Po nepříjemném zánětu průdušek, kdy jsem se po dva měsíce bezúspěšně snažil vyplivnout můj pajšl, se mě to doma začalo zdát trochu fádní. Začly mě svrbět podrážky mých toulavých bot a tak jsem naházel pár věcí do mého auta, jinak pojízdné maringotky kde vařím i spím, a vydal se ven.
Počasí předpovídali přívětivé, máme tu zrovna konec zimy a v buši i v zahradách kde co začíná kvést. Vhodná doba jet zkontrolovat tyto zázraky přírody tam, kde jim je nejlépe. Do divokého, netknutého buše. V srdci Evropy se takovým porostům říká prales.
Jako zasloužilý penzista, pobírám zdejší starobní penzi už 6 let, jsem si vše nachystal, že vyjedu v úterý ráno, když se vzbudím. Dozvuky průduškového kašle mě vzbudily ve dvě hodiny v noci. Pokoušet se spát? Ani omylem! Jede se ven! A tak jsem si dochystal pár věcí, šel s Habsburky na procházku nočními ulicem,i aby jim to nebylo líto, že jim na pár dnů odjedu. Navíc, mohli jít na volno, o půl třetí ráno je ve zdejších ulicích živo jako na hřbitově. Plně toho využili a teď jen doufám, že takové procházky nebudou vyžadovat každou noc.
Za necelou hodinku jsme se vrátili, vystrkal jsem auto z garáže a Habsburky do ní zavřel. Je to jejich ložnice. Ještě jsem si na cestu uvařil a vypil pořádný hrnek kafe a už kopnul do vrtule. Bylo 3:40 ráno.
Provoz na silnici je jen mírný a skoro vše jen kamiony. Přejezd Modrých hor od nás na západ se udál bez dramat a hladce, jen jsem cestou dočepoval plnou nádrž, abych se pak nemusel starat kde koupit benzin, který je za horami více jak $1.60 za litr.
Za horami, v osadě Little Hartley odbočuji z Great Western Highway doleva na silnici vedoucí do Oberonu. Noční krajina je podezřele světlá a to měsíc ještě nevyšel. Kontroluju venkovní teplotu a digi teploměr co je součástí výbavy auta mě hlásí -3C. Takže krajina je pokryta jinovatkou.
Před městečkem Oberon ze silnice opět odbočuji, směr osada Edith a Kanangra Walls. Při průjezdu touto miniosadou opět kontroluju venkovní teplotu a nyní teploměr hlásí -6°C. Su rád, že jedu v autu a ne na motorce. I za tmy je vidět, že okolní krajina je postříbřená jinovatkou. Zanedlouho opouštím asfaltku a vydávám se na třicetikilometrovou prašnou cestu na Kanangra Walls.
Vyšel už srpek měsíce a vedle něj i Jitřenka, planeta Venuše. Pomalu se začíná dnít a zrovna projíždím pěkné louky, celé stříbrné jinovatkou. Zastavuji a v šeru rodícího se dne fotím. Uvidíme, co z toho bude. Teplota je -5°C, je to tu 1 200 metrů nad mořem. Na parkoviště u Kanangra Walls dojíždím za východu slunka.
Je skoro jasno, pofukuje čerstvý větřík a je správná kosa. Vše je zmrzlé na kost. Ani ukecaní ptáčci ještě nezpívají. A tak jsem se patřičně přioděl a vydal se těch asi 500 metrů po cestě zbudované i pro vozíčkáře k vyhlídce. Sluníčko zatím povylezlo výše a hluboké kaňony jsou oděny do lehkého závoje ranního oparu. Fotím skoro proti slunku a tak výsledky mohou být zajímavé.
Dlouho se zde nezdržuji, i přes rukavice mě začínají zábst ruce a vůbec mě není horko. A tak jedu na cestu co vede bušem zvanou „Morong creek trail“. Jak název napovídá, tato – mohli bychom říct – trochu horší lesní cesta, vede k potoku jménem Morong. Tento protéká krajinou, kde vládne růžová žula. Ano, pěkně stará, celých 20 milionů let. Je do kulata erodovaná, a kde z ní zbývá už jen písek, tak je v něm hodně zrníček křemene a trochu živce.
Tady v okolí, tím myslím okruh zhruba o poloměru 200 km, se to zajímavě a všelijak geologicky tvořilo. Tomuto okolí se zde říká Sydney basin, tedy Sydneyská pánev. Před 250 miliony lety zde bylo moře, do kterého nanášely mohutné řeky proudící od západu spoustu sedimentu, písku a štěrkopísku. Tento sediment vytvořil dnešní pískovec, známý pod jménem Hawkesbury sandstone, vrstvu zhruba 300 metrů silnou.
Z moře se tak pozvolna stala mělká delta s ohromnými bažinatými pralesy. Tyto tehdejší bažiny se nám proměnily ve vrstvu nádherného kamenného černého uhlí, antracitu, průměrně 60metrů silnou a rozprostírající se pod Sydney a okolí o poloměru 150 km. Takže uhlí na několik tisíc let, pokud se bude těžit jako doposud.
Potom bažiny s tvořícím se uhlím pokryla další vrstva pískovce a zbývající mělká jezera a bažiny se pozvolna měnily v břidlici. Před zhruba 200 miliony lety, v době dinosaurů, byla idyla sedimentace ukončena bouřlivou tektonickou činností neklidných geologických desek. Kolem 95 vulkánů prorazilo vrstvami pískovce, uhlí a břidlice a vše na povrchu bylo pokryto lávou.
Poslední velká tektonická činnost, před 14 – 20 miliony lety pokryla celou tuto oblast 60 metrů tlustou vrstvou metamorfických minerálů. A toto vše bylo nakonec vyzdviženo do výšin téměř tří tisíc metrů a pak začala působit čarodějka eroze. Dnes téměř všude vyvřeliny oderodovaly a v takto odkrytých pískovcích voda vytvořila hluboké kaňony. Jen na málo místech zůstaly vyvřeliny, jako v prostoru našich dnešních toulek.
Ale zpět do přítomnosti. Jedu pomalu, cesta není zrovna nejlepší. Míjím odbočku na hodně divoký chodník, jménem Uni Rover Trail, vedoucí k řece Kowmung a dále na jihozápad. Kdysi jsem se tudy ubíral ve zhruba stejnou roční dobu s krosnou na zádech. Ale tehdy sněžilo a brodil jsem se po kotníky hlubokým, vlhkým sněhem. Dnes pokračuji dále, dokud nenarazím na další odbočku. Tato vede k vodopádům Morong. Parkuji auto v buši mimo cestu a jen tak na lehko se vydávám k vodopádům.
Beru si jen foťák a hůl na opírání mého zvetšelého těla. Je už půl desáté, sluníčko svítí a pofukuje chladný větřík, jak už je na horách zvykem. Jsme zde stále přes 1 000 metrů nad mořem. Cesta vede po zvlněném hřebeni, bušem. S občasným odpočinkem, tělo zatím jakž takž poslouchá, jdu pomalu bušem. Kochám se pěkným okolím, fotím a užívám si to. V chladném vzduchu zatím nebzučí žádný dotěrný hmyz.
Na cestě jsou dosti často wombatí koblížky, kterými si značí svoje území, podobně jako hřebci zdivočelých koní, brumbies. Chvíli mě sleduje pěkný ptáček velikosti vrabce s krásně červenou náprsenkou. Tady mu říkáme „Flame breasted robin“ http://bird.net.au/bird/index.php?title=Flame_Robin
Po čtyřech kilometrech havaje nastává ta správná zábava. Chodník se mění ve strmou stezičku mezi skalami. Je vyznačena mužíky. Hrubý píseček, zrnka jsou 3 – 8 mm velká, působí ve strmém sestupu jako kuličky z kuličkového ložiska a já jsem si ke své holi přibral ještě silnou větev. Cestou jsem se důvěrně seznámil s krásnými fialově kvetoucími keříky lesní boronie těsně u země. Asi po 400 metrech této kratochvíle jsem se dokutálel do skalnatého koryta vodopádů potoka Morong.
To je tvořeno omletou žulou, zrovna tak jako okolní příkré svahy. Jsem zde v horních patrech tohoto vodopádu, který v kaskádách spadá do divoké hlubiny řeky Kowmung, o pár set metrů níže. Kaňon se zde nazývá Morong Deep a je průchozí pouze tak, že se jeden pohybuje korytem řeky šplháním po velkých balvanech a přes tůně se plave. Je to nejnáročnější a nejdivočejší úsek této divoké a těžko přístupné řeky jak mohu dosvědčit z nejedné vlastní a zkušenosti.
Chvíli se kochám padající vodou, fotím, čumím do krásné krajiny a vzpomínám na dávné eskapády v tomto divokém kraji. Pak už mě zývá jen se vyhrabat a vyfunět těch zhruba 400 metrů do strmého svahu a potom 4 km po lehce zvlněném chodníku po hřebeni k autu. Docházím v jedenáct hodin a můj opotřebovaný člověk toho má plné kecky.
S povděkem sedám za volant jedu pomalu dál, asi 5km k brodu přes potok Morong. Tento je dost divoký a tak odjíždím stranou do buše, kde se zbydluju. Slupnu malou kuřecí konzervu s chlebem a s chutí zalehnu a dávám si zaslouženou siestu.
Kolem třetí odpoledne se vydávám na průzkumnou procházku blízkého okolí. Potok Morong teče nedaleko skalnatým korytem a u jeho břehu jsem odměněn. Z hlubokého mechu u břehu, v malé, ale hluboké tůňce, na mě vykukuje vršek láhve piva. Ano, někdo si zde, asi v létě, chladil piva a toto zde zapomněl. Vylovit tento objev bylo trochu zábavné, hrozilo zahučení do tůně s ledovou vodou. Avšak zadařilo se a tak ten večer jsem večeři, na ohníčku opečený buřt a chleba, zapil dobrým pivem.
Importované z EU, podle holandského receptu vařené, jménem Oranjeboom, od roku 1671. Po západu sluníčka se ochladilo, tak jsem zalezl do spacáku, rožnul si mocné světlo s deseti LEDkami a četl si. Dlouho jsem nevydržel, začaly se mě klížit oči a tak jsem spokojen a unaven usnul.
V noci jsem byl párkrát vzbuzen, někdo houpal autem. Když to bylo poprvé, tak jsem pomocí už zmíněného světla rekognoskoval okolní terén a spatřil wombata medvědovitého jak se drbe o blatník auta. Tedy panstvo, takovou obludu jsem ještě neviděl, a wombatů jsem viděl už pěknou řádku. Tento byl jako odrostlé sele a také, jak už tito dobráci mají ve zvyku, silně zaváňal. Skoro tak velký jako menší divoký kanec. Prostě nic na mazlení.
Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2012_od_14._do_18._srpna_Kanangra_a_okoli/
Georgi, ta žulová koryta potoka, to je nádhera. Přijde mi, že jsi to fotil vleže… Nebo je to takový krpál?
ano je to krpál neskutečný
Jirko, fotky krásné, krajina o té ani nemluvě, ale proboha, co chudák Míla, když se pouštíš na takovou cestu a sám!! Nemá strach? Aspoń jednoho Habsburka ssebou?
Krásné vyprávění a spousta pěkných fotografií. Wombat mně nechybí, dá se najít internetem na Wikipedii…
Myslím si, pokud dovolíte, že tu není jen vyprávění o výletu, ale i návod, jak vzdorovat stárnutí a nemoci. K tomu boji proti vládě času patří ovšem i ty potlachy s kytarami a ovšemže s dobrými lidmi. Ať se Vám, milý a obdivuhodný Georgi, ať se Vám daří!
děkuju moc!!!
Milý Georgi, tenhle výlet jsem si s tebou užila – i s tím vstáváním (hlavně proto, že bylo virtuální 😀 ) Miluju taková místa a takové chvíle, jen by mi tam chyběli psi. Proč s sebou vlastně nebereš aspoň Maxe? Je s tím nějaký problém obecně, nebo nechceš nechávat Mílu samotnou?
Jo tak tam to je fšude národní park a tady psi do NP nesmí. Kdyby se vyskytl ranger, tak by to představovalo několik set klokaních dolarů pokuty. Příště budu muset jet někam kde to NP není, i když to bude dál. Kolem Sydney v okruhu 250km jsou NP skoro fšude, kde to není soukromý pozemek, či farma.
No jo, když ono to je v národním parku a do těch tu psi nesmí. Kdyby se vyskytl ranger, tak by to byla pokuta několik set klokaních dolarů. Příště budu muset jet někam kde NP není, i když to bude dál. Kolem Sydney, zhruba 250km, jsou fšude NP a nebo soukromé pozemky a nebo farmy.
Milý jiří, tak já Ti tenhle výlet prostě závidím. Ani to brzké vstávání by mi nevadilo, Zajímavé je, že do úpráce mi vstávání vadí, ale o dovolené a před výletem ne. Muselo to být krásné těším se na pokračování. (wave)
Milý Jiří, upřímně přávidím, i když bych asi měla problém vystartovat na výlet v hodině mezi psem a vlkem (chuckle) Ale zase pro takový zážitek se to vyplatí – a toho kombata bych móóc ráda viděla naživo a vůbec by mi nevadilo, že páchne, až smrdí 😀
OT ke včerejšku: Milý medvídku Pú – přečetla jsem až dnes v komentářích ze včerejška a nádherně mi to projasnilo den (sun) Jen víc takových dobrých zpráv a odteď jen to dobré – a raději ještě lepší přeju i za celou svou smečku (h)
Přidávám se ke gratulaci.Tu krásnou zprávu jsem četla až dnes. Je vidět, že se ta hydra dá porazit. Huráááááááá (clap) (dance) (y)
Tak mě to odmítá podepsat, už jsem se snažila jednou říci, že to jsem já Apina, ale nic. V každém případě zkusím ještě jednou pgratulovat.
Sem se připojím, četla jsem tu skvělou zprávu se zpožděním – a posílám obrovskou gratulaci k vítězství nad zákeřnou mrchou! (rose1) Slááváá!! (rose1)
jejda to jsou krásný fotky!! Nádhera nádherná. Víc než fotky jsem zatím nestihla.
ALE MÁM PROSBU – KDO MÁTE EMILA NA EVU Ž? Nemůžu ho najít.
Mohli byste jí, prosím, hodit tuhleto info:
Hledá se prima rodina pro KUBU – flat coated retriever s PP, je to 3,5 letý zdravý kluk, má hygienické návyky! Pejskek byl objevem v útulku. Kuba je temperamentní flatík, potřebuje aktivní rodinku! Nyní se nachází v dočasné péči v Teplicích u Dana Maděrová, kde si užívá života se smečkou dalších retrieverů
Kontakt: tel: 774071206
email: MaderovaDana@seznam.cz
FOTO ZDE:
http://img5.rajce.idnes.cz/d0501/7/7016/7016567_c3ae6187d19fe054461a07029a615993/images/flet.jpg?ver=2
Napadlo mě nejen, že by třeba mohlo jít o její odchov, ale taky, bych jí chtěla poprosit, zda by to nemohla nějak prověřit, jestli by se nedal dohledat původní majitel – chovatel. Třeba bude zrovna z těch, kdo by rád věděl, kde jsou jeho štěňata a případně by mohl pomoci.
Díky
Petra
Kompletní kontakt na Evu najdeš na stránkách její chovné stanice Tercius – to je ten třílístek v našich odkazech 🙂
Díky Dede
Až na to ranní vstávání by se mi to moc líbilo. Jsem holt ranní spáč a tebou označenou dobu odjezdu považuju za půlnoc. Jen by mě zajímalo- hlásíš se z buše Míle pravidelně, nebo vydrží čekat, až se vrátíš?
A jak vlastně? Fungují tam mobily nebo má George satelitní telefon, nebo kouřovými signály? 🙂
tam kam jezdím já není signál blbafonu ani omylem, satelitní nemám a Míla čeká až se vrátím a nebo doufá že ne. :-))
Delta už je plná, dnes krmíme Dafnii.
http://www.spechato.cz/inzeraty/Nakrm-kocku-Dafnie-id7MTt.html
Dafnie se krmila už včera večer 😉
Každopádně, klik, klik …. pro nakrmení čičiny, která má <100% a nejvíc ze všech krmených 🙂
Já jsem se na http://www.spechato.cz zaregistrovala a tak krmím dvě kočičky denně. Udělali jste to taky tak? (think)
Ty jsi ale šikula – taky jsem se přihlásila a mohla ještě dvakrát přikrmit. Takže to půjde asi 3x za den, navrch jednou nepřihlášená. (y)
Tak to mi zase něco nedošlo. Třikrát denně jako registrovaná říkáš? A jednou jako nepřihlášená. OK, to zkusím i když mi to řeklo ať se vrátím zítra. 🙂
Bětuláskovo a ostatní krmiči, mně se jako registrované podařilo nakrmit dnes brzy ráno jednu ale teď jsem to zkusila a nakrmila jsem všech dvacet. A zkusila jsem to jako neregistrovaná a nakrmila jich dalších pět, pak už jsem dostávala křeč do ruky. Ale tak to vypadá že lze krmit každý den při nejmenším všechny. :O (clap)
Myslela jsem 2x jako přihlášená a 1x nepřihlášená, tedy celkem 3x za den.
Zkusila jsem se podívat na všechny kočičky, přihlášená i nepřihlášená, a Ty máš asi nějaké zakleté princeznovské severské připojení, protože já už ani ťuk. Prostě 3 a šmytec. 😀
Tak asi něco děláš blbě (wait) , protože já taky můžu nakrmit všechny – naklikám si je do panelů a pak každou nakrmím. Pokud z tama odejdu dřív, tak už krmit nemůžu, až zítra.
Smazat historii prohlížeče, obnovit stránku a můžeš klikat, kolikrát vydržíš, když Ti to vyhlásí, že stránka vypršela, načíst stránku dané kočky znovu… a tak pořád dokola …. když už jsme u toho, že to někdo dělá blbě 😉
Dnes to bylo opět super toulání … akorát, KDE JE NA FOTCE TEN WOMBATÍČEK ZVÍCÍ ODROSTLÉHO SELETE?!!! (chuckle)
AD „Je vyznačena mužíky.“ A já bláhová myslela, že mužiky měla jenom Matička Rus (chuckle) .
Taky mi chybí, ten wombat, zbytek povídání je naprosto úžasný, Georg je ale drsňák, takhle se na choroby musí 😀
Nu, když ne wombat, co takhle aspoň drbající se prase? Saki taky ví, jak potěšit … (h)
http://ld.johanesville.net/saki-01-lecba-neklidem?page=18
To já, prosím (blush)
Kdes to vzala??? (clap) (rofl) (clap)
Mám doma celou antologii Léčba neklidem a otvírám ji hodně často 😛 .
Ještě že existuje Zvířetník a Rozcestníky. (clap) Takové výlety už bych já nezmohla, artrosa v kolenou tomu zabraňuje a taky nedosažitelnost, milý Georgi. Jsem ráda když zvládnu psí procházky. Takže díky!!! (bow) (wave)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Takovou procházku bychom si nechali líbit. Nikde nikdo, chladné ráno, voda, ptáci, zvířáta… No nic, jdu do práce (chuckle)
Nádherná „prochajda“! (sun)