Železniční doprava přes Modré hory má zajímavou a barvitou historii. To proto, že ze Sydneyských plání se za řekou Nepean vzpíná do výše zhruba 300 metrů, převážně skalnatý terénní val. Tak začínají Blue Mountains, které pak pozvolna stoupají do více jak tisícimetrové výšky. Tento val představoval počátkem devatenáctého století velký problém při budování jak první silnice, tak i později, v polovině stejného století, železnice.
Tato historie zasluhuje knihu, ale jen ve zkratce. První silnice, jménem Old Bathurst Road, byla vybudována třiceti trestanci v roce 1814 a prudký svah zdolává serpentinami. Přesto je místy tak prudká, že cestující v dostavníku vystupovali a koníkům dostavník do kopce ještě tlačili. Používáme ji stále, dnes a denně, jen místo na koni jedeme v autě.
V roce 1814, vynikající inženýr, William Cox, dal dohromady tým třiceti trestanců a osmi dozorců za účelem vybudovat silnici divočinou přes Modré hory. S vytyčováním cesty mu pomáhali dva domorodci, kteří znali historické domorodé chodníky a tak nová silnice vyrostla v relativně přívětivém terénu. Stavba započala 18. července 1814 v Emu Plains, na úpatí příkrého valu a za čtyři měsíce tento tým dokončil silnici do nynější osady Mount York, dlouhou 47 mil, tedy více jak 75 km.
Z této osady, více jak 1000 metrů vysoko nad mořskou hladinou, pak silnice spadala serpentinami na pláně za horami. Za další dva měsíce pan Cox se svým týmem vybudoval zbytek spojovací silnice až do dnešního oblastního městečka Bathurstu o celkové délce 162 km. Pan Cox nebyl jen vynikající inženýr ale i organizátor a psycholog. Práce šla týmu od ruku jednoduše proto, že trestanci měli po úspěšném splnění úkolu slíbenou svobodu. Takže měli řádnou motivaci. Zkuste dnes někde s třiceti, skutečně pracujícími chlapy a bez jakékoliv mechanizace postavit za půl roku naprostou divočinou 162 km silnice!
S budováním železnice to tak jednoduché nebylo. Vláček, pokud to není zubačka, do prudkého svahu jaksi nejede a tak bylo přistoupeno k řešení „Cik-cak“. Tady se tomu říká „Zig-Zag“ railway. Nechyběly kamenné mosty přes soutěsky a tunely skrz kopce. Zajištění technického zázemí představovalo samo o sobě komplexní logistický problém.
Zajistit v kopcích dostatek vody a paliva pro parní lokomotivy, které měly obého v tomto náročném terénu velkou spotřebu. První oficiální jízda na této trati se uskutečnila z osady Penrith pod horami do osady Weatherboard (nyní Wentworh Falls) 11. července 1867, kde tehdy trať končila. Prostě na knihu. http://www.nswrail.net/library/lithgow-zigzag.php
Od těch dob byla železnice ještě dvakrát přemístěna, až skončila na nynější trase. Ovšem zemní práce, mosty a tunely z té původní zůstaly a nyní jimi vede pěkná historická procházka. A právě v zářezu této původní železniční trati, mezi osadami Glenbrook a Blaxland je místo známé pod jménem Wascoe Siding.
Až do roku 1879 bylo toto místo známo pod jménem Wascoe. Bylo pak pojmenováno na počest rodiny Johna Outrima Wascoeho, jinak hospodského druhého „Pilgrim’s Innu“ v Blaxlandu. Takže tehdy se železniční stanice v Glenbrooku jmenovala „Wascoe Siding“ a v Blaxlandu „Wascoe’s Platform“. Tato trať byla používána až do roku 1935, kdy byly položeny koleje na trase dnešní trati a terénní zářez, Wascoe Siding, se proměnil v bažinaté smetiště.
V roce 1966 koupil tento nikterak lákavý kus země pan John Green, jinak zakladatel „The Blue Mountains Railway Society“ a tak se postaral, aby tato získala svoje stálé místo.
Každou první neděli v měsíci, toto nyní pěkně parkově upravené místo, ožívá vřískotem rozjásaných dětiček. „The Blue Mountains Railway Society“ zde pořádá vyjížďky na minivláčcích. Ovšem nechybí zde ani občerstvení, sociální zařízení, stolečky s lavičkami a místo k opékání dobrot. Členové society zde prohánějí svoje miniaturní lokomotivy. Parní, elektrické, dieselové a diesel-elektrické. Za pouhé $2 je možno si zakoupit jízdenku na tři okruhy z toho dva tunelem. Členové „The Blue Mountains Railway Society“ svým entusiasmem a nadšením velice dobře mezi ty dětičky zapadají.
Pro ty technicky založené, jeden okruh měří 300 metrů kolejnic o rozchodu 127 mm, tedy 5 palců. Je zde 21 výhybek, plná světelná signalizace, velké seřaďovací nádraží a pro parní lokomotivy výtopna a točna o průměru celých tří metrů. Takže iluze je dokonalá i se zvuky a pachem, který za sebou zanechává uhánějící parní lokomotiva. https://www.google.com.au/search?q=wascoe+siding&ie=utf-8&oe=utf-8&aq=t&rls=org.mozilla:en-US:official&client=firefox-a
A právě sem jsme se vydali na rodinnou zimní vycházku 1. července. Naposledy jsme tam byli s našimi kluky, v roce 1976 nebo 7. Teď jsme tam byli s vnoučaty a jejich rodiči. Přidala se i máma naší snachy Edity, co bydlí co by kamenem dohodil a schovanka Blanka s celou rodinou. Takže to bylo takové rodinné setkání, kde se děti do sytosti vydováděly. Každé zvládlo několik jízd, zblajzlo nějaké to občerstvení a pak všichni odjížděli spokojeni do svých domovů. Byla to taková, jak se správně česky říká „family bonding activity“.
Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2012_07_01_Vlacky_v_vnoucaty_-_Wascoe_siding
George jistě promine, ale tohle byste neměli minout 🙂
http://www.kudyznudy.cz/cs/aktivity/2007-07-18-1135-za-poznanim-kolin.html?bl=true
Pro milovníky vláčků a tip na výlet pro děti
http://www.kudyznudy.cz/cs/aktivity/2007-07-18-1135-za-poznanim-kolin.html?bl=true
Georgi, nádhera. Jediné, co umím odpovědět je:
http://www.youtube.com/watch?v=LhdYa6O7Wms
Milý Georgi, děkuju za pěkný článek a vlastně i za tip na výlet, i když možná až na jaře. V muzeu v Lužné jsme s Tádou už byli, ale na nějakou zahradní železnici se určitě podíváme s oběma chlapečky. (nod)
OTécko témer naprosté
Konecne jsem se dala do dovolenkových fotek. První album na Rajceti je z Plitvicek
http://yga.rajce.net/2012_Plitvicka_jezera
Poznámka – uz pár roku jezdíme pres Madarsko – cesta kapánek delsí (no casove trosku víc delsí), ale pro mne naprostá pohoda – proste nemám ráda slovinskou „dálnici“ – cekání na vjezdu, pak desek kiláku do Mariboru a pak dalsí zácpa pri nájezdu na silnici Ljubljana-Lendava (i kdyz jinak se mi Slovinsko moc líbí). Letos jsme ji prerusili práve prohlídkou Plitvicek, kde jsme i prenocovali a na druhý den trádá ke kapitánovi (dejz mu pambu dobré nebe) – vsak dalsí album by melo být práve z cesty k moru.
Letos jsme poprvé byli v těchto horkých krajích. Doslova, teplota stoupala až ke 40°C ve stínu. Na Plitvičkách jsme se taky zastavili, viz komentáře na Rajčeti 😀 8) 😀
Ach Ygo, to je nádhera! Bylo taky kde do té vody vlézt? Je neodolatelná na fotkách – jaká musela být ve skutečnosti… (inlove)
Přímo v těchto jezerách je koupání zakázáno (i když jsme koupající viděli), ale na Krkách (další vodopádový park – menší, blíž k moři a ještě krásnější) se ve spodním jezeře koupe – tam se chystáme zase za rok.
Koupe se i na horním, před pár lety jsme to „vlastnoručně“ vyzkoušeli. A pokud můžu doporučit, ta horní část je snad i hezčí, rozhodně je tam míň turistů.
OT – outlook mi neustále vnucuje svou představu o pravopisu. Nevíte, jak se to dá vypnout?
Ech – sekerou?! 😉
Nemám.
(call) Na níže uvedené adrese je návod na vypnutí pravopisu. Snad to pomůže.(call)
http://jnp.zive.cz/vypnuti-kontroly-pravopisu-v-outlooku-bleskove
JoVo poradil, díky!
Georgi, díky, zase ohromně zajímavej kus australský historie i současnosti.
Jinak zahradních železnic jsou i tady mraky, doporučuju všem s dětma. Dále Xerxové, JJ a dalším vřele doporučuju výlet do muzea v Lužné – pokud možno když je tam nějaká akce (clap) .
Mily Jirko, to mne moc zaujalo, jak par lidi postavilo silnici a zeleznici v tezkym terenu za neuveritelne kratkou dobu. (y) Asi se moc o ty lopaty neopirali. Taky i dneska obcas koukam s udivem, jak zde prestavuji silnici, ktera vede od naseho domu pres Chetovo rodne baziny. A to jsou dlouhe kilometry bazin, kdy silnice je v podstate jako most, a stavi to ve velkem horku a dusnu.
Karolino, ja jsem vlakovy veteran 70. let z Olomouce do Prahy a zpet tak dobre 2x za mesic po 12 let. Tehdy to byla hruza.Zejmena, kdyz jsem jela v pondeli brzy rano do Prahy a chytla jsem rychlik s nazvem Medzilaborec. V Olomouci se uz skoro nedalo nastoupit. Cast cestujici verejnosti priopila po celonocni ceste, spina vsude, zachody – NEEEEEE. Jizdni rad s vykyvama nekolika hodin.Ale dneska v CR rychlikama jezdim rada, jsou ciste, tiche, prijemne, na cas a podstatne lepsi nez dobrodruzne expedice po D1. Jeste akorat aby v Olomouci na nadrazi udelali pojizdne schody na nastupiste a pak z te kachlikove chodby do vstupni haly.
Hihihi, Laborec, neboli Roma expres. Večer z Michaĺan, ráno kolem sedmé na Wilsoňáku a zase večer z Wilsoňáku, ráno v Michaĺanech. Přes půl roku jsem takhle jezdil každé pondělí a čtvrtek. A aby toho nebylo málo, tak v Michaĺanch ještě přestup do/z osobáku Košice – Čierna nad Tisou. A jednou, aby to nebylo tak jednotvárné, tak v Košicích do Milovice expresu, (V košicích dávali dopředu jeden český vůz) a probudil jsem se, bez pasu, až v Čopu! (rofl)
Díky, milý Georgi, za další zajímavé povídání (inlove) U nás doma jsme ani ne tak vláčkoví (to kdysi), jako spíš vlakoví 🙂 A je mi jasné, že i dnes bychom si takovou atrakci uměli užít (party)
OT – pro příznivce choďáků, tím nemyslím jen Dede, mám tip na sobotní výlet. V sobotu se pořádá v ATC Stříbrný rybník u H.K. Klubová výstava chodských psů. Začátek posuzování je v 10:00. Vstup na akce klubu je zdarma.
Škoda, jako obvykle je něco zajímavého a na dohled jediný víkend, kdy mizím opravdu daleko, škoda.
Budeš tam, Ivo? 🙂
Nee, vystavovat tu naši obřici nemá cenu, Aira je moc barevná a navíc si vyrazila zub, Fleur je chodská blondýna a navíc v očekávání….Kromě toho do Hradce jen v případě krajní nouze, z naší strany je to skoro tři hodiny víc než nehezké cesty 😉
OT: Poslední zářijová neděle byla vskutku ukázková, lákadlo na výlet to bylo veliké. Přiložena malá ukázka.
http://nelina36.rajce.idnes.cz/Zbiroh/
Pozn.: Zámek je vytápěn, prohlídky jsou celoroční.
Stručný popis:
http://www.zamek-zbiroh.cz/
Pro úplnost
http://www.youtube.com/watch?v=lcBJbUyx67I
Neli, prohlídla jsem si fotky, protože Zbiroh vůbec neznám (tedy podle jména ano). Jsou krásné a tobě to sluší – na tom sluníčku.
Já snad budu muset konečně dát na rajče fotky ze Slavkova, protože je to moc hezký zámek – ale když su tak línáááááá.
Moc pekny fotky, moc pekny misto. Nikdy jsem tam nebyla, takze diky za ukazku.
Parádní fotky, milá Nelino (inlove) To je zase jedno z míst, kde jsem nikdy nebyla… No, kdo ví, třeba to napravím 🙂
Ach Zbiroh – ten mám ještě k dobru! Ve věku jahod a malin nezralých jsem byla odtamtud potupně vypovězena. Se stejně telecí kamarádkou jsme, z nám neznámého důvodu, dostaly ten
nezvladatelný chechot, který ne a ne přestat. Byla jsem za líbeznou panenku a když mi ze smíchu ještě spadla spodnička, dál to prostě nešlo. VEN!!
Od té doby jsem se neodvážila do zámku ani nakouknout, neb se bojím repetice (sweat) . A tak děkuji za hezké fotky. Alespon vidím, o co jsem přišla.
Jano, ono zas na druhou stranu takova repetice ve veku, kdy uz te netrapi nejistoty mladi, by mohla bejt docela sranda.
Jé, pěkný fotky! Na Zbirohu jsme byli před pár lety. Krásně sedí na kopečku, koukáme na něj vždycky cestou na Plzeň. Další pozoruhodností je místní nádraží, který má koleje asi o pět metrů výš, než je příchod. Takže od kolejí je budova přízemní, z druhé strany tuším třípatrová 🙂
Zbirožské nádraží už je zrušené,nějak od léta, v souvislosti se stavbou železničního koridoru. Místo toho by měla být nová zastávka Kařez.
Krásné fotky! Zahrada se velice vylepšila! Byli jsme tam v roce 2005, pár dnů po otevření a to byla zahrada dost zpustlá. Poprvé jsme tam také viděli výstup cvičených dravců (teď jsou v Plzni v ZOO). Fascinující je taky třeba Strousbergův vzestup a pád.
Vláčky, vlaky, koleje… Hračka pro chlapy od 2 do 120 let. Vím o tom své, dělal jsem u dráhy přes 40 let. Bohužel, to, co se dnes na dráze děje a do čeho cestující veřejnost nemá šanci nahlédnout, je děs běs a hrůza. A horské tratě jsou kapitola sama pro sebe, např. Mar. lázně -Bečov nad Teplou – Karlovy Vary, nebo (22 tunelů, nejdelší skoro 6 km) Banská Bystrica – Horná Štubňa.
To do čeho cestující veřejnost má šanci nahlédnout, je děs běs a hrůza taky a zdaleka nejen poslední dobou. Vlakem jen v případě nouze nejvyšší a nezapomenout špunty do uší. Do nosu to nejde.
Já si tedy nemám na co stěžovat – tady u nás (okolí Prahy) jezdí převážně vlaky City Elefant. Pohodlnější jízdu neznám, vlak je naprosto perfektně odpružený a tichý, navíc klimatizovaný a s bezbariérovými nízkopodlažními oddíly. Pro výlety se psem si neumím představit lepší způsob dopravy (y)
Si na Posázavský pacifik taky stěžovat nemůžu. Je tam milo a útulno, vybraná společnost, jede opatrně a rozvláčně, aby se člověk mohl kochat, případně sbírat houby rovnou z vlaku. 🙂
Jo, Posazavsky pacifik ja moc rada. Dnes je to primo elegance, ale pamatuju ze 70.let, vsechno uvnitr drevene, v patek odpoledne nebo v sobotu rano narvany. Stali jsme obcas na plosince, coz bylo obzvlaste zajimave kolem skal u Jarova. Ale vetsinou vladla dobra nalada, i nejaci trampove tam byli. Nejezdila jsem tim dal nez do Vranyho – a pak pesky do kopce na Brezovou. Chet ten vlak miluje – pry takovy pekny prechod od rychliku na pidivlacek.
No trošku nervyderoucí je trasa mezi Jílovým a Přívozem, kde vláček před každou trať přetínající pěšinkou zpomalí na 20/km a výstražně troubí, aby to slyšeli všichni šneci v okolí a v klidu stačili přeběhnout. 😀
To si vydupaly obce v okolí, nejspíš proto, aby opilci, potácející se na přejezdech, stačili před vlakem odvrávorat, nebo vlak před nimi zastavit. Technicky by se tam mohlo jezdit rychleji, trať to umožňuje, ale silně by vzrostla nehodovost. A na přejezdovou signalizaci nejsou, jako obvykle, peníze. Ono je také otázka, zda by blikající světla, nebo spadlé šraňky opilce zastavily.
City Elefant, čili Ešus?!? Pro cestující, možná, ,,pohodlí“ pro fíru za trest, zejména když začne pršet, nebo, nedejbůh, sněžit! Loni v zimě stačilo pár cm prašanu a 60% těchto supervozidel zůstalo v DKV Praha neschopných. Jenže tenkrát za ně zaskočily žabotlamy. Letos už to bude horší, protože žabáků dost ubylo. A Posázavský pacifik byl odjakžive cosi mimořádného, ať už trasováním,složením cestujících, nebo vozidly.
Pamatuji v Jílovém u Prahy výpravčího, oblečeného jako dokonalá kopie Old Shatterhanda, po mém příchodu do doprkanclu mne pozdravil: Čest pražci, co si přejete,cizinče? Když jsem mu sdělil důvod své návštěvy: řekl jen ólrajt, sundal nohy ze stolu, vyšel na perón, vystřelil z koltu a na fíru, vykukující ho čoudícího motoráčku zařval: Zmiz, skunku! (konec 70. let).
😀 (rofl) 😀
Naprosto jasně mi vytanula vzpomínka, jak jsem jezdila za sestřenicemi do Liberce z města na kříži vlakem. Nebo až k jejich babičce do Haratic, vlastně do Plavů, protože v Haraticích nádraží není. 🙂
Když bylo jen trochu slušné počasí, prostála jsem (v jistém věku) většinu času na plošince mezi vagóny. Teď jsem do morku kostí procítila to drcání a hukot kol a vítr a neuvěřitelný pocit svobody.
Jendo, musím ti oponovat – jela jsem teď před asi 14 dny dvakrát trasu Praha – Hradec Králové a vlak byl čistý, řekla bych že tichý na záchodě dokonce tekla voda do nádržky i na ruce, procházela paní s vozíčkem s nabídkou nápojů… jo a jeli jsme přesně na čas!!!
tak nevím kudy jezdíš ty?
mluvím o prožitku přímo z vlaku, co se děje na vedení drah, o tom samozřejmě nemám páru (a může to být děs, bohužel kde dneska ne), ale tys varoval přímo před jízdou
Jel jsem na Slovensko (s ČD), cca 4 hodiny zpoždění. První hlášení: 10 minut zpoždění, 20 minut, 30 minut, 45 minut, 1 hodina a tímhle stylem jim pěkně postupně přibývalo zpoždění až asi tak na čtyři hodiny. Zatímco vlak byl zapadaný kdesi dvě hodiny normální jízdy od Prahy. Asi došli k názoru, že kdyby ohlásili rovnou kdy to pojede, tak jim lidi utečou na stopa.
Jel jsem do Němec, s ČD … hodina a půl zpoždění. Taky začali asi tak na patnácti minutách.
A že by vlaky byly tiché? Kde? Valná většina vlaků při brždění vydává naprosto příšerné zvuky. Předpokládám, že přibližně stejné jako vytváří fréza, ale tam se předpokládá, že má obsluha na uších sluchátka.
Nahodou Jendo, to hlasite brzdeni rychliku mne fascinuje a miluju to. Asi proto, ze jsem se tim tolik najezdila. Kdyz ohlasuji rychlik na nastupisti v Olomouci, tak uz zdalky vidis, jak si to ta lokomotiva se svetlama hasi od Prerova a pak zacne vsi silou brzdit – v tom je sila a krasa. Brzdici Pendolino je proti tomu nuda.
My jezdíme hodně často. Řekla bych, že se dráhy dost zlepšily, jenže tak jako nesoustavně 😛 . Některý vlaky jsou čistý, slušný a jezdí na čas. Jiný jsou – no jak za mlada – otřesný, s nepohodlnýma sedadlama, nadskakujou a vržou … tuto neděli jsme sice seděli, ale podle čichu bych řekla, že jsme ty čtyři hodiny proseděli na WC.
Co se zlepšilo opravdu, jsou průvodčí. Už fakt dlouho jsem nepotkala nerudnýho.
Tak nějak nevím co k tomu dodat. Jela jsem nedávno vlakem do Pardubic a zpátky. Bylo to podstatně levnější, nežli autem, bylo to pohodlné, vlak byl tichý, uklizený, nabídli mi kávu a sendvič (zaplatit, ne zadarmo), spolucestující si člověk nevybere stejně, jako spolubydlící v paneláku, ale byli příjemní a jelo se mi moc dobře. Byla to náhda???
Na té trati třeba ne, ale z Brna na Ostravu a zpět je to loterie, ve které většinou vyhraješ nepříčetně natřískané křápy čtyřicet let staré, s oddíly pro matky s dětmi v druhé půlce poštovního vagonu s těžko šplhatelnými schůdky (jen prémiově taky vlak pro lidi, dokonce někdy i z jednadvacátého století). A z těch příšer přestoupíš v Suchdole do moderní lokálky jak ze sna.
Jo, baty, v tom je problem, ze neni slusne spojeni z Brna do Olomouce – a uz urcite ne v nejakou logickou dobu. To mi dela potize na Brneni. Jedno spojeni, co jsem nasla ze jede vecer, je z Brna do Ceske Trebove a stama pak do Olomouce. A pritom po silnici je to snad 70 km z Brna k nam. Aspon Student Agency zacala jezdit autobusy pozdejc vecer – aspon si myslim.
Jste klikařka, kdybyste místo toho vsadila Sportku, tak jste vybrala jackpot. Jinak: auto je pro dvě a více osob levnější, jídlo, ani pití bych si ve vlaku, z hygienických důvodů, nekoupil, (dodavatel???, kvalita surovin???, datum spotřeby??? hygiena při skladování a přípravě???!!!) ono je o hubu, jít nakupovat do běžného obchoďáku, i když tam máte možnost si zboží prohlédnout, i když metanol v láhvi s vodkou také nepoznáte. Ale po tom, co jsem viděl přípravu jídelního vozu na ONJ a manipulaci se zásobami… A při tom, jak kvalitní je současná zabezpečovací technika a její údržba a v jaké kondici je většina vlakových čet, která, díky zhovadilým limitům absolutně nezvládá předodjezdovou přípravu souprav… Raději toho nechám, většina z vás stejně neví, o čem je řeč a rozčilovat se znamená ničit si zdraví pro blbost okolí.
Drobny dotaz pro Krakonose: Takze ty vlaky, co za komunistu jezdily spinavy, narvany a s trvalym zpozdenim byly lepsi nez to, co jezdi dnes?
Nebudu komentovat Krakonose (taky se v tom houby vyznám), ale je taky rozdíl, zda jede souprava z Vídne ci z Budapesti (mluvím o prípade EC Breclav-Brno-Praha-Berlín) … Je pravda, ze Ecéckem jsem z Breclavi v Brne rychleji nez autem (mozná i levneji, i kdyz v prípade cesty dvou osob to uz neplatí), avsak pokud jede vlak z Vídne (ci vyjízdí prímo z Breclavi), je i cistý a hlavne JEDE NA CAS. Ovsomze, jak to je z Pesti, tak vlak vypadá, jakoby z nej práve vystoupilo stádo prasat (a to vepríkum velmi krivdím) a spozdení minimálne deset mitnut, ale spíse patnáct a více … Kdyz jsem si stezovala nádrazákom (co je znám), pokrcili rameny, ze to Madari a navíc meli reci o tom, ze jedu jednou za mesíc a jeste si stezuju (ne ze by to mohli nejak napravit). Ale nechápu, proc tedy není v jídzním rádu odjezd Ecécka v prípade príjezdu z Budína oficiálne o ctvrt hodiny pozdeji, kdyz se zde jedná o vseobecne známý fakt?!
Po dálnici z Brna do Břeclavi jezdím celkem často od r. 1985 a ještě se mi nestalo, že by mne tam nějaký vlak, včetně Pindolína, předjel. A že existují i horší železniční správy, než ČD, i když jich je jen velmi málo, je také reálný fakt. A kdybyste o tom, jak se zoufale fláká servis vagonů, kolejí, hnacích vozidel a ostatní techniky, (pro samé papírování není na práci čas), věděli jen část toho, co já, v životě do vlaku nevlezete.
Ech – Pindolíno tě tady určitě nepředjede, neb Pindolíno z Břeclavi nejezdí (chuckle) – ale jinak si myslím, že EC jo, pokud nejedeš jako kanec.
EC má povoleno maximálně 120, pokud vyfasuje lokomotivu řady 362 a správné vagony,vyškrábe se horko těžko na 140 S Taurusem sice 160 může, ale ne přes stanice, takže když pojedu na hranici povolené tolerance, čili 140 km/h imrvére furt, tak jim všem do Brna pohodlně ujedu, už jen proto, že dálnice je o něco kratší. A pindolíno jezdilo přes Břeclav do Bratislavy, kdysi. Mělo jezdit i do Vídně a Berlína, ale nebude. Takže teď ho jednou týdně pouštějí z Prahy přes Karlštejn do Plzně a Františkových lázní. Hezký to pohled na superexpres, ploužící se údolím Berounky max. osmdesátkou, protože víc se tam nesmí.
1/ bylo jich víc, zejména na vedlejších tratích, (na mnohých už dnes nejsou ani koleje), 2/ bylo to mnohem levnější a 3/ bylo to mnohem spolehlivější a bezpečnější, protože nějaké šprajcy hnacích vozidel byla v 99% případů lokomotivní četa schopna během chvilky sama opravit. Dnes znamená jakákoli banální závada odtah soupravy do depa a pro cestující přestup na náhradní soupravu, pokud mají to štěstí, že se nějaká najde. Není to tak dlouho, kdy kvůli prkotině táhli Pendolino jako mrtvolu Gorilou z Bratislavy do Prahy, protože nebylo schopno zvednout sběrače. U klasické lokomotivy je to detail, u ,,špičkových“ produktů nepřekonatelný problém, vyžadující drahý servisní zásah specialistů. Stejné je to se zabezpečovacím zařízením. Někde zahřmí, uhodí jeden blesk a trať ze Zábřehu do Olomouce skoro den stojí. Za bolševika by cvičená opice na pincku objela autblok, vyměnila pár pojistek a za půl hodiny by se jezdilo vesele dál. Dnes musí přijet tým specialistů, který napřed není schopen dojet k místu poruchy, protože nemá terénní auto, když dorazí, zjistí, že vyhořela elektronika a že zrovna ty vyhořelé díly ssebou nemají. Takže návrat do skladu, nafasování nových dílů, návrat zpět, výměna, zjištění, že to odnesl i zdroj, který ssebou opět nemají… a t. d. , a t. d. A pokud jde o ta zpoždění: kdyby byly objemy nákladní dopravy stejné, jako začátkem 80. let, tak by dnes polovina vlaků nedojela vůbec! Jenže kdo železnici nerozumí a vidí jen naleštěné novotou smrdící krabice, tomu je marné cokoli vysvětlovat. :*
JÉÉÉ – ZASE JSEM SE ZTRATILA, TAK ZNOVA (A DOPADNU JAK VČERA BEDA (chuckle) – TŘIKRÁT A DOST)
Milý Jiříku, když jsem si přečetla o té první silnici, hned se mi vybavila tato písnička
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/matuska-waldemar/sedm-dostavniku-201893
I když mám obavy, že ty dostavníky se těžko řítily (možná z kopce) (chuckle)
Jinak super povídání o kousku australské historie (chich – teď jsem napsala histerie (fubar) ). Ti, kdo stavěli silnice, museli být pořádní chlapi.
A jdu se kochat fotkama.
Teda Georgi vy máte v té Klokánii krásné věci.
Ale i u nás v Čechách máme také takovou záležitost.
Je to v Domažlicích a je to Modelová železnice v Máchově 134.
Jeden železniční nadšenec tam vytvořil modelové kolejiště.
Má tam spoustu mašinek a k tomu podá komentovaný výklad s ukázkami vláčků. Navíc tam má sbírku starých věcí, které se týkají dráhy.
Byli jsme tam s manželem teď v září a moc se nám tam líbilo.
Ovlivněni touto návštěvou jsme zakoupili vnoučkovi mašinku s tendrem a vagónkem a koleje. Mašinka houká, svítí a sviští si to závratným tempem.
Máme z ní všichni radost nejen vnouček. (rofl)
Míša
Zadat si do Googlu Zahradní železnice bylo překvapení, až bomba, je jich u nás přes šedesát! Takže nejen ta slavná u Brna v Drásově,jak jsem si myslela.
Georgi, to je nááádherný článek, vy tam máte všechno v patřičném rozměru a vybavení, tam bych byla furt. Jedním z velkých půvabů studijního pobytu v Budapešti byly kdysi v pravěku pravidelné nedělní výlety „pionýrskou železnicí“ do budínských kopců. Vláček s půlmetrovou lokomotivou s třpytivým antracitem na tendru byl nejkrásnější „holčičí“ hračka. Prodali mi ho po vítězství pracujícího lidu, který nám zreformoval měnu, a obrečela jsem ho jako nejmilejší zvíře. Dceru jsem vybavila aspoň řadou HO. Vnučku kazím cílevědomě, Pohádky o mašinkách od Naumanna už zase vyšly a dřevěná kolejová souprava i s viaduktem a depem, po které se jezdí samospádem a tříletou lidskou silou, okupuje dlouhodobě kus pokoje, tudy se prostě nechodí, kdo by to vždycky znovu skládal, žejo.
Tohle je přesně to co nechápu. Stavění je jediná zábavná část celého hraní s mašinkami. Postavit trať, kolem nějaké domečky, mostky a spol … a pak co s tím? Jedu dopředu, jedu dozadu. And then?
Jako dítko jsem měla takové větší elektrické vláčky po tatínkovi a stavění sice dobrý, ale nejlepší bylo s vláčkem jezdit, přehazovat výhybky, popovážet na nich plastový zvěřinec a s bráchou si navzájem posílat bonbóny a podobně. Fakt se mi to líbilo a dost mě naštvalo, když rodiče po sametu ty mašinky prodali jakémusi sběrateli s výmluvou, že probíjí. To teda nebyla omluva 🙁
Stavím si sama, bourám si SAMA a pak hned stavím, do odchodu mě nikdo k bourání nepřinutí, protože stavbu vylepšuju, zbourám si ji a postavím jinak, až zas přijdu. Jojo, pevná vůle je věc.Takže tak, jinak máš naprostou pravdu. Ježdění je až to poslední, ale taky ne nezajímavý.
Taky jsem měla (teda brácha měl), ježdění mě moc nebralo, ale stavění… Já dělala i vlastnoruční domečky 🙂
Jeníčku a nejen ty, zajdi si do Království železnic u Anděla a až tě přejdou mrákoty z naprosto super kolejiště, zkus se podívat, co obnáší jezdit po něm. 😀
BATY, RÁDA ČTU, ŽE JE NĚKDO POSEDLEJKŠÍ MAŠINAKA NEŽ MŮJ JIŘÍ.JE LEGRANDA TO ČÍST, ALE HORŠÍ JE STAV, KDY TO ZAŽÍVÁŠ DENNĚ A STÁLE DOKOLA.MŮJ JIŘÍ JE FAKT MAŠINKOVÝ I VLAKOVÝ MANIAK. UŽ JSEM KDYSI LÍČILA, JAK JSEM TOHO SVÝHO NÝ ÁDRAŽÁKA MUSELA PODFOUKNOUT S BIANKO PŘIHLÁŠKOU DO AUTOŠKOLY, ABY SI VŮBEC KDY UDĚLAL ŘIDIČÁK NA AUTO. VLAKEM TOHO NACESTUJEME FAKT OBROVSKOU SPOUSTRU KILOMATRŮ A STÁLE JINAM. JIŘÍ VELICE NERAD ŘÍDÍ AUTO, ALE RÁD SE NECHÁVÁ VOZIT VLÁČKEM.A ŽE JICH JEDZÍ VŠEMOŽNÝCH SPOUSTA. BÝVAJÍ ČISTÉ I NEUVĚŘITELNĚ ŠPINAVÉ, ALE FAKT ZÁLEŽÍ NA TRASÁCH. To, jaké soupravy jezdí na trati Domažlice-Planá u M.L. je docela děs a běs. Když vlak jede rychleji, některá sedadla drnčí a třesou se jak ratlík, v zatáčkách vláček dio slova nagh hlas hvízdá a kvílí, takže není slyšet vlastního slova. Někteří mašinfírové zdejší trati tvrdí,abychom si moc nestěžovali a byli rádi, že vůbec netušíme, v čem vlastně jedeme. A nástupiště jsou taky kapitola , ktr terá dělá ostudu celé dráze. na zdejší trati jezdí jednou denně do Domažlic a pak zpět k Plané tzv. zdejší prdolíno-vlastně regionova. je to vláček sice nízkopodlažní, ale na hlavním nádraží v Domažlicích by měli cestující před výstupem vyfasovat padáky, aby vůbec vystoupit dokázali. seskok z velké výšky tedy příjemný není vůbec. Už od roku 1995 si diopisuji s ústředím ČD. sStále bezvýsledně žádám úpravu domažlického nástupiště, aby se nejenn dalo vystupovat bez nebezpečí zranění, ale ay tréž mohli nastoupit do vlakzu i lidé s horší pohyblivostí. Mockrát můj jiáří doslova zvadal starého člověka, který už neměl schpnost nastoupit do vyského vlaku sám. A odpvědi jsou stále stejné: renovujeme nádraží, mějte trpělivost. Ano, nádražní budova se skví úžasnou novotou po modernizaci, ale nástupiště zas zůstala stejně nedostupná.Osobně z velkého vlaku musím vystupovat pouze pozadu, abych nepadla na čumák a mohla jsem se při tom dlouhatánském posledním kroku ze schodů na perón oběma rukama držet. Kdykoli vystupuju v Domažlicích z mezinárodního rychlíku, co pokračuje do německa. musím pospíchat ke dveřím, abych tam byla včasa stihla se ještě otočit zády.Kdo z cestujícícza mnou však pospíchá na přestup. musí si počkat. nehodlám se kvli lempláctví dráhy přizabít pádem z výšky. I to je taky jedna z nepříjemných tváří sestování vlakmo.
Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama (chuckle) . Já vláček bohužel neměla, a tak se těším, jak si začneme s mládencema stavět teď. Šlechetný sponzor jim zakoupil dřevěnou železničku, a tak mohou začít řádit … jen co bude železnička slavnostně v přítomnosti dárce předána. Ale vzhledem k tomu, co už teď předvádějí s dříve zakoupenými mašinkami, bude se líbit nejen mě (clap) .
Chichichi – dřevěná železnice, to je dobrýýýýý (teď myslím toto sousloví).
Jinak ti přeju, ať si tu železničku hodně užiješ …. teda užijete.
(sun) Dík, budu … ehm, budeme se snažit. (inlove)
Dobré ránko – probíhám zas. Mám prosbu a omlouvám se Georgovi za O.T.
NEVÍTE NĚKDO NÁHODOU, ZDA UŽ TA KOJNÁ FENKA NENÍ POŘEŠENÁ? Dostala se ke mně informace, že ano. Nechci majitelce štěňat zbytečně volat, je možné, že to sama někde na netu vyhodila a fenku už opravdu není nutné hledat a nebo je to tak jak píše Dede, a našla se zatím fenka jen pro část štěňat? Jestli máte někdo info přímo od majitelky, jak to je, dejte mi, prosím, vědět. Díky
takže už DOBRÝÝ!!!
info přímo od majitelky
Kopíruji:
Dobrý a krásný večer všem, kteří na nás stále a neustále myslí. Sděluji veřejně, aby všichni věděli, že je vše v pořádku a snad jsme štěňátkům zajistili vše potřebné. Štěňátka jsme umístili do dvou chovatelských stanic, kde se jich ujaly suprové maminky. Více pak sdělím na našich webovkách zítra
ráno. Prosím o sdílení vás všechny. Nevěřila jsem jakou vlnu solidarity a pochopení, pomoci jsou v naší republice lidi schopni poskytnout. Děkuji všem. Zároveň se omlouvám, že neodepisuji všem, neodpovídám přes FB, ale jsou to opravdu stovky, stovky zpráv a vše nebylo schopné zvládat, navíc jsme museli zbylá štěňátka během dne zabezpečit. Takže prosím o sdílení a všem, všem z celého srdce děkuji nejen za sebe, za moji rodinu, ale i za naši BELLIS Ev-AN-Or, která už není mezi námi, ale určitě je ráda, že se o jeji dítka někdo vzorně stará. Děkuji Veronika
Hurááá (clap) (clap) (clap)
Bezva! (clap)
jo, paráda, aspoň na některé věci je ten internet a Gezichtbuch dobrej, že když o něco jde, dokáže zprávu rychle dostat do světa.
tak to mám radost (clap) (y) (h)
JUPÍÍÍ (clap) kéž se vede všem miminům (inlove)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
(wave) Ještě že jsou ty parádní vláčky tak daleko… Jinak bychom jeli. Protože mašinkááááá spolu s metrem a tramvají patří k „velké trojce“ oblíbenců (chuckle)
Milý George, trefil jsi mne přímo na komoru. V neděli u našeho syna ( 2 roky) vypukla závislost na vláčcích. Byli jsme na výstavě hraček v Letňanech. Naštěstí jsme hned zkraje koupili dvě plastové vlakové soupravy stejné, s jakou si hrají u prarodičů. Každé dítě dostalo svou a tatínek řekl, že rozbalovat se bude až doma. Část expozice tvořily modely. Zastavili jsme s kočárkem u jednoho kolejiště. Jeníček se splašil a usedavě plakal:“p.osím u.áček, p.osím u.áček“ ( zkráceno, on je velmi vytrvalý) Tatínek k tomu pronesl:“ Jak já ti rozumím.“
Doteď si Jeníček hrál mimo jiné s vagónky a mašinkami, nyní si hraje výlučně s vagónky a mašinkami. 🙂
Jaký je rozdíl mezi modelovou železnicí a dámským poprsím? Žádný. Oboje bylo vynalezeno pro děti, ale nejraději si s tím hrají dospělí 😀