ČLOVĚČINY: Když má mozek dovolenou – Ostrá holka s motorovou pilou

Taky to znáte? „Mám dny, kdy jsem velmi bystrý,// a dny, kdy jsem velmi tupý, // však mám-li bejt upřímnej, musím říct:// ty druhý se mi ňák kupí.“ Marek Eben dobře ví, o čem zpívá.

 

 

 

Občas si mozek bere dovolenou a člověk se pak (pokud to přežije) nestačí divit, co to vlastně prováděl a jak může být tak blbý (pokud to nepřežije a je navíc i originální, stane se nositelem Darwinovy ceny). Takže dám k lepšímu jednu historku a doufám, že v tom nezůstanu sama. Že se přidáte i vy ostatní a sepíšete něco pro radost i poučení ostatních. Těším se na další příspěvky k tématu.

Můj tatínek chtěl mít asi syna. Jak si jinak vysvětlit, že umím slušně šroubovat, vrtat, brousit, natírat, sekat strunovou sekačkou a konec konců i řezat motorovou pilou. Člověk s takovou průpravou pak získá určité sebevědomí a žádné práce se nezalekne. A to je chyba číslo jedna, zvaná Pýcha předchází pád. Ale poslouchejte, jak to bylo dál.

Já i můj muž jsme přinesli do manželství každý jednu venkovskou nemovitost, ta jeho byla zahrada s cihlovou šopkou na nářadí, zvanou v katastrálním plánu honosně a neoprávněně „zahradní domek“. Zahrada byla plná stařičkých stromů, řada z nich měla úrodná léta už hodně dlouho za sebou, a tráva tam byla po kolena. Začali jsme tam trávit půlky víkendů kosením, zušlechťováním a sběrem úrody. A tak padlo rozhodnutí, že si zakoupíme motorovou pilu, kterou použijeme k proklestění sadu a vykácení suchých stromů. Prořezání a metrování větví šlo, tak jsme pilu spojenými silami rozebrali, vyčistili, znovu sestavili a dohodli se, že si příště troufneme i na něco většího. Chyba číslo dvě: dva teoretici se pokoušejí uvést teorii v praxi.

Naší první obětí se stala stará suchá třešeň, již s olámanými větvemi, takový pahýl. Bylo ji potřeba skácet, protože bylo nebezpečí, že spadne sama a zablokuje náznak příjezdové cesty k sousedním pozemkům. I učinila jsem manželovi odborný výklad, jak se správně kácí strom. Předtím jsem to nikdy nedělala, ale poté, co jsem k tomu tatínkovi přicmrndávala, myslela jsem si, že to zvládnu taky. V tom je největší nebezpečí: pokud se díváte na někoho, kdo doopravdy umí, divíte se, co na té práci může být složitého. Chyba lávky :o)

Připravili jsme si tedy vše potřebné: naplnili motorovou pilu benzínem, přidali do nádrže motorový olej, do mazací komory mazací olej, šrouby přitahující list jsme zkontrolovali, též i napružení listu a řetězu. Navíc jsme kolem stromu ve vhodné výšce uvázali silný provaz, s tím, že s jeho pomocí ovlivníme místo dopadu.

Nakázala jsem manželovi, aby vyřízl do kmene klín v tom směru, kam budeme chtít, aby strom dopadl. I uchopil motorovou pilu, nastartoval, ke kmeni přiložil a začal řezat. „Ono to nějak neřeže“, pravil zadumaně. „To víš, třešeň je tvrdé dřevo“, odpověděla jsem znalecky. Vzala jsem z jeho rukou pilu, nastartovala znovu a zařízla. Po přitlačení se pila statečně zakousla do kmene. Řezala perfektně, ani moc svinčíku nebylo, neboť piliny téměř neodletovaly. „Aspoň to nebudeme muset vyhrabávat,“ radovala jsem se. Dokončila jsem první řez, vše vypadalo v pořádku, pouze list pily mírně páchl přepáleným olejem.

Povzbuzena úspěchem jsem druhým řezem dokončila vyříznutí klínu, vložila manželovi do ruky provaz a požádala ho, aby, až dokončím řez, zatáhl za provaz a usměrnil pád kmene. Postavila jsem se z protější strany kmene, nasadila k řezu ve směru proti vyříznutému klínu do takové výšky, abych řez ukončila již ve vyříznutém prostoru. „Pak si trochu odpočineš a vychladneš“, slíbila jsem motorové pile a ona, zřejmě v očekávání pauzy, zakousla se ještě radostněji. Manžel zabral a k naší velké radosti se třešeň skácela. A jali jsme se radovat.

A radovali jsme se tak dlouho, dokud mě něco netrklo. Řez byl totiž hladký. Až příliš. A taky takový… ožehnutý. A pila horká, jako by se bůhvíjak nadřela – ale tři zářezy by ji přece neměly unavit, však je fungl nová? A tak jsem se podívala na list pily a hlavně na řetěz důkladněji. Na řetězu byly takové malé šipečky, rovná čárka a špička na konci. A když se s pilou zatúrovalo, rozběhly se šipečky tak, že běžely V OPAČNÉM SMĚRU, než se točil řetěz.

Do dneška jsme se s manželem nedohodli, kdo byl ten vůl, co nasadil řetěz obráceně…

 

 

Aktualizováno: 15.8.2012 — 19:37

85 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Obcas nakouknu a krasne se bavim. (inlove) Moje pamet je dnes taky hrava a mozek jaksi upoceny od prace. A jsem dnes v praci tak zamestnana, ze jaksi nemam tu jiskru v oku pochlubit se myma a Chetovyma historkama tohoto razu.

  2. Mila Betulaskovo, preju k narozeninam zdravi, spokojenost, kousek stesti a radost ze zviratek. I ja dekuju za opici a jina zpravopdajstvi. A posilam podrbani kocenkam. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (cat) (cat) (d)

  3. Bětuláskovo,všetko,všetko šťastie sveta a naďalej takú životnú silu,lásku k zvieratám.Ale hlavne čo obdivujem/ a keď mi je zle,hneď si Ťa pripomínam/to je tá zarputilosť nepoddať sa,bojovať a ešte rozdávať optimizmus aj ostatným,zajtra po návrate zo služby si dám na Teba jeden ginček s tonikom.

  4. Milí Zvířetníci,
    díky za všechny povzbudivé maily, aspoň jste mě potěšili, že v tom nejsem sama. Dělám si tu soukromě malou hitparádu a nevím, zda-li dát na první místo Rpuť na smrku, Týnu v dřezu nebo Laďčiny chlapy se včeličkami. (rofl) (rofl) (rofl)
    Díky, rozjasnili jste mi den 😛 (h)

  5. Anka je po kontrole, má to trochu oteklé, tak dostala injekci Tolfedine a ještě další Nisamox, od zítřka máme ATB v tabletách (Augmentin). Další převaz v sobotu.
    Packu má bytelně zavázanou až nahoru, vůbec na ni nenašlapuje, skáče po třech. Kanylu z levé packy má už naštěstí vyndanou. Ještě jednou děkuju za palce – při té smůle měla i velké štěstí.

  6. Jo mozek má dovolenou často (někdy mám pocit, že každej den po obědě). U nás je stran zručnosti v domácnosti a okolí asi nejpodstatnějším faktorem zákon schválnosti – domácí kalamity se vždycky spolehlivě nahromadily na dobu, kdy mužská ruka nebyla v dosahu (taťka jezdíval pravidelně se skautíkama na tábor mnoho let každý léto) – to jsme s mamkou „spravovaly pračku“, při zavařování šťávy načervenily celou kuchyň a řešily umřetej mrazák (taky ve znamení červené – bylo tam čerstvě mnoho kilo zmrazených jahod)…

    1. tak to se hnedka stavím do fronty (nejen s díky za opičková hlásání 🙂 )
      Všechno nejlepší (f)

    2. Lásková Janičko (h) , jsem jouda, že jsem to sem nenapsala hned ráno. (fubar) (blush) Omlouvám se, ale nějak se mi to všechno sesypalo najednou.
      Všechno nejlepší ještě jednou.
      (f) (sun) (hug) (h) (music) (^) (d) (f)

      1. Všechno nejlepší, Bětulásková (h) (sun) (^) (d) (rose1) (rose1) (rose1) (dance) (hug)

    3. Všechno nejlepší Lásková (inlove) Ať se ti daří, na co sáhneš, a ty i smečka se těšíte stálému zdraví (h) (d) (dance)

  7. Nejlepší příhody jsou, když se rozhodne něco inovovat má drahá rodička.
    Poslyšte veselou příhodu o tom, kterak se vrtá dětskou vrtačkou Merkur do cihlové zdi, aneb o přesunu linky.
    I rozhodla se ctná máť, že si přeje mít linku jinde. Byla to linka pevná, dřevěná, těsně poválečná a ještě neošizená, sahající až do stropu a spočívající na třech bytelných konzolích zazděných do cihlové zdi.
    Po delším cloumání se podařilo uvolnit řečenou linku nahoře od stropu. Pak ctná máť navigovala a Ioanninka šťouchala a tahala, až linka jednu konzoli opustila a přískoky suňmo se ocitla pěkně vprostřed konzolí zbývajících. Tam si trůnila, talířů plná, neb kdo by se s talíři vyndával, když by pak pro ně nebylo v kuchyni kam šlápnout. I poručila ctná máť, jsouc měřičem neměřičem, by Ioanninka docloumala řečenou festovní plnou až na místo budoucí, totiž tak, aby spočívala pouze na dvou konzolích, ale ne uprostřed, že prý je potřeba tam třetí hák přiložit, puntíky na zeď udělat, linku odcloumat zpět do pozice vprostřed díkybohu stále sedmo, dírky vyvrtat, hmoždinky natlouct, hák přivrtat, linku docloumat a přišroubovat. Přicloumáno, natečkováno, umístěno do pozice vprostřed sedmo.
    I zjištěno bylo jest, že v domě není příklepové vrtačky.
    Byl vecpán vrták největší do dětské ruční vrtačky Merkur a Ioanninka byla poučena, jak si má počínati: bouchnout, pootočit, bouchnout, pootočit.
    Po dni pilné práce otvory zely.
    Zbývající konzole do prostoru trčící byla odhlodána listem pilky na železo s nejjemnějšími možnými zuby, neb byvši zazděna kvalitně, nebylo ji lze vyraziti.

    1. Vzkaz pro JJ, co chodí asi takhle a mýmu psovi říká Fotonka: jelikož už otevřeli univerzitní studovnu, máš šanci se v geologicky krátké době dozvědět, že za všechno můžou Vizigóti. 🙂

      1. Milá JJ,
        vy jste taky expertky 😀 . A na tebe si zacnu dávat bacha: kdo ulomcuje semo tamo plnou kredenc (plný kredenc) a ještě vyvrtá do zdi díru Merkurem, měl by mít na sebe zbrojní pas (rofl) .
        Díky moc, nerada reju, ale moc se těším na další barbarstva — takže Vizigóti. Ale neboj, budeš mi to moci brzo vracet, brzo se provalí, co a jak (angel) .

    2. Milá Io, myslím, že dnes vedeš (rofl) , Rpuť je potom v těsném závěsu a Týnou (rofl) (rofl)
      Co si ovšem myslím o tvojí rodičce… no, necháme toho.
      Eh, moje hravá paměť mě dnes úplně nechala na holičkách a nedokážu si vzpomenout na nic zajímavého (whew) , takže se, milá JJ, omlouvám. Ale pobavila jsem se velice (inlove)

      1. Nevadí milá Dede,
        nevymýšlej pracně pochvalu pro mě, protože pochválit si zaslouží diskutéři. Bojím se, že jsi se se mou možná pobavila naposled, bude jen hůř a hádám, že už brzo (nestávkuje systém proti nestandardním požadavkům?) … pokud na mě dosud myslíš v dobrém, jsem potěšena (rofl) .

    1. Milá Lucko, to musela být paráda! (inlove) Dívali jsme se na fotky s Martinem a moc jsme si užili. Pěkná akce nadšených lidí a tobě to moc slušelo! (sun) A jsem hrdá na to, že váš vůz měl naše logo… jsme slavní! (party) (rofl)

    2. Milá LA, krásné fotky, moc vám to i s taťkou ve zvířetnických tričkách slušelo a spartak, vyzdobený unikátním logem, si ocenění plně zasloužil!
      Blahopřeji! (h)

  8. Jednou jsme si potřebovala změřit garnýž na okně ve starém bytě. Třímetrové stropy, vysoká okna a parapet úzký jen na květináč- tak jsme na něj vylezla, to je přece dostatečná šířka, vzala jsme to přes poličky vedle, to šlo dobře. A jak jsme se natáhla nahoru k té garnýži, tak jsme se převážila dozadu a letěla… a dopadla na zem na záda a hlavně na zadek, který pekelně bolel. Zvážila jsem, že jestli mám zlomenou pánev, asi nevstanu- pracně jsem vstala a nic neskřípalo, tak jsem dost ztuhle začala chodit. Byla z toho jen modřina přes celý zadek, tak se mi nějakou dobu hodně špatně sedělo- ale když uvážím, že jsem letěla zády ke kuchyňské lince, o kterou jsme se nepraštila jen řízením osudu, nejspíš chyběly jen centimetry… tak jsem dopadla docela dobře 🙂

    1. Milá Matyldo, tak takhle jsem jednou věšela záclony. Zamotala se mi hlava, upadla jsem pozadu a skončila přehnutá napůl v dětské postýlce (napříč (rofl) ). Jak jsem práskla hlavou do horní lišty bočnice, přerazila jsem ji vejpůlky. Tak jsem honem dověšela, olepila postýlku lepící páskou (kluci měli za chvíli dorazit na Večerníčka a spaní) a případný otřes mozku neřešila. Opět se potrvdilo, že mám tvrdou palici, nebylo z toho nic.

  9. Přiznávám, jsem manuální a technický netyp. Už jssem asi kdysi dávno popisovala, jak jsem vyměňovala žárovku nad linkou? Jen zkráccená verze-paneláková kuchyň, původní světlo na spodní straně horní skříňky, prasklá žárovka. Což o to, žárovky zvládám, ale tady to bylo lehce komplikovanější. Odšroubovala jsem rámeček a kryt, žárovku vyměnila, světlo svítí. Nasadím kryt a rámeček a zjistím, že mám malou ruku a krátký prsty, tudíž nejde zašroubovat zpátky, neb mi vždycky na jedné straně spadne a pak je to celý nakřivo a šroubek se nešroubkuje. Stojím a přemýšlím, co s tím. Je pozdní večer, téměř brzká noc. No co, holka chytrá si poradí. Umyju trochu nádobí, utřu nádobí, vytřu dřez, vlezu zadelí do dřezu, jednou nohou se opřu o linku, druhou nohou přidržím rámeček s krytem, v klidu přišroubuju všechny šroubky, pochválím se, rožnu světlo, sfouknu svíčku. Jelikož jsem seděla ve dřezu, tak jsem se předtím zbavila oděvu. Kdo by taky lezl do dřezu v gatích, že jo? A tak ve spodním prádle, šprajcnutá ve dřezu s nohama nad hlavou, osvětlená zcela novou žárovkou kouknu k oknu a představím si souseda, jak v 11 patře na balkoně dává svou noční cigaretku a čumí mi do kuchyně. Dostanu takovej záchvat smíchu, že nejsu schopná se dostat ze dřezu a strávím tam docela dlouhou dobu, než se vydrápu ven.
    A proto jsem si pořídila chlapa zručného

  10. Jojo – někdy má člověk takové zatmění (tmi) , až se jeden diví, že dosud žije.

    Jak naposledy u nás – Jenda potřeboval udělat nějaké dírky do nějakého želízka – svěráku nemaje, požádal svou milovanou (jakože mne), abych mu to podržela „v ruce“. No – a furt se ta dirka nechtěla udělat (měkký vrták, tvrdé železo (chuckle) ), tak přitlačil. A jak přitlačil, vrtačka mu vyletěla z ruky, začala rotovat, praštila mě postupně do levého předloktí, pak do pravého předloktí a pak se sama vytrhla ze zásuvky – naštěstí, jinak se tam vrtí dodnes. Modřiny přes půl ruky, ale žádná zlomenina – tak si někdy říkám, jestli ten můj – jako Mistr – neusiluje o mé bezžití (think) .

    Jo – nakonec zjistil, že bez ďurky se taky obejde … (fubar)

    1. AAAAAAAAA Ygoo, (angel) Doufám, že chodíš v podřepu mezi dveřmi, aby sis neotloukla svatozář. Myslím, že máš doma k dobru nejmíň měsíc, studené večeře, které si drahý loví rovnou z ledničky. (inlove) (dance)

    2. Je to možné, aby Velký Jan tak hazardoval nejen se zdravím, ale přímo se životem své životní souputnice? No to jsou událostě!! :S

    3. No, teda YGO, to tedy zavání atentátem (rofl) .
      Promiň, ale jak se říká u nás, „blbej, kdo vrtá, blbější, kdo drží“ (rofl) (h)

  11. Kdysi dávno jsem též potřeboval zredukovat jakési větvoví. Motorovou pilu jsem neměl, na ruční jsem byl líný a tak jsem zkusil rozbrušovačku. A kupodivu to fungovalo. Jelo to stejně rychle, jako motorová pila, sice to čoudilo a smrdělo, ale řez byl hladký, navíc se okamžitě pro mízu uzavřel a po nějakých pilinách ani stopy. Takže větve odpadly, strom rostl vesele dál a ránu nebylo nutno nijak ošetřit.

    1. Krakonoši od 125 kotouče výš se dělají i pilové na dřevo ty nejen nečmoudí ale navíc i řežou. A dělají i vidiáky na lamino. Je to sice drahý jak voda na sahaře, ale ten řez je krásně hladký. Jen do toho není dobré strkat prsty a jiné části těla. Tam je ten řez potom taky docela rychle.

      1. Jeden z Murphyho zákonů praví, že jakýkoli nástroj se nejlépe a nejrychleji vypořádá s tím, pro co není primárně určen a specielně s tělesnou schránkou toho, kdo jím manipuluje. O těch spešl kotoučích vím, ale vzhledem k tomu, že dnes už používám jakékoli nářadí zcela vyjímečně, jeví se mi to jako zbytečná investice a tehdy jsem řešil nouzovou situaci, kdy přijeli vrtaři na studnu a bylo třeba jim urychleně proklestit vjezd pro velkou Tatru.

  12. Jejda, Vaví, u mě tyhle dny nad těmi normálními bohužel těžce převažují. Ale dnes raději popíšu takový den u MLP (chuckle) To takhle jednou potřeboval starý strýc, aby mu MLP s bráchou přemístili pár včelích úlů. Tyhle úly ve tvaru vánočního cukroví zvaného „úlky“ měl strýc volně postavené na dlouhém masívním prknu. MLP se švagrem, aby to měli rychle za sebou, naznali, že bude stačit, když opatrně zvednou prkno a pomalými kroky celý komplex přemístí o pár kroků dál. Ženské osazenstvo, které zrovna nemělo den blbec se hbitě přesunulo do bezpečné vzdálenosti a akce začala. Po třetím kroku MLP mírně zakopl a úly se k nelibosti jejich obyvatelek začaly po prknu posouvat. No a jakmile první včelí bojovnice zasadily svá žihadla, oba mužští praštili s prknem a pádili jak o život do zahradní chatky. Nicméně švagr pak několik dní pro otoky neviděl a MLP mohli klidně posadit modelem pro obraz Quasimoda od Matky boží….

    1. Hýbat s úly přes den opravdu není dobrý nápad. Takovéto operace je potřeba dělat v noci, když včeličky spí. To samé platí pro likvidaci vosích a sršních hnízd.

      1. Přije´dte, mám vosy ve vařence na lodžii – jsouc alergik,bojím se je likvidovat i v noci. (sweat)

        1. Tak dostavěné a funkční vosí hnízdo bych se bála laicky likvidovat v kteroukoliv hodinu taky. A to nejsem alergik.
          Sharko, pokud se vosy chovají „slušně“ a nemáš z nich vyloženě hrůzu, doporučuji vydržet s nimi do zimy a pak prázdné hnízdo zlikvidovat. I když, protože jsi alergik, asi bych to neriskovala … 🙁 Pokud je s nimi problém, obrať se urychleně na nějakou firmu (tuším, že to dělávají deratizační firmy) nebo se zkus zeptat místních hasičů, jestli nepomohou.
          S vosami se celkem dá žít, ale v případě malých dětí nebo alergie je to soužití dost velké riziko 🙁

          1. Pokud je hnízdo v provedení papírová koulička, tak obyčejný papírový pytlík, nastavit pod něj a ustřihnout stopku. Pytlík ihned zavřít a hodit do ohně. Úspěch je 100% riziko v podstatě nulové. Důležité je, provést akci rychle a potichu. Pokud je hnízdo v nějaké díře, tak do ní prostě vystříkat co největší množství Raidu (lepší), nebo Biolitu. Vosy i sršni na podzim hnízdo opustí a většinou už ho nikdy znovu neobsadí. Dělnice a trubci uhynou, oplozené královny přezimují a na jaře začnou stavět nové hnízdo, takže pokud chcete výskyt těchto potvůrek omezit, je nutno je hlavně na jaře intenzivně vraždit. (my na to máme skvělého kočičího lovce; vosa,která vlétne dovnitř, nemá absolutně šanci přežít. Je nemilosrdně tlapkami utlučena, drápky roztrhána a spokojeně zbaštěna).

    2. Laďko, pokud to dopadlo takhle, tak je to jen veselé vyprávění. Mám synovce, který je alergický na jakékoli hmyzí zobnutí. Včely a vosy jsou přímo na indexu. A že je přitahuje, to je taky pravda. Dostal včelí zobanec a nějak se to zvládlo u obvoďáka. Ale do týdne si opatřil další. Já na něj koukám, jak se plíží od garáže ke vrátkům. Ani zazvonit nezvládl. A volala jsem rychlou. Naštěstí jsem si toho žihadla všimla, protože on mi to už nedokázal říci. :@

      1. Úplně s tebou souhlasím,že žihadla v případě alergiků nejsou vůbec humornou záležitostí, ale tihle dva muský jsou skoro dvoumetroví a moravští přes centi bez alergií a taky těžko ovlivnitelní, když se pro něco rozhodnou – takže jsme sice potom mazali a dávali tabletky na odpuchnutí, ale jinak to vnímám jako příhodu podle úsloví: Líný valach…. anebo taky Kdo chce kam….

  13. OT: Jak postupně po kouscích dočítám komentáře, tak ještě honem, honem, držím za celou smečku všechny (y) (y) (y) (y) Andulce, aby to už nebolelo a bleskem se to hojilo!!
    A zároveň blahopřeju Ap k té nádherné nadílce holčiček-vyžliček a držím palce, aby je uhlídala, protože až tihle fotonoví pesíši začnou běhat, tak to bude pěkná makačka s hlídáním (chuckle)

    1. Už aby to bylo! Lesy jsou vyschlé a houby nerostou. Jenže to nejspíš dopadne jako obvykle: Všude kolem slejvák, hromy, blesky a u nás pět a půl kapky.

  14. PITRÝSKU (inlove) , děkuju moc! (h) (hug) Psala jsi už Dáše? Ví o Tobě o Tebe? 🙂 Ode mě ano, ale nevím, zda už jste v kontaktu přímo.

    RPUTINKOOOO! (inlove) (y) (chuckle) Tohle Tvé vyprávění je rpuťovina první třídy. (y) I když je mi jasné, že ses musela cítit, jako by ses klouzala po struhadle. (whew)

    MARIČKO (inlove) , to jsou krásné fotky. Myslím, že Smoky nádherně ožila a prudce si zvyšuje kondičku, to je moc dobré! (y) (clap) A Rusty je stále kouzelnější. 🙂 (h)

  15. Milá JJ (inlove) a ostatní (inlove) , dnes jste mi opravdu udělali radost. (y) (chuckle) Nic tak člověka nepotěší, jako vyprávění o pat-matovinách, které napáchal někdo jiný.

    Hlášení o Ance: noc zvládla dobře, ráno dostala prášek proti bolesti. Z práce pojedu dřív, abych jí mohla dát další a aby v pohodě vydržela do převazu. Ráno vyhupkala po třech ven za dům, udělala obě potřeby hned na povel a zase zahupkala do pelechu.
    Myslím, že ji dost vyvádí z míry, že má nepoužitelnou nohu. :O Neví, zda chodit po třech nebo se pokoušet občas se opřít o tu bolavou packu. Navíc má stále v druhé pacce kanylu, tak jí to taky omezuje. Ale kanyly by se měla večer zbavit.

    1. Milá Vave, včera jsem už nečetla, tak jsem vůbec nevěděla, jakou máš patálii s Ankou, respektive jakou má Anka patálii. Je mi to strašně líto a moc doufám, že se brzy všechno zahojí a bez následků. Hlavně, aby mohla zase brzy běhat. Držím palece (y) (y) (h) (h)

  16. Dnešní povídání, JJ, je mi velice blízké. My sami už za sebou máme několik pokácených stromů. Naštěstí vše proběhlo normálně, žádné pamětihodnosti o které bych se mohla podělit, se nekonaly.
    Jenže, zdědila jsem chatu. Je kousek za tabulkou CHKO. A u chaty jsou břízy. Dávno jsem varovala rodiče, aby spanilé břízky trochu přiškrtili v růstu, že bude problém. Nedali si říci. A tak teď mám na starosti chatičku pod dvěma obrovskými, přestárlými břízami. No nevadí, ale v jediném směru, kterým by mohly padnout, vedou el. dráty. Usilovně hledám odborníka, který by se nesnadného úkolu ujal. Lesáci to odmítli i když jsem slibovala solidní úplatu a dřevo do udírny jako prémii. A tak se musím dál bát, že při nějaké vichřici spadnou břízy na vedení a půl východní Moravy zhasne.

    Vave, už mám dva obrázky. Yga mě nahuškala a tak jsem se pustila do třetího. Snad koncem příštího tádne bych mohla být hotová.

    1. Pitrýsku, doporučuju gůglovat „rizikové kácení stromů“. Odborné firmy na to jsou, ale asi to bude dost drahé.

      1. Ano, guuuuglila jsem, až se od noťasu kouřilo. Nejbližší byli tak asi o 100km dál. Tak jsem zkoušela někoho blíž, ale budu muset zatnout zuby a do těch rizikových jít. V každém pádě se budou stromy kácet na několikrát. Jsou opravdu veličajzné. Krásné, ale veličajzné a staré (odtud moje obava z nekontrolovaného pádu). Chata bude bez nich jako nahatá,však tam něco zasadím, ale ne tak nebezpečného.

        1. Hani, já myslím, že odborníci to fakt bez problémů zvládnou, protože moji dva chlapi bez odbornosti letos v zimě snižovali pět čtvrt století starých bříz rostoucích kolem naší chalupy z původních cca 10 m na pouhých pět, zatímco já jsem seděla doma a miklíkovala, aby je to nezabilo. Prostě, kam se na ně hrabe nějaká spec. firma, že (headbang) Ale kupodivu přitom nejen nic nerozbili, ale ani nevysklili žádné okno, a to jednotlivé uřezané části stromů přitahovali provazem směrem na balkony a terasu….. Takže, nebuj, to bude dobré (y)

        2. Musí se na to mtodou Per partes, čili česky po částech. Začít odshora a postupně ukrajovat, až nakonec zbyde kus kmene s kořeny. kmen je potřeba nechat delší, aby bylo možno ho po odkopání a odsekání kořenů vyvrátit. Rozhodně ale nenechte pařezy v zemi, bříza jednak dokáže obrazit, ale hlavně na jaře začne kořenový systém do pařezu hnát velmi masivně mízu a to není dobré, je to napřed lákadlo na hmyz a později zdroj nehezkého smradu.

      1. Děvčata, vy jste tak moc šikovné vyšívačky (inlove) když se do toho pustím já, tak to bude jako když to vyšívám nohama (blush)

    2. Pitrýsku, zkus místně příslušnou Správu silnic, pečují i o silniční vegetaci a tím pádem by si měli umět poradit i se stromovím na zakázku. přinejmenším, budou mít někoho, kdo se dokáže odborným okem podívat a zhodnotit, co a jak se stromem. škoda, že je domeček tak daleko od mého působiště ( HK), jinak bych ti měla koho poslat na pomoc nebo aspoň na odbornou radu poradu. zatím držíme tlapky, ať se břízy rozhodnout vydržet na místě a nikam nechodit, natož do vedení 😀

      1. Evi, správa silnic do toho nepůjde. Je to v krajině a kolem vede jen polní cesta. Také e-oni si mě přehazují jako horký brambor. Sami prý tyto práce zadávají lesákům a ti, jak už uvedeno, odmítli. prostě, je to oříšek taková bříza.

    3. Pitrýsku, pokud to opravdu vypadá, že mohou spadnout na dráty, doporučuji volat energerity, to je u vás E.ON. Přijedou a pokaácejí ve vlastní režii 🙂

      1. Oni přijedou teprve až to na ty dráty spadne a následně pošlou mastnou fakturu za likvidaci škody; je to pro ně pohodlnější a výnosnější, než řešit nějakou prevenci. A E.on je jen prodejce, ty dráty ve skutečnosti patří ČEZu, nebo ČEPSu (Česká přenosová soustava).

  17. Když už jsme u toho pižlání… nikdy se nepouštějte do adrenalinové akce, když jste sami doma….

    U naší bývalé chalupy byla stodola, u stodoly smrk. A ne tak ledajakej – specielní druh, u kterého každá větvička vytvářela svůj vlastní vrcholek a smrk tím pádem byl hustý jak kožich. I vyrostl smrk veliký převeliký a bylo nutno mu uříznout vršek.

    Přichystala jsem si pilu a donesla žebřík. Jenže kvůli těm větvím nebylo možné ten žebřík pořádně opřít, vlastně jen tak ležel na těch ohebných větvičkách.
    „Škoda, že tu nikdo není, aby mi ten žebřík přidržel“, říkala jsem si a zřejmě jsem měla totální zatmění, protože mi vůbec nedošlo, jakou dělám pitomost.

    Opatrně jsem vylezla nahoru, abych žebřík nevychýlila z rovnováhy, odřízla vršek smrčku … a v tom to přišlo! Žebřík se pomalu a nezadržitelně klouzal po větvích a kácel se k zemi. Stačila jsem odhodit pilu, chytit se větví a udělalo to buch!

    Žebřík ležel na zemi a já visela čtyři metry nad zemí na smrčku a dělala šišku. Pomalu mi docházelo, že tu šišku nemůžu dělat dlouho a protože tu nikdo není, tak mě ani nikdo nepřijde sundat. Bylo nutno se dostat dolů vlastními silami, jenže jak, když nohu nebylo o co opřít.

    Pustit jsem se nemohla. Bylo jasné, že když spadnu jako ta šiška, zlámu si nejspíš obě nohy a pomoci se nedovolám. Musela bych se pak plížit cestou necestou a po silnici a tam by mě něco přejelo a protože v kraji bylo všeobecně známo, že v pangejtu se válí jen ožralí, má pověst by zajisté vážně utrpěla…

    A nejenže bych si zlámala hnáty, ale to množství větviček by při jízdě dolů zajisté s mým obličejem udělalo své a nikdo by mne nepoznal. Stačilo, že jsem si hrála na šišku, nemusím si ještě hrát na Meresjeva a poslouchat, že takovýho vola ještě neviděli.

    A tak jsem se trochu stočila na bok, asi jako když se plave ouško a opatrně rukou přehmátla o něco níž. Pak druhou rukou …. a pomalu jsem se takhle sunula k zemi.

    Když jsem konečně došlápla došlo mi, že jsem zpocená do poslední nitě. Ovšem ty nitě už spolu moc nesouvisely. Tepláky byly na dranc a triko na cucky. A já vypadala, jak když jsem proletěla roštím…

    1. Rputinko, nejsi ty převtělený kaskadér ? 😀 téměř jsem spadla pod stůl, ještě že jsem si nenamočila spodní prádlo.

  18. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jééé – to se nám taky povedlo… (chuckle) Já myslím, že se skoro každému začátečníkovi povedlo někdy řetěz nasadit obráceně. Obrácené jde nasadit i nůž do sekačky… A fakt to seká blbě (rofl) Hele (wait) – kdo nic nedělá, nic nezkazí. A žádný učený z nebe nespadnul

    1. A taky kotouč do cirkulárky se dá nasadit obráceně 🙂
      Nastěstí jsme to předělali hned poté, co po nás ta cirkula hodila kus dřeva. Taky se mohl uvolnit kotouč…
      No přežili jsme oba – táta i já 🙂

  19. Milá JJ, téměř jsem nás v tvém povídání poznala. Před lety jsme s manželem suveréně řekli sousedce Kris (teď už bývalé), že jí odřízneme polosuchý strom asi 6m vysoký se středně silným kmenem. Sice řetěž byl na pile správně, ale akce „levou zadní“ to rozhodně nebyla. Také jsme měli kolem kmenu uvázané lano, manžela jsem přesvědčila, že je třeba udělat v kmeni klín a že já pak lanem tím směrem zatáhnu, zatímco on bude řezat v opačné straně. Bohužel jsem neměla dost síly, abych kmen „stlačila dolu“ a jak jsem v jeden moment polevila, kmen zapéroval, narovnal se a „sežral pilu“. Nezbylo než jí nechat v kmeni zakousnutou a oba jsem zatáhli za lano v naději, že kmen dorazíme. Opravdu prasknul, ale místo aby se složil tam, kam jsme plánovali, padnul na drátěný plot (prohnul jeho kovovou tyč) a zřítil se do vedlejší sousedovic zahrady. Polosuché větve se při dopadu polámaly a rozletěly do všech koutů zahrady. No mohlo to dopadnout hůře, kmen mohl také spadnout na nás. Takhle jsme se jen sousedům omluvili (pán byl zrovna doma, ale prý ten pád stromu ani nezaslechl skrze zavřená okna). Manžel na jejich zahradě kmen i větve rozřezal, naházel zpět k nám, já tam pak šla shrabat listí a prohnutou tyč plotu jsme narovnali jak nejlépe to šlo.

    A OT. Přidala jsem několik fotek a videjka na rajče. Rusty už povyrostla a je úžasná – něžná, přítulná, hravá a tak akční a rychlá, že se prostě nedá sledovat, kde zrovna v domě je. Už při svém průzkumničení shodila kde co, zatím se mi vše rozbitné podařilo včas zachytit, ale počítáme s tím, že to občas i nestihnu. Smoky ožila a už byla několikrát přistižena, jak Rusty pucuje hlavu. Kdyby už Smoky nebyla šedivá, napsala bych, že než při Rusty omládne, nejprve z ní zešedivý. Má to mrně furt za zadkem a tak, když jí jó leze na nervy zasyčí, ublíženě zakňourá a prchá někam do bezpečí. Ale už se spolu běžně přátelsky kočkují a není při tom slyšet ani píp. A když se obě řítí chodbou, někdy mám skoro strach, zda Smoky z toho nekleplo. Však pak chvíli leží a funí jak parní lokotka. No a my máme radost až na půdu. Jenže vyfotit šedou a černou kočku na šedo-černém koberci prostě nedokážu, takže fotky (ani videa) nic moc. Rusty je stále více čkokoládová, než černá, sytě černé má jen packy, hlavičku a hřbet. Z naší posetele mají hernu a když jsou tam zavřené (v domě je Trixie), podle toho, jak je pomačkaná deka poznám, že se nenudily a těch pár hodin „vězení“ jen neprospaly (jako dříve sama Smoky).

    http://marickac.rajce.idnes.cz/manska_kocicka_Manx_Rusty#38_-_velka_a_mala.jpg

    Vave, jsem moc ráda, že Anka bude v pořádku (to musel být šok) a Domi vítej zpět v domovině.

    A Hanko(pode mnou)- typicky „jižanské“, což? Co dělá Jackey ????

    1. Maričko, máš krásná videa a fotky – jsem ráda, že už se kočenky začínají přátelit! (h)

  20. Historka dva týdny stará: Nad Dalmatinovem jsem jako obvykle v této roční době měla plný dům hostů, ba dokonce dům tak přeplněný, že některé děti byly vyštvány do stanu. Příjezdy a odjezdy rodičů dětí byly letos obzvláště chaotické a proto jsem na jednotlivé postele v domě měla pořadníky. Pořadník byl zpracován i na použití sprchy. Počet porcí jídla kolísal od pěti do sedmnácti a nechtějte vědět, jak dlouho mi trvalo vyúčtovat jednotlivým těkajícím rodinám podíl na nákladech 🙂
    V tomto ovzduší absolutního chaosu jeden z mých přátel (strojní důstojník na námořních lodích) usoudil, že všechny kohoutky v koupelně je třeba dotahovat příliš velkou silou a jal se tuto situaci napravovat. Při této akci se mu nevědomky podařilo zničit kovové pérové těsnění u umyvadlové baterie, takže kohoutky sice šly dotáhnout snáze, zato voda intenzivně odkapávala za těsněním. Úspěch se nekonal ani u sprchové baterie. Kohoutky se stále musí zatahovat velkou silou, ale narozdíl od původního stavu ze sprchy stále teče voda.
    Situace umyvadlová byla napravena mým otcem, který přijel navštívit vnoučátka.Za nejasného mumlání o amatérech rozebral baterii, odhalil závadu, absolvoval výlet do železářství (kde tu prehistorickou součástku neměli), zvolil náhradní řešení za pomoci mnou iniciativně zakoupené koudele, vypil kafe a odjel. Podotýkám, že otec je elektrotechnik a nikoliv instalatér.
    Závada sprchová stále trvá, neměla jsem odvahu otce požádat o další akci. Nevíte někdo o instalatérovi, který pracuje za kafe? 🙂

    1. Ranáto, psaly jsme asi současně. Kouhoutek u dřezu v naší garáži také odkapává, manžel vyměnil těsnění, nepomohlo to, tak jsem dostala příkat „dotahovat“. Moc to nepomáhá a protože manžel má větší sílu, já po něm kohoutek pomalu ani nepustím. Čekáme, až se nahromadí více instalatérských (a elektrikářských) problémů, aby se těch šedesát dolarů co si účtují za hodinu vyplatilo (to pak udělají vše, co do hodiny stihnou, v tomhle nešidí).

      1. Moje vodovodní historka má ještě jednu pointu. Pár dnů před instalatérskou akcí mého kamaráda byly nad Dalmatinovem přistavené kontejnery na objemný odpad. To je oblíbená vesnická atrakce, kdo se chce zbavit ještě použitelných věcí, obvykle je umístí tak, aby se nerozbily a mohl si je někdo jiný vzít. Talíře dá do krabice, kočárek pro panenky postaví vedle kontejneru atd. Letos jsem ulovila pět krásných polévkových talířů, jednu úžasnou kameninovou mísu na ovoce a přehršel obalů na CD. Taky jsem zaregistrovala velkou krabici, plnou starých vodovodních baterií a podobných věcí, ale tu jsem tam nechala. Netušila jsem, co mě čeká (rofl)

      2. Od té doby, co jsem doma a na chatě vyměnil klasické baterie za pákové, tyto problémy neznáme. Všechno jde zlehka a nic nekape. Ale pozor! páková baterie nesmí zamrznout! I když na chatě na podzim vypustíte vodu, stačí malá kapka, která může někde v systému baterie zůstat a malér je hotový; baterie je pak neopravitelná.

        1. Přesně z tohoto důvodu jsou nad Dalmatinovem baterie kohoutkové. A doma jsou taky kohoutkové, protože se mi víc líbí 🙂

          1. Chatu v zimě temperuji elektřinou na + 5 st. – úspěšně, nic se nerozbilo, ani neprasklo, doma není co řešit a klasický kohoutek už nechci v životě vidět ani za zlaté prase! Necítím potřebu konat zbytečné práce, a když mohu mít pákovku, tak opravování kohoutků zbytečná práce zcela jasně je. 🙂

    2. Tatínci = dědečkové = (angel) strážní nás břídilů a jiných poškozených (inlove) . Bohužel, mám jen toho svého, taky elektrikář, a na něj je to k vám daleko. Tak neporadím … co si pogooglit na téma Hodinový manžel?

      1. Však on zase někdo přijede a spraví to 🙂 Nejpozději až se dětem vrátí tatínek z olympiády.

  21. Trochu OT. Jak drobnost rozjasni den. Po praci, uz ve stavu tuposti, jsem se stavila v kramu koupit par veci. Teprve, az jsem zaplatila, jsem zjistila, ze tubu koprove pasty z voziku jsem „nenahlasila“. Ukazuju to prodavacce, ale za mnou uz stala pani, ktere skenovali opravdu velky nakup. A pani s usmevem rika: tak at to pridaj na muj ucet, abyste tady nemusela cekat – takova malickost prece nemuze stat moc. No, bylo to dva dollary sedesat, mela jsem s sebou drobne a predala ji tri dollary. Ani to nechtela, ale trvala jsem na tom a moc ji podekovala, jakou radost mi udelala prokazanim laskavosti. A ona se jen smala a prohodila, ze laskavost prokazana je laskavost ocekavana. (clap) 🙂

Napsat komentář: ioannina Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN