Milá zano, díky Tvému cestování jsem se vrátila do dětských a mladých let,kdy jsem žili v Mostě. S rodiči jsem prochodila za ty roky nejen České středohoří, ale velmi blízké hory Krušné.Z paneláku, do něhož jsme byli odstěhováni ze zbouraného Mostu, jsem z jedněch oken vzhlížela přímo ke krušnohorským kopcům, druhá strana bytu mi dovolovala pohled na blízké vyhaslé sopky.Bořeň, Zlatník Raná ,Milý a ještě spousta dalších v nejbližším okolí to jsou moji velmi dobří známí. V Poohří jsem znala spousty nádherných míst a nemohla jsem se tam vynadívat hlavně zjara, když se všude při Ohři rozprostřely nádherně bílé a nekonečné koberce sněženek a bledulí. Milešovku jsem zlezla mnohokrát a dokonce několikrát i v noci. Z Ústí nad Labem se totiž na Milešovku každoročně pořádaly noční pochody ještě za dob mých VŠ studií. Takový výšlap a noční výstup nebyl jednoduchý a pochod byl i dost náročný, ale byla jsem mladá, plná sil a hlavně jsem ještě viděla jak rys.Dnes bych tohle absolvovat už nemohla.
Házmburk mi učaroval taky už dávno a byla jsem tam mnohokrát. České středohoří je vážně nádherný kraj, který však taky velice utrpěl těžbou uhlí. Veškerá krása přírody se tam skrývala pod silnými nánosy prachu a popílku a byla vžda tak zaprášená, že se tam ani pořádně nedalo chodit, aniž by člověk neměl plíce plné prachu a exhalací. Ale stejně se tam občas vracím a s Tebou jsem svů rodný kraj procestovala ráda. Středohoří jsme měli doslova za humny Mostu a do Krušných to bylo taky kousíček.A oklí Stadic je nádherný kraj taky. Už jako malou holku mne ty mylinkaté sopečné kopečky kousek od Mostu vždy lákaly ke zlézání. Mí rodiče měli pochopení, takže mnhokrát jsme třeba při jízdě s naším wartburkem do nedalekých Loun zastavili pod některým bezejmenným a už jsme na něj šplahali. ty kopečky bývaly porostlé takou hustou suchou a ježatou trávou a bávala na nich velká spousta mateřídoušky a taky jahůdek, kterým se u nás říkalo truskavce, a které byly velice sladké. taky šípků, trnek a všejijakého býlí tu byvávala množství. jen se kvůli exhalacím příliš sbírat a využít nedaly. Dnes už jsou okolí Mostu , Středohoří i Krušné daleko čistější, ale pamatuji se velice dobře, jak jsme při výstupu na Lovoš zírali přímo na lovosickou chemičku, z jejíchž komínů se valila obrovská oblaka doslova oranžového dýmu.No, ty časy jsou minulostí a jsem ráda, že dnes žiju v jiném a zdravějším kraji. V Bělé jsme letos už neuvěřitelných 22 let, ale na krajinu kolem Mostu, Litoměřic a Loun stejně nezapomenu.Doufám, že se tam vrátíš, zano ,a zas mi připomeneš další koutky tohoto kraje.Je tam nádherně hlavně zjara. Takové Opárenské údolí s nekonečnými sady růžově rozkvětlých jabloní stojí zato procestovat.A kdo by neznal aspoň název Stadice, nemůže být rodem Čech.Mávám Tobě, cestovatelko, a zdravím všechny přítomné. Odběhla jsem na chvíli z kuchyně,jdu zas zpracovávat rajčata.Zavařuju je ve vlastní šťávě podle Tebe, zano,suším je podle Hany W. Dnes jsem se sice snažila nepsat verzálami, ale časově to vyšlo na dvojnásobnou dobu a překlepy tam budou jistojistě taky. Bohužel chyby ve vlastním textu nevidím, což je velmi smutné vzhledem k mé býbvalé učitelské profesi.Mějte se tu krásně a užijte si zbytek víkendu podle svých představ.