Jak už jsem psala dříve, člověk, pokud to přežije, podiví se, co to vyváděl, a vezme si z toho poučení. Po předchozích zkušenostech jsme vždy zkontrolovali, zda je řetěz motorové pily nasazen ve správném směru, nabroušen a dostatečně mazán. Díky tomu nám šla řežba od ruky a na zahradě se kupily prořezané větve a špalky. Ono je sice prima mít trochu klestí na ohníček na opékání buřtů, ale čeho je moc, toho je příliš. Tak co s nadbytečnými větvemi?
Kdysi jsme na to měli lidi. Muž kontaktoval jednoho místního ekologického zahradníka, který si přivezl štěpkovač, naštěpkoval si větve a odvezl si náklaďák prima biokompostu. Ovšem prosit se nechal, až to hezké nebylo, ani nepoděkoval, a navíc si za to nechal tučně zaplatit. I jinak s ním bylo těžké pořízení, možná se muž rozkýve a napíše o tom víc. Takže tohohle pána už víckrát ne, poradíme si vlastními silami. Na pozemku je ohniště, tak ty přebytečné větve zkrátka spálíme.
Jak se vlastně pálí větve? Normálně se rozdělá oheň, ne? Jen si to zkuste, když jste do skauta nechodili, váš pionýrský oddíl do vás cpal jiné, prý potřebnější poznatky, a vůbec jste o tom jenom četli. V našich myslích byla podvědomost, že potřebujeme sirky, podpalovač, noviny, natahat větve na ohniště, a pak by si měla příroda poradit sama.
I zkusili jsme to. Podpalovač hořel nádherně, noviny skvěle, listy na větvích solidně, tenké větvičky málo, silnější vůbec ne. Tak znovu: přidat podpalovač, noviny, suché seno ze slamníku… situace se opakovala, silnější větvičky opět nechytly. „Kdyby poslali zapálit Říšský sněm nás, vývoj v Evropě by se ubíral zcela jinudy,“ nadával můj manžel. „No jo, ale nacisti na to měli benzín.“ „A to je nápad. Nám v kanystru pár deci zbylo, pořezáno máme, schovávat to nebudeme, hned pro ten kanystr zajdu.“
Můj milý muž mi galantně podal odzátkovaný kanystr s nasazenou hubicí, já kanystr uchopila a vylila ten zbyteček benzínu na uhaslé ohniště. Zdánlivě uhaslé ohniště. Při životě mě asi zachovalo to, že když mozek má dovolenou, instinkty se naštěstí nevypínají. Dál to probíhalo jako v akčním filmu, dokonce i na ty zpomalené sekvence došlo.
Na ohništi vyšlehl vysoký plamen, mžiku strávil tenčí naskládané větvičky a těsně minul moji kštici. Fascinovaně jsem sledovala, jak se plamínky šíří směrem ke mně po čůrečku benzínu, který vykapal z kanystru těsně po mém uskočení, aby se posléze zvedly ze země a vskočily dovnitř kanystru. Naštěstí opět zafungovaly instinkty, které mě už před chvilkou odsunuly z dosahu ohně. Kanystr letěl vysokým obloukem na jednu stranu, já s manželem prchala na druhou.
Výbuch se oproti očekávání nekonal. Plamínky sice vklouzly dovnitř kanystru, ale ten byl natolik prázdný, že benzín nevytvořil výbušnou směs se vzduchem. I tak hořelo hrdlo kanystru, ale stačilo ho párkrát přetáhnout rýčem a plamen si dal říct a uhasnul. Též všechny ostatní plamínky, které vyběhly z prostoru ohniště, se nám povedlo uplácat, udupat nebo jinak zlikvidovat.
Stáli jsme celí učazení, udýchaní a v šoku a pozorovali, jak se oheň na ohništi začíná zvolna zmenšovat. „Měli bychom přiložit ty další větve, co chceme spálit“, přerušila jsem ticho. „Nebo nám to zhasne a benzín už nemáme.“ Chlap přestal třeštit oči na oheň a vytřeštil je na mě. Ale opanoval se a šel pro další větve.
A jaké z toho plyne poučení? Pokud chcete při zapalování ohně použít benzín, nejprve větve polijte a pak teprve zapalte. A z bezpečné vzdálenosti nejméně jednoho metru. Ideální je použít zápalnou cestičku nakapaného benzínu, ale kanystr musí stát prázdný a uzavřený na druhém konci zahrady…
Je to narez,ale z praxe vim,byl jsem svedkem,ze pracovnici lesu,pali na pneumatikach i neprovrhly klesti!byl jsem docela v shocku a otraven(doslova),kdyz jsem toho byl svedkem
Tak jsem se konečně dostala k mandalám.
Ty labudě určitě tančí argentinské tango. (dance) (dance)
A teď jdu na další.
Díky milá Io. (inlove) (y)
Když tady tak pročítám diskusi o rychlých ohních (chuckle) , musím se zmínit o ohni nehořlavém.
Byli jsme s přednostou na první vodě (na gumovém dvoukajaku Barunce) a hned první den se nám podařilo se udělat a utopit moje brejle a namočit fůru věcí – byla zima, tak jsme na sobě měli svetry a tak (fubar) ; no první voda, že.
Ukotvili jsme se na břehu, trochu mrholilo, nanosili jsme dřevo, co jsme v šeru našli a přednosta zapaloval a zapaloval a zapaloval. Chvilku to hořelo a pak zhaslo. To už ho se zájmem sledovali okoločumící vodáci. Když vyčerpali své dobré rady, přinesli od svého ohně hořící tlustý klacek … pak další … a další a na našem ohništi to všechno zhaslo, i dříví suché darované. Ku podivu všech okolo.:O Mně to bylo celkem fuk, páč jsem stejně byla celou dobu ve spacáku, nicméně pro jistotu jsem další den převzala ohniště do své režie a už mi to zůstalo nafurt, protože nehořlavé ohniště se mi nikdy založit nepovedlo. (nod)
Aido a další, děkuju za odpověď. (f) Já jsem silně závislá na mléku – acidofilní, krabicové i „čerstvé“ mléko v petkách, všechno jedno, chutná mi to a vypiju toho hodně . (nod)
Mlékomatu se bojím, milá tosco, od té doby, co o něm psala Eva Ž. Kupuju si alespoň farmářské mléko v petkách, když ho dostanu.
Když už jsme od ohně odbočili k mléku, tak se zeptám, zda je normální, aby se mi s věkem zvyšovala spotřeba mléka? Jsem teď schopná vypít litr acidofilního a litr normálního mléka denně, když se nekrotím. (A k tomu nějaký ten jogurt, sýr a tvaroh. (blush) )
Ono si tělo řekne, co potřebuje, já myslím, že je to normální. Třeba máš nedostatek vápníku nebo bílkovin – nebo Ti to jednoduše jenom chutná. 🙂 Mlíko já (a se mnou celá naše rodina) taky moc ráda, ve všech podobách.
Asi proto, že nevím, co EvaŽ psala, tak se mlékomatu nebojím. Spíš naopak, jiné mléko kupuji spíš omylem.
Já jsem s mlékem z mlékomatu absolutně spokojená (když teda nemám zdroj přímo od kravičky), ale rozumím tomu, že někdo může mít obavy – z různých důvodů.
Já ho navrhla vzhledem k tomu, že mléko z mlékomatu je asi jediné, celkem snadno dostupné mléko, které neprošlo žádným zahřátím, takže má tu „originál“ mléčnou chuť a po jeho převaření, ten rozdíl v chuti pozná snad každý. Zvlášť když si to můžeš dát vedle sebe a ochutnat jedno a pak druhé 🙂
Asi to alespoň zkusím, tosco, ale nevím, zda mlékomat u nás už funguje; všimla jsem si, byl kvůli vedrům mimo provoz.
Jinak čerstvé mléko přímo od zdroje pamatuju jen kozí, když babička měla ještě krávu, byla jsem moc malá. 🙂
To je pravda, že nepřevařené má jinou chuť, ale myslím, že tam píšou, že se mléko z mlékomatu má doma převařit kvůli choroboplodným zárodkům…
IO (inlove) – tu filigránskou jsi dotvořila moc pěkně. (clap) A nas*ané bojové labutě ve stejném růžovém dresu mě dostaly. Srdíčko se zapadajícím sluncem a havrany Never more jsi nemohla udělat ironičtější. (whew)
Domečky jsou ovšem úplně z jiného soudku – čtyřhlavá karta, ta musí vyjít. (y) (h)
😀 😀 😀 tak koukám, že coby pyromanka jsem ještě amatér. Já jsem teď o dovolené opalovala židli… trochu jsem se zamyslela, když jsem pistoli odklonila a…… nepřejte si vidět co to udělalo s igelitovou plachtou, která byla pod židlí, aby zachytila odpadávající lak 8) 😀
Milí Zvířetníci,
díky za všechny reakce a spoustu úžasných historek navíc. Takže bezpečné zacházení s ohněm máme proškoleno a nezapomenutelným způsobem 🙂 .
Těším se na další případné lekce z bezpečnosti práce, třeba žehlení (inlove) .
JJ, báječný (clap) a v komentářích jsou taky perly (chuckle) .
No, čím bych ještě mohla přispět… jak maminka pálila uschlej vánoční stromek doma v kamnech a podpálila saze v komíně, až šlehaly plameny z komína ve čtvrtým patře, to jsem tu už psala. Jak táta našeho kamaráda nám chtěl vylepšit táborák a skončilo to tím, že jsme ho hasili válením po trávě, to už jsem asi taky vykládala.
Ale myslím, že jsem se ještě nechlubila, jak jsme na vánoce v kuchyni s bráchou a maminkou pálily prskavky tak úspěšně, až chytlo lino :O . Docela fajrák to byl 😛 . Nějak od tý doby prskavky moc nemusím…
Vánoce jsou vůbec svátky všech pyromanů :D, já mám záseky dva. Vzplanulou chňapku /ale to u mě je běžný jev, že zapaluju chňapky/ a pak ta rychlovarná konvice, co jsem jí uškvařila na plotně (rofl)
Když tak pročítám všechny ty příspěvky, vlastně se divím, že jste je mohli napsat (ale jsem moc ráda)! Dyť vy už jste všichni podle zákonitostí měli být v pánu 😛 ! Armáda andělíčků-strážníčků musí být celá upachtěná, křidélka ubroušená u samých lopatiček (whew) !
Andělíčku, můj strážníčku
opatruj mi mou dušičku,
dej křídla pernatá
tramtarára tatata!
To si v duchu řekni, pak se chop sirek. 😀
No tohle! (chuckle) Vypadá to, že máš se svým anjelíkem dost pevnou smlouvu, milý Pů. (inlove)
Křídla pernatá Ti sice neposílám, ale pár peříček už letí směrem k Pejřimovu. (nod) Ovšem po zalepení obálky, jsem jedno malé lososové pírko našla na zemi, máš ještě u mě. (nod) Vůbec netuším, jak se vytrousilo. 8-|
Děkuju. 🙂 To je střelná modlitbička jedné postavy z divadelní hry „Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho“.
Když pyromanské historky, tož já také jednu. Bylo nebylo, jeli jsme na lyžák s partou z lyžařské školy do Vysokých Tater. Kvůli úsporám jsme spali v Popradu u nádraží v zařízení, které jsme nazývali „Cikánský dom“. Naše ubytovna měla topení na tuhá paliva, které se sestávalo z kamen v haluzně o cca 12 postelích (tedy paland) a kýble uhlí každý večer. Z děvčat jsem byla jediná, kdo vzhledem k praxi v domečku uměl zatápět. Tudíž jsem zatápěla a vůbec se o kamna starala. Tuhle jsme přijeli po celém dnu lyžování unavení, hladoví, spokojení. I nalezla jsem kýbl s uhlím a zatopila a aby v tom vymrzlém pokoji bylo teploučko, nechala jsem otevřené průduchy a slavně odešla s ostatními na večeři. Za chvíli k našemu stolu přišel hlavní vedoucí a povídá:“ Holky, ještě, že jsem se k vám podíval, ta kamna byla rudá a ta židle u nich už doutnala!“ Tak jsem málem svým zatápěčským uměním málem nechala vyhořet celý Cikánský dom. Ale fajrovalo to hezky, to ano.
Dědeček stavěl naši chatu na samém konci války, poté, co se nevím jak dlouho schovávali se strýci ve sklepě jiné chaty, patřící babiččinu bratrovi a stojící o jednu mez níž. (Chodili tam odtud k té vysílačce, co ji měli schovanou v jeskyni na druhým břehu řeky. A babička a tety jim dvakrát do týdne v noci pěšky vozily jídlo. Z Brna pouhých 25 kilometrů. V kočárkcích s opravdovými živými miminy, mou máti a jejíma sestřenkama – každá mamča svý mimčo. To byla aspoň generace nezmarů, tohleto.) Takže dědeček při stavbě chaty myslel na to, že tam musí být úkryty a východy sklepem a tak a podobně. Nechal tam udělat pár falešných stropů, nějaký to nepravý dno v zásuvce a tak.
Tyhlety schovky nás s babičkou naučil.
A pak si babička pamatovala, že někde kolem komína je „ještě něco“.
Ve sklepě byly jedny plonkovní dvířka do komína. Nezazděná. Prostě tam tak ležely.
.
.
.
A to byla ta poslední schovka. Dědeček zakryl díru do komína ne dvířkama, ale jenom prknama. Snadno sundatelnýma.
Nikdy nesundanýma, dokud se po 50 letech každozimního topení nerozhodlo, že se přece jen v pokoji odhalí komín, aby se tam nemusely přitloukat na zimu ty azbesty.
No, nevyhořeli jsme, ale myslím, že andělíček strážnej má pěkně ošoupaný křídla.
Žežralo mi to první variantu, takže jestli to teď plivne dvakrát, sorry.
Haló, Vave! Je tu Vave?
Chceš vědět, jak dopadla ta mandala, cos o ní říkala v návrhu, že je filigrán?
http://ioanna-ioannina.livejournal.com/80633.html#cutid1
Dneska nějak mandalím, takže druhá. Bacha, je sladká.
http://ioanna-ioannina.livejournal.com/80758.html
Jsou jak jinak obě pěkné, ta filigránská tedy musela dát práce! A u té sladké se nemohu zbavit dojmu, že ty labutě na sebo koukají nějak načuřeně 😉 .
Některé věci se snad dají naučit, ale mandaly bych tedy nezvládla, tak nezbývá než tiše obdivovat 🙂
Je to krása veliká, ale taky mám dojem že ty labutě si hodlají vjet do peří.
Já taky. 🙂 Přinejmenším se na sebe mračej.
Ale že bych věděla proč, to nevím. 🙂 Uměleckej záměr bylo péřový vobočí. Todle si udělaly úplně samy.
Já ti to věřím, bez legrace. Osobně si myslím, že při tvorbě mandaly to jde od určitého okamžiku tak nějak samo. Myslím to co tam ještě bude nebo nebude.
Máš úplnou pravdu. Mandala – ten druh, co dělám já – je hlavně intuitivní. Můžu si nastokrát narýsovat a vymyslet, stejně si to buď dělá, co chce, nebo to „umře“ do sterilna.
Proto mě taky tak rozesmála jedna holka, co mi u Křesťana řekla, že mi nevěří, že jsem mohla být tak naštvaná. 😀
Poslední mandala. Do tohohle bych chtěla ty kachlový kamna…
http://ioanna-ioannina.livejournal.com/80970.html
Pěkná. Venkov, ticho poledního slunce. Líbí. 🙂
Dííík!
Jsem zvědavá, jestli tak ten domeček vopravdu vypadá…
Protože mají zobáky skloněný jak boxer bradu a k tomu koukají bojově zdola nahoru. Poslední kapku tomu dodává ta tmavě růžová nad očima, u labutí na tmavou barvu na hlavě nejsme zařízený 🙂
To bude vono!
Ftompřípadku odvoávám, že je to sladký, a prohlašuju, že je to včetně názvu… ironický. 😀
Helemese, pilná fčelka (clap) . Jdu se koukat (clap) .
Teda, Io, ty řádíš … (clap) … jedna hezčí než druhá.
A stran toho, že tvorba jde někdy sama nezávisle na nás: v neděli jsme byli v Žírči. Mají tam v kostele nádherné varhany a historickou zvonkohru. Slovo dalo slovo a paní průvodkyně mě poslala nahoru, že když hraji na klavír, mohu si na tu zvonkohru zahrát. Upozorňuji, že se nedám moc poslouchat, taktak vyklepávám melodickou linku s akordy nebo obouruč něco podle etud základní škol a bez not jsem hooodně mimo. Tak jsem tu zvonkohru otevřela, položila na ni ruce a začala vyklepávat Pohádky z mechu a kapradí. A tu se stalo něco fakt divného. Já hrála, hrála cosi v C-dur, prý to bylo moc hezké, ale já nevěděla, co to hraju a jak, jakoby ta zvonkohra uvítala, že na ni někdo ruce položil a řekla si, že si konečně zahraje podle své hlavy a mých možností. Doteď mi to nejde na rozum. Tož tak (sun) .
Jééé, to bych chtěla slyšet… (inlove)
To musel být zážitek.
Zvonkohra uvítala příležitost protáhnout si zvonky 🙂 .
Mám taky příhodu z dávnověku, kdy soused mých rodičů stavěl dům. Měl tam na to nějakého pomocného pracovníka, který tam něco pracoval i když soused byl v práci. Aby mohli stavět i v zimě (dělali se už vnitřní práce), topili si tam naftovými kamínky. Jednou se ze dveří a oken valil černý dým. Jiný soused do domu vtrhl, aby zjistil co hoří. Nalezl zmíměného pomocníka, jak stojí nad otevřenými hořícími kamny a z plechové konve do nich leje naftu. Ta byla rozlita i po podlaze, vše to hořelo a on stál s úsměvem uprostřed plamenů. Po této příhodě byly všechny domy v okolí vybaveny velkými hasičáky 😀
JJ Tvoje historky nemajú chybu,piš naďalej.Rrovnako sú bezvadné i príspevky v diskusii.Nemožem sa pridať,neviem si spomenúť na nič vtipné a pritom som známa ako „kalamity girl“.
Mně říkávali Calamity Pete. 😀
Zábavné a poučné. Jednak je s podivem, jak se mohou sejít najednou tak nešikovní lidé a pak staré známé – sirky nepatří dětem do ruky. A nešikům také ne…. 🙂
No, hlavně že jste se pobavil. Holt jsme tu spolek nesvéprávných nešiků. 😉
Juhůůů, tak to byl mozek nejmíň v Andách!
(clap) (rofl) (clap) (rofl) (chuckle)
Jak již níže praveno, mokré větve se nejlíp pálí na pořádné vatře z polen suchých.
Nemám-li suchá polena, nechám zeleniska proschnouti.
Neumím-li suchých polen zapáliti (povšimněte si laskavě genitivu záporového, vymřevšího prý někdy začátkem minulého století!), zavolám si Io, která miluje oheň tak moc, že uvažuje, že si do toho domku nechá postavit kachlovej sporák, i kdyby na auto nemělo zbýt (je to tak stejně drahý jako nějaká šunka ojetina) – a když bude v kuchyni kachlovej sporák, potřebuju já vlastně plynovou troubu? Nepotřebuju. Potřebuju já vlastně plynový hořáky? No… OK, tak nějakou dvouhořákovou plotýnku na nějakej ten rychlej čaj, ale víc ne.
Babička drahé paměti mě totiž učila vařit na sporáku na dřevo. Od toho štípání dřeva a třísek na podpal po vymetení komínu. Pod heslem „kdo s ohněm umí zacházet, neuhoří“. Díky, babi! (h)
… ovšem pohádku o tom, kterak si čacký zálesák Io polívku v ešusu na chcípajícím ohništi připravovala a tuto si po perné třičtvrtěhodince, kdy jí to konečně začalo vařit, vlastní blbostí do ohně skopla a vylila, takže ten večer ve stanu chroustala bobule a syrovou bramboru, vydávajíc ji za batát, tu znáš? (chuckle)
Pche. I bylo nám jednou vařiti na ohni polévku. Zarazil jsem podle ohniska dvé rozsochatých haluzí, přes ně položil šprušli s navlečeným kotlíkem, pod kterým jsme přikládali coby čerti. Nechtěli jsme moc vysokou vatru, tak jsme udržovali nízký oheň a plameny neoblizovaly dno kotlíku dostatečnou měrou. Nemoha zaraziti halze více v zem, bylať tam půda jaksi kamenitá, spolutáborník uvázal kotlík ještě na motouz a tak ho snížil více k plamenům. Řešení dobré, leč všeho dočasu. Ono se to pak nějak rozhořelo a když jsme se nedívali, motouz přehořel a polévka v ohni. Většina, tedy. Nastavili jsme pak čočkovku zeleninovkou a chutnalo to…inu…obojetně.
Dobréééj! (chuckle) (clap)
Io a Pú, potěšila jsem se velmi vaší vybranou mluvou, dík.
Milá JJ, jen piš, piš, více!!! Nic tak člověka nepotěší jako tyto příhody o trablech druhých. (chuckle) Moje ohňové příhody se synem by vydaly na celou knížku, zejména zajímavé bylo období kolen jeho šesti let. Snad jen anděl strážný věděl proč jsme nevybouchli nebo nevyhořeli. Malý chemik doladěný vědomostmi cca 8-letího dítka taky neměl chybu.
Já sama jsem již ubezdušila dvě mikrovlnky, kamarádi mi k narozeninám koupili malý hasící přístroj a mám zákaz pořídit mikrovlnku. Ten smrad ze zahoření byl děsný a to jsem jen rozpékala houstičky a trochu jsem na ně zapomněla. (rofl)
Tedy Jsi sebevrah! A je vás víc! Pobavila jsem se, ale zároveň mě trochu mrazí. Bohužel teď nemám čas a doma mám zřejmě vysoce podezřelý počítač, protože ti trpaslíci někde na trase mě do diskuze nepustí a nepustí.Takže všechny zdravím a prosím buďte opatrnější! (wave)
JJ, krásný článek, poučný, moc, jen co je pravda! Snažně prosím o další pokračování!
Ohníčééék! To já rád! Už coby dítko školou povinné jsem podpaloval své výtvory z papíru či plastu. Ale bezpečně – na kovovém tácu ve vaně. Jen naši nechápali, proč je zrovna v koupelně pořád černý strop… Jinak to už tady bylo asi všechno – pravítka, travex, jo ještě duté klíče – pamatujete na ně? Tělo klíče nebylo plné, ale byla to trubka, do ní se nastrouhaly sirkové hlavičky, zastrčil se hřebík a pak se s tím praštilo o zem – rána jak hrom, klíč letěl na jednu stranu, hřebík na druhou. Vylepšená verze – oba kusy svázané provázkem. Výsledek: výzkumník se málem udusil neb se mu provázek omotal kolem krku.
Jak jsem psala níže, znám i duté klíče, neb jsem to též provozovala (chuckle)
No, jóó travex. Pamatuji dřevní doby ,kdy se travex neprodával dětem. Bratr byl o šest let starší a tak jsem musela poslouchat. Před obchodem Zahrádkář mně vyzuli botičky a vehnali do obchodu pro travex, na otázky jsem musela odpovídat s pláčem,bosa, že jestli travex nedonesu budu bita. I zželelo se zahrádkáři ubohého bitého dítka a prodal. Venku mi byl travex odebrán, botičky vráceny a klučiska letěli k Bečvě plnit trubky a bouchat žabky.
Oj to byly pyrotomanské časy. (chuckle) (rofl) (wave)
(rofl) Šmánkote Jennýýý, ubohé bosí dítko!!! A bité !!! (rofl)
OT – jak se kazí či nekazí mléko, potažmo jiné potraviny????
teď si nemůžu vzpomenout kdo, ale někdo ze Zvířetníků tu dělá v nějaké laborce nebo u zkoumání potravin, tak něco – nevzpomenu si teď kdo a přesně kde, ale třeba budu mít štěstí a dotyčný/á nakoukne
strašně nerada kupuju furt kolem dokol zejménaa mlíko, protože mám docela velkou spotřebu, a navíc se mi průběžně zdá docela moc drahé… takže nakupuji vždy v akci větší množství – při poslední příležitosti už měli mladí autíčko, tak jsme to vzali s jejich pomocí pohodlně (jednou mi takto Karolína taky autem přivezla šest kartonů)… ehmmm, no a když autem, nebudu troškařit, otočili jsme to dvakrát a hamižně jsem si koupila osm kartonů… je teda pravda, že podruhé ve frontě si zeť všiml, že má trvanlivost do května 2012, trochu jsem zaváhala, ale pak velkoryse mávla rukou, že to spotřebuju (už nevím přesně, kdy to bylo, snad někdy v únoru)
no, zkrátím to – nespotřebovala jsem ho… poslední tři litry mám teď doma v lednici a dcera když to tam našla, takj ji málem ranila mrtvice, že to normálně ještě piju – podotýkám, že nežlukne ani jinak se nekazí… aspoň podle chuti a vůně ne
ale ona mi tvrdí co všechno se v tom neodehrává, a že piju jedy, a tak dále a tak podobně… víte tu někdo, jak to je s těmito výrobky s dlouhodobou trvanlivostí po datu doporučené spotřeby??? jsem naivní, že když z toho není kyška, normálně to piju??
Asi takhle, předpokládám, že jde o trvanlivé mléko. To datum spotřeby je nastavené tak, aby dotyčná společnost byla krytá, čili nikdy to není na samou hranici použitelnosti, pokud je celé balení ještě neotevřené. Nechávají si tam časovou rezervu, to datum vypovídá pouze o tom, že po dotyčnou dobu je dotyčný produkt na 100% v pořádku. Jiná věc je, když to obchody chtějí po datu doporučené spotřeby prodat zákazníkům. U trvanlivého mléka jde o to, že po velmi krátkou dobu prochází varem, ne pouze pasterizací při cca 70 C. To, co je v krabici, je tedy z biologického hlediska v podstatě mrtvé a nevidím důvod, proč by to v přijatelných skladovacích podmínkách nemohlo vydržet i přes určenou dobu trvanlivosti. Mimochodem „živé“ mléko zkysne a dá se z něho případně udělat tvaroh, to z trvanlivého mléka nejde. To pouze zhořkne. Čili já osobně bych se nebála trvanlivé mléko použít i po datu doporučené spotřeby. Pouze ho ochutnej a pokud bude chuťově v pořádku, nebála bych se.
Mimochodem, jedna naše známá po objevu špíny v kuchyních čínských restaurací řekla: „Alespoň vidíte, co všechno vydržíme.“ Takto bych to viděla i s tím mlékem, pokud bylo uchováváno v přijatelných podmínkách, tedy ne na přímém slunci apod., já bych se ho nebála.
Ještě jsem si vzpomněla, že molekuly tuků se při přípravě trvanlivého mléka rozbíjejí na velmi malé molekulky. Ona ta molekula tuku je jinak docela veliká, rozbitá přispívá k trvanlivosti. Ale to už bych si musela nastudovat přesnou technologii výroby.
Něco jsem našla tady: http://eso.vscht.cz/cache_data/1206/www.vscht.cz/tmt/studium/tmv/tmv_podklady05.pdf
Je tam určité riziko enzymatických reakcí, ale jinak bych to při dobré chuti neřešila.
Tak vidím, že odkaz zmizel ve chřtánu internetu. Zkusím zkopírovat a budu doufat.
Něco jsem našla tady: http://eso.vscht.cz/cache_data/1206/www.vscht.cz/tmt/studium/tmv/tmv_podklady05.pdf
Je tam určité riziko enzymatických reakcí, ale jinak bych to při dobré chuti neřešila.
Tak jsem se neúspěšně dvakrát pokoušela dát odkaz na jeden výukový materiál na technologii zpracování mléka, ale holt hlubiny internetu jsou fakt bezedné. Prostě to neprochází ani po pauze o hodně delší než 5 min. Tak bohužel.
recept, pokud máte Firefox, je jednoduchý. jakmile vyskočí to debilní: odesíláte stránky po sobě moc rychle, zpomalte, klikněte na ikonku obnovení stránky a odklikněte požadavek Znovu odeslat.
No, mně vždycky připadalo, že UHT mléko nezkysne, ale tak nějak zhořkne, když už se zkazí. To by sis všimla 🙂
Nejlepší je pít mlíko rovnou od krávy bez jakýchkoliv úprav. Chuťově…to podle vkusu každého soudruha, někdo si pomlaskává, někdo by se pozvracel. Ale v každém případě je to vynikající způsob jak se nechat parádně prohnat. 😀 Ono Bedo…kravské mléko pro tebe není nějak zvlášť vhodné, pokud nejsi telátko. Přesto ho skoro všichni pijeme, že jo. Takže já bych se toho nebál, pokud je chuťově i vůňově normální.
Bedo, k tomu mlíku jsem se tady myslím povětšinou vyjadřovala já, i když v laboratoři už nepracuju, mlékem jsem se ale kdysi profesně zabývala. Jak píše Apina, UHT mléko je v podstatě sterilní (připravuje se vstřikem přehřáté páry o teplotě 140 st.C – ne 70, to platí u normálního pasterovaného, „pětidenního“). Ta vysoká teplota „vymlátí“ všechny běžné bakterie (které u nepasterovaného i pasterovaného mléka způsobují to, že časem zkysne), zůstanou jen ty nejhorší a nejodolnější „potfory“, kvůli kterým to mlíko nezkysne, ale po určité době rovnou shnije. Pokud vím, na velikost tukových kuliček nemá tepelné ošetření zas tak vliv (ta se mění při homogenizaci mléka, kdy se ty kuličky rozbíjejí na menší), na co ta vysoká teplota vliv má, je chuť UHT mléka – mléčný cukr (laktóza) se mění na laktulózu, která způsobuje tzv. vařivou příchuť. Stačí? Případné další dotazy ráda zodpovím.
Ráda využívám nabídky, milá aido, a hned se ptám: Co to je ta tzv. „vařivá příchuť“?
Já nevím, jak to vysvětlit, je to „terminus technicus“, prostě, že to mléko chutná jinak než čerstvé, je takové jakoby malinko sladší; je to chuťově podobný rozdíl jako mezi mlékem úplně syrovým, nepasterizovaným a tím pětidenním z obchodu. Ty sis toho nikdy nevšimla?
P.S. Musím se přiznat, že když kdysi přišlo UHT mléko na trh, právě kvůli té „vařivé příchuti“ mi hrozně chutnalo, bylo to něco jiného, nového. Holt já barbar a tehdy (cca rok 1987) „světácká novinka“; všecko, co bylo ze „západu“, bylo lepší, včetně margarínů, že jo. 😉
Ne vařivá, ale varná.
Ivo, možná se mezitím terminologie změnila, pokud ano, moc se omlouvám, já se to kdysi učila takhle.
My jsme se učili varná, ale to už je taky v dávnověku. 😉
Já promovala v roce 89, ten termín se používal ještě i po mé mateřské, někdy v letech 97-99. Asi jde o školu, nás to v předmětu hygiena a technologie mléka a mléčných výrobků na tehdejší VŠV, pozdější i dnešní VFU, učili takhle; možná se to ale fakt mezitím změnilo. Teď už jsem 13 let kancelářská myš a do labiny se nedostanu. Na školu jen občas, příště se ale zkusím zeptat, pokud kvůli skleróze nezapomenu. Ovšem co jsem se tak mezitím letmo dívala po netu, spíš převažuje termín „vařivá“.
Kup si mléko z mlékomatu, ochutnej, převař ho, nechej ho vychladnout, a ochutnej. Ten rozdíl v chuti je podle mě „vařivá příchuť“.
Mnoho lidí ji nemá rádo. Mně nevadí, mléko mám ráda jakékoliv, ale stejně, čerstvě nadojené (ještě teplé) je nejlepší 😛 (…jo, já vím, že to nesnese každý, že většina ho musí nechat aspoň vychladnout, ale já nejraději fakt čerstvě nadojené, teploučké …. škoda, že už nemám zdroj 🙁 )
Když jsem byla malá, jezdívaly jsme s máti k rodičům jedné její kamarádky, asi posledním soukromým rolníkům v té obci a oni chovali krávy. Ještě teplé, čerstvě nadojené mléko jsem mívala moc ráda (ovšem nevím, jestli bych to pila i dneska).
Ale už dost, bavme se raději o pyromanii a pyromanech. 😉 Mám pocit, že kdybych přesvědčila MLP, aby do dnešní diskuse něco napsal, určitě by přispěl řadou šťavnatých historek z dětství, on je pyroman (a pyrotechnik amatér) odmala, a to tak, že velmi. I naši „dětijové“ by určitě přispěli, na ZŠ chodili do kroužku „Pokustón“ (vlastně to byli malí debrujáři) a těch veselých příhod s nima máme taky pár. A což teprve jeden náš známý, pan profesor chemie ze „Zagrebačkogo sveučilišta“, proslulý svými chemickými pokusy, demonstrovanými povětšinou ve velmi uzavřených prostorách naší oblíbené konoby, často i s výbuchy nebo plameny, jejdamane. 😉
Debrujár je děsný patermín. Nevím kde ho porevoluční Ábíčko vyhrabalo, ale celkem pasuje k tomu jak šel ten časopis do kopru.
Nejvíc šel do kopru, když se šéfredaktorem stal Pavel Šafr (ničitel českých novin a časopisů, kam přišel, zavládla poušť a zoufalství; momentálně tuším šéfuje Blesku), to se fakt nedalo číst, asi po dvou číslech „nové koncepce“ jsme to odhlásili, přitom jsme abíčko brali léta letoucí, i my s MLP jako malí oba.
Z francouzského se debrouiller – poradit si
Když už, tak raději petrolej, nebo naftu. Benzin, líh, aceton a většina ostatních ředidel jsou pro tento účel příliš ,,rychlé“ hořlaviny.
Pokud chci použít „rychlou“ hořlavinu, musím ji nalít na hadr a ten přilžit. Druhá možnost je nalít do pohárku a hodit do ohně.
A nedá mi nepřipomenout vojenskou historku: jeden pošťák (tedy voják praporčické hodnosti) neměl na práci nic lepšího, než zkusit protáhnout komín dělobuchem. Povedlo se, veliteli roty ale vypadly ze zdi kamna a jak to vytlačilo na chodbě komínová dvířka, tlaková vlna rozbila okna. Na chodbě zůstala je poškozená nástěnka s heslem: „Lidé děte Fučí“ (Lidé bděte, J. Fučík)
(rofl) (y)
Honzoooo. (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) A byla to pravda – fucelo.
Auuuuu, někdy je mi skoro líto, že jsem na vojně nebyla neb zdá se, že vojenská prezenční služba podobných historek plna jest.
Toto si vymyslet nelze! (rofl) Fakt fučelo. 😛
Ujišťuju tě, že to za to nestojí.
čet. v. r. p. v. z.
Synek ve věku pyromanském též zkoušel hořlavost všech látek, ke kterým přišel. Jen s velkým štěstím nic nezapálil.
Bimbo má z práce taky skvělou historku. Jejich objekt je utajen a nepřetržitě hlídán. Strážní jsou většinou ženy a důchodci. Žena na sobotní celodenní službě alespoň vypere manželovi montérky – manžel pracuje tamtéž. Montérky byly hodně zašmudlané, tak je nejprve namočila v technickém benzínu a poté vrhla do pračky. Následný výbuch vysklil okna, vyrazil dveře, posunul příčku a poškodil strop. Automatka přežila a prala dál několik let
Čím víc práce, tím míň se mi chce, takže jsem si ještě vzpomněla na třicet let starou příhodu MLP, kdy byl pyromanem spolu s kamarádem automechanikem. Koupili jsme si totiž své první sekndhendové auto, které ale mělo prorezivělé kdeco, což pro správného českého kutila není problém. Auto tedy putovalo do kamarádova „opravářského přístřešku“, kde ho kluci „odstrojili“ od všeho, co by mohlo hořet a začali svařovat prorezlé prahy atd. Jenže přitom zapomněli na tzv. „tapecírung“ stropu, přeskočila jiskra a oni pak už jen stihli hóódně rychle utíkat pro hasičák (headbang) A víte, že ten můj kutil Tim nový tapecírung podomácku vyrobil z molitanu a gumového ubrusu, který jsem mu na šicím stroji prošila pravidelnými tvary a s tím autem jsme pak dalších pět let jezdili, aniž si něčeho náhodní spolucestující všimli (tmi)
Benzin je sviňa.Hasíme ho při praktických PC a je to
OTík : Nevíte kdo nebo co je Ben Málik na 4 ? Furt to na mě poslední dobou vyskakuje z křižovek a dost mne to točí (doh) pěknej hukot. Třeba vám ale jednou pošpitám o rozumu na dovolené, při žehlení (call) (call) (call)
No je to spisovatel, ale co by měl být na 4, to fakt netuším. (think)
Totiž tuším. Zkuste „anas“, to je zbytek jeho jména.
Dobře tušíš Pú. Je to „anas“ To mne nenapadlo, holt před použitím zatřepat. Hned se mi bude lépe spát (chuckle)
No právě a zrovna i okolní výrazy mi nepomohou. I když mám celou křížovku. Třeba se mi to jednou podaří (think)
Onehdy jsem to zahlédla v křížovce a nápověda u téhle křížovky byla vádí. Zkus to. Teda ne že bych luštila nebo tušila proč zrovna tohle.
Vádí jsou snad nějaká suchá koryta „sezónních“ řek, ale nerad bych plácal nesmysly, když tak mně někdo opravte.
Já vím, pamatuju si to z Karla Maye 🙂 Proto jsem říkala, že to bylo u křížovky jako nápověda, ale nevím proč, protože žádné údolí v arabštině jinak v té křížovce nebylo.
a lesní zvíře na 3 je SRN 😀
Krt. 😀
JeZeveC. 8)
Ono mi to přeházelo příspěvek a opravný mi to žežralo :@ Snad to pochopíte, co chtěl autor já ,říci. (call)
Prosím prosím, už se moc těším na povídání, že v tom nejsem sama.
Jediné, co je ještě horší, než benzín, je eter. Vyprávěl jednou MLP, že dali zdravoťákovi na vojně za úkol zlikvidoval asi půllitrovou flašku eteru. Ten blb neměl lepší nápad, než to v kotelně hodit do kotle. Naštěstí stačil přibouchnout dvířka. KOtel nadskočil a plameny šlehaly i z komína. Komín i kotel byly solidní a vydržely.
Jinak mokré dřevo nelze zapálit nijak. Jen jak psala Xerxová, přidávat po kouskách na rozhořený oheň. I tak to čoudí a je to nepříjemné.
Větve pálím ráda už od útlého mládí. Na podpal je nejlepší suché smrkové klestí, třísky ze smolné borovice. Bříza hoří i poměrně mokrá. Troud na rozdělání ohně se dá udělat i dobře proschlé tvrdší trávy a mechu. Noviny jsou nouzovka. Podpalovač většinou nemáme (do grilu jsme zkoušeli podpalovač z kokosových vláken – pokud nezvlhne, je dobrý). Líh jsme zkoušeli, ale na mokrém vyhoří a nezapálí. Hromadu mokrých větví zapálit nedokážu.
Tahle historka mi důkladně prosvětlila dnešní pochmurné ráno (za dva dny nám končí fiskál, takže v práci pomalu spíme). My jsme taky přebytečné větve léta pálili na ohníčku a až teď na stará kolena jsme si pořídili v „akci“ drtičku, ke které mám já zakázaný přístup, abych s větvemi nedrtila i své prsty (fubar) Nicméně, švagr, o kterém jsem tu už párkrát psala, má synka, který v dobách předškolních aspiroval na titul rodinného pyromana (tmi) Pančelka je v první třídě varovala, aby nezkoušeli zapalovat plastová pravítka či trojúhelníky, protože je to nebezpečné. Takže chlapeček přišel domů, sundal z kuchyňského stolu ubrus, na stůl položil plastovou!!! lopatku na smetí a na ni malý školní trojúhelník. Pak škrtl sirčičkou, no a naštěstí se zrovna v tu chvíli vracele švagři z práce, takže finální škoda činila jedno ohořelé obočí a vlasy, propálenou desku stolu, lino v kuchyni a černou díru do stropu (tmi) Protože švagr tuto aktivitu náležitě odměnil, tak pokud vím, poslední čtvrtstoletí už synoveček žádné podobné pokusy nečiní (chuckle)
Tohle všechno je čajíček! Víte, co se stane, když do klasického ručního kafemlejnku nasypete střelný prach a začnete točit klikou? Jeden můj spolužák z devítiletky to kdysi dávno udělal; toho prachu bylo (prý) kolem deseti deka, ale měl kliku, po mohutné explozi mu v ruce zbyla právě jen ta klika. Ještě štěstí, že to páchal venku na zahradě. 😀
To už je skoro na Darwinovu cenu. Jen mu to nevyšlo.
Nojo, dítko školou povinné, ve většině předmětů téměř propadající… prostě zárodek politika. Bohužel blbci mají většinou štěstí, proto jich je tolik a pořád přibývají.
jeje, mozek na dovolené bude taky seriál?? (clap) … no, vlastních pyrohistorek nemajíc, budu se bavit těmi vašimi (chuckle) 😛
JJ, tak to jste tedy s MLP velmi akční!!! Benzin u ohně bych nikdá nepoužila!!! to tedy přísahám, i když mi leckdo ze sousedů nabízel takovou pomoc, když mi nehořelo roští na spálení. To raději přehážu a nechám pořádně dosušit ze všech stran a spálím později. Stále k ohni přistupuji s respektem. Také nepodpaluji celé velké hromady nasysleného roští, ale udělám malý ohýnek a z té velké hromady přikládám. Proto, že ve velké hromadě mohou být schována za celou dobu jara a léta různá zvířátka, tak abych jim neuspořádala za živa kremaci ;( .
To jste hodná, že myslíte na zvířátka, bývají tam hodně ježci.
Taky jsem klacky vždycky postupně vrstvila na ohniště a pak jsem slyšela, jak pachole frfňalo, že se tím musí prohrabovat, od té doby vrstvím vedle, je tam špalek a Junior narovná, dle potřeby nakrátí a spálí proschlý bordélek. Bez benzínu. Bez podpalovače.
Alex, u nás se z toho roští vybíraly a vybírají hlemýždi pásovky, které milují pobyt v takových hromadách, takže v praxi to vypadá tak, že stojíme tři až čtyři kolem ohně a tryskem obíráme jednotlivé větve, aby nám ten táborák mezitím nescípnul…..
Za pravěku existoval Travex, asi něco jako herbicid. Kluci si tím napouštěli papírky a ty prý bouchaly když se na ně něčím kleplo. Jednou takhle měl MLP ten napuštěný papír v kapse u trenek a na tu kapsu si poplácal – kapsa i s kusem trenek odlétla a chudák zadní část těla – no pár dnů se mu špatně sedělo 😀
nechci být impertinentní, ale to se stane jak, že člověk mirnyx dirnyx nosí po kapsách u trenek papírky napuštěné Travexem???? :O :O :O 😀
pravděpodobně neví, že ten papírek je napuštěný travexem….
Bedo, v určitém věku (tipla bych tak od osmi let do šestnácti) nosí chlapci po kapsách neuvěřitelné věci a dělají neuvěřitelné koniny. Počínaje pokusným zapalováním celuloidových pravítek nalezených v šuplících u babičky, přes zkoumání, co to udělá, když se prášek do pečiva smíchá s různými zajímavými věcmi a co to udělá v uzavřené lahvi, až po zapalování nepříliš povedených modelů letadel a jejich házení z balkónu v paneláku. To je pouze skromný výběr z ptákovin mého bratra a jeho kamarádů… 🙂
jééééééé, Matyldo, já asi natolik podlehla označení MLP, že mě nějak nenapadlo, že se to mohlo odehrát v době, kdy dotyčný ještě nebyl ničí LP 😛
No Matyldo, nejen kluci. Já se těch ptákovinách podílela s bratříma a spol. Se divím, že jsme se bez újmy na zdraví dožili dneška (mm)
Božužel, nevím, to jsem u toho ještě zdaleka nemohla ani přihlížet, jak píšu, bylo to za pravěku a já si to jen můžu živě představit. Teď by snad travex v kapse nenosil. A kdyby, tak bych ho plácla přes tu kapsu možná já. To by nadskočil a nevymlouval se na bolavé koleno.
Travex se opravdu používal jako herbicid, (nepříliš účinný), účinnou látkou byl chlorečňan draselný, tedy látka, uvolňující teplem kyslík. Díky tomu se při zapálení čehokoli hořlavého spolu s chlorečňanem obyčejné hoření změnilo rychle v explozi. Podobně fungoval i hypermangan, Oblíbené třaskaviny byly směs Travexu a krystalového cukru, nebo hypermangan a hliníkové piliny, zajímavá třaskavina vznikla i rozpuštěním šupinkového jódu ve čpavku, ta byla zajímavá tím, že byla ,,lechtivá“; nanesena na jakýkoli předmět, vybuchla po uschnutí po lehkém dotyku a na ruce oběti zanechala pěkný fialový flek. v malém množství byla neškodná ale ale ta radost, když kantor, pochodující na stupínek, spustil svými kroky kanonádu!
Pyrohrátky jsme ovládla díky pobytu na chalupě- na pískovci podrůstrají akáty všude jako šílené, a tak s ekácení stalo jednou z každoročních povinností, pokud s eto někdy zanedbalo, tak už to nebylo na mačetu, ale na pilu. Takže pálení zelených větví, případně zapomenutého ohnilého sena ovládám 🙂 Pionýr v tomto fungoval stejně mizerně jako u JJ, naštěstí tábory byly mimo dosah a dohled těch správných organizací, pokud byly podnikové, a tam nás vedli bývalí skauti, takže do dětských hlav nalili vše potřebné. Jednou jsme taky třeba hasili hořící nižší les- hasiči dojeli, až jsme měli skoro hotovo, a tak spáleniště prolili a pohlídali do rána, ale odnášení popálených zvířat a utloukání plamenů jsem si užila ve věku cca 12 let. Nikdo z rodičů si nstěžoval na to, že jeho dítě bylo ohroženo fyzickou či psychickou újmou, nějak se to všechno splavně zvládlo.
😀 😀 😀 😀
JJ promiň, ale evidentně jste přežili, takže si to snad mohu dovolitm, protože představivost funguje na plné obrátky a Tvůj popis je lepší než groteska (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Už dlouho jsem se tak nezasmála 🙂
Sice nejsem zrovna skaut, ale ke spálení větví mi zatím vždy stačily noviny a sirky. Občas to sice byl boj, ale použití benzinu se mi v mém případě (ani nevím proč) jeví jako selhání. Asi ve mně fakt něco z toho, co mi děda a máma (jako staří táborníci cestující na kole) ukazovali před haaaafo lety, zůstalo. Na kole se benzin nevozil 😉 🙂
A všechno zlé je k něčemu dobré, lepší, že jste tu zkušenost měli vy-dospělí a kluci to snad takto zkoušet nebudou 🙂
Jojo, milá JJ, podpalovat oheň benzínem není moc chytré. Ale někdy člověk udělá děsnou koninu, ačkoli moooc dobře ví. Taky mám takovou koninu na kontě a tak jsem se styděla, že jsem to nikomu neřekla snad pětadvacet let.
To jsem totiž byla na brigádě v laborce a hlídala v digestoři nějakou destilaci. Nuda. Ale hlídat se to musí (dolívat a vylívat). A pod baňkou se netopilo kahanem, ale elektrickým „hnízdem“, spojeným s teploměrem a termostatem vybaveným kontrolkou (malou žárovičkou, v polovině 80. let led diody nebyly). A jak tak dřepím na trojnožce a čučím a nudím se, tak mě napadlo, že je ta kontrolka moc zalezlá a částečně schovaná ve výřezu termostatu a bylo by hezčí, kdyby koukala celá. Zahrkala jsem tím, nepopolezla. Tak jsem se rozhlédla, abych našla vhodné nářadí a uvědomila si, že mám v kapsičce pinzetu (na vážení). Tak jsem vzala pinzetu a zalovila v otvoru, že povystrčím tu žárovku… No jasně, dostala jsem ránu až jsem poskočila (malou, jsem se hlavně lekla), nicméně mozek se probral a nasimuloval mi pěkných pár facek.
Hele mně, zmizel komentář ke kterému je to moje spodní P.S. Tak znova. Kovový sud. Dole nade dnem prorazit kolem dokola několik děr, tak 5 až 6, o velikosti aby řekněme zmije prolezla ale pes už hlavu neprostrčil. Do sudu naházet klestí, větve, polít podpalovačem a zapálit. Od sudu včas odstoupit. Bude to tam hořet jako v kamnech a krásně a rychle a bezpečně to shoří na jemný popel, který máte v sudu a ne v ohništi. Sud musí stát v dostatečné vzdálenosti od větvoví stromů a střech budov, pro případ že byste to rozfajrovali natolik, že bude sloup ohně šlehat k nebi – i tak je to ale bezpečné pokud toto dodržíte. Sudu se po vyhoření dotýkat až za chvíli.
P.S. Zdůrazňuju polít podpalovačem, ne benzínem i kdyby vám ho zbylo nevím kolik. Pokud použijete podpalovač, máte na odstoupení od sudu fůru času. Pokud použijete benzín, včas neodstoupíte…
Milí Zvířetníci,
děkujeme za všechny reakce, které jsou, a předem i za ty, které ještě budou. A taky doufáme, že nám tu někdo napíše návod, jak zapálit hromadu větví provlhlou, nic suchého po ruce nemaje. Jeden borec mi tvrdil, že absolutně všechno shoří na pneumatice od traktoru, prý se tak pálily náplavy po záplavách. Ale jak tu pneumatiku zapálit, to nevím, možná ani nechci vědět, neboť mám dojem, že toto silně smrdí krchovem 🙁 .
Tak bych byla ráda, kdyby nějaký skaut sepsal, jak (ne)rozdělávat ohýnek v každém počasí.
P.S. Kluci mají zatím k ohni respekt. To asi teprv přijde … a intoši tedy jsme (rofl) .
Hmmm, zapálit provlhlou hromadu větví … to teda nevím … já se snažím to nechat vždy uschnout, ono to míň čoudí a v domkové zástavbě není vhodné provokovat sousedy hustým dýmem. Pokud bylo něco vlhké, přidávalo se to vždy na rozdělaný (rozhořelý) oheň.
Co se týká rozdělávání ohně za každého počasí, pokud mě paměť neklame, v přírodě jsou materiály, které hoří i za vlhka, jedním z nich je pokud vím březová kůra. A většinou se dá menší množství suchého materálu na rozdělání ohně najít. A když už oheň hoří, lze přikládat i vlhké. Ale pokud vím, není to tak, že navrším kupu vlhkých větví, řeknu „cosik-kdesik-abra dabra“ a ono to hoří krásným jasným plamenem vzorového táboráku 😉 🙂
Ale já jsem v tomhle ze staré školy, takže možná existují moderní přípravky, které umožňují, že hoří cokoliv kdekoliv. A třeba Inka napíše, jak se to dělá 🙂
P.S. Tu pneumatiku bych si odpustila. S ohledem na přírodu, své okolí, zdraví své i svých dětí a případně i s ohledem na zákon. Ono ty saze, co z toho letí jsou docela humus, a to, co sice není vidět, ale je v tom dýmu taky ani nemluvím 🙁
Pneumatiky nikdy. Strašně jsem se kdysi pohádal s jedním člověkem co jsem ho poblíž chráněné krajiné oblasti Slavkovský les přistihl pálit nafukovačku zřejmě z PVC nebo čho, šel mu z toho takový štiplavý žlutý dým, který jsem odhadl, že by to mohl být chlor. Je to dávno, nevlastnil jsem tehdy ještě mobil, a k nejbližší budce to bylo asi 2 km, jinak bych už točil policii. Jinak na podpal místo papíru či podpalovačů je dobré takové to jemné klestí z tenkých smrkových větviček, toho je po lese plno, sbirat se to smí a člověk si vždycky někam schoval otýpečku aby měl suchou kdyby v noci lilo…
Váš mozek se asi ještě z dovolené nevrátil (a kdoví, jestli neemigroval nadobro, že?!).
Co takhle počkat, až větve proschnou? Nebo si zjistit, co je za prasárnu pálit pneumatiky?
Radši dál nepokračuji – vtipné historky jsou jedna věc, ale totální zhůvěřilost věc druhá (devil)
Přečtěte si to na co odpovídáte ještě jednou a zkuste tentokrát vy zapnout mozek!
JJ, proboha žádnou pneumatiku, to si snad kamarád dělal legraci. Děsně čudí, smrdí a je to jedovatý, dyť by jsi vytvořila malé Seveso!! Halt nechat hromadu dosušit!!!
Tak díky za rady. Taky mi to s tou pneumatikou bylo silně podezřelé a nezkoušela bych to, ani za nic (shake) . Takže se asi všichni shodneme na tom, že má-li se pálit něco mokrého, musí se to přikládat po kouskách do rozhořeného ohně ze suchého dřeva. Fligna, která není životu nebo zdraví nebezpečná, na to tedy asi není.
Ono se vůbec už nějak neumí zacházet s ohněm. Včera byl u nás vůdce kluků se zážitky z tábora a mimo jiné pronesl i krásnou větu: postavili jsme kamna a kluci měli topit, jaký měli problém když přikládali aby nehořelo…..Na puťácích jsme leta cozili v lodi dva pláty a na každém tábořišti stavěli jakási kamínka z lamenů. Jeden kluk uměl topit takřka ukázkově, jinak děs a bída, na konci tábora to zvládali, za rok nepoužívání zapoměli a další rok od začátku
Myslím že si naše mozky sem tam tu dovolenou vzít musí. Přece si to zaslouží, ne? 🙂
Bylo po druhých vánocích prožitých v nové zemi. Ty začátky tady byl zátah, mozek si odpočinout přímo musel. (whew) Stromeček uprostřed obýváku už osychal. Zapálíme naposledy svíčky rozhodla jsem a také tak učinila. Stromek vzplál a můj muž běžel do kuchyně kde jsem měla rozmyté nádobí. Můj mozek si dal opravdu oddych, protože když jsem viděla manžela jak nabírá vodu ve dřezu aby uhasil stromek zděšeně jsem zvolala : „Ale já ještě nemám domyté nádobí….. “ Mozek spal jako zabitý. |-) (fubar)
Velká kočko, mě takhle vzplál vlastnoručně uvitý, leč poněkud proschlý adventní věnec položený na velkém talíři, když jsem na něm zažehla na čtvrtý advent všechny čtyři svíčky. Plameny asi metrové uprostřed jídelního stolu vyděsily mě i děti (Mušketýr tradičně nebyl doma, katastrofy si zásadně odbývám bez něj), a tak jak jsem držela v ruce čistou pánev, bleskově jsem do ní nabrala vodu a chrstla to na stůl. Stůl byl dost zaneřáděný zuhelnatělým jehličím, cákanci vosku a špinavou vodou, ale následky jsme odstranila rychle, strop ožehnutý nebyl, a tak to děti mohly barvitě líčit poněkud zkoprnělému tatínkovi, který se dostavil dvě hodiny po požáru 🙂
takto vzplanuvší stromek (jojo, ještě jednou, jen ještě naposledy zapálíme svíčičky (think) ) vyhodil kdysi můj otec jedním duchapřítomným hmatem na balkon – stromek stál hned vedle dveří… no, ozdob se dost rozbilo a záclona se nepatrně očadila, jinak to dopadlo dobře (whew)
Tak tohle u nás nehrozí. Stromek je dlouhoživotnostní, totiž plastový a svíčky elektrické, navíc s nehřejícími LED žárovičkami a napájené 12 V z adaptéru. Jasně, ta ,,poezie vánoc“ to není, ale nám to stačí, nemusíme vyhazovat nehorázné peníze za nějaké předražené koště a následně řešit jehličí v koberci a binec cestou ze 4. patra ke kontejnerům.
A takhle skončila moje slibná kariéra paličky.
Když jsme se přestěhovali z Göteborgu k městečku Alvesta do Smålandu, pronajímali jsme si domek uprostřed lesů. Kupodivu náš víc jak dvouletý pobyt dům přežil.
Kupovala jsem přeškvařené sádlo v jakýchsi papírových krabičkách. Šetrná hospodyňka přece nenechá zbytky sádla v krabičce ale jak je odtamtud dostat? Vynalézavá jsem a tak jsem vymyslela přímo geniální způsob a sice nalila jsem do kastrolku vodu postavila na elektrický sporák a krabičku vložila do vodní lázně. Až se voda zahřeje rozpustí se zbylé sádlo a bude jej možno použít. Všechno napovídalo tomu že můj plán funguje když tu se sádlo v krabičce vznítilo. A zrovna v tu chvíli volal manžel ze Stocholmu. Vylíčila jsem mu zajíkavě situaci a dostala radu uhasit plamen vodou. Zavěsila jsem a honem vykonala co mi radil. K mému údivu vyletěly plameny ke stropu a zanechaly tam černé stopy. Můj manžel se zatím v hlavním městě chytal za hlavu když si uvědomil co mi poradil. Nakonec jsem vhodila kastrůlek do mísy dřezu a pokličkou oheň zadusila.
Ale potom to uklízení černých sazí se stěny a stropu. :O
Mozek si má brát dovolenou ve vhodný čas, jinak dochází ke katatrofám, někdy na štěstí k menším s napravitelnými následky, někdy opravdu velikým bez možnosti odčinění. 🙁
– Paní profesorko, zapálíme si adventní věnec, my ho zapalujem každou hodinůůů…
– Nemám sirky.
– My joooo!
.
.
.
Utloukat hořící adventní věnec třídní knihou se nedoporučuje, neb to pak musíte vysvětlovat třídnímu.
😀 I mému MLP se podařila podobná nemilá věc 😀 ovšemže jen proto, že jsem na něho nedohlížela (wait) Vylepšil to tím,že hromádku posypal suchým listím! (chuckle) Ono by to hořelo i tak, ale vůně benzínu je neodolatelná! Šla jsem zrovna se psy nedaleko místa činu, vtom se ozval výbuch, čuby nadskočily a prchly v dál. MLP pracoval naneštěstí – naštěstí? jen v pracovních trenýrkách a mně se naskytl obrázek, jak si zády k ohni skrčený zakrývá hlavu, páč v místě výbuchu a okolí se vznášelo hořící listí. Přišel jen o část obočí. Verzi, že se chtěl upálit na protest proti reformám pana MK, kupodivu sousedé neuvěřili a ještě se mu smáli!!! (fubar)
To si takhle kdysi po dlouhé a vyčerpávající účetní uzávěrce účetní zapálili cigárko…a kam se hodila sirčička? Do koše! V kanceláři….byl plnej papíru..oni pak odešli..sirka vykonala svoje….ohýnek byl založen..požár hasilo mnoho hasičských sborů…boj se živlem prohrávali hooodně dlouho…zbytky vidíte tady…tohle nám vyprávěl starej vrátnej na Darexu v Praze…
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Trocha skautské průpravy (chuckle) (mimochodem měla jsem skvělou pionýrskou vedoucí, ke skautu jsem se dostala „na stará kolena“)
Větve se pálí suché. Někdy to nejde. I když je to tak trochu ekologická katastrofa, spálit zelenou hmotu jde. Je třeba ale udělat oheň ze SUCHÝCH silných polen – ta, když se rozhoří a řádně žhnou, lze na ně „sypat“ čerstvé dříví. A i pak občas je fajn prohodit suchým dřevem.
Jinak dóst dobrý (chuckle) (chuckle) Ohňové zážitky naštěstí nevlastním, snad i díky tomu, že jsme od malinkata na zahradě ohňovali, tak do mě základní pravidla (i ohýnek v dešti, bez kousku papíru a jiné vychytávky včetně „bezpečnostních pravidel) rodiče nacpali včas (wave)
Já jako letitej a praktikující skaut s tímhle problém nemám, ovšem naše děti přes všechna varování sno. Je to už pár let, jeden z našich skautíků asi tak čtrnáctiletý, se šel do 200l sudu od nafty podívat, zda tam ještě něco je. Baterku nemaje posvítil si sirkou. Otec s dědečkem zrovna opravovali střech a stáli na žebřících, matka ve vaně. Výbuch. Střecha nadzvižena, otec s dědečkem se z posledních sil drží na žebřících, matka vyletěla z vany a coby Eva lítala po dvoře. Dítě naštěstí přežilo, žádné moc velké jizvy si do života nenese. Kolikrát jsme s těma hajzlíkama probírali nebezpečí ohně ani nespočítám
a já se stydím za to,jak se tu řehtám cizímu neštěstí,ale tohl evidět,do smrti na to nezapomenu..já bych mu to za ten mumraj na tom dvorku i odpustila (chuckle)
Inkoooooooo, já se taky stydím, ale řehtám se nejspíš podobně – podívat se se sirkou do sudu od nafty, to tady asi pobere dneska pomyslné zlato, řekla bych (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Tak tak:
14:30 – škrtám sirkou, abych se podíval, kolik je v nádrži benzinu.
14:50 – když se dým poněkud rozptýlil, rašpluji si z hlavy přiškvařenou čepici.
15:20 – strkám hlavu do úlu, abych zkontroloval, kolik mají včely medu.
20:00 Vystupuji v cirkusu Kludský jako muž s obří hlavou.
Takhle nějak to bylo kdysi dávno v jakési rozhlasové estrádě. 😀
Tedy milá JJ, velice se těším na příhody vašich kluků. Ono se to prý dědí 😀
Likoooooo! (y) (rofl) (rofl) (rofl)
Milá JJ (inlove) , když se příhoda povede, začne se mi při čtení odehrávat před očima, nepatrně zrychleně. Já nevím, jestli vypadáte oba jako trochu trhlí inťoši (chuckle) , ale vaši představitelé tak působili a prosvětlili mi ráno pře úporným dnem. (whew)
Srdečně děkuju (f) a těším se na další pokračovaní mého oblíbeného seriálu. (y) (clap) (nod)
Přeju všem krásný den. (h)
Benzín nikdy. Petrolej, líh, naftu, vyjetý olej z auta nebo i friťáku možno, ale benzín nikdy. On ten parchant hoří strašně rychle.
Téda JJ – to je jak klasická němá groteska (uklouznutí na banánové slupce). Tedy taková, v níž jde „hercům“ o krk a obecenstvo se řehní až škytá . Vidím to nejen velmi barvitě, ale navíc v té zpomalené verzi 😀 Ještě štěstí, že instinkty „zůstaly v práci“.
Ivo – dole – i tvůj zážitek také musela být těžce nabytá zkušenost!
Ále nee, jen jsem se strašně lekla, a stejně jako JJ jsem už v klidu popálila zbytek.
Mila JJ, vy si ale umite uzit zivota. (clap)
Eslivá vono by to nechtělo nechat ty větve nejdřív uschnout …
Podpalovač. Seno. BENZÍN! ACH JO!
Není nad trochu slz smíchu na dobrou noc. Omlouvám se 😀
Tak já jsem si jednou takovou hromadu tím benzínem polila, zapálila sirku a hodila….no, nebyla jsem dost daleko a benzín udělal vhúúúš a mně ohořela ofina, obočí a měla jsem i mírně ožehnuté řasy…a to prosím nosím brýle.