Začíná poslední teplá fáze léta, dozrává pozdně letní i podzimní ovoce a nastává čas vos, sršňů a podobné havěti. Vůně srpna, teplo a neúnavně bzučící všudy přítomné žlutočerně pruhované bodalky mne připomněly, jakou hloupost jsem jednou provedla. Také jsem něco nedomyslela, protože jsem jednala rychle, aneb tak jak už psala JJ … když si mozek vezme dovolenou!
To bylo tak. V hromadě písku, vedle boční branky ze zahrady, kudy chodíme se psem ven, se zakopaly vosy. Doslova a do písmene. Muselo to být velké hnízdo, podle častých intervalů jejich vletů a výletů v dírkách v písku. To jsem usoudila já a rozhodla se hnízdo v rámci bezpečnosti zvířat i nás lidí, zlikvidovat. Navíc jsme potřebovali trochu písku k nějaké malé stavební činnosti použít, tak jsem se jala jednat.
Bylo horko, i přes to jsem se z bezpečnostních důvodů oblékla do letních tenkých! tepláků, mikiny s dlouhým rukávem, na hlavu jsem si nasadila parádní klobouk se širokou krempou a přes něj přehodila hustou pytlovinu, kterou jsem pentlí ovázala celý krk. Na rukou rukavice, na nohou vysoké gumové holínky, v jedné ruce zákopový rýček, ve druhé jakýsi jedovatý sprej na vosy, jsem se vydala k hromadě písku těsně za naším plotem.
Manžel zůstal ve střehu sedět u domu ( nemusím vysvětlovat, že s mou činností nesouhlasil) a dělal, že si čte knížku. Jenom Klérka mne doprovázela na mé bojové výpravě a nasísala zvědavě za pletivem. A také mne tiše s údivem sledovali sousedé, což jsem netušila. Promyšlené to bylo celkem dobře, ale nakonec se stejně ukázalo, že mozek si vzal dovolenou…
První zarytí rýčem v místech vletů – nic se nedělo, odhrnula jsem písek a zahlédla šedavou papírovou hmotu hnízda. Podle zaoblení bylo fakt obrovské! skoro jako fotbalový míč. Hurá, trefila jsem se! A pořádně zaryla! To byla poslední radostná myšlenka z mého dovolenkového mozku. Začaly se dít věci! Ještě jsem stačila na šedavou polokouli pořádně nastříkat sprej, když v tom to v hromadě písku zahučelo a ani nevím jak a kudy, vyrazilo ven mračno vos a zuřivě hučící se vrhlo napřed na mne a potom za plotem na zvědavou Klérku. Ta rychle vzala nohy na ramena a běžela směrem k pánečkovi.
Přes tenkou mikinu a tepláky mi dávaly srdnaté obránkyně do těla. Pod pytlovinový módní klobouk se nedostaly, ale seděly nalepené na oblečení na stehnech a na pažích. Zazmatkovala jsem, začala ječet a utíkat směrem k domu, strhávajíc ze sebe oblečení plné rozzuřených vos. Můj muž se zachoval chrabře, odhodil knížku a zmizel s Klérkou v domě za zavřené dveře, volajíc, abych se nepřibližovala, dokud všechno nepozavírá!
Skoro nahá jsem nakonec přistála v křesle v obýváku v bezpečí a jala počítat utržené rány v boji. 23 štípanců na pažích a nohách. Šmárjá, dyť já umřu na anafylaktický šok, co teď! V tom už přichvátala sousedka, která všechno pozorovala. Nakrájela s mým mužem na kolečka cibuli a na každý štípanec leukoplastí cibuli přilepila. Mezi tím dala rozpustit dvě tablety kalcia, které přinesla a musela jsem všechno naráz vypít. Potom už jsem seděla v křesle, smrděla cibulí, polepená leukoplastí a ptala se sama sebe, kam jsem dala rozum. Klérka se chovala normálně, tak jsem se začala uklidňovat. Vše dobře dopadlo, jenomže do toho přišla další sousedka, a když mne viděla sedět v křesle, po celém těle nalepená kolečka cibule, dostala záchvat smíchu, dobrá to žena 🙂
Cibule sice smrděla, ale učinila pravý zázrak, otoky se nedostavily a ani štípance v budoucnu moc nesvrběly. Hned druhý den jsem se opatrně šla podívat, co vosy. V okolí hnízda poletovalo pár jakoby opilých vos, ale jinak byl klid. Zřejmě ten postřik v poslední chvíli nastříkaný na část hnízda a písek, zabral. Ještě pár dní jsem písek sledovala, než jsem se odvážila hnízdo ještě víc odhalit. Bylo pusté. Ale bylo fakticky velké jako menší fotbalový míč! Vlastně jako volejbalový míč! Kam se vosy odstěhovaly, nevím. Na dalších pár let jsme měli s vosami celkem klid. Až minulé léto se jich začalo objevovat zase o trochu víc. Budu muset prozkoumat okolní terén. Že bych šla opět likvidovat?
😀 😀 😀 ÚŽASNÝ ČLÁNEK!
Dobrý den, ještě k Tvému příspěvku Alex, netušila jsem, že jsi takový odvaz-rýpat do vos, to chce odvahu. Nebo opravdu vypnout mozkovnu. Já mám spíš zážitek se včelami. Sušili jsme seno, bylo asi před bouřkou a moc blízko byl včelín. Asi jsem se včelkám pletla v cestě a tak si mě podaly. V tu ránu jsem byla vysvlečená z trička a nahoře bez jsem běžela do blízké chalupy ke studni pod pumpu. Ani mi nevadil ten stryptýz zadarmo.
Mně to nedá a zeptám se jako lama: proč se lidi (nebo jen ženy) při útoku žihadlovníků svlékají? Prosím nebít!
Jinak děkuji za poučné téma i diskusi (clap)
Nejspíš proto, že včely i vosy rády zalézají pod volná trika (a nám mnohým trika vpředu dělají hezké stany (chuckle) ).
Ale ty vosy usedají i na nepokrytou kůži? Nebo je to svlékání spíš reflex, že člověk nesnese, že se mu něco hemží na kůži a on to nevidí? Výsledek je ale počítám stejný?
Hlavně se vosy toho trika krásně mohou držet a přes látku bodat a bodat
Milá Alex a přispívající Zvířetníci, vidím že máte napínavý a dobrodružný život. Ale přiznejte si, byl by opravdu váš život takový kdyby nebylo našich drahých přítelkyň vos? A tak jim pojďme poděkovat a provolat slávu: „Sláva vám vosy, že přinášíte do našich životů tolik radosti. Sláva vám, zdar, zdar, zdar!!! (clap) (clap) (clap)
Tak si myslím, že dnešní článek a další příspěvky byly tak výživné, že budou patřit do hvězdného fondu NZ. Někdy v osm, jsem měla napsané vyprávění, ale přihnal se liják s krupobitím a při druhém zablesknutí mi spadl net. |-( Ale není čeho litovat, mezi vámi bych opravdu neoslnila. Jen maličkou vzpomínku. Přiběhla maličká, asi 3,5 roky neteř. Natažený ukazováček a děsně plakala. Koukám, jak prstík mění rozměry a prám se do jejích vzlyků, co dělala. „Já jsem hladila josuuu“. (sun)
Milá Alex,
díky za tvé nádherné povídání (h) . Je to fakt úžasný příběh a vidím ho v barvách … mimo jiné máš úžasnou sousedku, která ti báječně poskytla první pomoc, on po tolika žihadlech by byl šok docela pravděpodobný. Jsi (flex) a statečná holka, i když měl zrovna mozek dovolenou (inlove) .
Milí Zvířetníci, co mi to děláte (chuckle) … mě vedle spí děti, já nesmím řvát smíchy, ale zkuste se ovládnout, když jsou v diskuzi takové perly (rofl) . Jste báječní (h) (hug) (sun) .
Tak co, kdo dál dá k lepšímu článek do podrubriky Když má mozek dovolenou?
Báječný čtení (rofl)
Kdo by řekl, že vosy mohou být tématem tak vydatných zážitků, jaké byly popsány v článku i v diskusi (Alex, Maggie, Jindřich, Rpuť, Xerxová s Mravenečkem… ne, musela bych vyjmenovat všechny). Diskuse mi po celý den opravdu velmi pomáhala, neboť se mi sešli den narozenin a den blbec, což je kombinace opravdu třaskavá.
Díky všem
Narozeniny? Tak to všechno nejlepší, hlavně zdraví a štěstí, to ostatní se dá prý koupit 🙂
No a ještě (^) (d) (f) (sun) a písničku pro lepší náladu:
http://www.youtube.com/watch?v=-2f6c1f640I
MaRi, nezoufej. Už ten den končí a zítra bude určitě úplně jiný a pro tebe krásný den 🙂 MaRi, Boží požehnání, zdraví pohodu a lásku. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (inlove) (hug)
tak nejen blůmy a švestky… ale přijel páník, Betuška zajásala, že pojedeme na chvilku do lesa… vyrazili jsme … začaly růst zase houby… Nemám ráda přebytky zemědělské ani lesní (devil) A to jsme v lese strávili asi 40 minut
Cheche, tak sem něco pošli. Já už mám letošní jabkobraní a nájezd okurek a rajčat celkem zvládnutý.
Xerxová? Co je to houby? Něco mimozemského?
To jsou ti, co nám cestou sežerou fšecky deště a bouřky, totiž.
Budiž nám útěchou, že houby sice zkvasíš, ale nevypálíš. (blush)
Už mi hrabe, jdu spát…
Houby? Neznám! Tady ne moravské Sahaře se dostáváme do stadia- trávník? Neznám!
Ano, Matyldo, vím o čem mluvíš 8)!
Odcházím, mírně se ochladilo, venku je o stupeň méně než uvnitř domu, JDU VĚTRAT!
Pošlete přebytky toho (rain) na Jižní Moravu, ať si tu o houbách jenom nečteme v atlasech 🙁 … prosííím
Pošlete taky do Prahy, prosím, ať si nemusím kupovat šumavské houby na farmářských trzích. Děkuju uctivě předem! (f)
Milá Alex, moje živá představivost, tvůj detailní popis „bojového vymustrování“ , manžel, který tě odmítl pustit domů a později boložená léčivými kolečky cibule – no náramně jsem se pobavila 😀 . A ta krásně barvitá diskuze 😀 . Přiznávám, že jsem nevěděla, že vosy si budují hnízda i pod zemí. Jasně, dává to smysl, vím že tam žijí, sama jsem 3x na takové místo šlápla a utržila několik žihadel najednou(jednou zde na zahradě), ale mě to až dosud nějak nenapadlo, myslela jsem, že si hnízda jen zavěšují. Jak to v zemi vlastně dělají – to nejprve vynosí písek či hlínu ven a do uvolněného prostoru vlepí to papírové hnízdo??? Nebo vypadají podzemní vosí hnízda jinak?
Ovšem musíte uznat, že zavěšené vosí hnízdo je umělecké dílo přírody. Před lety jsem si ho i vyfotila a fotku dokonce našla. Tady je.
http://marickac.rajce.idnes.cz/Vosi_hnizdo_v_Alabame#vosi_hnizdo.jpg
Kdysi dávno, jsme v jednom domě v Illinois viděla zavěšené obrovské vosí hnízdo od stropu nad schodištěm. Byl to kužel dobře přes půl metru, pán mi dokonce řekl váhu (už jsem zapomněla) a říkal že ho našel na jejich pozemku. Tvrdil, že už mu tam visí několik let a že ho předem dostatečně umrtvil – ale já bych o takovouhle dekoraci opravdu doma zájem neměla.
Rputi pode mnou 😀 😀
Maričko, já je v zemi většinou zažila v myších dírách. Co se stalo s původní obyvatelkou, netuším.
Ale tuhle jsem je viděla vylítávat ze škvíry mezi dlaždicema, kde je písek. Takže asi nějakou tu ne moc slepenou hlínu jsou schopný ve vědýrkách vynosit.
Čmeláci třeba myslím hnízdí hlavně v zemi, akorát že ti si vyhrabou chodbičky co čmelák to chodbička a udělají si tam pak mazanici z hlíny a svejch slin a možná ještě něčeho, pevný je to jak beton.
Enemže ty vosiska jsou na ty papírový stěny, žejo, takže musej vyhloubit větší díru dírečku než o průměru „jedna vosa“. 🙂
Obrovské hnízdo jsi, Maričko, vyfotila. Tak jak přesně píše Io, i v zemi si staví hnízda a záleží v jakém „materiálu“. Sypký suchý písek jim dovolil pěkně velkou papírovou kouli!
Brumlové jsou na tom trošku jinak.
A dole někdo psal o „dlohonohých“ vosách. Nevím jestli se mi odpověď neztratila, ale jde asi o nějaký druh vosíka. Jsou to takové elegantní vosy a nejsou útočné.
Ioannino a Alex, díky za odpověď. Čmeláky tu také máme, ti „naši“ si vrtají perfektně kulaté otvory do dřeva, vylétat ze země jsem je tu neviděla. Ty zmíněné dlouhonohé vosy by mohly být něco jako naše zdejší „Mud daubers“ – takové „přeštípnuté v pase“ a nejsou vůbec útočné. Jejich hnízda jsou hliněné trubičky, tak síly prstu, které lepí na zdi, nebo pod okenní rámy, ale i na stěny odložených krabic, prostě na cokoliv. Staví si ho vždycky jedna vosa. Je to buď jedna trubička, nebo několik nalepených těsně vedle sebe. Některý druh si lepí i hliněné kuličky. Nejvíce se zabydlují v garáži. Najdou si tam dobře ukryté, klidné místo a když na něj pak náhodou přijdeme, bývá těch červených trubiček (máme tu červenou hlínu) několik těsně vedle sebe, někdy až 30cm dlouhých. Ani nevím, jestli tyhle vosy dávají žihadla, nikdy jsem ho nedostala (a to je pravidelně vyháním z verandy), tak jim hnízda neničím (navíc tyhle vosy žerou jedovaté pavouky). Až pak v zimě, když už víme, že jsou prázdná, zlikvidujeme je, protože když uschnou, drolí se a ta červená hlína všechno zašpiní. Ale asi ke stavbě používají i rozmělněné dřevo, protože mi furt ohryzávají několik zvětralých kolíčků na prádlo, které stále visí na šňůrách.
Jestli to je to, čemu se tady lidově říká „vosičky“, tak ty by snad ani neměly být masožravý.
Pamatuju si, že mě jednou kolegové z Německa vzali na krásnou stálou výstavu květin sťa dvě tři pole, s ruským kolem, vozíkodráhou, spoustou růží… a koutkem o hmyzících s pigárama. Těch je! A měli tam i jejich bydlíky!
… ale kde to bylo, to ví ten rakouskej Němec.
Vosička vosy jen napodobuje, vosík je z příbuzenstva: http://strix.websnadno.cz/Entomologie.html
Dneska jsem jen nakoukla (nestíííhááám), ale nakonec jsem dočetla i celou diskusi (ono mi to teď při lepší náladě bude líp odsejpat – no, nějak si to zdůvodnit musím), díky díky. A vzpomínám, jak se nám jednou v práci usídlily někde pod fasádou u okenního parapetu vosy, brblali jsme brblali a furt s tim nikdo nic nedělal, až jsme jich jednou měli nakonec snad přes třicet v místnosti a zavolal se na to nějakej specializovanej odborník – nastříkal něco pod parapet, zavřel okno a milé vosy v místnosti pomlátil deskou na preparáty. Nakonec potom nějak vystříkali tu fasádu a bylo to dobrý, jen jsem si říkala, že jako povolání bych vosobijec teda opravdu bejt nechtěla.
Jo a dodatečně děkuju za přání k svátku (f)
A jdu zas pracovat (wave)
Zapomněla jsem na setkání s větším počtem vos. Tady na sousedovic kůlně na hranici k nám se usídlily vosy v ptačí budce tam zavěšené. Já jsem nevěděla nic lepšího než namířit do vchodu budky stříkačkou vody a pěkně silným proudem tam nastříkat vodu. Vosy ale nikdy nepochopily kdo je viníkem a tak mě nepotrestaly. Příště jsem je tam už neviděla. Tak nevím. Byla moje jednoduchá metoda tak účinná a nebo se stalo něco jiného nepředvídaného?
Jinak jsem jednou našla velikánské vosí hnízdo tady na kopci při procházce se psem. Bylo opuštěné a krásné. Donesla jsem je do školky a děti byly nadšením bez sebe. Dobrý důvod povyprávět si s nimi o vosách a dozvědět se spoustu jejich historek o tom pruhovaném hmyzu děsícím tak mnohé.
OT – Mimozemšťan dravý 🙂
http://www.stream.cz/mazlove/Ciciny/752609-hladova-kocka-se-zmeni-v-selmu
Jedna byla jediná ta vosička mlsná. Byli jsme na švagrově chatě, na stole jsem měla otevřenou limonádu. Žíznivá jsem popadla láhev a napila se. Byly jsme překvapeny obě dvě, já i vosa. Cítila jsem ji zmítat se na mém jazyku. Na štěstí byla vosa natolik zpitomělá že nepíchla dříve než jsem ji vyplivla ale po cestě se vzpamatovala a stačila mě píchnout do spodního rtu.
Na štěstí bylo léto a dovolená a tak se žádné představení odkládat nemuselo. Dostala jsem opravdu velice zajímavý výraz v obličeji. Ale děkovala jsem že to nebylo žahadlo do jazyku. Na chatě bez auta a telefonu to jsem se mohla taky zadusit.
Jedna jediná vosička. Měla jsem v té době její štíhlý pas, možná i její žahadlo na místo jazyku. (blush) (chuckle)
No vidís – uz tenkrát jsi mohla být slavná jako Angelina Jolie (chuckle) .
Jo milá YGO, já toho prošvihla nepočítaně. 🙁 Pozdě bycha honiti. 🙂
A už nám třetí den prší, kdo si to přál déšť? Mám poslat mejlem a nebo SMSkou? (e) (mp)
Obojííím. Bouřka přešla kdesi v dáli a už zase pálí (sun) !
Pošli toho sem co nejvíc, vyměním za (sun) , nějak se tu v poslední době přemnožilo!
K příhodě: mělas štěstí, že se vosa vzpamatovala tak pozdě.
Když jsme ještě měli včely, točil se med pěkně ručně. První, co se musí udělat, je odvíčkovat zavíčkované buňky s medem. Pro nevčelaře: včelky nanosí, naplivou, křídlama usuší a hotovou konzervičku v buňce zalepí takovým placatým víčkem z vosku. Stejného vosku, jako je z něj celý plást. Med se z plástu dostává tak, že rámky s plásty nastavíte nastojato do medometu, což je takový válec na nožičkách, s klikou nahoře a bubnem se třema (nebo šesti) místama pro rámky. Takže rámky jsou naskládané na bubnu vytáčenou stranou ven, směrem k vnitřní stěně válce. Válec se zaklopí, aby to necákalo všude po okolí, začne se točit klikou, colý buben uvnitř se začne točit podél svislé osy, odstředivá síla vycucne med a zanechá skoro čistý rámek s plástem. Pak se rámky otočí druhou stranou ven a zopakuje se to.
Pochopitelně pokud se nemá zbortit voskové dílo, nesmí se točit moc rychle.
Pochopitelně, pokud máte plné buňky zaplácnuté voskovým víčkem, musíte to víčko odškrábnout, aby med mohl ven a vosk zůstal na místě. A tomu se právě říká odvíčkovávání. Vezme se vidlička s ostrými a tenkými hroty, víčko se podebere a proškrábne. U toho se snažíte co nejmíň zničit buňku, protože nepotřebujete, aby včely musely dílo opravovat, naopak potřebujete, aby mohly do prázdného nosit další med.
Na té vidličce zůstane po dvou, třech odvíčkovaných rámcích pěkná bakule vosku plného medu. To se musí sundat, páč se to lepí na dílo a trhá ho to. Nejlíp se to sundává do pusy. Med se z vosku vyžvýká a vosk se vyplivne.
No a babička si jednou nevšimla, že cestou od rámku do pusy si na žvejku sedla včela.
Bodla babičku do jazyka.
Nebyly mobily. Nejbližší telefon byl v kilometr vzdálené dědině. Ten telefon byl v té dědině jediný. Bylo horko, všichni na polích. V té dědině taky končí silnice a dál vede akorát traktorama rozježděná polňačka, po které sanita stejně neprojede, neb není teréňák, a druhou půlku cesty na chatu není ani ta polňačka, jenom pěšinka.
No byly to fofry. Trvalo to jenom! 3/4 hodiny, než byla babička v nemocnici. Naštěstí zůstala celou dobu při vědomí a i když se nám trochu dusila, zůstala i dejchat. Tím, co jí mezi tím otokem z dejchacích trubek zůstalo.
No a druhej den to jaksi samozřejmě pomohla dotočit, žejo. Babička byla holt z tuhýho těsta. (h)
Milá io, to byl vlastně pracovní úraz! :O
No to vlastně jo! Ale chatní, a tak se to počítá do skupiny „měli jsme volno, já a mozek, a já blb přitom pracoval“. (smirk)
Zaplať pánbůh, dobře to dopadlo,
tak na odlehčení písničku
http://www.youtube.com/watch?v=N_jzThSYvb0
Momentálně nehlídám vnučky ani se nedovolenkujeme, jako v poslední době, takže mám čas nakouknout. A hle, zde hrdinka Alex v boji s vosami! Klobouk dolů, jsi odvážná žena! U nás podobné akce probíhají v opačném obsazení – já se držím postoje „jsem velmi slabá a bledá“ a do první linie je nasazen MLP. Já pak ošetřím případné zranění utržené v boji.
Vosy nemáme, zato máme sršně. Pod úžlabinou střechy v prvním patře. Pokud si lítají venku, prosím, ať si tam to hnízdo mají. Onehdy večer nám ale jeden průzkumník vletěl do obýváku a to moc příjemné nebylo. Snacha Kačenka, velká zachránkyně všeho živého, v obavě, aby jej někdo z ostatních přítomných nezabil, rozhodla se transportovat sršně ven za pomoci toho prvního, co jí padlo do ruky – dětského plátěného kloboučku. No,zřejmě měl její rozum právě time out. Bohužel se jí podařilo sršně do kloboučku chytit, nikoliv však již vynést, protože i přes silné plátno dostala žihadlo. Nastal rozruch, ošetřili jsem bodanec a když se situace uklidnila, zjistili jsme, že sršeň je stále mezi námi. Bzučení svou intenzitou připomínající malý vrtulník vycházelo ze škvíry mezi skříní a zdí. Ten blbý hmyzák se tam zamotal do pavučiny a nemohl ven. MLP se užuž rozhlížel po vhodném smrtícím nástroji, ale Kačenka ječela víc, než když ji sršeň bodnul, že to neeee, to nesmí, tak podlehl a pomocí krbového pohrabáče sršně vyšťoural. Ten místo díků začal bzučet ještě temněji a lítat rychleji. Tak jsme udělali to, co jsme měli udělat hned na začátku – vevnitř jsme pozhasínali a rozsvítili jsme na zahradě. Zabralo to. 🙂
Od té doby nás díkybohu žádný další zvědavec nenavštívil, třeba ten první průzkumník líčil v hnízdě ostatním, jaké horory u nás zažil. 😀
Hanči, pozdravuj Kačenku. Tak jako ona bránila sršně před MLP, tak já zase musím rychle bránit ty velikánské zelené pakobylky, když se spletou a vlezou do pokoje, před kocourem. Objevím je tak, že kocour se znehybní ZÍRÁ směrem kde je pakobylka, většinou někde až u stropu, já ječím na MLP ať nějak zabaví kočičí šelmu, letím pro schůdky, odlovím hmyz a vypustím ven. Zavřu kocourovi bleskurychle dveře před nosem, protože ten už se dere ven, aby si vetřelce zblajznul venku. Kolik má na svědomí těchle pakobylek, nebo kudlanek, to nevím. Je jich poslední dobou na zahradě a v okolí čím dál méně. Stejně jako ze skalky „záhadně“ zmizely ještěrky. Nebo jak ten ve svých 14-ti letech dovede bleskurychle srazit za letu vážku. Potfora (cat) ! Gourmetky mu nejedou, ale vzácná fauna to je to pravé sousto !
Penucha si pěstovala na skalce ještěrku na ocásky.
Nesina ji převezla, ještěrku ulovila celou a pak si ji na horší časy usušila. 😀
U vás pakobylky žere kocour? U nás pes. Světluška nějak nerespektuje zákony a tuhle jsme ji přistihla, jak po takovém velkém zeleném exempláři skočila a nadšeně přežvykovala 😛
Vono je to jako voficiálně chráněný? (think)
(think)
(think)
(think)
… no eštěže Penuša už hůř vidí, takže bere jako nejlepší hračku řádně oslintanou pískací myš…
V dřevních dobách jsme měly povel „Áááá! Hnus! Pomoc, Penny, zab to, zabi broučka, mrchu, zakousni to!“ Zvlášť když k nám chodili na návštěvu chrousti. (bug)
Milá Alex (inlove) , já jsem tušila, že tu pod tvým článkem bude výživná diskuze, ale dnes to překonává mé představy (chuckle) Těžko říct, která z příhod je nejlepší, řekla bych, že na vítěze aspiruje Maggie (rofl)
My máme vosy i sršně a s obojími proužkatci nějak vycházíme. Nerada zabíjím cokoliv, včetně hmyzu, tak se snažím se konfliktům vyhnout. Zatím se nám to daří, pravidlo nesvícení máme zažité 🙂 Pro venkovní noční sezení užíváme lucerničku na čajovou svíčku – světýlko stačí a nikdo se neupaluje na plameni (wasntme)
Dede, velký dík, že bojuješ se spamovými požírači příspěvků. Ty co mi zmizely se už zase našly.
Hurá teplota klesla na 30° a dáááálce bouří, jdu sundat prádlo, jinak jej budu lovit po okolních lesích.
Áááá, tak jako minule JJ i já se kochám všemi těmi příhodami …když si mozek vezme dovolenou a jak podotkla níže Asteris, cituji … hned si připadám tak nějak normální :P.
Vave, Ty necháváš na plotně hrnec a krabičky od sváče, ale já, přísahám, jsem kdysi za moc mlada, v létě zapoměla si vzít pod letní šaty kalhotky, jak jsem spěchala do práce. Jít a koupit rychle nové, nebylo v těch diluviálních socialistických dobách tak lehké (blush) jako dnes.
A zavařený rozpečený tlakový hrnec s gulášem, když jsem si jenom „odskočila“ na zahradu pro petržel, to už je jenom pokračování. Tenkrát chlapec od přessousedů přeskákal ploty a s výkřiky, že u nás hoří (valil se z otevřených dveří černý dým), vyhodil černý kouřící hrnec ven a stříkal na něj hadicí. Byl u místních Mladých hasičů, tedy tenkrát požárníků.
Nebude to o vosách, takže OT. Leč před drahnými lety si udělali mocnou základnu v trámu naší roubenky v Kryštofově údolí čmeláci. Nic proti nim, nikdo jiný neumí zpracovat jetel či bodlák. Jsou docela roztomilí a podle vědomostí z aerodynamiky a letectví by nikdy neměli létat. Poměr hmotnosti proti ploše křídel je prostě špatný. Ještě, že to nevědí a tak klidně lítají. Leč, ty potvory si smyslely, že ve vykotlané dutině trámu roubenky je místa málo i jaly se zvětšovat svůj lebensraum. A na to jsme my češi, augerechnet v sudetech, poněkud hákliví. My, majitelé nemovitosti, jsme byli proti tomuto chování podnájemníků a na válečné konferenci bylo rozhodnuto zničit nepřítele ZHN. (Zbraněmi Hromadného Ničení.) Po vzoru bitvy u Ypres byl vybrán chemický útok. I byl jsem pověřen zásahem. Naštěstí jsem v té době studoval a měl také povinné zelené úterý. (výcvik na vojenské katedře , oblíbená to kratochvíle normalizačních vysokoškoláků) A za tím účelem jsme byli vybaveni IPchOJ. (Individuální Protichemickou Ochranou Jednotlivce) Lidově zvanou atombordel. Alespoň k něčemu to bylo, takže když jsem večer, oděn jako do zamořeného prostoru, zaútočil na čmeláky Biolitem, následkem čehož vyjela z té díry opravdu pěkná kohorta velmi nas.aných hmyzáků, došlo ke klasickému souboji granát-pancíř. To by člověk netušil jak mocným pigárem tento hmyz disponuje. Totalitní guma se jako pancíř osvědčila, ale tři borci z komanda osvědčili větší trpělivost než já a vyčkali v záhybech na svou chvíli, kdy jsem musel z oděvu ven. Biopochody nezastavíš. Co dodat, snad jen JAUVAJS!!
(rofl) Jindřichůůůůůů, JAUVAJS (rofl) .
Alex, díky – krásně jsem se pobavila a musím konstatovat, že i když si tvůj mozek vzal dofču, tak odvaha tě neopustila 😀
Už jsem tu zmiňovala MLP a švagra s momentální mozkovou dysfunkcí při stěhování včelích úlů i se včelami. No a ten samý švagr na dávné společné dovolené poté, co ihned po příchodu na terásku pronajaté chaty obdrželo každé z našich dítek min. po jednom vosím pigárku, pojal naprosto geniální nápad, a sice, že to hnízdo pod podlahou terasy vykouří (fubar) Zřejmě už tušíte, jak to dopadlo. Dodnes ho vidím, jak pádí od chaty směrem k blízkému lesíku se stále ještě kouřícím smotkem novin v ruce… Taky jsme hned začali shánět ocet, ale tentokrát naštěstí viděl, i když těch bodnutí měl pěknou řádku. No a my jsme pak udělali to, co jsme měli udělat ještě před vykuřováním – šli jsme za správcem areálu a tvrdě si vyžádali jinou chatu se zdůvodněním, že ta naše je už obydlená (chuckle)
Alex, tak mám víc smát nebo se bát. Vosy opravdu nemusím a vím, jká jsou schopny si vyrobit hnízda. Jednou jsme kvůli tomu ani nemohli ošetřovat jabloně, měly tam hnízdo a nepustily si nikoho do rajónu.
Amálka dnes usoudila, že není jen jeden zelenej bejvám, a že u sousedů ho mají také. Dokonale se mi ztratila a já jsem se snažila neztrácet nervy a pila kafe u stolu a dělala jako by nic. A potom přišla celá rozrušená a povídala: “ Ahoj, tak já už jsem tady, kde jste vlastně byly? Já vás tak hledala a vy nikde! A tam vedle, tam vám mají taková tajemství, to ještě budu muset prozkoumat!“ Hlavně, že děvěnka ví, kde nás má hledat.
Pro Alex- vosobijkyni : Kral a vosa
Vítezslav Nezval – Episoda z knihy Manon Lescaut
Byl jednou jeden kral
byl stary
uz netesil ho svet
netesily ho dary
ten kral rad lizal med.
Tak rad ho lizal z mysky
a strkal do nej nos,
medu mel plne pysky
a trun mel plny vos
Na jeho dlouhem nose
jenz zaril jako ban
zalibilo se vose
a usedla si nan.
Kral nehneval se na ni
ten stary kral byl rad
cechral si bradu dlani
a chtelo se mu spat.
Kdyz jednou setmelo se
a zacal padat snih
kral omluvil se vose
a trikrat mocne kych.
Ta vosa byla podla,
ten nevdecny tvor zhrd
ta vosa krale bodla
a kral mel z toho smrt.
(inlove) (chuckle) (wave)
Jenny, díky moc, připomnělas mi střední školu, kde jsme my holky romantičky kromě jiných pasáží z Manon Lescaut znaly nazpaměť i tuhle báseň a dostávaly tím do kolen našeho češtináře zvaného Šalda kvůli jeho přímo nekritickému zbožňování kritika F.X.Šaldy. V r.1970 tohle představení v Brně nastudovalo jedno ochotnické divadlo a Manon byla naše spolužačka a rytíře De Grieux Jura Pištěk, prasynovec prvorepublikového herce Teodora Pištěka, takže jsme to viděly každá aspoň třikrát a pevně doufaly, že jednou potkáme toho svého rytíře De Grieux (tmi)
A ve zpívané verzi … http://www.youtube.com/watch?v=jVpJG4C2HMg
Jeny, dííííky za zařazení této básně k tématu!!
z podobného soudku Jiří Suchý:
V pimprlové komedii stalo se
že usedla vosa králi na nose
Král se namích´
a bouch pěstí do stolu:
„Zavolejte na tu vosu Škrholu!“
Škrhola řek´ že tu vosu prožene
sukovicí po vose se ožene!
a že ta vosa sedí králi na nose
stalo se, že v tu ránu je po vose.
Dlužno ještě, abychom však dodali,
že v tu ránu je po vose i po králi.
Chtěli bych radit,nijak vás však nenutím –
malé věci řešte ruky mávnutím.
nedopadnete tak jako Škrhola
nebudou vás považovat…
zaaa císaře pána aaa jeho rooodinu!!!
🙂
OT – mám ráda švestky. Mám ráda blůmy. Nemám ráda, když dozrávají naráz. A když se ráno přežene černočernáčernava s vichrem a bouřkou (opravdu se úplně setmělo a vypadalo to na konec světa) , tak se dost plodů octne naráz na zemi…
Jdu sbírat a povidlovat… to ze švestek a marmeládovat… to z blům.
Mě to nebááávíííí…
Tak to dej kvasit a pošli bouřku sem. (makeup)
(y) (y) (clap)
Lokalitně typická odpověď (rofl)
Spolubydlící na kolejích byla ze Zlína, nikdy nezapomenu na její naprostý údiv a památnou větu: „Vy děláte ze švestek povidla?“
😉 Ber to s nadhledem: co by jsi jinak dělal celičký den? A až se zima zeptá, co jsi dělala v létě – hrdě odpovíš, že s nadšením povidlovala 😉
No vidíš a já Ti závidím. Tedy ne to povidlování a marmeládování a ani tu bouřku, ale ty švestky a blumy 😀
Trochu deště sem, prosím. Venku je lehce pod mrakem a 34 stupňů. To už je na zešílení. Když se mě dneska Kuba ptal, jestli mi nechybí to, že jsme letos nejeli k moři, prohlásila jsem, že za teplem jezdit nemusíme a hory jsme si fakt užila.
Milá Alex (inlove) , od rána si Tě představuji v bojové výstroji (denní i noční variantě) a ta představa mi projasňuje krušný den. (chuckle) (y) (rofl) (rofl) (rofl)
Vy máte samé rozkošné příhody s mozkem na dovolené! 🙂 (chuckle) Tak já taky jednu nedávnou pat-matovinu přihodím:
Něco vařím, zapnu plyn a postavím připravený hrnec. Protože chci vařit i vejce, zapálím rovnou další hořák. Jdu do lednice pro vejce, došly, musím přes ulici k Vietnamcům. Sáhnu na háček poblíž sporáku pro tašku, v tašce je plastová krabička od svačiny, házím ji v rychlosti na sporák a odcházím. Přináším vejce a poslouchám přednášku v začouzené kuchyni, do večera škrábu hořák plynu zatavený do umělé hmoty. (whew)
Takových „kulinářských“ příhod mám víc – možná bych se měla nad sebou zamyslet a vyhýbat se radši kuchyni. Lepší být hladový, než být bez střechy nad hlavou. (whew) (chuckle)
Jak já ráda čtu takové příhody, připadám si pak tak nějak normální ]:)
Taktéž. (wave)
Ufuf, fuj, Vave, nechceš pouvažovat o letní kuchyni daleko od obytných prostor? (angel)
Ehm, asi bych měla, milá Io. (inlove) V sobotu jsme odjeli na kontrolu s Ankou a já nechala dusit se maso na plotně. Naštěstí jsme byli relativně brzo doma, ale stejně byla dřina vydrbat ten nerezový kastrol. (whew)
Před rokem mi zase ohořela digestoř, když mi bafla pánev – kdo ví, jestli se ze mě na stará kolena nestává skrytý pyroman? (blush) (chuckle)
Hlavně pak ten smrad v kuchyni nelikviduj sprejem s lesní vůni. Vyzkoušela jsem a smrdí to jako upečený mrtvoly v lese. 😀
Zrovinka čerstvá, lehce nechutná příhoda k tématu: teď jsem potkala známou, co byla měsíc v Číně. Přežila tam na bílé rýži 🙂 . Konverzace totiž probíhala tak, že oni nemluvili čínsky a v horách, kam vyrazili na blind, nikdo nemluvil anglicky či jiným evropským jazykem 😡 (to překvapení, že (chuckle) ). Nu tak v první hospodě píchli do jídelníčku, že toto. Donesli jim černá vejce a ona ty zážitky popsala asi takto: „Nikdy jsem nejedla postarší mrtvoly, ale dneska už asi vím, jak to chutná (doh) … “ Tak se rychle naučila říkat čínsky rýže a tím její objednávání začínalo i končilo (chuckle)
Chichi! Chuť postarší mrtvoly, to mě dostalo. (chuckle)
Io (inlove) , vím o čem mluvíš, vyzkoušeno a zavrženo již před věky. (chuckle)
Já teda nevím, ale taková lahoda,jako je Černé vejce, ve Vás snad tak hroznou asociaci vzbuzovat nemůže…my je s Karolínou milujeme a mohly bychom je jíst denně!!!! (h)
I na pyromanii možná dojde, milá Vave, budeš pak moci odtajnit více stránek ze svého deníčku (wave) …
Tedy Alex tys velice odvážná žena. Vos se nebojím, nejsem alergik, ale do likvidace vosích hnízd se nepouštím. Na to nemám odvahu a hlavně mám na to lidi. 😀 Každý rok, když jedeme stavět tábor, tak ve srubové kuchyni i klubu, kde se skladují přes zimu podsady bývá vždy několik vosích hnízd, které je nutno zničit. Většinou se toho (naštěstí) ujmou pánové. No a pak výživné jsou roky, kdy je hodně vos a kolem tábora je spousta podzemních hnízd, to pak nastávají poněkud adrenalinové situace. :O
Pěkné téma. Mohu taky?
Před lety, když bylo ještě u domu neprostupné jehličnaté křoví, tak tam měly venkovní kočky polystyrenovou boudičku. To křoví byla jejich oblíbená schovka, ale jestli bydlely v budce, to nevím. Jednoho dne jsem se to rozhodl zjistit. Proplazil jsem se pod křovím a nahlédl dovnitř. Jak to, že je uvnitř hlávka zelí?? A jak ji tam mohl někdo malým otvorem prostrčit?? Než mi došlo, že to není zelí, ale vosí hnízdo, už jsem měl dvě žihadla v rukách. V životě jsem dostal víckrát žihadlo od vosy, třeba i když jsem na ni šlápl, ale většinou už tak po deseti minutách jsem o tom ani nevěděl. Jenomže tohle bylo něco jiného! Silně to oteklo a zfialovělo, samozřejmě pěkně bolelo, a vydrželo to pár dní. Asi tam existují nějaké specializované vosy obranářky, co vy na to odborníci?
Prostředky, které doporučujete jsem neznal, myslím že jsem na to nic nedával, kromě studené vody, už si přesně nepamatuji.
Jo, a celou boudu jsem vyhodil do kontejneru na odpadky až začaly mrazy. Dřív jsem si netroufal. A proč taky.
A jejda, krmiči, to byla smůla, musela mít některá žihadlo infikované. Já takhle párkrát skončila na ATB při štípnutí muchničkou, skoro otrava krve (whew) .
Drastické hubení vos není v mnoha případech vůbec potřeba. Pokud vosa přiletí k člověku a ten zůstane v klidu, vosa si ho „očichá“ a zase odletí. Jednou si udělaly vosy hnízdo v zemi blízko mého sušáku na prádlo pod mladým modřínem. Když jsem je chtěla hubit, řekl mi manžel, ať je nechám, že jsou užitečné. A skutečně – zanedlouho zbavily modřínek jakýchsi breberek, které mu škodily. Žily tam několik let, nikoho nikdy nepopíchaly, a provoz blízko nich byl značný. Potom najednou zmizely. Bylo mi to líto.
Ano, manžel měl pravdu, jak už jsem psala dole, …rozum si vzal dovolenou a já nevím co me to popadlo. Vosy i jinou havěť nechávám v klidu a stejně jako YGA odklízím z cest plazy, šneky, viditelné housenky,brouky a pod. (podotýkám vždy ve směru jejich plazení, bylo by ode mne blbé je vracet do místa plazení 😀 , to bych jim moc nepomohla, že? ). Někdo dopoledne psal o dlouhonohých vosách. Jedná se nejspíš o nějaký druh vosíka. Jsou to elegantní vosy, (neútočí i když žihadlo mají), ani nelezou do jídla, alespoň podle mých zkušeností. Mívali několik let hnízdo v rohu u okna na jižní straně domu, potom záhadně zmizeli.
Před léty jsem byla ohybnější a také jsem přenášela plže, hlemýždě (slimáky) i žížaly s asfaltové cesty na trávník kam měli viditelně namířeno. Dnes zírám na cestu a pokouším se je zahlédnout slábnoucím zrakem a pak se mezi nimi proplétat. Vypadá to jako hlemýždí taneček. Ale někdy slyším ten zvuk který mě přimrazí k místu, to křupnutí hlemýždí skořápky a zaplaví mne zoufalství. A to ještě nevím jak dopadají ti bez domečku. Ale já mám opravdu zatěžko se ohýbat a odklízet vás. :O OMLOUVÁM SE VÁM SLIZCÍ TVOROVÉ!!! :O :O :O
Za tu poslední větu zejména máš u mě (h)
Alex, rozhodně jsi žena činu! A ještě navíc nezištná poskytovatelka hlavního odpoledního programu pro sousedy a okolí. (inlove)
Milá Abyt, takových nezištných programů už jsem poskytla víc než dost. Již třicet let vzpomíná náš soused na jedno odpoledne, kdy za našimi zahradami byla uvázaná na otočném kolíku ovce, od jednoho kovozemědělce. Tehdy s námi žila kníračka Besynka. Ta řádně napružená na bezva hru, začala ovci honit. Viděl to majitel, ani se nedivím, že se rozlobil a s holí v ruce běžel k inkriminovanému místu.Bála jsem se o Besynu, snažila jsem se ji odvolat, lákala, slibovala, řvala na ni, ale tím víc to byla pro ni větší srnda. A potom jsem udělala chybu. Začala jsem ji honit, snad abzch jí byla blíž a zabránila rozzlobenému pánovi ji udeřit, nevím. Nakonec to dopadlo tak, že běhala bečící ovce, za ní poskakovala rozverná Besyna, potom já běhala jako čert a řvala na ni různé povely a výhružky a po největším obvodu, ale mne za patami, majitel ovce. A to vše pozoroval náš soused z okna a ječel smíchy.Dodnes to vypráví neznalým u táboráku a já už se nepýřím, ale šťastně se při vzpomínce usmívám. Musel to být pohled!
Uááááááá! To nevymyslíš (rofl)
Alex!!!!! (y) (h) (rofl)
(clap) Hrdinko (flex) !!! To já při manželově likvidaci vosích hnízd zalézám do sklepa nebo tak něco, jsouc alergik (hlavně na včely, které ale samozřejmě nezabíjíme) Okamžitě se mi vybavily prázdniny u babičky: patří k nim neodmyslitelně čekárny u lékařů, kalciové pigára a smrádek octanu hlinitého, do kterého jsem si chodila namáčet plátýnko na obklady… Jako Inka nerada zabíjím cokoliv, ale vosích hnízd je u nás každý rok několik a každé posezení s přáteli na zahradě je mnou prokládáno máváním rukama, ječením, odbíháním pryč… :O
Měli jsme v práci kolegu, takového, co byl krapet pomalejší, no říkalo se o něm: „Ten, než si vyčistí brejle, tak klesne dolar.“
Měl vosy na verandě, tak jsme mu dali náležitá poučení, že musí vstát tak ve 4 ráno, když je ještě chladno (taky zrovna byla tropická vedra), nastříkat arpalit, zavřít dveře a počkat, až to pochcípá.
„Kdepak“, prohlásil ten dobrák. „Ve 4 já vstávat nebudu.“
Počkal do 11 v noci, když na té jižní zasklené verandě bylo asi 30°, opatřil si včelařskou kuklu, tchyni vrazil do ruky baterku a jsa v tom hicu oděn do prošívané bundy a oteplováků vyrazil na zteč.
Vycákal celý arpalit a mírně přidušen tím smradem, koukal, jak kolem něj lítaj načuřené vosy. A jelikož se mu zdálo, že ty vosy nechcípaj dost rychle, pot z něj tekl proudem, dusil se a chtělo se mu spát, chopil se plácačky na mouchy a ty vosy všechny do jedné vlastnoručně vymlátil.
Po té byl milojucí ženou svlečen, uložen do chladné lázně, dostal led na hlavu a flašku do ruky. Výsledkem bylo, že nepřišel dva dny do práce.
TEDA, ALEX, TY JSI FAKT DOBRODRUŽNÁ POVAHA. S VOSAMI MÁM ZKUŠENOSTÍ HODNĚ, ALE TAKTO ODVÁŽNÁ JSEM JEŠTĚ NEBYLA. DOKUD NÁM NESHODILI NA DOMĚ STAROU STŘECHU, BÝVALO V BYTĚ VOS HODNĚ, JAKMILE SE JEN UDĚLALA VĚTRACÍ ŠKVÍRKA . A BYLI TU I SRŠNI, TAKŽE FAKT SE DĚLNÍCIN PŘI SHOZENÍ STARÉ STŘECHY POVESELILI A MUSELI ZASAHOVAT HASIČI. JEDNA A NEJHNUSNĚJUŠÍ ZKUŠENOST JE JEŠTĚ ZE STUDIA VŠ. BYLI JSME NA JAKÉMSI PITOMÉM BRANNÉM KURZU A MĚLI SPLNIT ÚKOLY NA TRASE, KTERÁ VEDLA LESEM, DALEKO OD CIVILIZACE. BYLA NÁS SKUPINA CCA 15 UŽ DOSPĚLÝCH ŽENSKÝCH A PŘECE JSME SI NEDALY POZOR. NĚKTERÁ Z NÁS ODBĚHLA Z CESTY ZA VYKONÁNÍM POTŘEBY A CO SE DĚLO DÁL, BYL TEN NEJHORŠÍ HIOROR A NIKDO TO NEČEKAL. SPOLUSTUDENTKA NAŠLÁPLA VOSÍ HNÍZDO A DALA SE PŘED NÍM NA ZBĚSILÝ ÚTĚK SMĚREM K NÁM VŠEM, I KDYŽ JSEM NA NI JEČELA, ABY OKAMŽITĚ ZALEHLA NA FLEKU A NECHALA VOSY PŘELETĚT. JAKO POHYBUJÍCÍ SE CÍL, UTRŽILA SPOUSTU ŽIHADEL. JEJÍ SPOLUTRPITELKY TAKY ZAZMATKOVALY, TAKŽE MĚLY CELÉ NOHY A TAKY ZÁDA DOSLOVA OBALENÉ ROZZUŘENÝMI A BODAJÍCÍMM VOSAMI. NEŽ JSEM SE STIHLA ZEPTAT, ZDA NĚKTERÁ Z KOLEGYŇ NENÍ ALERGICKÁ, NAJEDNOU ZAČALA LAPAT PO M DECHU A DOSLOVA SE DUSIT JEDNA Z NÁS. BYLO TO OPRAVDU OŠKLIVÉ A STRAŠLIVĚ RYCHLÉ. PŘESTOŽE JSEM ZNALA ZÁSADY PRVNÍ POMOCI, ÚČINĚK SE NEDOSTAVIL. STATNOU A DOST VELKOU KOLEGYNI JSME MUSELY SPOLEČNĚ DOSLOVA DOTÁHNOUT ASI KM K SILNIČCE. CESTOU JSEMJ KOLEGYNI MUSELA TŘIKRÁT ROZDÝCHÁVAT. (VELIKÉ DÍKY MUSÍM VYSLOVIT DOSLOVA BUZERACI A DREZUŘE PŘI OPAKOVANÝCH ZDRAVOTNICKÝCH CVIČENÍCH PRVNÍ POMOCI V ODDÍLU SPORTOVNÍHO POPTÁPĚNÍ, KTERÉ JSEM POKAŽDÉ(-JEDENKRÁT ZA ČTVRT ROKU ABSOLVOVALA BĚHEM SVÉ KRÁTKÉ PLAVECKÉ KARIÉRY. KDO TOTIŽ PODMÍNKY ZNALOSTI PRVNÍ POMOCI TEHDY NESPLNIL, MUSEL ODDÍL OPUSTIT).NAŠE ZOUFALTVÍ V LESE VŠAK TEHDY VYVRCHOLILO, KDYŽ JSME KAMARÁDKU DONESLY K SILNIČCE, ALE ŽÁDNÝ ŘIDIČ KOLEMJEDOUCÍCH AUT NEZASTAVIL A KOLEGYNĚ ZAČALA MODRAT. ASI TEPRVE ZA 15 MINUT KONEČNĚ ZASTAVILO AUTO S NĚMECKOU POZNÁVACÍ ZNAČKOU. ŘIDIČ SE NEZDRŽOVAL ZBYTEČNÝM VYPTÁVÁNÍM, DOSLOVA Z AUTA NA MÍSTĚ YSYPAL ČLENY SVOJÍ RODINY, NALOŽIL DUSÍCÍ SE KOLEGYNI A 4 NEJVÍCE POŠTÍPANÉ DALŠÍ NEŠŤASTNICE A JAK O ŽIVOT UJÍŽDĚL DO NEDALEKÉ NEMOCNICE. PŘIJEL PODLE POZDĚJŠÍ ZPRÁVY LÉKAŘŮ SKORO MINUTU PO 12. ALERGICKÁ KOLEGYNĚ, KTERÁ O ALERGII NIC NETUŠILA AŽ DO TOHO JEDINÉHO ŠTÍPANCENE, SKONČILA NA ÁRU, KDE SI POBYLA 6 DNÍ. VŮBEC JÍ DOKOTOŘI NEDÁVALI PŘÍLIŠ NADĚJÍ NA PŘEŽITÍ. DO OSTATNÍCH POŠTÍPANÝCH NARVALI DŘI TAKY KALCIOVKY A JAKÁSI ANTIALERGIKA, NECHALI SI JE V NEMOCNICI DEN NA POZOROVÁNÍ A POTÉ JE POSLALI ŠUPEM ZPĚT. JEN JEDINÁ HANKA NA ÁRU BOJOVALA DOSLOVA O ŽIVOT. TEHDY TO VŠ BYLA HNUSNÁ SHODA NÁHOD A NEBYLA JINÁ POMOC, JELIKOŽ JSME BYLY UPROSTŘED LESA A DOST DALEKO OD CIVILIZACE I SILNICE A NIKDO Z NÁS NEMĚL PŘI SOBĚ TO, CO BY ZABRALO ÚČINNĚ. PO TÉHLE PŘÍHODĚ JSEM NĚKOLIKRÁT BĚHEM LÉTA ODMÍTLA JÍT NA JAKÉKOLIV LESNÍ PALOUKY S VYKOTLANÝMI PAŘEZY MALINAMI, KDYŽ JSEM S SEBOU MĚLA TŘEBA ODDÍL DĚTÍ Z TÁBORA. ZKRÁTKA OPATRNOST BYLA VŽDY VE STŘEHU A VĚZTE, ŽE JSEM CELÉ ROKY PRÁVĚ NĚKOLIK CIBULÍ NOSILA STÁLE V BATŮŽKU NA ZÁDECH JAKO PRVNÍ POMOC. A K TOMU JSEM MĚLA JEŠTĚ MALOU LÁHVIČKU OCTA, KTERÝ ZABÍRÁ TAKY DOBŘE. ALE ODVAHU ALEX OBDIVUJU. I ZDRAVÝ MOZEK A LOVĚKU NEKDY ZKRATUJE, ŽE?
LENKO, TAK TO JE OŠKLIVÝ ZÁŽITEK A V TAKOVÉM PŘÍPADĚ JDOU VTÍPKY STRANOU.
Lenko, malá rada – zkuste zmáčknout Ctrl a současně + a to tolikrát, než se písmenka na obrazovce dostatečně nezvětší.
Aido, zkouším to nyní. je to moje úprokletí a možná taky má lenost, že jsem si zvykla na verzály. Jinak podotýkám, že ten mnou popsaný zážitek je už z roku 1976 nebo dokonce 75. O mobilech a jiných dnešních vymoženostech nebylo ani vidu ani slechu, takže nezbývalo nežli čekat, zda kdokoli zastaví. Všechny jsem jen velice litovaly, že jsme si žádná nepoznamenala číslo toho německého auta a ani se té rodiny nezeptaly na nějaká nacionále., takže jsem ani nemohly řádně poděkovat. Katastrofický scénář nabyl takových rozměrů i proto, že postižená kolegyně byla čerstvě vdaná a nikdo z nás, (ale ani ona sama) ještě netušil, že už je i krátce těhotná. Dovedete si jistě představit, jak se o ni její manžel tehdy obával. Nevím, jaký mohl být konec příběhu, kdyby se nenaskytl ochotný řidič z Německa. Končila jsem VŠ v roce 77 a tohle se stalo někdy mezi 2. a 3. ročníkem.O mobilech se tehdy snad vůbec nic nevědělo. Nebyl způsob, jak pomoc uprostřed lesa zavolat. Dodnes mne doslova zmrazí, když jen vzpomenu.
Aido, zkouším to nyní podle návodu. Je to moje prokletí a možná taky má lenost, že jsem si zvykla na verzály. Jinak podotýkám, že ten mnou popsaný zážitek je už z roku 1976 nebo dokonce 75. O mobilech a jiných dnešních vymoženostech nebylo ani vidu ani slechu, takže nezbývalo nežli čekat, zda kdokoli zastaví. Všechny jsem jen velice litovaly, že jsme si žádná nepoznamenala číslo toho německého auta a ani se té rodiny nezeptaly na nějaké nacionále., takže jsme ani nemohly řádně poděkovat. Katastrofický scénář nabyl takových rozměrů i proto, že postižená kolegyně byla čerstvě vdaná a nikdo z nás, (ale ani ona sama) ještě netušil, že už je i krátce těhotná. Dovedete si jistě představit, jak se o ni její manžel tehdy obával. Nevím, jaký mohl být konec příběhu, kdyby se nenaskytl ochotný řidič z Německa. Končila jsem VŠ v roce 77 a tohle se stalo někdy mezi 2. a 3. ročníkem.O mobilech se tehdy snad vůbec nic nevědělo. Nebyl způsob, jak pomoc uprostřed lesa zavolat. Dodnes mne doslova zmrazí jen ta vzpomínka. a zajímavé na tomhle všem je i můj poznatek už z Bělé. Když naše Petra při epizáchvatu zmáčkla při sjezdu z prudkého kopce přední brzdu na kole, udělala salto mortale přes řidítka a skončila v plném bezvědomí a bez dechu, taky nám pomohl člověk z německa. Petru jsem už stihla rozdýchat, ale jak přivolat záchranáře bez mobilů, tom jusem nevěděla. tehdy bylo p / o petře necelých 10, letos 5.8. však oslavila třicátiny. jo, bez techniky je člověk zcela „nahraný“. Němec u Petra nechal svou oaní a mne dovezl do Bělé, kde jsem z hospody telefonicky pomoc přivolala. Ten pán mne okamžitě zas odvezl k Petře. Záchranka dorazila vzápětí.
Jsou situace, kdy to chce nemavat z krajnice ale V PREHLEDNEM USEKU zablokovat silnici. Jakmile dotycny zastavi, a on zastavi, tak uz bez zranene neodjede. I kdyz by ji jinak klidně objel a pokračoval. I kdyby jen protoze tim riskuje, ze si nektera z vas zapamatuje poznavaci znacku a on bude mit soudni popotahovani kvuli neposkytnuti pomoci.
Chce to byt dostatecne oprskly.
Tak ti nevím, Máňo, vedeš ty, nebo můj bratranec, co střílel vosy vzduchovkou, nebo má maličkost, co jednou umlátila jednoho překvapenýho sršňa velkou sekyrou?
(Neměl mi bzučet u ucha, když sem zrovna štípala dřevo. Ale sršni jsou inteligentní tvorové, ti ostatní z toho hnízda na stromě nad špalkem už neprovokovali a já tak hnízdo objevila, až slezlo listí.)
Jinak rada člověka ze včelařský rodiny zní: pokud nejste alergici (což poznáte snadno, jelikož se po jediným žihadle začnete dusit), tak: cibule na ránu srazí otok a bolest, kalcium, med a kofein jsou protijedy. Z nich je nejdůležitější kalcium, druhej v pořadí je med; kofein funguje proti jiný části jedu, totiž té uspávací, a má smysl až při větších dávkách žihadel. Když jste alergici a nemáte fenistil nebo tak, narvěte kalcium, med a kafe, studenou vodu na krk a hlavu a vydržíte, než dorazí ta rychlá. 🙂
Malá ložnička u babičky, mlaďaska asi šestiletá, a na lampu nalítával zblblý veliký sršáň, který tam během dne vletěl a po tmě neuměl od světla vyletět pryč. Byl připálený od žárovky a hodně naštvaný… Jediná věc po ruce bylo na poličce odložené leporelo „Polámal se mraveneček“ . Dětská knížka se osvědčila (chuckle) Sršně jsem polámala dokonale
Auu, auu, Xerxová, já se směju ráda, ofšomž představa jak okolo sebe zuřivě mlátíš Mravenečkem, ze mě vyrazila takovej hýkot, že se až přišel zeptat kolega od vedle, jestli něco nepotřebuju… (rofl)
(rofl)
problém byl hlavně ten, že ložnička byla v podkroví a já chodila v létě vždy celou chalupou bosa… a malá Lída měla u postele jen hadrové pantoflíčky – tím zuřícího popáleného velesršně nezničíš. Takže polštářek, pantoflíčky, tričko, plyšák postelový… nic z toho použít nešlo. Ještě že tam byl ten „Mraveneček“ (rofl)
Kdybys toho rozčílenýho sršáně mlátila třeba Třema mušketýrama nebo nějakým Jiráskem … , ale Polámalsemravenečkem! 😀
však to taky zůstalo v rodinném archívu vzpomínek (rofl) Fakt to byla jediná literatura v místnosti, a vlastně i jediná „tvrdá“ věc…
Milá Xerxová (inlove) , teď nevím, zda je lepší představa Alex s pytlovinou, nebo představa bojovné Xerxové, vyzbrojené Polámalsemravenečkem. (chuckle) A Rpuťovina taky boduje. (y)
Děvčata, já vás prostě miluju. 🙂 (h)
Náhodou, já bych řekla, že Mraveneček lepší Temna (na mlácení provinilého hmyzáka), protože je aspoň k věci. (nod) (wasntme)
Jindro,představa sršně umláceného Mravenečkem, mne shodila pod stůl. Ale se sršněm mám tak zážiteček ještě z učitelské praxe. Šla jsem s prváky na tělocvik, který se však nekonal. Uprostřed tělocvičny si lítal veliký sršeň, takže z tělocviku nebylo nic. Přivolaný školník se sice snažil, ale sršně stejně vyhnat nedokázal. Po chvíli estrády, kterou malý, zavalitý a nepophyblivý školník předvedl, jsem raději děti vzala na procházku.Školník totiž děsně klel a sršni nevybíravě nadával.
Alex – vidím svým vnitřním zrakem tu akci, co jste prováděli a představuju si to jak zpomalený film (a následně jak zrychlený) – jak běžíš, za tebou zůstává stopa odhozených svršků a z klobouku vlaje závoj, daleko před tebou uhání Klérka, Jiří odhazuje vdál noviny a rovnýma nohama vskakuje za dveře, které za Klérkou neprodyšně uzavírá … a vše podbarvuje zlověstný bzukot a jekot, při kterém stydne krev (doufám, že jsi ječela, že jsi netrpěla mlčky).
Taky by se mohl u dveří odehrávat následující hovor:
„Otevři dveře“
„Neotevřu – mohla by mne píchnout vosa“
„Tak otevřeš ty zas…tracený dveře?!“
„Ne, až řekneš kouzelné slovíčko!“ (pokračování nechám na fantazii čtenářů)
Jinak – já včera viděla tak krásného sršně a zblízka – číhal na žebříčku na mouchy, ale neměla jsem s sebou foťák (toužím po fotce sršňa), což Terka komentovala slovy „Jako obvykle“. A dnes jsem zachránila (doufám) užovku, která se povalovala na kraji silnice – jeďa kolem jako blesk na kole, koutkem oka jsem ji zahlídla i zastavila jsem, jako správný lovec hadů ju chytla pod krčiskem a odnesla do polí – snad se umoudří a na silnici už nepoleze – je tam dost velký provoz.
Sršni kolem nás jenom jednotlivě a vzácně prolétávají, také bych ráda ulovila foto. Jednou jsem je pozorovala na Janohradu, bylo to v září a po zemi plno sladkých hrušek a oni nacpaní k prasknutí se povalovali kolem. Zdá se mi, že nejsou tak choleričtí jako vosy.
V Lužických horách, Klérka při pochodu lesem čuchla k jakési maličké dírce v zemi, dostala pigáro na druhý konec těla a už jsme mazali urychleně do cíle. Také to byla vosa a to si jenom čuchla.
Ségra má sršně v budce pro sýkorky (chuckle) . Vloni ji obsadili vrabčáci, letos pruhované černožluté bratrstvo. Zatím si na nájemníky nestěžují (byť by se tam alergici našli) – nesvítivé večerní pravidlo znají a náhodní návštěvníci v domě během dne trefí zase rychle ven…
Abrakadabra?
Já mám z loňského léta také výbornou historku s vosama…lesníma 😀 Byla jsem na procházce v lese s Norkou a Pikánkem a navlíkla jsem si zbrusu nový, ekologický, lihuprostý a naprosto účinný náramek proti klíšťatům a komárům. Bohužel jaksi k návodu zapomněli uvést varování, že náramek sice odhání výše zmíněné hmyzáky, ale naopak šíleně vytáčí vosiska, a nutí je k neprodlenému útoku. Takto vystrojená jsem se toulala lesem a cestou jsme potkali pána s leonbergerem a středoasijatkou. Pánovi se moc líbila Norinka, takže jsem se zastavili a dlouze hovořili o našich miláčcích, kteří si způsobně hráli před našima očima. Pán se proto dost vyděsil, když jsem z ničeho nic zařvala a vyskočila asi metr do výšky. Bohužel jsme si totiž k našemu rozhovoru vybrali místo přímo nad vosím hnízdem. Vosice se vyrojily a průzkumnice obranářky mi naprosto bez varování zasadily TŘI žihadla, jedno do kotníku, druhé do stehna a třetí…ehm….jak se delikátně říká tomu místečku, kterým dámy čůrají? 😀 No a protože zastávaly teorii kolektivní viny, dostal po jednom žihadle i Pikánek a Norka. Zde podotýkám, že vosy jsou dost chytré na to, aby pánovi a jeho psíkům nedaly ani jedno žihadlo, protože ti za to přeci nemohli! Bohužel bylo po rozhovoru, protože jak jsem začla poskakovat s vykulenýma očima a držet se mezi nohama, tak pán dostal záchvat smíchu a nemohl se přestat smát. Pejskům nakonec pomohly Bachovy kapky (doporučuji, sama protišokové nosím sebou na každou procházku), mně odhození a zničení náramku a fenistil. Cibule mně nenapadla. Ale od té doby se pán vždycky moc nasměje, když se potkáme 😀
Maggie – já se nesměju, já se přímo řehtám (rofl) (rofl) – no, chtěla bych tě vidět, jak si lepíš leukoplastí cibuli do toho … mezinoží (chuckle) (chuckle) . Ovšem následně bys to měla dva v jednom – antihistaminikum a depilátor (whew)
A antikoncepci….. 😀
AAAAAAAAAAAAAAAAaaaaaaa holky, vy jste Úň (rofl) (rofl) (rofl) (tmi)
(y) (rofl) (rofl) (rofl) (whew)
😀
Alex, jsi žena činu 🙂 Já se vos a sršňů poněkud obávám, poněvadž jsem projevovala silnou alergii na bodnutí- ale loni v Podmitrově mi zdejší pitomá vosa sedla na ruku, bodla a odletěla, aniž by se jí někdo dotkl, a neotekla jsem, takže k stáru mi třeba tato alergie už mizí a nahradily ji jiné, zajímavější 🙂 Takové dlouhonohé vosy si vytrvale staví malé papírové hnízdo u Kaččina okna, několikrát už byly vypuzeny a vrací se pořád znovu. Ale sítě v oknech nás zbavily strachu, takže likvidovat budeme třeba až na podzim.
Tak níže ložený text mi Šárka poslala asi předevčírem, já nerada něco zabíjí, ale jsem alergická a upřímně se fakt bojím. Letos se někde poblíž usídlili sršni a zvykli si občas zaletět na návštěvu. Dva Bimbo hrdinně zabil a mě to přišlo líto, takže předvčerejšího návštěvníka jsem rozhodla vyprovodit. Přiletěl až navečer, tak okolo desáté, třikrát ho Bimbom,vynesl ve skleničce, ale zřejmě přiletěl přenocovat, protože to realizoval v kuchyni a ráno byl vynesen počtvrté. Asi se mu to zalíbilo, nebo co. Každopádně náš hrdina neumdlel, maje okolo sebe povykující manželku a pejsku, která sršně hbitě zařadila mezi bubáky a i když mouchy chytá, sršeň byl jednoznačně nad její síly.
Jste svítili co? Jde za světlem…..a představ si chudáka mě alergika,co bydlí s vosama-mám na balkkoně ve vařence vosí hnízdo. Likvidovat budu až v zimě…ten postřik nebo prášek se kvůli kočkám aplikovat bojím…zatím mám s vosama příměří, leu na balkon brzo ráno,když jsou ještě ztuhlé a nelítají a k večeru,když už blbě vidí a zalítávaj, musím-li přes den, zdržuju se v druhé půlce lodžie…ale když ráno rozsvítím v kuchyni,máš vidět ty tance na skle balkonových dveří..a z druhé strany kočky a skáčou a rozčileně komentují ty pruhované hmyzí mrchy. (whew)
zHASLI JSME , VYPLI BEDNU, SVĚTLEM POPRVÉ NALÁKALI VEN, UTEMOVALI, ROZSVÍTILI LAMPIČKU A EJHLE, KDE SE VZAL TU SE VZAL. I KDYŽ JSME MU SVÍTILI VENKU A POD PERGOLOU MÁ BARÉVNÁ SVĚTÉLKA – CPAL SE FURT DO SPOLEČNOSTI
asi neutemovali všechny vstupy (angel)
na http://www.beedol.cz (výzkumný včelařský ústav v Dole, je toto:
Vosy, vosy, sršáně
Rada není úplně jednoduchá. Stejně jako včely, i vosy a sršni do přírody patří a jsou užiteční. Vosy i sršni, na rozdíl od včel jsou převážně masožraví a živí se hmyzem. Člověka běžně neobtěžují, ale pravda, lezou do jídla a do pití, pletou se a občas dají žihadlo.
Hnízdo vos i sršňů je jednoleté. Zakládá ho matka (oplozená samička) na jaře, jedinců přibývá postupně. Na podzim se v hnízdě narodí nová pohlavní generace. Oplozené samičky si jednotlivě najdou úkryty k přezimování a s příchodem zimy se kolonie rozpadá. Dělnice opouštějí hnízdo a postupně dožívají.
První rada, co dělat, je tedy tato: Pokud se to dá vydržet, nic s hnízdem nedělat, počkat, až se vyprázdní, a v zimě důkladně mechnicky zabezpečit příslušnou dutinu (stavební pěnou, mřížkou, plechem, sádrou, atd.), aby se tam na jaře znova mladá matka nedostala a nezaložila nové hnízdo na osvědčeném místě.
Další rady, pokud se to vydržet nedá: Pokusit se v noci, když jsou všichni jedinci doma, mechanicky hnízdo odstranit. Nejlépe, když je chladno. Pokud je to technicky možné, navlékne se na hnízdo plastový pytel, hnízdo se odřízne od stropu či stěn. Do pytle se vleje sklenička (1-2 dl) obyčejného benzinu, který se rychle odpařuje a je pro hmyz velmi jedovatý.
Použití chemických přípravků je svízelné. Je těžké se dostat rozprašovačem přímo do hnízda. Navíc si přidáváme jedy do blízkosti svého obydlí. Nedoporučujeme.
Pro snižování množství vos dobře fungují pasti na principu lahví se zbytkem piva (ještě lepší je pivo trochu přisladit). Pivní návnady jsou selektivní, včely nelákají.
Zásah profesionálních DDD firem je většinou dost nákladný.
Hasiči na žádosti reagují různě. Někdy vyrazí, někdy se vymluví. Jejich povinnost to asi není. O život nejde a není snadné posoudit, zda jde o ohrožení zdraví a majetku občanů…
😀 Hi, hi, sharko, dostala jsem záchvat smíchu, když jsem si představila, jak hubím vosy v noci, v tom parádním ohozu a na vylepšeném klobouku mám ještě čelovku 😀 . A svítíííím !!!
no, já se taky smála,když jsem četla to tvoje – mě by nenapadlo je odkopávat..ale spíš bych sledovala několik vletových vchodů,ty ucpala a prolila je horkou vodou a nějakým sajrajtem, pokud by mi teda vadily…
jednou na táboře, běžel od lesa chlapeček a řval-našel jsem balon, je divnej a bručí a běžel s nějakým předmětem,co míč připomínal,k nám….za ním letěly vosy, co v tom hnízdě nebyly a zbytek byl uvnitř, to malý hovado to doneslo doprostřed lágru..nezabili byste ho? Já to vzala sprintem k řece a zahučela do vody a následně pod vodu…nálezce měl asi 4 pigára, čumilové,co nestačili zdrhnout víc….hnízdo zlikvidoval statečnej správce,co se nabalil jak pumpa a šel hnízdo postříkat benzinem a následně ho zapálil…původně jsem si sadisticky myslela,že upálí haranta (think)
To sis nemyslela sadisticky, to sis myslela sebezáchovně (nod)
(rofl) No, víš sharko, dyť jsem psala, že mne inspirovala JJ tím svým ..když si vezme rozum dovolenou (fubar) . Dnes by mi už byly vosy, pokud je nemám u talíře, šuma fuk! Nevím co mne to popadlo, protože jinak je nechávám na pokoji jako všechnu žoužel, protože si říkám, že plní svoje drobné povinnosti (wait) !
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Vosy jsme ničili jen jednou. A to když se usídlily ve střeše těsně nad vchodem u babči. Použili jsme sprej na hubení sršňů a vos – a fungoval. Likvidovali jsme v noci – jak známo, vosy jsou denní tvorové a v noci jsou všechny doma…
Se sršni jsme spokojeně bydleli (měli hnízdo ve střeše poblíž naší ložnice). Nebyl důvod je vystěhovat.
Na vosy v zemi mám vlastní fungující recept. Koupíte asi tak litr petroleje v plechovce, otevřete uzávěr, rychle to zastrčíte hrdlem do díry a dno propíchnete šroubovákem nebo nožem. Pak si namotáte kousek hadu na kus klacku, něco jako pochodeň, zapálíte a tím hořícím klackem odklopíte plechovku od petroleje a necháte vyhořet. Některé vosy se snaží vylétat, ale uhoří a ty co nevylétnou se asi udusí. V každém případě druhý den není po vosách ani památky.
na klacek kousek hadru, ne hadu 🙂
No, v tomhle počasí bych k tomu přidala ještě: po ruce dva až tři minimaxy a telefon s rychlou volbou na hasiče 😐
Líh je mnohem lepší, obsah hnízda si jen jemně čmuchne a stane se okamžitě neschopný letu. Jenom zapalovat se to musí opatrně, většinou to hned, jak skočí oheň pod zem, solidně blafne, takže je potřeba zapalovat z dostatečné vzdálenosti.