Středeční ráno bylo kupodivu teplé, bylo 6°C. Jasná obloha a lehký větřík věštily pohodový den. Ještě jsem si ve spacáku četl, než auto začalo ohřívat sluníčko. Pak jsem teprve vylezl ven a začal s ranní rutinou v táboře. Ohýnek zanedlouho plápolal, kafe se vařilo, člověk byl opláchnut a den začínal nabírat příjemnou stránku.

Kolem osmé hodiny jsem se vydal, jen tak nalehko jako včera, na průzkumnou vycházku po okolí. Cestou zase fotím, co pokládám za zajímavé nebo pěkné. V buši jsou četná termitiště, zhruba 80 metrů od sebe. To aby si vzájemně nelezli do zelí. Potkal jsem opět pěkného ptáčka s rudou náprsenkou, flame breasted robin. A také jsem narazil na čerstvě vyhrabané „wombatiště“. Tedy panstvo, to jako by v buši pracovaly velké zemní stroje. Soustava velenor, spíš tunelů na menší vláček a všude plno čerstvé hlíny.

Však něco bude na fotkách na Rajčeti. Asi kilometr od tábora jsem se prodral dosti zarostlým bušem ke skalnatému korytu potoka Morong a zase bylo co fotit. Jak peřeje, tak krásné tůně, kde v parném létě jeden najde velmi příjemné osvěžení. Asi po 2 hodinách poletování po buši se vracím do tábora, vytahuju noutbůka a začínám bušit do klábosnice to co právě čtete. Toto jsem vydržel do oběda, tedy nic moc, zblajznul malou konzervu tuňáka v oleji s chlebem, sbalil fidlátka a popojel po okolí.

Cestou jsem se stavil na místě zvaným King Pin. Je to jen asi 300 metrů od cesty v buši a kde když je vlhko jsou pěkné tůňky, ale dnes už je spíš zase sucho a tůňky se nekonaly. Vracím se k autu a pokračuji na známé místo nedaleko brodu přes potok jménem Box. Tady se zabydluju a zase sedám s noutbůkem a pokračuju s psaním, než to všecko zapomenu. Kolem půl třetí mám sezení dost a vydávám se na průzkumný výšlap po cestě jménem „Box creek trail“.

V potoku Box teče jen trocha vody a pod brodem se dá přeskočit. Šel jsem jen půl hodiny po cestě bušem a pak jsem se vrátil. Nebudu svoje vetché tělo moc pokoušet. V táboře jsem ještě půl hodiny bušil do klábosnice, abych si pak na ohýnku opekl buřta, tak jako včera večer. Pivo na zapití dnes nebylo, žádné jsem nenašel a tak jsem to spláchl čajem.

Jak se sešeřilo a ochladilo, tak jsem zalezl do tepla spacáku a tentokrát jsem si na noutbůku pustil české kino, stažené z You Tube. Už jsem si jich stáhl přes 300 a ani nevím, jestli je všechny stihnu shlédnout. Opravuji, slovenské kino, „Fontána pre Zuzanu 1“ no nic moc. Tento večer se jaksi dříve a více ochlazuje.

Čtvrteční ráno za úsvitu mě vítá jasnou oblohou a pěknou jinovatkou. Teploměr v autě sice hlásí 1°C, ale evidentně je aspoň 2 pod nulou. Takže údaje tohoto měřidla teplot budu muset vždy aspoň o 2° do mínusu korigovat. Auto je pěkně obalené ledem a já se v čerstvém vzduchu věnuju táborové rutině. Záhy v kempu hoří malý ohníček a bublá voda na kafe, člověk je opatrně opláchnut, na plavání to dnes není, a vozidlo zkonsolidováno na další popojetí.

Vydávám se přes brod po cestě Box creek, podívat se jak to dál vypadá. Zanedlouho dojíždím k odbočce na „Emperor creek Trail“. Tuto ignoruji a pokračuji po cestě Box Creek. Na odbočce na kmeni stromu tkví oznámení vyvedené rudými písmeny. Oznamuje, že v okolí byla položena otrávená návnada na zdivočelá prasata, která jsou zde ekologický problém.  Tento jed, známý pod jménem 1080 se zde široce používá ke kontrole zdivočelých prasat, psů, koček, lišek a podobně. Takže pokud máte sebou svého čtyřnohého přítele, tak je vhodné v těchto místech zaměstnat úvazek.

Tyto cesty jsou zde vybudovány za účelem hašení požárů buše. Aby se měli hasiči kudy k ohni dostat. Jen tady v okruhu čtyřiceti kilometrů je těchto, místy dosti divokých cest, kolem 100 km. Takže je kudy se toulat po buši i s autem.

Okolí cest je rozmanité a buš po dvou vlhkých letech dosti zarostlý. Místy jsou kouzelná místa na táboření a místy také bahenní pasti na auta a někde po nedávných vichřicích spadlý stromek přes cestu, mnohdy o průměru přes půl metru. Proto je radno sebou vozit motorovou pilu a nějaká lana na odtažení překážek z cesty. Když uvidím něco, co mě zajímá, tak zastavuji a jdu se projít. Prostě pohoda.

A tak jsem asi po 10 km dorazil na další rozcestí, tentokrát s cestou jménem „Mount Emperor Fire Trail“. Dávám se po ní a tato mě vede přes hluboké údolí a brod v malém potůčku, aby záhy prudce stoupala do svahu. Asi po 5 km pomalé jízdy jsem na dalším rozcestí, tentokrát s cestou jménem „Mubedah“.

Začíná být těch cest a odboček na moji sklerotickou paměť nějak moc a tak vyndávám a zprovozňuju GPSku. Hledám se, kde to vlastně jsem. Technika mě bezpečně našla a její pomocí vidím, že to je asi jen 5km k prašné silnici po které jsem před dvěma dny jel na Kanangra Walls. Dávám se tedy pomalu tímto směrem, cesta je dosti divoká. Sleduju na GPSce jak se pomalu blížím k dobré cestě kterou znám a těším se, že se zase rozjedu.

K cestě jsem však nedojel. Zasáhl všemocný osud nebo nějaký dobrák z národního parku, který to tu všecko spravuje. Na mé cestě na mě vyjukl velký parní, tedy dieselový, vál. Stál tu jen tak a blokoval cestu. Všude kolem hustý buš. A pěkná cesta jen 20 metrů dál. Po pěší obhlídce situace couvám s autem asi 50 metrů, kde je trochu místa na otočení a jedu zpět tam odkud jsem přijel až na rozcestí s cestou Box Creek.

Pak po této na tu cestu na kterou jsem mířil, ale nedojel. Po této jsem kousek popojel a zanedlouho odbočil na další lesní cestu, vedoucí k řece Kowmung. Tato mě zavedla k odbočce cesty Morong creek a po této jsem zamířil do míst, kde jsou velice pěkná místa na táboření u potoka Morong, ale tentokrát na druhé straně brodu než včera.

Na místě jsem kolem desáté hodiny dopolední, vybírám si místo aby nade mnou nebyly velké větve mohutných eukalyptů, co zde rostou a které tyto svoje velké větve bez upozornění rády shazují i za klidného počasí a zabydluji se. Nic moc, je to otázka tří minut, jen přeorganizovat věci v autě. Beru si foťák a vydávám se na procházku po okolí.

Snad jen poznámku k těm padajícím větvím velkých eukalyptů. Taková větvička má mnohdy v obvodu více jako kmen vánočního stromu na náměstí a protože to je dřevo velice tvrdé, tak je i velice těžké a taková větévka váží několik set kilo a někdy i přes tunu. Takže když upadne, tak vykoná svou práci. Jsou známy případy zdemolovaných aut a zabitých lidí co klidně spali ve stanu.

Stále jsme v kraji žulových balvanů a skal a koryto potoka je velice fotogenické. Také je zde nám už s druhé strany známý brod, ale i když ten by problém nepředstavoval, tak přístup a výjezd ano. Asi po půldruhé hodince bloumání po okolí zasedám u auta s noutbůkem a dopisuju, co se událo, abych to zatím nezapomenul. Při psaní kolem mě poletoval a potravu hledal pěkný malý ptáček, velikosti vrabce s krásně žlutě zbarvenou náprsenkou. Tento se zde jmenuje „Eastern Yellow Robin“

Nedalo mě a pokusil jsem se o fotku. Byl dosti krotký, ba co dím, docela oprsklý. Pak už je čas oběda a po obědě siesty, že ano. A ta se, jak známo, nemluvňatům a starším lidem doporučuje. Protože bylo pěkně slunečno a pecen hřál, tak jsem si hodil karimatku jen tak na zem, ulehl a usnul jako Bumbrlíček.

Když jsem se po druhé odpolední vzbudil, tak jsem už byl trochu ve stínu a teplo mě nebylo. 11°C ve stínu a podle GPSky 1 180 metrů nad mořem. Navíc, po obloze se začínají honit mráčky a vypadá to na změnu v krásném počasí. Vydávám se na další výšlap po okolí. Rostou zde opravdu pěkné a velké eukalypty. Ty nejvyšší odhaduju tak na 40 metrů.

Kolem poletují ptáčci a hledají potravu. Je to malé hejno „superb fairywrens“ Malurus cyaneus. Zdejší náhražka sýkorek modřinek. Tyto se pohybují velice rychle a často poletují a tak se mě podařilo vyfotit jen jednu samičku. Zanedlouho se sluníčko kloní k západu a od potoka začíná čišet chlad. U ohníčku si dělám večeři a pak zalízám do spacáku a na noutbůku čumím na kino. Venku moc teplo není a v autě je docela útulno.

Páteční ráno mě vítá modrou oblohou a přívětivou teplotou. Jsou 4°C, a tak jakmile první paprsky sluníčka olíznou auto, opouštím teplý spacák a jdu probudit ohníček. Opláchnu člověka, uvařím si velký kafáč životabudiče a jdu se projít po okolí, abych přes noc ztuhlé tělo trochu rozpohyboval. Jaksi se dnes do toho musím dost přesvědčovat, asi se změnila konstelace hvězd a člověku se jaksi nechce. Nebo bude změna v počasí.

Jak se tak potuluju, tak pojednou začínají na obloze přibývat mráčky a začíná pofukovat svěží větřík. Tak se obracím směrem ke kempu. Za necelou hodinku jsem zpět a za tu dobu se stačilo téměř zatáhnout. Mě to ale vůbec nevadí, protože nastala doba návratu. Po lehkém občerstvení přeorganizuju auto k přesunu a krátce po desáté dopolední se loučím s tímto pohostinným místem. Jeden nikdy neví, třeba to je naposledy.

Po necelé půlhodince pomalé jízdy cestou v buši dojíždím na prašnou silnici vedoucí na Kanangra Walls a po této směřuju k asfaltce a po ní přes osadu Edith k domovu. Když jsem dojel na asfaltku a mezi farmy, tak se mě otevřel pohled do okolí a vidím, že od jihozápadu se žene hradba černých mračen s deštěm. Náležitě se rozfunělo a já se sunu stále před hrozícím deštěm k domovu.

Podařilo se mě dojet před deštěm, hodinu po poledni. Akorát jsem z auta vyndal foťáky a noutbůka a pak začlo pršet a ochladilo se. Přišel „southerly change“, čili změna od jihu a to v této krajině zpravidla znamená déšť a ochlazení.

Takže výjezd do buše se vydařil a můj člověk pookřál. Zrovna tak jako naši Habsburci po mém návratu. Samou láskou mě málem sežrali. Asi jsem jim musel neodolatelně vonět, objeli mě celého svými blemstáky a funěli při tom blahem.

Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2012_od_14._do_18._srpna_Kanangra_a_okoli/