BTW: Berryiny stopovací deníky aneb Ty tkaničky si zavaž dvakrát!

Je to už rok, co jsme se začaly s Berry věnovat záchrannému stopování a tak je vhodný čas si trochu shrnout, jak na tom jsme. První a základní úspěch je ten, že nás to obě pořád ještě baví.

 

 

 

Jinak se nedá říct, že by to byl proces kontinuálního zlepšování naší výkonnosti. Jak jsem se stihla poučit, trénink „pokročilého“ stopování není něco, co se dá zvládnout drilem a dokonce tu ani neplatí, že čím víc se trénuje, tím líp.

Nejdřív zkusím vysvětlit ten ne možná šťastně použitý termín „pokročilé stopování“. Sledování individuálního pachu člověka (tedy ne pouze jeho šlépějí) na různě starých stopách v komplikovaných podmínkách vyžaduje, aby pes kromě nosu zapojil i hlavu, a to žádoucím způsobem.

V ideálním případě umí zkušený pes poskládat trasu hledaného člověka z nepatrných zbytků pachu, který v pro stopu nehostinném prostředí ulpí jen tu a tam v malých zbytcích. Musí se naučit mentálně tyto ostrůvky pachu propojit do jednoho logického celku, aby nejen věděl, že ten člověk tam někde byl, ale aby dokázal určit i směr jeho pohybu.

To je pro psa těžké a sleduje-li starou stopu, jde to i proti jeho instinktům. Ty mu totiž velí sledovat buď stopu nejčerstvější (kořist je blízko), nebo pro něj nějakým způsobem zajímavou (chutná kořist nebo oblíbený člověk) nebo se silným emociálním nábojem daným nejlépe strachem, zraněním nebo stopami krve (kořist je zraněná, tedy snáze dosažitelná). Když hledaná osoba neprobouzí ani jeden z řečených instinktů, je pro psa lákavé „vyměnit“ zadanou stopu za jinou, která jeho instinktům vyhovuje líp.

 

 

V takovém případě začne používat hlavu nežádoucím způsobem a zaměří se na to, aby na falešné stopě vypadal maximálně přesvědčivě. Jiný způsob nežádoucího používání hlavy spočívá v tom, že radši čte svého psovoda než stopu. 🙂 Je to totiž většinou snazší a navíc svého člověka potěší, protože celkové snažení potom končívá rychle a „úspěšně“. Čtení psovoda ovšem při reálném vyhledávání nefunguje, tudíž je třeba se snažit i tomuto zlozvyku (psa i psovoda) nějak předcházet či se ho zbavit.

Potíž je jako obvykle v tom, že teorie, tak samozřejmá, když je probíraná doma za stolem, se v praxi nějak ztrácí a člověk se znovu a znovu nachytá při opakování všelijakých chyb. A když dělá chyby pes i psovod, tak nejen není práce udělaná, jak má být, ale při reálném nasazení to může skončit katastrofou.

Suma sumárum to znamená, že je-li výcvik založen na vytváření komplexní zkušenosti odpovídající stále se měnícím podmínkám výkonu práce a nikoliv na pilování a propojování jednotlivých cviků, nelze celý proces urychlit intenzivním tréninkem. Někdy se dokonce ukáže, že to nejlepší, co se dá momentálně udělat, je výcvik na nějakou chvíli přerušit, aby si to pes dokázal v hlavě srovnat a zkušenosti si „zažil“.

 

Nahoru a dolů

Berry začínala s výcvikem jako nesmírně nadějná a pilná fenka. Byl jí už rok a čtvrt, takže měla mentální rezervy na rychlé učení. Navzdory zimní pauze způsobené silnými mrazy, nepřístupným terénem (hluboký sníh) a mojí nemocí začala na jaře se stejným nadšením a postupnými úspěchy.

V dubnu jsme začaly cvičit městské stopy, ale ukázalo se, že na ně Berry ještě nemá a to ze dvou důvodů: jednak jako celoživotně vesnický pes (v Anglii vyrůstala dokonce na usedlosti mimo vesnici) je z města vykulená a nedokáže se soustředit na práci, a jednak neměla „načichané“ městské povrchy – především asfalt a dlažbu. Snaha udělat něco, co nedokázala, ji rozhodila. Naštěstí po návratu do přírodního prostředí se jí chuť k práci vrátila.

 

 

Ovšem potom přišel červen a já jsem měla dojem, že je všechno v háji. Berry se úplně změnila, ztratila chuť k práci, když už nějakou stopu šla, tak z ní utíkala za zvěří. Trucovala, objevila a hájila si svůj bermudský trojúhelník, kde každá stopa zmizí (jedno rozcestí u nás nad vesnicí) a navíc se začala bát psů. To ve stopovací praxi znamenalo, že ji jakýkoliv pes, ať už štěkající za plotem, nebo jdoucí proti nám, úplně vyvedl ze soustředění a prakticky tím stopa končila.

Ano, měla nepříjemnou zkušenost z vycházky ve Dvoře Králové, kdy po ní v jednom dopoledni bezdůvodně vyjeli postupně čtyři velcí psi, ale ke rvačce nikdy nedošlo. Takže jsem opravdu nevěděla, co se s ní stalo, že panikaří i při setkání s čivavou. Památným se stal výstup na velkém náměstí v Hradci Králové, kde se mi naše veliká černá vlčice schovávala za nohy, když si k ní chtěl čuchnout maličký nakadeřený bišonek. Co kdyby ji sežral, že jo?

Byla jsem z ní už kapku zoufalá a konzultovala, kde se dalo. Nakonec měla asi pravdu EvaŽ, která to odhadla na hormonální pomatení. Berry je sice vykastrovaná, ale jak pravila Eva, hormony se netvoří jen ve vaječnících a ten červen zhruba odpovídal termínu potenciálního hárání. Ony tam byly i jiné vlivy, ale tento byl asi hlavní, protože Berry se už v červenci uklidnila a v jeho druhé půlce začala zase normálně pracovat. No, skoro jsem už nevěřila, že se to povede 🙂

Celou dobu, kdy jsme kvůli jejímu hormonálně-mentálnímu pomatení netrénovali stopy, jsme ale nezahodili. Intenzivně jsme cvičili městské prostředí, na dovolené v Třeboni jsme pilovali socializaci – skvělá byla vycházka s Evinými fletími holkami, A pokračovali jsme se všemi formami hry „hledej“, ať už to byl plyšák schovávaný v Domě nebo na zahradě, nebo hledání klacků házených v nejrůznějších prostředích poté, co musela po jeho hození nějakou dobu čekat.

 

 

V druhé půlce července navíc začala s Markem a jeho přáteli hravou formou cvičit tzv. „fire trails“ neboli „odcházečky“, což znamená, že se někdo ztrácel během běžných vycházek a Berry ho hledala. Někdy sama na volno, jindy s Kazanem na volno, příště na dlouhém vodítku. Kazanova konkurence jí udělala dobře, stejně jako pocit, že „o nic nejde“. Tady se nám právě osvědčilo výcviku na chvíli nechat, aby se potom obnovil na lepší úrovni, než byl předtím.

Během srpna a září mi už Berry zase dělá radost. Pracuje s chutí a dostaly jsme se do fáze, kdy šla úspěšně 45 minut starou stopu městským centrem a hledanou osobu našla i v komplikovaném prostředí místní restaurace, kde nejdřív musela projít kuřáckou částí, aby chodbičkami našla tu nekuřáckou, kde Marek seděl 🙂 Nu a včera šla stopu terénem dvě hodiny starou – poprvé. A taky se jí to povedlo (viz stopařský deník).

 

Copak pes, ale ten psovod!

Já jsem za uplynulé měsíce taky zjistila plno věcí. Například, že pilným tréninkem se dá zvládnout i desetimetrová stopovačka, zvlášť, když je konečně kožená. Což mi ale nebránilo, aby se se mi na ní zrovna včera během dlouhé stopy bůhvíjak vytvořil příšernej uzel. Hodně pomáhají cyklistické rukavice chránící ruce – stopovačku napínanou silným tahem je možné popouštět bez hořících dlaní. No, na mistra to není ani zdaleka, ale poučený začátečník bych už byla  🙂

Méně skoro vždy znamená více, takže se snažím na stopy vyrážet pouze s naplněnými kapsami „výcvikové“ vesty a nikoliv s baťohem. Nejde jen o tíhu věcí, které mám tendenci do baťohu cpát, ale hlavně o obratnost a výdrž v terénu, kde už tak mám solidní rezervy.

 

 

S mojí výdrží souvisí i dlouhodobá snaha zmírnit Berryino tempo na stopě. Berry když neví, tak krouží, ale když ví, tak se žene jak splašená. Jenže tím nejen ničí svého psovoda (chudák uštvaná já!), ale na obtížnějších stopách příliš rychlý pes snáz přejde lom nebo jinou záludnost. S pomocí Marka, který Berry vodí na „odcházečkách“, které jsou snadné a jen hra, jsme zavedli a začali procvičovat povel „stopa-pomalu“. Funguje to natolik, že už na stopě neutíkám, ale jen velmi svižně kráčím s případným popoběhnutím 🙂

No a nakonec, abych se vrátila k titulku dnešního článku, jsou to ty tkaničky. Občas člověk musí z nějakého důvodu psa na stopě zastavit, ale nemělo by to být kvůli takové hlouposti, jako jsou rozvázané tkaničky. Vzhledem k tomu, že na svých současných lesních botách mám taková ta tenká šněrovadla s kruhovým průřezem, rozvazují se mi velmi snadno. I zadala jsem si další bod do předstopového rituálu – na kličkách zavázaných tkaniček udělat ještě jeden uzel! 🙂

 

Pro ty, kdo dočetli až sem a pořád je to zajímá, jsou v sekci Stopařův blog (http://www.rescue-stopari-mantrailing.cz/index.php?page=blog) k nahlédnutí Berryiny stopovací deníky. Poslední dva zápisy, které zatím na stránkách nejsou, uveřejňuju zde.

 

 

 

20. 9. 2012: Neznačená stopa s domluvenou trasou cca 700 m dlouhá, město – Dvůr Králové, z Kotkovy ulice kolem kostela na náměstí, konec v restauraci Pod radnicí. Kladeč Marek, šli s ním ještě Nikola a Petr, pachovka ale byla směřovaná na Marka. Stopa byla 45 minut stará, začátek v 18 hodin, slunečno, mírný vítr, sucho, 11 °C.

 

Cíl: Zkusit starší stopu ve městě – úkol, který byl pro Berry na jaře nad její síly.

 

Start stopy byl na chodníku vedle zaparkovaného auta: Berry se při úvodním kolečku rozkoukávala, ale stopy si všimla, takže start proběhl uspokojivě. Stopa vedla kolem veterinární ordinace, ale Berry se nenechala rozhodit. Na konci ulice bez problémů zatočila správným směrem. Bylo vidět, jak zdvihla hlavu, když byl pach další vedlejší ulicí rozfouknutý, ale pokračovala jistě dál.

Problém jsem čekala ve chvíli, kdy se na místě, kde se chodník o polovinu zúžil, proti nám se objevili lidé se dvěma velkými psy a zároveň ze zahrádky míjené restaurace začal zuřivě štěkat jiný pes. Naštěstí lidé se psy uhnuli na druhou stranu ulice, takže Berry měla jen tendenci pokukovat po tom štěkajícím. Na povel se ale soustředila na stopu – což je dost významné zlepšení proti stavu před dvěma měsíci!

Kousek za restaurací byl nejspíš pach zafouknutý ke dveřím domu – Berry k nim došla a významně na ně hleděla. Ovšem na otázku, kde má stopu si šla poslušně udělat kolečko a přitom našla pokračování stopy dál po ulici.

Když jsme přišly k přechodu, kde měl kladeč přejít ulici (na hraně náměstí), tak chviličku váhala, lom o kousek přešla, ale sama se vrátila a přes ulici správně přešla. Kolem kostela šla velmi jistě, stejně jako dolů ulicí směrem k radnici.

Další lom o kousek přešla – zmátlo ji podloubí, ale kolečko ji zase přesvědčilo, kudy vede cesta. U cílové hospody napoprvé přešla vchod a obcházela terasu. Důvod bych viděla v tom, že Marek s ostatními nejdřív si chtěli na terasu sednout, ale protože byla zima, šli nakonec dovnitř. Když Berry kousek za terasou ztratila stopu, udělala kolečko a vrátila se ke vchodu.

Do hospody už potom vešla velkým stylem, suverénně prošla kuřáckou částí, obešla úzkou uličkou bar a v nekuřácké části označila hledanou osobu, což ocenilo obecenstvo tvořené ostatními přítomnými hosty:))

 

Závěr: Berry šla překvapivě dobře, rozhodně věděla, co dělá, což se při jejích jarních pokusech říct nedalo. Jenom váhám, kolik jsem jí toho mimovolně prozradila já tím, že jsem trasu znala, ale to sama nedokážu posoudit. Bylo by dobré si Berry ověřit pomocí slepé stopy, ale asi bych s tím ještě chvilku počkala – možnost, že zase ztratí sebedůvěru a chuť do práce, se nedá vyloučit.

 

23. 9. 2012: Značená stopa, cca 1 800 m dlouhá, 2 hodiny stará. Kladečem byla Dana, jako pozorovatel šel Vítek, který také trasu znal. Jasný den, mokro po předchozím dešti, slabý větřík, 11 °C. Stopa začínala nad Velkým Vřešťovem a šla po polní cestě, loukami, po štěrkové cestě, lesem, jednou i přes potok.

 

Cíl: poprvé zkusit dvouhodinovou stopu v různorodém přírodním prostředí, s překřížením druhou stopou. (K této stopě je video a Vítkův komentář bude uveřejněn na http://www.rescue-stopari-mantrailing.cz/)

 

Berry šla dobře, jistěji, než bych čekala. Přestože část její jistoty pramenila z mého neuvědomělého „napovídání“ (např. otočením těla ve směru očekávaného lomu), byla jsem spokojená. Hlavně proto, že celou dobu se snažila pracovat, nos měla dole a pokud na ni přišel úlet (zvěří stopa), tak se nechala velmi snadno navelet zpět. Bez mých mimovolných nápověd by asi byl průběh stopy pomalejší, zatížený větším počtem kontrolních koleček, ale počítám, že by stopu došla. Prvně fungoval povel „stopa-pomalu“, takže bylo stopování plynulejší, hlavně při sestupech ze svahů.

 

Závěr: Berry splnila, co měla a zase si o kousek posunula hranice. Neřekla bych, že stopu obtížně řešila, spíš bych to nazvala tréninkem s nápovědou, který jí ukázal, jak zacházet se starší stopou.

Děkuju Daně za stopu a dvouhodinové čekání v lese, a Vítkovi za doprovod a odborný komentář.

 

Aktualizováno: 24.9.2012 — 20:09

94 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Dede – jsem tak ráda, ze vám to stopování tak jde. Tato sportovne-psí disciplína se mi moc líbí. Skoda, ze tady nic takového není, ale mozná je to i dobre – Toya je uz moc stará na nejaké ty novoty a Brooke zase nic takového nebaví. V poslední dobe se zamerila na lov mysí – ovsem na cvalové dráze je tato cinnost pomerne dost nezádoucí (chuckle) (kdyby zapadl kon do takovéto nory, tak by to mohlo mít fatální následky – bud pro nej, nebo pro jezdce). Nevadí – jsme rádi za to, co máme – konecne se naucila, ze zapískání na pístalku znamená bezpodmínecne se vrátit k pískající, jinak nastanou sankce …

    Jsem na vás tak hrdá – jste moc sikovné, holky moje.

    P.s. – na první fotce vypadá Berruska jako pravý certovský pejsek, ale nejdojemnejsí je ta „zmoklá“ – tady si ji musí zamilovat kazdý.

    1. Děkuju, milá Ygo (inlove) Myslím, že nemáš čeho litovat – každý pes má svoje zájmy a je fajn, když se mu dá vyhovět. Náš strašlivý vlčák se sice lekne i bišonka, ale má dobrej nos 😀 Vaše Brooke si pro změnu musí hledat myši jinde, než na cvalové dráze – nemáte nějaký vhodnější prostor? Třeba nějaké místní letiště? 8) Tam by taky bylo myší plno a větroň nezapadne tak snadno jako kůň! 😀
      Škoda, že se nedostanu na Brnění, moc ráda bych vás všechny viděla (inlove)

  2. Milá Berry, máš velké štěstí, že jsi obdržela tak schopnou trenérku. Výchova anglických psů v Čechách se prostě vydařila na hvězdnou úroveň. Jste moc dobrý tým. Tak ať Vám to pěkně ňuchá a šlape. Těšíme se na brzké odhalení nějakého odporného pachatele v České kotlince. (h) (wave)
    P.S. K politikům nečuchej. (chuckle)

  3. Milá Dede máš moc krásnou a šikovnou pejsku. Proč je šikovná je jasné, jaký pán, no vlastně panička, takový pes, vlastně fenka. 😉 Jste výborné milé dámy a máte zdatného ochránce v Kazanovi. (nod) (inlove)

    Docela ráda bych se vrátila ty roky zpět, kdy jsem měla více sil a psa který se neděsil a neštěkal na všechny a na nic a mohl si volně běhat a honit balonek. Garyka teď vodím na dlouhé patnáctimetrové šňůře kterou jsem zakoupila kdysi na kursu. Ale on jí moc nevyužívá jak je chudák zvyklý na normální vodítko. Snad tu možnost jakési volnosti objeví. Jinak se snaží vypadat jako Berry s těmi vztyčenými ušisky ale co se dá dělat má je menší, Berry se vyrovnat nemůže. (chuckle) No vůbec v ničem, nejen ve velikosti uší. :O A je ten náš troubelín čím dál černější snad chce vypadat jako jeho předchůdci chce být tříbarevný jako Bača, Brumla a Einstein. Garyk má představovat tu světlou variantu kolie ale nikdo by si to o něm nepomyslil.

    Jo a všem kdo mi posílali pohlazení děkuji a sděluji že bolest je „lagom“ jak tu říkají, to jest akorát, přiměřeně nebo tak nějak. Už mohu ruku používat i když je oteklá a nad zápěstím rudá. Hnala jsem se dnes k lékaři ale zbytečně. Diagnosu jsem si přece dala sama a on mi nic nepředepsal, neporadil a jenom vyslovil podezření na dnu. Ale aby mne poslal na zkoušku to ne. Prý před jedenácti lety byla ta zkouška v pořádku. Já vám nemám sílu se handrkovat. Ve zdravotnictví se šetří a hlavně když jde o babky v pensi a když jsou ještě k tomu cizího původu. 🙁 Mně zbývá jen se 😀 Smích přece léčí. Přeji vám všem hodně léčivého smíchu! (chuckle) 🙂 😀 (rofl) (wave)

    1. Milá Velká kočko,
      to je prima, že to aspoň trochu jde s tou rukou. Dnu bych ti tedy nepřála, pořídil si ji jeden můj spolužák k pětatřicetinám (!) a má od té doby utrum – žádné masisko, pivisko, vínečko a vůbec je to utěšený seznam zakázaných rozkoší 😛 . Ale žít se s tím prý dá, i když o limonádě a zelenině (chuckle) .
      Tak hlavně hodně zdraví (h) (sun) (h) .

      1. Zatím je to tak že mne doktor neposlal na zkoušku s poznámkou že byla zkouška před 11 lety v pořádku. Nepicli byste se z té dnešní lékařské péče? Ty záněty ramen, pat a kloubů všeho druhu a asi i páteře jsem měla snad celých 40 let a to i v době kdy jsem žila 15 let jako vegetarián. Vím dočetla jsem se že i ovoce a zelenina jsou omezené při dně.
        Zatím ze dny nejsem na dně i kdyby moje DNA odhalila nějakou dědičnost. (chuckle)
        Já se objednám k mé nové lékařce na pořádné vyšetření a pak se uvidí. Můj pan doktor Kent Johansson odešel do pense ;( , byl opravdu výborný. Poslouchal, vysvětloval, nechal vyšetřit. Moc mi schází.
        Děkuji vám všem za účast. (bow)

      1. MILÁ LENKO, ZATÍM JSEM NIC NEDOŠLO ANI NA „GMAIL“ A ANI NA „SPRAY“. ALE I TAK DĚKUJI ZA TVOU SNAHU. :* (hug) (h)

        1. 😀 CHTĚLA JSEM NAPSAT „ZATÍM JSEM NI NENAŠLA“ ALE ZMĚNILA JSEM NA „NIC NEDOŠLO“ A SLOVÍČKO „JSEM“ TAM ZŮSTALO PĚKNĚ TRČET. ALE SNAD SE DAL HLAVNÍ SMYSL NAPSANÉHO POCHOPIT. (chuckle)

    2. Velká Kočko, je mi líto, že máš takové problémy – a nějaké obklady nepomůžou? Nebo protibolestivé mastičky? Foukám na ruku a držím palce, ať je líp (inlove)

      1. Milá Dede, vždycky něco podnikám. Žbrundám zbylý Alka-Selzer který už se ve Švédsku neprodává, matlám na ruku želé Voltaren a tak podobně. Na zánět by byly asi ledové obklady, ale nemám chlad ráda a tak s tím počkám.
        Lidské tělo má neuvěřitelnou sílu se samo léčit. Já vím že to neplatí při každém onemocnění. Ale co říkáš na tohle. Byla tady před lety stávka lékařů a při pozdějším průzkumu se zjistilo že během stávky bylo méně onemocnělých a hlavně zemřelých než jinak průměrně bývá. :O 😉

  4. Milá Dede,
    jste děvčata túze šikovná a gratuluji k dalším úspěchům. Jak jste šly v srpnu tu stopu kolem útulku, tak nějak jsem tušila, že to Berry dá, a nezklamala.
    Akorát jeden rýpavý dotaz: to černé aktivní divoké krásné rychlé temperamentní psisko umí chodit pomalu (rofl) (rofl) (rofl) ? Kazanovi bych to věřila, u Berry se mi zdá, že buď bájíš anebo pomalu znamená pomaleji než tryskem (chuckle) .

  5. Dede, jsem hrozně ráda, že se Berušce daří! A povel „cokoli-pomalu“ je pro křivouché fotony zřejmě ten nejtěžší. 🙂
    (y) ať se vám oběma daří pořád dál a víc.
    Uvědomila jsem si, že podobně je to s přerušením tréninku a následným navázáním na lepší úrovni i v budó. To je zajímavý, asi za tím bude nějakej jednotící mechanismus.

    A budu se chlubit, smím? V sobotu se vyhlašovaly výsledky Ceny Karla Čapka. A představte si nepředstavitelný – moje Posedlost nejen že vyhrála svoji kategorii, ona vyhrála *všechny* kategorie a má Mloka!!!
    http://www.fandom.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=198:cena-karla-apka-2012&catid=38:vysledky-jednotlivych-ronik&Itemid=66

    1. gratulace veliká (nod) Betka posílá potřesení tlapkou – tedy něco na způsob přeražení stehenní kosti (chuckle) či vyražení dechu… Ona něžná být neumí

    2. Blahopřeju, milá Io, jsi skvělá a opravdu umíš psát! (inlove) Je to nádherné ocenění a jupí a hosana a ať žiješ! (inlove) (party) (d) (dance) (f) (f) (f) (f)

      1. Holky, díky oběma!
        No… umí psát… když jsem uslyšela první slova ukázky, co četli z vítězné práce těsně předtím, než prozradili vítěze, tak to bylo nejdřív: :O a pak jsem jenom zavřela oči a vzpomínala, jak Zana i Sandriel, moje milované dvorní bety, zrovna na tomhle kousku nenechaly nit suchou: proč tak dlouhý věty? A co je tohle za patvar, genitiv záporový, to je kolik století stará zrůdnost? A tady máš milionkrát stejný slovo!
        Však o tom právě píšu na RFG. 😀 Dám tam i tu konkrétní ukázku, aby si mohly holky uřehtat hlavu. 🙂

    3. Vážená paní autorko, dovoluji si vám od srdce poblahopřát! Ať ti to píše, Io (inlove) (clap) (clap) !

      1. Gratulace veliká! (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
        Je možné, že František Novotný je pořád ten František Novotný z brněnského jachtklubu někdy v mladší době kamenné, kdy začínal psát a MLP mu dělal Zanu?

          1. No teda! Minulej život vždycky někudy za člověkem přiběhne, ale že zrovna v tyhle dny…MLP měl vynikající smysl pro humor a má ho i za Duhou, jak koukám.

            1. Baty, nemůžu mluvit za pana Novotného, ale jsem přesvědčená, že by ho tohle zajímalo. Pokud máš zájem o kontakt, ozvi se přes SZ 🙂

    4. Týýý blďo! :O (y)
      Uznale hvízdám a volám UMÍÍÍÍÍ a IO JE NAŠE NEJ! (y) (clap) (h) (f)

    5. Milá Io gratuluji. A volám : o-pa-ko-vat, o-pa-ko-vat jako na přestavení opery. 😉 Kam až to nedotáhlo pampeliščí dítě. (clap) (inlove) (hug)

      1. Kéž by. 🙂 Zrovna se chystám psát do dalšího ročníku, tak mi držte palce. Aspoň do sborníku kdyby se povedlo dopracovat… 🙂

    6. Ioannino, gratulujiiii. My máme tak úspěšné zvířetnice. Hurááááááááááááááá (rose1) (rose1) (rose1) (^) (d) (dance)

    7. No né? No jó! Kratulace preveliká – ve ctvrtek doufám, ze osobne tlapkou potresu a taky si pritukneme! Jsi nase spisovatelská hvezda (*)

      1. Přinesu výtisk na chlubení!
        A pokud prodám nějakou tu mandalu, budu mít i na pivo. 😀

  6. Vybrala sis, milá Dede, pořádně náročnou disciplínu, náročnou pro psa i pro psovoda! A jak tak čtu, ani hledaná osoba to mnohdy nemá jednoduché, pokud zrovna nečeká na své objevení v hospodě. Ono ležet v dešti ve stopě po traktoru, byť si přitom můžeš číst knížku, není zrovna vrchol komfortu! 🙂 Dovedu si ale představit, že pak radost, když se daří, a pocit souznění mezi psem a člověkem, jsou k nezaplacení! (h)
    Jo a tkaničky na psí vycházky vážu dvojmo od doby,kdy se o tomto užitečném fíglu zmínil Ondřej Neff v příhodách o Bártovi. Tehdy jsem se psem ještě běhala, takže dopad rozvázání mohl být – tvrdý. Dnes už to dělám úplně automaticky nejen sobě, ale i vnučkám. 🙂

      1. Jo, vidíš, to je řešení!
        Já teda ty kulatý pro sichr uzluju nadvakrát hned doma. (makeup)

  7. Dede, to je moc dobře, že už je zase dobře (inlove) . Moc se mi líbí představa vás dvou, jak běžíte lesem (teda běžíte pomalu, že :* ) a kolem vás je lesní příšeří, vlhko a krásně.
    Parádní fotky (clap) .

  8. Četla jsem už ráno, milá Dede (inlove) , opět se mi vyprávění o vašem výcviku velice líbilo. Jen jsem nestačila napsat ani, že pro mě jste obě jedničky s hvězdičkou. (nod) (y) (h)
    Přeju všem krásný podvečer. 🙂 (h)

  9. Váš „sport“, který může i přerůst ve velice záslužnou práci, se mi moc líbí. Není v tom agresivita. Tak ať se vám daří (sun) (flex) 🙂

  10. Dede, to je nádhera, ostatně jako vždycky, když vidím Tvé povídání. Moc se mi líbí aktivity, které s Berry absolvuješ a tohle je ještě taková, že potenciálně může i někomu pomoci. Je vidět, jaké záludnosti může takový výcvik mít a na co všechno si takový pes musí zvyknout, aby dokázal správně pracovat. Jsem ráda, že se Berry srovnala a že už vám to stopování zase dobře jde. Ostatně si myslím, že pes pozná trénink a kdy jde do tuhého, a tak věřím, že by tě ve štychu nenechala.

    A s tím přerušením tréninku – někdy méně je více, a to byl jednoznačně případ Berry a je fantastické, že jsi jí tu možnost oddechu také poskytla.

    Pamatuji, že jsem kdysi dávno hrála na klavír jednu Beethovenovu sonátu, už jsem ji slušně uměla, ale nejistota tam pořád byla. Na přehrávce mé profesorky jsem to víceméně zkazila. Notičky sice byly v podstatě správné, ale to cosi, co dělá muziku muzikou tam nebylo. Prostě jsem to „odvezla“. Už jsme byly rozhodnuté, že na velký závěrečný koncert LŠU to nebude a nechaly jsme milou sonátu ležet. Hrála jsem, ale něco jiného a na tu sonátu jsem měsíc ani nešáhla. Pak mi jednou profesorka řekla, zkus to zahrát… a najednou to bylo dobré a na tom koncertě to byl nakonec i úspěch. Vlastně jen proto, že jsem to nechala odpočinout a nechala v hlavě dozrát.

    A něco podobného určitě potřebovala i Berry – docela jí rozumím.

    1. Milá Apino, věřím, že to jde i u klavíru a dalších disciplín.
      A jak se má Amálka? Ještě pořád je v domečku a užívá svůj zelený bejvák? (inlove)

      1. Ona ta hlava si někdy nejvíce ze všeho musí odpočinout – lidská i ta psí. A pak to zase jde. Je vidět, že to bylo důležité i pro Berry.

        S Amálkou jsme byly na konci srpna více než týden v domečku a moc se jí tam líbilo. Skoro celé dny byla na zahradě. Ona si tam i mnohem méně hraje, zkoumání okolí je zajímavější než nějaké hry. Asi tam pojedeme na svátky, ale protože tam bude pejsek, tak uvidím, jak se dostane ven. Už totiž nebudou moci zůstat celý den otevřené dveře, tak je možné, že bude muset být spíše uvnitř, aby se před pejskem měla kam schovat, když bude chtít. Nikdy nechci dovolit, aby kvůli psovi nemohla přijít domů jako tomu bylo u Micánka, to ať tam radši je. Micánek ale v domečku nesnesl, aby zůstal zavřený, v tomhle s Amálkou není problém. Ona ten venkovní svět tolik nezná, kdežto pro Micánka to byla přirozenost. Bohužel Amálka ty pejsky vidí příliš málo, a tak není schopná se s nimi nějak porovnat. Nedá se nic dělat, snad se to jednoho dne nějak urovná.

  11. Holky šikovný jste. A jedna pro druhou jak dělané.
    Ta zmoklá fotka je bezvadná, Berry vyoadá jako čert, ale tváří se blaženě.

    1. Škoda, že jste tak daleko, dala bych si prověřit toho tuzemáka, co mám na pečení, ale už je asi dva roky otevřený a starý 😛 . Zatím je nám dobře (whew) .

          1. Chichichi – medved! Ona jeste neskoncila okurková sezona? Poslední divoká selma – tentokrát puma – byla videna letos na jare dokonce na Vrbici ve vinohradech (moje rodná víska) – nakonec se z toho vyklubal óbrkocour kocky domácí … jak se ríká, strach má velké oci. To jsem zvedavá, co se tetkaj z toho brtníka vyklube (think) .
            Ale pro jistotu jsem Jendovi zakázala výjezd do luzního lesa, kdyby prece jenom … (hug)

    2. V labinách v Liberci
      tam jsou borci,
      hrabají v kredenci
      všichni norci.

      Spektrometr infračervený
      prověří alkohol koupený
      co spektroskop nepoví
      chromatograf dopoví.

      Na nabídku veřejnost
      Liberčákům tleská
      odhalovat metanol
      největší hit dneška!

      Ale vážně, z tohoto příkladu je vidět, jak jste tam u vás šikovní, a to i v „pořádném“ výzkumu a jeho aplikacích.
      (h)
      (h)
      (h)

  12. :O to je naprosto Ú-ŽAS-NÝ pro majitele psa, který by zřejmě nedokázal vystopovat pečenou kachnu na 30 metrů!

    Já vždycky žasnu, když na vycházce vidím kočku, kočka volným tempem uvolní cestu a naše strakatá česká slečna Bony pak nejednou začne rejdit s nosem u země, celá rozčilená a obvykle stopu hledá OPAČNÝM směrem, než kudy kočka šla. Ta většinou sedí za nějakým plotem a dobře se baví…

    Anebo veverky! To je nádhera, když nám teď na podzim řádí parta veverek v lískoví a Bonynka zřejmě občas zachytí jejich pach, když už jsou dávno pryč a ona je pořád hledá na jednom místě…

    Ale je to naše zlatá trubka pitomá a my jí milujeme (inlove)

  13. Dede, mrkla jsem i na videa. Na poslední v červnu a na další začátkem srpna. Je v tom rozdíl!!!

  14. žjo Dede – kloubouk dolů, hezky vám to ženský jde (bow) .
    A s tím přerušením tréninku něčeho,mám taky dobré zkušenosti. Jak člověk moc chce a tlačí na pilu, tak stejně jako v životě, to pak právě proto nejde. Což jsem si musela při své netrpělivé povaze vykoumati sama. 🙂

    a fotky jsou bombastický (y)

  15. Berry je pes z rodu úžasňáků, ovšem já se skláním před psovodem, protože nohy má jen dvě a ještě to musí všechno zorganizovat a zúřadovat a zavázat si dvakrát ty tkaničky. Důležitá věc, smála jsem se kvůli tomu MLP tak dlouho, dokud se mi moje vlastní nerozvázaly při poklusu na poslední vlak z Vysočiny do Brna. (wave) (toivo)

    1. Baty, když jsem si jednou během jedné velmi zkažené stopy zavazovala tkaničky potřetí (!!!) tak už to bylo málem trestné. Proto jsem přidala onen tkaničkový rituál. Popravdě na skutečné stopě může i takový detail, jako nedořešená výstroj, rozhodovat o úspěchu. Tak se snažím 🙂

  16. Dede, mám VELKOU radost!!! I když povídání o hledání Marka v hospůdce znám, čtené je to lepší, protože se mohu vracet a „prostudovat“ 🙂 ! Ta včerejší dvouhodinová stopa 1600 m! dlouhá, klobouk dolů přede všemi zúčastněnými, hlavně Berrynkou. Jak říkám, díky časovému odstupu si to „sedlo“. Praktický dotaz: Co dělá takový kladeč dvě hodiny v lese? V době prohibice! 😛

    1. Stopa byla kladena tak, aby šla od silnice (kde jsme nechali auta) terénem až zase k silnic, kde měla auto Dana. Takže seděla v autě a když jsme vyrazili, tak si šla sednout za strom 🙂
      Nevím, co při čekání dělá Dana, ale já si čtu 🙂 Beru si s sebou igelit pod zadek a knížku. Tak už jsem si četla v kdejakém roští a nezapomenutelné byly chvíle, kdy jsem ležela v koleji po traktoru v poli vzrostlé pšenice… a začalo pršet 🙂 Jindy mě zase v úkrytu našel místní pes a rozhodl se mi dělat společnost, takže já jsem musela porušit pravidla a zatelefonovat Daně na stopu varování – Cilka je poněkud nedůtklivá dáma a já jsem nestála o psí rvačku nad svým ležícím a tedy zranitelným já (angel)

      1. Hi, hi, Dede! Bublinkový igelit ustřižený ve velikosti mé zadele (ale furt je obrovskej), nosím v každém ruksáčku, v zimě v létě (clap) . A ta knížka mne také napadla. Bory šumí nad hlavou, sedíš v roští a příroda běsní vůkol. Co více si přát? Je to bezva sport se psy. Zaujala mě na webovkách zmínka, že se dostavily na náslech nějaké dámy s louisianskými sourozenci. Doufám, že se maintrailing bude šířit od vás, jako kola na vodě. Je to bezva sport a zábava se psem!

        1. Dámy s leopardími psíky skutečně mantrailing zajímá a dělají ho, ale k nám se nepřidruží. To proto, že my jsme praštění a děláme to pro policajty, a tedy i podle jejich pravidel, což jim nevyhovuje. Ale potvrdily, že tohle může dělat každý motivovaný pes – v případě jejich skupiny jak leopardí psi, tak třeba australští honáčtí. Ale počítám, že s nimi budeme setkávat na společných tréninkových akcích, jako třeba bude ta na začátku listopadu v Německu 🙂
          (Ano, pojedu se historicky znemožnit v mezinárodním měřítku (wasntme) )

  17. Zajímavé, čtu a koukám. Na té fotce s mladým mužem (Markem?) Berry vypadá, že skáče podle mávání taktovkou. A zmoklá Berry… takovou má krásnou čupřinu 🙂 Přávidím běhání terénem s milovaným a nadšeným psem. Z Dede bude za chvíli laňka!

    1. Ano, je to Marek při oblíbené hře zvané „ulov si klacek, ale sakra ne moji ruku“ (blush)

  18. „zaměří se na to, aby na falešné stopě vypadal maximálně přesvědčivě“ – tohle mě na začátku dost odbouralo (rofl) , ocenila jsem fikanost psa a mé zlomyslné já se hihňalo (chuckle)

    ale dál už je to na poklonu před oběma holkama, tou čtyřnohou i dvojnohou (inlove) … a moc se mi líbí ta fotka Berryšky ve výskoku (h) (h) (h) (h) (h)

    v průběhu dnwe si ještě pročtu ty odkazy (y)

    1. Bedo, kdybys viděla, co všechno ta potvora umí sehrát! (whew) A nejen ona. To je důvod, proč se dělají velmi přesně značené stopy. Člověk sice může trochu napovídat, ale zase pozná, kdy ho pes tahá za fusekli – a může zasáhnout. Pamatuju si, že jsem šla stopu pro Cilku, která měla a má trucovité období (před háráním a při hárání). Šla jsem s Berry, která kolem volně běhala, značila snad každých deset metrů a třeba jsem Daně i prozradila, že se asi metr od jedné ze značek Berry vyčůrala, takže mohla Cilku „chytit při činu“, když si čuchala Berry a ne mě. Taky to udělala – a Cilka se prý nestačila divit (chuckle)
      Jinak už chápu, proč mají být pracovní psi kastrovaní. Náš nejzkušenější pes, osmiletý Gump, je momentálně hyn, právě proto, že Cilka hárá. Kdyby se teď někdo ztratil, nepracoval by na 100 % a kdo ví, co by se potom mohlo pokazit.

  19. Berry se má, že má Dede a naopak 🙂
    U nás byla včera narozeninová oslava a přijel na návštěvu i Bárny. Borůvka ho dvakrát seřvala jak alíka, jednou jsme to viděla jen velmi periferně a myslím, že šlo o tlapku na zádech, podruhé spící Borůvce šlápl na ocas a lekla se. Nicméně ho jen sepsula a jinak dala pokoj, radši jsme to nechala na psech (oba jsou dospělí a viditelně šlo jen o slovní potyčku), následně byl klid a pohoda. Kolem Světlušky harašil tak dlouho, že se před ním schovávala v koutě pohovky, kam si ji moje maminka vždycky vzala a aspoň mohla celou dobu mít vedle sebe psa :)Nevím, jestli bych ke dvěma fenám dokázala mít doma psa- vždycky mi to přijde hodně náročné, jak těm fenám nedá ani na vteřinu pokoj.
    Ale zrovna Dede má doma tuhle kombinaci- fena a pes- a zřejmě problémy nemají, tak nevím…

    1. Když se fena nehárá, je soužití pes-fena bez problémů. Tohle vyříkávání si pozic je jen ustanovování hierarchie. Obtěžování taky, za pár dní by ho přestalo bavit. Ve smečce se chovají jinak, naučí se „společenským pravidlům“.
      Jenže když se fena hárá, jsou to nervy. Trvá to cca 4 týdny a člověk by jednoho nebo oba nejradši zabil (vystřelil na měsíc, nebo něco jiného, podle fantazie a nátury).

      1. Kamarádka má pár a oba jedince chovné, takže v době hárání feny odváží psa na 4 týdny k rodičům. Což je řešení moudré, jenže ne pro všechny dostupné.
        Bylo mi jasné, že včera šlo o vyříkávání pozic, proto jsem jen dohlížela, asi si to museli vyjasnit, protože následně byl klid.
        Když jsme večer všechny tři psy krmila masem se zeleninou, překvapilo mě, jak pomalu to Bárny žral, asi jsem zapomněla, jak pomalu se může pes probojovávat svou porcí- já znám rychle vymetenou misku a následné zkontrolování misky kolegyně. Obě psice tedy seděly kolem Bárnyho a protože jsme jim zakázala cpát mu hlavu do misky, čekaly, až budou moct kontrolovat 🙂

    2. Vlastní ženská se hlídá a chrání, obtěžuje se jen v dny k tomu přírodou určené – ale to pak stojí za to (tmi) 😀

  20. Já se tady tiše zubím, protože část historek znám a Berryiny problémy jsme konzultovali. Ale ten závěr, který Dede po mnoha konzultacích udělala, že se čuba musí nechat dozrát, mě potěšil. Ostatně trampoty podobného typu jsem měla ve stejné době s Derčou a Dede už má povídání. Takže se jen potvrzuje, že každý pes je jiný, ale přesto mají ledacos společného.
    Berry je talentovaná aktivní fenka,pro kterou je úžasné, že se může takhle vybít. A Dede to s ní umí. Takže je radost o nich číst a radost se na ně podívat. Jejich úspěchy mě moc těší. Třeba jednou budou i v reálu…
    A zcela určitě budou za chvíli známé v širokém okolí. To je úděl každého, kdo se psy něco dělá na veřejném prostranství.
    Mně se moc líbí, jak z povídání čiší pohoda. I když není lehké nejen se psem pracovat a stále „číst“ psa, ale i fyzicky zvládnout poklus po stopě. Že se to líbí Berry je normální, ale je vidět, že i Dede je spokojená. Holky, jen tak dál.

    1. A dodej, že ona to umí se mnou… 8) Co jsme o tom mluvily, tak si dávám větší pozor, aby si mě jen tak snadno neomotala kolem tlapky 😀 Ale stejně jí na to občas skočím…

  21. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Deníčky studuju průběžně na stopařských stránkách (nod) Přesto dík za dokonalé shrnutí (nod) – je vidět, že Vás to obě dvě baví dál a to je móóóóc dobře.

  22. Bezva čtení milá Dede, už se mi o reportáži o Berry stýskalo. Všechna čest, že ses nedala odradit, ve výcviku vtrvala, že už zase úspěšně běháte nejen přírodou, ale i městem s jistě vám oběma silně stouplo sebevědomí. Vy už musíte být v DK „známá dvojka“, nedivila bych se, že když vstoupíš do nějakého krámů jsi vítána „áá, panička od té černé vlčice“. 🙂
    Ovládat desetimetrovou „oprať“ bych nezvládl vůbec, mně by se uzel dělal každou chvíli (a což teprve, kdyby si Berry zaběhla poznávací kolečko několikrát okolo stromu). Přeji vám oběma hodně dalších úspěchů.

    Ta poslední fotka je skvělá – hlavně pro ty nohy zabořené v bahně (neexistují psí holínky) 🙂

    1. Děkuju, milá Maričko 🙂 Pokud jde o ty holínky, tak tohle je obyčejná nevinná kaluž. Jinde v lese máme jiná bahniště a psíci si je s chutí a často užívají (tmi) Naštěstí mám v kufru auta gumovou „vanu“, takže i taková čuňata mohu posléze naložit 🙂

      1. (blush) A doma potom nastupují skotské střiky z hadice, nebo milánkové cestou „opadají“ a vymetá a vyklepává se jen autíčko?
        Berruška i panička jsou stopovací šikulky a postarší gentleman Kazan se jen usmívá pod vousy

        1. Skvělý postřeh, milá MaRi (chuckle) Opadá jen tolik, aby bylo auto zasviněné, ale na zbytek je nutná hadice. Tohle černé bahno je totiž mimořádně přilnavé a opadává až v horizontu dní a ne hodin, jako jiná obyčejná bahna 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN