Náhlá ztráta našeho kocourka Darečka, nás zasáhla jako blesk z čistého nebe. I když vím, že se nemá nic plánovat, stejně jsem doufala, že odchod Klérky, který brzy nastane, nám Darek pomůže překlenout. Nu, osud vše zařídil jinak a my zůstali se stárnoucí Klerunkou sami.

V neděli jsme vyrazili všichni tři na procházku k jedné krásné staré, lipové, podzimní aleji za Blansko a při návratu zpět mě přímo udeřila skutečnost, že nás OPRAVDU nevítá před domem žádná kočičí postavička. Byl to úder tvrdý a tak jsem sedla k netu a začala šmejdit po stránkách blízkých útulků. Nu, nebudu napínat.

Za Slavkovem v obci Marefy, jsem v útulku Tibet objevila Darečkův klon, mrňavého bílého kocourka, který, jakoby Darkovi z oka vypadl a já věděla, že to je on, kocourek, kterého posílá Darek místo sebe.

Pánečkovi jsem ukázala fotku Darkova klonu a můj muž mne donutil okamžitě, podotýkám, že bylo půl osmé v neděli večer, zavolat na uvedené mobilní číslo. Moc a moc jsem se mladé paní, která útulek vede, omlouvala, ale ona nás pozvala hned na druhý den dopoledne, ať se zastavíme.

Ráno jsme v podzimní mlze mířili ke Slavkovu a dorazili do útulku. Při spatření kotěte pánečkovi uniklo: „Dareček!“ A tak to také zůstalo. Odvezli jsme si v přepravce za slunečného poledne mrňouska-Darečka, domů.

a

Dareček je kočičí miminečko! Nikdy jsme TAK malé koťátečko neměli, vždy už šlo o koťata alespoň čtyřměsíční. Tohle jsem odhadovala tak na dvouměsíční. Za další tři dny mi to potvrdil náš pan doktor, kterému jsme jeli Darečka představit. Maximálně 8 týdnů. Podle očkováku, kterým nás v útulku vybavili, byla už provedená zkouška na panleukémii, v útulku ho odčervili, ale na první očkování můžeme přijít až tak za dva týdny. Je to prostě mrňavka.

Mrňavka, ale za to akční. V momentě se nám obrátila celá domácnost vzhůru nohama, ale vesele. Během první hodiny se tak vyděsil Klérky, (ta si ho ani nevšimla), že zalezl pod kuchyňskou linku, tam se zabarikádoval a odmítal vylézt. Tak jsem z části skříněk odstranila obsah, páneček se vyzbrojil vercajkem a část linky demontoval, vytáhli jsme vzpouzející se, zaprášenou mrňavku, páneček opět dal skříňky dohromady, já jsem v nich vytřela, bleskově probrala a uklidila. Máme alespoň pořádek v mouce, rýži, cukrech apod. a nebudou mouční moli.

Od svého uvedení na scénu naší domácnosti už má na svých minibedrech hodně hříchů. Několikrát provedl revizi v krbu, takže má o pár černých skvrn víc. Šmánkote, jak odstranit saze z takového kočičího mrněte bez koupání? Páneček musel krb zabarikádovat, ale je jenom otázka krátkého času, než přijde na to, jak se tam zase dostat.

Je nesmírně podnikavý, šmejdivý, musí u všeho být. Neriskuji ho nechat ve velkém prostoru obýváku samotného. Ne kvůli Klérce, ale kvůli němu samotnému. Nesmírně ho zajímají veškeré káblíky! Takže stále všechny vypínáme, aby nebyly pod proudem, už za ně dostal i přes zadek. Dokáže nesmírně rychle běhat, je z něj jakási bílá rozmáznutá šmouha. Miluje hračky, dokáže myši nosit v tlamce, jakoby byly živé.

Ptám se, je to normální, aby takový prcek byl takhle akční? Často spí, ale po vyspání a najezení, se snaží doplněnou energii ze sebe rychle vydat. Překousal mi už šňůrku u brejlí. Donutil mne sundat záclony, ty pověsím až na jaře, až začne chodit ven. Napřed se na nich jenom houpal, ale během pár dní už po nich začal  šplhat…a trhat.

Okousal pánečkovi rohy manuálu k nějakému modelářskému zařízení, přivodil mi málem infarkt, když při prudkém trysku podklouzl pod zábradlím na podestě a spadl o poschodí níž. Začal brečet já ho pečlivě prohmatala, jestli nemá něco zlomeného. Vzápětí mi usnul na klíně a já seděla celá zkoprnělá a sledovala, jestli dýchá a probere se. Po půl hodině se probudil a řádil dál. Páneček mezery okamžitě zadělal papundeklem. Naše obydlí se začíná pomalu měnit v kotěcí hernu. Alespoň doufáme, že se nám podaří tohle mrně dovést až k dospělosti.

Dnes, kdy už je u nás týden, nemá žádný problém s Klérkou, dokonce si k ní už začíná lehat do jejího pelíšku. Jenomže ji kope, strká do ní tlapkami a ona znechuceně vstane a odejde.

Nejroztomilejším koťátkem se stává v okamžicích předspánkových nirváren. Osahává růžovými tlapkami obličej, prsty, které normálně drze okusuje, začne v polospánku olizovat. Má zvláštní způsob ležení. Dává si přední tlapky přes sebe, vypadá hrozně důležitě, ale legračně.

Pokud podniká nějaký průzkum, zvláštně si brble a povídá. Je-li odněkud vykázán, patřičně exekuci okomentuje, úplně slyším, jak nám spílá 🙂  Jsem zvědavá jaká kočičí osobnost z něj vyroste. Zatím je to maličký ksichtík jako lžička, ale lžička mazaná a chytrá.

Ano, kotě je solidní, nervy nám uklidní….

Darečku, děkujeme za krásný dáreček, za tvoje pokračování!

Další fotky najdete zde: http://dig.rajce.idnes.cz/Mrnavka_Darecek