Zdravíme zase po dlouhé době a přejeme všem krásnou druhou polovinu prázdnin! My, pracovní jezevčice, si prázdniny užíváme spíše od ledna přibližně do začátku dubna, kdy pro nás není moc do čeho strčit nos. I když Kája teď v lednu strkala druhou polovinu těla, kam neměla a byla z toho štěňata, tak si moc neodpočinula, ale panička říkala, že to bylo schválně.

Tak když jsem zdatně odasistovala porod a dohlídala nad výchovou vnoučat, jsme se vrhly do jarního koloběhu a sledovaly jsme, jak se panička pilně připravuje na myslivecké zkoušky, jak doma hysterčí, že nic neumí, že si nic nepamatuje a že určitě rupne. No hádejte… samozřejmě nerupla, šprtka – a domů přinesla i vyznamenání a to bylo ráno před zkouškou keců.

Pak ještě všem zatajila a to dokonce i nám, že se přihlásila na Lesnickou školu do Písku no a když to v červenci přišlo jako že jo, tak nám řekla, že od září s ní budeme občas jezdit do školy. No dobře no, když budeme moc lítat po lese aspoň občas, tak jo. Už ji vidím, jak na to bude mít tři roky čas, šmarjá, to zase bude hysterčení před každou zkouškou. Někdy si říkám, že jí takový kraviny jednou pro vždy s Kadlikem zatrhneme!

Od jara jezdíme s paničkou a paníčkem cvičit, jsme v lese snad pořád, ale to mě baví, je to sranda prohánět zvířátka, ale už jsem občas trošičku unavená, ale co neuřvu já, uřve za mě Kája, tak je to zase dobrý že ji mám. Kája je vůbec nějak šikovnější po těch štěňákách! Docela bych řekla, že jí to prospělo, protože dřív byla takovej zaprdnutej poseroutka (pardón) a teď se jen tak nedá.

Už si dokonce tuhle troufla u králíků vrčet i na mě, to jsem docela koukala, ale co, já stejně vedu smečku a Kadla to moc dobře ví. No a taky vyhání páníčkovo drsňáka z pelíšku a nechce ho pustit do auta a ani třeba kámoše Brita – taky drsňáka, nechce pustit k autu, natož ke spárkům z prasete, co s jsme s nima tuhle cvičili. A já se aspoň nemusím tolik namáhat, protože za mě teď dělá dost věcí Kadel!

Jeden čtvrtek v červenci jsme vyrazili všichni i s páníčkem na Slovensko na zkoušky a pozor! Ne s Kájou, ale se mnou! Poprvé v životě jsem jela ukázat, co umím, i za hranice a moc jsem to nechtěla pokazit. Jeli jsme totiž na Memoriál Františka Vysloužila, kde se noruje ještě jako za stara. No nebudu to prodlužovat, přivezla jsem si dvakrát první cenu, 64 bodů, titul „Norník“ (Brlohár) a ještě čekatelství CACT (ještě dva takový CACT a mohla bych být Slovenský žampion práce!)

Byla jsem nejlepčí trpajzlík a hrdinně jsem lišku vyštěkávala u třetího kotle, tudíž jsem „hlasič“. No paníčci měli převelikou radost! Kája mi taky docela záviděla! Ale já jsem jí zase záviděla, že ona mohla celý den běhat po kempu a já musela být pořád schovaná ve stínu v boudičce, ale pak jsem si to dvakrát odeřvala a bylo to zase srovnaný 🙂 No a taky jsme tam poprvé spaly pod širákem!

A ještě jsme jely s paničkou na pár dní do Krkonoš, protože páníček nám odjel služebně pryč, tak jsme měly dámskou jízdu. Ale bylo to dobrý, protože jsme hodně chodily po horách a taky jsme jely za Krakonošem Karlem. A u toho strejdy Krakonoše, co má taky tři fousatý trpajzlíky, jsme objevily úplnou úžasňákovinu!

Normálně strejda Krakonoš si pořídil ovečky a kozy a taky krůty a králíky! No tak sice si jako kolem postavil elektrickou síť, ale to nás nezastrašilo a hned jsme mu ukázaly, jaký jsme šikovný a že by mu to zvířectvo nemělo tak volně běhat po louce… Jednu krůtu jsme, společně s Kájou prosím pěkně, zamordovaly a nevadil nám ani ten elektrickej plot. Nevím proč, ale pak už jsme kolem chalupy nesměly s Kájou běhat na volno. Divný fakt! Ještě tam toho bylo tolik co usměrnit!

Jo a taky jsme jednou byly na Oblastní výstavě v Kunraticích a já jsem vyhrála třídu Vítězů a a Kája třídu pracovní a pak jsme spolu soutěžily o Oblastního vítěze, tak jsem dělala kraviny, aby to jako vyhrála Kája, a já už nemusela znovu na přehlídku a mohla jít spát do pelíšku.

No a ten náš novej brácha šel poprvé taky na výstavu a byl Velmi nadějný 1. Tak jsme posbírali, co šlo a doma si pak opekli masíčko na oslavu. To maso bylo na tom všem stejnak nejlepší! A na další výstavu už jsou přihlášení jen Kája a Cir. Mě už to totiž vůbec neba, možná se ještě letos ukážu na klubovce, ať se na mě nezapomene, ale jinde už se honit nebudu!

No a teď panička hodně cvičí Kadla na barvě, protože za 14 dní jí začne zkouškové období a pojedeme někam k Domažlicím na celej víkend. Asi to bude sranda hlavně pro Káju, ale já zase budu chodit na čumendu s páníčkem a taky budu hlídat flintu, takže nakonec tam budu nejdůležitější já! A pak má ještě další čtvery zkoušky.

Kamarádi, držte nám do půlky listopadu pěsti, ať má Kája štěstí a když se podaří, že by konečně vyhrála ten Pracovní pohár, tak třeba dá panička konečně pokoj… Aspoň do příštího léta než na výcvik a zkouškování přijede na pár měsíců náš Cactus z letošního vrhu. (Ona je fakt pako ta naše panička…)

Tak krásný léto a moc si neholte fousy, ať jste krásný jako my!

Vaše jezevčice Béďa!