Ráda bych vás seznámila s koutkem naší země, na Jižní Moravě, ale jehož severní cípek už zasahuje do Východočeského kraje. Rozkládá se směrem na sever od města Boskovice a má kouzelné jméno. Říká se mu Malá Haná.

Do Malé Hané jsme přijeli jednoho horkého srpnového odpoledne z města Letovice. Jako malá jsem městečkem v údolí Svitavy, projížděla s rodiči dost často, protože jedna z babiček bydlela v České Třebové. Na vysokém kopci se vypínal zámek, kolem kterého tenkrát vedla státní silnice. Letovický zámek byl už tehdy vlastně ruina. Dnes, kdy má svého soukromého majitele je to pečlivě opravovaný objekt a vypadá velmi nadějně.

Naše první zastávka s pánečkem a Klérkou byla právě na Letovickém zámku, kde jinde, než na obědě v zámecké restauraci 🙂 Ta je v bývalých zámeckých konírnách a opravená s velkým citem. K tomu příjemná obsluha, Klérka dostala automaticky misku s vodou… dál už nemusím nic dodávat, že? Mohli jsme si i s Klérkou prohlédnout zámek, pejskové mají totiž přístup. Ale Klérka už je stará a my měli před sebou hlavní odpolední návštěvu, bývalého sanatoria u města Jevíčko, na Malé Hané.

Zámek Letovice

Silnicí kroutící se v zalesněných kopcích, přes Velké Opatovice jsme dojeli do Jevíčka. Jevíčko je krásné starobylé město, jemuž dal statut královské město už Přemysl Otakar II. Leží totiž na bývalé, důležité obchodní stezce spojující Olomouc s Prahou. Je přirozeným centrem Malé Hané.

Malá Haná je Haná je geologická sníženina, která se táhne od města Boskovice,25 kmseverně k městečku Trnávka. Místy je široká 3 km, někde i5 km. Přirozeně odděluje Drahanskou vysočinu na východě od Českomoravské Vysočiny na západě. Na severu ji ohraničují kopce Podorlické vysočiny. Je to vlastně takové krásné, dlouhé, táhlé údolí, ohraničené bohatě zalesněnými kopci. Úrodná půda a mikroklima umožňuje věnovat se zemědělství. Celým údolím se táhne od severu k jihu silnice, tu a tam se křížící s vlakovou tratí.

Nedaleko Jevíčka stojí od počátku 20. století sanatorium a to byl cíl našeho výletu. V tomhle sanatoriu se totiž rehabilitovala jedna naše přítelkyně po poměrně těžkém úrazu pánve. Tak jsme ji byli navštívit. Po šílených peripetií naštěstí skončila v brněnské Úrazovce a ta jako jedno z mnoha trauma center na Moravě, využívá služeb rehabilitačního ústavu v sanatoriu. O tomhle léčebném zařízení jsem věděla, ale že objevím architektonickou lahůdku, posazenou v lesnatých kopcích, to jsem zase až tak netušila 🙂

Sanatorium Jevíčko

Takže něco z historie. Konec 19. století byl svými objevy RTG a objevem původce tuberkulózy začátkem tvrdého boje mezi medicínou a touhle pro tehdejší lidi fatální nemocí. (Něco o ní vím, můj tatínek měl TBC, v době těsně poválečné, kdy už nastupovaly léky jako sulfonamidy, končící razantním, heroickým antibiotikem. Kdyby těchhle nastupujících léků nebylo, domnívám se, že bych nepsala toto povídání, neboť tatínek by nemoc, která je pro dnešní generace něčím naprosto neznámým, nepřežil. Já sama jsem musela do svých sedmnácti let chodit každý rok na tuberkulinové zkoušky).

Takže jedním z rozhodnutí medicíny 19. století v Evropě, bylo zakládání sanatorií a to zvláště v horských oblastech s příznivým klimatem pro potření téhle zabijácké nemoci. Známe všichni, z různých románů od Remarqua, paní Macdonaldové a spol. Naprostý klid, pacienti leželi na krytých terasách celé dny a dýchali čistý osvěžující vzduch a dávali plicím šanci se zvetit a uzdravit.

Jevíčské sanatorium se začalo stavět ještě za Rakousko-Uherska v roce 1914, ale protože vypukla první světová, tak stavba byla pozastavena. Jenomže počty raněných vojáků stoupaly a bylo potřeba je někde léčit a doléčit, bylo rozhodnuto část sanatoria urychleně dokončit pro potřebu válečné mašinérie. Teprve v roce 1918 začalo sanatorium sloužit svému původnímu účelu – léčba žen nemocných tuberkulózou.

Byla dostavěna hlavní budova s lehárnami, ale kapacita nestačila, takže se dostavovali další pavilony v nádherném prostředí lesů, pavilon pro lehčeji nemocné, kostelík, pavilon pro zaměstnance atd. Všichni architekti podílející se na těchto dostavbách ctili původní záměr prvního architekta, ing. Flora a postupovali ve stejném kontruktivistickém duchu.

Sanatorium Jevíčko

V padesátých letech se zařízení modernizovalo, upravily se operační sály, zázemí pro zaměstnance. Jednotlivé pavilony se nacházejí v přírodním lesoparku, který nese prvky arboreta. Je vidět na přiloženém albu Rajčete.

V dnešní době se v sanatoriu, nesoucím jméno Odborný léčebný ústav, zabývají plicní, ale také jako jediní v republice i mimoplicní tuberkulózou, nespecifickými plicními onemocněními a léčebnou rehabilitací. Mimochodem k té rehabilitaci – dělají to s vynikajícími výsledky. Znám několik lidí, kteří od vzniku rehabilitační části v roce 1995 prošli nechtěně touto léčebnou, vrátili se zpět do pohyblivého života a jsou velmi, velmi spokojení.

Stejně jako kamarádka, kterou jsme byli navštívit. Dnes už je doma, pilně rehabilituje dál a já pevně věřím, že brzy zase bude pádit po našich luzích a hájích s pesanem po boku 🙂

Další fotky najdete zde: http://dig.rajce.idnes.cz/Letovice,_Jevicko,_Mala_Hana

Dodatek: dnes už kamarádka chodí bez berlí!!!