Letos jsme se rozhodli nejet do zahraničí a v květnu začali shánět dovolenou v České republice. Ukázalo se, že je na to dost pozdě a kupodivu problémem nebyli naši dva psi, ale čtyři členové rodiny dospělé velikosti. Kdyby dva nebo tři, problém by to nebyl. Nakonec jsme po dlouhém pátrání na internetu našli ubytování v apartmánu v Sedloňově v Orlických horách- původní úmysl navštívit Litomyšlsko jsme museli vzdát, možná i kvůli probíhajícímu festivalu Smetanova Litomyšl nebyla v okolí volná ani psí bouda.
Já a Kačka jsme zahájily dovolenou koncertem s bouřkou, který tu popisovala už Dede, a pak jsme všichni jeli do Sedloňova. Majitel nás uvítal, kouknul na psí část osazenstva auta a smál se, že máme hračkové psy.
Druhý den jsme se vydali na Masarykovu chatu. Je to velká chata nad Deštným. Minuli jsme ji a šli po českopolské hranici do rezervace Bukačka. Jsou tu unikátní porosty a žijí tu chráněná zvířata, ale na první pohled je to prostě hezký kousek lesa.
Odbočili jsme k Šerlišskému mlýnu. Strakatice spořádaně klusaly s námi po lesní cestě, jen zvědavé Světlušce bylo potřeba občas zatrhnout další průzkumy. U Šerlišského mlýna, kde je restaurace s penzionem, jsme došli k názoru, že bychom si dali nějakou pořádnou polévku, aby byly síly na další cestu a navíc trochu poprchalo.
Personál nás pustil dovnitř i se psy (tedy zrovna nejásal), pokud si sedneme ke stolu v té části restaurace, kde není koberec. Strakatice jsme strčili pod stůl, aby si lehly a odpočaly si, a my jsme si dali pořádnou gulášovku s houbami.
Cesta k Masarykově chatě, kde jsme nechali na nedalekém parkovišti auto, vedla celou cestu kopce. Závěrečný výstup po sjezdovce jsme vzdali a šli trochu delší, méně prudkou cestou.
Večer začali chlapci studovat pevnosti a bunkry v okolí a mně bylo jasné, že nás to nemine. Podle internetu jsme začali hledat ty nejbližší. První, co jsme našli, byl sice očividně pěchotní srub, ale truhlíky s květinami ve střílnách a plot kolem napovídaly, že zřejmě nepůjde o veřejně přístupný ani vojenský objekt. Majitel apartmánu nám pak prozradil, že tenhle objekt slouží jako „chalupa“ o třech patrech a s veškerým komfortem.
Pak jsme našli pěchotní srub Jaroslav, ten byl dobře viditelný, ale zavřený – otevřený je jen o víkendech a svátcích, tudíž expozici v něm jsme neviděli. Už od něj byla vidět tvrz Skutina. K té jsme dojeli a chtěli jít na prohlídku, ovšem se psy nás dovnitř nepustili. Zůstala jsme s nimi venku pod slunečníkem, který tam majitelé a provozovatelé v jedné osobě měli, zatímco zbytek rodiny šel na prohlídku.
Po hodině vylezli ven nadšení, prý to stojí za vidění, protože uvnitř je autentické vybavení a nadšení majitelé přikupují další a další kusy. Tvrz v podstatě není dokončena jako většina opevnění a chybí prorazit ještě několik metrů podzemní chodby. Nedokončené práce způsobují také to, že podzemí zaplavuje voda – je pitná a má teplotu cca 5 stupňů.
Psi se při čekání této vody vyvěrající na louce napili. Po prohlídce jsme si šli pro auto k rybníčku, kam je tato voda potrubím odváděna. V rybníčku je o něco teplejší, ale ne o moc – ale Borůvce to připadalo jako správné letní koupání a do vody vlezla. Takže jsme museli s obědem počkat, než jí hustý kožich trochu uschne, protože tenhle promáčený tvor se do auta naložit nedal.
V úterý jsme se vypravili do Opočna, kde je zámek s velkou zbrojnicí. Větší jsem viděla snad jen na Konopišti a ve Žlebech. Zámek má jednu výhodu – smí se tam fotografovat. Sice bez blesku a mnohé je vystaveno ve skleněných vitrínách (prokletí fotografovo), ale chlapci potřebovali fotky spíše informativní než umělecké, takže to stačilo.
Kvůli psům jsme se rozdělili na dvě skupinky: jedna šla na zámek a druhá na oběd, pak jsme si to prohodili. V restauraci na náměstí dostaly psice dřív vodu než my pití a byly slečnou servírkou drbány (přiznala, že má doma kavalíra). Ten ostatně později dorazil s maminkou, ale našich psů se bál.
Cestou zpátky jsme se za Dobruškou zastavili na hřbitově, který byl vidět ze silnice a vypadal velmi zajímavě. U zdi stály pečlivě naskládané náhrobky vesměs z 19. století ze zrušených hrobů. Na mě nejvíc zapůsobil bezejmenný náhrobek patřící dítěti, který byl plný květin.
Ve středu jsme vyrazili na Velkou Deštnou. Projeli jsme malebným Luisiným údolím, nechali na parkovišti za ním auto a vydali se po asfaltce nahoru (Orlické hory mají dobrou síť parkovišť). Cesta se postupně změnila v kamenitou pěšinu, po které tekla voda, byla stále prudší a Kačka začala zadýchaně remcat. Nicméně vylezla nahoru, a i když bylo vidět, že ji výlet nenadchnul, po svačině a slibu, že do kopce to už nebude, se zase rozveselila a ani nevadilo, že prší.
Velká Deštná zřejmě nemůže poskytnout lepší počasí – už kvůli jménu 🙂 Ke konci cesty jsem pokukovala po Borůvce, jestli nekulhá, protože loni měla problémy skoro půl roku, ale běhání se Světluškou jí zřejmě dalo dobrou kondici.
Ve čtvrtek jsme hledali další pevnosti v řadě za Skutinou. První jsme našli celkem snadno, i když byla zarostlá hustým lesem. Druhá nám dala zabrat. Chodili jsme po lukách a lesích (krásných!) a Kačka opět vznášela námitky, že ji nebaví hledat ty pořád stejné hromady železobetonu.
Mně to bylo jedno, brala jsme to jako příjemnou procházku a případně nalezený cíl byl jen bonus. Cestou jsme viděli řadu tzv. řopíků – bunkrů lehkého opevnění, které můžete vidět v pohraničí skoro všude. Některé byly zničené, ať už za války nebo po ní, kdy byla snaha je zalévat betonem, aby do nich nelezly děti. Jiné vypadaly v pořádku a ležely někdy na pozemcích chat a chalup, kde sloužily roztodivným účelům.
Nakonec jsme se u jedné chaty museli zeptat na polohu bunkru a dostali přesné pokyny. Byl opuštěný, ale nedávno ho někdo opravoval a za vstupní mříží byla deska na památku tragicky zesnulého kamaráda. Z toho jediného bunkru jsem měla špatný pocit a psice tu kňučely a draly se pryč.
Vlastně mě překvapilo, jaké jsou ty „hromady betonu“ sofistikované stavby, kde se myslelo i na odvod vody kondenzující na chladných stěnách nebo odsávání spalin po střelbě. Kdo chce vědět víc, může nakouknout na web http://www.military.cz/opevneni/index.html, kde jsme hledali informace pro naše výlety.
Pak jsme se museli vrátit. Moc se nám nechtělo, prostředí bylo krásné, psice se chovaly mravně a lidé v ostatních třech apartmánech o nich v podstatě nevěděli. Jejich děti si občas chodily pejsky pohladit, což psice považovaly za zpestření pobytu.
Výletění se jim líbilo, kvílely nadšením, sotva jsme vzali do ruky kšíry do auta, a po návratu domů nijak nejásaly, jak jsem si bláhově myslela. Tak snad někdy příště…
Fotky z výletů můžete vidět zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2012_orlicke_hory/
To je milé, že se vám líbilo v mých domovských milovaných Orlických horách (inlove) ! Jezdím relaxovat střídavě buď sem nebo pod Kralický Sněžník. S ubytováním se psy většinou problémy nemívám. Kdo chce shlédnout více betonu, velmi doporučuji tvrz Bouda na Suchém vrchu, kdo chce informace doporučuji pevnost Hůrka v Králíkách a muzeum u bunkru Cihelna. Fanouškům bych doporučila příští týden akci CIHELNA 2012 v Králíkách – ukázky historické i moderní vojenské techniky.
Se synkem jsme „probunkrovali“ pubertu (ještěže tak (chuckle) ) – na Boudě trávil každou volnou chvíli včetně prázdnin, na Cihelně jsme byli několikrát a dovolenou byl ochoten se mnou absolvovat, když byl po cestě nějaký bunkr (Dobrošov, Skutina, Stachelberg i ta Hanička)
fotky jsem si prohlédla, to je krásné taková dovolená i s psicemi.
To já kočková neznám. Sice vím, že někteří i kočičáky vozí třeba na chaty.
Ovšem u nás Honásek bývalý bezdomovec, i když ho chovám na balkoně v náručí, tak pořád otáčí hlavu do obýváku.
Prostě ven nechce. Domov je jistota a hlavně ta špajzka v kuchyni, kde má ty svoje kočičí paštičky. Toť středobod vesmíru.
Hepinka vyrůstajíc od koťátka v dostatku neli blahobytu, tak ta,troufám si říc, nepřežila by venku ani den.
Máte tu někteří kočkovlastníci zkušenost s cestováním s kočičáky ?
Míša
Vloni měla Pitrýsek v Podmitrově s sebou i Mňouka Jiljího,ale letos ho už nechala doma, protože v sousedech našla pro čičáka na ty tři dny vhodnou posluhu u sousedů. U kočky je problém to, že nevydrží s tebou ťapkat deset kiláků, nenechá se odložit u WC a v restauraci jsem taky pro žádného cestujícího kočičáka neviděla misku s granulemi (chuckle) (kdežto pro psy je to už dost často vidět).
Pokud se ti má kdo o kočičky po čas dovolené starat, tak je jim opravdu líp tam, kde to dobře znají.
Chichichi – všimněte si, jak jsem zdůraznila, že zrovna Pitrýsek má (kupodivu) sousedy u sousedů (chuckle) .
Hlavně, že to po sobě čtu (fubar)
My jsme pedlovali roky se třema kočkama, jednu dobu taky s kočkou, psem a dvěma andulkami 😀
Lze to, dá se vydržet, ale opravdu je lepší je nechat doma, pokud nejsou odmala na cestování zvyklé.
To mne překvapuje, že se dá vůbec najít ubytování, do kterého je možné vzít si s sebou dva kavalíry. Já jsem hledal (víckrát) ubytování nejraději v jižních Čechách na chatě či chalupě, pokud možno u vody, kam bych mohl na týden či dva zalézt i se svými dvěma kavalíry, ale pokud je (zřídka) u ubytování uvedeno „domácí zvíře ano“, tak v bližším popisu je vždy zásadně napsáno „jeden malý pes povolen“. Dva kavalíři ale bohužel nejsou „jeden malý pes“ …
Myslím, že kavalír je dle všech definic malý pes (většinou má do 10 kg, tak je) a pak už je to na domluvě. Se psy jsme opravdu při hledání ubytování problém neměla, bylo to jen o výši poplatku za psa.
Jezdíme s dogou – a ubytování v Čechách i v zahraničí problém není. Musí se hledat a případně i kontaktovat majitele. Pokud umožňují ubytovat jednoho psa, tak po vysvětlení, že psi se nebudou přeštěkávat a že jsou vychovaní umožní často pobyt i více psů.
My se raději informujeme, zda jim nevadí přeci jen trošííííčku větší plemeno (chuckle). Letos překvapili i Italové, kteří potvrdili, že pokud je pes vychovaný, tak jim velikost XXXL nevadí
Nyní, skoro k desáté hodině noční je na brněnsku 27°. Vrátily jsme se s Klérkou s prochajdy, potmě, protože se trochu „ochladilo“ ufff. Jdeme se obě osprchovat.
Matylda,veéľmi pekné putovanie po opevneniach-nikdy som tam nebola.Táto časť histórie našich zemí ma moc zaujíma,budem rada,keď sa k tomu obdobiu vyjadrí i nejaký historik.A máš pravdu,tie bunkre vyžarujú ponurú energiu.
Len dnes som sa dozvedela o novom zvířetníčkovi Fanynke-tak hodne šťastia drobec v tomto slzavom údolí,nech sa Ti medzi nami páči a darí.
Xerxová, gratulace k Fanynce, princezničce (f) (sun) .
18.8. bude Zbraslav?
nee – letos klubovka nebude. Pepa je služebně 18. v Brně až do noci a kdyby mě ráno vysadil na Zbraslavi, tak bych večer neměla kam jít (chuckle) (oni končí až večeří – tam já bych mohla, ale Betka nee) a navíc asi budu Vilíkovat a Fanynkovat.
František zdraví Fanynku (wave) – už jsem gratulovala, když to bylo aktuální, ale někdo mě sežral a my byli na odjezdu a nebyl čas na hledání. Bylo to dobrý datum na mimina- přidám bratrance Dominika a kamarádovic Matouše.
Dočasně jsem se zbavila většiny potomků, pohodila jsem je na prázdniny a celý příští týden budu mít jen jedno miminko 😀
nikdo tě nesežral… jen to bylo už v pátek (chuckle)
Matyldo, díky za výletování po horách, které mám ráda. Fotky skvělé a výmluvné. Ty hory betonu nebyly ani mým koníčkem. Kdysi dávno (léta 80.) jsem splnila povinnost návštěvou Haničky a stačilo na zbytek života. (mm) Další návštěvy bunkrů jsem vyčekala na (sun) , nebo někde u (beer) 😀
Pěkně jste si pocourali v mém kraji. Tak pevnosti jsem viděla jen dvě, ačkoli jich tu je hromada. Ale Junior to ocenil. Já hlavně koukala, abychom byli venku, nějak jsem podcenila oblečení a byla jsem zmrzlá na kost.
Pamatuju si, že málo oblečeným půjčovali v Dobrošově erární svetry- venku bylo tehdy asi +30 ve stínu a dole v podzemí +7. Letos do Skutiny šla rodina nepříliš oblečená, ale zas tak hrozný to prý nebylo.
Matyldo, pripomnela jsem si obcasne kratsi dovolene, spis vylety, s rodicema do Orlickych hor. Ono to od nas zas neni tak daleko. Byli jsme jednou v pevnosti Hanicka a bylo to moc zajimave. Jestli se nepletu, tak byla tam v te oblasti nejvetsi. Chvili jsem dumala nad tim, kde muze byt ta Masarykova chata a teprve u fotek jsem si uvedomila, ze ji znam, ovsem tehfdy se ji rikalo chata na Šerlichu. Tam jsem take poprve vstoupila na zahranicni pudu – chata byla zavrena a my decka chteli curat, tak nas nasi vyslali do Polska, protoze tam byly keriky. To bylo pro nas primo dobrodruzstvi. (chuckle)
Jasně, kousek pod ní je ten zmiňovaný Šerlišský mlýn. Na Haničku jsme jet nechtěli, protože je to moc profláknutý, jezdí tam každý. My jsme preferovali dobrodružnější hledání pevností 🙂
Po včerejším vejletování následuje práce na pozemku, posléze v dílně. 🙂
Přeju všem krásný den! (h)
O.T. – vyúčtování za červenec je na Hadech!
Děkujeme. (f) (h) (y)
zano, děkujeme, moc !!!!!! (inlove) (wave)
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Slůňo (sun) vstalo, musíme ven… Kosatice (bat) prostě zase otravuje (chuckle)
Nejprve velký dík Andymu za zprovoznění Zvířetníku !!!! To musí být taková otrava a „boj s větrnými mlýny“, že si moc cením silných nervů a trpělivosti především Andyho ale též Marka a Dede.
Matyldo, jste bezva rodinka (včetně psic) a je moc fajn, že jste si společně vyrazili na „domácí dovolenou“ Celé album fotek je skvělá dokumentace, ty výhledy do krajiny opravdu závidím, my tady nic takového nemáme – je to tu placka placatá. Jen ,když jsem v tom Opočně viděla ty všechny lovecké zbraně (plus plachtu a sítě), tak by bylo až smutno. To všechno jen proto, aby si někdo mohl v zámku či velerezidenci rozložit na zem „koberec s hlavou“, nebo na stěnu zavěsit paroží. Ach jo. ;(
Na vojenský odkaz se časem také podívám a pokusím trochu pročíst. Jen nevím, jestli vůbec tyhle bunkry a tvrze měly kdy možnost „zkoušky na ostro“. Vždyť se po mnichovské dohodě musela česká armáda z pohraničí v krátké době stáhnout a pracně léta budované opevnění přenechat nepříteli. Nebo některé ty tvrze opravdu nějakou dobu fungovaly v odboji?
Xerxová, gratuluji k Fanynce
A krásné bloky na deky z lásky (h)
Naostro nikdy, nedostaly příležitost. Ale nejen řopíky, fascinující jsou ty velké tehdy prakticky nedobytné pevnosti s neuvěřitelnými vychytávkami jako jsou např. výsuvné dělotoče.
„Ostré“ testy zažil například 1. pluk útočné vozby (tanky) který musel zatlačit zpět za hranice motorizované svazy banditů freikorps (poblíž Mariánských Lázní, nepříliš známá událost).
Díky Pů (zdravím a přeji sílu a energii). Nebylo české opevnění stavěno podle vzoru Maginotovy linie (jestlí se to tak překládá)? Kdysi jsme si jí kus prošli a projeli ve Francii a tam bylo opevnění dokonce propojeno železnicí (alespoň ta část, co my viděli). A ani tohle opevnění nebylo podrobeno tvrdé zkoušce. Většina toho, co my viděli už byly jen zbytky bývalé slávy.
Myslím že ano, byli tu dokonce prý nějací poradci z Francie, když se to plánovalo.
V tom odkazu v článku je řečeno, že lehká opevnění (LO) okoukali projektanti na Maginotově linii.
Matyldo, máš pravdu, v odkaze „historie“ se o tom píše (ale já neopisovala 🙂 a také je tam napsáno, že „ Postupně však byla vyvinuta dokonalejší koncepce opevnění, která odstraňuje nedostatky a finanční náročnost francouzského opevnění a kterou později převzala samotná Francie”.
A ještě jednou jsem si prohlédla fotky – krajina se ti povedla fotit opravdu krásně, stejně jako detaily kytiček. Opuštěný „odložený“ náhrobek neznámého dítěte opravdu vezme za srdce.
Přeji všem krásnou neděli
Matyldo, to je paráda, tady jsme všude byli v roce 2006, strašně moc jsem si to užila :*
Kostel v Neratově jste náhodou neviděli? Tehdy mu zrovna dělali nové krovy a prý na ně měla přijít prosklená střecha…
V Neratově jsme nebyli, bohužel. Kdybych to věděla, nějakou cestu bych tam nasměrovala.
V Neratově jsem byla v době, kdy žádná střecha nebyla. Přesto už se tam konaly bohoslužby pod širým nebem a plán na obnovu kostela byl hotov. A měli tam v hospůdce pod kostelem vynikající pstruhy na másle 😛
Ta hospůdka vůbec úžasně vařila :* .
A já tam byla už když bylo hotovo, a ráda se tam vracím. To místo má něco do sebe. Doporučuji 🙂
OT DEKY Z LÁSKY
Už jsou hotové nějaké bloky na deky pro Šimůnka i Dominičku, jsou moc pěkné. K vidění, včetně Krtečka od YGY, jsou zde:
http://www.dekyzlasky.cz/galerie/galerie-dek/a1-simunek/
A zde: http://www.dekyzlasky.cz/galerie/galerie-dek/a2-dominicka/
Nejen že jsou ty ženy a dívky šikovné ale taky rychlé. Díky vám všem za Šimůnka a Dominičku! (y) (h) (h) (h)
Ha, tady straší, bu bu bu a já tady nebudu! Které strašidýlko mi to sežralo jméno….no jméno zrovna ne ale přezdívku. Přezdívku čili nickname čili öknamn čili….to je jedno, prostě je sežrané. :O
Tedy, já žasnu ! Vy jste tak šikovný. Klobouk dolů a hlubokosklon. Dííííky !!!!!! (inlove) (handshake) (y)
Sežralo mi to poděkování a obdiv. Tak ještě jednou, dííííky,hlubokosklon a obdiv stále. (inlove) (y) (handshake)
http://drporkert.com/dogy/images/beta/0812/index.html
Betíček vyšel. Polední odkaz byl sežrán, zkusím to ještě jednou.
Tak putování po pevnostech jako náplň dovolené by mě nikdy nenapadlo, milá Matyldo. (inlove) Ale z vyprávění i fotek je jasně vidět, že když je pohodová smečka, je vlastně úplně jedno, co dělá, hlavní je, že to dělá pohromadě a všichni jsou rádi, že jsou spolu. (h)
Byli jsme na výletě u Aleny s Maxem, na Sedlčansku bylo (jako vždy) moc krásně. A taky podstatně chladněji a tudíž příjemněji, než v Praze.
Přeju všem krásný podvečer. (h)
No, mě to nenapadlo taky, Vave, ale zatímco jiní hledali, tak já jsem zasněně hleděla do krajiny, očumovala kytičky a obdivovala kameny. Při tom jsem jen tak mimochodem trochu hledala pevnosti, ale v tak krásné krajině se to dalo zvládnout všechno najednou 🙂
Jasně, my taky pár pevností viděli (Franta víc 😉 ), je tam moc příjemná krajina (jak píše Xerxová, skoro Jizerky 😀 ).
Nevím, co na tom chlapy tak láká- ale asi to mají společné 🙂
Já rád okukuju cokoliv co nějak významně souvisí s historií a tyhle pevnosti do této kategorie holt patří a jestli to souvisí s pohlavím, to teda fakt netuším. 😀
Nu vida, taková krásná dovolená u nás doma! Není nad dovolenou s pejsky. Já osobně bych si ji už nedokázala představit. Bez psa. Díky za fotky, muselo tam být krásně! Ten archeoskanzen moc a moc zajímavý. V opočně jsem byla snad už před třiceti lety, to jsme dělali okružní jízdu po Východních Čechách, hlavně hrady a zámky a to ještě nebyly tak vyšperkované jako nyní.
Dede a Andy, pochopila jsem, že svádíte lítou bitvu o Zvířetník se spamy. Držím palce, ve vaše vítězství a hlavně obdivuji vaši výdrž. Díííky.
Rputííí, jsem ráda, že máš opět psíka a zrovna kavalíra! Ať vám to pěkně souzní ve společném životě.
Alex, loni jsme byli v Itálii a Borůvka si stihla pořídit parádní virózu, se kterou si mí rodiče moc nevěděli rady a museli k veterináři. Takže jsem se na prosluněné pláži klepala jak ratlík, co se děje. Tahle dovolená byla víc na pohodu, měla jsem veškerou „mládež“ s sebou a dohlížela si na ně sama 🙂
http://drporkert.com/dogy/images/beta/0812/index.html
To je další Betí týdeníček (wave)
Velke podekovani Andymu za zprovozneni Zviretniku. (clap)
Ode mne taky (y) .
Sláva, už jde! Po nepříjemnostech s mojím PCbůčkem jsem myslela, že závada je u mne.
Zatrápený spamy,obdivuji Vaši trpělivost Dede a Andy. Díky !!! (handshake)
Matyldo !
Přečetla jsem výletování. Nádhera. Modely pevností máme v našem minimuzeu, páč náš rodák gen. Bohuslav Závada se podílel na jejich stavbě. 25.srpna si připomeneme smutné 70.výročí jeho popravy za odboj ve II. sv. válce. Přijede jeho rodina. Žijící dcera p. generála, která má 87 roků, chce ještě jednou vidět naši expozici o milovaném tatínkovi.
Vše zapisuji do cestníčku abych věděla kam se mám v budoucnu vydat. Díky, bezvadně napsáno. Pohlaď za mne kavalírky. (inlove) (wave)
Ta expozice o generalu Zavadovi u Jenny v obci je moc pekna a, pro nedostatek lepsiho slova, vkusna. Kdyby vsechny obce a mesta uctily sve vyznamne rodaky tak jak u Jenny, tak hned by mohlo byt vic pozitivniho smysleni. Go Jenny!!!
Jejda Hano, se pýřím , děkuji !!!!!! (h) (inlove)
To Tvoje osoba bude pro mne už navždy vzorem, co může žena dokázat. Go Hano !!!!
Jé, kavalíří dovolená, to musí být super! Holky jsou zlatíčka. Zrovna dneska odpoledne jedeme podrbat kavalírka Tobiáše, který vlastní moji sestru (inlove). A zítra hurá na dovolenou! Částečně k moři a částečně do hor, pokud to teda zvládne moje Uragánem o strom uražené koleno (bat)
Ešte som zabudla dodať – treba reagovať rýchlo lebo nie je kam ho dať a do útulku nechceme. (dog)
Prosba o pomoc
Našiel sa krásny labrador, je veľmi prítulný. Keby ho chcel niekto z Bratislavy a okolia, tu je telefón –
– 0902293682. (dog)
Príma! Už funguje!
Nádhernej výlet – ty doškové sroubky jsou moc krásné!
(sun)
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jééé – tam to všude dost dobře znám (nod) Orlický jsou krásný, takový „skorojizerky“ . Ale ty jsou pochopitelně hezčí (chuckle)
Už je to opravené – hurá. Od rána se pravidelně chodím koukat, jestli už to funguje.
Obávám se, že se to zaseklo kvůli Andyho nočnímu boji se spamy. Jak to vypadá, jsou „chytřejší“, než by měly být, dokážou měnit jazyk podle toho, z jaké IP adresy se člověk na stránky přihlásí. Asi máme někde v hloubi stránek nějakého (devil) . Andy pokračuje průběžně v detektivní práci a doufám, že to nebude moc rušit obvyklý režim 🙂 Ty spamery bych fakt (punch)