Na začátku školního roku se nikdy neubráním myšlence na nové začátky. Doteď si pamatuju vůni nových sešitů, dosud nepomačkaných a nezačmáraných mým chronicky neúhledným písmem. Pokaždé jsem si slibovala – tentokrát budu mít krásně napsaný sešit, ze kterého bude radost se učit.
Moje snaha obvykle končila s první napsanou stránkou, protože déle jsem nedokázala krotit neklidné ruce. Krasopis se stal zase škrabopisem, steré podtrhávání doplnily obrázky mimovolně kreslené na volná místa bez ohledu na to, jaké donucovací prostředky učitelky proti této činnosti používaly.
Školy jsem nakonec opustila, ale myšlenku čistého listu nikoliv. Lákavost nových začátků nezatížených minulostí je značná. V opravdovém životě se člověk prostě nedokáže vyvarovat chyb, trapných či kritických omylů, či jen všelijakých škobrtnutí. Někdy je mu ublíženo, jindy sám ublíží, někdy se sám zachová jako blbec, jindy z něho blbce udělají ostatní.
Nový začátek jako by sliboval škrtnout to špatné a zaměřit se jen do dosud čisté a nadějné budoucnosti. Potíž je v tom, že skutečný nový začátek neexistuje, leda bychom se podruhé narodili. Nikdo z nás nedokáže ze své duše úplně vymazat vše, co bylo – dokonce nefunguje ani mazání vybraných částí.
Což ovšem na druhou stranu zachraňuje naše unikátní já. A to má svoji neopakovatelnou hodnotu. Proto je dobré vědět, že to nejsou nové začátky, které přinášejí naději, ale prostě začátky. Člověk nemusí likvidovat vše, co bylo, stačí z toho jen vykročit. Nejlépe s poučením, kterých směrů se pro příště vyvarovat.
I proto mi nezevšední vůně nových bloků, náčrtníků a sešitů, vábících nadějemi dalšího začátku. Ovšem i tehdy je třeba si uvědomit, že je dobré věci také dokončovat 🙂
díky svému novému pracovnímu zařazení – byla jsem povýšena 🙂 mám ráda když si vezmu čistý papír na další řadu úkolů,které musím vyřešit….a úplně nejraději ho zmuchlám a vyhodím do krabice na papír protože je vše vyřešeno, bohužel většinou jen na chvilku….
pro Matyldu: tak jednou bys tu výstavu mohla zkusit, ne?? když se Světluška líbila paní chovatelce….a když máte výstaviště blízko….
Gratuluju k povýšení, milá Pájo (inlove)
děkuji 🙂 když je to náročné, pracovní doba od 7 do nevidím, nicméně do budoucna to bude dobré….
sice dneska jsem se vrátila před chvilkou, ale už to snad bude lepší….
a jelikož závidět se dá kde co tak i toto je mi záviděno a mým kolegyním též…..
No jo, mohla… jenže my jsme už na výstavě byly. Světlucha jako štěně typu barová stolička sice nedostala ani VN, ale zato dostala pěkný posudek. Ovšem na konci června jsme byly na místní vesnické výstavě. A to byl průůůšvih. Světluška po dlouhém čekání předvedla psici otrávenou jak hadí zub. Navíc v kruhu šla za Borůvkou a snažila se k ní procpat. Borůvka se snažila loudat tolik, aby ji Světluška mohla dohnat. Posuzovatel nevěřil vlastním očím, a tak změnil směr kruhu. Psice pochopily a úlohy si proměnily. Loudala se Světluše a Borůvka tahala na vodítku jako kůň, aby ji dohnala. Byl to takový debakl, že mě to zbavilo chuti se zabývat něčím jako výstavy. Představa, že zaplatím tolik peněz za to, že Světluše dá rozhodčímu sežrat, že je nechal tak dlouho čekat, mě poněkud děsí.
Aspoň nemetáte kozelce a neodvážíte paničku na zádech do dáli… 🙂 hlavu vzhůru, když si dokonce i moje Norka výstavy nakonec oblíbila!! zvládnou to i holky. Chce to prostě chodit na čumendu a zkoušet to! Držime palce.
souhlasím s Maggie, všechno se dá naučit, když se chce všechno jde….
navíc Nastěnka taky není žádná výstavní eléfka….a jak pěkně šlape v kruhu…protože ví, že hned jak vyleze dostane spoustu masíčka a bude hlazena do vyhlazení 🙂
zlatý Terry se pro výstavy narodil..
takže v lednu v Brně??? 🙂
To bude asi hárat….
Milá Dede,
nové začátky jsou takové plné radostných očekávání (h) …
ale ty konce (think) (chuckle) . Moc pěkné čtení ( a následné fotky spokojených výletníků).
Vzpomněla jsem si na krásnou básničku o čistých věcech (snad to souvisí aspoň trošku (wasntme) ), tak otvírám pondělní koutek poezie (autor je Ivo Ohlídal, snad si to pamatuji dobře):
Růže
Bílá růže,
zcela bílá,
jenom lehce zabarvená
kapkou růžového světla.
Ale jakou vůni šíří.
Takhle nějak,
svěže, čistě,
voněla by možná voda
u pramene,
kdyby kvetla.
Hezký večer všem (*) .
To je moc hezká báseň, užila jsem si ji… (sun)
Dnes jsem byla na velké prochajdě v lukách, všude je smotané seno do velkých bílých balíků. vypadají jako hromné sněhové koule nebo nadýchaná oblaka na zeleném nebi trávy.
Nááádherně voní sušenými bylinkami všeho druhu, málem se ze mně stal narkoman travní. Ještě teď cítím tu vůni a pesům voní tlapky. Příroda je tady se mnou.
Připadám si tak nějak čistě, jako ten nepopsaný blok. Dnes už do něj čmárat raději nebudu.
Díky za hezké a milé čtení.
Miluju novej papír, krásně voní. Když mám začít něco novýho, koupím si novej (čtverečkovanej! vždycky čtverečkovanej!) blok a ladící fixky. Teď mám fijalovozelenej a fijalovou a zelenou tenoučkou fixku a žlutou propisku (píše modře).
Škrabu.
Když nemám škrabat, musím psát násadkou. To nejde rychle.
A proto před zkouškama kupuju novej blok a starý poznámky předělávám a přepracovávám a přepisuju, a teprv tohle je čitelný i po letech. 🙂
Líbí se mi to, že za sebou táhneme batoh starejch zkušeností. Myslím, že i do dalších životů, jenom o tom nevíme. Kdybychom ho netáhli, nebyli bychom to už my, ale nějaký zaměnitelný kolečko. Ale zároveň, když se život postaví hore nohama a my musíme honem honem přeskládávat, potom se ukáže, že ty starý krámy z toho batohu jdou v jinejch podmínkách použít jinak.
Teďka mám za sebou jeden takovej začátek, kterej je vlastně návrat o deset let zpátky s nezbytnejma zkušenostma, bez kterejch bych to nedovedla. Mám tu školu moc ráda. Jsou pro mě jako rodina. A pak mě čeká další takový otočení hore nohama, ten domek. Toho se bojím.
Ale já se vlastně na začátku od jistý doby bojím vždycky.
Kdo to řek, že statečnost není v tom, nebát se, ale v tom, jít dál, i když se člověk bojí?
No tak prostě cestou životem sbírám bobříky odvahy, no. 😀 Však je tam tma až dost.
Jo, zamyšlenej poetickej článek plus podzim rovná se filozofická odpověď!
(A schválně, sežere mě antispam?) (pi)
Tak už notnou dobu přemýšlím, mám – li reagovat. Povídání je to moc pěkné a dost silné. Mám za poslední dobu těch nových začátků za sebou nějak moc. Ano, každý je posunutím o kus dopředu, ale také pořádně vyčerpávající. Byl to odchod Lindušky a příchod císařovny Sissi, setkání se spoustou bezva lidí, kteří mě mezi sebe moc hezky přijali, začátek nového školního roku s 13 dětmi a 4 ročníky ve třídě a další. Pořád se chystám napsat povídání o dětech a o Sissce, ale zatím je toho tolik, že navečer padnu mrtvá do křesla, zalehne mě ten můj drobeček a když si trochu odfouknu, pouštím se do příprav. Samozřejmě mezi tím běháme na procházky malé i óbr, aby se slečna vyběhala, vycvičila a vyblbla do sytosti.Tak se omlouvám za absence. Schválně – zmizí jako ten minulý???
Milá Myško (inlove) , řekla bych, že zvědaví jsme, ale při tvém vytížení bude fajn, když najdeš čas aspoň na krátký komentář (který ti možná nesežere antispam 😛 )
A nějaké album fotek se Sissinkou by nebylo? (wasntme) Já vím, ale stejně jsem zvědavá!
Fotek je hromada, ale neumím je nacpat do alba. I když ono to moje pometlo vyfotit je někdy nad lidské síly a nad schopnosti foťáku a mé reakce. Když se potkáme se spřáteleným psem (a to jsou v podstatě všichni), vidím jen míhající se šmouhy. Když se pokusím o přivolání té černé šmouhy, jako záhadou se přede mnou zhmotní a sedí jak vzorná kuželka a já jen zírám a hladím jí svatozář.
Milá Dede (inlove) , četla jsem Tvé pěkné zamyšlení už ráno, ale nestihla jsem za celý den nic napsat.
Nové bloky, sešity a diáře jsem vždycky měla ráda, ale na rozdíl od Dalmi si už žádné nové nepořizuju, příliš dobře vím, že bych tam nic nenapsala. (blush)
Čisté listy, nové začátky mi leží celý den v hlavě. Někdy je to asi nutné se snažit začít co nejvíc na novém listě, to když má za sebou člověk něco traumatizujícího, ať už nezaviněně nebo s nějakým podílem viny. Ale to asi není tak časté, jako jiné začátky. To když člověk se vším, čím je, se začne věnovat něčemu novému. Je to nový začátek částečný, ne úplný restart, ale někdy taková změna znamená obrovský posun vpřed a svým způsobem nový život. Lovím příklad a vytanula mi na mysli třeba kachna v batohu. :o) Nebo jedna přestěhovaná strakatice, která se zázračně rozmnožila. 🙂 A takových příkladů by se našlo spousta. (nod)
Silné zamyšlení, milá Dede. (h) (y)
Milá Vave (inlove) , také mi v hlavě leží různost nových začátků a proto jsem o tom psala. Nemám to úplně dořešené, ale pořád mám dojem, že stále něco začínám a moc málo dokončím! (whew)
Radši ještě sem, aby to nezapadlo: Potřebuji nutně telefon na Petru K, přišla jsem bohužel spolu se starým mobilem o všechny kontakty. Děkuju.
Už ho mám, děkuju. (f)
Noo, začátek je taky trochu o nervy – povede se, co všichni ti cizí lidé, zvládnu to 😛 ? Asi z toho samého důvodu jsem se nikdy nějak extra netěšila do školy…
Mimochodem – já byla krasopisec 😉 . Někdy v pubertě jsem se rozhodla, že budu psát jinak – něco jako dnešní Comenia script. A to písmo mi sedlo, léta jsem psala úhledně a čitelně – vlastně až tak před patnácti lety jsem si zvykla psát v práci rovnou do počítače. Takže jsem prakticky přestala psát rukou. Teď už ten rukopis není ono…
Joj, milá Zano, a víš, jak dopadne škrabopisec, který už od roku 1994 snad nenapsal nic pořádného rukou? 8) Už bych svůj rukopis grafologovi nesvěřila – ten ortel si odpustím! 😛
Holky, nestěžujte si 🙂 Už jsem tu psala, že jsem před deseti lety sletěla ze schodů po hlavě a ten pitomý hrnek, který jsem držela v ruce jsem nepustila…Výsledkem mého pádu byly přeťaté šlachy, loketní nerv a rozšmelcovaná tepna, která nešla už ani sešít. Několik měsíců jsem se ani nepodepsala, v bance jsem potupně předkládala občanku, protože to nebylo podle podpisového vzoru. Napsat něco víc než pár slov je dodnes problém, když mám unavenou ruku, tak se mi ta písmenka špatně točí, já to po sobě sice přečtu, ale ostatní moc ne. Nevím, co by z mého rukopisu vyčetl grafolog, předpokládám, že by to byla nevyrovnaná osobnost, protože mám ta písmenka pokaždé jiná. 😉
Huhu, milá Ivo, to byl ale šerednej pád! Máš kliku, že ti tak ruka zůstala… (h) Takže ty máš pro škrabopis omluvu – já ne 😛
No, zůstala….ale už je to jen second hand a lepší už to nebude. Sílu v ní mám skoro stejnou jako před úrazem, jemná motorika je horší a narozdíl od levé bolí, každý den…
Milá Ivo,
tohle trochu znám, naštěstí ne z vlastní zkušenosti, ale od tatínka. Vzalo ho to po mrtvičce přes pravou stranu, takže se učil znovu psát, a navíc, podle toho ošklivého přísloví o kupení průšvihů, se mu dala do ruky artróza. A on říká: „Tak jsem se ráno probudil a ruka chvilku nebolela … lidi, já se tak lekl, že už jsem mrtvej …“
…tak zůstaň ještě dlouho mezi námi a ať se ruka jenom zlehka připomíná (sun)
Ivo, zkoušela jsi na tu bolest obklady z kakostu smrdutého?Fakt pomáhá od silných bolestí a ani moc nesmrdí.Našla jsem kousek od domu místo, kde je kakostu dost. Sice už dokvetl, ale účinek je přímo zázračný.Nepije se to, jen se stonek byliny spaří, naklepe a dá se do nějakého plátna.bklad se přiloží. Mám vyzkoušené účinky na manželově věčně otékajícím loktu, který si kdysi zlomil a dři ho nechali špatně srůst,na stále bolavých kloubech jedné velmi dobré známé, jejíž klouby otékají a bolí stále a velice nesnesitelně. Sama paní nechtěla věřit, že ten kakost( lidově čapí nůsek) zabere a uleví tak rychle.
Milá Ivo, soucítím s tebou. Vím jaké to je mít trvalou bolest. Mne zachraňují endorfiny, tedy cvičení. (flex) Kéž pocítíš nějakou úlevu. (y) (h) (y) (h)
Milá dede,zano a ostatní, vy všechny a všichni jste na tom ještě dobře. já se dnes v komunikaci písemné bez pc a tiskárny neobejdu. po té mozkové příhodě se mi doceala rozpadl rukopis. je to fakt silně znepokojivý pocit, kdyžb úče základky a elementaristce k tomu je dnes nutný pc k píswemnému dorozumění.Mé písmo se před těmi lety stalo zcela nesrozumitelným a nečitelným a nedovedu se už bohužel ani řádně a čitelně podepsat. A to ani s brýlemi ne!Takže pro mne existuje jediná možnost jak cokoli zaplatit. Je to příkaz bance , ale přes internet. Marně bych se pokoušela cokoli řešit s bankou písemnými papírovými příkazy. m Mockrátn mi banka nic nezaplatila, bo ten můj podpis se naprosto neshodoval s podpisovým vzorem uloženým v bance. A je to fakt velmi nepovzbudivý pocit zejména pro mne, která jsem svýmm písmem celé roky dávala prvňáčkům vzor a příklad, aby měli tvary písma v očích. Soukromou korespondenci už s dost let vyřizuju jen na pc a pak tžext vytisknu. Jen tak se mi nestane, že kamárádka na můj dlouhý popis čehokoliv odpoví jemným přípodotkem, abych zkusila psát čitelněji, bo ona skoro nic z dopisu nechápe,.,Ale ono to opravdu nejde udělat, i kdybych se snahou přetrhla a okousala celou tužku jak bobr, čitelně psát už do smrti nebudu. Tahle schopnost krátka z mozku zmizla zárověň s velkou částí zraku. V mozku se roztahuje jakási pseudocysta, která brání obnově zmizelých funkcí. a pseudocystu z mozku vyoperovat nechtěli a nechtějí doktoři ani v tom nejšpičkovějším zařízení plném specialistů, jakým je neurologické oddělení střešovické vojenské nemocnice.Pod cystou jsou částečně ještě další centra( čichu a chuti), takže mi tehdy dali volbu s tím, že musím podepsat prohlášení, že dry nebudu žalovat, pokud mi navrátí části zraku,ale zas pozbydu smysl jiný. A můžete hádat, co jsem tehdy zvolila. Jasně, utíkala jsem jak zajíc a už jsem u drů žádnou pomoc a vylepšení raději nehledala. Stav je nyní stabilní a já jsem si na své omezení dávno zvykla. Zdravím všechny přítomné a jdu dočíst diskuzi.
MILÁ LENKO! (y) (y) (h) (hug) (h) (hug) (h)
Milá zano, já zase jak jsem přesunem na sever ztratila identitu tak se mi změnil rukopis naprosto k nepoznání. Teď píši tiskacími písmeny a vůbec se můj rukopis nepodobá tomu bývalému.
Vždycky myslím na maminku, která si zachovala překrásný rukopis do vysokého věku. Teprve záchvat mrtvice jí jej uzmul nadobro. Ráda si čtu její dávné dopisy, dostanu pocit jistoty že mne někdo chrání a nikdy chránit nepřestane.
Takhle dobře, jaksi „čistě“ mi bylo, když jsem se znovu sešla se svou kamarádkou, se kterou jsme se nedopatřením rozešly. Udělaly jsme pověstnou tlustou čáru a pokračovaly dál. Ale stejně rády vzpomínáme na zážitky, které jsme prožívaly. Ano nové začátky jsou vždy krásné, i když ne vždy tak lehké.
Dočetla jsem včerejší příspěvky.
Hanko W, jsem ráda, že už máš zákrok za sebou, cysta je fuč a na svět koukej raději „z voka do voka“ a ne shůry 😉 . Usilovně jsem na Tebe vzpomínala.
To je moc hezký nový začátek, milá Alex (inlove)
Hlásím se mezi milovníky sešitů. Já konkrétně diářů. Protože jsem chaotik a vadí mi to, každý rok si slibuju, jak si pečlivě povedu diář a tím pádem budu úžasná a spolehlivá a dochvilná…
Pak mám taky sešit na úkoly a poznámky a sešit na konkrétní úkoly – všechny nepopsané. Ale krásné 😀
Diář, který na mě nekřičí, nemá pro mě smysl – když už něco zapíšu, určitě to včas nepřečtu (blush) Naštěstí mobil s outlookem to jistí 😀
A já zas používám diář pořád. Velikost do dámské kabelky, takže menší než A5, ale kromě víkendu musí být na každý den jedna stránka. Píšu si tam všechno- kde mám být, co jsem s kým probrala a co zadala za domácí úkol (pokud nezadám domácí úkol, tvrdím, že mi bylo děsně špatně). Zatím jsem dostávala diáře od jedné firmy, ale letos mám poslední. Pak si budu muset nějaký koupit. A začíná mé peklo- prodávané diáře obvykle nejsou v mnou požadovaném formátu a stránkování. Úplně se děsím toho, že budu muset sehnat nový. Jenže se bez něj neobejdu. Myslím, že mě to děsí víc než vymýšlení a shánění vánočních dárků….
Kámoška to kdysi vyřešila tak, že si diář nechala udělat podle svýho návrhu. Prý pokud se jich udělá víc, není to zas o tolik dražší.
Dede, mně taky vše vyřešil až mobil s „upomínkami“ (ať už se to v různých modelech jmenuje jakkoli), které i křičí, jak píšeš 😀 (y) (clap)
Musím říct, že přestože těžiště povídání nemá co dělat se sešity, bloky a skicáky, tak ty nové, ještě netknuté a vonící čistým papírem miluju. Těch možností, co se v těch prázdných stránkách vždycky skrývá! A v tom prvním momentu ani nevadí, že plno z nich se vůbec neuskuteční – hlavně ten krasopis 😛 V tomto hodně chápu Leny Aewyn a Matyldu.
Jinak tady jsou fotky z nedělního výletu za sopkou – je taková domácky malá, věky vyhaslá, ale v podzimních barvách půvabná. Najdete ji v kraji mezi Lázněmi Bělohrad, Peckou a Novou Pakou. Jestlipak ji znáte? 🙂
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_doma_Vylet_na_Hrideleckou_huru/
Já vím, že těžiště povídky je v něčem jiném, ale připadalo mi, že mnohé bylo řečeno- a tak nebylo co dodat 🙂
Dede, to jsou tak krásné fotky, dýchá z nich ,,doma“. Mám radost z Kazánka. Psi jsou oba nádherní, doprovod taky.
Milá Marsko (inlove) , je tam nádherně! A ta sopka… musím se smát, protože je vpravdě ztělesněním onoho rčení „malá, ale naše“ 😀
Nádherný fotky (jako vždycky 🙂 ). Zaujalo mě, že Beruška nosí vestičku s pomocnejma tlapkama – a Kazan taky, i když jinou. Proč? Aby se kolemjdoucí nebáli děsivých vlčáků (chuckle) , nebo aby se děsiví vlčáci neztráceli v podrostu? A není jim v tom vedro?
Koukat se na svět z jícnu sopky je až magický. (inlove)
Eh, pomocné tlapky to nejsou – ta vesta je z Norska a tam pomocné tlapky neznají (blush) A dále vestičky slouží k tomu, aby se jich lidi nebáli (což kupodivu funguje) a v naději, že kdyby si po nich chtěl nějakej nemyslivec vystřelit, že přece jen zaváhá. No a taky k tomu, aby byli vidět, že jo (wasntme)
Jo a k tomu horku – ono jim to naopak proti horku pomáhá! Světlá vesta se rozpaluje podstatně pomaleji než černej kožich 🙂 A plavou v tom taky bez problémů, jen jsou pak ty vesty… jaksi… no cítit 😛
(OT) Přeposílám:
Dnes po císařském řezu mi uhynula moje drahá berňačka Bellis Ev-An-Or s její ztrátou se opravdu nesmířím. Porodila krásných 10 štěňátek v naší chs Chřibské zátiší. Najde se někdo,kdo má kojící fenu, nebo by mi pomohl alespoň vypiplat cca 3 týdny nějaká štěňátka??? Děkuji moc. Mám malé batole a je toho teď na mě ažaž….Tuto ztrátu opravdu nepřežiju. Sílejte, pomozte!!! Budu vám vděčná. Výdaje na krmení i granulky pro vaši fenečku uhradíme. Prosím o trochu lidskosti. Děkuji. kontakt na majitelku :
Email: Veronika.Tylsarova@seznam.cz
Telefon: 775 446 036
http://www.chribskezatisi.wbs.cz/Aktuality.html
Pošlu to PetřeK do mailu a poslala bych jí i sms, jenže jsem o ten kontakt přišla – PROSÍM, KDO MÁ TELEFON NA PETRU? Pošlete mi ho, prosím, Petra nechodí do mailu a na Zvířetník pravidelně a tohle hoří.
na cz-psu už to visí od noci… Psí servery většinou sdílí informace rychle (nod)
Dík za info, Xerxová. (inlove) Petra už se mi ozvala – asi je lepší v tomto případě radši víc plašit, než míň. Snad se nějaká fenky, nebo spíš radši fenky najdou.
na facebooku už je to pár dní – a zrovna dnes je to znovu sdíleno – že by se ještě fenka nenašla?? 🙁
držím palce miminkům moc!!! (h) (h) (h)
Pokud vím, sehnali jednu fenku asi pro tři mrňouse a zbytek piplají doma… (h)
Když vezmu začátky takhle doslovně tak jsem se na začátek školního roku moc těšila. Nové sešity, učebnice, pastelky, tužky… Ta dětská radost mi zůstala dodnes. Koupím si nový blok nebo tužku a mám pocit že život začíná znovu.
Ráda jsem měla školy, ráda jsem se něco učila. Bylo mi to nejdříve odpíráno, nesměla jsem po základní škole dál studovat. Ale byla jsem paní profesorkou Rektorisovou vybrána a vyzvána dělat zkoušky na DAMU. Udělala jsem je a tak jsem studovala na vysoké škole bez gymnasiálního vzdělání. To byla tedy výzva. A potom divadla, naučit se nové a nové texty a zažít každé slovo, dát mu barvu, ztělesnit je.
V cizí zemi bylo mnoho nového co jsem se musela naučit (včetně pečení chleba a porcování čtvrtky krávy (chuckle) ). Nejdříve to byla švédština, ta mi k srdci nepřirostla, je to pro mne jenom nutnost. Ale pomohla mi k nové profesi. Stala jsem se učitelkou předškolních dětí. Po šikané a vyhazovu z tohoto zaměstnání přišla angličtina kterou jsem potřebovala ke studiu na vysoké škole. Učila jsem se jenom rozumět, nemluvím. No jenom bídně. Přišly dva roky návratu k divadlu, Drama se jmenoval ten obor.
Prožila jsem svůj život víc na školách než na pracovištích. Ale nezačínala jsem nikdy s prázdným listem před sebou, vlekla jsem vždycky tu školní brašnu životních zážitků na zádech. Nedokážu za minulostí zavřít dveře, zamknout a zahodit klíč. Nebyla bych to celá já. Jsem všechno to dobré i špatné co jsem zažila. To špatné nemohu ze svého života vypreparovat, to by mne byla jen nevěrohodná vykuchaná polovina. A stále se něco učím. A možná že se budu muset učit věci nanovo, co já vím co mi stáří přinese. (chuckle)
Máš plno začátků, milá Velká Kočko (inlove) , a leckteré velmi těžké. Ale dokázala jsi je ustát a něco si z nich vzít. A to není špatné (sun)
Kdybych nevěřila, že je možné začít znovu, tak bych byla strašně nešťastná. Jde to. MUSÍ to jít. A když ne tudy, tak to půjde jinudy. (sun)
A nový sešit? To mi připomíná můj marný dětský boj za krásně (no, aspoň slušně) napsaný sešit. Doháněla jsem úpravu okraji „jako když střelí“, ale to zajistilo efekt jen zdáli 😉 Prostě jsem patřila k třídním škrabalům. (wasntme) Až ve velmi dospělém věku mě jeden úžasný šéf přivítal do klubu dysgrafiků 🙂
Podle mě, milá Zdeno (inlove) , můžeme najít nový začátek kdykoliv si ho opravdu moc přejeme a jsme ochotni pro to něco udělat. Klidně zítra a ne až na nový rok. Co nejde smazat ač by o to člověk moc stál, je možné aspoň důkladně zabalit – i když bývá lepší se s tím smířit a prostě vykročit novým směrem. 🙂
Když něco takovýho zabalíš, tak to na tebe vykoukne jako kostlivec ze skříně, když to nejmíň potřebuješ…
… ale na druhou stranu, někteří kostlivci tvoří hodně dobrý literární postavy, když je teda přinutíš makat na tom papíře. Občas aji vyhrávají soutěže. Zana by mohla povídat – a až / jestli si pořídíš toho Mloka a přečteš tu povídku, tak určitě jednoho takovýho kostlivce poznáš. 🙂
Přiznám se tu k drobné úchylce…a může za to to hezké rozjímaní Dede. Každý rok už drahně let si srpen co srpen kupuju nový blok, voňavý s krásně neoškubanými rohy a sadu fixek a obyčejnou tužku a většinou i nějakou úplnou pitomost, hezkou gumu, směšný ořezávátko. Dělám to proto, že jsem nákupy nových věcí do školy za doprovodu maminky milovala a nemohla se toho nikdy nasytit. Všechny ty věci jsem neustále překládala, rovnala, zas a znovu brala do ruky.Dost sešitů ze školy mám schovaných. Ty věci co si v srpnu kupuju, pak tahám ve své pracovní tašce bez ohledu na to, kolik toho do notesu dokážu za ten zhruba rok napsat.S čistým listem v notesu je to jednoduché, vpisuji tam úplné blbosti, jako hesla do různých internetových obchodů, kontakt na veterinu, k doktorům… S „čistým listem“ v životě moc zkušeností nemám, ale tak trochu si myslím, že začít zcela znovu jde. Není to pro každého, ale i tady na zvířetníku jsou myslím lidé, kteří byli různými okolnostmi donuceni začít z bodu nula. Ano zkušenosti, vědomosti, výbavu genetiky to nezměníme, ale prostředí, přátele dokonce i rodinu…tam to někdy osud zařídí nevídaně.
Milá Leny, líbí se mi představa, jak si soukromě zahajuješ školní rok (inlove) (nod)
Čistý list… Člověk si s sebou svou minulost nese a začít znovu nejde. Obávám se, že ani ten škrabopis nejde odnaučit. Ten čistý list je sice lákavý, ale na druhé straně – ty obrázky, šmouhy, „kaňky“, v tom je kus naší minulosti, naší osobnosti. Je lepší se s ní srovnat, než začínat stále znovu. Ti, co se naučí žít se svou minulostí jsou zajímavější.
Jako se starými sešity vzpomínáme, co tehdy udělala…., jak si mě XY nevšímal a celá plejáda vzpomínek se vynoří. Tanhle půvab nový sešit nemá.
Je dobře, když je člověk celý, když dokáže žít se vším, co k němu patří. Jen někdy to dá pořádnou práci zařídit, aby se ty šmouhy nevracely a nepodkopávaly jednomu nohy. I proto je myšlenka čistých listů tak lákavá – byť nepříliš reálná 🙂
nejdřív jsem si řekla, že Dede nějak zaspala – až po přečtení komentářů mi Xerxová naťukla, že ten akademický na vejškách začíná až dnes… ovšem po pravdě řečeno, jsem docela ráda, že nás už se to netýká, že (jak jsem se tu už byla pochlubila) Kačenka svá studia před pár dny úspěšně završila (chuckle)
no jo, začátek školního roku byl vždy plný spousty věcí – tak ať všem, co jsou zde ve šklolsdtví nějak zaangažovaní, vše vychází co nejlépe (clap) (y) (inlove)
já vííííííííím, že ta úvaha o tomhle vlastně není, ale její podstata je pro mne nějak příliš hluboká, než abych se dokázala nějak zformulovat (whew) (blush)
Miluju nové bloky s barevnými deskami, obvykle si je koupím s nějakým předsevzetím, že udělám, uspořádám… a jako obvykle skutek utek 🙂 Jediný blok, který se plní vytrvale, je ten, kam si píšu články pro Zvířetník, neumím je psát rovnou do počítače, a tak mám blok plný škrtanců, vsuvek, hvězdiček a křížků (wasntme)
Milá Matyldo, máš můj obdiv (inlove) – nedovedu si představit, že bych musela tvořit zase na papíře. To by padlo stromů na jednu glosu! (tmi)
Jj – dtto s kaledářem!
Tabula rasa, neposkvrněná, přímo panenská, slibující …. aby tam člověk vzápětí nadrápal nějakou poznámku, kterou okamžitě zapomene a poskvrní tu nedotčenost. …. A pak už to jede zase normálně… 😀
Tak aby nám ten týden aspoň hezky začal:
http://www.youtube.com/watch?v=uXdGOYo_fsE&feature=related
Jé, Dede, 1.10. už jsem měla část sešitů popsanou a pomalovanou,nalinkovanou a úhledným písmem byly tak první dvě-tři stránky a někdy jsem už v tuto dobu sešit i přepisovala,protože jsem ho někde při přesunech ze třídy do třídy zapomněla a nebyl k nalezení…některé mám schované, občas si v nich dohledávám, připomínají mi kantory,školu a ten nádhernej studentskej život kterej skončil před 25 lety.
jéééééé, sharko, ty máš svoje školní sešity?? :O … asi trochu přávidím, může to být zajímavé vzít je do ruky, možná i moje děravá hlava by vylovila nějakou vzpomínku (nod) (inlove)
buééééééé, proč se mi komentář po odeslání nejdřív ukáže hezky zapasovanej na svoje místo – aby vzápětí zmizel do pryč???????? ;(
ne že by to bylo něco světoborného, ale ty uchované školní sešity jsem sharce trošku zapřáviděla (blush)
napotřetí poslušně hlásím, že na sharku se prostě nedá odpovědět!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :@ :@ :@ … ale já jsem teď už fikaná, a mám to zkopírovaný 😛
buééééééé, proč se mi komentář po odeslání nejdřív ukáže hezky zapasovanej na svoje místo – aby vzápětí zmizel do pryč???????? ;(
ne že by to bylo něco světoborného, ale ty uchované školní sešity jsem sharce trošku zapřáviděla (blush)
No já nevím – já tě tu vidím třikrát (chuckle) (chuckle)
Ygo, já už teď taky (headbang) … ale věř, že to tu nebylo (blush) 😀
jsem grafomaaaan, jupííííííí (dance)
„nádhernej studentskej život“? Nějak si nic takového nemůžu vybavit 🙁
Omlouvám se, vybrala jsem si to asi za tebe 🙂 Zamítli mi střední a věř, že kvůli prospěchu to nebylo. Ale ta sešlost, která díky takto diskvalifikovaným dětem vznikla v jedné třídě na jednom učňáku, ta opravdu stála za všechny prachy. Věř, že jsme dokázali být šťastní i za takových podmínek. (dance)
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jojo – právě dnes mi to zase začíná. Nový semestr. Vlastně začal už včera Univerzitou dokořán. Hezky tam bylo (nod)