Mám ráda hovězí maso. V jakékoliv podobě. Ať už jako guláš nebo jako vařené jen s křenem nebo nějak upravené v netradiční podobě. Protože jsem omáčková, tak omáčky k dobře uvařenému a měkkému hovězímu masu patří.
Taková koprovka, rajská, křenová… no, jenže doma s tím nepochodím. MLP tyhle typy omáček doslovně nesnáší a vařit to jen pro sebe se mi nechce. Tak občas využiju nabídky v hospůdce U Čížka, kam ráda chodím a kde mi právě tyhle omajdy moc chutnají.
Ale teď jsem dostala chuť na specialitku, kterou dělávala moje maminka a já jí měla vždycky moc ráda.
Hovězí na sardelkách
Roštěnou naklepu na středně vysoké plátky a nakřehčím. Ne žádnou solí nebo chemií, ale jen jí vložím do olivového oleje, ochuceného sardelovou pastou a obyčejné hořčice – té dám méně. Taková vazká pasta z toho vznikne. A nechám marinovat přes noc.
Rozpálím pekáček, zprudka opeču maso, naložené v oleji a přidám k tomu opékání najemňoučko krájenou cibulku. Když je maso krásně ztmavlé a zatažené, cibulka taky získala barvu a pěkně pustila šťávu, podliju ho trochou piva a přidám najemno nakrájené sardelky i s tím olejem a kapary. Vše zakryju a dám do trouby – takových 150° horkovzdušná asi 2 hodinky. UŽ NESOLTE, sardelky jsou slané až dost.
Maso je měkké, šťáva příjemně zahnědlá, takže maso vyndám na talířek, šťávu rozmixuju s troškou zeleninového vývaru, aby vznikla jemná omáčka. Pokud je řídká nebo potřebuju omáčky víc, přidám víc vývaru a dohustím tmavou jíškou. Může se doladit lžící-dvěma zakysané smetany, ale nemusí.
Maso vložím zpátky a nechám prohřát a pak podávám s rýží.
Je to moc dobré.
Poměr: na 2-3 velké roštěnky půl sardelové pasty a celá krabička sardelových rybiček, lžíce hořčice a jedna velká cibule
Plněné kuličky z hovězího mletého masa
Hovězí maso lehce prorostlé namelu najemno a nechám v misce odpočinout. Přidám vajíčko, nasekané zelené bylinky – libeček, petrželku, na co mám chuť. Česnek nesmí chybět. Pak dodám hrubou mořskou sůl a čerstvý pepř. Směs promíchám a přidám trochu bramborového škrobu, rozmíchaného ve vodě, na spojení.
Kdo chce ještě trochu zjemnit, může přidat lžíci zakysané smetany, v té smetaně lze případně rozmíchat i ten škrob. Neuškodí i na velice velice jemno nasekaná cibulka, nejlépe šalotka nebo i zelená jarní. Přidáním strouhanky bude směs mít trochu jinou konzistenci, nebude tak hladká, bude spíš „karbanátkovatější“, ale to taky nevadí.
Pak vezmu velké vypeckované olivy a obalím je mletou směsí z masa a vytvořím kuličky.
Kuličky se posléze mohou zpracovat dvěma způsoby: buď je obalíme v trojobalu a smažíme v oleji nebo je pečeme v troubě, srovnané v pekáčku a lehce podlité vývarem.
Smažené kuličky se dají přelít holandskou omáčkou nebo nějakým dresinkem a jsou vynikající i jako mňamka třeba večer k vínu. Napíchnout kuličku s olivou uvnitř a dát na ní třeba naloženou houbičku… skvělé.
Pečené kuličky jsou moc dobré s tatarskou omáčkou a bramborem nebo brkaší.
Do masové směsi lze ale balit i jiné věci – kousek pikantního sýra, hodí se i balkánský, malý žampionek, zkoušela jsem i s naloženým stroužkem česneku a feferonkou.
Poměr: neumím! Dělám to od oka. Prostě ta směs musí držet na těch obalovaných olivách a nesmí se rozpadat.
Červené hovězí kousky s mladou zeleninkou
To je taková trochu „thajská“ kuchyně.
Připravíme si mladý hrášek-lusky, baby-mrkvičku, pokrájenou na plátky, bambusové výhonky, mungo-klíčky (obojí v konzervě), proužky žluté papriky, 2 stroužky česneku, krájené na tenoučké plátky a malou cibulku, krájenou na kolečka. Na uvážení jsou další příměsi – např. žampiony nebo čínské houby, lze i ananas kostky…
Syrovou zeleninu blanšírujeme tak minutu-dvě ve vroucí vodě.
Kousky dobrého zadního hovězího masa (nebo roštěnky) nakrájíme na malé kostičky a obalíme v tandoori červené pastě. POZOR, PÁLÍ JAK ĎAS! Necháme odležet nejlépe do druhého dne.
Pak si rozpálíme hodně oleje ve woku a když začne stoupat dým, vrhneme do woku maso. Zprudka opečeme za stálého míchání a pomocí děrované sběračky opečené maso vyndáme. Trvá to tak 3-5 minut, podle velikosti kostiček masa. Já volím menší.
Do oleje ve woku dáme zeleninu – měla by tvořit cca 2/3 obsahu, sníží pálivost masa a je zdravá! Zeleninu opečeme také zprudka a vyndáme ven z oleje. Trvá to zhruba stejně, jako maso.
Pak olej z woku slijeme, aby zbyla jen troška na dně.
Mezitím si připravíme lžičku škrobové moučky, rozmíchané ve vodě s trochou sojové omáčky.
Maso včetně zeleniny vrátíme do woku a necháme prohřát a nakonec přidáme kašičku se škrobovou moučkou. Okamžitě stáhneme oheň, aby maso nepustilo šťávu, ale zůstalo opečené a uvnitř křehké.
Finální produkt lze dochutit sojovou omáčkou. Příloha tradičně rýže.
Podle typu tandoori pasty může pálit i 2x!
Dobrou chuť!
Děkuji všem za příznivé ohlasy na mé recepty a přeji krásný víkend.
I já se inspiruji jinými Mlsotníky. Např. ten včerejší s brokolicí vypadá moc dobře, brokolici já ráda.
Jeste k tomu mletemu hovezimu – nejak mi to posledni dobou v mlete forme nejede. Ale co mam rada je koupit mletou krutu a k tomu pridat mlete veprove a pak postupovat s vyrobou ruznych kulicek nebo chili jak u hoveziho. Asi jsem nejaka divna.
Hovezi na sardelkach delala moje babicka a mela jsem to moc rada. Nejak se mi to vykourilo z hlavy, protoze prednosta odmita cokoliv se sardelkami nebo sardelovou pastou, i kdyz je pravda, ze krapet sardelove pasty soupnu tu a tam do vajickove pomazanky a nevsimne si toho. Dik za inspiraci, ja si to klidne snim sama.
Aido, Epulko a Hanko – díky za odpověďi. No vida, to mě nenapadlo, že se jedná o anchovies. Tedy ne, že bych je tady kupovala, ale teď už vím o co jde. Hanko, díky za nabídku, ale já se tu po nich podívám, máme tu kromě Walmartu další tři obchody a v březnu dokonce otevřeli Publix, všechny v okruhu sotva 2km. A kdybych je tu nesehnala, my často kupujeme přes internet a tak sehnat je nebude problém.
Recept od Velké kočky také vypadá lákavě, my brokolici milujeme a je na jídelníčku velice často.
A Vave, v odkazu od Aidy je napsáno (tedy angl.), že anchovičky pochází ze Středomoří.
Koprovku a křenovou omáčku nemusím. Ale rajskou, hmmm tu můžu kdykoliv a v jakémkoliv množství. Přišla jsem jí na chuť až v dospělém věku, jako dítě jsem jedla všechno suché, bez omáčky.
Opět se potvrdilo, že Karolína je gurmánka 🙂
Hmmm, ráda čtu články od lidí, kteří píšou o něčem, co je baví. Karolína a vaření je jasná dvojka :* .
Po hovězím se ale moc neutluču – guláš ráda, ovšem jinak je hovězí až na úplně posledním místě.
Na rozdíl od zany (já vím, ze jsi to myslela jinak 😉 ) si myslím, ze Karolína a varení je jasná jednicka (nod) .
Ale stejnak jako zana je hovezí pro mne hlavne gulás a pak tatarák … jinak se tak nejak minu.
A protoze zítra jdu na tovarich (rozumejte, jdu na vinobraní k mé prostrední sestre), tak dodelávám králící hrbet (domácí od maminky – vsak jsem králícka oplakala) na divoko (de facto svícková) – a pozor, vychytávka! My, co jsme zásobování dýní Hokaido do bezvedomí (mamka nasadila a ted si od ní odvázíme plné krabice oranzových tykvicek), ji beze studu prihodíme ke korenové zelenine a barva omácky (vcetne chuti) je bezkonkurencní. Kdo má má moznost, zkuste, neprohloupíte.
A dalsí poznámka – dnes odpoledne jsem byla na filmu Vána (skoda Pitrýsku, ze tvoj e-mail jsem si precetla az ted a tudíz jsme se nepotkaly ;( ) – decka, bezte na to, i kdyz nejste konáci! To není o koních, ale o Cloveku! Je fakt, ze se celé kino rezalo smíchy hned na zacátku, kdy si Vána – zjevne v soku – volal na pohotovost, ze ho prilehl kun a on je sám a má zlomenou stehenní kost (mimo jiné). Dotaz paní, co prijímala telefon (parafráze) „Jak se jmenujete?“ … „Vána, ten co jezdí V.P.“ … „Dobre, a celé jméno?“
Dalsí velmi humorná scena byla, kdyz chromému Pepíkovi V. podával berle Pepík B. s fixasním límcem … ale my se smáli hlavne proto, ze jsme vedeli, ze jsou nyní jiz oba fit a tesí se na Velkou Pardubickou.
pro mne je hovězí spíš jednička, na posledním místě j ekuře..al emiluju skopový a krůtí..no o huse a kachně pomlčím..za ně řadím vepřové…pro čerstvé ryby mám samostatnou kategorii-prudce jedlé a to vždy!
Milá Karolíno, tyhle recepty vypadají dobře a manžel má ostré moc rád. Jen nevím, jestli se tady dá koupit sardelová pasta a vůbec sardelky, nikdy jsem je tady zatím neměla důvod hledat a vlastně znám oboje jen z domova. HankoW, Epulko – kupujete to tady?
A ohledně Melíška mě něco napadlo. Zkus mu třeba vyměnit „stelivo“ do záchůdku. Možná se mu něco nelíbí na tom, které používáš (vůně, konzistence, velikost granulek ho bolí do tlapek, atd). Zkus koupit nějaké úplně obyčejné jílové (a většinou i nejlevnější). A třeba ho na se záchůdkem třeba na několik hodin zavři , třeba do koupelny a když nebude mít možnost „bot a větších koutů“, třeba vezme za vděk nabídnutým záchůdkem. A kdyby ho použil, zkus ho hned nečistit (tedy pokud tu vůni vydržíš), a hlavně nedesinfikovat. Nech to chvíli jako „psí pangejt“, aby ho záchůdek přitahoval a Melda si zapamatoval, že tohle navoněné místo má znovu a znovu použít.
Laďko, jsem ráda, že koláč chutnal, já vlašské ořechy miluji a jednou ho s nimu také určitě vyzkouším.
Dede, vítej v Americe. Doletělas za Velkou louži do Velkého Jablka ve velkém stylu a tak moc přeji, aby vaše krátká dovlená byla i velký úspěch.
Epulko, Portland vypadá skvělé město a jsem ráda, že se vám tam všem líbí. Za zkušenost z práce v útulku jsem se přimlouvala už dříve. A co ta nedávná vyjížďka na koních ?????
Maričko: zkuste hledat v obchodech „anchovies“, to je to samé. http://homecooking.about.com/od/cookingfaqs/f/faqanchovies.htm
Maričko, kupuji pastu i sardelové řezy . Na obalech je, jak píše Aida, anchovies nebo tak nějak
Nikoliv tak ve Švédsku. Zdejší anchovies nejsou jako sardelky. Ale sardelky se tu dostanou i když ne vždy a všude. Ať už jako filé v plechovce či ve skle anebo jako očka, tedy závitky s kapary uprostřed. Když na ně někde přijdu udělám si vždy malou zásobu. Potřebuji je na jeden italský předpis špaget s brokolicí, který měl rád můj manžel. I já mám ten předpis moc ráda. Až najdu správné proporce napíšu jej sem. Já to vařím jen od oka a přeháním množství česneku a i brokolice dávám větší množství než by mělo připadat na jednu porci. Nebo si to zkuste odhadem. Je to jednoduché:
Ve vodě krátce (asi 5 minut?) povařím růžičky brokolice (já používám i košťál pokud není dřevnatý) vyndám z vody, nechám okapat v cedníku a hodím do té vařící vody vařit špagety, nejlepší jsou spirálky, nevím teď jak se jim italsky říká. Já používám ty z celozrnné mouky. Na pánvi na olivovém oleji rychle osmažím piri-piri sušené papričky a nebo čerstvé malé podlouhlé pálivé (ale nepřežeňte to) vymačkaný česnek a na drobno nasekané sardelky (2-3?). Na to vhodím brokolici, zamíchám a to už jsou těstoviny taky hotové aldente, scedím a přidám je do pánve a promíchám. Ráda posypu zelenou petrželkou nebo něčím čerstvým zeleným.
Až najdu originál recept dodám. Je to rychlé a moc dobré jídlo. Dobrou chuť!!!
Jo ale co jsem tady ve Švédsku nikdy neviděla je sardelová pasta.
Velká kočko, Tvůj recepis se mi jeví jako velmi jedlý. Díky za něj a vyzkouším
Ano, Maricko, holky maji pravdu – anchovies. Ta pasta se da koupit hur nez filatka, ale da. Treba je to tim, ze Epulka i ja jsme v dost velkem meste a tudiz mame vic „etnickych“ produktu. Napis mi na email, jestli mas zajem – ja bych ti tu pastu rada poslala. Denne jezdim kolem kramu, kde to maji. Jo, a taky jsem koukla online, a nektere shopy to (jako treba Walmart online) to prodavaji, ale v baleni po deseti, coz se pak zda drahe.
To mě zaujalo, Hani (inlove) , že píšeš o ančovičkách-anchovies jako o etnickém produktu. Odkud tedy pocházejí, do které kuchyně původně patří?
A ještě by mě zajímalo, jak Ti je, Hani? (h) (y)
Podle mě je etnický produkt sardelová pasta 🙂
Ja jsem taky myslela spis tu sardelovou pastu. Co je „etnicky“ zalezi na uhlu pohledu. Treba takova kedlubna je tady na Jihu taky etnicky produkt – neroste tady a shaneji se po ni jen stredoevropane. Takze je-li v okoli vic stredoevropanu, co se dozaduji kedluben nebo korenoveho celeru, tak nam exotum to nejaky noblesnejsi obchod za drahy peniz opatri. 🙂 Sardelova pasta ve forme jak ji zname v CR, je podle mne italskeho puvodu. Jednak se pouziva v nejakych regionalnich receptech a krom toho kazda, co jsem kdy koupila, byla bud dovezena z Italie nebo vyrobena v USA, ale pod italskym nazvem. Jeste zajimavost, rada si ctu v Rettigove, protoze, jak jsem rikala, varila se zajimavym korenim. A ta sardelky pouzivala hodne. Tak asi k nam ty sardelky a jejich oblibenost pricestovaly tim mocnarstvim.
Dari se mi slusne, resp. tak, jak by se dalo ocekavat. Operovani nakonec bylo delsi nez bylo zamysleno, ale andelicek strazny zas pracoval prescas, takze tam nebylo nic oskliveho, jen vseobecne poskozeni. Uz jsem dva dny v praci – ale ne ze bych se pretrhla.
Nepřetrhávej. Systém to chvíli zvládne i bez tebe.
Tak tohle by se mělo ouředně zakázat, ještě, že jsem to četla až odpoledne!
😀
Malinko OT: V rámci diskuse ke článku o Svojanově byl dotaz na marmeládu z mišpulí. Pátrala jsem mezi místními babičkami, kde jsem neuspěla, ale sousedka mi poskytla svůj recept na tuhle marmeládu:
Na 1 kg mišpulí ½ kg cukru, šťávu z 1 citrónu, 3 hřebíčky a kousek skořice. Mišpule umýt, rozkrájet na čtvrtky a vyndat semínka. Vařit do velkého hrnce, zastříkat je citronovou šťávou a přidat polovinu cukru. Jakmile se začnou vařit, přidat druhou půlku cukru a vařit, dokud marmeláda nezhoustne. Pak už jen nalít do zavařovacích sklenic.
Jé, moc dík, to jsem byla já, kdo chtěl recept. Až budou zralé, vyzkouším, bude to asi strašná piplačka.
Já musím trpět nějakou formou sebemrkačství, protože si tu čtu o takových pochoutkách a krmím se u toho květákovým nákypem, který mi přinesly kolegyňky z místního Eurestu ;( No, ale dobře mi tak, protože jsem byla dva týdny mimo a od pindělí jsem v práci od nevidím do nevidím, takže můžu být ráda, že je někdo ochoten mi vůbec nějakou krmi přinést…
Mám sím dotaz k těm sardelkám – opravdu je to půl tuby klasické sardelové pasty??? Zdá se mi to hodně, protože ji občas přimíchávám do pomazánek a ona je fakt hóódně ostrá, ale hlavně slaná (chuckle) Příští týden bych to masiko se sardelkami zkusila.
P.s. pro Maričku: Koláč dle Tvého receptíku (ale s vlašskými ořechy) byl ňam, ňam – chválila celá smečka (inlove)
Je to podle chuti. Já dávám půlku, kupuju takové malé tubičky.
Ale chce to ochutnat a vyzkoušet, jak komu co chutná.
Sardelky v konzervě jsou už pak jen jako dochucení, protože jsou ty plátky sice hodně slané, ale ne tak agresivní, jako pasta. Po rozmixování omáčky právě vytvoří tu dobrou konzistenci a omáčku zahustí.
Já ji jím namazanou na rohlíku s máslem, al ejsem úchyl,co kupuje jen sardelovou pastu Mardešič, stejně tak i sardinky…..pro mne je tohle jméno pojem… 😉
Ahoj, hlásím se z New Yorku 🙂 Amerika se nevzdala snadno 8) Nejdřív proti mě postavila silnou zbraň – mě samotnou a můj sklon vytvářet chaos (bude dobrá historka 😛 ), potom byly mraky až k zemi, takže jsem z letadla viděla prd, byť jsem seděla u okýnka. Po dvouhodinovém čekání na imigračním jsme vyjeli z letiště v takovém lijáku, že nebylo vidět na padesát metrů. Ale potom se Manitou smiloval a dopřál nám nádherný večer na Mannhattanu, blok od Central parku. Zatím je nekřesťansky brzy, ale plány na dobývání Velkého Jablka jsou hotovy (nod)
PS: Karolíno, miluju hovězí a často ho dělám, když mám šanci získat dobré. Díky za recepty!
Hurá,
dobré zprávy! Tak si pěkně užívej a sbírej materiály na reportáž (h) .
Sláva, Dede je v pořádku za louží a páchá jen malé místní pohromy typu mraky a liják 🙂
No tak sláva – zatím je to dobrý (I když vážně očekávám, že do týdne Manhatan zapadne sněhem (chuckle) ).
Doufám, že jsi v plné polní (s fotoaparátem a blokem na poznámky) a že se opravdu máme na co těšit.
Tak si to užívej, my si budeme užívat následně.
Papapá (wave) (wave)
Hurá!
Teď jenom abychom se nedozvěděli, že kvůli nenadálé přírodní pohromě Dede pro změnu na neurčito bydlí v Americe. (chuckle)
No prosím. To bylo pořád, že to nejde – stačí to párkrát zkusit, a povedlo se (inlove) (clap) (y) .
Dede, nezapomente na Narodni budovu, skodam ze uz tam nejsem, ale i tak stoji za to (teda i bez me slovutne osoby 😛 )
Jak jsme léta po hovězím ani nevzdechla, tak teď ho teda fakt můžu! Jen musím vybírat řeznictví, kde ho koupím, Mušketýr jednou koupil v neprověřeném kus kližky na guláš, protože na něj dostal chuť, a maso nezměklo ani po několikahodinovém vaření.
Ale recepry vypadají dobře, Karolíno. Minulý týden jsme měli hovězí pečeni, tak by tento týden mohlo být něco jiného.
Matyldo, to maso bylo ze zasloužilé-vysloužilé dojnice (chuckle) !
Nebo taky tzv. DFD, tj. dark, firm and dry (=technologická vada způsobená stresem zvířete při porážce). Dřív to bývalo častější, ale i dneska se to občas dá najít. Nebo to mohlo být jen špatně vyzrálé, i to je možné.
Ani nemuselo, mohlo to být čerstvě poražené, Hovězí dva dny po porážce není jedlé (rigor mortis). Vždy z toho vyjde podešev. Hovězí se musí nechat odležet tak 14 dní od porážky. Nejlepší místo pro odležení je část ledničky s teplotou tak kolem 2-4 stupňů. Maso zabalíme do čistého suchého klůcku a necháme ležet. Nesmí být vlhké, to by se kazilo, takže klůcek pravidelně měníme. Tak za 14 dní maso vyzraje a je potom křehké a dobré.
Hmm, takové dobroty a já nesmím kousat – včera jsem si ulomila zub a dneska byl naším rodinným zubařem opraven. Na jak dlouho, je otázkou, protože při kousání nejsem moc opatrná.
Karolíno, pořídila jsem si ten pomalý hrnec – guláš je z něj nepřekonatelný, jakékoli maso s trochou zeleniny excelentní. Včera jsem do něj naházela jablka, kus másla, cukr a vanilkový extrakt, výsledkem je úžasně voňavý protlak. Má ten hrnec jen jednu nevýhodu – jídlo voní po celém baráku moc dlouho a tak člověka honí mlsná.
Jj, pomalý hrnec je skvělý vynález.
Je to jako připravovat jídlo přes noc v troubě kachlových kamen.
Co je pomalý hrnec???
Tzv. crock-pot. Stejda gůgl pomůže. U nás jsou nejčastější od značky Bionaire, ale dají se koupit i jiné.
Dík, jdu na radu ke strejdovi gůglovi. 🙂
Já jsem si „pomalý hrnec“ přivezla asi před pětadvaceti lety z Francie. Bydlela jsem na koleji se spoustou Číňanů, kteří toto zařízení používali na vaření rýže. Dostalo se to v čínské tržnici za pár šupů a zdálo se mi to jako dobrý nápad. Tak jsem před návratem domů jeden zakoupila, prodávali to pod názvem „slow cooker“. Zrovna dneska v něm dělám guláš na víkend a jak píše Iva, guláš je z něj skutečně excelentní. A ta vůně!
Technicky by dnes už určitě neprošel, má takovou tu oplétanou šňůru, jako mívaly kdysi žehličky, a jeho elektrotechnické parametry jsou asi poněkud pochybné, ale celá ta léta mi slouží na jedničku. Můžu doporučit.
Ó samé mlsoty dobroty, Karolíno. Koštla bych ode všeho. Myslím, že o víkendu bude roštěná na sardelkách. V mrazáku mám ještě kus masa z bílé krávy (asi už poslední, ale zase bude), tak ho slupnem.
Zkus tu roštěnou, je fakt moc dobrá.
Maminka to dělávala a já se mohla užrat. Jen jsem pak chodila a uďobávala kousíčky masa a omáčky, jen tak prstem, tajně……..
Ovšem jednou se mi nepovedlo utajit, že jsem uďobla celou!
Dobré ráno, takové dobroty 😛 .
Jak zpívají Plavci v Písni za večeři, „bezpečné je hovězí, v něm kalorie nevězí “ 🙂 … díky za inspiraci, jestli koupím pěkné maso, něco s klukama dáme (samozřejmě, nepálivá verze, u nás nemáme plechový děti :o) ).
P.S. a ten strom na bocích je nádherný, tahle krása mě jedině smiřuje s podzimem.
Díky za inspiraci, Karolínko (inlove). Asi se nepustím do žádného z receptů, pálivé moc nemusím a kuličky jsou moc pracné (blush) , ale taková hovězí pečeně, ta by bodla. (nod)
Přeju všem krásný den. (h) A myslím na Dede, jak se jí cestuje. Zatím nejsou hlášené žádné kalamity (wasntme) , tak snad dobře. (nod)
Hovězí maso mám ráda a leta ho nevařím, neb Bimboušovi nedělá dobře na jeho zoubky. vlastně jsme se ustálili na rybách , drůbeži a kupodivu zvěřině – ta mu asi do zubů neleze, nebo prostě se to vydrží. Dokud jsme bydleli kousek od nuceného výseku, dělávala jsem balvan rostbífu a podobné chuťovky když měli přijet moji rodiče. Dneska jsme se ustálili na pupku a líčkách, tam je to maso krátké a tolik do zubů neleze. Takže dušená líčka s kořenovou zeleninou a divokým kořením všem masožravcům vřele doporučuji, pokud neuspěcháte, je to zážitek.
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
to se čte moc hezky (nod) Jsem masožravá… hovězí ráda. Vlastně jsme všichni masožraví (jen Fáňa je zatím jen mlíkožravec (chuckle) )
Můžu potvrdit, že tandoori koření obvykle pálí dvakrát, ale chuťově je skvělé. Asi spíš původně pochází z Indie, i když v Thajsku je určitě taky. Název koření se zřejmě odvozuje od původního způsobu úpravy masa v tzv. tandooru – to je něco jako keramická pícka s komínkem pro odvod páry, která se posadí do řeřavých uhlíků v ohništi. Hojně kořeněné maso se tak částečně peče, částečně dusí.
Tandoori pasta či koření (masala) se také může smíchat s jogurtem a trochou citrónové šťávy. Směsí se na pár hodin namarinuje maso(kuřecí pár hodin, hovězí přes noc) a upraví se tak, jak popsala Karolína, nebo se i s marinádou upeče v troubě.
V Evropě se prodávají i poměrně krotké tandoori směsi, ale máte-li indický originál, rozhodně se v marinádě nepatlejte holýma rukama! Z vlastní trpké zkušenosti vám prozradím, že si ten dryák chtě-nechtě otřete o nějakou sliznici (rofl)
Naprostý souhlas!
Já měla „jen“ tu jemnější, i tak to stačilo, aby strávník vypil ledničku.