Žáby opravdu milují vodu. Kdykoliv naprší, tak je můžete slyšet, jak skřehotají blahem. Tato legenda je o žábě která měla vodu tak ráda, že vypila všechnu, co kde mohla najít. Protože to byla žába obrovská a byla převelice nenasytná, tak vypila všechnu vodu v kraji. Nenechala ani kapku pro ostatní, kteří měli žízeň. Poslechněte si, jak to ptáci a všechna zvířata udělala, aby dostala od nenasytné žáby vodu zpět.
Před dávnými a dávnými věky, v době Dreamtime, žila převeliká žába jménem Gurukmun, v jiném místě a jazyku známá jako Tiddalik. Byla to největší žába na světě. Byla tak veliká, že když skákala, tak při každém skoku ze země zatřásla. Gurukmun nežila v řece, potoku či jezeře, protože žádné pro ni nebylo dost velké. Navíc, tato žába nejraději skákala po suché zemi.
Za jednoho horkého dne byla všechna zvířata u vodní tůně. Seděla kol dokola na břehu a povídala si o tom jaké to je horko, zatím co mláďata si hrála ve vodě. V tom se začala třást země a zvířata uslyšela velký hřmot, jak Gurukmun skákala k tůni. Žába sebou plácla na břeh a začala z tůně pít. A milá žába pila, pila a pila až všechnu vodu z tůně vypila. Tam, kde byla před chvílí krásná tůň, zbyla teď jenom prázdná díra a trochu bahna. Gurukmun se sebrala a odskákala k další tůni. Jedna tůň této velikánské žábě nestačila. Navíc žába měla převelikou žízeň. Žába skákala, až doskákala k řece, kde začala také pít. Brzy vypila i všechnu vodu v řece.
Žába Gurukmun
Gurukmun si pohladila svoje velké zelené břicho a protože měla stále žízeň, odskákala k oceánu, kde začala nenasytně pít. Pila, pila a pila a její břicho bylo větší, větší a větší, až vypila všechnu vodu z oceánu. Gurukmun však byla stále žíznivá. Zvířata začala mít obavy, že jim Gurukmun vypije veškerou vodu a na ně žádná za chvíli nezbude. Dívala se jak Gurukmun skáče od tůně k tůni a dále k řece, kde všude všechnu vodu vypila. Žába pila tak dlouho, dokud nevypila všechnu vodu na celém světě. Když pak měla veškerou vodu z celého světa ve svém, nyní obrovském břichu, tak vyskákala na vysokánskou horu kde si sedla, a odtud pozorovala suchou, hnědou krajinu.
Ostatní zvířata měla velké obavy. Neměla teď co pít, nebyla voda pro stromy, keře a trávu. Žába ji všechnu vypila. Co měla zvířata dělat? Pštros Emu a varan Goanna odešli navštívit chytrého Wombata. „Wombate, není žádná voda, Gurukmun ji všechnu vypila a když nebudeme mít vodu tak všechny umřeme.“
Wombat svolal poradu. Všechna zvířata se shromáždila na úpatí hory, na které seděla Gurukmun. Kukabara vyletěl k žábě na vrcholu a zeptal se jí, jestli by jim nedala trochu vody. „Kukar, kukara, kúk, kúk, kúk, Gurukmun, ty nepotřebuješ všechnu vodu, nebuď nenasytná! Což se s námi se všemi o vodu podělit!?“
Ale Gurukmun jen seděla na vrcholku, velká, zelená a tlustá a se svojí vodou se nemínila se zvířaty rozdělit. Jak jen od ní dostanou tu vodu zpět? Posum navrhoval žábu vystrašit. Když se Gurukmun vyleká, tak by se mohla rozkašlat a nějakou vodu tak vykašlat. Jak ale vystrašit největší žábu na světě? Goanna si myslel, kdyby někdo mohl pošimrat Gurukmun v nose tak by mohla nějakou vodu při kýchnutí vypustit. Ale jak dosáhnout její nos? Bylo to tak nesmírně vysoko a nakonec, žába nemusí být v nose lechtivá.
Nakonec přišel s nápadem chytrý Wombat. A co když žábu rozesmějeme? Když by se žába rozchechtala, tak by z ní jistě všechna voda vytryskla. Zvířata se nad tímto zamyslela a usnesla se, že to je nejlepší nápad a pokud něco nepodniknou co nejdříve, že všechna zemřou žízní. A tak bylo rozhodnuto. Milou žábu rozesmějí. Kukabara byl první, který to zkusil. Rozhodl se žábě vyprávět svoje nejsměšnější vtipy a příhody, kterým by se on sám jistě smál.
„Slyšela jsi ten o kúk, kúka, kúkua, kúk?“ Kukabara mával křídly a smál se až se za břicho popadal. Gurukmun se však nesmála, jen seděla na vrcholku hory se vší světovou vodou ve svém velkém, tlustém, zeleném břichu.
Další se rozhodl Emu, že zkusí žábu rozesmát. „Budu se před ní promenovat svojí nejsměšnější chůzí, to ji jistě rozesměje!“ A milý Emu si to namyšleně vykračoval kolem žáby, svým dlouhým krkem dělal směšné pohyby a při tom koulel svýma velkýma hnědýma očima. Ostatní zvířata to shledávala velice směšným, a smála se, až jim slzy kanuly. Dokonce i Emu se začal smát. Ale Gurukmun jen seděla na vrcholku horu a vůbec se nesmála.
Další zkouší žábu rozesmát Klokan. „Směšné skoky ji jistě rozesmějí, provedu ty nejsměšnější skoky v celé zemi!“ A tak skákal na vrcholek k žábě. „Jsi, žábo, připravena? Tady vidíš ty nejsměšnější skoky ve svém životě!“
Zvířecí sněm
A Klokan začal skákat kolem velké žáby. Malé skoky, velké skoky, skoky bokem a dokonce i skoky dozadu. A právě když chtěl Klokan předvést svůj největší skok tak mu noha sklouzla do díry a milý Klokan se rozplácl jak dlouhý tak široký. Ostatní zvířata burácela smíchy. Klokan vypadal přiblble, jak tam tak ležel rozpláclý v prachu vyprahlé země, ale žába se ani neusmála. Zvířata nevěděla co dělat. Možná, že žáby se vůbec nesmějí!
„Ale smějí se, já jsem je viděl a slyšel. Pokaždé když zaprší! Já to musím vědět!“ řekl Nabunum, starý úhoř. Doplazil se do čela porady zvířat. Straky se začaly smát. Na suché zemi vypadal tak směšně! Nabunum na ně upřel svůj přísný pohled. „Co si myslíte, že je na tomto směšné? Kdyby někdo sebral všechny stromy, tak byste to za směšné nepovažovaly! Ukážu vám jak tuto žábu rozesmát. A ona se bude smát tak moc, že všechna voda z ní bude prýštit!“
A tak úhoř Nabunum se vyplazil na vrcholek hory za žábou. Tam začal tancovat. Starý úhoř při tom všem kroucení vypadal trochu pitomě a směšně, když se pokoušel tančit jako jeřáb Brolga. Gurukmun se díval na starého úhoře jak se svíjí a se sebou mlátí, kroutí a plazí, svíjí a odvíjí, jak se snaží tančit. Náhle se náš tanečník zastavil. Milý úhoř se celý zasukoval. Zvířata vybuchla smíchy! Wombat se smíchy válel v prachu. Starý Nabunum celý zasukovaný! To byla nejsměšnější věc, kterou kdy kdo v životě viděl!
A pak to zvířata uslyšela. Klokotavý zvuk jako když teče voda! Podívala se nahoru a byla to Gurukmun. Křenila se od uch k uchu. Na jejím velkém, zeleném obličeji to vypadalo spíš jako škleb. Nabunum se snažil rozuzlovat a jak se tak snažil, tak Gurukmun se začala chechtat, až se za svoje velké zelené břicho popadala. Jak se tak nevázaně chechtala, tak jí z její velké tlamy začala prýštit voda.
Chytrý Wombat zvolal: „Měl jsem pravdu, měl jsem pravdu, máme opět vodu!“ A Gurukmun se smála tak moc, že veškerá voda co vypila, naplnila opět oceány, jezera, tůně, řeky a potoky. Všechna zvířata se nahrnula k Nabunumovi, pomohla mu se rozvázat, a volala: „Děkujeme ti Nabunume, tvůj směšný tanec nás všechny zachránil!“
Gurukmun, nenasytná žába, odskákala pryč a nikdo ji už nikdy neviděl. Avšak do dnešních dnů si domorodci žáby považují, protože ony znají příběh o Gurukmun v době Dreamtime.
Do češtiny převyprávěl George Švehla
O.T. Kdo chce vidět opičáka Barnabáška, tak tady: http://mivak58.rajce.idnes.cz/2012.08.14_Barnabas/
Jinak se prcek usilovně snaží, baští jak nezavřenej a začíná bejt děsně zvědavej! A v noci opět vstává po hodině a půl, mizera chlupatej (inlove)
Lucko, jste fakt zázračné víly. A já jsem pako a hledám a hledám mezi komentáři. Ty jsi psala kam ten pidiskříteček zoologicky patří, ale jak psala Dede. Moje hravá paměť (fubar) (tmi)
Ten je tak neuveritelne malinkatej 🙂 Tak at se mu dari. (h)
To je ale roztomilý mrňoulínek! (h) Je to nějaký druh lemura? Taky si nemůžu přesně vzpomenout.
Já mám dojem, že psala o kosmanovi, ale nevím, kterém. (shake)
No jasně! (blush) O kosmanovi, ne o lemurovi! (fubar) To je ta hravá paměť, myslím kosman, píšu lemur. (tmi)
Je kouzelnej a vy jste asi kouzelný taky, že tohle mrně udržíte při životě. (inlove) Ať se tedy daří jemu i vám (h)
Milý Georgi,
moc děkuji za tento skvělý seriál s nádhernými obrázky. Těším se na další díly (h) .
P.S. Zapomněla jsem popřát vše nejlepší k narozeninám, tak aspoň dodatečně … (rose1) (^) (d)
Jiří, díky za krásné vyprávění. Přiznám se, že jsem se trošku bála o osud nenasytné, hamounské žáby. Zvířata to vyřešila překvapivě 😀 ! Doufám, že budeš dále pokračovat v těchle krásných příbězích, které vymysleli lidé, tak úzce spjati s přírodou 🙂 .
dnešní raníček:
je šest ráno, asi 7 stupňů. Beta dospává s páníkem, já začínám vařit snídani. Najednou charakteristická rána do skla – jdu prohlídnout terasu (většinou pták odletí bez následků). Na Betím pelechu leží „mrtvá“ mladá kvíčala. Seberu ji do froťáku, zahřívám, dýchám do peříček na hlavičce. Během chvilky se probírá k aktivitě, koulí na mě očka, vrtí se, chce ven. Položím ji opatrně na malé krmítko obrostlé vínem. Ranní zima se šokovanému ptáčeti nelíbí. Pomaličku tuhne a jak ve zpomaleném filmu se kácí (přes hrudník na zobák !! (chuckle) ) Opět ji seberu a posléze zjistím, že se s kvíčalou v hrsti nedá nic dělat. Jdu do ložnice, že jestli chtějí snídat, tak se musí postarat.
Betka se tvářila otráveně, že pokud jsem myslela, že si dá k snídaně v posteli čerstvé kvíčalí, tak že jsem se mýlila… No dobře, páník šel do kuchyně a my jsme šly spolu kvíčalu vypustit podruhé. Tentokrát jsem ji donesla do tisu (nejen jeřabin, ale i tisinek je letos málo) a kupodivu nevytuhla, ale popolezla po větvičce dál do keře. K letu se zatím neměla, ale když jsme po chvilce jeli do práce, tak už své stanoviště opustila…
Teď jsem si na ni vzpomněla – právě hejno mladých kvíčal opět lítá mezi tisem, jeřabinou a borovicemi. Jen doufám, že tentokrát okna vynechají
Vy pozorujete mladé kvíčaly, my zase brhlíky(obírají semínka ze šištiček cypříšku) a mladé strakapoudy (wave) . Minulý týden nás okukovala mladá lasička. Prolézala skalku, několik metrů od nás, jedním okem sledovala, jestli náhodou nezaútočíme, ale zvědavost byla tak silná, že prohlédla snad každý kámen. My jsme ani nedýchali, ani pro foťák jsem nemohla skočit.
My zase máme na programu brhlíky a sýkory koňadry a modřinky. Dozrávají poslední letní jablka a oni si dávají mohutně do zobáku. A jak ubývá jablíček na stromě, přibývá jich v papírové krabici na vodovodě. A sýkorky se obsluhují z krabice na dosah ruky od zvídavého člověka. Pokud člověk překročí hranici, zanadávají a odsunou se na vhodné stanoviště na tak dlouho, než ten protiva zmizí. Divá lesní zvěř (chuckle) .
Kvíčaly nemáme, u nás mňouká špaček 8) .
náš zahradní „ptačinec“ je velmi široký… (wasntme) Sýkorky a brhlíky máme taky. I strakapoudy a hrdly a rehky…
O sTráčatech ani nemluvě… Opět mám období, kdy NEMÁM RÁDA PTÁČKY – neb jsou uřvaný a úplně blbý (chuckle)
Lasičku Alexe závidím (nod) To jsou krásné šelmičky. Teď u nás ze savečků kromě ježků nic na zahradě nesídlí. (heidy) jsem od zimy neviděla. (bat) (bat) jen přelétají – a je jich opravdu letos výrazně méně. O to víc vynáším ven můr… už je umím dobře chytat a nepoškozené pustit.
Georgi (inlove) , to je krása. Je v tom poezie i moudrost, jsem Ti vděčná za nápad seznámit nás s Dreamtime. (f)
Sem se dneska přilepim, díky za pohádky, jsou moc hezký.
Dreamtime je fantastickej! (y)
Móc krásně vyprávěná pohádka a stejně krásné obrázky (f) A navíc mi připadala taková hodně pozitivní, což u pohádek nebývá zrovna obvyklé, zvířátka se nesežrala, ale naopak se snažila žábu rozesmát!!!! Díky moc, milý Jiří!! A prosím ještě, ještě!!
OT: Protože tu dnes budu dlouho do večera, tak konečně stíhám dočítat články a semo tamo i komentáře už od pátku, a tím pádem je mi moc líto Lindušky i Ondrovy jezevčičky. Ale je moc dobře, že Myška a Pú to vyřešili rychlou pomocí pesince z útulku a moc se přimlouvám, aby se tak rozhodl i Ondra (h) Jinak dodatečně přeju všem k svátkům i narozeninám jen to dobré – a raději ještě lepší, jak říkával ve svých rozhlasových fejetonech spisovatel František Nepil (rose1) (^) (d) (rose1)
Jiří, promiň, snovou Klokánii si nechám na podvečer – už se těšíííím!
Mám dnes nějaký fofřík. Ale zatím OT:
našla jsem ve svých mejlech zprávu od naší Ap. Protože jí netový problém v práci stále trvá, dovolím si její mejlík přilípnout sem, a výborné fotky, které k tomu dodala zpracuji (pokud mi dá svolení) do svého Rajčete a uveřejním v diskusi. Je to krásný vyrovnaný vrh štěňat a mně se nejvíc líbí mamina Aurumka. Tož nyní alespoň text, jak jej napsala Ap, dávám jej mezi sluníčka:
(sun) Ahoj! Hlásím, že máme štěnice!!!! Nádherné štěnice!!!! Šest holčiček Céček. Rodily se za mé asistence v neděli ráno, po poctivě probdělé noci. Aurumka je zlatíčko, šikovná, věděla, do čeho jde. Všechno bylo(a je) v pořádku, až na malinkou Cácorku, která zřejmě trochu uvízla na cestě zadečkem dopředu a navíc je droboučká. Považovala jsem ji za mrtvé štěně,ani Aurumka o ni nechtěla pečovat. Ale povedlo se,Cácorka se má čile k světu a první má své jméno J! No a mě už teď je na měkko, že půjde pryč. Je mi jasné, že doma je stop stav a moc doufám, že všechny holky najdou rychle své nové doma.
No, jinak na net téměř nechodím, ale často na Zvířetník myslím, tak mi tam prosím všechny pozdravte a vypusťte štěničky do světa,jestli se Vám líbí. A samozřejmě kdyby někdo potřeboval fajn kamošku….Děkuju. Ap.
PS. Jinak naprosto vše při starém…a dědek Punc je v těžké pohodě… (sun)
Děkuju Ti za dobré zprávy, milá Alex. (h) Pozdravuj, prosím Tě, Ap, a vyřiď, že držím Céčkám palce a Puncovi taky. (h)
Fotky jsem viděla a zrzaví štuclíci jsou kouzelní 🙂 Kde máme PetruK? Co by asi Ešus řekl na smečku maličkých vižlích holčiček? (Nebo na jejich maminku? (chuckle) ) (inlove)
O malinkaté vižlíčky by zájem nebyl, ale maminka ojojóój. Takovou babu, tu má Ešusek v oblibě (inlove) .
Copak je to na zvířecím sněmu asi za zvířátko, to maličké s převelice zakrouceným ocasem?
A zaujalo mě, že nakonec si zvířata žab považují, místo aby se jich bála a vyháněla je. To tehdy muselo být strašlivé sucho…
O.T dotaz : Jak je složité zařídit bonitaci pro papírovou fenku?
Přítelkyně uvažuje o štěňátku plemene shipperke. Nelíbí se mi doprovodná legenda: matka i otec jsou papíroví, ale matka nemá bonitaci a otec má předkus a do chovu se nehodí. ke krytí došlo při prvním hárání náhodou. Štěňátko bude za třetinu ceny papírového.
Prosím, co si o tom myslí zkušené chovatelky a chovatelé papírových psů?
Děkuji.
Koukla jsem na klub šiperek a žádné extra podmínky tam nejsou. Jedna výstava s hodnocením výborný nebo velmi dobrý a klubová bonitace. Problém může být u fenky věk… Pokud zabřezla při prvním hárání !!! tak je to blbý a je to hodně brzy. Do chovu můžou až od 15 měsíců.
Zjistila bych si cenu papírových štěníků – často se říká za třetinu ceny… U dog taky. A přitom se dá sehnat štěně s PP skoro za stejnou cenu, jako to bezpapírové… Stačí se poptat.
Já osobně říkám: Když chci „plemeno“ – tak s PP. Když chci voříška – tak klidně z útulku. Štěníka po nechovných rodičích bych nechtěla – speciálně u plemene, kde nejsou podmínkou žádné speciální zkoušky vloh či výkonu…
Pochybuji, že zbonitují zabřezlou fenu a navíc s nezbonitovaným otcem (pokud má vadný skus a je to vada vylučující z chovu, ta je nechovný, tudíž štěňata po něm jsou bezpapírová). Když jsme se ptala lidí s kavalíry bez PP na cenu, bylo to půl až tři čtvrtě ceny papírového psa.
Vada skusu (předkus i podkus) je opravdu u šiperek vylučující z chovu. Takže tatík nikdy chovný být nemůže. Moc vylučujících vad nemají – na prvním místě je to nestandardní povaha – agrese či bázlivost.
To píšu proto, že hodně neuchovněných psů, kde majitelé různě omlouvají nebonitaci je z důvodů nestandardní povahy.
Ať se zaptají na věk fenky – protože jestli je to první hárání, tak jí opravdu může být jen půl roku… :O
Já už bych to také tak nikdy nevzala ani s papíry, pokud není všechno jak má být. Našeho Luxíka /i když je podle každého velmi pohledný/ a je papírový ,tak bych do dalšího množení nepřipustila jen proto, že nemá správně narostlé zuby vzadu za špičáky (t.j. ta hravá zapomnětlivost) Známá by chtěla od něj nepapírové štěníky s jejich fenkou. Nepřipadá v úvahu, špatných pejsků už bylo dost.
Za těchto okolností bych si takové štěně vzala jen, pokud by majitelé feny byli mí velmi dobří kamarádi a já věděla, že se opravdu stala náhodná nehoda a že pro příště mají způsob, jak nechtěnému krytí předejít. To štěně totiž nikdy nebude mít PP. Jinak to zavání množírnou, zhuntováním fenky nucené mít několikrát do roka štěňata a nekvalitními štěňaty. Vůbec jsem nevěděla, že takové plemeno existuje, ale jsou evidentně roztomilí. Asi tu budou poměrně vzácní, takže cena za štěně s PP tomu bude odpovídat a tím větší snaha využít fenku plozením o něco levnějších štěňat až do mrti. Na tom bych se nepodílela.
Mimochodem, Amálku jsem pustila ven až po kastraci a i tak se hned na ni přišel podívat místní alfa kocour. A protože je světle zrzavý a hodně chlupatý, i křížená koťátka by jistě byla hezká. Přitom jsem dala vykastrovat doslova luxusní kočku, která by po splnění formalit do chovu byla velmi vhodná a troufám si říci, že by vyhrála všechny možné tituly. Když jsem se ale rozhodla, že býstavy pro nás opravdu nebudou, cesta pak byla jediná.
Prosím, poraď kamarádce, že do bezpapírových štěňat ať nechodí, pokud chce mít, zdravého, krásného pejska, typického zástupce svého plemene! Jinak si může vzít pejska i štěně z útulku, ve velikosti šiperky a bude to totéž.
Čistokrevný chov je proto tak složitý, protože je snaha dostat z chovu veškeré patrné vady. Což nasvědčuje špatný skus u otce. Zpětně se jedinci neuchovňují! Pokud majitelé feny, něco takového slibují, není to fér. Fenka pokud bude na bonitaci uchovněná, další vrh, s vybraným chovným psem, bude papírový. Ať si kamarádka počká, pokud má zájem o tento konkrétní chov.
Chovy jsou od toho, aby se vady nevyskytovaly a byl zajištěn standard plemene. Cokoli mimo je chyba.
Psů obecně je strašně moc, útulky praskají ve švech a „bezpapíráci“ tvoří velmi podstatnou část!
Já se taky připojuju k děkovným ohlasům. Nemůžu si pomoct – když si přeberu, co jsem četl za převyprávěné pohádky a pověsti, shodou okolností povětšinou indiánské – Georgi, hluboká poklona za skvělé převyprávění. Zdaleka ne všechny ty knížky byly takhle čtivé.
A klokana vypadajícího „přiblble“ si dovolím zařadit do svého oblíbeného seznamu nevhodných slov umístěných přesně na tom správném místě hned vedle Suchého „Jděte mi s vašima španělskejma rytmama do p*dele“.
Gurukmun asi měla cukrovku, proto tak pila, chuděra.
(chuckle)
Grrr.. to mělo být po Sharkou.
Krásné leegendy, moc ráda je čtu. Děkuji! (wave)
Ještě jsem na čtení neměla čas, jen zdravím a přeju všem krásný den. (h)
A jedno malé OT, ale ne docela, protože se týká také Klokánie:
Milá Judith (inlove) , děkuju Ti za sebe i za Deky z lásky, je úžasné, jak se Zvířetníci dokáží zapojit bez ohledu na vzdálenost. (clap) (y) (h)
Milý Jirko – tebou převyprávěný Čas snění nemá chybu. A rozesmátá žába, ze které prýští voda, mě velmi pozitivně naladila – maní jsem si vzpoměla na českého Otesánka a babku s motykou – jojo, to jsou horory (ač na ruské byliny teda nemáme – Baba Jaga, kostěná noha, ležícína peci na déváté cihle a nohy z rohu do rohu, domeček obehnaný kůly s napíchnutými lidskými hlavami coby originální uliční osvětlení – to chce velmi otrlé děti – teda normální děcka (chuckle) ).
vidíš Ygo a já tak milovala KOstěje Nesmrtelného a ten plot jsem ve školce i malovala s těma lebkama,jak svítěj a mluvěj…. (chuckle) ….Krása nesmírná (angel)
No – však říkám, že pro normální děcka … knížka ruských pohádek byla u nás dost očtená – já měla ráda tu „Jdu tam, nevím kam, přinést to, nevím co“ – tenkrát pohádka, teď má každodenní realita (chuckle) .
Ts a co teprve třeba japonské pohádky- ty většinou ani nekončí dobře. Třeba taková Jamamba- tu dokonce naše televize natočila, myslím, že v ní hrál Pavel Trávniček. Příšera, co šmejdi po krajině a řve „žeru psy a žeru kozy, žeru krávy a žeru lidi“, to je teprve správnej horůrek. Byla to sice studiová pohádka, ale myslím, že se docela povedla. A co takhle Opičí král? Jako seriál to je docela selanka proti knížce 🙂
Jamamba :
http://youtu.be/0JMEZ873GOE
Díky Georgi (inlove) Tahle pověst se mi strašně líbila, víc, než jiné. A víš proč? Protože se zvířata snažila žábu rozesmát a ne jí břicho rozříznout či rovnou žábu zabít, jak bych to tak nějak čekala podle našich pohádek (blush) A ty obrázky jsou úžasné!
Báječný příběh, díky, Georgi. Mám ráda pověsti a pohádky různých národů. A jak jsem občas životem uhoněná, myslím, že se k studiu pohádek zas vrátím 🙂 Ty původní, tzv. klasické, bývají moc a moc zajímavé, v čem se odlišují a v čem jsou stejné, jak odráží mentalitu národa a tak.
Mám knížku cikánských pohádek-půjčím, dej adresu-pošlu ti ji. (to není vtip,to je míněno vážně)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Krásné pověsti (nod) Jedna zajímavější než druhá a třetí…
Diky Jiri, to je krasna a v mnoha smerech velmi poucna a moudra povest. Opravdu jsem rada, ze nas seznamujes s timhle svetem. (handshake)