Jela jsem nedávno přes Mendlovo náměstí. Současně s rekonstrukcí kolejí se tam rozhodli vyměnit i nějaké to do země zakopané potrubí. A na připraveném potrubí – světe div se – si hráli dospělí.
Byli celkem čtyři. Jeden z nich balancoval po rouře s výrazem provazochodce, který se vydal po laně přes Niagáru. Dva další si zkoušeli scénu z Hříšného tance, při níž dvojice hlavních hrdinů tančí tam a zpět po kmeni stromu položeném přes vodu. A čtvrtý seděl na potrubí a nezřízeně se bavil.
Nebyl sám. Parta dělníků, která chystala pro to potrubí výkop, se i při práci uchechtávala. Cestující čekající na trolejbus stáli zcela nezvykle otočeni jiným směrem, než odkud měl vůz přijet. A lidé spěchající do nemocnice se zastavovali, brblali něco o potrhlém chování, ale na očích jim bylo vidět, že to nemyslí až tak vážně.
Je krásné hrát si. S láskou se díváme na skotačení dětí i zvířecích mláďátek. Usmíváme se a v oku máme nostalgii. Hra přece už dávno nesluší dospělým.
A to je omyl. Hrát si znamená objevovat nové. Hrát si znamená věřit světu, že je dobrý, že nám neublíží a nemusíme být strnulí a ve střehu. Hrát si znamená vybíjet svou energii tak, jak je to správné, zábavou, nikoliv agresí.
Proto ráda vidím, když si i dospělí hrají.
A pokud z nich přitom netáhne jako z lihovaru, tím lépe.
Pekne hraci historky. (h) Chet, zejmena v mladsich letech, si moc pekne hral. Vymyslel si prekrasne intriky a hral slozite kanadske zertiky na kamarady. To by bylo na delsi psani. Musim si vybrat tu pravou. 🙂
Pekne hraci historky. (h) Chet, zejmena v mladsich letech, si moc pekne hral. Vymyslel si prekrasne intriky a slozite kanadske zertiky na kamarady.
Níže k diskuzi o skákací gumě:
Hi, hi, naše generace ještě gumu neznala, ještě nebyla vynalezená 8-| . Skákali jsme panáka. Ale nedávno jsem měla v ruce takovou pěknou šňůrku, tak jsem si s ní začala hrát s kamarádkou takové to předávání na prstech. Chvíli trvalo než jsme si na to vzpoměly jak se to dělá, té legrace co jsme si užily!!!
Přebíračka – už jsem to taky naučila obě mláďata 🙂
Guma a panák byly snad na denním pořádku, když jsme chodily s holkama ven. Kromě toho jsme taky hráli (spíš hrály, kluci se toho, pokud vím, neúčastnili) tzv. „školku“ se švihadlem nebo s míčem. Se švihadlem to byla desetistupňová série skoků od jednoduchého až po složité (třeba trojité, s překříženýma rukama, pozadu apod.), s míčem to bylo taky deset různých hodů míčem o zeď, mezitím se muselo třeba tlesknout, otočit se jednou, dvakrát apod. a pak ten míč zase pochopitelně chytit. Gumu, panáka a švihadlo jsme skákaly kdekoli, na míč bylo nejlepší trafo před naším domem, mělo jednu vysokou hladkou zeď bez oken a bez vrat, o tu to šlo báječně. Pamatujete na to?
Dodnes si ráda hraju, jakkoli a kdykoli. Hra je radost a je osvobozující, je to fajn.
Jo tohle byly čistě holčičí hry i za a u nás 🙂
skákací guma, tu znám i já,napřed jsm eskákaly panáka, pak kostku 1-10 a nakonec od cca 3.třídy ZDŠ i gumu. jsem ročník 1968.
Jo a pro hravce: uzdravte plyšová zvířátka!
http://www.parapluesch.de/whiskystore/test.htm
To jsem tak přišla do Ikey. Mají tam houpačky. Můžou se zkoušet. Bolely mě záda. Lehla jsem si na to jejich houpací kolo a relaxovala. Šla kolem malá holčička a překvapeně hlásí: Paní…!
Paní se houpe, řekl tatínek a honem ji odváděl pryč, aby jí to nezačalo připadat normální. 😀
OT – potřebuji rychle Betu naučit psát (rofl)
Pravidelně pojišťuju psa na dovolenou (pojištění nákladů na veterinární léčbu zvířete v zahraničí). A tentokrát změna – z tiskárny vyjela příloha „seznam pojištěných zvířat“ , pak jsou uvedena data Bety (datum narození, pohlaví, číslo pasu, číslo čipu) a dole je kolonka PODPIS POJIŠTĚNÉHO (rofl) (rofl)
Nechce spolupracovat – je falešně březí a chce dopojistit všechny plyšáky, že prý pojedou s náma…
To je fór! To může vymyslet jenom šiml!
Otiskni jí tam tlapku. 🙂
A samozřejmě připište všechny plyšáky, co kdyby se jim něco přihodilo.
plyšáci nejedou, už jsou falešné matce odebráni… Jsem zvědavá, jak bude Vilík bránit svého spacího plyšáka (košišku od Domi) (chuckle)
Jinak vždycky jsme Tygra a Dynu (plyšová dýně) vozili. Tedy bez pojištění…
(rofl) Chci vidět Betu, an drží pero a zapisuje si do pasu bandu plyšáků (rofl)
Otiskla bych jí tam tlapátko (jen jestli by aršík papíru stačil (chuckle) ) a vedle bych podepsala v.z.(a svoje jméno) (chuckle) . To by mohlo projít, třeba to někoho trkne, že tam mají blbost.
doplním… ještě je v závorce dodatek „případně podpis zákonného zástupce“. U dětí bych to chápala, ale jsem zákonný zástupce u psa ??
No celé to pod pojištěním zvířete nedává smysl (chuckle)
Omyl,dává! A sice ten, aby pojišťovna měla kvalifikovanou výmluvu, proč neposkytnout plnění. 😀
(rofl) (rofl) Jinak preju prijemnou cestu.
Návštěva s manželem se vnořili do bazénu, tak jsem si odskočila dohnat čtení, než se k nim přídám, abych nebyla nespolečenská.
Především Pů – ze srdce vřele gratujujůůů a vůbec se ti nedivím, že jsi se rozjel mezi regály, vždyť na takovéhle blbnutí máš tu nejlepší „omluvu“. Já ani takový skvělý důvod nemám a také si občas stoupnu na nákupní vozík a zarejduji s ním do „vozovny“. Ale jen na velkém parkovišti, když vozík po vyložení obsahu vracím.
Kdysi dávno jsem si chtěla „zablbnout“, když jsme si s mým budoucím manželem a bratrem vyjeli na Mělník. Po výborné večeri v zámecké restauraci mě kašna na nádvoří zlákala tak, že jsem vylezla na její obrubu a že ji obejdu „tanečním krokem“. Asi v polovině jsem do ní žuchla a domů jsem jela vysvlečená do spodního prádla, zabalená do deky, kterou můj budoucí manžel naštěstí v autě měl. No jó, bylo mi krásných 22 let a nakonec bylo štěstí, že jsem se nechtěla takhle blejsknout ještě před večeří.
A ještě se vrátím k článku o vosách. Před třemi dny jsem v garáži viděla poletovat tři vosy. Nalétávaly k proutěné „míse“, zavěšené na zdi. Tak jsem jí nadzvedla a v ten moment mi jedna z vos dala pigáro. Přesně doprostřed vrchu hlavy. Děsně to zabolelo a pálilo jako čert. Vosí hnízdo musel zlikvidovat manžel (varován okolí předem postříkal), já z garáže zbaběle utekla. Říkala jsem si, že to tak bolí proto, že na té šešulce není žádná měkčí podestýlka kam by vosa píchla. Jenže do rána se otok sesul dozadu doprostřed hlavy, ta celá bolela jakoby mě do ní někdo praštil. Další den se mi udělala velká boule za uchem a ještě dnes mám menší bouli v zátylku, furt to bolí jako po modřině. Tedy takovéhle žihadlo jsem ještě nikdy nedostala a štípnout mě těch vos víc, tak jsem asi zkončila na pohotovosti. Třeba mě štípla rozzuřená královna – tedy jstli ji vosy také mají jako včely.
A z Rusty se stal okamžitý miláček našich hostů.
Tedy Maričko, ono se říká, že žihadla přímo do hlavy jsou nejhorší, asi kvůli té tvrdé šešulce a možná se trefila do nějaké pitomé malé cévky, takže ta reakce je takhle bouřlivá. Anebo měla infikovaný sosák. Kždopádně jsi měla ihned použít syrovou sibuli. Sice trochu páchnoucí vlasová kosmetika, ale jistě by zaúčinkovala 😉 . A v té kašně jsi se měla vykoupat (happy) , tak jako v tom italském filmu Sladký život (nebo jsem název popletla?)?
Maričko, to muselo být opravdu hrozné – s tou vosou. Nemáš doma kromě cibule třeba nějaký Fenistil, nebo tak? A nějaká antihistaminika? Na hlavě bych se takových projevů docela lekla (whew)
A nepochybuju, že Rusty okouzluje – umí to i přes fotky (inlove)
Alex, to jsem zapomněla napsat – ano, já tu radu s cibulí hned vyzkoušela (vymačkala jsem na kousanec šťávu a pak ještě dala kostku ledu) !!!! A zřejmě to fungovalo, protože na špici hlavy jsem otok neměla a tak si říkala, že bolest přejde a bude hotovo. Jenže otok se z vrchu hlavy přesunul nazad a postupně až na ten zátylek. Ta mrcha mi musela napíchnout nějakou cévku.
Dede, denně si beru Zyretc
A JJ, zapomněla jsem článek pochválit, stejně jako fotky krásných kočičáků od Dana(Sharky). Vůbec se mi líbila celá diskuze. 🙂
Díky (blush) . Taky jsem si diskuzi moc užila (h) .
To Chet jednou spravoval takove ty drevene krovy pod strechou volne stojici budovy dilny na pozemku. Stal na zebriku. Kouknu z okna a vidim Cheta utikat. Jsem si rikala, to jsem nikdy nevedela, ze junak je tak hbity. 🙂 No, stalo se, ze oddelal nahnile prkno, a ocitl se tvari v tvar nastvanemu velkemu vosimu hnizdu. Chytl snad 20 bodancu do rtu, po tvari a na ruce. Jo, prikladala jsem citron, ale stejne desive otekl. Zejmena spodni ret se menil pred ocima v chobot a jedno oko nemohl otevrit. Rikala jsem mu par dnu slune. (chuckle)
Totéž dnes málem potkalo našeho souseda na chatě. Měnil TV anténu a když otevřel zevnitř leta nehybné okno, navíc kryté okenicí, zjistil, že mezi okno a okenici se nastěhovaly vosy, kterým byla manipulace s oknem silně proti mysli. Soused naštěstí stihl okno rychle přibouchnout a teď řeší, co dál, protože kabel od antény jinudy vést nemůže. Naštěstí měli v místní sámošce obrovskou pixlu Biolitu proti létajícímu hmyzu, takže počkáme do půlnoci, to už bude tma a hlavně chladno a zahájíme chemickou válku, t. j. okno opatrně pootevřít, Biolit vystříkat na hnízdo a okno rychle zavřít. Zítra napíšu, jak jsme dopadli.
Hlavně opatrně, postavte pořádně žebřík, ať nedopadnete dopíchaní tvrdě na zem, vím, o čem mluvím …
Zadařilo se. Všechny vosy mrtvé, hnízdo shořelo na ohníčku a ani jedno pigáro. Když jsme zamořili prostor mezi oknem a okenicí biolitem, chvilku to bzučelo, pár bojovnic vypadlo, ale už neschopných letu a následně úplně uvadlo, zbytek zahynul uvnitř hnízda. Po půl hodině jsme otevřeli okenici, hnízdo odlomili do papírového pytlíku a ráno spálili. Biolit vyvětral ven a je klid.
Tahle historka je od kolegy, ale kouzelná. Zkrátka: kdo si chce hrát, je lepší mít s sebou děti:
Kolega je strýčkem čtyř kluků, kterým neprozřetelně slíbil, že je vezme na cyklostezku a po ní kamsi za město. V mládí na kolečkových bruslích jezdil, tak co. Jenže pak ho napadlo, že by si to mohl osvěžit. Nejdřív ke svému překvapení zjistil, že brusle se už nepřivazují řemínky na boty a nejsou dvoustopé (tady asi budou všichni vědět, o čem mluvím (chuckle) ).
I zapůjčil si in-liny a šel trénovat na asfaltku za domem. Než si to osvěžil, byl dost často na zemi. A kolem chodili lidi a říkali: koukejte se na toho (wasntme) starýho, jak tu blbne.
Druhý den vyrazil se synovci na cyklostezku. A když občas ztrácel rovnováhu nebo náhodou spadl, říkali lidi: koukejte, tatínek, moc mu to nejde, ale kvůli dětem se tak snaží …
Myslím, že za rok za dva dám za asistence mladých poslední pokus naučit se jezdit na kole (rofl)
To ještě neumíš ??? :O Já jsem měla pocit, že umět plavat a jezdit na kole je součástí základního vzdělání 😉
Plavu podle hesla: „Fyzik se neutopí (chuckle) “ (protože ví, že hustota lidského těla při nadechnutí je menší než hustota vody, a pokud je dostatečně obalen sádlem, tak se neutopí tuplem). No přeháním, plavu solidně.
Ale s kolem mám problém. Každé mě shodí, asi bude v nepořádku rovnovážný systém (můj, kolo ho zapíná, až když se rozjede 🙂 ).
Tak to zkusím ještě jednou, a jestli budu zase furt na zemi, koupím si tříkolku.
No a když jsme u toho plavání, tak básničku:
Já mám tisíc newtonů,
bojím se, že utonu.
Neutoneš, neboj se,
Archiméd tě vynese.
(f)
Tak nemusí to být jen špatným rovnovážným systémem – náš Honza, který se narodil císařem, měl značný problém se naučit na kole jezdit, ve škole v TV obrovský problém s koordinací rukou a nohou. Byla jsem učitelkou dotázána, jestli nemá LMD nebo LMO, že jsou to typické příznaky. Nakonec ty blbosti zvládl poté, co si ty cviky rozdělil na kousky a povídal si u toho, jak to má dělat. Tělák přežil a teď si píská, protože na UPOLu nemá TV 😉
Já jsem asi jenom levá … (chuckle)
Vzhledem k tomu, že se občas převlékám do kostýmu a hraju si na historii, tak si hrát asi umím 🙂
Ale pokud jde o civil, vzpomínám si, že jsme před pár lety (v době kovbojských kozaček zvaných koně) utíkala do Kauflandu na takový ten pojízdný chodník do dolního patra. Spěchala jsem moc, abych vyzvedla včas dceru v baletu, a můj drahý utíkal za mnou. Boty měly hladší podrážku, takže když jsem smykem zahnula, podjely mi nohy a vyletěly do vzduchu. Doapdla jsem přímo na zadek a místo rozpačitého vstávání jsem dostala nezřízený záchvat smíchu. Zvedla jsme se, až jsem dojela dolů. Mušketýr se smál úplně stejně. Budili jsme veřejné pohoršení a ošklivé pohledy, ale v tu chvíli jsme si připadali jako malé děti, spadl z nás ten stres „stihnu-nestihnu“ a bavili jsme se přenáramně 🙂
Celý život se nám vždycky někdo snaží přistřihnout křídla. Nedejme se a hrajme si. Jestlipak si pamatujete na holčičí skákání, takový ten kroksunkrok a koleno dopředu a zase druhá nožka anebo střídání noh při poskocích tak, že jste skoro stáli na místě a přece jste poskočili. Všechny jsme si na to vzpomněly, dělaly jsme to napříč dívčím spektrem , město i vesnice. Taky jsme to nedávno zkusily napříč 50 až 65 letým spektrem. Kolem dokola to způsobilo podezření, že jsme se více ovínily v hospě.
Dokud si umíme hrát, žijem !!!! (rofl) (y)
Milá JJ, díky za každý hravý počin a sláva mu. (h)
Milá Jenny, tohle poskakování neznám, ale mohla bych na příští zvířetnickou slezinu vzít gumu. Tu sestavu, co se skákala s gumou kolem kotníků, bychom snad ještě hromadně zrekonstruovaly, ne? (u) (sun) (rofl)
Na infarkt při tom snad nedojde, takže ne (u) , ale (h) !
Zrovna tuhle jsme se sestřenicí tu sestavu „přes gumu“ zkoušely vydolovat z paměti. Nakonec jsme přišly na to, že si sice vzpomínáme, ale gumu máme moc krátkou a ještě ke všemu nám chyběla popelnice místo třetí holky 🙂
Hi, hi, naše generace ještě gumu neznala, ještě nebyla vynalezená 8-| . Skákali jsme panáka. Ale nedávno jsem měla v ruce takovou pěknou šňůrku, tak jsem si s ní začala hrát s kamarádkou takové to předávání. Chvíli trvalo než jsme si na to vzpoměly jak se to dělá, té legrace co jsme si užily!!!
Prima, budete předcvičovat (inlove) ! Když si vypářu gumu z tepláků, bude jí dost (chuckle) …
Z gumiček, vytahaných z té teplákové gumy se dá udělat zajímavý hudební nástroj. Potřebujete prázdnou krabičku od sirek, tři sirky, tedy spisovně zápalky a něco s vlasovým ostřím, čili žiletku, (použitou), nebo břitvu, (po skončení práce preventivně obtáhnout.) Zvoleným řezným nástrojem uděláme do boků krabičky sadu zářezů, na svrchní stranu položíme dvé zápalek a do zářezů vtáhneme gumičky. Taháním za vyčnívající konce nástroj naladíme, třetí zápalku použijeme coby trsátko. Je to vynikající, zejména když se nato hraje při hodině matematiky, nebo jiného otravného předmětu.
Krakonoši, mám mizernou představivost, ale je to tak, že položené zápalky tvoří „krk“ nástroje? Syn zrovna nastoupil na gymnázium, tak bych mu chtěla zpříjemnit studium 🙂
Nechápu, asi jsem blbá. Obrázek by nebyl? (blush)
Obrázek by, bohužel, nebyl. Je to tak, že krabička se položí na stůl štítkem nahoru, do bočních hran, t. j. do těch, kde štítek přechází do škrtátek se udělají zářezy, kolmé na delší stranu štítku. To znamená, že zářezy svírají s oběma hranami úhel 45°. Ty dvě sirky se položí na štítek hned u hran, je logické, že souběžně s delší stranou krabičky a přes ně se položí gumičky, coby struny. Ty dvě sirky jsou tam proto, aby ty gumičky neležely na tom štítku. Výška tónu je dána napnutím gumičky a krabička působí tak trochu jako ozvučná skříň. Pokud potřebujete hlasitější zvuk, vložte do krabičky před zhotovením zářezů elektretovou mikrofonní vložku s připojeným stíněným kablíkem dostatečné délky.( V GM elektronic cca 35 Kč za vše). (Po zhotovení zářezů už krabičku nejde otevřít a hlavně přesně zavřít, protože zářezy zasahují i do ,,šuplíčku“). Potom už stačí na volný konec kablíku naletovat 3,5 jack, zasunout do mikrofonního vstupu zvukové karty a kochat se.
A pro jistotu: celek připomíné koleje, obrácené naruby, t. j. ty dvě sirky kolejnice a gumičky pražce, to vše položené na té krabičce.
Dobrovolně se hlásím místo popelnice, pokud mě taky necháte skákat. 🙂
Znamenám si: JJ dodá gumu z tepláků (to jsem teda zvědavá, kolikery tepláky na to padnou) a Io bude třetí. Moderní doba totiž do této hry přinesla nečekaný zádrhel. Plechové popelnice už téměř neexistují a plastová popelnice neudrží předepsané úrovně „jedniček (kotníky), dvojek (do půl lýtek) atd.“ (rofl)
MILÉ DÁMY-JJ A JENNY, SE VŠÍM N JEN SOZHLASÍMA ŘEHTÁM SE TU PŘI VZPOMÍNCE NA STUDENSTKÁ LÉTA, KTEROÝ JSTE VE MNĚ VYVOLALY. JELI JSME TEHDY S FAKULTNÍM PĚVECKÝM SBOREM NA ÚPLNĚ PRVNÍ ROZSÁHLEJŠÍ ZÁJEZDOVÉ TURNÉ DO MAĎARSKU. BYLO NÁ CCA 120 LIDÍ-
MLADÝCH STUDENTÍKŮ A ČTYŘI SKVĚLÍ DOSPĚLÍ K TOMU. POKLIDNÉ LÁZEŇSKÉ MĚSTEČKO ZAŽILO ŠOK, JELIKOŽ JEHO ÚZKÝMI A AŽ NUDNĚ POKLIDNÝMI ULUIČKAMI SE PLAZIL HAD TĚCH 120 LIDÍ. V ČELE HADA POZPÁTKU POSTUPOVAL NÁŠ SKVĚLÝ SBORMISTR-TOMÁŠ FIALA, JIAK DOKTOR A DOCENT FILOZOFIE V JEDNÉ OD SOBĚ A ROZMÁCHLÝMI GESTY CELOU SUITU DIRIGOVAL. UŽ NEVÍM, JAK NÁPAD VZNIKL, ALE NAJEDNOU JSME SE SEŽADILI, KRÁČELI JSME JEDNOU NOHOU PO CHODNÍKU, DRUHOU PO SILNICI, DRŽELI JSME SE ZA RAMENA A SVORNĚ VYŘVÁVALI NEUMĚLÝM, BO IMPROVIZOVANÝM OSMIHLASEM PÍSEŇ ZE SNĚHURKY. HEJHOU, HEJHOU A TRPAJZLÍCÍ JDOU…. ATD ATD . PROŠLI JSME TAK PŘES NÁMĚSTÍ A NĚKOLIKA PŘILEHLÝMI ULIČKAMI NA TĚCH MAĎARSKÝCH LÁZE’NSKÝCH HOSTECH BYLO JASNĚ VIDĚT, ŽE VUBEC NECHÁPOU, OČ JDE. NĚKTEŘÍ SI JEN DOSLOVA VDUCHU ŤUKALI PRSTEM NA ČELO, OSTATNÍ SE JEN U SMÍVALI NEBO SE I NAHLAS SMÁLUI. ZKRÁTKA SITUAC BYLA TAK SPONTÁNNÍ, ŽE NÁ VŮBEC NEPŘIÚPADLO, ŽE BYCHOM TEN LÁZEŇSKÝ KLÍDEK NĚJAK NARUŠOVALI. NAKONEC NAŠEHO LIDSKÉHO HADA STOPL MÍSTNÍ STRÁŽNÍK A JEDEN Z KANTORŮ, CO S NÁMI BYL JAKO TLUMOČNÍK, MUSEL HORKOTĚŽKO VYSVĚTLOVAT, ŽE JSDE VLASTNĚ O OBYČEJNOU ŠTUDÁCKOU B SRANDU A RECESI. NO, BYLA NÁM SICE KŘIDÝLKA PŘISTŘIŽENA, ALE STEJNĚ TO STÁLO ZA TU LEGRANDU.
Lenko! Ctrl a +, Ctrl a +, Ctrl a + – třeba 20x po sobě. Po každém kliknutí se to od dost zvětší. Moc se omlouvám, ale ty kapitálky vážně bolí do očí.
Mně se to taky dost špatně čte, hlavně pokud je tam překlep (to se stává každému), tak občas přemýšlím, co to vlastně mělo být.
LenkaS velmi špatně vidí a proto píše v kapitálkách.
Renčo, já to moc dobře vím, jen jsem se Lence snažila (už několikrát, pravděpodobně bezvýsledně, poradit). Takhle to jde nazvětšovat i na 1000 a víc procent, kdy už jsou písmenka na monitoru snad 5 cm velká, ta vidím i svým levým, skoro slepým okem. Určitě by to líp přečetla, i by se jí líp psalo (a nám četlo). Samozřejmě, že existují i další možnosti, nechtěla jsem to komplikovat. Prostě mě jen mrzí, že to nezkusila, no.
NO, ASI NEJSEM NEJCHYTREJSI, ALE MNE TO CTRL A NA ZVETSENI NEFUNGOVALO. DISKUSE S LENKOU V KAPITALKACH JSOU DOBRE ZAVEDENOU TRADICI TOHOTO SERVERU. BYLY DOBY, KDY SE PATRILO K ZAVEDENEMU ZVYKU LENCE V KAPITALKACH I ODPOVEDET. A NAPROSTE VETSINE LIDI TO NEVADI. NEBO SE ASPON O TOM NEZMINUJI. MNE OSOBNE JE TO SUMA FUK A LENKY VZPOMINKY A POSTREHY SI RADA PRECTU. JA ZAS PISU KOMENTARE BEZ DIAKRITIKY, PROTOZE TO ZAS VYHOVUJE MNE. NA KLABOSNICI DIAKRITIKU NEMAM, JDE TO NEJAK OBEJIT (VIZ MARICKA), ALE NA TO JEDNAK NEMAM CAS A JEDNAK MOJE DYSLEKTICKA BYTOST PISICI DVEMA AZ CTYRMA PRSTAMA SI NE VZDY PAMATUJE ZE „Y“ JE „Z“ A NAOPAK A JAK SE PRESUNOUT Z CISEL NA HACKY. POKUD TO NEKOMU VADI, TAK TEN CUDLIK NA BOKU, KDE SE MUZU PRESUNOUT O KOMENTAR DOLU CI NAHORU BY TO MEL VYRESIT K VSEOBECNE SPOKOJENOSTI. KRAPET EMPATIE A TOLERANCE NEZASKODI, ZE ANO, PRATELE.
Přehozené Z a Y je úúúúúžasný vynález … ale dá se to nastavit tak, že i na české klábosnici je Z a Y tam kde má být. Stačí když si člověk přidává ve Windowsech klávesnici nevybrat „Česká“ ale „Česká QWERTY“.
A mimochodem, můžeme být rádi, že nejsme frantíci. Ti mají klávesnici ještě podstatně víc domrvenou. AZERTY (chuckle)
Hanko, ty klávesy se musejí držet naráz, pak to jde (před chvílí jsem si zkusmo vyrobila 1500 %). Nebo je dole na liště takové pravítko, v jiných verzích prohlížečů lupa, a tím se to taky zvětší velice rychle. Možná to ale ve starších vezích prohlížečů není, nevím, v tom případě se velice omlouvám.
Česká klávesnice se dá přepnout natošup zvolením jazyka vpravo dole na liště, ale asi to tam u vás nemáte předem nachystané, tak to možná nepůjde.
To, že jsem se ozvala, není nedostatek empatie, Lenku vlastně chápu, ale mírné roztrpčení nad tím, že jsem tu já (i mnozí další) několikrát radili velmi jednoduchý postup nápravy – a nic.
P.S. Nejsem žádný počítačový guru, naopak, jen jsem holt chtěla poradit něco, na co jsem náhodně přišla a zdálo se mi to fajn.
Omlouvám se, ale lepší popis je držet Crtl a mačkat + tolikrát, až se to zvětší do té velikosti, která vyhovuje. Pro zmenšení použít tlačítko – .
Ano, tak to je, díky za „polopatické“ vysvětlení. Sama mám taky nazvětšováno fest, taky špatně vidím, ve velikosti 100 % to skoro nepřečtu.
Tak já naštěstí, i když nosím brýle, tak na monitor ještě vidím 😉 . Ale z vlastní zkušenosti vím, že se ty klávesové zkratky blbě vysvětlují. Ten blbý a nešikovný jsem doma já (blush) , použít zkratku o třech tlačítkách je pro mě skoro nepřekonatelný problém…Holt s rukou, ve které si člověk přesekne loketní nerv, se některé věci moc špatně dělají.
Milí Zvířetníci,
nakukuji na skok, díky za chválu. Kdo si hraje, nezlobí, a pokud má k tomu s sebou děti nebo psy, není pro okolí ani za rohaté zvíře (wasntme) (nod) . Hlásím se tady do klubu těch, co ještě dovedou udělat vostudu na veřejnosti (blush) . Hlavně že je nám při tom dobře a smějeme se, protože veselá mysl půl zdraví (a čistota druhá, takže jsme zdraví celí (happy) ).
Přeji sluníčkový den všem. (sun)
a kdo spí , taky nezlobí 🙂
http://ryba42.rajce.idnes.cz/Srpenec_2012/
A ani chleba nechce 😀 .
Jsou nádherní (h) .
Tedy, z těch fotek je cítit taková neuvěřitelná pohodička (inlove) Jen ta jedna černuška focená na schodech buď něco vysvětluje nebo možná protestuje proti focení (chuckle) A ty kytišky jsou taky moc pěkné – jak to že si jich čičáci nevšímají? Kocúr našich mladých má sice kytišky zakázány, ale když nejsou doma, tak občas nějaký list nebo dokonce větvičku „uzme“ a to už si nedovedu představit, kdyby jim doma něco kvetlo (headbang)
Nad lidské chápání je nejen to, že v bytě se 16ti kočičkami přežívají kytičky ale i ten fakt, že kočičky jakoby vyplňují prostor aniž by byly vidět více než tři.
Kytičky doma jsou hájeny tvrdě a nekompromisně Věruškou, kočičáci jsou vychováni a vědí,že nesmí,porušuje to Krtek, ale stačí na něj houknout a ihned toho nechá. Spací a pohodoví jsou, Věruška jim vládne spravedlivě a všichni do jednoho ji respektují. Na tu fotku ,kterou zmiňuješ,se juknu a dám ti vědět,kdo to je a co kdo komu vysvětluje 🙂
tak na fotce je černej Šmihulák (bratr mojí Pidikočky) a zívá (chuckle)
Zase velice pěkný článek, milá JJ (inlove) , na výtečnou (y) . Umíš moc dobře koukat i psát. (clap)
Hlásím se mezi hravce, sice už to ne veřejnosti není to, co bývalo, ale alespoň malou „vostudu“ ještě pořád dokážu na veřejnosti udělat. 🙂
… když vzpomínám na příklad, tak třeba na karlovarské kolonádě jsem ku potěše dětiček předváděla pantomimu daleko dřív, než to tam bylo běžné. :* (chuckle) A vůbec jsem vždycky byla spíš tajdrdlík. 🙂
Přeju všem krásný den (h) a ano, hrajme si, neb kdo si hraje, vůůůbec nikdy nezlobí. (wasntme) (chuckle)
Moc hezké zamyšlení – jen bych dodala, že podle mého všichni Zvířetníci, resp. lidé v majetku pesa nebo čičáka si umějí hrát a hrají si velmi rádi. U nás doma je dodnes oblíbenou zábavou, když páníci lezou po čtyřech a schovávají se za rohy dveří či nábytku a jakmile je pesíš objeví, tak udělají BAF, načež pesíš se na místě otočí a pádí do jiné místnosti, aby za pár vteřin opět opatrně nakukoval za rohy, odkud se to BAF ozve. A vy, co tohle taky praktikujete, určitě víte, jaký nádherný výraz přitom mají pesové (chuckle) No a venku zase hráváme s pesy třeba fotbálek s míčem, který je míň nafouklý, aby se dal dobře popadnout do psí papuly a pádit s ním s páníky hulákajícími „dáš to ssssem“ v patách… Na chalupě nás přitom rádi pozorují okolní sousedi ze svých verand, ale někteří se přitom nesmějí, tak jsme holt za totální cvoky, ale hlavně když nezlobíme (tmi)
Hru na BAF musím zkusit!!!
Dokud Penny dobře viděla, mrkaly jsme na sebe. Ona ležela u postele, já seděla u stolu. Dokázaly jsme na sebe mrkat a mrčet hodiny. 🙂
Jinak snad nepřekvapí, že jsem z rodu věčných hravců…
Přesný postřeh. Hra (u lidí i zvířat) je spojená s pocitem bezpečí a sytosti. U domácích zvířat je častější (jak pocit bezpečí, tak hra). Člověk, který si umí hrát, je člověk, který dokáže mít pocit uvolnění a bezpečí. Škarohlídi si nikdy hrád nebudou – pořád v nich hlodá pocit, že by se „ztrapnili“ – je z nich vidět, že jsou ve své pozici nejistí a nevěří si. Na takové pozor!
Evi, slova psaná zlatým písmem. Vyjádřila jsi to naprosto přesně.
Ano, ano svatá pravda, huhuhuhu, jen aby se neztrapnili,takoví jsou nejhorší. (headbang)
Mám ráda hravé lidi a mám ráda absurní situace – užila jsem si obojí a doufám, že budu užívat dál. (rofl) Prima postřeh, milá JJ! (inlove)
Kdysi dávno se mi jeden extra kousek taky povedl. Šli jsme z jakési akce, večer v půl jedenácté u zastávky Jindřišská. Tehdy tam byl Frionor a hned vedle nějaká konfekce. Mamina se zahleděla do výkladu a: ,,Hele co říkáš tomuhle obleku“? Nevím, co mne popadlo, ale zareagoval jsem obratem o 180°, zařval hlasem mentálního retarda: ,,Hele, papů“ a začal okouzleně koukat a ukazovat na mořské potvory za výlohou. Celá zastávka řvala blahem a mamina se mnou týden nemluvila.
No vždyť jo. Já včera na nákupu tlačil těžký vozík a klouzaly mi boty a najednou jsem uviděl liduprázdný prostor mezi regály a rozjel jsem to, strhl a povedl se mi krásný smyk se skluzem asi tři metry do strany….no jo no, jednaštyrycet je mu a blbne jak malej jarda. 😛
To je strašně dobře, že blbneš. Gratuluji k výhře v životním zápase ( a nemám na mysli ten smyk). Když člověk shodí takové břemeno – to se to blbne (h)
Milý Pů, nejsem člověk závistivý, ale schopnost blbnou na veřejnosti Ti závidím. Marně jsem hloubala, proč v soukromí dokážu moc hezky blbnout a před lidmi ne, a nakonec jsem došla k tomu, že to je asi pozůstatek základů konzervativního učitelského vzdělání – učitel musel hru řídit, koordinovat, samozřejmě se i zapojit, ale vždy s odstupem, nadhledem.
Dnes už to tak není a je to dobře – věřím tomu, že třeba právě Myš je z těch kantorů, kteří se dokážou bezvadně odvázat… (dance)
Jo, v tom samém obchodě jsme na sebe u pokladny házeli „ksichty“. Umím jeden skvělý, říkám mu „uintatherium“. Myš odpovídala ksichtem „asio flammeus“. 😀
Takovéhle „blbnutí“ miluju! Dokud člověk umí blbnout, má mladou mysl.
Pů, byla jsem se vzdělávat a uniklo mi tvoje vítězství! Sláva ti, ty jsi pašák… ty jsi štastný, já mám radost – tak at nám to vydrží!
Naprostý souhlas. Hrát si je velmi potřeba. Proto si budu příští týden hrát s panenkou – v panenkovém kurzu za velký peníz (fubar)
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Máš pravdu (nod) Život se nesmí brát jen vážně, musí v něm zbýt prostor pro radost a úsměv a trošku toho hraní (inlove)
Dnes jdu před dovolenou naposled do školy, a nějak mám úplně plný diář. Klušu – v sedm mám první „bod programu“
Drž se, Xerxová. Ten první den před dovolenou a první den po ní by neměly být, člověk odchází z práce totálně vyždímán. Ale jak to udělat (think) ?
Užij si severu, Betky a Vilíka a určitě o tom napiš (h) .