No, víš přece, o kom mluvím? Takovej vysokej, bydlel u nás ve vchodu. Nosil pořád placatou čepici, mluvil nosem a jeho manželka každou chvíli zapomínala klíče. Fakt si nepamatuješ? Jmenoval se nějak od t… no tak… t, t… Standa to byl!
Myslím, že tuhle situaci někdy zažil každý. Úplně někoho nebo něco vidíte před sebou, i na detaily si vzpomenete, ale to jméno! Vlastní paměť si s námi hraje na schovávanou. Tuhle nabídne záblesk, tady cípeček informace, aby nás držela ve střehu a nenechala nás stíhání vzdát. Jaké je to potom zadostiučinění, když se lov na jméno povede!
Ale nejsou to jen jména. Jak jdou léta, probíhá prohledávání dat uložených v paměti našeho mozku nějak pomaleji – eh, musíme věřit, že je to díky ohromnému objemu informací, které se nám daří schraňovat. Najednou zjistíte, že pokud se povede téma, může potom takový rozhovor vypadat jako kvíz s libovolným počtem tajenek 🙂
Hledání ztraceného slova nekomplikuje jen mlha bezradnosti – paměť je bestie zákeřná a mívá ve zvyku nabídnout slovo podobné, obvykle trefící správné začáteční písmeno. Takové slovo ovšem dočasně zablokuje vyhledávací proces. Ta línější část našeho mozku se totiž zachová jako socialistický obchodník – je jedno co chceš, dostaneš to, co je na skladě.
Takhle jsme si s mužem na dovolené nemohli vzpomenout na slovo artyčok. Potměšilý mozek předsunul slovo ančovička a teď se proder od rybiček ke květním úborům teplomilné trvalky! Podobně se mi jednou ztratily Nasavrky. Při prvním vzepětí vyhledávání se mi hlavou mihly Nehvizdy s Nepomukem, a kde jsem byla? Ztracená!
Občas má člověk tendenci si zoufat: je to už skleróza nebo Alzheimer? Ale kde, nemusí být hned nejhůř. Berte to tak – máte prostě hravou paměť! 🙂
Děkuji tímto za přání k svátku, udělalo mi to radost. A spoluslavícím přeju opožděně vše nej. Ono v srpnu nasává taková svátková exploze. (h)
A se zájmem jsem si přečetla, jakou kdo má selektivní paměť, co si pamatuje a co ne. Tak tenhle problém já nemám, já si nepamatuju nic.
Nastává, samozřejmě.
Medzi dvoma adresami len toľko:Mám strašne veľlkú radosť,že v tom nie som sama.A že sa to volá „hravá pamať“/ja som sa bále,že je to organické poškodenie mozgu.A ono je to hravá pamať.Tc.tc.tc.vedomosti fakt škodia.
Jo, hravá paměť, taky ji vlastním 😀 A jak tak čtu, nejsem jediná, to potěší!
Včera jsme se v noci vrátili z dovolené, od té doby jsem se zastavila snad jen na oné útulné místnůstce 😛 a hravá paměť neo asolutní roztržitost je čím dál intenzívnější 🙂 . A aybch se snad nestihla zastavit ani dál, hned po příjezdu z dovolené jsem v práci nafasovala další mimino – opička Kosman bělovousý porodila tři potomky, ovšem byla ochotna pečovat pouze o dva, třetího odložila. Takže jsem pro změnu adoptivní matkou zhruba třicetigramového Barnabáška, který mi vegetuje střídavě za výstřihem a ve vlasech a každou hodinu a půl tvrdě vyžaduje mlíčko (inlove) . Tak mu, prosím, trošku přidržte palečky, ať se mu daří!
¨Držím co to dá (y) Ty jsi něco jako vesnička SOS (wait)
Mně zase přijde Lucka (inlove) jako archa Noemova, před nepřízní osudu se na ní a skrze ní zachránilo už tolik zvířat! (h)
miniopičátku držím palce (inlove)
Kde jste se nakonec dovolenkovali??
Nakonec jsme vzdali Gargano a vydali se k moři a do hor na hranicích Francie a Itálie, kousek od Monaka. Byla to nádhera, bydleli jsme v malém kempu, ze kterého to bylo stejně daleko do hor jako k moři, takže jsme to střídali. Jeden den výšlap k jezerům ve zhruba 2500 m n.m., další den jsme se šnorchlem a brýlemi zkoumali podmořský svět – z nečekaného setkání s chobotnicí málem trefil šlak ji i mě 😀 . V horách jsou neskutečně oprsklí kamzíci, co ukazují pocestným, kudy vede značka 😀 . No a miniopičák, ačkoli je to dvoudenní kosmánek, mi právě vřeští do ucha jak dospělej pavián, protože UŽ MÁ ZASE HLAD a já se flákám 😛
Bože …. Barnabáš … zlatej kocourek … bože, bože …
Lucko promiň, to jen tak vzpomínka při tom jménu dolehla. Opičátku držím palečky, ať tě se mu daří a ať tě moc netrápí!
(inlove)
Omlouvám se za to, že jsem vyvolala bolavou vzpomínku. Ale tohle jméno k opičímu skřítkovi prostě sedí (inlove)
Tak ať se mimi Barnabáškovi daří (inlove) (y) (flex) A tobě taky, vlastně zejména.
Lucko!!!!!! Obdivuju te – fakt. (inlove)
OT na dobrou noc, jeden hezkej příběh (inlove)
http://aktualne.centrum.cz/zpravy/kuriozity/clanek.phtml?id=754168
Hravá paměť je krásnej termín 🙂 , ale nevím, zda to jde použít i pro to, co mám já – „tahle choroba, ta se nějak jmenuje, po nějakým dědkovi…“ (a bohužel těch dědků – pardon význačných osobností, co se po nich něco jmenuje je podstatně víc, než ten chudák Alzheimer) Stejně nevím, proč se nemůžou všechny věci jmenovat podle toho, jak vypadaj (fungujou) apod. Ještě, že máme knížky.
Ještě (f) (rose1) (f) pro Alenky a (y) pro Domi.
(wave)
Dede, myslíš, že fakt ještě není tak zle? Fakt???
Jsem přišla domů, do misky dala mouku, jogurt, vejce atd., vyndala krabici s žehličkou, vytáhla žehličku, přistoupila k misce… a stojím a civím a říkám si: je to ještě roztomilá roztržitost??? :O :O
(rofl)
Jooo, jistě – já jednou na kolejích někde jen tak na minutku kolem večeře odložila skripta a pak ne a ne je najít – byly v ledničce
To je jasnýýý, ty sis říkala: „Musím udělat ten koláč, co má Fanda rád, abych si to kapku vyžehlila“. 😀 Patrně máš v plánu výlet, který nebude pro přednostu dost atraktivní.
(rofl) nechtěla jsi zkusit dělat palačinky a rozpálené žehličce ?? (rofl)
Jó,to bude ono, kdysi jsme fakt rozžehlovali na brigádě staré rohlíky ale to bylo z hladu. Grrrrr. (chuckle) (rofl)
Když jsme přijeli do Švédska a bydleli první měsíc v hotelu, byl manžel moc rád že jsem sebou vzala žehličku. Vařil si na ni espreso. (coffee) (coffee) (coffee) On měl totiž zase sebou italský přístrojek na espreso.
Krabici s žehličkou vyndávati a žehličku vytahovati…… (think) (chuckle)
Alenkám všem též přeji (d) (^) (beer) (nod)
A k tématu. Někde jsem slyšela či četla, že pokud si do tří dnů vzpomeneš na to, co zrovna teď nemůžeš vydolovat z paměti, tak to není ten rakušan (whew) (whew) (whew)
Všem Alenká přeji krásný svátek jmeninový a vinšuju
s kytkou ze srdce. (rose1) (f) (rose1) (f) (rose1) (f) (rose1) (h) !
Já teda nevím, pořád do nás meldujou jak nám mozek pracuje jen zčásti a jakési části jsou tam nevyužité, tak sakra proč se ty části nezapojí. Zatím se mozek chová jak sjetej software ve vadným hardwaru a my se s tím musíme vyrovnat. Kde jsou ti ajťáci ,kteří by to opravili?
Taky mlžím, zdravím širokoúhlým ahóóój, pokud mi osoba vyká,tak tvrdím, že jsme si jistě již tykali a musíme to napravit,pak bedlivě naslouchám jménu, ovšom jen když to vjde. Ráno čumím na osobu, která mi přujela cosi předvést a marně vzpomínám o co jde.
O KMB ( klíč,mobil,brýle) ani nemluvím. Nejšťastnější jsem když si vzpomenu ,kde jsem zaparkovala.
Ale má to i své výhody a to pokud si briskně vzpomenu na to co ostatní už dávno zapomněli. Ta má ale pamatováka, nikoho nenapadne,že je to ten rakušák,dříve němec. (chuckle) (rofl)
Vím své, mají to všichni. 8) (rofl)
Děkuju za bezvadné komentáře, je v nich hodně útěchy, byť občas mírně škodolibé (inlove)
Já mám paměť mizernou, pamatuju si skvěle spousty věcí, jen ten výběr není zrovna z nejpraktičtějších. Výborně si pamatuju psy, koně, přírodní kouty, vůně, pachy, zvuky. Jména si těžko spojuju s tvářemi, čísla jsem si kdysi pamatovala skvěle, ale kde ty časy jsou (blush) Pamatuju si příběhy a samozřejmě cokoliv, co mě vyděsí. Nejlépe naopak zapomínám věci poznačené v kolonce „Nezapomeň vyřídit!“ (whew)
Milá Domi, moc držím palce, znám na vlastní kůži, co takové stěhování kusu života znamená, byť u nás to bylo nejdál za fjord nebo Kanál, nikoliv rovnou přes oceán. (h) (h)
Přeju pevné nervy a hodně sil. Vyprázdnit byt nebo dům tak, aby byl skutečně úplně prázdný, když je předáván, je strašlivé a na nějaký čas to člověka odnaučí takřka cokoliv domů koupit 🙂
Jak na kocoura bohužel neporadím. Naše kočky byly kdysi vychovávány jako psi (já to nějak jinak neumím), takže třeba v době odčervení jsem nechala nastoupit smečku před kuchyňskou linku, dala tabletky do taveňáku, napínala mlsouny a pak přidělovala. Žárlivost, aby někdo nedostal víc, skvěle pomohla a tak každý svoje honem snědl, aby o to nepřišel (chuckle) Kočky se tu nelišily od psů. Ovšem boj s kocourem, samostatným pánem domácnosti nezávidím… Pokud jsi sama doma, nezkusíš ho, podle vzoru Herriota, nejdřív do něčeho pevně zavinout tak, abys nakonec bojovala jen s kocouří hlavou? (angel)
dekuju Dede za povzbuzeni, prave sedim mezi krabicemi a naposledy ziram n a panorama Manhattanu a….tesim se domu a na novou etapu. nejak asi tu zmenu potrebuju. jen to baleni,napadlo mne ,ze je to jako s porodem, jeden,teda jedna si rika uz nikdy apak zase zapomene a vesele celou taskarici po nekolika letech opakuje 😉 .
Pani , takhle vychovane kocky bych chtela videt. Zabaleni je dobry postup, ale nekdo musi drzet zabalene telo, aby druhy mohl bojovat s hlavou. Svazovat ho asi fakt nebudu 🙁 , Ono to nejak dopadne, treba se mi podari zazrak po dobrem.
Domi, jak moc toužíš jet domů, to panoráma Manhattanu už ze srdce nedostaneš. Hlavně ze začátku budou chvíle, kdy v Praze najednou budeš mít pocit, že teď je ta správná chvíle zaskočit si někam mezi mrakodrapy… a pak se maximálně koukneš na Pankrác 😀 Moc a moc držím palce, s kocourem, stěhováním, dobalením a vůbec. Šťastnou cestu a ozvi se, až zase budeš moct… (inlove)
Mně se osvědčilo zabalit tabletku do střídky chleba, aby kocour necitil chuť prášku, jinak se jej snaží vyslinit a vypadá jako by měl vzteklinu. také je dobré hladit mu vousky, aby se olíznul a tím polkne.
Všechno nejlepší našim Alenkám, Alčám, Vavískovi a dalším, ukrytým pod jinými nicky (inlove) Ať se vám všechno daří a máte hodně důvodů ze srdce se každý den zasmát (h) (f) (rose1) (party) (^) (d) (dance)
A tak Alenam vse nej, ja si prosim jeste pamatuju Alenko stuj, auto houka….tak Alenky, nestujte a hura slavit. Vse nej a nej (rose1)
To je hezký přání, k tomu se přidám. Vavísci, Alenky, Alči – ať se vám daří (inlove) (rose1) (inlove) !
S laskavým svolením autorky se připojím k přání všeho nejlepšího ke svátku Alenek
(rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Ponad našu strechu letel holub sivý,dnes ma meniny Alenka/y/ nech ich Pán Boh živí.Dalej nemožem písať,zvoní telefon-máme adresu.Všetko najlepšie všetkým Alenkám.
Čím jsem starší, tím je moje pamět hravější.:^) 🙂 A nejhorší je to – jak píše Dede – když si snažíma vzpomenou (jméno, místo..) a do mozku se mi nacpe nějaké úplně jiné (ne vždy podobné) slovo, ne a ne ho vypudit a sabotuje jakoukoliv naději na upamatování se na to pravé.
Se zpožděním gratuluji všem Alenkám – ať se i zbytek dne nese ve sváteční atmosféře. (rose1) (rose1) (rose1)
Domi – šťastnou cestu, vím co prožíváš, užili jsme si toho také až dost (včeteně cestování s kočkou na palubě letadla). Co dělají kocourkovy zuby? A moje rada na podání tabletky – možná drsná, ale funguje. Žádné balení, lámání, drcení tabletky. Kočce mírně zaklonit hlavu, „vypáčit“ čelisti natolik, aby se tabletka dala tlamky vsunout co nejdále na jazyk (ne do strany tváře, tam by si jí kočka mohla ukrýt). Tlamičku rychle zaklapnout a mírným stiskem držet zavřenou tak dlouho, až je vidět, že kočka polkla. Pokud se kočka příliš nemele, trochu povolit, ale držet dál, až kočka polkne znovu. Teprve pak kočku pustit a je-li třeba honem si nějakou mňamkou udobřit.
A ještě – před pár dny hledala Maťa domov pro labradora – ujal se no někdo???
diky moc, mila Maricko, uvazuju o tomot postupu, snad neprijdu o prsty |-(
Teprve teď jsem se dostala k počítači. Jo Dede to je téma právě pro mne stvořené, ale nedbám neboť spěchám. Třeba později.
Na poslední chvilku přeji všem Alenkám všechno nejlepší k svátku, hlavně hodné a poslušné čtyřnožce pokud nějaké máte. A jestli ne tak ať všichni vaši dvounožci poslouchají a jsou hodní. 😉 (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
No, co co, když mám aportovacího kocoura,který umí chodit na vodítku, proč bych nemohla mít chodské kočky (rofl) (rofl) , jen na ty stromy se jim blbě šplhá 😉 . Ale Aira by to asi při troše tréninku zvládla (envy) .
A jak jsi přesvědčila kocoura, aby chodil na vodítku? Mám pro kočku kšíry, spíše proto, abych ji mohla případně na chvíli vyndat z přepravky, třeba ve vlaku. Prostě, aby se mohla trochu vyvětrat. Nemám v plánu s ní chodit na procházky, ani ji buzerovat na zahradě, to by někde mohla zůstat viset. Trénujeme zatím doma. Kšíry snese, když pominu počáteční drbání, protože jí nejsou příjemné. Nicméně pak je odevzdaně snáší, ale s vodítkem nevím, nevím. Když ucítí tah, tak sebou jednoduše plácne a nehne se, naopak, když se mi zamotala o nohy od stolu a židlí, tak to byla zase panická reakce a taková snaha o útěk, že jsem ji raději pustila, aby si neublížila. Zkouším to pomalu na ňamky, ale to je tak na jeden, dva kroky.
Nó, začátky byly velmi těžké, občas sebou plácl a odmítal jít dál, ale postupně se to zlepšilo. Ale není to jako jít se psem, spíš se člověk musí přizpůsobit tomu kocourovi, alespoň ze začátku. Ale já jsem zvyklá bojovat s třicetikilovými plašankami, takže šestikilový kocour nemá šanci.
Jo, někteří si pamatujou pohyb – to se to pak popisuje! „On chodil tak jako trošku takhle…“
Jméno ani xicht k tomu samozřejmě nedám.
Ale pamatuju si psanej text.
Takže jména, co si fakt musím pamatovat, prostě stokrát rukou opíšu. 😀
I ty, mladice :O ?
Tak na procvičení paměti: jedna taková, Pennušce říká Fotonka, chodí nějak takhle … nabízela jsi jí na to rehabilitaci, aby tělo nebolelo … (chuckle) … tak ta by chtěla více barbarů, Kelty nebo někoho před nimi
http://www.youtube.com/watch?v=jtfxfJKCRIg ,
pěkně prosím (inlove) .
Děkuju vám za milá přání tady i mailu. (h) (f) (h)
Ivo (inlove) – chodské kočky, chachá! to se Ti povedlo. (y) (chuckle)
A jeste vsem Alenam naprosto pohodovy svatek preju. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (dance) (^) (d) (sun)
Dede, to je ale tema. Nicmene po precteni diskuze jsem se uklidnila – nejsem v tom sama. (inlove) Muj bratr a ja jsme na opacnych koncich pameti. Bratr ma neuveritelne fografickou pamet. Jmena, tvare, cisla, situace, mista, kudy se jelo pred 40 lety z Bulharska… Priklad: propadal na konci gymplu z rustiny, protoze ta ruska pismenka si nechtel pamatovat. Slibila mu ucitelka,ze kdyz odrecituje Puskinovu basen Burevesnik, tak mu teda tu ctyrku da. Byla jsem tehdy o vikendu doma a Vojta mne pozadal, at mu tu (dlouhou) basen prectu – pomalu. Po0 dvojim cteni to mel skoro dobre, po tretim perfektne. Podotykam, ze rusky v podstate neumel, ale co je na tom neuveritelne je, ze on tu basen odrika dodnes. A furt nevi, o cem to je. 😡 Ale moc mu ta pamet nepomohla – snad proto, ze kdyz si vsechno pamatoval,tak nad tim nemusel premyslet. Ja zas naopak mam od detstvi pamet spatnou, ale pamatuju si analyticky. Takze v historii si spatne pamatuju datumy, ale presne vim, o cem to bylo. Telefonni cisla si nepamatuju, ale emailove adresy moc dobre, pokud maji nejake spojeni s realitou – jako jmeno a misto. A sama sebe fascinuju,kolik si (ne)pamatuju ze sve prace. jako kdyz prijde na to, co jsme delali v nejakem pripade pred nekolika lety. O kolik penez slo, v cem byl problem, a tak. Zdanlive jsou ty detaily ztracene. Ale vytahnu nejaky dokument a naraz to vim uplne presne a oslnuju detailama, ze i muj bratr by zavidel. Predstavuju si to jako ze mozek je skladiste a nejake ty sanony jsou ulozeny nekde daleko vzadu a obcas se musi oprasit. Toz tak.
Já nejenže si nepamatuji jména, ale ještě horší je to u mně s obličeji. Mám slušnou paměť na nejrůznější situace, ale přiřadit obličeje je už mnohem horší. A s těmi záměnami – já Pražanka se kaju, ale zásadně matu své blízké naprosto nepřesnými určeními místa. Tedy, já jsem, pokud jde o vnitřní GPS, v obraze, ale jak mi mají ostatní rozumět? Pro mě totiž Střešovice – Strašnice, Břevnov – Bráník, Liboc – Libeň – Libuš, Barrandovský most – Barikádníků (obojí je pro mně Baranďák), Michle – Modřany a ještě pár dalších jedno jsou. Co na tom, že každé to msto je jinde? A že ty mosty jsou na úplně druhých koncích velkoměsta? Já tam trefím!
jeste jednou diky za rady, viz.nize, dala jsem to nejak doprostred…muj hlavni problem je, ze jsem na tu operaci sama, vsichni nejak zdrhli…no nic, treba pozadam nekoho z kolegu…. anebo doormana 😀 ten by koukal.
Jsem sama na 2 kočičí plyšámy. „Chechtavá kráva“ je pochoutka, která se dává jen sem tam někdy 😉 Zásadně jen malé bobky z prstu. Ono to nebylo snadné, protože Mouryn se krmení z ruky bál. Je mu 7 roků a bojí se dodnes. Prostě ho jako malinkatého trápili. Já uchopím prášek, načtvrtím a utajím do bobečků taveňáku. A pak dělám kapku fóry, aby se spotřebitel nezdržoval nějakým študováním nádivky (rofl) 😛 Tím urychlím konzumaci (co kdyby si to sežrala sama?) Ale je pravda, že pokud má léčbu jen jeden, tak je to otázka přípravy. Nepoplést bobky při tom fofru při podávání. 8-| Seřadím je na talířek a pak se nesmím flákat, neb spotřebitelé chtějí podávání v patřičném tempu. (dance)
tak to přežijte ve zdraví – a ve středu koukej nahlásit, jak jste přežili let. Tedy pokud tě na padáku nevysadí nad tím Islandem i s kocourem (rofl) – pak budeš mít z hlášení omluvenku (chuckle)
Domi, drzim palce na presun – tobe i kocourovi. Jeste, ze kocouri nenosi boticky. Predstav si, ze bys ho jeste navrch musela na letisti zouvat. (rofl) Ale vcil vazne – budu na tebe ve stredu myslet. A to pakovani musi byt napor.
Milá Domi,
držte se a všechno zvládněte co nejlépe. A neboj, nad Islandem vás padákem nevyhodí, riskovali by, že se jim zaboříte do permafrostu a na to jsou tam velmi velmi hákliví (přistát do gejzíru by taky nebylo to pravé ořechové (wasntme) ). Moc se těším na hlásání (inlove) .
no,nevim,nevim jak to bude….,treba nas vysadi rovnou nas oceanem a budeme jako Robinsonka aPatek (nebo obracene, Robinson a Patkova, to spis). 😉 Hani, boticky nema, ale pravidelne musim na letisti vysvetlovat, ze ho fakt z te prepravky nevyndam, aby prosla rentgenem….nakonec mi to uznali i na letisti v Tel Avivu a tam je hoch kontrola. Jenze JFK bude mozna tvrdsi orisek. Ani nevite, jak bylo tezke koupit letenku se zviretem na palubu. je to horsi a horsi.
Lidicky, dekuji moooc za podporu, je mi hned kurazneji
To je tak zcestovalý kocour, že by mu měla ochranka salutovat (chuckle) Měl by mít na památku na přepravce odbavovací letištní samolepky ze všech „výletů“. I když ten izraelský by se vlastně nemusel na jiných letištích vyplácet… abyste nemuseli jít dom pěšky – to by šlo blbě…
Budu na vás moc myslet. (y) A pravdu má Xerxová. Měli by si takového chlupatého cestovatele považovat. (sun)
`sem čet` doBrmana, na první pokus. Ten by asi taky koukal
😀 😀 😀 Lapile, to je fakt dobre, Dobr man
Já mám určitou disociaci vizuálních a verbálních podnětů – velmi hravou formu paměti. Obličeje si pamatuji, ale jména k nim velmi špatně a nepřesně. Takže Pokorný?, Procházka?, Pospíšil? (nakonec je to třeba Povýšil). Nebo nějaký pták (Sýkora? Stehlík? Strnad? – nakonec to může být třeba Kačer). Zdroj obveselení a trapasů… A není to jen věkem. Ten zlopověstný Rakušák (ano Alois Alzhemer nebyl Němec, ale Rakušák) za to před 30 lety ještě určitě nemohl. Zato to teď mohu svádět na střeckou roztržitost. To ve 20 nebo ve 30 nešlo 😉
Hmm, tak ono se tomu říká „hravá paměť“? Mne to občas kapku straší. Ale pak na sebe vytáhnu svoje výpadky paměti z dětství. Já si pamatovala každou koninu, ale jména NE. To mi bylo asi 10 roků a stáli jsme v dlouhé frontě lanovky na Černou horu. Tam se k nám přihlásil tátův dávný známý. Jeho jméno mi bylo fuk, protože jsem mu začala říkat strýčku. Po mnoha letech jsem ho potkala v Praze a on pochopitelně pozdravoval tátu. Pozdrav jsem vyřídila a začal „křížovkový“ výslech. Naprosto detailně jsem popsala jak vypadal, co měl na sobě tenkrát u lanovky, co říkal, ale jméno? CHECHE. Několik roků jsem měla skvělého šéfa, který měl velmi podobnou nepaměť na jména. To byly časy, panečku. To byly dohady (blush) Kdo, s kým a ke komu Checheche. Většinou jsme končili hurónským smíchem. Milovala jsem ho za jeho schopnost sebereflexe.
Mě nedávno zradila a ztrapnila pamět na letišti v Praze. Při čekání na kufr jsem se ocitla vedle herce, pro kterého mám obrovskou slabost a jehož hlas mě stále ještě láme v mých obstarších kolenou.
Vynakládala jsem námahu na to, abych necivěla, ale naše oči kolidovaly stále častěji. Posléze se ke mě nervozně obrátil s klasickou větou, prominte já vás odněkud znám. Oba jsme se zasmáli a já mu skočila do řeči, já vás také znám, vy jste… a ted vokno jak v autosaloně! Suveréně mě vyvedl z trapasu…Viktor Preiss, těší mě.
Vysvětlení přišlo vzápětí. Bohužel nebyl mnou okouzlen, ale před třiceti lety byl s divadlem v Oslo, byli jsme potom ve stejné společnosti a jeho fotografická pamět si mě uložila na disk.
Chvíli jsme vzpomínali, můj kufr jezdil stále dokola a nakonec ve snaze napravit počáteční fopá jsem ho vylekala přímým sdělením – těší mě, že jsem vás mohla pozdravit… já vás mám ráda. Neomdlel, zasmál se a se slovy – tak to byl teda přímý úder, zmizel rychle s kufrem v celním prostoru.
Co naděláme. Třicet let je třicet let.
Milá Jano (inlove) , to je ale kouzelná příhoda! 🙂 Už tuhle jsem Tě přistihla při krásné vzpomínce a odhalila jsem Tě: jsi báječná vypravěčka, jen jsi to umně skrývala. 🙂
Budu moc ráda, když budeš vyprávět častěji, Jani. (h)
Děkuji, děkuji a současně přeji hezký svátkový den (d) (^) .
Milá Dede! Tak to jsi mě uklidnila, protože ta moje paměť, je hravá jako kotě, od rána do večera (chuckle) ! Ano, situace Nasavrky – Nebovidy – nebo co vlastně? Ty znám móóóc dobře 😉 !
Ze všeho nejdřív musím popřát všem Alenkám k svátku, že abych nezapomněla 😉 – milé Alenky užijte si jmeniny a buďte zdravé a šťastné!
Dede, krásné téma. Všichni to v nějaké podobě známe. Říkám tomu „Databáze dobrá, ale ten vyhledávač! Ten vyhledávač…“
(f) (f) Alenky, všechno nejlepší! (f) (f)
Takže ještě jednou:
Všem Alenkám všeho nejlepšího uctivě vinšuju!
(f) (sun) (f)
Všem Alenkám všechno nej nej nej! (h) (sun) (f)
😡 Stojíme ve frontě gratulantů, Alenkám přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_15_2012#Alenkysv_2012.jpg (f)
Všem Alenkám k svátku : zdraví, lásku, pohodu a ať se daří, na co pomyslíte (inlove) (f) (f) (f) (sun) (^) (d) (dance) 🙂
(f) Alenky, všechno nejlepší ku svátku (f) !
všem Alenkám tady, a že jich docela je, pod různými přezdívkami, všechno nej nej (h) (h) (h)
Alenkám zjevným i skrytým
(f)
xvátku
a
(sun)
aby ta (f) dobře kvetla.
Obličej poznám, ale jméno k němu přiřadím málokdy a obvykle ještě znejistím- odkud toho člověka znám? Z angličtiny? A z které? Že by z jazykovky? Nebo z nějaké firmy? Nebo že by to byl rodič spolužáků mých dětí? Nebo je to prodavačka z některého obchodu, kam chodím? V současné době navíc bydlím druhým rokem na vesnici, lidi si pamatuju trochu (oni mě všichni) a tak se radši neustále usmívám a všechny zdravím, protože si obvykle nemůžu vzpomenout, kdo je kdo- jestli je to myslivec, kterého potkávám na poli, nebo soused o pět domů dál 🙂 Ale zato psy, ty si pamatuju dobře!
Mám to podobně, ale takových jsou celé řady. Je zajímavé, jak se jedinec změní pouze tím, že ho potkáme v nezvyklém prostředí či oblečení. Prodavačka, kterou znám jen v modravém pracovním plášti je přece úplně jiná, než ta paní, kterou jsem potkala na ulici v květované halence.
Pozdraví mě mladý muž. Hernajs, že bych byla ještě tak atraktivní? Chyba! Odpoledne vyplynulo, že to je páníček od Ronánka, kterého přišel ostříhat.
S ruměncem (na povadlých tvářích) musím konstatovat, že pejsky si docela pamatuji a oni mi slouží k identifikaci svých lidí. Holt, ten květák, co mám v lebce, ten si se mnou občas pohrává. Ešlivá to nebude tím, že bych měla plnou paměť?
Omluva – ALENKÁM – bože, bože – ty překlepy!
No je tohle možný ???
Gratulaci mi trpajzlíci sežerou a nechaj jen tu omluvu! Ach jo!
Všem Akernkám všeho nejlepšího uctivě vinšuju!
(f) (sun) (f)
Milá Dede (inlove) , ani nevíš, jak jsi mi kápla do noty! Osobní jména si nepamatuju odedávna a těch zapadlých slov také nějak přibývá. (blush)
A tak cituji čím dál častěji klasika (volně): Co po jméně! I kdyby tě, ty zatracenej bazmeku zvali tisíc krát jinak, budeš furt stejně bazmek! (wasntme)
Xerxová (inlove) – (y) (rofl) projevila jsi opravdu velkou lstivost
Domi (inlove) – to Ti vůbec nezávidím, takové velké stěhování.
Luci+2+4 (inlove) – děkuju za přání a obdivuju Tvou paměť. Já si sice pamatuju spousru situací jako film, ale zdaleka ne všechny. A o jménech tu už řeč byla. (blush)
Milé Alči, Abytky, Aleny s Maxem i bez, zkrátka milé Áji a Alenky, přeju vám všechno nejlepší k svátku. (h) (f) (h) Nevím jak pro vás, ale pro mě můj svátek vždycky už trochu zvonil školním zvonkem, prázdniny se nezadržitelně lámou do poslední čtvrtiny.
Přeju všem krásný den! (h)
Tak jsem to všechno nacpala do jednoho balíčku, protože na pětiminutové prodlevy čas. (wave)
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Chicht – to je zase téma (chuckle) Nepamatuji si jména ani tváře k nim patřící. Ale přesně si pamatuji, co jsem po dotyčném chtěla či mu slíbila… Takže všichni moji studenti jsou varováni – „jsou Vás stovky, nepamatuju si vás, musíte se přesně identifikovat…“
A oni chudáci na počátek emailu či osobní diskuze poctivě hlásí nikoli jméno, ale třeba „… jsem ta dálkařka od koberců, co se má dohodnout na změně zadání bakalářky“ (chuckle) … nebo třeba… „Prosím o písemné podklady ke zkoušce. A mám Vám připomenout, že mě nemáte vyrazit s tím, že jste to říkala na přednášce, já byla v nemocnici a na přednášky chodit nemohla… “ (rofl)
Milá Dede,
toto je taky něco pro mě :o). A milá Xerxová, mám to zařízeno hooodně podobně, naštěstí mám paměť na obličeje a náš informační systém pro mě ke jménu studenta ten obličej dohledá.
Nu a co bylo jednou veselé: jeli jsme s manželem ze zahrady, oblečení na kácení a sekání, v tašce motorová pila, doškubaní od zákeřné švestky, špinaví jak prasata, protože na pozemku není voda a hospoda byla ten den zavřená, zkrátka k bezdomoveckému image chybělo jen zesílit zápach (blush) . V tramvaji si od nás odsedávali, když tu se přiblížil kultivovaný mladý muž a začal se ke mě hlásit.
Jak on se to jmenoval (clap) , měl takové kočičí jméno … jo, Felix a ještě nějak (chuckle) . Já si ho naštěstí zařadila do správného kruhu, vzpomněla jsem si, že už absolvoval, tak jsme pokecali, kde dělá, a tu on najednou konverzačně: „A co vy, jak se pořád máte? Pořád ještě pracujete na univerzitě? … Nebo už ne?“ A tu se zarazil, zčervenal a zastyděl, jako by řekl bůhvíjakou netaktnost (rofl) (rofl) (rofl) . Byl potichu a decentně ujištěn, že tou tramvají jedu inkognito a nemusí hned vykecat, kdo jsem (chuckle) .
Mila Dede, to je tema….pamet mam na vse, co se odehralo, jako Luci, ale ta jmena a nazvy! Pritom potkavam spousty lidi, pamatuji si je, ale marne lovim v pameti jmena..takze zdvorile laviruju v konverzaci a doufam v osviceni. Jednou jsem si zanic nemohla vzpomenout na jmeno jedne starsi damy, se kterou jsem byla uprostred zive konverzace, bylo to fakt trapne, i osvitil mne napad a privedla jsem jisteho pana, ktereho jsem ji predstavia ( a naivne cekala, ze ona rekne kyzene jmeno sama). Pani nic, tak gentleman se zdvorile otazal na jmeno o ona potvora prohlasila..“to byste chtel vedet, co, ale ja vam ho nereknu“..hotovo, vymalovano, byla jsem tam, kde jsem byla. Proc mu sve jmeno nechtela rict, je mi dodnes zahadou.
Ja jsem aktualne (emo) ve viru baleni, tuhle se Xerxova ptala , zda na dobro nebo na dovolenou, odepsala jsem, prosim opravdu, ale zmizelooo. Takze na dobro a je to des, jak mam prosimich pekne zabalit ctyri roky zivota a jak to, ze jsme nabrali tolik kramu (vcetne gramofonu…)? Nicmene hlavni muj problem bude v utery, kdy potrebuju dostat do Mikese, zvaneho jinak mazlive zrzava bestie, prasek na spani, aby nas nevysadili s padaky nad Islandem (Mikes vydrzi urazene jecet v prepravce opravdu dlouho, vzhledem k tomu, ze poletime 8 hodin a je to nocni let, no, nevim, nevim). Drzte prosim palecky a pokud ma nekdo radu, jak vpravit extremne inteligentnimu :), tudiz nekooperativnimu (vyraz mistniho veta, jsme hluboce urazeni…) kocourovi prasek do tlamky, sem s nim ( s napadem). Timto se rovnez omlouvam vsem, komu jsem neodpovedela treba na mail, jsem fakt ve stresu (sweat) ( a mne nikdo zadny prasek neda ;( ).
Domi, asi uz obehrana rada, ale u nas funguje…. Pilulky podavam s kouskem [nebo v kousku] oblibeneho pamlsku. U nas je to v posledni dobe syr. Kubika pokousala na intimnich mistech mrska bleska. I dostal antibiotika. Tak je podavam v kousku syra se slovy:“Kubiku bonbonek“… A na cestovani mame od veta sedativum ve forme gelu. Ten se aplikuje do vzpirajiciho se zvirete lepe nez pilule. Drim palce, at se preprava inteligentniho kocoura podari. A vase premisteni samozrejme taky
Dekuji Epulko, gel by byl dobry…v oblibenem pamlsku, hm. Posledne jsem to zkousela (kdyz jsmecestovali asi pred 5ti lety), pamlsek byl sezran, pilule vyplivnuta, holt inteligentni kocour. Chytry pan vet radil rozdrtit piluli a smichat s jatrovou pastou, pote nacpat kocourovi na patro. Proc nema sakra gel?
Zeptej se veterináře na gel – třeba má, ale nenapadlo ho to. Ať ti Epulka pošle název. Třeba je jen psí varianta… ale protože kočky jsou známé nelékožravky, tak snad nějaká neprášková varianta bude. Někdo říká rozmatlat prášek s paštikou a potřít tím kocoura – on nesnese špínu na sobě a olíže se… Ale nevím, jak se pak hlídá dávkování…
Budu moc držet palce, abyste v pohodě zvládli návrat. A aby se vám doma dařilo dobře zabydlet, dokud vás osud (a „zaměstnavatel“) zase někam nevyžene (wave)
Ech – NEDRTIT A NEMÍCHAT S VODOU, PAŠTIKOU, NIČÍM – pokud nechceš přijít o prášek i kocoura. Toto mi taky vet radil „a do střikačky s kapkou vody a vpravit do tlamičky“ – blbec (s prominutím). Kocour ještě dvě hodiny po aplikaci vypadal jako v posledním stádiu vztkliny s pěnou u huby a prašek v něm nebyl.
Mně se osvědčilo nakonec prašek nalámat na čtvrtiny a v taveňáku nabídnout jako pochoutku (odčervovací tablety – ty ovšem dávám zaroveň i psům, takže Ziki to bere jako otázku cti, že sežere to, co holky), ovšem antibiotika jsem vpravovala brutálně do krku (brutálně proto, že pokaždé crčela krev … a nebyla kocouří), přidržela tlamu a čekala, až polkne – většinou to vyšlo – za nemalých obětí.
Jo – a šťastnou cestu (wave)
Taky strkám odčervovací tabletku kočce prstem až do krku a okamžitě nabízím kus šunky, Maceška to vcelku bleskově pochopila- je to jediná příležitost, kdy ze mě vyrazí šunku 🙂
taky veškeré prášky všem kočkám strkám prostě dozadu do krku, doma dávám ještě „zapít“ (trocha vody ze stříkačky)… zrovna včera jsem u lucYnky honila Budulínka – no, ulovila jsem ho, ale už vypadal že ho trfí a že má na kahánku jak dejchal… nicméně nějaké špumprnákle jsou kolikrá fakt horší než rázné podání do krku a basta fidli … dnes byl na balkoně a proběhlo to veeeeeelmi rychle (a to jsem po včerejšku byla připravená i na to, že se třeba opravdu nepovede)
šťastnou cestu a dobré zabydlování (h) (y) (sun)
Dekuji moc vsem zkusenym kockomilkam za rady,tez se priklanim k razne metode nacpat do hrtanu…bohuzel kocour si v posledni dobe vyvinul neomylnou schopnost vyciti, ze na nej neco chystam a to vite, krabice naskladane po celem byte klidne atmosfere nenahravaji. No nic, budu hlasit, jak jsme dopadli, uz z maticky stovezate, doufam. Dekuji zaprani stastne cesty (inlove) .
Šarik je polykal v piškotech,Alavis mi žral z dlaně..kočkám dávám prášky nadrcené,v několika kapkách vody rozpuštěné a aplikuji inijekční stříkačkou do tlamky, je to rychlé a bezpečné. Jako Matylda aplikovat nemůžu, je jich 7 a už ulovit třetí kočku s tím, že ji taky budu něco rvát do tlamy…ne, to nejde. Ale na čištění očí a uší je vytrénované mám, drží samy..krom Malého kočky, ten si ospalky vyndavá sám a když potřebuje pomoct,tak se jako přijde mazlit a pak chvíli drží (blush)
Nic ve zlém, milá Epulko (inlove) , ale musela jsem se od srdce zasmát. Současně smekám, protože jsi právě objevila geniální prostředek, kterak odlišiti od sebe psa a kočku.
Zvíře, které reaguje na slova „Šmudlíčku, bonbónek“ tím, že přiběhne a bonbónek sní, je zcela jistě pes. Zvíře, které se po vylovení stejných slov zneviditelní jako Babi Zlopočasná, je bez veškerých pochybností kočka. (chuckle)
tak,tak,moudre dis,Vave,ale co ja si pocnu? p.s. 1+7 neni 17 ???
Haha, tak to mám tři chodské kočky, jakmile vycítí, že se budou podávat prášky převlečené za mńamku, tak trpí velmi silnou hluchotou, případně dělají neviditelného psa v garáži, někde pod keřem nebo v boudě.
Domi, jedině přidržet, otevřít tlamku, zastrčit do krku, zavřít tlamku a držet zavřenou, dokud nepolkne. Vyžaduje to součinost alespoň dvou dvounožců a velmi rychlou akci. Než usne bude vás naprosto nenávidět… 🙂
Osvědčoval se mi Rputí recept, doplněný tím, že jsem měla připravenou stříkačku s vodou a prášek v tlamce hned troškou zalila – pozor, nestříkat rovnou do krku, ale spíš do strany. Čtyři ruce jsou lepší – dvě drží, já jednou rukou rozevřu tlamku na trochu zakloněné hlavě, druhou vhodím prášek (dojde k zazmítání, takže pevně držet) a vzápětí stříknu vodu, zaklapnu a drbu stále zakloněnou hlavu pod krkem. Bedlivě sledovat, zda polkne. Pokud polkne, ještě zkontrolovat škraniska, jestli prášek nemá tam. Jinak se postup opakuje. Držím palce, ale fakt.
Mně se nejlíp osvědčilo nabrat si na lžičku vodu, přistoupit ke kočce, hodit na lžičku vody prášek a pak rychle (než se prášek začne rozpouštět) kočku chytnout levou rukou za horní čelist, zaklonit jí hlavu a do pootevřené tlamky prášek s vodou nalít. Kočka polkne a ani neví, že šlo o něco jiného než trošku vody – ani naše maximálně podezřívavá madam, která byla neustále přesvědčená, že se ji dvounožci pokoušejí rafinovanými způsoby otrávit, proti tomuhle nijak neprotestovala a neutíkala. A když pak ještě dostala jako odměnu kousek šunčičky… 🙂
My pokud potřebujeme provést sebemenší zákrok na naší kočičce, musíme ji zabalit do tlusté deky tak, aby jí nečouhaly ruce ani nohy a byla úplně paralyzovaná, dva lidé potom drží zámotek s kočkou a třetí může např. vyndat klíště nebo aplikovat nějaký spot za krk, to vše za řevu kočičky a snahy nás kousnout a vystrčit končetiny a škrábat…
Domi, držím palce (y) (y) (y) .
I když teda představa kocoura na padáčku 😉 (chuckle)
v první chvíli jsem si myslela,že to psal Dan a měl na mysli jejich Žandu. (chuckle)
Nejdřív chci popřát všem Alenkám, Alčám, Alenečkám vše nej nej k svátku…Vave, Alčo… (f) (sun)
Dede, díky za hezké čtení. Jo, paměť, to je téma…a co, téma, hlavně ta realita…Mám s pamětí problém, jenže opačný..mám něco jako sloní paměť, pamatuju si celé věty, vyřčené i už hodně dávno, pamatuju si jména i dávno zmizelá v propadlišti dějin, pamatuju si vizuálně události, momenty…Na jednu stranu je to výhoda, třeba rozhovory pro články dělám bez diktafonu ( a je psina vnímat ten údiv zpovídaného a obvykle despekt – stejně si to ta ženská nebude pamatovat…pak čtou materiál k autorizaci a nechápou, že jsou citováni přesně).ale je to obrovská nevýhoda jinak, je toho hodně co bych radši zapomněla a pak také – občas se někde bavíme o něčem, co proběhlo a já si přesně pamatuju, co bylo, co se řeklo a to je ne všem příjemné…To prosím neberte jakože se chlubím, to vůbec, je to jen drobný příspěvek k námětu, no.
Přeji všem krásné pondělí…
A co teprve, když má člověk velmi vyvinutou paměť na obličeje a pak neví, kam toho člověka zařadit – znám ho, neznám, zdravit, nezdravit…? Vzpomenout si, jak se jmenuje, jestli ho vůbec znám jménem…a po půl dni, kdy už jsem na to zapomněla, najednou se odkudsi z neznáma vynoří jméno, mozek hledal v zasunutých přihrádkách, i když už to nebylo důležité.