpatí strážni anjeli.
Ale aby som Brixíčka len neohovárala, musím ho pochváliť, že pred pár dňami úspešne ukončil základný výcvik v škôlke šteniat, pričom skúšku spravil na (pre mňa veľmi neočakávaných) 100 %. Na výcviku som sa s ním dosť natrápila, lebo Brix má naň veľmi svojský názor. Nieže by teda na cvičisko nechodil rád. Naopak, keď pochopí, kam ideme, musíme ísť behom, aby sa mi pes neobesil.
Po príchode na cvičisko je v extáze počas začiatočnej 15 – 20 minútovej „socializácie s inými psami“ – ako to nazýva pani cvičisková, teda počas bláznivej naháňačky, oslintávačky a okusovačky s ostatnými devätnástimi psami všetkých veľkostí a farieb. Miluje aj záverečnú socializáciu, ktorá sa nesie v podobnom duchu. Akurát tú časť medzi týmito dvoma udalosťami vôbec nemá rád a tvrdohlavo mi pri každom, ale úplne každom obídenom kolečku okolo cvičiska skúša odísť po príjazdovej ceste. Hanba ako svet, bývame zdrojom všeobecného pobavenia.
Doma ho cvičíme striedavo všetci. Pri výcviku počas vychádzok niektoré dni cvičí úplne ukážkovo a niekedy priam číta človeku myšlienky, ale iné dni absolútne odmieta spolupracovať, pretože sa práve chce hrať, naháňať s inými psami, hrabať v lístí, vítať s okoloidúcimi, čítať pesemesky, … Takže keď sa na skúškach vytiahol suverénnym predvedením úplne všetkých cvikov, neverila som vlastným očiam. Ale aspoň mám úplne jasno, že nie je blbý, len silno pubertálny 🙂
Brixík je ohromne prítulný pes, ktorý sa veľmi rád mazná a dáva najavo svoju náklonnosť. Je priateľský k ostatným psom aj ľuďom, ale svoj domov si pred cudzími veľmi nekompromisne stráži. Veľmi rád po obede spí na gauči stočený veľkej paničke alebo pánovi na bruchu (to vydrží spať aj celých 20 minút, kým začne opäť vymýšľať), a v noci sa pravidelne šuchne niekomu pod perinu. Veď svorka musí spať pokope, že áno.
Brixov vítací rituál je niečo, čo človek nedokáže prehliadnuť ani prepočuť. Energiu má ako jadrový reaktor, unaviť ho dokáže iba svorka rovnako bláznivých psov. Neustále z neho vyžaruje optimizmus, dobrá nálada a radosť zo života. Proste… sladký je ako cukor 🙂
Z Bratislavy zdravia Katka a Brix (a celý zvyšok „svorky“)
Milá Katko! Nádherně jsi to sepsala (clap) Tím spíš vím, o čem je to i mezi řádky, protože na moji nohu právě doráží 3měsíční žužlačka Maty ničící plyšovou žirafu 😀
Krásný jezevčík. Ale ještě lepší pes než jezevčík jsou dva jezevčíci 😀 Katčino povídání mě pohladilo, protože sem jdu se smutkem. Dnes jsou to čtyři týdny, co jsem musela nechat uspat jezevčíka Alana. Chtěla jsem o něm napsat celé povídání a připojit fotku, ale nějak mi to nejde. Vždy napíšu kousek, pak je mi smutno a nechám toho.Jezevka Dulinka odešla před dvěma lety, ještěžě mi „zbylo“ to potrhlo strakaté louisiánské Korinka. To jsem si právě myslela, že když jsem zvládla dva jezevčíky, toto zvládnu taky, ale ouha, Kora je tedy vychovatelský oříšek (whew) Taky je jí teď asi smutno – pořád přehrabuje pelíšek, kde Alánek lehával, místo Alánka chodí pošťuchovat mě a pořád mi podstrkuje hračky. Tak prosím, vzpomeňte si se mnou na pejska, jehož život začal na řetěze u plechového sudu, odkud ho ve dvou letech zachránila dobrá duše, s jejíž pomocí doputoval až ke mně a strávil s námi sedm posledních, myslím, že šťastných, ze svých osmnácti let. (h)
Kimi, je mi to líto. (hug) (u) (hug) A zkus přece jen napsat, Alánek si svůj vzpomínkový pomníček určitě zaslouží. (h)
(h)
Proste jazvedčík v plnej paráde, takže vlastne normálka, nie? 😀 😀 Keby mi po byte nelietala dvojica puberťáckych briťákov, tak by som aj prejavila súcit alebo závisť, takto mi stačí, čo mám doma 😀 Ale pobavila som sa, vďaka.
To je úžasný čtení (inlove) . Musím říct, že jsem z něj docela udýchaná a s paničkami soucítím, Brix je jaksi … poněkud… akční (clap) 😀 .
Tak si to užívejte a zase, Katko, napiš (y) .
OT pod krásné čtení o maznavém raráškovi. 🙂 (Že jsem dnes byla u sestry a Bobík dělal huhh a huff – na lýtko – a dráp a spár – hurá palec u nohy – a chytit a odnést a nechápu, že se mu ocásek ještě neodkroutil ze samého přetáčení. Punčocháče jsem pochopitelně vyhodila, ty už zachránit nešly. 😀 )
Kdo se snad chystá zítra do pražské zoo, Richardova oslava jednadvacetin vypukne ve 13,00.
Richarde, ať se obě čekané děti narodí zdravé a matky ať hlavně to zvládnou. Na to, že jsi šest let žil v chlapecké skupině a zejména s ohledem na to, jaké semetriky náročné máš za ženy, jsi fakt hvězda.
A vnouče taky bude, dáme Ti vědět.
Vykasej si ty svý krásný rukávy, bude děsně žrasa a záhadný dar navrch! Užij si to.
Milá Katko, díky za hlásání z Bratislavy. Brixík vyrostl do krásy a do chytrosti přímo jezevčičí. Neboj ono se to srovná.Člověk má někdy pocit jako by hrách na stěnu házel, pes neví-nezná-neraguje, ale příjde čas (to přestanou s tělíčkem cloumat hormony) a najednou pejsek prozří! Vše co neuměl, ze dne na den začne dělat, jakoby sám od sebe. Však už to také jistě znáš. Držím palce, aby byl Brixík zdráv a mohli jste si spolu užívat plnými doušky radosti (i strasti?) (chuckle) !
Tak jsem si říkala, že mám dneska den na draka – jeden průšvih za druhým (naštěstí nic zásadně závažného, jen otrava) a pak si pročtu Brixíka a koukám, že se pomaloučku začínám usmívat a usmívat (snad nebudu mít pusu dokolečka hlavy), a završím to mandalkou od Io – a koukám, že i den na draka může bejt krása krásovatá. (h)
Díky
(wave)
OT: kdyby někdo chtěl vidět říjnovou mandalu… http://ioanna-ioannina.livejournal.com/83698.html#cutid1
Kouzelná a básničky taky (y) (wave)
Kouzelné povídání a ještě ve slovenštině, děkuji za příjemnou chvilku. Taky jsem si zavzpomínala na Arinčiny štěněcí a pubertální kousky…Sice není jezevčík, ani není tak šikovná – dveře a šuplíky naštěstí nezvládla, ale i tak jí bylo dost. A ještě je, má chvilky, kdy si myslím, že už je v těch svých čtyřech letech dospělá. Hmmm, není. 🙂
Milá Katko, náramně jsem si početla o vašem pubošovi. (inlove) A ta slovenština… Mňam 🙂
Tak trochu OT: kamarádka mi psala před týdnem, že její známá má fenku labradora, čistokrevnou. Hárala, ale panička jí neuhlídala. Ovíněná z hospody si šla lehnout a nezamkla chalupu, takže psí milovník to měl jednoduché. Narodilo se 8 zdravých krásných štěňátek. Dneska mi psala, že 6 jich utopili v potoce a 2 si nechali, že snad je udali až odrostou!!! Já nevěřila tomu, co v tom mailu čtu! Prý je to tak normální na těch vsích a co se divím, dělá se to s koťaty i štěňaty zcela běžně. Známá je bez práce, dluží nájem v Praze, na chalupě nemá vodu ani elektřinu – vypojeno, žije z ruky do huby a jak by je asi měla živit? Sakra, tak proč má vůbec psa, když na to nemá a když už ho má, proč si ho nehlídá????? Udělalo se mi fakt špatně. Nepochopila jsem, proč mi to vůbec píše, když ví, jaký mám ke zvířatům vztah. Že se na vsích nekastruje a koťata se topí běžně, to vím a nesouhlasím s tím, ale tohle je silná káva! Nějak to stále nejsem schopná „rozchodit“.
Karolíno, snaž se ovlivnit věci tam, kde můžeš a s ostatními se tolik netrápit. Vím, že je to cynické, já sama to dost dobře nedokážu. Ale tyhle věci dokážou člověka utrápit. A vím, že tebe tohle moc trápí. (h) (h) (h)
Ano paní si měla fenu hlídat a upřímně řečeno v takových finančních podmínkách asi raději vůbec nemít velkého psa. A když, tak fenu alespoň pořádně hlídat. Kdo ale ví, třeba před časem, když si čubu pořizovala, tak na tom třeba byla finančně lépe. Možná i ten alkohol v celé situaci hraje svou roli. Jo, topit koťata nebo štěňata se nemá, on je to dokonce trestný čin a já s tím bytostně nesouhlasím. Navíc, jak říká Malý princ, mám navěky odpovědnost za živou bytost, kterou jsem k sobě připoutala. Ale na druhou stranu, 8 štěňat, jak to ta fena měla sama živit, když panička evidentně nepomohla. Několik by jich zahynulo tak jako tak a trápila by se více. Jak by asi štěňata skončila, kdyby je rozdala někde po vsi? Uvázaná na řetězu? V horším případě v lese? V útulku? Kolik by jich mělo dobrý domov? Dobrá rada drahá.
Naše sousedka u domečku také na jaře topila koťata. Přišla k ní malá kočička skoro kotě a než ji stihla vykastrovat, zmermomocnil ji ten velký zrzavý kocour, který tam chodí. Nelíbilo se mi to, ale to bylo tak to jediné, co jsem mohla dělat. Jen jsem jí řekla, za kolik jsem nechala vykastrovat Amálku, tak jí ta pětistovka u tamějšího veta nakonec přišla docela únosná. Naštěstí, takže další topená koťata už nebudou. Ale mám se na sousedku naštvat? Ujala se bezprizorní kočičky, dala jí domov, kočka jí vzápětí porodila koťata. Ano, měla je odchovat a pokusit se dát do dobrých rukou. Kolik těch dobrých rukou ale je? V tom našem malém městečku?
Co chybí je výchova lidí, výchova k odpovědnosti, k tomu, že je nutné zvířata kastrovat, feny alespoň hlídat. Regulovat počty stěňat, koťat, nepodporovat množírny. A opakovat, opakovat tyhle věci do zblbnutí, aby se alespoň někdo chytil.
Apino máš naprostou pravdu. Akorát se s tím nedokážu smířit. Každý víkend má na benzín, aby dojela na chalupu? Má. Každý víkend 2 večery v hospodě? Ano. Tak snad těch pár granulí než se ta štěňata povede vypiplat do stavu, kdy je odveze do útulku, by jí finančně nezabilo. Předtím jich měla 9, čistokrevných, ty prodala. Teď topí, protože jsou to kříženci? Tak ať si jí hlídá, když už jí musí mít. Ne, tohle je prostě pro mně nepochopitelné a těmhle lidem nepřeju nic dobrého!
Tak takhle to bohužel vypadá jinak. Ještě bych pochopila chudou a duševně méně obdařenou, alespoň tak mi to zpočátku připadalo. Ale paní fenu potřebuje pouze na kšeft, a když se nezadaří….. ach jo.
Jenže, co na tom změníš? Akorát se s tím budeš trápit. Zkus na to nemyslet. Jestli má paní dluh na nájmu a možná i elektrice, asi se s ní nebudou nakonec moc mazat, ještě exekutora na ni pošlou, takže na ni dříve nebo později dojde. Jen chudák čuba, ta za to nemůže.
Hm, napadá mě, existuje nějakej způsob, jak takovým lidem toho psa sebrat?
I kdyby neexistoval, dají se tím postrašit. „Víte, že topení štěňat je protizákonný? A víte, že vám můžou zvíře vzít, když vědí, že ho týráte?“
Zlatý slova o princi a lišce. Někdy se člověk nezaviněně dostane do blbý situace, jako moje kolegyně, co sem psala včera – udělala jeden dobrej skutek a připravila si druhej dobrej skutek, a pak zjistila, že jedno vylučuje druhý, konkrétně že psici z útulku nemůže věřit kolem malých dětí a dva roky nestačily na to, aby ji v tomhle srovnala (jak píšu dole, já Penušu taky srovnávala v jejím strachu z klacků pěkných pár let, ono je to fakt těžký, když člověk neví, proč se ten pes tak bojí, jelikož to s ním nezažil; to je prostě rub útulkových pejsků)… no, ona vám o tom určitě napíše sama… zkrátka někdy je ta blbá situace nezaviněná a člověk si zaslouží pomoc.
A někdy, jako tady, co píše Karolína, vyplyne z nezodpovědnosti a člověk by zasloužil (punch)
… nějakej způsob, jak takovým lidem toho psa sebrat….
obávám se, že tohle je těžké. Pokud pes není vyloženě podvyživený e evidentně týraný, tak ho nikdo neodebere. Vždyť i Jenny se obávala, že by evidentně týranou Áju II mohli majitelé chtít zpátky. A útulky se do toho asi taky zrovna nehrnou, protože ty psy musí z něčeho živit.
Nějaké jednodušší duši je asi možné pohrozit s tím topením, protože to splňuje parametry trestného činu „týrání zvířete“, ale fikanej ví, že pokud ho přitom nikdo nechytí, tak je z obliga.
Ale jo, nehodlám se tím trápit.
Jen je mi líto zmařených štěňátek nezodpovědné káči, která by neměla mít psa ani nakresleného.
(h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Já bych nedokázala vzít život takovým maloškům. Nedokázala jsem ani „nechat na přírodě, ať si poradí“ s těmi nejmenšími štěňátky. Měla bych tak o tři starosti méně, co se štěňátky, která nikdo nechce. A to jsou čistokrevná s PP…
Hurá, je normální ta naše čůza Róza. Máme to doma veeelmi podobně, psí puboška s hlavou leda tak na lumpárny.
Včera měla Rózka taky „zaracha“. Bubák šel s čubama na procházku, na rohu Rózka zmerčila kocoura a vzala dráhu. Při jednom kolečku neopatrně blízko Bubáka byla odlapena, uvázána, odvedena na zahradu a přivázána ke stromu. Bubák mezitím s Barunkou odcházel na procházku. A Rózička plakala a kvíkala a slibovala: já už budu hodná, na kocoura se ani nepodívám, poslouchat budu jako hodinky a vůbec… Bubák došel na konec ulice, pak se pro Rózku vrátil a šli na procházku všichni. Na chvilku to fakt fungovalo a Rózička byla hoooodná čubinka.
Nojo, je to puboška občas se musí přitvrdit. Ona je fakt jak živé stříbro.
Ale kukuč má Brixík úžasnej. Ty potfory vědí jak na nás! (inlove)
Taky mne to trošku uklidnilo 🙂 Darek je chvilkama na zabití a ten článek, kdyby byl psaný česky a pes měl ne 8, ale 30 kg, by mohl být o něm 😀 . Jo jo, 7 měsíců, puberta s ním cloumá, ale nožičku zatím nezvedá 🙂 Vyhozen do předsíně byl naposledy včera večer, kdy přednostu přestalo bavit, že se snaží dělat štěňata jeho noze 😀
Takový hodný pejsek …. 😀
Moc ráda jsem si přečetla, že pubertální psi se vyskytují také na Slovensku. Nějak jsem nabyla dojmu, že jenom náš pes je trhlej. Takže sláva!
V tom hezkém článku mě zaujala poznámka ze cvičiště. A to o socializování právě tam. V našem kurzu je to naopak. A nevím, co je lepší. Podle zdejších cvičitelů by se pes měl naučit si jiných psů nevšímat a soustředit se na pána. Ten je jeho smečka. A to ne jenom na cvičišti. My naopak máme psa před začátkem zklidnit.
No, jde to těžko. Na cvičák přivlaju za třiceti kily radostného psa a tak zoufale vytvářím dojem, že právě tenhle příkaz pes plní. Bohužel nikoho neoblafnu. Paní cvičitelka převezme vodítko a vedle ní v tu ránu pochoduje předpisovým krokem můj adolescent. Stihnou mě dva pohledy. Jeden káravý a jeden výsměšný. Hádejte, čí je ten výsměšný. Potvora jedna psí!
Jani (inlove) , měla bys o svém potrhlíkovi zase něco sepsat. 🙂
Myslím si, že když začne výcvik volnou zábavou, jsou pak pejskové poslušnější. Zvláště když je čeká lítačka zase na závěr. 🙂
Ach, jak krásně se čte, že jsou i jiní lidé, kteří zápasí s mentalitou jezevčíka (inlove) Náš drsný trpaslík má oblíbenou etudu „jsem malé ubohé štěňátko“, což provádí velmi rád a často :@ , protože z nudy vybrakovaný odpodkový koš nebo ze vzteku počůraná noha stolu je u nás téměř na denním pořádku. Ty jeho vsloup obrácené oči a nevinný výraz… A když nás to neobměkčí a dovolíme si ho plesknout, změní se ve vrčící očima zeleně blýskající šelmu připravenou rafnout. Zmetek jeden (inlove)
Grrr – on mě ten systém nejen že po delší době nepoznal, ale ani nezobrazil můj vzkaz (headbang)
Katko, díky moc – mám po dlouhé době pusu od ucha k uchu a vašeho Brixíčka vám upřímně přávidím (inlove) Tohle povídání mi znovu potvrdilo, co si už léta myslím, a sice, že kdo zvládne úspěšně východu jezevčíka, zvládl vysokou školu psí výchovy (je mi žinantní psát drezúry, protože to slovo mi zavání brutalitou). Těším se na další vyprávění o vašem puberťáčkovi (dog)
Katko, díky moc – mám po dlouhé době pusu od ucha k uchu a vašeho Brixíčka vám upřímně přávidím (inlove) Tohle povídání mi znovu potvrdilo, co si už léta myslím, a sice, že kdo zvládne úspěšně východu jezevčíka, zvládl vysokou školu psí výchovy (je mi žinantní psát drezúry, protože to slovo mi zavání brutalitou). Těším se na další vyprávění o vašem puberťáčkovi (dog)
Ahoj všichni zvířetníci,
při pohledu na Brixíka nemohu jinak, než vylézti zpoza buku.Naše rodina je též v majetku jezevčíka, tedy jedné jezevčičí slečny Berry.Je o něco starší (20měs.), ale jinak přesně jako Brixík,jako by si z oka vypadli.Ten výraz,šibalství a úžasný smysl pro humor!
Katka, máš skvělého pejska.
Vítám tě zpoza buku, milá vero (inlove) , a portrétek „dlouhé“ Berry by nebyl? 🙂 Ten přívlastek u jména je proto, aby se nám Berry nepletla s Berry. (chuckle)
Beruška určitě o sobě něco napíše.
Krásné povídání o krásném pejskovi 🙂 A ten začátek mi nápadně něco připomíná (rofl) Taky jsem schopná psa/kočku/jakékoli jiné zvíře v jednom okamžiku seřvat i pochválit, čímž se baví celé široké okolí (chuckle)
Jen matně vzpomínám na pubertální léta našich psů. Je to už docela dlouhá doba. Ale kolegové si vodí do práce takové odrostlejší štěně rhodéského ridgebacka, a ten se chová podobně jako Brixík 🙂 Jediné bezpečné místo pro přezůvky a odpadkový koš je v naší kanceláři až nahoře na skříni… 😀
Milá Katko (inlove) , když jsem to četla, tak jsem smála vesele a pak mě mírně zamrazilo při vzpomínce na stejný věk našeho jezevčíka, který navíc svoje lumpárny prováděl v jednom gardu s pětiletým Andym, a¨zatímco já se jim snažila čelit s miminem na rukách (whew)
Je tož teď opravdový jezevčík a čekají vás krásné časy (h) (rofl)
Jinak taky přiznávám, že si užívám slovenštinu – už ji moc často v českém veřejném prostoru nepotkávám a přijde mi to škoda (f)
Zubím se tu na monitor. Štěňata jsou sladká, puberťáci k roztrhnutí. Jezevčíci mají vše aspoň dvojitě. Musí to být opravdu výbušná směs. Ale vzhledem k výsledku zkoušek si zas tak špatně nevedete 🙂 . Pes který NIC neumí, neudělá zkoušky na plný počet. Druhá věc je, že někdy paličatě nechce. To bude nejen pubertou, ale i plemenem. Ale je krásný, sladký a vůbec. Je váš (inlove)
Zase jeden článek který mne utvrdil že jezevce nenene. Moc se mi líběj a zcela určitě bych měla něco takovéhleho, při mé smůle. Jinak milá Xerxová, někteří mamuti jsou akčnější, Mimi v pubertě bylo dosti aktivní, ale Majda je naprosto nemamutí i ve svých téměř 3 letech.
(headbang) páni, se omlouvám , zase nečtu… bít holí….
já lama.
Brixíčku,jsi krásný psí junák a zdá se, že Vás všechny čeká ještě spousta vrcholových adrenalinových zážitků. Těšte se, neb jiní si musí zážitky dokonce i kupovat. Tohle s Brixíčkem je denně a ještě se o tom dá tak krásně psát. (inlove) (wave)
Včera jsem měla drsný zážitek s Ájou II. Když u nás byla po nálezu Áji II. okresní veterinářka a psaly jsme zápis o nálezu zdevastované pejsky, usoudila, že ji alespoň nebyli,protože když vet. zvedla ruku, Ája nereagovala. Včera jsme šli kolem paní, která násadou od lopaty s háčkem dole vyšťarovala trávu ze spár. Paní mě pozdravila a jen mírně zvedla násadu , v tu chvíli Ája dostala úplně hysterický záchvat a s kvílením a plazením prchala. Museli ji být holí, ne rukou, neřádi, úplně mně to sebralo. Pak jsme hůl položily a hladily a hladily, tak se uklidnila. Ach, jo, co musí někteří pejskové zažít, já bych ty lidi ? , víte co….!
(headbang)
Něco takového máme s Airou, tedy kromě toho, že nekvílí – jakmile vezmu do ruky deštník, i zavřený, stáhne ocas, sklopí uši a uteče. Prý jí nic deštníkem nedělali (envy) Podle názoru majitelky Aiřina dědečka musela tím deštníkem dostat nařezáno, protože choďák se jen tak něčeho nebojí. Zrovna tak, když dělá nepravosti a houkneme na ni a nedejbože i sáhneme, tak se počůrá.
Znám dobře od Arinky. Na začátku jsem nesměla ani zvýšit hlas a pouhe „ne!“ vyvolávalo paniku …. :S
Jenny, já bych ty lidi prostě vzala holí, jako oni Áju. To je prostě strašné, takového děsu, co chudák malá musela prožít.
To si vždycky vzpomenu na fenečku, kterou jsme měli z útulku v době mého dost ranného dětství. Ta zase měla panickou hrůzu z opilců, přitom se k nám dostala jako čtyřměsíční. Co jako malé štěně musela zažít, to nikdo neví, ale muselo to být šílené. Měla totiž úplné záchvaty paniky.
Mimochodem, Amálka vždy se zájmem sleduje, jak se oháním koštětem okolo jejího záchodku,prej fkt slušná zábava. Zpočátku ho i lovila, ale naštěstí už ji to přestalo bavit, takže nezametám s kočkou pověšenou na koštěti.
Jenny, jsou chvíle, kdy je gramatika nepodstatná – a když jsi psala o Áje, byla svojí důležitostí až ve vedlejší galaxii. Když čtu něco podobného, mám sadistickou chuť ty lidi nechat okusit jejich vlastní medicínu, aby oni kňučeli strachy, když uvidí násadu od koštěte… (devil)
Podrbej Áju, to šťastné pséko, které vyhrálo tebe (inlove)
Dtto v mládí Penny. Trvalo moc dlouho, než se to srovnalo.
Dobře jsme se bavila, asi taky proto, že takhle šílená žádná z našich fen v pubertě nebyla (i když u Světluše si nejsem jistá, jestli v pubertě ještě není). Onehdy pršelo a to psice odmítají vycházet ven, a tak druhý den jsem nevěřícně zírala, jak Světluška tryskem proháněla plyšovou hračku, vyskakovala u toho půl metru nad zem a brala zatáčky klopené tak, že závodník na motorce by záviděl. Tudíž jsem bleskově popadla psy a vyrazila ven, protože druhý den bez řádného vylítání by strakatice už asi nezvládly. Jak to dělají lidi, kteří ty psy vylítat nenechají? Já mám jenom „gaučáky“, ale co nějaké temperamentnější plemeno?
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Cháchááá – psí aktivista v pubertě (rofl) Mají v Bratislavě veselo (chuckle)
Já se můžu posmívat, mamuti jsou asi obecně klidnější a ani jedna naše dogina nebyla košožrout ani ničič a hlodátor. Chicht – ale na půlroce by se doma nikam s lupem neschovala, rozhodně ne pod gauč či za skříň (rofl)
Nádhernej puboš! Jen to vydržet …. 🙂
OT. Copak dělá nožka? Doufám, že je lépe (h)
To je čtení jako pohlazení, milá Katko. (h) Usmívala jsem se celou dobu a vychutnávala si každé slovo; ve slovenštině všechny ty lumpárny vyznívají jaksi něžněji a jsou … sladší. Alespoň pro vzdáleného posluchače. (chuckle)
Určitě děláte správně, že s malým puberťáčkem bojujete a vedení ve smečce, jen ten trest vyhoštění na chodbu mi přijde trochu neuvážený. (wasntme) Úplně vidím malého zrzavého nezbedu, jak v osamění vraští čílko a nerušeně přemýšlí nad další kulišárnou. (chuckle) A s tím košem … Anka dávno není puberťák, ale prasopes v ní zůstal trvale. (tmi)
Přeju všem krásný den. (h)
chvilka zklidnění, navíc bezprostředně po činu (to je podstatné!!) mu vůůůbec neublíží. I když já osobně v takovém případě raději jednu plácnu…
Podle mě je to taky správný trest, vyhodit ze smečky. Četla jsem knížku o chování vlků ve smečce a přesně takto jsou neposlušní jedinci trestáni, pak musí předvést, že se podřizují vůdci smečky…
Já vím, Xerxová (inlove) , ale neodolala jsem té představě, jak za dveřmi mrňousek spřádá další plány, chichi. (wave)
A právem – Nesina bývala vyhošťovaná do koupelny (za její ožírání knížek bych ji asi umlátila, tak jsem ji radši před sebou zavřela v koupelně a byla tam, dokud jsem se neuklidnila 🙂 ) a servala mi tapetu u dveří. Nic jinýho tam zničit nešlo. 😀
Brix je nádherný a vy musíte tu jeho pubertu přežít. kdybyste mu nechali otevřené šuplíky i skříně a dobrovolně mu dávali všechno, co chcete odhodit do koše, nepřišli byste na to,jak je to šikovný kluk. (angel) (dog) (h)
Moc roztomilý článek v krásné slovenštině. A s důkazy, že Brixík je opravdu náádherný jezevčík, kterému chytrost a šibalství z očí přímo vystřeluje (všek jsou tím jezevčíci proslulí). Při popisu jeho rituálů a denní zábavy se mi pomalu motala hlava – a to to pouze čtu. A tak nevím, jestli jeho smečce mám přát, aby se co nejdříve uklidnil, nebo abyste si s ním ještě hodně dlouho užili téhle legrace. Asi to druhé, že?
:)..má v papuli čosi, čo keď vycerí, tak to veľmi pripomína naštvaného aligátora – zubiská má ako lopaty 😀 😀