„Koukej, další pes! A velikej!“ Při mé návštěvě New Yorku mě nepřestávalo udivovat množství psů na ulicích. A byli to nejen malí městští pejsci, ale i velcí hafani – vedle oblíbených labradorů a retrívrů jsme potkali i různé druhy ohařů a jedna paní si dokonce vedla na vycházku dva velké chrty!
Nějak jsem to nemohla pochopit. Ve městě musejí být psi na vodítkách, trávníky se téměř nevyskytují. Central Park je ohromný, členitý, krásný, s několika vodními plochami, ale volně si psi mohou zaběhat jenom na několika ohrazených místech. Hlouběji na Manhattanu už jsou k dispozici jen malé parky s ještě menšími venčícími koutky, takže většina života těchto psů se odehrává na asfaltu a na dlažbě.
Město je čisté, psi vypadali spokojeně, ale stejně. U malých pejsků bych to ještě pochopila, ale ohaři nebo chrti? Potom jsem se dívala i po těch lidech a přemýšlela dál. Kolik z lidí bydlících v této megapoli žije v souladu s přirozenými potřebami člověka? Ach ano, ani oni nejsou v ideálním prostředí, ale řekněme, že oni si mohou vybrat, mají i jiné zábavy, než je pohyb na čerstvém vzduchu, žijí tu přece dobrovolně. Hm. Opravdu všichni?
Zjistila jsem, že pokud o tom víc přemýšlím, tak už není tak snadné ty lidi odsoudit. Velká města jsou svým způsobem také přírodní prostředí, kde se živí tvorové naučí přizpůsobit a přežít. On ani člověk nebyl stvořen pro celodenní pobyt v továrnách, kancelářích, obchodech, metru. A i v přelidněném městě lidé trpí osamělostí, steskem a touhou po přírodě i v jiné podobě, než je steak se salátem.
Určitě jsou v domácnostech kočky, rybičky, různí ptáci… zvířata, kterým, nevadí žít v rámci bytu svého chovatele. Ale pes jako společník je mnohem náročnější, přestože bývá ochoten sdílet osud svého člověka. Potřebuje pravidelný pohyb, kontakt s jinými psy, svoje čmuchací trasy. Zajistit mu slušné životní podmínky ve městě sahajícím od nevidím do nevidím není snadné, ale zřejmě to je možné.
Ono jako obvykle hodně záleží na odpovědnosti jednotlivých chovatelů, na jejich citu pro psí potřeby a sebekázni, s jakou se jim snaží vycházet vstříc. Byla jsem si toho všeho vědomá, ale přesto se mi na ty psy v ulicích moc dobře nekoukalo. Jen jsem si uvědomila, jak moc jsou ti moji vlastně rozmazlení čistou trávou, voňavými lesy a volným obzorem. Ale přesto jsem ty lidi se psy chápala.
Pravda je taková, že ani ve dvacetimilionovém městě nechce být nikdo úplně sám.
Sedim u stolu v jidelne a pod stolem lezi Jakey.Aby mel se mnou fyzicky kontakt, tak ma nohu na me noze. Ano, nedopravam mu takovy idealni zivotni styl jako poskytuje Dede nebo PetraKa Xerxova a rada jinych. Chtela bych s nim chodit na delsi vychazky, ale sotva se pohnu. Na druhou stranu mame oplocenych pres 2000 ctverecnych metru a Jakey tam poskakuje – skutecne se pohybuje jako kozlatko. A tak kdyz si tyhle veci ctu a delam si vycitky, tak si vzpomenu, jake byly jeho sance. Velmi nemocna matka a ctyri stenata skryvajici se ve skruzi u silnice ve spatne casti mesta. Hodni lide je zachranili. Maminu dali na leceni – mela toho cerva na srdci (nevim, jak se tomu cesky rika), ale bylo uz pozde a umrela na to. Ale potrebovali udat jedno az dve stenata. Byla jsem po velmi nestastnem urazu a cekala na operaci v Nashvillu, ktera to mela vyresit. Nevzala bych si psa, kdybych vedela, ze to bude rada let, co se budu zotavovat. Ale v te dobe to bylo jako ze zajedem do Nashvillu a za 14 dnu budu v olrajtu. Jakey byl jako stene neadoptovatelny. Vyjukanej, bojacnej, nekomunikativni. Zalezl pod postel a kdyz vylezl, tak vazne koukal a odmital jakykoliv fyzicky kontakt. Jo, a sezral mi nove potazene kreslo a kus pradelniku.Tak jsem ze zoufalstvi co s nekomunikujicim odrostlym stenetem, kdyz jsem o berlich, mu zacala cist pohadky (chuckle) , jako ze ten odmereny hlas mu neco da. A ono fakt. Ja jen muzu v domecku zaseptat a Jakey uz padi ke mne. Jakey se ode mne nehne. Jakey zna zvuk meho auta a Chet rika, ze kdyz uz jsem na opacne strane silnice naproti domu, tak Jakey uz natesene steka. Je spatne, ze mam psa, ktery nechodi na vylety nebo je dobre, ze jsem nejak zachranila jeden psi zivot a mame se navzajem radi?
Chtela jsem to poslat do komentaru driv, ale vypadaval nam cely vikend a cast pondeli internet a kdyz uz jsem se dostala, tak se mnou system nemomunikoval- pry jsem o odesilala rychle.
Milá Hanko, on se mi celý ten článek nepovedl, nedokázala jsem vysvětlit to, co jsem měla na mysli. Sledovala jsem psy v ulicích a cítila pro ně jistou lítost. Sledovala jsem lidi v ulicích a pochopila, že ani oni nežijí tak, jak si kdysi příroda představovala, že lidé budou žít. Velká města jsou specifická přírodní prostředí a lidé a psi našli způsob, jak tam spolu žít – stejně, jako kdysi žil sotva ochočený pes v tábořištích lidí. Protože lidé a psi se potřebují. Když to přeženu, tak i člověk žijící v kanále touží mít ochočenou krysu. A milující a pozorný člověk je pro psa výhrou – kdekoliv. Jako jsi ty a tvůj Jakey. Nevím, asi to doteď neumím říct tak, jak to cítím.
Milá Dede (inlove) , myslím, že jsme všichni vycítili, co jsi chtěla svým článkem říct. Ale úvahy u každého pak běžely dále, protože jsi otevřela téma široké.
Určitě je ideálem Petra a Ešus, Xerxová a Bety, EvaŽ a její psí babinec, a další a další, ale to opravdu není pro každého. Stačí péče a láska a pejsek je také spokojený a šťastný.
Musím ale říct, že sama za sebe se tím trápím už pár let. Moje neschopnost dosáhnout ideálu mě vede k rozhodnutí nepořizovat si (zatím) dalšího psa, až jednou Anka odběhne za Duhu. Možná, až později budu doma, až budu mít víc času. A asi bych nezačínala od štěněte. Asi … možná … kdo ví …
OT: Až bude mít někdo v Brně zvěroabsťák (rofl) …
Včera jsme byli s klukama na Jižanském dvorku, což je místo na protějším břehu než je cyklostezka v Komárově. (kousek od mostu, cyklisté si mohou udělat snadno odbočku). Je tam poměrně velký prostor, kde v ohradách jsou domácí zvířata, například daněk (chuckle) , ale hlavně ovce, kozy, koník, osli, slepice, husy, prasata … a jsou to úžasní tvorové, pohodoví vůči psům i lidem. Někteří jsou jenom na ten dlabanec, například ta prasata, takže berou sousta z ruky, (chuckle) , ale řada z nich je vyloženě zooterapeutických. Přijdou k plotu, prostrčí hlavu a drbejte, lidičky. Jen přivírají oči a drží jak berani (i když to tedy zrovna nejsou berani). Moje dítky tam vydrbaly do blažena velkou rohatou kozu (rohy jsem pro jistotu jistila já), osla, malou kozičku … a pak našly pákovou houpačku spolu s šesti dalšími dítkami (byla z masivního trámku, což se hodilo) a naprosto spokojení došli domů. Vřele doporučuji (h) .
já to říkám furt, nikdo nechce být sám ani pes ne….a jsem ráda, za to, že bydlíme na samotě u lesa, kerrýci volně ložení….paráda, jen do toho lesa nechodíme…jenom okolo 🙂
naše smečka se dočasně(do zítra) rozrostla o psisko na hlídání, australáčka mladého opatrujeme….je to moje cvičákové „dítě“, pes je šikovný jen páneček mi to kazí 🙂
je to takové milé hodné psisko…teď mi tu všeci spinkají
Frogi je šikula, řeže dřevo na zimu 🙂
Milá Pájo, jak mi net tu jde tu nejde ( (devil) ), tak jsem ti ani neblahopřála k šikulovi Terrymu a šikovné tobě (inlove) Tak přeju radši pozdě než nikdy 🙂
U nás nedávno zřídili psí louku. Oplocený pozemek, spíš větší, pár laviček,čurací patníky. Asi se tam dá pěkně cvičit se psy, co ještě nemají pořádně zvládnuté přivolání.
Trochu se bojím, aby časem nenásledoval zákaz pobíhání psů jinde.
Všichni už určitě řekli všechno za mě, tak jenom dodám, že se mi moc líbí poslední věta článku.
Mě taky, Io a Dede (h) .
Město, vesnice psi. My měli štěstí. Ať jsme bydleli v mém rodném městě kdekoliv, měli jsme sotva 5 minut k řece Bečvě a s tím spojeny úžasné prochajdy. Také území hned za městem, na jedné straně Žernavá (přírodní rezervace) či Žebračka na straně druhé, či tzv. Švédské Šance, skýtali prostor pro psy téměř snový. Nejhorší bylo než jsme přešly cestu k Bečvě, za zničujících bedlivých zraků předsedkyň domovních správ. (bat) (rofl)
Teď když se vesnice přibližuje stylem bydlení městu,
vidím a vnímám ,že nová generace,která pořizuje psy, chodí do polí a do luk, k rybníkům. Musím říct, že psů přikurtovaných k řetězu je minimum, jestli vůbec nějaký.Jsme ves se 400 obyvateli. Je dobře, že máme volnost pohybu po polích,lukách a lesích. Snad na to EU nevymyslí normu. (bat) (chuckle) Dobré téma,fakt dobré. Myslím, že pes už to následování člověka musí mít v genech. Asi je mu líp u toho ohně s člověkem, hlavně když jsou spolu. (dog) (h)
Tož tak. (wave)
Tak já se děcka stydím (blush) , naše psiny mají zahradu 3000 m2, ale na procházky s nimi sama nechodím, protože tři psy prostě fyzicky nezvládnu – nejen případně udržet, ale i připnout je v případě potřeby (Aira s Ellie se chtějí prát). Takže s nimi blbnu na té zahradě – házíme míčky, disky, přetahujeme se…Na procházky chodíme o víkendu s páníkem, hlavně v zimě, když není práce na zahradě a kolem baráku.
Jinak kráska Fleur ještě neporodila, ona to bude skutečně předpisově držet do 63.dne, tj. do zítřka, loni rodila 64.den. Ale už je dost apatická, nechce nic jíst, jen piškotek si nechá vnutit…
Tak budeme držet palce, aby se štěňata vykulila bez problémů a tebe nekleplo, až jich bude dvanáct 😛 (inlove)
Dedeeeee! :O (chuckle)
Taky držím palce (y) , tohle jsou vždycky děsný nervy i pro nás. (nod)
Hele, holky, neprovokujte s dvanácti, zatím nemám zájemce ani o jedno (blush) . Ty pěsti ale určitě držte, páník je v Bratislavě, přeci nepojede domů, když to není jisté, že Fleur porodí dnes (headbang) , že (fubar) . Takže se snažím být klidná, nepřenášet nervozitu na psu a pravidelně chodím kontrolovat.
Já vím, že jsem načala dost omílané téma – psi ve městě a na vesnici. Tady u nás, s tím, jak se může chodit ven a s velikostí našich měst, bych to viděla jen a jen na pánečcích – buďto se umí a chce postarat, a pak je psům dobře tam i tam, nebo na to kašle a pes je chudák buď v bytě nebo v kotci. Navíc spousta městských lidí má chaty nebo chalupy, a pokud ne, mohou se psem vyjet kamkoliv za město a aspoň o víkendu si ten volný pohyb dopřát.
Jenže NY je fakt obrovské město, můžete jet hodinu a půl někam ven a tam potom toho psa stejně nemůžete jen tak pustit. Buď jste na obecní půdě a tam si musíte být vědomi pravidel (parky, pláže) nebo jste v národním parku a tam kolikrát psi vůbec nesmějí, nebo jste na soukromém pozemku a tam taky nesmíte – musíte se jen držet chodníků nebo silnic. Nebo si ten flák půdy koupíte, a pak se váš pes může svobodně proběhnout.
Nikdy předtím jsem si tak neuvědomila, jak moc je naše země svobodná – už jen tím, že můžeme volně chodit do lesů, po cestách i volnou krajinou – pokud nešlapeme po osení nebo neplašíme zvířata na pastvě.
Proti Americe je i Anglie schůdnější, protože jednak má hodně „státních“ volně přístupných pozemků, a jednak soukromí majitelé jsou povinni umožnit lidem přecházet přes jejich pozemky po veřejných pěších nebo jezdeckých stezkách. A tam všude mohou psi běhat volně, pokud netropí nějakou škodu.
Znovu a znovu si uvědomuju, jaké mají naši psi a my s nimi štěstí, protože pokud s nimi chceme spokojeně žít, tak se cesta vždycky najde. I proto na mě možná tak moc zapůsobili psi v NYC…
……Nikdy předtím jsem si tak neuvědomila, jak moc je naše země svobodná – už jen tím, že můžeme volně chodit do lesů, po cestách i volnou krajinou – pokud nešlapeme po osení nebo neplašíme zvířata na pastvě…….
ano ano, ať žije volný průchod krajinou a moudrá paní, která to zařídila. Jsem za tohle moc ráda. A to prosím nejsem ten, kdo by např. cáral přes cizí zasetá pole. Ale ta možnost jít do lesa na houby, jít prostě volně krajinou…. . Jak říká jedna reklama….. K nezaplacení! Na ostatní máte kartu 😀
Jo, jo Amerika je země svobody, ale někam se ta svoboda hodně schovala.
Myslím, že k psům v NY patří i téma „venčičů“ – všichni to známe z filmů, mladá studentka nebo mladý herec vedou na vodítku hromadu pejsků nejrůznějších ras, což bývá zdrojem jakože komických situací. (whew)
Asi to je v reálu poněkud jinak, nicméně vzhledem ke vzdálenostem a pracovnímu nasazení musí asi hodně lidí služeb venčiče používat. Pro psa určitě dobře, ale celkově je to velký otazník. 8-|
Jinak souhlasím s EvouŽ, že je to především o kontaktu, nejšťastnější je asi pes, který může se svým pánem „pracovat“, ať už je to doma, v kanceláři nebo na poli či v dílně. A samozřejmě má velký vliv rasa, každý pes má jiné potřeby na pohyb venku i na zaměstnání mozkových buněk. Aneb Ešus je prostě Ešus. :*
Dobré téma, Dede. (y) Přeju všem krásný den. (h)
S těmi venčiči – asi je to docela slušný job, ale potom nevím, proč ti lidé psa vůbec mají, když s ním nemůžou na procházku. Pro psa je určitě lepší venčič než vůbec nic, ale nemyslím, že je to dobrá cesta. Já jsem si tohle také musela rozhodnout a říci si, že pejska zatím ne. Smutně… Není čas nejen na venčení, ale hlavně na pořádnou výchovu.
A cháá, když mi dává zabrat kočka… ale musím zaklepat, frekvence útoků je mnohem nižší, protože už si to více rozmýšlí, ale také se snažím zbytečně neprovokovat, abych na ni nemusela být protivná.
Viděla jsem nedávno venčiče v Londýně, v Kensington Garden. Venčil 8 psů, počítala jsem je 🙂 . Potkala jsem je právě ve chvíli, kdy je postupně odepínal z vodítek. A co mě udivilo, bylo to, že všichni ti psi nevzrušeně pokračovali v pomalém tempu dál, sem tam některý popošel na trávu a zvedl nožku nebo vyrobil hromádku (venčič vše monitoroval a hbitě uklízel), ale žádný ani nepopoběhl ani si spolu nehráli, jen si tak počmuchávali a batolili se kolem svého dočasného páníčka. Nevím, jestli byli tak vzorně vychovaní nebo to byli samí staroušci, neviděla jsem je zase tak zblízka. Je fakt, že to byli samí menší psi, zahlídla jsem buldočka, pudlíka, nebyl mezi nimi žádný strakáč 😛 , ohař nebo jiné běhavé plemeno a taky by to nešlo, aby se 8 psů rozběhlo po parku, museli být disciplinovaní. Ale stejně mě jejich chování překvapilo, nějak mi tam chyběla jiskra.
Já jsem znala „venčičku“ v Anglii, často jsme se potkávaly v lese. Ona mívala smečku šesti psů, většinou velkých a labradorovitých. Všichni chodili na volno, míchali se s jinými psy v lese a byli v pohodě. Pro mě to bylo dost nepochopitelné, jak je zvládne? No, asi tomu pomáhá i to, že prakticky všichni psi jsou kastrovaní, takže odpadají bitky motivované hormony. Ta paní byla opravdu zajímavá, měla ohromné znalosti psů a vypadala jako šedesátiletý Zaklínač v sukních 🙂
Hihi, představila jsem si Roberta Redforda v sukni,pokud možno, skotské. (chuckle)
Můj největší zážitek bylo venčení šestnácti (!) pudlů (ta největší sorta, co existuje) dvěma páníky. Jeden šel vpředu, jeden vzadu, psiska v prostoru mezi tím … rojnice na trávníku (chuckle) . Když se některý moc odchýlil, ozvalo se hvízdnutí a psisko se umravnilo. Pro zatáčení po chodníku se srovnali na povel „na chodník a doprava“ jako stádo ovcí (wasntme) . Teda, aby to nebyla taková ideálka, bylo to patnáct psů a jedno odrostlejší štěně – přetrhdílo. A to se tak dojemně snažilo chovat dospěle a přitom popletlo kdeco (inlove) … jediný pes, který jim dal trochu víc práce 😀 .
Já měla v Praze erdela – byl naprosto spokojený. Ono to taky bylo tím, že jsme bydleli v tam malém bytě, že jsme se tam nevešli, a proto jsme byli skoro pořád venku 😀 Myslím, že záleží na plemeni – kavkazana nebo haskáče bych si nepořídila ani na venkově, neměla-li bych pro ně podmínky. Hyperáka Pikana jsem v Praze měla taky naprosto bezprobémově – čoklas miluje lidi a bere je jako zdroj veškeré zábavy a na procházkách v lese se okázale nudí. Norku bych ve městě asi mít nemohla – většinou se jí lidi kvůli jejímu vzhledu bojí a ona sama je děvče plaché až stydlivé a procházky v liduprosté krajině jí víc vyhovují. Takže verdikt: záleží na plemeni a osobnosti daného psíka a nejvíc na pánečkovi!
To je fajn, že jsi se tu objevila,chceš pořád to bílozrz kotě?
Tady ty podmínky byly a jsou a moji psi byli téměř stále na volno. Ne tak Garyk. Pro svůj strach a úprky před zvukem musí být stále uvázán. Vlastně ho trápím a nedovolím mu žít psí život. A že mu to nesvědčí o tom mluví můj včerejší příspěvek v minulém článku. Ale moje zkušenosti z jeho útěků mi nedovolí jednat jinak. 🙁 ;(
Souhlas s EvouŽ – na vesnici často psi na řetězu, 24h denně sami, v mrazech, na mizerném krmení, blechy, červi, veterinář 1x za rok vzteklina. Ve městech psi bytoví, 9-10h denně sami (s dětmi míň), jinak s páníky, několikrát denně venčení, většinou dobré krmení, veterinárně i jinak opečovávaní. Kdo je ve městě, touží po psovi a nechce mu městem ubližovat, ať si vezme nějakého bobka z útulku – 24h denně sami v malém kotci, v neskutečném smradu, často v zimě, venčení dobrovolníky hlavně o víkendech a to přednostně ti hezcí a hodní a nesmí pršet, být moc zima, moc vedro,…
A není město jako město – Plzeň mě v tomto směru naprosto dostala. Ač jsme bydleli u hlavního nádraží, tedy v centru, stačilo přejít jednu rušnou ulici a byli jsme u řeky. Kousek na druhou stranu další řeka, jiným směrem soutok, u všech řek pruhy zeleně, oddělené od silnic, psí ráj. Protoulali jsme tam dlouhé hodiny a dny, v podstatě ve městě, ale do ulic a dopravního ruchu jsme zavítali minimálně. Praha je v porovnání s tím strašná, ale pořád se tu dá žít i se psy a tak, aby se měli dobře.
Zastavení u silnice považuji za jeden ze základů, Barda donedávna vodítko viděl jen na trecích. Naopak v lesích přece nemůžu nechat psy lítat jak se jim líbí – to by se nelíbílo zvěři ani myslivcům a já chci na psa vidět. Takže navolno na sídlišti i v lese, ale vždy pod dohledem. Čím ovladatelnější pes je, tím víc volnosti mu můžu dát a je jedno kde to je. Ano, necpu se se psy na Václavák a pokud už musím, jsou na krátkém vodítku, ale to je nutný přechod, ne venčení.
Přiznám se, že mě za celou dobu, co jsme bydleli v bytě ve městě (malé město – 10 – 15 tis. obyvatel), ani nenapadlo, že bychom si pořídili psa nebo kočku. Ale přestěhovali jsme se do domku na vesnici (tisíc obyvatel) a do tří měsíců jsme měli štěně. Prostě to přirozeně vyplynulo.
Ale naprosto chápu tu potřebu mít doma mazlíčka. Ve městě je to prostě poněkud složitější, ale jistě se to dá zařídit a jistě lze udělat i velkého psa ve městě šťastným.
…… ale jistě se to dá zařídit a jistě lze udělat i velkého psa ve městě šťastným……..
to dá, určo dá, ale spešl v tom NY si – s náturou američanů navíc k tomu – nedovedu představit, že ten pes opravdu dostane to, co jeho psí život má obnášet. (wasntme)
Petro, když ty máš šťastného Ešuse a děláš pro něj všechno, aby měl šťastný psí život. Podlě mě má pes mít život psí, kočka kočičí.
Ale asi právě kvůli té americké nátuře mají ti psíchiatři jako je třeba slavný Cesar Millan spoustu práce a hlavně skvěle vynášející job.
Kromě krocení různé agresivity a vůbec nezvladatelných miláčků, kteří páníkům přerostli přes hlavu, tam vidím, jak s nimi ven chodí pouze na vodítku a učí je na něm chodit. Asi to v těch Státech jinak nejde. Cesar Millan si musí být vědom, že pro některé psy je to strašné, asi proto se kolikrát zapřahá a nechá těmi zdatnějšími táhnout na kolečkových bruslích. Ale venku je má furt na vodítku. Vlastně se ani nedivím, že ti pánečkové s těmi psy neradi chodí ven a často ani nejdou, což asi jen zvyšuje frustraci psů.
……Ale asi právě kvůli té americké nátuře mají ti psíchiatři jako je třeba slavný Cesar Millan spoustu práce ….
jo přesně tak. Ti psi nežijí skutečný psí život. ;( . Je mi jich líto. Krom nemožnosti žít volně jako pes, je v tom ještě velká míra polidšťování, nepochopení psích potřeb, řádu a dalších pro psa důležitých věcí. Výsledkem jsou psi nervní, rozmazlení, vyšokovaní, stresovaní, nevyrovnaní a.. a…. no v podstatě psí blázinec. Tak jak sama Amerika v lidském pojetí, kdy pomalu každý druhý má svého osobního cvokaře a bez pilulí prostě nefunguje.
Jistěže to není „zadarmo“. Pes je pes a má své potřeby. Je to vždycky o zodpovědnosti a znalostech a schopnosti to vše posoudit. Prostě si ani na vsi, když pole mám na konci ulice (cca 70 m), nepořídím setra, bígla, ohaře, borderku,… Prostě vím, že bych mu nedala, co potřebuje. Proto mám labroušky, kterým je šumák, kde jsou a co dělají, hlavně že jsou se svýma lidma. A kebuli jde zaměstnat i na malém prostoru. Róza zatím trochu zlobí, ale ta má ještě nárok (je jí 7 měsíců), ale když je zaměstná, je zlatá. Třeba dnes ráno jsme na poli viděly pár kousků srnčí. Viděla je, byly blízko a proti horizontu krásně vidět. Jenže jsem si ji přivolala, posadila a začala vrhat piškoty do zeleného hnojení. To je děsná prča – ona letí za piškotem, vidí směr, přesné místo si musí dočuchat. Pak běží ke mně, musí něco předvést (minimálně sednout, dává pac, panáčkuje, občas si i lehne, teď se naučila „okolo“ – oběhne mě) a já házím (a někdy střílím prakem, piškoty blbě lítaj). Domů pak jde s jazykem na vestě, ale spokojená. A doma je hodná a hnípe.
Prakem se dají střílet i piškoty? :O … já zvadnu (rofl) . Vlastně: proč ne, piškotem okno nevysklíš … (nod)
A všimla sis, jak často Cesar „ordinuje“ psům běžecký pás? Protože ty pásy jsou skoro v každém US domě a psi je po krátkém zácviku milují. A protože mnohde mají ty pásy dva, tak pes běhá zároveň s pánem nebo paničkou. Tohle Cesar vyhmátl skvěle. On těm majitelům ordinuje min. 1x denně procházky se psem (jo na vodítku, ale jdeme a čucháme a potkáváme se se světem) a k tomu jim ordinuje kilometry naběhané na páse. A protože se pes přizpůsobí svému člověku, je mu celkem buřt, jestli se svým vůdcem běží parkem (a běží, nečuchá, prostě maká) nebo s ním maká na páse.
Stejně tak jsem si všimla, že v USA se vyskytují bazény, kde si psi chodí zaplavat. Někteří je mají i na svém pidi-dvorku.
Možná i proto ti psi vypadají i ve velkoměstě poměrně šťastně. Protože oni jsou se svoji smečkou a mají i dostatek aktivit pro vybití energie.
Ten běžecký pás jsem zpočátku naprosto nechápala, až o dost později mi došlo, že ti psi jinou možnost pohybu kolikrát ani nemají. A protože nejsou vybití, dokážou pěkně vyvádět. Asi je to pro psy přijatelné, zvláště, pokud mají pánečka hned vedle, ale přijde mi to kapku ujeté. Něco podobného je ten bazén, někdy i s plovací vestou. Na druhou stranu, co ti lidé mají dělat, když psa volně pustit skoro nemůžou.
Ale beru, že Cesar alespoň ukáže lidem, jak se k psům mají chovat. Ten pořad je záslužný, protože jinak by asi o život přišlo hodně psů.
…. přesto se mi na ty psy v ulicích moc dobře nekoukalo…..
moc dobře Ti rozumím. Na ohaře na vodítku a ostatně na jakéhokoliv energií nadupaného psa na vodítku se mi dobře nekouká. Je to přesně o tom, že to zvíře nemá možnost volby, tu volbu za něj děláme my lidi. A pokud nemám možnost psu poskytnout to, co potřebuje, aby byly splněny jeho přirozené potřeby, nemám si ho pořizovat /platí pochopitelně i pro ostatní živé tvory/. Zvíře potřebuje volný prostor, možnost volného pohybu a pokud mu ho nemůžu poskytnout, tak ho týrám.
Zdravím všechny a přeju hezký start do nového pracovního týdne.
Je to stále dilema, co vlastně pes potřebuje. Ano, pohyb je pro psa důležitý, ale pes hlevně potřebuje společnost. Proto jsem přesvědčená, že spousta městských psů je daleko šťstnější, než vesničtí kolegové, kteří tráví život na dvorku nebo na zahradě – ale sami (pokud tam nemají majitelé nějskou práci). Pochopitelně ideální život má pes, který je venku, má dost pohybu, zaměstnání a milujícího páníčka, se kterým se večer povaluje u knížky nebo televize. Ale tak, jako většina z nás nežije ideální život, tak i většina psů nemá vše. Myslím, že si psi dobře zvyknou na město (je to spíš trápení majitele, než psa). A bohužel jsou stále psi, kteří nemají dobré podmínky, lhostejno zda ve městě či na venkově. Ale to je i u lidí, ne? Ani dětěm nezajistíme ideální podmínky. Jako v řadě jiných věcí, je i tady velmi ošidné zobecňování. Ale obecně proti psu ve městě nic nemám (několik našich městských štěňat se má báječně.
OT. S jedním naším „městským“ odchovem jsem, já blázen, šla a došla všestranné zkoušky. Byli jsme na Rožmberském poháru, jedné z nejprestižnějších akcí a já se zbláznila a vytáhla po pár týdnech tréninku Elwooda. A představte si, my jsme došli!!! (pro ilustraci, jedině 2 účastníci nebyli už šampion práce nebo aspoň čekatel a z 24 psů došlo 14). Mám z něj neuvěřitelnou radost i když byl v druhé ceně na 13. místě.
……..Myslím, že si psi dobře zvyknou na město (je to spíš trápení majitele, než psa…..
zvyknou – páč co jim taky jiného zbývá, ale….můžu porovnat, tudíž myslím, i částečně posoudit ten rozdíl. Ešátor má možnost obojího. S převahou pobytu venku v přírodě. Bydlíme na konci civilizace, takže do polí pět minut, do civilizace pět minut. Do civilizace chodíme, aby úplně nezburanštěl a aby taky měl jiné podněty než jsou ty v polích či při ranním/večerním venčení. Díky tomu, že převažuje pobyt v přírodě, tak si vycházky do civilizace dost užívá, je nadšen z možnosti přerazítkovávat, vzkazovat, spisovat a poznávat i jiné psy, než ty co tak běžně potkává. Nicméně je opravdu rozdíl v tom jak si to užívá venku,kde může dělat jednak to, pro co se narodil a druhak je díky výchově maximálně svobodný. Je tam opravdu psem, volným, psem, který si může dělat to, co chce. To v městě opravdu nejde, tam je pes buď na vodítku, nebo pod komandem. Vždy mu bude chybět prostor. Ten v městě prostě není, stejně jako svoboda.
Hlavní důvod proč nemám psa je, že nejsem schopna mu zajistit, aby přes den nebyl sám, aby se mohl vyvenčit i přes den. Navíc bych asi nebyla schopna mu denně zaručit dostatečně dlouhou večerní procházku, když už ta ranní by byla jen na vyčurání. A nemohu ho strčit na krk mámě. Na to už nemá sílu, nebo to alespoň říká.
Amálka z tohoto pohledu byla lepší volba, ale fakt, že je jediná, také není ideální. Jsou období, kdy je máma přes léto sama na chalupě a já jí to přeji, protože kdo ví, jak dlouho to ještě půjde. Přeci jen 83 let není tak úplně málo. A tak jsem ráda za každý den, kdy je v pohodě, kdy může řídit auto, kdy si může naprosto samostatně o sobě rozhodovat a že se nepokládá za „nějakou babičku“, ale žije tak naplno, jak se dá. Vím, že to v tomto věku už není pravidlem. Ale Amálce asi není úplně hej, když ji musím nechat přes den samotnou. Na rozdíl od bytových pejsků si alespoň může dojít na záchůdek, kdykoli potřebuje. A snad to hodně prospí. Ale vidím, že vždy první den z víkendu je jak utržená ze řetězu, šťastná, že jsem doma – tedy pokud ji nenaložím a nejedeme na chaloupku. Jenže dvě kočky nejen že neutáhnu, ale také je ve vlaku někdy tam málo místa, že jsem ráda, že sedím s přepravkou na klíně. Kam bych dala tu druhou? No uvidíme do budoucna.
Zrovna nedávno jsme se bavily s Emteskou (když jsme byli na Špilberské procházce), že bysme si asi psa do velkého města (ale z pohledu N.Y. je Brno prachobyčejné předměstíčko) nepořídily. A to okolo Špilasu je hezký park a pejsci vypadali spokojeně (a kolik různých ras jsme viděli), ale přesto …
Co je zajímavé, v Brně často vídám větší psy – naposledy to byl boxer a vižla – zcela navolno, jak se langsam poflakují za (nebo i před) pánečky, na křižovatce vzorně čekají na zelenou a vůbec se chovají jako staří štatlaři :O .
..
….zcela navolno, jak se langsam poflakují za (nebo i před) pánečky, na křižovatce vzorně čekají na zelenou a vůbec se chovají jako staří štatlaři…..
No bať, v tom městě se pes musí naučit pohybovat a vychovat, aby mohl bez toho vodítka fungovat a tím pádem si i v tom městě užít volnosti. Taky jedna z věcí na které jsem dupala, byl povel chodník, bez kterého Ešus nesmí přejít silnici, takže se musí vždy zastavit u obrubníku (povedlo se to tak dokonale, že dneska kolikrát staví u takových těch přejezdů pro vozíčkáře). Taky chodíme městem bez vodítka s tím, že vidím-li někde dítěto, psa si stahuju, aby se dítěto neleklo,to stejné vidím-li jiného psa, či člověka, který se psů evidentně bojí. Pak se ve městě fungovat dá a pes tak má větší svobodu (i když pochopitelně relativní, protože vodítko, zde nahrazují povely).
Já jsem coby dítě strašně toužila po psovi a tatínek rezolutně postavil NE. Nedovedl si představit psa v bytě a já jsem byla přesvědčená, že bych se o něj starala pečlivě. Ale stejně bych mu uprostřed Prahy asi nedala vše, co by potřeboval. Ale to nedám ani Majdě na vesnici. Prostě těch 8 hodin minimálně je sama, byť visí ze vrat a všichni kolemjdoucí s ní mluví a hladí ji a bohužel i cpou. Neb naše popelnice si klidně vezme. Ráno i odpoledně chodíme povenku, jakmile to jde, uděláme delší a akčnější prochajdu. Dokonce i parfémovací hnojiště navštěvujeme a smrdící slečnu si i do obýváku ( co obýváku, postele ) pustíme. Stále mám pocit, že nejšťastnější je, když jsme doma a pokud možno všichni a okamžitě k dispozici. Takže tak
Když se podívám na strakatice, jak lítají po polích a brodí se bahnem, říkám si, oč jsou tady oproti městu šťastnější. Ale Borůvce to možná nepřipadalo- městskému psu stačí jeho rodina a jako venčící prostor nic jiného nezná, někteří jen o víkendech. Na chalupě bývala nadšená, ale město neřešila. A chápu, proč si tolik lidí ve městech pořizuje psa- po příchodu z práce domů se za nimi zavřou dveře bytu a co? Dřív se lidi víc navštěvovali, jenže dneska nekončí všichni odpoledne ve tři a potřebujeme společníka, co nás přivítá a je s námi rád.
Ale stejně nechápu módu ohařů ve městě, málokdo se mu věnuje tolik jako Petra od Ešuse.
Tak nevím – velký pes ty kilometry prostě naběhat potřebuje …. :S
Přeeesně, Rputi, přesně!! A ve městě ta možnost prostě není. Pokud se psem páníček poctivě každý den nevyrazí za to město. nebo dobře, ne každý den, ale víc než jen o víkendu.
Ono je pravda, ano-pes si zvykne. Jo jo, zvykne. ALe není to vůči němu spravedlivý, jak píšu – z mýho pohledu už je to týrání. A navíc pes – pokud to není společenské plemeno – potřebuje navíc krom pohybu i aby mu šrotovala mozkovna.
Já ti nevím s tím společenským plemenem- mám ho doma ve dvou exemplářích a mám dojem, že bez zaměstnané kebule to nejde. Proto s nima cvičím pár prvků z tance se psem, proto jsme je obě naučila aportovat a takový ptákoviny. Venku chodí na volno, ale- kolem je to samá bažantnice. Takže do lesa samy nesmí, jen se mnou a to klidně i bez vodítka, ale po lese se necourá kdovíkam a obě to vědí zatraceně dobře. Jedna místní paní mi řekla, že se k nim chovám jako k vlčákům- trajdám s nima po polích, místo aby ležely doma. Tak teda nevím, jak je to s tím společenským plemen. (think)
.
ééjch, no jo, ono je to o tom, že já za společenské plemeno považuju v podstatě tak nějak psy tipu pekinéz a tak. Kavalír coby původně lovecký pes na ptáčky právě – tak toho tam ne a ne zařadit 🙂
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Taky si pamatuju, že mě psi v NYC zaujali. A měli tam spoustu krátkohubek – buldoků, buldočků a grifonků.
Betka je sice městský pes, ale ve městě toho moc nenachodí – je to pes volnolítací lesní (chuckle)
…Betka je sice městský pes, ale ve městě toho moc nenachodí – je to pes volnolítací lesní…….
podle mě psí ideál (y)
jen bychom měly dodat, že je to pes ovladatelný, zvěř nehonící a nevzdalující se…
U nás dvou je to snad jasné – ale aby si to někdo blbě nepřebral
No tak jasně, páč se předpokládá ,že normální rozumný a slušný člověk, nevychovaného psa na volno nenechá.