Polarita je pojem, který sdílejí humanitní a přírodní vědci. A jak je zvykem, každý si pod ním představuje něco jiného. Podle sociologů je naše společnost silně polarizovaná. Souhlasím s nimi. Polarizovat skupinu lidí je snadné. Stačí například otevřít okno.
Představte si následující situaci: ráno se otevřou dveře veřejného dopravního prostředku a vy vstoupíte. Okamžitě vás uvítá pach. Někdy štiplavý, někdy nasládlý, někdy cigaretový, někdy alkoholní, do toho vůně kávy, čaje, sprchového gelu, mýdla, parfémů… Pach intenzivnější o to, že se kumuluje v uzavřeném prostoru. V tramvajích se prostě nevětrá.
Nyní je potřeba sebrat odvahu a razantně otevřít nejbližší okno. Osazenstvo tramvaje se okamžitě polarizuje. Jeden pól tvoří ti, kteří se doteď báli udělat totéž. Usmívají se a s úlevou vdechují čerstvý vzduch. Druhý pól se chová jak jinak než opačně. Nasupí se a začnou různým způsobem projevovat nelibost.
Pojmenování těchto pólů nemám dosud ustálené. Větrušky a konzervušky? Větráci a konzervanti? Fofroni a permanenti? Povětroni a poklidoni? Radostníci a zakyslíci? Co je po jménu? Důležité je, že jejich vztah k větrání se promítá i do jiných oblastí jejich životů.
Kdo miluje větrání, obvykle miluje i změnu. Organizuje domácí práce, plánuje přestavby v interiéru, občas vyvádí hlouposti, podniká výlety za hranice všedních dnů. Kdo větrání nesnáší, nemá rád i jiné změny než výměnu vzduchu. Vše u něj probíhá podle zažitých stereotypů, byt má nejraději zakonzervovaný, nábytkem nehýbe, působí neustále seriózním dojmem a život mu ubývá ve vyjetých kolejích. A podle zákona, že opačné póly se přitahují, spojuje osud zlomyslně ty nejvyhraněnější zástupce obou stran do pracovního či osobního svazku.
A jak je to s vámi? Větráte rádi? A jen v tramvaji nebo i v životě?
Zdravíčko vespolek.
Komentářů jsem přečetl tak třetinu, a zatím mám dojem, že tu moc vyslovených poltergeistů není. Vysvětluju si to tím, že kde se hemží zvěř, tam netřeba hemžiti nábytkem.
Zdravíčko vespolek.
Komentářů jsem přečetl tak třetinu, a mám dojem, že tu moc vyslovených poltergeistů není. Vysvětluju si to tím, že kde se hemží zvěř, tam netřeba hemžiti nábytkem.
To já.
Checheche, pro mne dnes nastává krušná doba zavřených oken. Přes jaro a léto jsem si dala do hlavy představu, že bydlím i na té třešni, co mi kouká do kuchyně. A nejen já. Dnes mi Mína pěkně vynadala, když přišla k zavřenému oknu a musela použít kočičí vlez. |-) Nastává čas, kdy chápu postižené klaustrofobií.
Já jsem přesně mezi – v nížině větrám a na horách klepu kosu a bez tlustejch ponožek si nedovedu život představit 🙂
Pěkné počtení (článku i komentářů) díky (wave)
Milí Zvířetníci,
díky za všechny reakce. Abych to vzala po řadě, díky v první řadě Dede, která vychytala všechny překlepy v článku (já ostuda (blush) , no taky jsem to psala v místnosti, kde hlasitě diskutovalo 35 středoškoláků o tom, jak postavit plavidlo, aby vydrželo plavat déle než Titanik – velmi inspirativní prostředí (rofl) ). Pak díky všem, kdo přispěli do diskuze.
Ještě abych se taky svěřila: nesnáším zatuchlý, zkonzervovaný vzduch, ty tramvaje jsou pro mě síla, takže v poloprázdné tramvaji jsem schopna razantně pozotvírat jednu stranu od řidiče až k zadnímu nárazníku (byla jsem poučena, že jen jednu stranu, a to tu na straně dveří, jinak je to průvan – ten já poznám, až když tříská dveřmi, provozuje letecký den pro papíry v místnosti a vůbec se projevuje takto razantně).
V životě takový povětroň nejsem, jen tu a tam mě chytne nějaký běs, který se projeví změnou účesu, barvou na vlasy, ideou, že by se hodilo udělat generální úklid (obvykle proběhne 🙂 ), šoupání nábytkem neee (taky máme krávy (happy) ). Obvykle to nějak souvisí s předjařím … :O ? (think)
Jinak mám ráda svoje jisté (chlap, práce, bydlení …), což je asi důvod, proč mě MLP ještě toleruje (on větrání a vůbec změny nesnáší)…
Tož zdravím a přeji každému tolik svěžího průvanu, kolik má nejradši (sun) .
Jako skoro vždycky, když se polarizuje do dvou protichůdných skupin, najdu se někde uprostřed. Čerstvý vzduch ano, ale ne tak, aby z toho jeden nastydl. Změny proč ne, ale měly by dávat smysl (nebo alespoň by neměly dávat nesmysl).
Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK sídlí v budově v Celetné, kde je podlahové topení, které se na místní úrovni absolutně nedá regulovat. V zimě bývá nechutně přetopeno. Loni, jak byly ty velké mrazy, měli jsme tam teplotní jo-jo. Když už nešlo vedro vydržet, otevřelo se okno, dovnitř vtrhl ledový vzduch, který teplotu během tří minut snížil zhruba od dvacet stupňů. Pak se okno zavřelo a za deset minut vše znovu… 😀
Nemám ráda průvan a zimu na spaní. Spím s hlavou pod peřinou, abych měla dost teplo. 🙂
Naopak mám ráda otevřené dveře do zahrádky.
Bydlík předělávám, vždycky když nějak podstatně překopávám život. Aniž bych to plánovala. Něco se hodně změní a já se přistihnu, že překopávám bydlík. Pak to tak zůstane pár let, dokud se zase něco nezmění. A nemusí to být změny typu partner, děti. Stačí jiná práce.
K překopání zdánlivě není racionální důvod.
Ke změně účesu a/nebo varianty „obrýlená“/“očočkovaná“/“s holejma očima a do dálky švidrající“ taky racionální důvod není, a stejně probíhá. Ve stejným okamžiku.
Zkrátka když se přistihnu, že se češu jinak, budu brzo překopávat i ten bydlík a dohromady to znamená, že se mně přešaltovává něco důležitýho v životě. 🙂
Aspoň to mám podle čeho poznat. Jinak bych se v tom bor… é… kreativním chaosu neorientovala. Která změna je *ta* důležitá?
No ta, kterou doprovází chuť jinak se česat a povyhazovat starý skříně / podlahy / nehodící se škrťte. 😀
V Americe je vetrani problem. Naprosta vetsina kancelarskych budov ma neotviratelna (headbang) (punch) okna. Ne proto, aby se zoufali zamestnanci nevrhali z oken, ale aby se zdanlive usetrilo. Klimatizace chladi i topi dle potreby a kdyz by nekdo otviral okna, tak by nam odchazela energie, ze ano. Takze pracujeme v suchem leta recyklovanem vzduchu. Neptejte se, jake zazraky to dela na dutiny. Krom toho pracuju v sestipatrove budove ze 70. let a ta klimatizace tam neni nejlepsi. Ma v podstate dve moznosti – velmi chladno nebo velmi horko. A aby to bylo zajimavejsi, tak na jedne strane je velmi horko, na druhe velmi chladno a za nejakou dobu se to otoci. Takze v lete si drzim v kancelari svetr a tluste ponozky. ]:) A nepolarizujeme se tim, kdo otevre okno,ale kdo ziska kontrolu nad termostatem. Coz vyzaduje velmi malinky specialni sroubovak a nekdo ho ma a nekdo ne. (chuckle)
Když se mě kdysi pokoušela firma (docházelo zrovna k odprodejům některých divizí a tak) přesvědčit, abych se přestěhoval do emeriky, tak jsem byl v Novém Jorku. V kanceláři. Tedy adresa asi celkem slušná ale … klimatizace šíleně hlasitá, okna samozřejmě neotvírací, kotce jak pro králíky, „pohledový“ beton, pod stropem volně a viditelně roury, trubky, kabely … Ne děkuji!
A mimochodem … vánoční „večírek“ začal ve čtyři a skončil v šest. Oboje odpoledne.
AD Vánocní vecírek – no, pokud to bylo pokazdé v jiný den, tak to byl docela nárez (chuckle) (chuckle) (chuckle)
:-)))
Nikolivěk. Ten samý den. Ten samý pátek. Pěkně děkuju za takový večírek!
Takže nejdůležitější člověk na place má titul Vládce Mrňavého Šroubováku? (chuckle)
Klimatizace: tady v univerzitce se teda dá větrat i oknama, ale dělá se to málokdy. Je tu. Klíma. A zřejmě se rozhodli nás umrazit. (wasntme)
No a kdyby někoho zajímalo, co dělám místo psaní barbarů… http://ioanna-ioannina.livejournal.com/81653.html
Mapu BH. (chuckle)
JJ mě asi zabije. (angel)
Presne tak – specialnim sroubovackem vladnul leta zastupce reditelky ustavu. Pak sel do penze a chvili bylo sroubovakove bezvladi. (chuckle) Nikomu specificky ho neodkazal a trvalo nam nekolik mesicu nez byl nalezen ve skatuli. Byl predan nasemu ajtakovi, s nimz mam prijemne vztahy, tak vetsinou je to na mne, abych ho poprosila, at ten srouboak vytahne a neco s tim termostatem udela.
Jeste bych vsak poznamenala, ze ve zdejsim klimatu v lete je klimatizace pozehnanim. Kdyz se pouzije s rozvahou.
ioannino, velmi pěkné!
Skoro by se člověku chtělo na hradě bydlet. Můj zámek pomalu vychládá a člověku se tam pomalu nechce nejen bydlet, ale ani úřadovat. Natož v tý zimě přenášet bedny se špurkama. Es kommt der Tag a objeví se tu fejeton, jak může být krušný život mezi bednama od banánů (chuckle)
Huráá – tvuj popis krusného zivota domovníka za polárním kruhem .. ééé .. pracovníka muzea v krásném zámku vzdy potesí! (clap) (clap)
Nezabiju, nemůžu … (think) (rofl)
1. Kdo by napsal barbary? (fubar)
2. Pokud bych to zkusila, asi bych to nepřežila (znám Io 😛 )
3. Pokud bych to zkusila a náhodou přežila déle než Io, asi bych to nepřežila díky Penny (toivo) .
4. Nemáme si co vyčítat. Taky jsem slíbila rozhledník a ještě nemám.
5. a hlavně: kdo by napsal ty barbary?
Mám podobnou čerstvou zkušenost s větráním v hotelovém pokoji v Londýně. Po vstupu do pokoje nás ovanul mrazivý vzduch. Poměrně dlouho trvalo, než jsme přišli na to, že je zapnutá klimatizace. Podotýkám, že venku bylo necelých 20 st. Přísun arktického vzduchu jsme zamezili přetočením kolečka z modré polohy na červenou, i tak bylo ale docela chladno.
Další problém nastal před spaním, když jsem nutně potřebovala otevřít okno (větrám za každého počasí, MLP v zimě spí s čelenkou 🙂 ). Vyklápěcí okno šlo sice otevřít, ale nikde nebyla žádná páčka nebo tak něco, kterou by se dalo okno v otevřené poloze stabilizovat. Hodlala jsem za tím účelem použít trepku svého syna, ale ten ji úporně bránil s tím, že ji nebude hledat na ulici, až spadne. Nakonec jsme použili několikrát přeložený Evenening Standard. Tak nevím, jestli okna byla skutečně nevětrací anebo my jsme byli tak málo nápadití a příslušný fígl k otevření jsme jen neobjevili.
s blížícím se přechodem větrám často a ráda.
Jak při spaní v bytě, tak i v MHD.
V bytě občas ráda něco změním nebo předělám a cestování si přímo ordinuji.
V čem ale jsem konzerva, to jsou rodinné a přátelské vztahy.
Míša
Jo, ten kdyby viděl, jak je doma otevřeno úúúúplně všude a všechno, zatímco on se pěkně povaluje na pláži na sluníčku, doma se větrá, tak ho asi klepne.
Budu to muset včas zavřít, aby se vrátil aspoň do relativního teplíčka domova.
Nenávidím jakékoliv přestavby nábytku, jsem tvrdě konzervativní a kam jsem co postavila kdysi, protože se mi to tak líbilo a vyhovovalo, tam to chci mít. Jen sem tam nějakou pitomost přemístím, ale to je tak vše.
Časem jsem ovšem byla postavena před problém, že je to tady u nás tak mrňavé, že přehozením pár skřínek se prostor zvětší. Tak jsem to udělala a docela si libujeme – já i kocourci. Větší prostor stejně byl určen hlavně pro ně.
Protože jsem chladnomilný člověk, co nenávidí vedra, tak nemám ráda přílišné teplo ani doma. A k tomu miluju čerstvý vzduch. Ovšem MLP je opak. Takže když přijdu, okamžitě otevřu okna aspoň na vyhlídky a okamžitě začnou protesty. On je spokojený ve svém smrádku a teplíčku, já dostávám záchvaty. Po pootevření oken se okamžitě strojí do flísové mikiny a teplých ponožek a lká jak Kubelíkovy housle, že mu je zima. A to může být venku 33° a v bytě 28° je to stejné. Nechápu to, ale halt každý jsme jiný. Já bych taky nemohla ležet na pláži celý den na sluníčku jako on a on by zase nelezl v zimě po horách jen v triku a lehké bundě.
oprava: Jana baví….
Na spaní mi vyhovuje chladnější vzduch. Tudíž v noci spím s dětmi při otevřeném okně.
Nábytek u nás stěhuje každé ráno během snídaně Jeníček. jsou mu dva roky. Za otcovu židli přitáhne další dvě a říká tomu tunel. Jen, co dostaví, dvojče Iva proleze. Jan baví stavět, Ivanku prolézat.
OT – prostě se MUSÍM pochlubit (blush)
ani jsem v tom náporu nestihla poprosit o palečky, ale zvládla to i bez nic – Kačenka minulý týden obhájila diplomku a včera úspěšně složila státnice!!!!!! (h) (h) (h) … a je z ní pokud vím Mgr. (ale fakt ne farmaceut, já si asi na tyto tituly už nezvyknu)
Gratuluju šikovné magorce … ech magistře a její hrdé matičce.
P.s. – chvilku jsem přemýšlela, jestli nepíšeš o kočičce (wasntme)
Ygo, já tě i chápu – když vidíš podpis, co se ode MĚ tak asi dá čekat, žejo (chuckle)
jsem si vlastně dodatečně uvědomila, že ona je i DiS., takže má titul před i za jménem :O :O :O … můžu já jí vůbec ještě tykat??? 😀
Muzes – ale jenom po puldnech (chuckle) .
A vís co, az já napísu, ze dceruska obhájila (dá-li pambu a vsichni svatí), tak budu pri tom metat kozelce (nod) … jenom, abych se toho ve zdraví dozila.
Chichi, máš pěkně otitulkovanou dceru (wasntme) , Bedulko. (inlove) Blahopřeju k takovému mimořádnému úkazu Tobě i Kačence. (h)
(rose1) Blahopřeji (rose1)
Gratulujuuu!
(To nic, já zas ne a ne pochopit, proč bych lékárníkovi měla říkat „učitel“… (chuckle) )
gratulace (rose1) (h) (rose1)
Šikovná dívčina, gratuluji (h) … teď by to chtělo ještě nějakou práci, co by ji uživila a případně i bavila … (h)
JJ, děkuji – tu práci co ji baví ona má (h) (y) (h) (s uživením už je to ve školství horší, naštěstí její poloviček je na tom přece jen o něco líp)
Tak to je ideální stav (h) … práce co baví a muž, co na rukou nosí :* … ať jí (jim) to dlouho vydrží (sun)
JJ, to jsi trefila hřebík na hlavičku! Znám tyhle nevětráky a větráky až příliš osobně. Poslední dva roky jsem seděla v jedné kanceláři (tedy byla mi do kanceláře přidělena – protipóly se nepřitahují, ale jsou si přiděleny nadřízenými) s VYHRANĚNOU nevětruší! To byly strašné dva roky pro mne, takřka průvanovému člověku. Celoročně jsem brzy ráno, než přišla dlouuuuho větrala, vymrzala, během dne, kdykoliv odešla na toaletu jsem hystericky vyskakovala k oknu a větrala. Nejhorší byla jihomoravská vedra. Ani mrňavý větráček jsem nesměla pustit. A ptáte se proč jsem se neohradila? Tvrdila, že jen ovanutí troškou čerstvého vzduchu u ní způsobuje zánět ledvin a ona fakt bývala dost často nemocná. Tož tak. Byla to moje nejhorší léta v zaměstnání a nejenom pro tohle. Jinak to byla bezva ženská, s kultivovaným humorem a velmi, velmi chytrá a kamarádská 🙂 !
Ráda větrám, nerada průvanuju. Změny jsem odjakživa milovala a taky se mi jich plno dostalo – naštěstí většinou těch dobrých. Ovšem jak jdou léta, snáším lépe ty změny, které si naplánuju, méně ty, které mě zaskočí. I ten tuláckej neklid, který jsem určitě podědila a koluje mi v krvi, jako by se kapku usazoval 😛 Nijak si nestěžuju, s neklidným myšlením mám zábavu i tehdy, když bydlím na jednom místě a nehýbu nábytkem 😀
Teda pančelko JJ (inlove) , to je zas těžké téma na domácí úlohu. (nod) (whew)
Vzduch potřebuju, ale průvan těžko snáším kvůli páteři i dutinám. Miluju spát při otevřeném okně, ale odstěhovala jsem si postel od něj do nejdál, aby na mě netáhlo a nabyla mi v noci taková zima. (chuckle)
Nábytek nepřestavuju, toho jsem si užila v dětství. (tmi) Ale po odstěhování synáčka jsem si postupně přetvořila jeho pokoj ve svůj pokoj, a moc se mi ta změna líbí. Vlastně jsme v posledních letech částečně upravili a zrekonstruovali byt, ale ten styl je stále stejný. I nábytek v obýváku a jeho rozmístění je stejné, jako když jsme se nastěhovali. (nod) Protože lepší asi být nemůže. (chuckle)
Takže vzduch ano, průvan ne, změny a pokrok ano, ale jen mírné a v mezích zákona. (wasntme)
Přeju všem krásný den. (h)
Jsem to trochu zmotala, chtěla jsem říct, že i nový nábytek v obýváku je hodně podobný tomu třicet let starému, což právě dokládá ty mírné změny v mezích zákona, chichi.
„… Miluju spát při otevřeném okně, ale odstěhovala jsem si postel od něj do nejdál, aby na mě netáhlo a nabyla mi v noci taková zima … “
tak tato věta nemáááá chybu (rofl) (rofl) (rofl)
Průvanu a větru se bojím. Při našem stěhování když jsem byla čtyřletá jsem v průvanu dostala zánět středního ucha. Tenkrát nebyla antibiotika, bubínek mi praskl. Tatínek po zánětu středního ucha měl po celý život chronický zánět a špatně slyšel. Věděl dobře jak zánět bolí a tak u mne seděl a četl mi pohádky, do dnes si pamatuji ilustrace té knížky. Moje maminka taky nesnášela průvan.
No a já teď bydlím ve městě kde neustále fičí od moře. Trpím nepředstavitelně. Je mi vysloveně fysicky zle.
Změnami v mém životě se to jen hemží. Teď už měním jenom v mysli, síly na realisaci nemám. Neustále něco měním v představách. To se asi nepočítá jako změny, co? (think)
Hmmm. Větrám ráda, resp. v uzavřených prostorách se mi obvykle dělá blbě (smrad není podmínkou). Však taky mě věčně bolí záda/loket/rameno… ono to proudění vzduchu má i svoje stinný stránky 😛
Změnu mám ráda, ale nesmí to být pořád… konkrétně doma mám raději ten klídek a realizuju se spíš při výletech a tak 😀
Ještě O.T. když už mám výjimečně tu příležitost a jsem ráno doma:
V PÁTEK JE PRAŽENÍ – NEZAPOMEŃTE PŘIJÍT – podrobnosti na Nastěnce.
V užším kruhu rodinném jsem známa coby větrák-maniak. Nejbližší přátelé si na návštěvu u nás automaticky berou svetr navíc. Kromě jisté Louk, které je tam vedro! 😛
Kdosi kdysi kdesi řekl nebo napsal, že změna je život. Změnu mám ráda. I když, s přibývajícím věkem, nepovažuji za nutné neustále hýbat nábytkem. Ovšem, když někdo žije, už několik let, v rekonstruovaném domě, změn si užije ažaž.
Víte, kolik věcí je ve staré koupelně samostatně stojící na dvoře? Tu je nutno zbourat. No,sekačku mohu dát na půdu. Ale kam ji dám na jaře? Kam se zahradním nářadím,vrtačkou, bruskou, a drobnostmi jako šroubováky, kleště, pilníky, krabicemi s vruty a krabicemi na tříděný odpad? To samé se týká zadní místnosti, kde budujeme novou koupelnu. Jo, zavařeniny do sklepa, ale kam s vysavačem?
Jo, změna je život, ale většinou je to o nervy.
Změny ano, ale průvan nééééé.
Dodatek; průvan né, ale větrat je nutno! (chuckle)
Dodatek 2. (místo toho sežraného)
Průvan néé! Ale větrat je nutno.
Dveře do dvora jsou u našeho domku, od jara do podzimka celodenně otevřené. Nejen, že se větrá, ale kdo má pořád běhat otevírat? Napřed jedné, potom třetí, kocour a ta druhá chce taky.
I u nás jsou přes léto věčně otevřené dveře na zahradu (kdo má těm zvířatům taky furt dělat vrátného, že) i v práci jsou většinou otevřené dveře na chodbu a často i okno. Větrat ano, ale průvan moc nemusím, zvlášť když je venku mráz. Nábytek nepřestavuji, ono to u nás moc nejde a změny moc nemusím. Jsem narozená ve znamení býka a tudíž jsem dost konzerva (např. manžela mám už 23 let a ve stejném zaměstnání jsem 20 let a obojí mám ráda). Ale nemyslím si, že bych vedla nudný život.
Takže u mne čerstvé povětří s provětráváním života, tak docela nesouvisí. 😉
Také znám jedince, kteří neustále přestavují nábytek, je otázka zda stejně razantně řídí svůj život.Já nepřestavuji, náš nábytek je hodně stabilní – neboli těžkej jak kráva. Ale vzhledem k tomu, že jsme se co pár let stěhovali, dělali jsme časté inventury majetku i životů. I tak jsme nalézali občas zajímavé věci – Kubovi byo při našem posledním stěhování pomalu dvacet a našli jsme v papírech rozhodnutí, že nám ho berou do jeslí.
Otevřené dveře a okna mám od jara do podzimu a v šalinách mi vždycky vadila zavřená okna (obzvlášť když pršelo, tak ta vlhkost snad ještě zhoršovala ten normální smrad). Ale změny zas tak moc ráda nemám. Chci na ně být připravená. A nesnáším přesunování nábytku. Obvykle je stejně nejlepší ta první varianta 🙂 Ale mám ráda takový ten úklid typu debordelizace- provětrá zatuchlé kouty a prosvětlí příbytek- ale zas na něj musím být připravená a mít na něj chuť, jinak ho provádím s děsným odporem…
Moje babička milovala změny natolik, že prý každou sobotu přestavěla v bytečku nábytek. Děda byl přes týden za prací a vracel se v sobotu večer – potmě. Rozluka sice nebyla, ale jak říkám – děda byl přes týden pryč 😀
Doma je od jara do pozdního podzimu trvale otevřeno ven. Takže se větrá (někdy až průvan mlátí dveřmi). V práci mám otevřené dveře na chodbu a často i okno. Tudíž papíry mají občas letecký den…
Ale jinak mám ráda klídek, žádné velké změny či přesuny. Nee – raději proudění vzduchu než života (chuckle)