Stojím v drogérii a koukám do regálu s kosmetikou. Dělají si ze mě legraci? Píšou „sleva“, ale cena před slevou i po ní je totožná. I jdu se zeptat obsluhy. Dívčina na to taky nejdřív kouká s podivem, ale pak se jí rozbřeskne, popadne leták, a vítězně mi ho strčí mi ho pod nos: „Tady to píšou! Slevu máte, jen když si koupíte ještě tohle!“
Poděkovala jsem, přestože jsem měla chuť zavrčet: a kdo předpokládá, že ten pitomý leták musím přečíst? Zatímco jsem hledala další věci, přemýšlela jsem, jestli mám to vrčení převést do reality nebo ho spolknout. Když jsem potom na dotyčnou slečnu narazila u pokladny, neodolala jsem.
Klidně jsem se jí snažila vysvětlit, že nelogické značení je problém prodejny, nikoliv kupujícího, takže v případě nepochopení se očekává, že se personál nebude tvářit, že tím blbcem je zákazník. Slečna ukřivděně mlčela, zato mě napomenula místní paní ochranková. Prý se slečna teprve učí, je hodná a vůbec, ať ji nechám být.
Odešla jsem. Jenže se nemůžu zbavit myšlenky, že té slečně jsem neposloužila. Jak z ní bude dobrá prodavačka, když jí nikdo nevysvětlí, že profesionální vlídnost eliminuje stres a tedy i konflikty? Že jestli bude na lidi protivná nebo milá ji vyjde prakticky na stejno, ale když bude milá, bude ji to nakonec víc bavit? A to nemluvím o snaze mít spokojené zákazníky a tomu odpovídající tržby.
Dobré prodavače si člověk pamatuje a rád se k nim vrací. Sama mám u nás ve Dvoře několik obchodů, kam chodím především kvůli bezvadné obsluze, stejně jako několik, kam nechodím, protože prodavači jsou neschopní a často i arogantní, protože tyhle vlastnosti se navzájem hledají.
Ta dívka má svůj život i kariéru před sebou. To nedorozumění sice nebyla přímo její vina, ale byla to její odpovědnost. Když jí nikdo nevysvětlí, jak by se chovat měla a proč, nejspíš z ní vyroste další unuděná podavačka, šířící svoji nespokojenost dál. Není to, přece jen, tak trochu škoda?
Nojo, nechci slevu zadarmo, to je, oč tu běží. Naše kamarádka taky koupila prostěradla ve slevě, sice o 20% dráž, než v Německu, ale když to bylo zlevněné… Po třetím vyprání z nich má nepříliš kvalitní hadry na prach na nábytku. A mistrem ve slevách bude příští měsíc Vodafoun! Prý: budeme tarifikovat po sekundách, jenže ouha, pouze za paušál! Takže když si spočítáte, kolik zaplatíte s tímhle ,,férovým“ tarifem za minutu kecání, protočí se vám panenky! Ale když jsou lidé blbí a půjdou do toho, proč je neoškubat, že?
(call) POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! (call)
😡 Dnes má narozeniny Nelina, přejeme jí všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_15_2012#Nelinanar_2012.jpg (f)
Kruciš, já si musím něco s tím HW udělat. Prostě mám v paměti, že Nelina má narozeniny 21.8., jenomže ona slavila až do noci a spřátelené armády si to přihasily právě z 20. na 21. srpna.
Neli, všechno nejlepší, (inlove) hodně zdraí (flex) a pohody a (hug) (^) (d) (rose1) (rose1) (rose1) 🙂
Teda Zdeno, už jsem se lekla, z toho vedra jsem zkoukla HIV. No, nic , já mám vygumováno. Na ty vedřiny mi pídr přidělila ATB. /Abych Trochu Blbla/
:O Teda Marsko (doh) Pokud dochtoři nelžou, tak ho v lednici nepotkám (chuckle)
Nelino, všechno nejlepší! (rose1)
Všechno nejlepší (rose1) (rose1) (rose1)
Všechno nejlepší, milá Nelino (inlove) – ať jsi zdravá a spokojená, hezky ti to fotí a kvete (h) (party) (^) (dance)
(f) Neli, všechno nejlepší, hodně zdravíčka a spokojené kočičáky (cat) (h) (f)
Všechno nejlepší, Nelinko! (inlove)
(f) (h) (^) (d) (music) (f) a taky trochu toho (rain) , aby se Ti lépe dýchalo.
JJ (inlove) – ta příhoda s šplouch šplouch, ta je! UÁÁÁÁÁÁÁ! (rofl) (whew)
(já nevím, jak je u vás, ale u nás na balkóně stále 31,5 a tudíž jsme doma stále zabednění, to je příšerný (whew) )
Přeju vše nej, nej, nejlepší! (f) (f)
Milá Nelino, všechno nejvíc nejlepší ti přeju!!! (f) (inlove) (sun)
Mila Nelino, jen vsechno nejlepsi k narozeninam. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) A ano, dluzim ti odpoved na mejly. Polepsim se.
Nelinko, krásné narozeniny (rose1)
Já v poslední době stále pokulhávám za ostatními.
Milá Nelinko, za pár minut dvanáct ti honem přeji všechno nejlepší k narozeninám. (h) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
No, ja si taky myslim, ze kdyz prijmu praci, tak bych ji mela delat dobre. A kdyz to vyzaduje komunikovat s verejnosti, tak by clovek mel byt i ochotny k tomu. Samozrejme uznavam, ze kazdy z nas mame nekdy den pitomec anebo ze zakaznik muze byt opravdu otravny. V nasem urade, ktery take resi stiznosti spotrebitelu, obcas narazime na veeelmi podivne typy, nekdy az urazlive. Mame jistou vnitrni hranici, za kterou nejdeme. Takze kdyz volajici zacne pouzivat sprosta slova, sdeli se mu, ze tudy cesta nevede a neprestane-li, ze mu telefon polozime. Ovsem chovat se k verejnosti pridrzle, s viuditelnym nezajmem, atd., to je tak o ztratu mista.
A jeste bych chtela dodat, ze mne dodnes fascinuje skutecnost, ze v CR maji urady uredni dny ve stredu a patek(?) – kazdopadne dva dny v tydnu. To jsem takhle jednou musela byt v Olomouci vyrizovat nejake majetkove zal;ezitosti, ktere vyzadovaly papirovani mezi jinym s financnim a katastralnim uradem. Jednak mi bylo napred vysvetleno, ze vsechny papiry musi byt z Olomouce. Rodina to mela pripravene a zacalo martyrium. Ve stredu jsem vystala dlouhou frontu na jednom vykonat podpis, aby mi bylo mi receno, ze jeden papir musi byt ze Sternberka (ten samy urad, ktery prvne rekl, ze to musi byt z Olomouce). Bratr mne vezl do Sternberka, kde v uredni den rekli, ze papir vyhotovi k vyzvednuti v patek. V patek jsem jela vlakem do Sternberka, stihla se dostavit do Olomouce pred obedem, vystala jsem frontu, nacez to zavreli na obed. Urad byl ve tretim patre bez vytahu – a ja jsem byla doslova par tydnu pred slozitou operaci kycle. Na odpoledni seanci se jim ten papir ze Sternberka nezdal. No, abych to zkratila, dvakrat jsem si musela odlozit letenku a volat do prace (tez statni urad), ze tady jsou otevreni pro verejnost jen 2x tydne. Kdyz jsem tam nekoho prosila, jestli bych jako nemohla prijit mimo uredni hodiny – jako treba v pondeli, tak na mne koukali jak na vola.
Milá Hanko, nedá mi to zastat se trošku českých úřadů, i když taky zkušenosti nejsou nejlepší a spíš připomínají často tu prodavačku z článku Dede. Ale minimálně ve městech (třeba ve Dvoře) jsou podle mé čerstvé zkušenosti (pas, řidičák) každý den a to docela hodně hodin. není tvá zkušenost z úplně malého místa? vedle v Dubenci na matrice jsou taky jenom dva dny, ale na tak malé vesnici je i tohle výhoda. nebo to bylo před delším časem? Moc zdravím. M.
V Liberci dělají úředníci magistrátu (občanky, řidičáky, pasy…) i v sobotu dopoledne. A je možnost časovek – takže se nečeká, ale přes internet objedná.
To je pravda a úřednice jsou spíše ochotné a vstřícné. V Liberci. Oproti tomu v Turnově na pasech jsem se setkala s tímto: požádala jsem o formulář na pas a paní mi od stolu sdělila, že do okolních států pas nepotřebuji i když jsem jí neříkala nač jej chci. A že mi formulář nemůže vydat, že to musím vyplnit tam, že bych ho pomačkala 😉 a to nebyla žádná mladá dívenka, spíš paní před důchodem. V Liberci by se mi to nestalo, to vím určitě.
Martine, to jsem rada. Moje zkusenost byla z roku (tusim) 1996 z Olomouce a byl to prevazne financni a pozemkovy urad. Ale nejak si pamatuju, ze jeste dost nedavno muj bratr nadaval na ty dva uredni dny.
Ono to je různé, Hani. Finančák a spousta dalších drží pondělky a středy, registr vozidel po-čt, to samé občanky a pasy. Tedy alespoň tady v Praze.
Na nový řidičák se můžeš objednat od rána snad až do osmi večer elektronicky, myslím taky každý den, což třeba u nás na občankách a pasech (Praha 12) vůbec nejde.
Takže se to mění k lepšímu, ale velmi velmi pomalu.
Bezva. Už jsem se stihla naštvat.
JE TO POKRYTECKÉ.
Kdybys sama byla prodavačkou nebo Tvá dcera byla prodavačkou, psala bys jinak. Nevíš, jaké to je. Nevíš o tom nic.
P.S.: Doufám, že se někdo ozve a podpoří mne.
Děkuji Vám, co jste se ozvaly/-i, a mohu jen truchlit.
Že se obáváte své názory zveřejnit. A podepsat. (Tyranie trvá, Dede, i pod hvězdnatou vlajkou.)
Jestliže se obáváte psát na Zvířetník, „jak husa do huby přinesla,“ tak je někde něco hodně špatně.
Prosím. Zkuste to některá prokopnout!
Promiň, ale nerozumím ti. Fakt se nebojím napsat svůj názor, ale na tvoji reakci nemám co.
Není to útok na prodavačky. Ani od Dede, ani od nikoho jiného. Je to o slušnosti a obecné lásce k práci a k lidem. A ta by měla být vždycky a všude. V nemocnici, v obchodě, ve skladě, na vrátnici, ve škole…
Dede se opravdu nebojím (chuckle) Ani když má oba psy vedle sebe (rofl)
Chodí sem týrané ženy, za prvé. To Ty jsi slepá a nevidíš je. To souvisí s tou debatou o práci.
Chodí sem ženy, které tají, že sem chodí. Je to málo k zamyšlení? K akci? Ke vzteku?
Nepochopila jsem příspěvek z 17,12 a dlouho přemýšlela, jak na něj reagovat, a už vůbec nerozumím těmto dvěma z 20,31.
Dnešní článek pro mne byl článkem o potřebě normální mezilidské slušnosti, zdaleka ne útokem na prodavačky. V diskusi byly zmínky o prodavačích na svém místě i takových, pro které je mezilidskou slušností neznámým pojmem. A sotva bude někdo popírat, že i zákazníci bývají nepříjemní.
To je v pořádku, MaRi. Jsem jen unavenej hlupák, který naivně upozorňuje na problém, zatímco by měl jít spát.
To mne rozesmálo. Vážně.
Takže mail na mne má Vave nebo Radanova a tady už exhibovat nebudu. (Vy vážně věříte tomu, že to o tom týrání jsem si právě vymyslela?)
Lásková (inlove) , já myslím, že to je dneska všechno nedorozumění, k jakým tu občas dojde, protože slova někdy matou.
Chodíme sem všichni právě proto, že tu každý může slušně vyjádřit svůj názor, souhlas i nesouhlas.
Zrovna dneska mi přijde, že článek je především o lidech, a je úplně jedno, jestli stojí před pultem nebo za pultem.
A jak jsi sama řekla, každý máme nějaký svůj kříž, někdy lehčí, někdy zatraceně těžký, jako zrovna máš Ty … a bohužel nikdo z nás Ti nemůže pomoct … práce se hledá moc špatně. 🙁 A když člověk ke všem potká netaktní úřednici, je to fakt k pláči. (hug)
promiň, ale není asi moc jedinců, kteří by své případné týrání chtěli řešit na zcela veřejném fóru.
Bětulí, věř mi, že moc dobře vím, co to je hledat zaměstnání a být ubíjena neustálými odmítnutími (z mé osobní zkušenosti i manželovy), vím moc dobře, jak to dokáže člověka zlomit, vím toho dost…
Chodí sem týrané ženy, za prvé. To Ty jsi slepá a nevidíš je. To souvisí s tou debatou o práci.
Chodí sem ženy, které tají, že sem chodí. Je to málo k zamyšlení? K akci? Ke vzteku?
Ještě něco, milá Lásková (inlove) – nepochybuju, že máš problémy, strašně dlouho hledáš práci, musíš přežívat způsobem, který si nezasloužíš. Je možné, žes něco ze zdejších příspěvků pochopila jinak, než jak byl myšlený – však víš, jak snadno se to stane. Nejspíš máš mizernej den a patrně ne jeden. To vedro taky nikomu nepřidá.
Pomazli kožíšky, koukni na gorilky a zkus se vyspat. Kdo ví, třeba zrovna zítra se na tebe osud usměje (inlove)
Chybí jen, abys na mne pomalu a po slabikách gestikulovala, Dede, páč s pomalejšíma se muší vopatrně.
Ani jsem se nezbláznila, ani mne nic neosvítilo. Jen konstatuji, že mezi sebou máte potřebné a nevidíte je.
A s jistou úlevou odcházím.
Teda, nějak jsem nepochopila, kam se tahle debata zvrhla a co má společného s týranými ženami?? Každopádně si myslím, že toto diskusní fórum je jedno z nejslušnějších, na které jsem kdy zavítala (ne-li nejslušnější vůbec) 🙂 a pokud sem chodí týrané ženy, tak je nikdo nevyhání. Já mám víc než 60 podřízených a všechny pracují s lidmi – jako jejich nadřízená po nich vyžaduji, aby byly vždy slušné a vstřícné. Bohužel to tak prostě na světě je a osobní problémy do práce nepatří. Chápu, že někdo může mít den blbec, ale doktor si taky nemůže dovolit odfláknout svojí práci protože mu zrovna utekla žena. Ale abych nevypadala jak herodeska – jestli hledáš práci, napiš mi na magginkautopenecseznam.cz – pošli mi CV, podívám se, co by se delo udělat. 🙂 A hlavu vzhůru – nikdy není tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř. A nebo LÉPE (sun)
Ja nevim, proc bych mela neco prokopavat… O soukromem zivote Zviretniku vim to, s cim se na strankach sveri a nemam zadnou bazi, ze ktere se domyslet dal. Pokud vim, tak kdyz je potreba, moralni podpory se tu jednomu dostane. A obouvat se do Dede je jaksi, eehm, slusne receno, nevhodne.
Jsem si vedoma, ze to nemas lehky, avsak nechapu, co te na te diskuzi tak osobne popudilo. Nechci prilevat olej do ohne, ale mela jsem pocit, ze se musim Dede zastat.
Hanko, děkuju (h)
Nebuď naštvaná,ono je to asi těžké na obě strany (whew) . Chudák prodavačka je určitě denně v kontaktu s lidmi naštvanými, nepříjemnými atd. Že posléze často nasadí nepřístupný nebo hůře taky naštvaný výraz a tón, se dá pochopit. Na druhou stranu ty lidi často naštval už někdo jiný a pokud vidí další ,,,kyselej xicht“, nálady jim to nedodá… Je ale pravda, že v tomto případě je prodavač tím, kdo by se měl chovat profesionálně, prostě myslet si o dotyčném pitomci své s úsměvem na tváři. A vůec už nemluvím o situaci, kdy je chyba na straně obchodu, tam je opravdu profesionální zdvořilost namístě. Že je to někdy těžké určitě poznal každý, kdo má v popisu práce každodenní styk s lidmi, i já bych někdy vraždila :@ 😀
Lásková, tenhle článek byl o tom, že dají na praxi mladou holku, a nikdo jí nevysvětlí, jak svoji práci dělat pořádně. Kdyby tam měla dobrou šéfovou, která by ji naučila, jak se v takových situacích chovat, bylo by to jiné. Ale buď tam nikdo nebyl, nebo dělal mrtvého brouka, protože věděl, že to značení byla jejich chyba. A holku v tom nechal. Nekřičela jsem, nebyla jsem sprostá, nakonec jsem byla ticho i tehdy, když mě prakticky okřikla ta žena z ochranky (ta už vůbec neměla právo kritizovat zákazníka, mkdyž jsem navíc nic neukradla 😛 ) a věř, že to nebylo tím, že měla na rameni napsáno security. Nechtěla jsem se hádat a nehádala jsem se, jen mi bylo líto, že se ta holka nenaučí, jak tuhle práci dělat dobře. A věř mi, že na dobré prodavače jen málokdo křičí a pokud to udělá, obvykle se toho prodavače zastanou „štamgasti“, kteří ho znají. Já tyhle situace řeším tak, že do těch obchodů podruhé nejdu – pokud jen trochu můžu jít jinam(a můžu často).
Pokud jde o zastrašování diskutujících, tak bych řekla (je to můj názor), že v diskuzi už bylo řečeno tolik, o prodavačích špatných i dobrých, že nebylo moc co dodat. A to, že práce s lidmi je obtížná, ví každý, kdo ji dělá – a takových je tu mezi námi spousta. Nikdo tu nikoho neurážel.
Nepodpořím. Dělej to, co děláš rád(a) a s chutí. A když tě to nebaví, tak se seber a jdi dělat to, co tě baví. I když dnes může být člověk rád, že vůbec nějakou práci sežene. Bohužel tento systém deformuje lidskou psychiku mnohem víc, než tzv. totalita, kdy nebylo nutno se o práci bát, pokud jeden nedělal vyloženě vylomeniny.
Tak já písnu zážitek. Poslala jsem kolegyňku do jednoho obchůdku v Přerově s tím, že dobře nakoupí sako, atd. Paní co tam byla by mně snesla modré z nebe i její dcera taktéž. Ale asi měla den blbec, bylo 30 nad nulou, nešla klimka,slunko pralo dovnitř jak o život, paní se dohadovala o opravě čehosi a kolegyňce odpověděla, že tam kde si koupila TY šaty,ať k nim dokoupí i sako. Prskala jak lama. Tak nevím i prodavačky mají své dny. Ale z druhé strany přišla o dobrou zákaznici. Jinak když je komunikační problém já se neurážím, hned ho řeším. Se mnou se občánci taky nemazlí. Tož tak, někdy i z protivné prodavačky můžeme milým nebo jiným slovem (bat) udělat osobu vstřícnější. (chuckle) (wave) Mně když v životě někdo zprdl, dobře jsem si to pamatovala, někdy jsem se dusila vzteky ale dovedla jsem uznat, že měl dotyčný pravdu. 🙂 Vychovávejme se navzájem, jest to třeba. (h)
Dede, díky za podnětný článek.
Malinko budu oponovat.
Takhle – i mne rozehřeje vlídná a laskavá žena za pultem tak, že už pro její další úsměv mívám chuť koupit si něco dalšího. Koukám na to ale i druhé strany a vím, jak úmorný je šedesátý stejný dotaz v jednom dni, zákazníci zmatení, nerozhodní, co hůř vzteklí, předem nastartovaní, přinejhorším opilí.
Strávila jsem za pultem skoro šest let, že to byl knihovní pult, nerozhoduje. Navíc jsem samotář, nekontaktní člověk. Bylo neuvěřitelně těžké dvěstěkrát denně se usmát a pozdravit a zeptat se, zda je to vše a přisámbu: často jsem došla dom a celý večer mlčela – tak jsem měla uvrzaný panty, že jsem nechtěla aspoň 12 hodin mluvit, než zas budu muset. A to mi bylo 25 a byla jsem z lidí utahaná jak pes.
Proto jsem k prodavačkám a /-čům přemilá a nikdo mne nemůže rozhodit, protože si sama pamatuji, jak jsem obsluhovala s kalhotami protékajícími menstruací nebo v týdnech po otcově smrti – vždycky si říkám, co jsem si tehdy říkala o návštěvnících: „Nikdy nevíš, co se mu právě stalo, proč je vytočenej, prostě to nepruď vejš a rychle vycouvej.“
Dívenka z Dedeiny drogerie třeba chtěla studovat nebo pracovat úplně jinde a cítí se nešťastná a totálně zajatá a všechny podobné příhody jí jen přidávají. Třeba.
Stále nemám místo a stále se ucházím – i o místa prodavaček. Upřímně Vám přiznám, že když mi tuhle došlo odmítnutí z Lidlu, že se na pokladní nehodím, v první chvíli se mi ulevilo.
Taková je každá práce s lidma. Když odučím pět šest hodin angličtiny, tak taky nemluvím a v podstatě je dobře, že jedu domů půl hodiny autem, to se otřepu z nejhoršího, doma už JENOM nemluvím. Ať je mi sebevíc blbě, musím být profesionálně milá, vstřícná a holt tu gramatickou kravinu vysvětlím toho dne třeba počtvrté, po x-té se v rámci „rozcvičky“ zeptám, co dělali o víkendu a musím kolem sebe šířit atmosféru „anglina je zábavná“, i když je mi zima, bolí mě v krku a skřehotám jako ošklivej druh ptáka. To práce s lidma přináší a nedá se s tím nic dělat. Následkem je to, že na dovolené nesnesu s sebou žádné přátele a ideální je, když všichni kolem mluví natolik cizojazyčně, aby se mě na nic neptali. Ale jinak jsem přátelská a společenská 🙂
Já také budu oponovat. Nesouhlasím a neomlouvám. Každé zaměstnání má své plusy a minusy. Prodavačky by měly vědět do čeho jdou a pokud nejsou schopny se přizpůsobit své volbě, mají volit jinak.
Ve stejné situaci jsou lékaři, kteří se navíc dotýkají cizích zpocených těl, učitelé, kteří přednášejí tu samou látku znovu a znovu v rozjívených třídách, zubaři, nahlížející dnes a denně ze vzdálenosti třiceti centimetrů do rozšklebených úst, číšníci a mnoho dalších servisních profesí. Každé takové povolání vyžaduje určitou míru sebezapření a přizbůsobení se a pokud to nedokážu, najdu si místo někde ve skladu. Takže z mé strany žádné lity lity, zvláště když já sama se přibližuji s ůsměvem a slušnou žádostí.
NO; zhruba z pěti skladů mne už také odmítli, jen z jednoho ale tak zdvořile (že pro ženu se to nehodí a prostředí není hygienicky uzpůsobeno), že jsem poděkovala i za zamítavou odpověď.
I tam bych se klidně celou noc usmívala na kolegy a jiné balíky.
Milá Jano, dnes si lidé povolání nevolí – totiž. Berou, co se dá. V životě bych nechtěla bejt prodavačkou, ale třeba mi nic jinýho nezbyde. O poslední místo, kde mne odmítli, se nás ucházelo 201!
Bětuláskovo, déle sleduji tvoji marnou snahu se někde zaměstnat. Zkus sledovat stránky Yves Rocher. Budou v dohledné době otevírat nový obchod na Zličíně a budou nabírat lidi. Pro kosmetickou poradkyni je jediná podmínka, kladný poměr k zákazníkovi. Sortiment a techniky prodeje firma zaškolí a neplatí špatně. Ty holčiny na krámě, pokud krám plní mají kolem 15 000 hrubého. Jinak teď mají volné místo v Pardubicích.
Děkuji za echo, zkusím. Jen se obávám, že pro ně budu stará.
Je to tak, tam se nevejdu, to je pro missky.
I tak: děkuju za pokus.
Dovol, abych děl o nikoliv. Základem kmene zákazníků této firmy jsou zralé dámy vyššího středního věku. Firma si je toho vědoma a úmyslně si drží na každém obchodě jim vhodné partnery. Tedy zralé ženy, které mají již odrodíno a děti větší a tak znají problémy se kterými se jejich zákaznice potýkají ráno před zrcadlem. Dobře přes polovinu jejich poradkyň tvoří dámy kolem 50. Něco o filosofii této fy vím, dělám jim IT služby od jejich vstupu na český trh a to je tak 20 let.
Zlatej důchod! Nedávno mne jeden bývalý kolega moc pobavil, prý jestli bych nechtěl občas na výpomoc. Když jsem se dosyta vychechtal, sdělil jsem mu, že je čas práce a čas odpočinku a já už jsem si svoje odpracoval a teď už budu jen odpočívat a bavit se. Představte si, že to nemohl pochopit; prý jestli se doma nenudím. když jsem mu řekl, že jezdím s ještě jedním ,,pitomcem na pasece“ po chráněných územích po celé (bývalé) CŠFR a fotíme kytky, houby, prameny potoků a řek, (www.estudanky.cz, Burle blog), tak jen zalapal po dechu a suchým sdělením, že jsem od letošního ledna najezdil přes 12.000 km už jsem ho odrovnal úplně.
Zdravím všechny zvířetnice a zvířetníky, z tábora jsem se vrátila už před dvěma týdny, ale hned se na mne sesypala spousta práce a starostí, takže jsem jen namátkově četla, o co jsem přišla a doháním informace.
Dodatečně přeju všem oslavencům k svátkům, narozeninám i jsem s potěšením zaregistrovala přírůsky a poplakala si nad zvířátky, která nás opustila…
Díky za aktuální článek, taky radši nakupuju u vlídných prodavaček. A jeden OT odkaz, na někoho, koho všichni známe http://www.fler.cz/magazin/modry-kvet-kazdy-kamen-ma-v-sobe-pribeh-847
.
Hrdě hlásím, že i já mám tu čest vlastnit jeden z Lenčiných šperků. Mám ho ráda, rozhodně je hodně nošen a velmi často i obdivován. Když se mne ptají, kde jsem ho koupila, říkám: „…ále v jedný hospodě v Opletalce…“ páč je to pravda 😉
Ahoj! Tak to mě moc těší, že víte o tom rozhovoru a taky mě moc těší, že nosíte moje špperky. Proto jsou dělány! Moc děkuju! (inlove) (sun) (f)
Já bych šperk chtěla- ale většinu máš na paměťovém drátu a já jsme jedna z mála ženských, kterým na krku odstává. Fňuk 🙁
Nejsi sama, mně taky (mm)
Děvčata neplačte, vše se dá vyřešit řetízkem,přeci… 😉
Jo a ty nylonový černý (barevný) obruče jsou měkoučký a neodstávající
Blážo, pozdravuje tě čtvrtkilovej růženín (ostatně i s partou ostatních kamarádů v cínu). Ještě se nestalo, že by prošel bez povšimnutí a to věru ne proto, že by visel na missce.
Baty to mám radost! (inlove)
Milá Blážo,už len 4/štyri/výplaty do Vianoc/hnusné/takže začínam uvažovať o darčekoch pre mladé ženy/nevesty/Dalo by sa s Tebou nejako spojiť-napr.mailom?môj je :verenka1@azet.sk
Poslala jsem emila! 🙂
I já se hrdě hlásím ke krásnému šperku, zacínovanému kamenu, který jsem navíc dostala od milých moravských Zvířetnic, k životnímu jubiléju, když jsme v loňském roce dělali venčení na pouzdřanské stepi. Uff. To je věta, ale od srdce!
Krása! To je moc fajn, že máš taky kamení (f)
Blážo (inlove) , hlásím se mezi tradiční nosiče. (chuckle)
Že až bude Pražení, že zase přijdeš mezi nás? Moc ráda si ty krásné věci ohmatávám. (nod) A taky mám radši ty měkké „drátky“.
Jo, a fotku té večerní taštičky jsem Ti neposlala proto, že jsem si šperk na ni určený tak pečlivě schovala, že ho nemůžu najít už několik měsíců. (fubar)
a já se také přidávám coby hrdá vlastnice a nositelka jednoho úžasného zacínovaného tyrkýsku! není-li právě nošen , spočívá ozdobně ve starožitné šperkovničce :-)právě jsem na tebe myslela, Modrý kvítku, když jsem se vrátila z Hradišťa s překrásnou septárií+opálem… ten přímo volá po tvých nápaditých rukách.. můžu prosím písnout a poslat fotečku? díky 🙂
Dočetl jsem se o několika nechráněných lokalitách, kde se dají vyrýžovat české granáty a na jednom místě i zlato. Jenže teď je moc horko, takže až tak v říjnu.
Dede tento článok by nastupujúce predavačky mali povinne čítať!V mysli mi nastupujú pribehy z jedneho i druhého konca.Ale poviem Vám jeden:Na Bibione je zlatníctvo,ktoré vlastní potomok bratranca nám všetkm známeho Vladimíra iljiča.Tento sa píše už len Uliáno.Vie asi 4 slová rusky a je nesmierne milý.Má ma dosť rád/bola som na Bibione 4x a vždy som si u neho niečo malé kúpila/On ma vždy ukazuje zákazníkom,že chodím tisíce km na nákupy za Nim a dáva mi dobré zlavy,ešte kávu a malý aperitív.No,nechoď tam!!
Verenko, to je Gól Gólovič dne!!!!!
Jééé – ztratil se mi komentář, kde si naopak stěžuju na přílišnou vlídnost prodavačky (wasntme) . Taková jsem já, matičko (chuckle) !
:O Kedysi ještě moc a moc dávno jsme si stěžovali na neochotu prodavačů. Jak vidno, ani doba ani uplynulá spousta času tenhle problém nespravili, je to v lidech, snad v národu, nevím nejsem odborník :O . Nejspodnější příspěvek od Epulky, je nejhorší. Tak to už je na facana jak řemen a pro obě. A stěžovat si mohou na lampárně. Vždyť lidé nemusí mít hendikep jenom dočasný, ale i po vážném onemocnění.
V narodu? Nevim. Pokud tak nejen nasem. Otravenejsi a otravnejsi obsluhujici personal nez v Italii (Ti voli a na jih od Říma) aby člověk pohledal.
No – ona ta ochota má taky druhou, rubovou stránku mince. Někdy je prodavačka tak ochotná a úslužná a milá, že pro příště – než vstoupím do onoho kvelbu (neb – světe div se, zde obléknu bez problémů velikost 40!, a tuhle dokonce triko „S“ :O ), ne-ná-pad-ně nahlížím zpoza dveří, jestli má vnucovačka dneska směnu (chuckle) !
Dede dnes jsi se trefila…do černého ! Mám po dovolené, to je smutné, ale veselé je, že byla skvělá ( ta dovolená) Byli jsme s mužem na Valašsku. V Bystřici pod Hostýnem jsme bydleli a prokráčeli jsme kopce křížem krážem. Kroměříž, Rožnov pod Radhoštěm, Holešov, Rajnochovice… Co jsem to …chtěla…jo, prodavačky ! Tak milý a ochotný ženský za pultem v Praze opravdu vídám jen vzácně. Přistihla jsem se jak hezky za všechno děkuju a přeju moc hezký den, protože to dělaly i ony. Celý ten kraj jakoby byl zpomalenější a taky efektivnější. Totiž všude čisto, všude kontejnery na bioodpad, copak před domy, ale i na rozlehlých loukách golfový trávník. Přišli jsem si s mužem jak truhlíci, když jsme se pořád divili, jak je kašna čistá, jak na chodnících není plevel, jak jízdní řády nikdo nepočmáral, jak jsou ženský úhledný a chlapy rozesmátí a chtějí si povídat. Nikdo do mě nestrkal a nevyřvával do telefonu takové to “ a já ji říkám a von mi řek a na tu gyndu pudu ve středu…“ čím jsem starší tím mi tyhle soukromý telefony dráždí nervy víc a víc a musím si říkat, že jsem tolerantní a o nic nejde. Celkově vím, že mi návrat do toho světelného a hlukového smogu nedělá moc dobře. A přestože statistiky říkají, že lidé v tom kraji se nemají bůhvíjak dobře, praxe teda říká něco úplně jiného.Já teda nevím jak to vysvětlit, ale byla tam udivující spousta mladých žen nebo už maminek, která byla těhotná ! A ještě jedna dobrá zpráva. Tuhle vytřeštěná a polohysterická redaktorka v hlavních zprávách ječela do mikrofonu, že nejsou švestky, taky meruňky a že všechno co s tím má co společného tedy logicky zdraží. Tak přátelé na Valašsku jsou švestky podepřené klacky, jak jsou větve těhotné švestkami, broskvoně a jabloně nebyly pod nánosem bobulí ani vidět a trnek ? Trnek celé lány… neuvěřitelné… 😀
Milá Leny – aewyn, já pláču. ;( Tak ty jsi sotva 10km ode mne a nic. No tohle ! Škoda přeškoda. Tak snad příště ? (wave)
Sákryš…koukám, že jsem podcenila a odflákla přípravu. No nebyli jsme tam naposled. Opravdu moc se nám tam líbilo a rozhodně jsme neobchodili všechno co bylo v plánu. Příště dám vědět dopředu, protože je to fakt ostuda. Jenny a z kterépak vsi či města jsi ? Můj muž totiž vojančil v Loukově a já tam za ním pilně jezdila, aby mu ty dva roky trochu utekly. Tohle byl návrat po 30ti letech ! (chuckle)
Jsem náplava z Býškovic, hned v těsné blízkosti Loukova. Odstěhovali jsme se před mnoha lety z Přerova. Tak příště, jó ? (h) (wave)
Jednou měli v drogerii, kde by ze mě měl být člověk, nějakou slevovou akci na dětské přesnídávky. Dostala jsem se k tomu víceméně náhodně, protože právě takové akce jsou něco, co nezvládnu sledovat, a nahodila do košíku přesnídávky. Od pokladny jsem byla vrácena tou samou slečnou, které jsem se už předtím ptala, kde je vůbec najdu. Že prý to jsou nějaké jiné. Tak jsem dala do košíku jiné. Opět špatně. Slečna nebyla verbálně ani trošku hrubá, ale vracela mě s takovým despektem, že jsem měla sto chutí odšroubovat víčko a kynout jí to na hlavu. Nakonec mi musela ty správné dvě skleničky donést, protože já jsem je prostě z toho letáku nebyla schopná identifikovat. Slečna mě zkasírovala s kamennou tváří a i z konečků jejich prstů bylo cítit, že mě považuje za samostatného života neschopného tvora – kdepak člověka! 🙁
Dede (inlove) , zase trefa do černého! (y)
Přeju všem krásný den! (h)
Taky občas narazím na neochotu, ale není to tak hrozné. Obvykle udělám to, už tady napsalo několik Zvířetnic přede mnou – už do takového obchodu podruhé nejdu. Ale asi před 14ti dny se mi stalo něco, co mi vyrazilo dech. Chtěla jsem se dát ostříhat, a protože jsem zrovna šla okolo dámského holičství, tak jsem se šla hned objednat. Ptala jsem se na jejich cenu (cenové rozdíly mezi těmito podniky mohou být značné). Kadřnice mi ji řekla, a pak dodala, že v ceně je započítána masáž hlavy. Když jsem ji naznačila, že žédnou masáž nechci, že jen potřebuji ostříhat, ženská se na mě nevraživě koukla, a pak sladkým hlasem mi sdšlila, že teda jo, ale že než k nim zase příjdu, musím si těsně před tím umýt doma vlasy, aby byly čisté a pěkně se leskly!
Podotýkám, že v normálních podnicích se obvykle ptají, jestli ke střihu chcete také umít vlasy. No, tam už určitě nikdy nepůjdu!
Umýt, ne umít!
Jéé Judith – tak to určitě byla vyučena u nás – tady je automatiko ke stříhání i mytí (včetně masáže – což já zase ráda). Nemyje se pouze „na pánském“ (chuckle) – asi ti chlapi mají vlasy čistější (wasntme) .
Taky chlapům ty vlasy obvykle nefoukají- ono u některých ani není co 😉 tam by stačilo kejchnout 🙂
Mně vlasy ani nemyjí, ani nefoukají – asi jsem chlapec. (toivo) (chuckle)
Spis obecne nemaji radi, kdyz se jim v tech vlasech nekdo hrabe dyl, nez je nezbytne nutne. Chci jen vlasy ostříhat a jít!
Chichi – známá mé sestry objednala muže ke kadeřníkovi (všimli jste si, že holiči a holičky v našich krajích již vymřeli?!) „ten je výborný, ten ti na hlavě vystříhá Tádž Mahál“. Nevěda, do čeho jde, zasedl na křeslo, najednou se za ním zjevilo éterické stvoření, začalo ho vískat ve vlasech (nepochopil, že zkouši kvalitu vlasu) a zaševelilo – „tak to bude bylinková koupelička, masážička, šmikáníčko a gelíííííček nakonec“! Chudák, zmohl se jenom na „prosím, gelííííček ne-e!“ a ač mu na hlavě nakonec ten Tádž opravdu vystřihl, byl v tom kadeřnictví naposled.
Taky jeden, co ho přemíra kladného přístupu k zákazníkovy přemohla (chuckle) .
Jen si to představím a ježí se mi chlupy až na za…dní části těla.
OT – Zemřel Scott McKenzie
R.I.P.
http://www.youtube.com/watch?v=bch1_Ep5M1s
A zas kus mládí v háji…
Rputi, dáme si nějakou pěknou kytku do vlasů, vždyť dnes krásně kvetou… (f)
(f) (f) (u) (f) (u) (f) (f)
(f) (f) (u) (f) (f)
Až teď jsem si uvědomila, jak se naši kluci snažili, aby se mu podobali. Taky jsem jednoho měla nějaký čas doma. (inlove)
Brečím od chvíle,co to vím a hlavou mi jede ta nádherná San Francisko….. (rose2)
Tak za roky, kdy jsem zásobovala 2 domácnosti, mám posbírané zkušenosti s řadou prodavaček i podavaček. Většinou to jsou ženy. Ty druhé jsou někdy zábavné, (to jsem se pobavila, když paní v prodejně pro instalatéry netušila ani malinko, co vlastně prodává) (wasntme) a některé jsou opravdové jedničky. Paní prodavačka na mne mrkla a vystrkala na pult 10 podprsenek v mé velikosti. A věřte, že i 2 by mě příjemně potěšily. Poslední zážitek je ze soboty. V Penny mi u kasy slečna pošpitá, jestli nechci místo jedné tašky za kačku, radši dvě tašky. Bez odmlouvání jsem souhlasila, protože ty tašky většinou kupuju po pěti kusech. A ona se usmála a přidala mi lahev červeného vína. 😀 Já vím, ale na svařák bude dobré (dance)
jsem uvařenáááá (wave) Nemám ráda vedro… A potřebuju dost práce udělat a moc se neplést. A pere mi sem (sun) mocmoc a tohle lze jen z programu na mém pracovním počítači. Z domova to nejde… Asi se na to teď vybodnu a přijdu zítra brzičko ráno.
Nojo, no seveřanko, ty můžeš myslet i ve 4 ráno, ale co mají dělat sůvy, mezi které patřím? Ať vstávám, kdy vstávám, probouzím se v 9. 🙂 Zajistit si lidské podmínky bez klimošky dá potom trochu práci. Roky jsem měla malou kancelář na jih a tam se sluníčko opravdu opřelo. Nejen do okna, ale i do asfaltu před ním. Před šestou jsem otevřela okno a ventilátorem jsem natáhla chladný vzduch. Když se vyšplhlo sluníčko na okno, tak jsem zavřela a zatáhla žaluzie. Větrák jsem přemístila do otevřených dveří a nasávala chladnější vzduch z chodby. No, nejdřív se mi smáli, ale když zjistili, že si tím dokážu vyčarovat o 6 st. chladnější prostředí…. A to netušili, že mám ještě jednu utajenou zbraň pod stolem. Lavor se studenou vodou 😉
Xerxová není zvyklá- během zdejšího léta by už byla upečená 😛 To není žádnej deštíček, voda v lese- u nás je jen vedro, vedro, vedro, sucho a třikrát za léto bouřka (sun) (sun) (sun) (rain)
Xerxová, vydrž! Máte to tam jeden den za kolik let.
Nenávidím horko a žiju na brněnské stepi, kde od loňska pořádně nepršelo a šestatřicet jsme měli v červenci dva dny po sobě, momentálních jednatřicet je letní den, kdy se sice dodržují jistá pravidla, ale pořád to jde. Nejde to až kolem té pětatřicítky a dál, když je dávno před svatou Annou a spadne to v noci tak na třiadvacet. Už je podzim na krku, ráno bude na svetr, všecko to stihneš, určitě. (wave) b.
ještě dýchám (chuckle) Náááhodou – letos už jsme těch tropických dnů měli až moc.
Je ale pravda, že v lese to jde a voda v Jizerkách ještě ve všech potocích teče. Takže je kam z horka města vypadnout.
Ale jsem zpomalená a nechce se mi nic dělat… Asi to udělám jako Kosatice – natáhnu se na chladnou podlahu a budu dřímat (chuckle)
To víš, kosatice to má v genech. Vždyť je to moravská puga 😉 😛 😀 (sun)
To mi připomnělo – mám kolegu, co špatně snáší hice počínaje nad 22°C. Ten je v tomto počasí hodně nepoužitelný a trpí jako zvíře. Jednou jsem se před ním zmínila, že příroda si to chytře zařídila a zvířatům z jižních krajin pořídila velké uši a dlouhé nohy kvůli lepšímu chlazení. A bobr že má holý ocas, který v horku ponoří do vody a je mu fajn. Zamyslel se, rozloučil se a šel do kanclu. Za chvíli jsem u něj klepala.
Ozvalo se cákání, šplouch, šplouch, cák, cák, ťap, ťap a kolega mi otvíral dveře. Šel bosky, za ním byly mokré šlápoty a on mi nadšeně sdělil: „Funguje to! Co potřebuješ?“ A já fascinovaně koukala a ne a ne si vzpomenout…
nemám uši jako fenek ani osáááásek jako bobr… Takže je mi vedro (chuckle)
Obdivuju svoji polovičku – posekal v tom vedru celou zahradu. Já jsem byla schopná tak maximálně sušit prádlo (to mi šlo dneska na jedničku)
Mně se jednou stalo, že jsem prodavačku za pultem požádala, aby mi řekla, kolik to stojí (jakési zboží za jejími zády), a ona zahlaholila: „Si to přečtěte sama, máte přece brejle.“ A otočila se ještě ke kolegyni: „Hele, vona si to nepřečte a přitom má brejle!“ (rofl) (rofl)
Byla jsem sice už papírově dávno dospělá, ale přece jen o nějakou tu desítku let mladší než dnes. Dneska bych jí přes pult nějakou flákla. Tehdy jsem se před tou frontou lidí za mnou akorát zastyděla, stáhla ocas i s brejlema a prchla (rofl) Jo jo, tomu se říká výcvik bojem!
já zase ráda chodím pro boty do prodejny Goliáš – nadměrná obuv Farského 17 v Plzni.
Mám totiž velikou nohu 43 a to byste nevěřili, jaký je to problém sehnat botu v této velikosti.
A to už je to mnohem lepší než za minulého režimu.
V Goliáši mají pěkné a kvalitní boty a je tu výběr.
Paní prodavačka je příjemná. Ráda tam nakupuji.
Míša
Hehehe, já mám šestačtyřicítku! U nás v Holešovické tržnici jsem sice po čtvrthodině hledání cosi našel, ale přes 800 Kč jsem prostě zaplatit odmítl, takže jsem vydržel ještě týden a v Elbe parku koupil tytéž botky za našich 320 Kč. Mají tam samošku, takže komunikaci neřeším, už jen proto, že německy umím jen der, dý das, psí vocas, ale ještě se mi nestalo, že bych nepořídil to, co jsem pořídit chtěl. A když jsem v trafice kupoval řezaný tabák, (dvanáct dóz po 12 dg), dozvěděl jsem se, že 12, neboli podle mne cén und cvaj, je správně cvelf a trafikant mi, s pomocí kalendáře sdělil, že když mu řeknu, kdy přijedu příště, tak se mým oblíbeným artiklem dostatečně předzásobí. Není divu, když tam nakupuji takovéto kvantum každý měsíc, tak si mne už od ledna pamatuje a mne blaží, že manželka pořídí krabičku Chesterfieldek za 22 Kč a já z toho neplatím žádné Kradouskovné. 😀
Ano, ano! Vždycky se přistihnu, vycházejíc z obchodu, kde byl obsluhující personál příjemný, ochotný a ještě prodávanému sortimentu rozumí, předvede, vysvětlí, ev. se podívá do PC nebo do skladu, zavolá do jiné partnerské prodejny jestli nemají chybějící velikost nebo barvu, (wait) že se usmívám jako šťastný truhlík, (wasntme) sledována podezřívavými pohledy okolojdoucích (think) (to je věta, co? (whew) ) Asi si nezvyknu, že by to měla být samozřejmost!!! (nod) A ne „podavačka“, houknuvši od rozečteného Blesku „jenom to, co je vystavený!“ :@
DEDE I OSTATNÍ, MUSÍM SE K VÁM PŘIDAT S NADŠENÝM SOUHLASEM.TAKY NAKUPUJU NEJRADĚJI TAM, KDE MI JASNĚ DÁVAJÍ NAJEVO, JAK JSOU RÁDI, ŽE KOUPÍM PRÁVĚ U NICH. NAPŘÍKLAD PRO BOTY CHODÍM ZÁSADNĚ NA PLZEŇSKÉ MÍROVÉ NÁMĚSTÍ. I KDYŽ BOTY JSOU TAM O NĚCO DRAŽŠÍ NEŽLI JINDE, ZA TU OCHOTU, OBROVSKOU SNAHU A PÉČI O MNE JAKO ZÁKAZNICI MI TO FAKT STOJÍ. NAPOSLEDY JSEM TAM NAKUPOVALA TREKOVÉ KOTNÍČKOVÉ BOTY.JAKO DIABETIK POTŘEBUJU OPRAVDU BOTU ŠNĚROVACÍ,Z KVALITNÍHO MATERIÁLU A HLAVNĚ HODNĚ ŠIROKOU A VYSOKOU V NÁRTU.KDYŽ JSEM VSTOUPILA, PRODAVAČ( NE PRODAVAČKA!!) SE USMÍVAL A VYPADALO TO, ŽE SI MNE UŽ PAMATUJE. PO VYSLOVENÍ MÉHO PŘÁNÍ ZAČAL POSTUPNĚ PŘINÁŠET NEJRŮZNĚJŠÍ MODELY, VELIKOSTI A TYPY BOTEK, TRPĚLIVĚ MI POMÁHAL S OBOUVÁNÍM A ŠNĚROVÁNÍM A STÁLE MNE VYZÝVAL K PROCHÁZCEPO PRODEJNĚ.VYZKOUŠELA JSEM BOTKY PŘIBLIŽNĚ DESATERY.TY PRVNÍ SE MI SICE LÍBILY DOST A VYHOVOVALY MI, ALE ZARAZILA MNE TROCHU JEJICH DOSTI VYSOKÁ CENA. KDYŽ JSEM SE KONEČNĚ ROZHODLA A VYBRALA SI PRÁVĚ TYHLE BOTKY, CO MI NABÍDL JAKO ÚPLNĚ PRVNÍ, VESELE SE NA MNE PODÍVAL A S ÚSMĚVEM OD UCHA K UCHU PRAVIL, ŽE OD PRVNÍHO OKAMŽIKU TUŠIL, ŽE ZVOLÍM A ZAKOUPÍM PRÁVĚ TYHLE. I KDYŽ JSEM BOTY VYBÍRALA SKORO CELOU HODINU, NEPOCÍTILA JSEM BĚHEM TÉ DOBY JAKÝKOLIV SEBEMENŠÍ NÁZNAK NECHUTI NEBO NEZÁJMU. UŽ CELÉ ROKY SE DO PLZNĚ VRACÍM A VRACET SE DÁL BUDU, I KDYŽ TO MÁM DOST Z RUKY. U TAKOVÉHO OBCHODNÍKA NAKOUPÍM VŽDY RÁDA A I ZA TU VYŠŠÍ CENU MI TO FAKT STOJÍ A STÁT BUDE DÁL.TOTÉŽ JE V NAŠEM MĚSTEČKU SE „ZELENINOU A OVOCEM“ , KTERÉ SI TU ZŘÍDIL JEDEN MLADÝ PÁR.MILÁ, USMĚVAVÁ A NESMÍRNĚ OCHOTNÁ OBSLUHA, ČERSTVÉ A FAKT SVĚŽÍ A NEOVADLÉ ZBOŽÍ MI STOJÍ ZA TO, ABYCH SI MÍRNĚ PŘIPLATILA . O MÍSTNÍM VIETNEMSKÉM OBCHODNÍKOVI SE ZBOŽÍM DOSLOVA OD ŠROUBEČKU AŽ PO LEDNIČKU ČI TELEVIZI SE TAKY ZMÍNÍM, ALE JEJICH OCHOTA A SNAHA VYHOVĚT UŽ JE TU OHRANOU PÍSNIČKOU.KDYŽ NĚCO NEMAJÍ NA SKLADĚ, OBJEDNAJÍ A JE TO K DISPOZICI DO DVOU AŽ TŘÍ DNÍ. CENY JSOU VYŠŠÍ NEŽ V NEDALEKÝCH DOMAŽLICÍCH, ALE ZTRACENÝ ČAS A CESTA VLAKEM TAM I ZPĚT TO VŠE VYROVNAJÍ. A HLAVNĚ MAJÍ OTEVŘENO CELÝ TÝDEN A ZEJMÉNA V NEDĚLI!!MÁVÁM VŠEM A MIZÍM ZAS ZA BUK
Chápu sice, že prodavačka slevovou politiku obchodu neovlivní, nevím, jestli má nějaký vliv na označování zboží, dokonce dokážu pochopit, že, pokud je tam nová nebo obchod teď zrovna najel na tenhle typ slev, jí to hned nesecvakne, ale vysvětlení mohla podat přece jen trochu jinak. A paní z ochranky možná slečna připadá sympatická, ale klidné a slušné vysvětlení přerušovat neměla. Takhle si z toho mohla něco vzít, ale co příště? Příště může narazit na někoho prudčího (a méně slušného), koho tenhle přístup vytočí a pak bude na ni ječet.
Jinak já mám také obchody (a poštu), kam se díky dobré obsluze vracím a obchody, kde jsem byla jen jednou. Například chleba pravidelně kupuji v jedné pekárně na konci Lub. Je sice o něco dražší než např. Šumava v marketu, ale dobrý a obě prodavačky ochotné. Už mě znají, ví, co chci, a jen se ptají jestli 1 nebo 2. V pátek ho měli vyprodáný, ale prodavačka zaběhla dozadu, jestli někdě náhodou ještě… Našla jen krájený, připravený na druhý den do obchoďáku, ale stejně mi 2 vytáhla.
Jen mám tak trochu začarované to, že, když mi někdo doporučí krám s dobrým výběrem a ochotnou obsluhou, tak téměř vždy v tom krámě nemají to, co potřebuji, a obsluha je vyloženě protivná.
Mě by zajímalo, který … inteligent vymýšlí tyhle slevy podmíněné bůhvíčím :@ . Chudák prodavačka, co s tím potom? Tvrdit zákazníkovi, že je truhlík, když si nepřečte leták? Ozvat se do vedení, co si to vymysleli? Nechtěla bych být v její kůži, má to holka těžké a chce to značnou dávku odvahy, asertivity i diplomacie …
Dede má pravdu v jednom, taky, když mám možnost, si vybírám obchody podle prodavačů (i když: každý může mít špatný den, včetně mě, tak obvykle dávám dva pokusy). Jeden šikula z Trigy nám poradil, že naše střecha se danou barvou nejlíp natře válečkem, který pak nemám drhnout, ale vyhodit, a rovnou mi takový šikovný a levný našel. A měl pravdu a byla to rada zcela zdarma (clap) . Tam si zase někdy ráda zajedu, dokonce se i zeptám, aniž bych měla pocit, že jsem tu nevítána a za vola (rofl) .
Nedivte se, všechno se zdražuje, národ chudne, nezaměstnanost stoupá a tudíž nikdo nemá chuť utrácet. Když jedu do bývalé NDR přes Ústí nad Labem, vidím před tamějšími supermarkety jen prázdná parkoviště a vevnitř, kromě několika čumilů s prázdnými kapsami a prodavačů nikoho. Na jedné straně je to pro prodávající sice havaj, ale jen tak dlouho, než se jim nulový obrat odrazí na výplatě, nebo ztrátě zaměstnání. A bude hůř, pro příští rok má DPH opět stoupnout, což je mi, vzhledem k tomu, že v této zemi nic nekupuji, naprosto šumafuk. 😛
A něco hezkého:
http://www.novinky.cz/koktejl/276363-tritydenni-oslik-muze-chodit-jen-diky-obrim-ruzovym-sadram.html
Jj – pravdu díš, Dede!
Jenže kde to má ta holka vzít? Maminka jí to nenaučila, ve škole je kantor zhusta rád, že přežije a obecně taky nic moc.
Žijeme v kultuře Blesku, Aha a jiných bulvárů, kde za elitu jsou vydávány vycpané blbky, supermodelky hází pr….a a ho..y a na obtížníky tasí prostředníček.
A když se něco v tomto směru koná, tak se tomu říká asertivita a je to povětšinou o tom, jak poslat někoho do háje bez použití vulgarismů.
(puke)
Dopracovala jsem se do stavu, kdy pokud nedostávám odpovídající služby, odcházím jinam. Já ty peníze nekradu ani nedostávám zadarmo od státu, tak proč bych měla podporovat nekvalitní služby? Zejména u soukromníků, kteří si dělají na sebe. Mám za sebou éru malého obchodníka, na malém městě, namusí se mi nikdo vlísávat, ale úsměv a slušné chování je základ. Jsem tlustá, ale když mi prodavačka ve svém obchodě řekne, že mám nejdřív zhubnout a potom si chtít něco koupit, tak u ní teda ne
Mne zase rozčiluje, když vyslovím jasný a přesný požadavek (technické řešení A, tenhle konkrétní materiál/barvu atd.), nebo že nechci tenhle konkrétní typ/materiál (mám s tím špatné zkušenosti) a prodavačka mi tá přesně to, co nechci.
Nějak jsem si nevšiml, že by tento stát někomu, kromě politiků, kteří jsou i zadarmo drazí, něco dával. A pokud narážíte na důchod, tak ten nedostávám od státu, ale od těch, co tu platí zdravotní a sociální pojištění. Já jsem za dobu, kdy jsem byl, jak se krásně říká, ekonomicky aktivní financoval důchody svých rodičů a možná i někoho dalšího a teď jsem jen zaujal jejich místo. A buďte si jisti, že jsem si svůj důchod, na rozdíl od mnoha jiných, kteří spíš škodili, než pracovali, opravdu zasloužil. Co nechápu, jsou zoufalci, kteří Kradouskovi zbaštili ,,druhý pilíř“ a naivně se domnívají, že si dopomohou k lepší penzi. Jenže když si spočítáte, kolik peněz vrazíte do obou pilířů současně a kolik pak z toho druhého dostanete, (jestli vůbec něco), zjistíte okamžitě, že je to jen další tunel na vaše peníze. Z toho druhého pilíře totiž budete leda tak živit darmožrouty, spravující a tunelující důchodové fondy. Když pak vezmete v úvahu inflaci, zjistíte, že z milionu dostanete hodnotu, odpovídající v současnosti několika tisícům, pokud ovšem fond nezkrachuje.
Ráda chodím do obchodů s milou obsluhou, nejraději do obchodů s obsluhou milou a profesionálně zdatnou- teda takovou, co věci rozumí a umí poradit (onehdy jsem v sousedním městečku objevila takovou prodavačku podprsenek, to je docela terno). Obsluha protivná nebo zmatená způsobí, že půlku nákupu zapomenu nebo rovnou vzdám. Možná by si prodávající měli uvědomit, že jsou většinou placení z obratu a zákazník, co vrací, je lepší než ten, co dá pokoj. V leckterých obchodech mám dojem, že obtěžuju a nevhodně lezu prodavačkám do rozhovoru o posledním dílu seriálu nebo problémech bratrancovy babičky….
nějak nechápu,proč se ochranka plete do rozhovoru mezi zákazníkem a prodavačkou. Dede přece nepatří k těm, co by na prodavačku ječeli….a nakupovat kvůli těm uštvaným , neochotným a přidrzlým prodávajícím, chodím nerada…zlatá samoobsluha. (f)
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jasně že člověk raději chodí tam, kde jsou usměvaví a ochotní. A často nekouká na ceny, ale na pohodu z nakupování…
Ale nejsou to jen prodavači a prodavačky. Jsou to i úředníci, zdravotníci, kantoři… prostě těm všem by úsměv měl patřit do základního „pracovního řádu“
Nejenom do pracovního řádu, řekla bych. On docela pomůže oběma stranám, i když je jedný straně zrovna na nic.
Akorát se teda musí investovat. Ten úsměv. Chvilku to trvá. Ale pokud se člověk potkává se stejnýma lidma a tak dva týdny se na ně pokaždý usmívá, oni si zvyknou a pak se už sami usmívají, když se k nim člověk s tou nehorázně narvanou taškou s novinama blíží. A pochválej mu psa a vůbec si hezky splknou a člověku se ta taška pak nese o úsměv líp. A říká si cestou, že jim sice nosí tištěný horory, ale dává ranní úsměv.
A oni mu ho většinou vracej. 🙂
Enemže to chce tu investici a lidi na to nejsou vždycky dost odvážní. Nebo šílení. Nebo tak něco. 🙂
Dede, výborný člnek, který by si měli přečíst všichni, kdo pracují v obchodech. Mám příhodu z mé letošní letní návštěvy Brna. Šla jsem od zubaře, po umrtvení ošetřovaných míst se mi špatně mluvilo. Junior měl druhý den narozeniny a tak jsem se zastavila do oblíbené brněnské cukrárny, že objednám dort. Oslovila jsem slečnu za pultem, vyslovila svoji žádost a slečna mi odvětila:“ paní, já vám nerozumím. Přijďte až se naučíte mluvit…“. Odešla jsem do jiné cukrárny, kde mi rozumněli a dort objednali. Ale slečnu jsem rozdýchávala dlouho
Epulko, asi bych tam už nikdy nešla. A pokud ano, tak jen za majitelem s doporučením, aby tu slečnu naučil se slušně chovat. Případně s upozorněním, že o kvalitách jejch služeb se ráda podělím s širokým okolím. Protože na takové chování není omluva. Žádná.
Epulko, budiž ti útěchou, že tobě umrtvení vyprchalo, ale slečna zůstane asi nevychovaná, až alternativně inteligentní napořád. taky už by mě v dotyčné cukrárně víckrát nepotkali :-)naopak mě hřeje dovolenková vzpomínka na to, jak ochotně a s úsměvem se mi věnovali bez výjimky ve všech obchodech, kam jsem v Uherském Hradišti strčila nos…za všechny – když jsem paní v obchodě s čaji, kávou a keramikou vysvětlila, že hledám šálek na kávu pro synka, který je doma v Perníčkově, prošla se mnou celý obchod a nakonec mě nechala vybrané šálky vyfotit, aby si na dálku vybral. a nevadilo, že nevybral.koupila jsem tedy aspoň něco sušených dobrot 🙂 btw: už jste někdo ochutnal sušený physalis? báječná chuť 🙂
AD „… sušený physalis? báječná chuť“
Já ti nevím, Evo – my psům kupujeme uzené býčí pysalisy, ale že bych si kousla … (chuckle) (chuckle) (chuckle) …
I když voní báječně a tuhle Jenda říkal, co to máme za párky v krabici v mražáku, jestli by je nemohl hodit do leča (rofl) (rofl) (whew) !
teď jsi mě dostala, Ygo 😀 😀 😀 to bude asi jiný physalis 😀 ten můj je mochyně-physalis alias židovská třešeň 😀 je to v syrovém stavu lehce nakyslé do sladka, v sušené verzi ta kyselost vystoupí víc.
uááááá YGÓÓÓÓÓ, ona myslela sušenou mochyni =)) =)) =))
=))
nejde mi válející se smíchy…grrrr
ale kandovanej květ ibišku,je lepší 😛
Milá Epulko (inlove) , možná by ses tam mohla vydat znovu a říct: „Milá slečno, já už jsem se mluvit naučila a tak vám jdu říct, co si o vás myslím. Anebo víte co? Zavolejte mi vedoucího, radši to řeknu jemu.“ Já bych si tenhle požitek asi ujít nenechala, jsem potvora. (wasntme)
Ještě O.T. – nechávala jsem Ti vzkaz, resp. prosbu na Skype, dostala jsi ji?