Klokani jsou tak komicky vyhlížející zvířata, s jejich velkýma zadníma nohama ke skákání po okolí a se silným, velkým ocasem, který užívají k udržování rovnováhy. Pomáhá jim, aby nepřepadli.
Klokani, spolu s klokánky wallaby, varany goanna, rybami barramundi, ovocem a zeleninou jsou našimi hlavními zdroji potravy. Musíte být velice rychlí a obratní, abyste se mohli připlížit tak blízko ke klokanovi, abyste ho mohli kopím zabít k večeři. Chutná skutečně náramně a stojí to za tu námahu. Avšak musíme být všichni velmi opatrní, abychom nezabili mnoho klokanů v krátkém čase, protože potom by už nebyli žádní pro nikoho. A to by přece bylo strašné.
Před dlouhými a dlouhými věky, v době Dreamtime, nebyli žádní klokani. Lidé tehdy jedli zeleninu a ovoce co vyrostlo v buši a zvířata a ryby co ulovili. Jednoho dne však přišla veliká bouře, vítr burácel a velké stromy byly vyrvány ze země a létaly vzduchem. Vichr byl tak silný, že dokonce odvál i vačice possum a jiná malá zvířata vysoko na oblohu. Domorodý kmen byl zrovna usídlen u tůně, když se tato bouře spustila.
Velká temná mračna se na ně rychle valila. Lidé utekli do nedaleké rokle, kde se schovali. Tiskli se k sobě a bouře řádila kolem nich. Písek je bodal do tváří, vzduch byl plný prachu a listů servaných se stromů a drobných větviček. Nikdy předtím nezažili takovou spoušť. Všichni byli vyděšení a měli zvláště obavy o skupinu lovců, kteří tento den vyšli na lov a ještě se nevrátili. Jak se tak krčili v rokli, tak doufali, že jejich lovci budou v bezpečí.
Lovci odešli k tůni, kde každé odpoledne chodili pít pštrosi Emu. Když se spustila veliká bouře tak se rozběhli schovat mezi skaliska kolem tůně. Jak tak vichr hučel kolem nich a oni pozorovali ve vzduchu vířící prach, písek, listy a větvičky, tak uviděli v tomto zmatku podivná stvoření. Byla velmi veliká, měla velké oblé boky, směšné, malé přední nohy a obrovské zadní nohy, které sahaly až dolů k zemi. Nikdy předtím takové podivné zvířata neviděli. Klokani!
Klokani se nad nimi ve větru zatočili, jejich dlouhé zadní nohy visící až skoro k nim. Náhle vítr ustal. Klokani spadli na zem, pak se pomalu postavili na svoje velikánské zadní nohy, otřepali se a odskákali do nedalekého buše. Lovci byli nadšeni! Toto byla největší zvířata, jaká kdy viděli. Byli si jisti, kdyby se jim podařilo ulovit jednoho klokana, tak by poskytl jídlo mnoha lidem. Když se vítr nadobro utišil, tak se lovci vydali hledat zpět svůj kmen. Když došli k místu, kde byl kmen usídlen, tak nenašli vůbec nic. Velký vítr vše vzal sebou. V tom ale spatřili kouř ohně stoupající z rokle.
Když pak řekli ostatním v tlupě o velkých zvířatech, která skákala na velikých zadních nohách, tak starší rodu rozhodli, že se všichni usadí u tůně, kde lovci tato zvířata poprvé uviděli. Když se jim podaří klokana ulovit, tak budou mít hodně jídla. A tak příští den se celý rod přemístil k tůni. Tento den odpoledne se poprvé vydali na lov klokana. Trvalo jim to ale hodně dlouho, než se naučili kopím zabít toto velké a rychlé zvíře, první klokany.
Do češtiny převyprávěl George Švehla
Milý JIrko, díky za další povídání o Čase snění. Opět chválím doprovodné ilustrace (tak jako vždycky).
A fakt je to klokaní maso tak dobré? Já ho nikdy nejedla a ani jíst nebudu (ač se dá u nás koupit). Halt jsem toho názoru, že by měl člověk jíst hlavně to, co je běžné v jeho zeměpisných šířkách (no dobrá, olivy z této philosophie vyjímám, neb ty miluju (chuckle) ) – takže klokani, pštrosi a jihoameričtí býci na můj stůl asi cestu nenajdou (shake) (no dobrá, je to hlavně pro to, že ty prachy za kus žvance se mi zdají sakra hříšné (rofl) (rofl) (rofl) )
Jiří, opět krásná pohádka o tom, kde se vzali tu se vzali 🙂 . Přiznávám, že na moment mě zmátl ten druhý odstavec. Představila jsem si, jak ležíš ve vysoké strávě s kopím …. 😀 …..
Chtěla bych touto cestou také poděkovat všem, co nám blahopřáli ke včerejší korálové svatbě. Vím jsou zde jiní borci a borkyně se svými DP, kteří na společném tachometru natočili více roků, ale mne to, opravdu překvapilo, že už je to tolik let (chuckle) .
JIri, to se tak krasne cte. Opravdu jak sen. A ty obrazky se mi moc libi. MOzna je to pitomy slovo, ale prijdou mi takove „moderni“ – asi tou jednoduchosti. Cimz to nemyslim jako ze jsou prostoduche, spis naopak. V jednoduchosti je krasa. A pritom vystihnou pohyb tak perfektne.
Moc pěkné počteníčko. To jsi, milý George, na svých toulkách, určitě zasedl k ohni s těmi, kdo žijí v tom rudém prachu a ostré trávě. To oni ti prozradili, jak to s klokany bylo. Jsou to moudří lidé a takovým je dobře naslouchat.
Moc se mi líbí ilustrace. Zvláště ta s klokanem a emu.
Když už Jiří začal psát o přírodě, naladím na podobnou notu.
Jenže, my jsme byli současnou dobou a jejími výmysly přinuceni ničit. Kolem našeho pozemku na Filipově vedou dráty el. vedení. A před chatou rostly dvě staré veliké břízy. Věřte mi, opravdu nejsem Saruman, ale museli jsme ty stromy nechat pokácet. Bylo mi jich líto, bělokorých s rezavými lístky. A tak to všechno vypadalo.
http://pitrysek13.rajce.idnes.cz/Smrt_krasnych_stromu
Pitrysku, skoda tech krasnych stromu, ale holt nekdy…., hlavne s tou elektrikou. My ted budem muset pokacet planou jablunku uprostred zahrady. Je fakt stara, pecovala jsem o ni, i Tojefuk mi radil jak na to, ale sam rikal, ze moc sanci uz ten strom nema, ze doziva. Kdyz jsme kupovali nas dum v kvetnu, tak zrovna kvetla a byla jak ohromna ruzova kytice uprostred zahrady. Letos kvetla uz jen jedna velka vetev, a to mne rozesmutnilo. Aspon ji jeste zdobim pradlem (chuckle) , na tech suchych vetvich se pekne daji zavesit kosile na raminkach. To mne bude mrzet, az tahle holka pujde.
Ale nesmutni, Pitrysku, mas nadherny pozemek kolem chaty a cas zasadit vsechno noveho. Je to holt kolobeh. (h)
Ahoj Hani!
To víš, že tam poroste něco jiného. Dám, v první řadě, šanci pařezům. Bříza někdy umí z pařezu obrazit. Jen bychom tu další drobátko krotili v růstu do výšky. Třeba jako ten smrk, co přesadila tetička pod naše okna. Každý rok veznu nůžtičky a cvik. Už je z něho docela atraktivní koulička.
Ta jabloň musela být nádherná. Obzvlášť s těmi vlajícími košilemi (hotový Erben). Když jsme měli v Halenkovicích chalupu, měla jsem od švestky ke švestce nataženy šňůry. Nikdy jsem neměla tak nádherně vyprané prádlo, jako vyvařené v hrnci na sporáku a v tom sadu na sluníčku sušené.
Milá Hanko – byly tak krásné! Škoda přeškoda, že musely jít, ale někdy to jinak nejde. Hmmm … a teď by měl mistříček ve Vašem domku postavit krb, aby ta krásná polena nepřišla úplně vniveč (anebo se bude muset dát na řezbářství a z bříz vysoustružit třebas betlém (chuckle) ).
Jo, s likvidací „špalíčků“ bude větší problém, než s kácením. My tam jezdíme jen v létě, takže netopíme. Co s tolika dřevem? Dřífka rozdáím zadara, pouze za odklizení ostatního roští.
A nikdo se nechytá. :S (envy)
P.S. Nevíš, zda budou v pátek dávat i-přenosy z VP? Já se ptala dokonce Váni, když jsme se potkali v cafíčkárně. Říkal, že asi ne, protože loni byly nějaké problémy s úhradou přenosu. Ale pořád doufám…. Terinka by nevěděla?
Pokud mi vyjde bydlík, budu potřebovat tak 10 kubíků dřívka, takže se chytím. 🙂
Pitrýsku, je mi líto zdravých starých stromů. Ale Ty znáš naše borovice. Jedna už byla před pěti lety skácená, druhá letos na jaře huboko prořezaná, ořezaná dendrology-horolezci (jinak už se na ni v takové blízkosti domu nedá jít) a myslím si, že tak do pěti let bude muset jít stejně dolů 🙁 . Ale opravdu už zarůstáme moc a moc. Jsme jak borové šišky.
Pitrýsku, je mi líto zdravých starých stromů. Znáš naše borovice. Jedna už byla před pěti lety skácená, druhá letos na jaře huboko prořezaná, ořezaná dendrology-horolezci (jinak už se na ni v takové blízkosti domu nedá jít) a myslím si, že tak do pěti let bude muset jít stejně dolů 🙁 . Ale opravdu už zarůstáme moc a moc. Jsme jak borové šišky.
Škoda krásných stromů, dvojnásob škoda bříz (bříza je můj nejmilejší strom), ale chápu, že to jinak nešlo… a chlapci si s tím podle fotek poradili profesionálně.
Ten krb je skvělej nápad.
Také mám ráda břízky a vůně kvetoucích borovic mě láme v kolenou, nádhera. Jenže, břízy jsou (tedy byly) naše, na našem pozemku. A podle nových zákonů jsme odpovědni za škodu jimi způsobenou. Takže…nedovedu si představit tu pálku, kterou bychom museli zaplatit, kdyby koruna vletěla na ty dráty. A za prudkého větru už větve šlehaly tak půl metru od nich. Líto je mi dívek bílých, líto. Ale jinak to nešlo. menší by už nebyly.
a já čtu: Také mám ráda řízky a vůně kvetoucích borovic mě láme v kolenou, nádhera. A přemýšlím, ž ejíst řízky v lese je vlastně fajn…no a pak se kouknu líp… (rofl) a říkám si,že ta dysleksie není tak zlá (chuckle)
😀 Nejsi od řízků daleko. Přece nenechám mužstvo o hladu!? Na sváču byly obložené talíře se sekanou, vajíčky, hříbečky nakládanými, okurčičkami a chlebík. A k obědu byly brambůrky vařené a šnyclíky ála aportdekl a minirajčátka s okurčičkami. Ovšem páni lezci papali jako slečinky. Chápu; s plným žaludkem se stáhnout do lezeckého postroje to moc dobré není. Ani kafíčko a briošku si nevzali. A to byly brioška doma pečená se spostou kandovaného ovoce. (pi)
Teda, až budete zase potřebovat nějakou výpomoc na zahradě, tak se hlásím! (pi)
A jinak, máš nehynoucí zásluhu. Hledala jsem v potenciálním budoucím bydlíku místo pro břízu a nenapadlo mě podívat se, kde rostou… éé, vedou dráty. Samozřejmě že vedou naprosto špatně, fix. A do užitkový části by byla bříza nelogičnost…
Ale aspoň nebudu muset kácet. 🙂
Bacha na to, co kam sázíme! Když on ten stromeček je takový maličký a hezounký! Ale, některé druhy mají tak dravé a agresivní kořeny, že protrhnou kanalizaci, provrtají základy domu, vyboulí chodník. Také sestava několika stromů, či keřů může být, za pár let, naprosto nevhodná. No a ty dráty, to je jasnačka.
(rofl) Jojo, o tom se poučil už dědeček blahé paměti, a ten až tak moc chyb nedělal, páč pořádně plánoval. Ale že i polokmeny porostou a že fakt nejsou daleko od sebe… (rofl)
Víš, na chatě v Zakázaným území jsou za každýho člověka jedna bříza. Dědeček je nasázel kolem chaty, aby odtud bumbaly vodu (však je sklep i po 60+ letech báječně suchý a o plísni jsme tam, na rozdíl od sousedů, nikdy nevěděli, a to jen deset metrů od chaty valívá na jaře voda z polí), aby vydechovaly do vzduchu fytoncidy (babička říkala „pitomcidy“ a dědeček se moc zlobíval), aby stínily plochou střechu a aby do chaty neuhodilo, protože pověra praví, že kde bříza, tam neuhodí.
A navíc hlídaly vchod.
Mně ty břízy strašně schází… ;(
Teda ony tam jsou (pokud nepadly Máťy za oběť, ona často mluví o kácení čehokoli zasazenýho dědečkem), jenom já k nim nesmím.
Tak si tak plánuju, že až jednou…, bude tam poblíž schodů ke dveřím bříza.
Hani, to mi povídej. Před barákem u Jany máme stříbrňák. Je už hooodně vysoký a nějak bez něj si to neumíme představit. Hezky zastiňuje balkon a barák by asi byl takový holý. Ale kdyby nějaká pohroma přišla tak můžeme mít rozbitou střechu nebo poškodí el. vedení. Taky budeme muset v nejblišší době tohle řešit.
Pro Velkou kočku (inlove) : To puzzle na odkazu od Io se neotáčí! Všechny dílky jsou v tom správném směru, takže se jen skládá. A když dáš dva správné k sobě, tak se spojí a můžeš jimi pohybovat najednou, takže se Ti celé kusy postupně spojují a zvětšují.
Milá Vave, děkuji za upozornění. (bow) Už jsem vyzkoušela a moc se mi to skládání líbí. (flex) Takže musím ještě poděkovat i Io za ten odkaz. (bow) (nod)
Teda kdyby přede mě vítr hodil klokana, tak bych taky byla na větvi z toho, jak je to velké zvíře- obzvlášť když spadne z oblohy 🙂
Moc pěkné čtení. … a taky se mi líbí „musíme být všichni velmi opatrní, abychom nezabili mnoho klokanů v krátkém čase, protože potom by už nebyli žádní pro nikoho“. Ať žijí (heidy) ! (joj, klokani tu nejsou, ale tohle zvíře taky hezky skáče 😀 ).
Tady je vidět, že příroda nedělá nic bezúčelně. Klokan je jídlo (maso) a tudíž má veliké kýty. Proč není prase jako klokan? To by bylo šunky!
(to nic, to je jen jedna moje úchylka; chtěla bych se přežrat šunky, dobré šunky, tak, až by mi z ní bylo špatně; jednou jsem dostala k narozeninám celou kýtu, jsem se rozdělila a zapíjela jsem to dobrým suchým bílým… přežraná jsem byla, ale špatně mi nebylo)
Bubuuuuuu! (y) (rofl) Ty jsi se svým přáním okouzlující. (chuckle)
Tyhle dreamtime story jsou prostě snové. Stejně jako Evu Ž. mě zaujalo, že klokan je od začátku jídlo, maso. Možná si domorodci museli sami před sebou zdůvodnit, že loví tak velké zvíře – je to přece dar z nebes.
Po přečtení každého příběhu mám takový zvláštní pocit, jako bych nahlédla do jiného světa. Děkuju, Georgi. (f) (inlove)
Přeju všem krásný den. (h)
Mně nejvíc fascinují ty „primitivní“ malby. Nejen australské, ale i třeba v Altamiře…
Na této pohádce je nejzajímavější, že zatímco ostatní tvorové z dream time byli proměnění lidé, nebo měli jiné pozoruhodné vlastnosti, klokan je prostě JÍDLO! Ba co víc – maso. On se zase ten svět od dob dream time tolik nezměnil… 😉
Jinak gratuluji včerejším oslavencům, vždy se sem dostanu ráno na skok. Takže výročí a oslavy zjišťuji se zpožděním a nestačím přát. Ale pak to aspoň v duchu napravuji (blush)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Nestíííhááám vůůůbec nic – ale přečíst si u snídaně další kousek australské „historie“ jsem pochopitelně zvládnout musela (nod)
Skippy je náš kamarád 😉