Jsou tady podzimní prázdniny a já mám pocit, že čas pádí jako zběsilec a já se ještě nezastavila. Konečně se dostávám k tomu, abych vám představila mojí novou myšátkovskou sestavu. Hned poznáte, proč se nemám šanci zastavit.

Letos mám totiž ve třídě čtyři ročníky (od 1. do 4. třídy) a celkem 13 dětiček, což je o dost náročnější, než minulý rok. Z původní sestavy mi zůstalo 7 Myšátek a zbytek jsou nové děti. Postupně se snažíme sžít a hlavně zvyknout si na práci ve čtyřech odděleních.

Prvňák Míša je takový malý rarášek se svým rozumem, který se snaží za každou cenu prosazovat. Když řeknu, že sluníčko bude žluté, on na to, že jemu se líbí fialové. A protože si oba trváme na svém, stojí to chvilku dohadování, než přistoupí na můj požadavek, aby v nestřeženém okamžiku to slůňo stejně zafialověl.

Druháckou Anetku už znáte z loňska. Protože se u nich dost změnila rodinná situace, projevuje se to tím, že Anetka každou chvíli do někoho šťouchne a je duchem dost mimo. Další druhák je Honzík. Je to syn naší bývalé žákyně. Na základce si asi „užil“ dost ošklivé zacházení, takže maminka i on byli ze všeho hodně vystrašení, ale zjistili, že tady se nemají čeho bát a už jsou v pohodě. Honzík někdy až moc, protože docela dost raraší.

Třeťáci přibyli tři – všichni přišli v hodně zanedbaném stavu. Dřív děti ze základky měly náskok v učivu, oproti našim dětem, ale tyhle jsou na tom hůř, než děti o ročník níž. Je vidět, že byly někde na chvostu a nikdo na ně neměl moc času. Viktorka, Terezka a Lubošek se snaží pracovat společně s námi, učím je samostatnosti, učím je zeptat se, když si s něčím neví rady, nesedět a nekoukat. Anička a Lada jsou naše staré známé a jsou to pomocnice.

Ve čtvrté třídě mi zůstala moje opora – Mike, Tomík, Sandra a Zuzanka (i když ta se hodně zhoršila – rodiče podnikají a nemají na ní vůbec čas, Zuzka si stěžuje, že je za špatné známky doma bita, ale jinak lítá neustále bezprizorně po městě). Nový je Filip, což je kvítko z čertovy zahrádky. Učení mu jde bezvadně, ale jinak neustále bojujeme s chováním.

Od začátku školního roku jsme toho stihli hodně – měli jsme olympijský den, kde moji kluci i holčičky zabodovali a vyhráli medaile, samozřejmě jsem na ně náležitě pyšná. Taky jsme byli na cvičení v přírodě a opékali jsme buřtíky a hráli všelijaké hry. Na Dnu bez aut si Myšátka vyzkoušela první pomoc – dýchání z úst do úst a masáž srdce a samozřejmě viděla zásah hasičů a záchranářů u dopravní nehody.

Chodíme do divadla, knihovny a do kina. Také jsme byli na Farmářských trzích, kde jsme přímo u jednotlivých stánků probírali ovoce a zeleninu, děti poznávaly, co je co. Z čeho se vyrábí jogurty, sýry, salámy. Kupodivu stánkaři nebyli naštvaní, ale výuka se jim líbila. Občas vezmeme na procházku naší Sissku, kluci jí hází klacek nebo míček a všichni se vyřádí do sytosti. Bertík je už starý dědeček, tak už ho nosím do školy jen dvakrát týdně, aby měl víc času na odpočinek. Hodně zešedivěl a pomaleji se pohybuje, poslední dobou už i málo jí.

Zatím to vidím tak, že výlet do ZOO nehrozí. Každá vycházka je spíš trochu boj, aby nebyla moc velká ostuda, abych všechny děti přivedla zpátky v pořádku. Přeci jen nechci riskovat, že se mi některý diblík ztratí v metru nebo v autobuse městské dopravy, a na cestu do Tróje jsem většinou sama. Uvidím, jak se mi tu smečku podaří vychovat do jara, jestli si s nimi budu moct nějakou zajímavou akci naplánovat.

Přejeme vám krásný podzimní a zimní čas.

Myška promine, ale kočičkám je třeba udělat reklamu – nezapomeňte už tuto neděli! 🙂

Dede