Bertík, můj první vysněný pes, se dožil krásných patnácti let a čtyř měsíců. I když už jsem vám hned první větou naznačila, jak dnešní povídání dopadne, ráda bych o něm napsala něco víc. Pokusím se tedy o shrnutí jednoho psího života v jedné člověko-zvířecí rodině.
Gerald Durrell ve své knize „O mé rodině a jiné zvířeně“ píše toto: „Dodo byla z plemene známého jako Dandy Dinmont. Tito psi vypadají jako dlouhé, tlusté srstnaté balóny s drobnými bočitými běhy, velkýma, vykulenýma očima a s dlouhými převislými boltci. Kupodivu to zásluhou máti se tato prapodivná znetvořená psí odrůda octla mezi námi.“
My jsme měli vkus stejný jako Durrellova matka, která si v knize fenku Dodo pořídila, a před lety jsme sháněli právě štěně Dandie Dinmont teriéra.
Bylo mi deset let, když k nám přišel Bertík. Jako první pes v domácnosti musel strpět naše začátečnické chyby a na oplátku nás naučil, jak se psem komunikovat a jak ho vychovávat. Dokonce si vzpomínám, že správnému zacházení učil i mou tehdejší kamarádku ze školy, která taktéž toužila po pejskovi a chodila s námi na dlouhé procházky. Její rodiče se nechali inspirovat a zanedlouho už kamarádka venčila svého vlastního psa.
Bertík miloval lidi. Cizí. A někdy až moc. Kdyby k nám přišel zloděj, pes by ho nejprve řádně přivítal a potom by se nepochybně nechal zcela dobrovolně ukrást. Zvláště v mladém věku to byl pes vítací. Na procházce si pečlivě vybíral oběti, kterým chtěl vyjadřovat svou náklonnost.
V nestřeženém okamžiku pak začal zběsile vrtět ocasem a vrhal se na nic netušící kolemjdoucí. Byl-li dotyčný pejskař, proběhl celý rituál bez problémů. Tak tomu ale nebylo vždy. Bertík si k vítání nejraději vybíral nepejskaře, lidi ve světlém oblečení a taky bezdomovce a podobná individua.
Miloval lidi, ale nenáviděl psy. Malý teriér se rád pouštěl do hádky klidně s kdejakým velikým psem a měl obrovské štěstí, že se za svůj život do žádné pořádné rvačky nedostal. Překvapivě patřili mezi jeho opravdové psí přátele třeba novofundlandský pes a leonberger.
Kromě provokování cizích psů a vítání cizích lidí projevoval Bertík na procházkách ještě jednu zvláštnost. Až na posledních pár dní života bylo jeho hlavní zálibou žrádlo. A tak jedl všechno, všude a za všech okolností. Byl schopen pozřít i věci zdánlivě nepoživatelné, jako například něco neidentifikovatelného zabaleného v mikrotenovém sáčku. Ano, tenkrát to sežral i s tím sáčkem, ale naštěstí sáček psem prošel.
Za piškot (nebo kousek masa, šunky, chleba, …) udělal cokoli. Jako malá holka jsem se zamilovala do agility a pak nutila chudáka psa do všelijakých akrobatických kousků. Přeskakoval provizorně vyrobené překážky, běhal se mnou po zahradě, lozil „tunelem“ vytvořeným ze dvou židlí a prostěradla. Nebavilo ho to, coby nízkonohý teriér s dlouhou páteří se na to vlastně ani nehodil, ale za ten piškot v „cíli“ to vždycky stálo.
V mládí jsme Bertíka brali na výlety a túry po horách. Chodil s námi na hřebenovky v Jeseníkách, kde se dočkal i pomazlení od ostatních turistů. Lezl s námi na skály za Karlovou Studánkou. Bez problémů absolvoval i stezku kolem vodopádů Bílé Opavy, která vede přes nejrůznější můstky, žebříčky a dřevěné lávky a kde se přímo před námi otáčeli dva lidé s irským setrem, který se strašně bál na lávku jenom vstoupit.
Když bylo Bertíkovi šest let, přinesli jsme si domů fenku plemene coton de tuleár Ravenku. Ta mu hned první den dala najevo, kdo bude ve smečce velet. Bertík si chtěl ten malý bílý chuchvalec chlupů trochu očichat, tak přišel blíž. Chlupatá hromádka zavrčela, jak nejvýhružněji uměla, a Bertík se znechuceně otočil a odešel pryč. Od té doby byla Ravenka vůdce.
Pak to byla především Ravenka, kdo udržoval Bertíkovu fyzičku na slušné úrovni. Ke konci života už špatně viděl a slyšel, ale byl dlouho v dobré kondici. Stárnutí se na něm projevovalo spíše po psychické stránce. Trvalo mu déle, než něco pochopil, než se vzbudil, než přiběhl před procházkou ke dveřím…
Letos v létě, v pětatřicetistupňových vedrech, zřejmě prodělal slabou mrtvici. Ležel, nohy ho neposlouchaly. Mysleli jsme si, že je konec, ale nebyl. Do druhého dne byl pes celkem v pořádku. Chodil pomaleji, myslel pomaleji, ale pořád měl chuť žít. Začali jsme dělat dvojí procházky – krátkou s Bertíkem, dlouhou s Ravenkou. Takhle to fungovalo a oba psi byli spokojení.
Při každém náhlém poklesu tlaku, přechodu fronty a změně počasí se Bertíkův stav trochu zhoršil. Navzdory vitamínu B, který doporučil veterinář, začal být pes vybíravý v jídle. Byly dny, kdy odmítal jíst cokoli jiného než piškoty a kočičí granule.
Na konci minulého týdne přestal mít zájem o okolí. Hodně zhubl. V pátek nežral a ani nepil. Neudržel se na nohách. Jenom ležel a snažil se spát, ale už ani to mu moc nešlo. Rozloučila jsem se se svým prvním vysněným psem, večer ho máma naložila do auta a odjela s ním na veterinu.
To, co jsme zakopali na zahradě spolu s Bertíkovým oblíbeným pelíškem a několika piškoty, už byla jenom tělesná schránka. Věřím tomu, že Bertík se teď prohání někde za Duhou, zase šťastný a spokojený, a má kolem sebe tolik piškotů, na kolik si vzpomene.
mám slabost pro teriéry, nikoho tím asi nepřekvapím že ? 🙂
živě si dovedu představit váš život okořenění společností tohoto pejska!!!
teď máme s Terrym krásné období, protože je jakýsi neobyčejně šikovný ve výcviku, což si ovšem vybírá jinde a začíná blbnout jinde – ničí kolem sebe když je ponechaný sám v autě nebo v kleci, tudle se pokoušel dostat ven okem ve výstavní kleci, prý visel za zuby…dřív to nedělal vystačil si s řevem, teď poslouchám jesti řve protože když řve nevymýšlí jak by se dostal ven….no asi je to daň za ty skvělé stopy, poslušnost a obrany…..člověk nemůžu mít všechno 🙂
Krásné vzpomenutí, Bertík byl milovaný!
Bertíku, až tam někde potkáš černého kocoura Pepíčka, pozdravuj ho, prosím! Pepíček ale stejně ví, že na něj každý den zavzpomínám a že mu jednou přinesu plnou náruč tekutých tyčinek :* .
To je bolavé (ale krásné) čtení (h)
Včera Reny, dneska Bertík, letos je to léto asi opravdu nějaké náročné… Ale už je jim dobře a jistě měli díky skvělím páníčkům záviděníhodný psí život.
Skoro OT. nějak mám pocit, že s Pedroušem zmizela i Louk (ale možná mám jen teď moc áček já a nevšimla jsem si jí), tak jí i dalším osiřelým páníkům posílám aspoň (sun) pro radost v dnešní upršený den.
Krasny nekrolog pro stastneho psa se sibalskym ksichtikem. Prave proto to asi taky vic boli. Ale uvidis, za nejakou dobu si vzpomenes na nektere jeho pribehy, usmejes se a nekam nahoru mu zamavas. (h)
„Jestli v nebi nejsou psi, tak az umru, chci tam, kam oni odesli“. Will Rogers, americky herec a komik.
Ten mejdan beru. Mějte se tam za Duhou všichni krásně. Ale jinak je mi do ;(
Ivano, je prima, že jsi o Bertíkovi napsala. Však je tam za Duhou v dobré společnosti. Většina z nás ví, jak je smutné loučit se s dlouholetým kamarádem, ale je dobře, že jsi ho nechala jít, když to potřeboval. Těžko se něco jiného říká. Snad jen, že hladím a jsem s tebou. A doufám, že Bertík už někde vybírá dalšího kamaráda pro tebe.
Ano naši kamarádi chlupatí odcházejí a promiňte mi to, ale já jim závidím tu možnost, že jim můžeme ten odchod usnadnit…..
ta rozloučení jsou moc milá a krásné vzpomínky vám zůstanou (hug) (hug) (hug)
Dlouho jsem se nemohla odhodlat článek věnovaný Bertíkovi otevřít a číst. Bylo jasné, jak dopadne. Nakonec jsem ho přečetla i s příspěvky, jedním dechem. Smutně krásné nebo krásně smutné. Ten mejdan, to je něco. Určitě se tam koná.
Bertíku, pokud potkáš Aidinku, Aidu, Brianku, Bertíka, Chrisíka nebo Kačenku, prosím Tě, vyřiď jim, že nezapomínám.
Bertíku! Za Duhovým mostem už určitě chodíš po piškotových cestičkách. Tak si to užívej, krásný dandy.
Dnes pláče i nebe (rain) (rain) (rain)
Eh, tak jsem kapku váhala, jestli ty články vydat takhle za sebou, ale když už je opuštěné paničky napsaly, tak vydány být měly. (h)
Navíc obě píšou o svých miláčcích radostně a s velkou láskou. Jsou to vlastně moc hezké životopisy a vzpomínky na krásná společná léta. (inlove)
Já to beru jako výraz vděčnosti a díků za to, že jak Reny tak Bertík mohli být se svojí smečkou dlouho a v pohodě, a jejich paničky jsou si toho štěstí vědomy.
A myšlenka Xerxové na velkej mejdan za duhou mě nadchla – nakonec, proč ne? 🙂 Stejně nic nevíme a co když naše víra to místo vytváří? Tak já budu věřit v radostnej mejdan plnej her a mlsot, aby se těm našim miláčkům na nás čekalo co nejlíp (inlove)
Dede, ty jsi šamanka a máš pravdu. Pro Bertíka pláču,jakož i pro všechny naše milušky , co už jsou tam a čekají na nás. A ten mejdan je pro nás pro všechny jedinej spravedlivej.
Bertíčku ;( a rodinko (hug)
Velkej psí mejdan – fakt je toho nějak dost. Ale ono není divu při tom střídání počasí. ;(
Tak dočítám a přes slzy nevidím – Reny, Bertík… nějak rychle za sebou. (u)
Ale prožili si určitě krásné dny s milujícími páníčky, oni už nesmutní a nic je netrápí, to už je na nás.
A k těm plným kapsám piškotků (dog) přidejte ještě plné kapsy tyčinek a sýrových kuliček. To pro šelmičky kočkovité (cat) .
Tak Bertík také odešel na ten velký mejdan za Duhou. (u)
Ivano, je mi to líto. (hug) Ale vystavěla jsi Bertíkovi něžný a láskyplný pomníček, vzpomínka na něj bude žít dál i v nás. (h) A až jednou přijdeme za Duhu, musíme mít plné kapsy piškotků, protože tam budeme znát tolik pejsků! (h)
Přeju všem krásný den. (h)
achjo, a dnes další ;( … ale představa mejdanu za Duhou je kouzelná a musela jsem se usmát skrze slzy… Ivano, hodně sil!!! (h) (h) (h) (h)
Letos ta vedra dávala zabrat i mladým pejskům, natož těm starým… nejsme na ně zvyklí, natož naši kožichoví přátelé. Nějak se nám tyhle články rozmnožily- ale ten mejdan za Duhou bude stát za to! Přiznejme si, že Zvířetníkovští psi nejsou rozhodně z těch, co by strádali, takže budou za Duhou pokračovat ve svých oblíbených činnostech (dog)
Asi má Xerxová pravdu, velkej mejdan… Ale snad už by stačilo. Nicméně tohle byla moc hezká vzpomínka na rozloučenou.
Ještě O.T. když už mám výjimečně tu příležitost a jsem ráno doma:
V PÁTEK JE PRAŽENÍ – NEZAPOMEŃTE PŘIJÍT – podrobnosti na Nastěnve.
Sem se nenápadně vetřu. Mejdan je skvělá představa, ale nemuseli by tam zas tak houfně. (u)
Paradoxně cítím po přečtení článku úlevu…rozhodování kdy svého kamaráda doprovodit na cestu je tak těžké a člověk má stejně výčitky, jestli to byl skutečně ten pravý čas…a vy jste se rozhodli ve stejné situaci úplně stejně jako my. Mávám Bertíkovi na cestu.
Co se týče mejdanu, tak toho se náš Reny zaručeně neúčastní 🙂 Možná spíš sepisuje seznam našich hříchů, aby nám to mohl vytmavit, až za ním dorazíme 🙂
Tedy navzdory slzám v očích jsem se musela po přečtení příspěvku Xerxové zasmát. Jsem šťastně nezaměstnaná, a proto mám dost času si představit ten mejdan za Duhovým mostem, o které se zmínila.
Třeba jak si někteří chlupatí kamarádi stěžují jeden druhému: No představ si, sami sežrali maso a mně dali kosti. A druhý na to: A mě nechávali celej den samotnýho a čekali, že je budu s plným močákem radostně vítat ! A do třetice další : A venku mě nenechali přečíst ani jednu pesemesku a hned mě táhli pryč, no není to skandál ?
Ale nakonec se stejně všichni shodli na jednom, doufám tedy: Měli jsem je rádi a těšíme se, že se s nimi jednou setkáme. (h)
Letošní rok nám nějak ty naše staré kamarády pejsky posílá moc často za Duhu. CD se bude muset ohánět aby zaplnila místečka. I když na staré kamarády se stejně nezapomíná. (hug)
CD musí navazovat. Navazovat, ne nahrazovat. Starého přítele nenahradíš, ale nové přátelství se dá navázat a vyplní tu díru v životě.
Bertík je další z krásných psích osobnosí. Vy jste, Ivano nezůstali sami, máte Ravenku. Ale nebude jí chybět kamarád. No CD vás má v merku.
A moc mě zaujala myšlenka, jestli na nás někdo v nějakém lidníku na nás vzpomene. Byla bych ráda, kdyby aspoň z poloviny tak hezky, jao na ty poslední dva psí kamarády.
Nedá se to jinak říct než že krásné, byť se toto slovo nehodí. Ale proč ne, Bertík si prožil nádherný a naplněný život, neodešel mladý po havárii či jiné nehodě, je hezké vzdát hold takové lásce. Jenom by mne zajímalo co asi tam nahoře říkají oni o nás…..Jestli bychom si také zasloužili oslavný článek v duhovém lidšníku
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Tak mám takový pocit, že si zvířetničtí psí gerontíci svolali za Duhou veliký mejdan… (inlove)
Zase krásné vzpomínání (nod) na velkou teriéří osobnost (nod)