Klokani jsou tak komicky vyhlížející zvířata, s jejich velkýma zadníma nohama ke skákání po okolí a se silným, velkým ocasem, který užívají k udržování rovnováhy. Pomáhá jim, aby nepřepadli.

Klokani, spolu s klokánky wallaby, varany goanna, rybami barramundi, ovocem a zeleninou jsou našimi hlavními zdroji potravy. Musíte být velice rychlí a obratní, abyste se mohli připlížit tak blízko ke klokanovi, abyste ho mohli kopím zabít k večeři. Chutná skutečně náramně a stojí to za tu námahu. Avšak musíme být všichni velmi opatrní, abychom nezabili mnoho klokanů v krátkém čase, protože potom by už nebyli žádní pro nikoho. A to by přece bylo strašné.

Před dlouhými a dlouhými věky, v době Dreamtime, nebyli žádní klokani. Lidé tehdy jedli zeleninu a ovoce co vyrostlo v buši a zvířata a ryby co ulovili. Jednoho dne však přišla veliká bouře, vítr burácel a velké stromy byly vyrvány ze země a létaly vzduchem. Vichr byl tak silný, že dokonce odvál i vačice possum a jiná malá zvířata vysoko na oblohu. Domorodý kmen byl zrovna usídlen u tůně, když se tato bouře spustila.

Velká temná mračna se na ně rychle valila. Lidé utekli do nedaleké rokle, kde se schovali. Tiskli se k sobě a bouře řádila kolem nich. Písek je bodal do tváří, vzduch byl plný prachu a listů servaných se stromů a drobných větviček. Nikdy předtím nezažili takovou spoušť. Všichni byli vyděšení a měli zvláště obavy o skupinu lovců, kteří tento den vyšli na lov a ještě se nevrátili. Jak se tak krčili v rokli, tak doufali, že jejich lovci budou v bezpečí.

Lovci odešli k tůni, kde každé odpoledne chodili pít pštrosi Emu. Když se spustila veliká bouře tak se rozběhli schovat mezi skaliska kolem tůně. Jak tak vichr hučel kolem nich a oni pozorovali ve vzduchu vířící prach, písek, listy a větvičky, tak uviděli v tomto zmatku podivná stvoření. Byla velmi veliká, měla velké oblé boky, směšné, malé přední nohy a obrovské zadní nohy, které sahaly až dolů k zemi. Nikdy předtím takové podivné zvířata neviděli. Klokani!

Klokani se nad nimi ve větru zatočili, jejich dlouhé zadní nohy visící až skoro k nim. Náhle vítr ustal. Klokani spadli na zem, pak se pomalu postavili na svoje velikánské zadní nohy, otřepali se a odskákali do nedalekého buše. Lovci byli nadšeni! Toto byla největší zvířata, jaká kdy viděli. Byli si jisti, kdyby se jim podařilo ulovit jednoho klokana, tak by poskytl jídlo mnoha lidem. Když se vítr nadobro utišil, tak se lovci vydali hledat zpět svůj kmen. Když došli k místu, kde byl kmen usídlen, tak nenašli vůbec nic. Velký vítr vše vzal sebou. V tom ale spatřili kouř ohně stoupající z rokle.

Když pak řekli ostatním v tlupě o velkých zvířatech, která skákala na velikých zadních nohách, tak starší rodu rozhodli, že se všichni usadí u tůně, kde lovci tato zvířata poprvé uviděli. Když se jim podaří klokana ulovit, tak budou mít hodně jídla. A tak příští den se celý rod přemístil k tůni. Tento den odpoledne se poprvé vydali na lov klokana. Trvalo jim to ale hodně dlouho, než se naučili kopím zabít toto velké a rychlé zvíře, první klokany.

Do češtiny převyprávěl George Švehla