Tímto článkem bych se chtěl s vámi podělit o životě mého drsnosrstého jezevčíka Dina, který včera kolem 10 hodiny musel být bohužel utracen. Dožil se krásných 14 let a 3 měsíců.
Už jako malý kluk základní školou povinný sem chtěl pejska. Toto přání se mi splnilo v 10 letech. Jezevčík byl pro mě jasná volba. A tak jednou krátce po poledni jsme vyrazili do vesnice, jejíž název si teď momentálně nedokážu vybavit.
Vzpomínám si že, uprostřed zahrady byla ohrada s malými štěňátky. A jak nás viděl tak začal poskakovat, asi věděl, že se bude mít v Ostravě dobře. Dal jsem mu jméno Dino po jedné postavičce z kresleného seriálu.
Zažil jsem mnou radost i smutek. Každé ráno mi chodíval kupovat sportovní noviny. Svou láskou ke sportu jsem ho zjevně nakazil. Také si vzpomínám, že každé poledne chodíval k nám do parku, který máme za barákem. A tam se jednoho dne seznámil se špicem Astorem (který není mezi námi cca 4 roky) a také se stejně starým hnědým voříškem Denim který byl jeho věrný spolučuchatel (tomu přeji ještě pár let života).
Jednou, když mu bylo zhruba sedm, tak jsme se vydali po obědě do parku na procházku a tam se stala tehdy pro mě emotivní příhoda – napadl ho tam myslím dobrman nebo něco velkého podobného. Jsem rád, že jsem mohl po tom velkém psovi skočit a tak prodloužit život mému pejskovi skoro o polovinu.
Od té doby ale přestal mít respekt k velkým pejskům a každého s jeho drsnou povahou rád seštěkával. Časem si také zamiloval svůj červeno-černý pelíšek, ve kterém původně nechtěl spinkat. Ale nakonec si ho oblíbil a začal tam spávat s plyšovou veverkou Libuškou. Také měl ještě nespočet dalších hraček, vždycky jsem mu přinesl tenisák s Davis či Fed cupu, ale co mě dostalo, že jeho nejoblíbenější hračkou byl takový masážní žlutý balonek s bodlinkami.
O posledních třech dnech se mi nechce moc psát nechce. Nakonec jsme se rozhodli že ho nebudeme trápit, poslední noc jsem s nim strávil v předsíni na zemi, ale nejhorší byl ten pohled do jeho oči, když jsem odcházel.
Ted je ve mně obrovský smutek – ztratil jsem kamaráda i bráchu. Konzervy a granule co doma zbyly, pošlu do blízkého útulku – a třeba tím udělám někomu radost. Pejskům se má pomáhat i těm kteří s nikoho nemají.
PS: Nejradši měl řízek a to je vše je, mi smutno…
;( ;(
Ach jo 🙁 Cokoliv říkat je teď zbytečné ;(
Ondro,hladím po tlapce,vím dobře jak je jednomu smutno, když odejde kamarád. Dino,pozdravuj za duhovým mostem naše chlupáče, tobě už je dobře a nic tě nebolí.
Je mi to líto. (u)
Díky všěm za podporu.Nevim jestli se stim dokážeme vyrovnat,doma se ted nudíme a zároven je tu ticho,a jestli si poridim noveho pejska -nedokazu rict a nevim jak bych s novým přírustkem srovnal.
Ahoj Ondro, mrzí ma Dinuškov odchod… Nášho jazvečíka Maxíka sme stratili pred dvoma mesiacmi. Kúpili sme si hneď nového. Na Maxíka sme nezabudli a stále nám chýba, ale náš nový prírastok nás dostatočne rozptyľuje, takže na smútok času moc neostáva. A byt teda vôbec nie je prázdny… Skôr naopak, toho krpca je všade plno 🙂
Milý Ondro,
víme tu všichni, jak to bolí, když nás opustí náš dlouholetý kamarád. Člověk si říká, že by chtěl, aby s ním ten jeho kamarád byl navždy. Ale oni jsou – pejsci i kočičky. Zůstávají v našich vzpomínkách a tak jsou tak trochu živí až do konce našich životů. Jen tam za Duhou je jim od určitého momentu lépe. Čekají tam na nás. Tvůj Dino také věrně počká a myslím, že nebude sám. Věř zde Zvířetníkům, že, pokud jen trochu můžeš, dej domov dalšímu pejskovi. Na výběr jich máš spoustu. Když budeš hledat, najdeš jak štěně, tak i v různých útulcích se najdou pejsci, kteří by se k tobě hodili. Záleží na tobě, ale smutek se v pohodu přetaví snáze s novým společníkem. Na Dina nezapomeneš, protože každé zvířátko je jiné a tu díru do srdíčka ti udělá jinak.
Zažila jsem to s našimi kočičkami, také jsem to bez chlupatice nevydržela. Je to jiné, opravdu jiné, ale stejně a přitom jinak krásné.
Ještě bych připsala tohle – vzdávat se chlupatého potěšení jen proto, že máme smutek je jako odejít do kláštera, když nás opustí naše láska.
Ještě nás čeká spousta lásek a spousta kamarádů a byla by veliká škoda se o to připravit.
Jsem to počítala a na mně už za duhou čeká 17 kočičáků a dva pejsci. Budu v dobré společnosti 🙂
A teď sem zkusím připojit link na jednu psí maminu, co zachránila svoje děti z hořícího domu a odnosila si je rovnou k těm hodným pánům zachráncům do auta. Když přivezli rovnou takovou príma boudu … 😀
Milý Ondro,
před lety jsem také se slzami a velikým smutkem odnášela zbylé granule a konzervy do útulku. hračky ne, ani pelíšek..v pelíšku spí Šarik svůj sen,má sebou svoje tenisáky i misku…v mém srdci je po něm velké smutno stále.Nedokázala jsem si najít jiného bráchu a nejlepšího přítele do nepohody…a tak se Šarik domluvil s CD, že když teda ne psa, tak kočku a proč jen jednu..když jich můžu mít víc….
Přeji Ti, abys dokázal překonat to,co já ne a časem si našel chlupatého kamaráda, který tu prázdnotu dokáže zmírnit a později i zacelit. (y) (rose1)
To je moc hezké povídání o tvém pejskovi, Ondro, i když smutné. Umím si představit, jak ti je, jako asi všichni tady. Taky už na mě tam na těch loukách za duhou čeká pár psů i koček a vzpomínám na ně pořád. Ale už bez bolesti, jenom s láskou.
A tady něco docela k věci, bych řekla:
http://aktualne.centrum.cz/zpravy/kuriozity/clanek.phtml?id=754168
Tak je to tu 3x – chudák Dede hrabošila 🙂 No co, aspoň to Ondra nepřehlídne!
Ondro, je moc smutny ztratit kamarada od detstvi. Obohatil ti zivot a spoustu veci te naucil. To ti nikdo nevezme a v tomto smeru s tebou Dino zustane navzdycky. Jak nekdo ze zviretniku poznamenal, kdyz jsem psala, ze nam umrel kocourek Glen – nejen lidi, ale i ti nasi chlupaci si zaslouzi nekrolog. A i tuhle posledni sluzbu jsi Dinovi prokazal, za coz ti budiz dik.
Ale je to nejake pitome obdobi na zviretnicke psy – tolik jich v kratke dobe odeslo. (u)
protože jsem taky chtěla napsat, že pejsek si zasloužil toto poslední povídání, lípnu se sem, líp bych to nenapsala… Ondro, vím jak moc to bolí, jenom čas trochu obrousí hrany (h) (h) (h)
Ondro, však víš – psali jsme si. Nevím, jestli máš možnost mít dalšího pejska, ale pokud to jen trošku jde, určitě bys o tom měl uvažovat – fakt to pomáhá! (inlove)
Ondro, ani nevíš jak Tě chápu. Doprovodila jsem za Duhový most už dva své vlastní pejsky a jednoho kocoura a je to vždy těžké rozhodnutí a vždy ty nejtěžší okamžiky v životě nás zvířecích lidí. Mne to v blízké době opět čeká a věř mi, nemám z toho lehké spaní. Útěchou Ti může být,že se Dino dožil krásného psího věku v milující smečce lidí. Není mnoho pejsků, kteří tohle mají!
Pokud to jenom trošku půjde, zvaž, jestli by nešla pořídit opět nějaká chlupatá „náplast“ a opět nám napiš. Jsme tady, abychom Tě vyslechli!
Tak potřetí a teď zkusím být rafinovaná! 😉
Ahoj Ondro!
Jak už psali přede mnou, známe to všichni. Ďoura v srdci jako hrom a bolí jak sviňa! A když je to ještě TEN PRVNÍ „dětský“ pejsek, bolí to tuplem!
Ale na psí bolest je jenom psí lék!
A je spousta pejsků, kteří mají díru v srdíčku, protože je jejich pán opustil a zradil. A vyléčit to může zase jenom člověk.
Určitě na tebe tvůj pejsek už někde čeká!
A teď budu rafinovaná a ty odkazy zkusím dávat po jednom do reakcí:
Třeba tady:
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=448988581788937&set=o.198688206842532&type=1&theater
nebo tady:
http://www.facebook.com/Milada.Skockova
Tak jeden příspěvek mi to přece jen sežralo. Tak to zkusím bez odkazu. Zkus si naťuknout „Jezevčíci v nouzi“!
Ondro, další drsňák, co odešel do psího nebe. Určitě se už prohání s naší Linduškou a dělají lotroviny. Je to týden, co nám odešla. Pořád to moc bolí, ale Sissinka nás zaměstnává, co jí síly stačí. Moc ti doporučuju, poohlídni se co nejdřív po novém kamarádovi štěkavci, bude se ti snáz snášet bolest. Já jdu vyběhat tu naší bláznivku.
Tak už mi ten komentář zmizel po druhé! Ono to bude asi tím, že jsem tam dávala Ondrovi nějaké odkazy. Jenže bez nich to nemá smysl …
Rputi, zkus příspěvek s jedním odkazem, cca 5 minut počkej, pak příspěvek s dalším odkazem, cca 5 minut počkej …. atd.
Nedodržíš-li cca 5-ti minutovou pauzu mezi příspěvky, bude první (předchozí) příspěvek vyhodnocen jako spam a spadne do temných hlubin koše na spam.
A pokud ten další příspěvek bude odpovědí na ten první („spamový“), ocitne se nahoře, jako samostatný …
Raději neobnovuj během těch 5-ti minut stránku, mohlo by to způsobit „zmizení“ posledního příspěvku.
Po 5 minutách už by měl mít příspěvek s jedním odkazem své místo v diskuzi jisté 😉
A nebo počkej, až některý admin uvolní (povolí) příspěvek s více odkazy 🙂
Tolik moje pozorování, kdy příspěvky mizí 🙂
A zmizel mi příspěvek Ondrovi – grrrr! Dede nehledej ho!
Ahoj Ondro,
jak už psali přede mnou, známe to všichni. Ďoura v srdci jako hrom a bolí jak sviňa. A když je to ten První „dětskej“ pejsek, bolí to tuplem.
Ale na psí bolest je zase jenom psí lék!
A je spousta pejsků, kteří mají tu díru v srdíčku taky, protože je jejich pán opustil a zradil. Zacelit tu díru může zas jenom člověk. Určitě na tebe tvůj pejsek někde čeká.
Třeba tady:
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=448988581788937&set=o.198688206842532&type=1&theater
Nebo tady:
http://www.facebook.com/Milada.Skockova
nebo tady:
http://www.jezevcik-vnouzi.estranky.cz/
Milý Ondro, je mi moc líto, že Ti odešel takový báječný kamarád. (u) (hug) (u) Prožili jste spolu dlouhé roky, nejdůležitější roky Tvého života, a Dino Ti byl vždycky kamarádem a oporou. Je jasné, že Ti moc chybí a že Ti je smutno, ale to je každému, komu takový věrný přítel odejde.
Pokud to okolnosti dovolí a osud – my tu říkáme CD, Centrální distribuce, tedy pokud bude CD příznivě nakloněna, pevně věřím, že brzo začneš učit malého pejska, jak být správným kamarádem.
Dino by byl určitě rád, protože Tě měl moc rád a nechtěl by, abys byl dlouho utrápený a smutný. On ví, že na něj nikdy nezapomeneš, na dobré kamarády se nikdy nedá zapomenout. A vzpomínky časem víc těší, než bolí.
Ahoj Ondro!
Jak už psali přede mnou, známe to všichni. V srdci ďoura jako hrom a bolí jak sviňa! A když je to ten první „dětskej“ pejsek a báječnej kámoš, bolí to tuplem.
A na „psí bolest“ je zas jen „psí lék“!
Měla jsem kdysi hovawarta Hera a když mu byli tři roky, dozvěděla jsem se, že brzy umře. Ještě 3 měsíce se mi ho dařilo protáhnout a pak už to nešlo. Bolelo to ukrutně, ale protože už jsem „věděla své“, tak jsem hned po příchodu z veteriny zvedla telefon a zavolala poradkyni chovu, kde mají štěňata a druhý den jsem tam jela. A vyběhnul na mně „zrzavej medvídek“, olíznul mi nos a hned ta bolest byla o něco menší.
A je spousta pejsků, kterí mají tu díru v srdíčku taky, protože je jejich pán opustil a zradil. A zacelit tu ránu může zas jenom člověk. Určitě na tebe tvůj pejsek někde čeká!
Třeba tady:
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=448988581788937&set=o.198688206842532&type=1&theater
Nebo tady:
http://www.jezevcik-vnouzi.estranky.cz/
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Krásně napsaná vzpomínka na velkého kamaráda (nod) Třeba přijde čas, kdy se další mrňavý váleček s ušiskama až k zemi začne učit, kde je pelíšek a jak zlobit páníka (inlove)
a ještě odkaz na pravidelné Betí hlášení:
http://drporkert.com/dogy/images/beta/0812/index.html
Mila Xerxova, Frantiska je puclik. (inlove) Pred mnoha lety jsem si rikala, ze kdybych mela dceru, tak by se jmenovala Frantiska. A musim se pochlubit – za par dnu ze mne bude PRATETA. Moje neter v Praze ocekava holcicku asi tak v patek. Zatim ma mrnous jeste furt cvicne jmeno Cácorka. My se s mou sestrenici tak tesime. (h) Je to takovy kolobeh – sestrenice otec je uz moc spatny ve veku 88 let a Hela se o nej stara jak o male dite, a ted prijde nova Cacorka – otevrena kniha a novy a odchazejici zivot pod jednou strechou. Ano, jsem z toho sentimentalni.
Hani, ale to je naprosto přirozený a myslím že to o tom „střídání“ napadne skoro každýho – no tady to můžu říct, Kačka takto reagovala, když po té nešťastné smrti Tatunka zveřejnila ZOO zprávu, že Kijivu je těhotná 8)
prolezla jsem taky Fanynky – moc hezká holčička (h) (h) (h) … a úplně mě rozněžnily fotky „ručička“ a „nožička“ (inlove)
Čiší z toho veliká láska… Podle fotek moc pěkný pejsek. A prožili jste spolu kus života, určitě Ti moc rád dělal „spolučuchatele“.
Milý Ondro vím, že ztráta psího kamaráda moc bolí, vždyť jste spolu rostli přes 14 let (a Dina jsi sám nazval bráchou). Dino se u tebe musel mít báječně, takový krásný skotský kabátek by nějaký „jen pes“ od páničků asi nikdy nedostal. Vzpomínky na tvého prvního psího kamaráda ti už vydrží celý život. My všichni tady v srdci chováme vzpomínky na své NEJ zvířátko a jsou to vzpomínky nejsladší a nejživější. I když si možná (tedy doufám) časem pořídíš dalšího jezevčíka (když tahle rasa byla tvoje „jasná volba“), Dino pro tebe už navždy bude „ten první a nejlepší“. Převážná většina z nás už podobnou ztrátu prožila, proto věř, že víme jak ti je – ale také nám věř, že víme, že bolest časem přejde (ne zcela, ale dá se s ní žít). (u)
Ondro, hladím po tlapce. Smutek přejde, ale chce to čas.
Ušli jste s Dinem spolu kus cesty (parádní cesty) a ten smutek po odchodu psího kamaráde je daň, kterou platíme za ty dny (měsíce, roky) radosti, co s těmi chlupáči máme.
Dino je teď v dobré společnosti a hlavně ho nic netrápí.
Zase bude líp … i když teď se Ti to tak možná nezdá, věř, bude líp.