ČLOVĚČINY: Školní prázdniny v Klokánii

Doby, kdy jsme si plánovali rodinné expedice podle školních prázdnin našich kluků, pro nás minuly v polovině let osmdesátých. Tehdy ztratili o rodinné akce zájem a věnovali se svým dorosteneckým dobrodružstvím, o kterých bylo pro rodiče lépe nevědět.

 

 

Nyní máme vnoučata ve školním věku a tak se historie trochu opakuje. V době prázdnin jede buď babička na týden k nim, kde s nimi podniká akce v City, nebo častěji se Fynn i Jana nastěhují k nám do kopců, kde je vzduch čistší a zdravější. O zábavu se jim starají babka i dědek.

Dítka školou povinná mají v Klokánii prázdniny trochu jinak než je zvykem v českých luzích a hájích. Za prvé, jsou v každém státu australské federace v jinou dobu. Jaksi časově oproti sobě posunuté. Snad aby rekreační oblasti vydržely ten nápor rozjívených dětiček. Za druhé, prázdniny tu mají školáčci a studenti po každém čtvrtletí aspoň 14 dnů dlouhé. Nemají však dlouhé 2 měsíce letních prázdnin na konci školního roku. Tyto jsou jen 5 týdnů dlouhé, od 24. prosince do 28. ledna. http://www.schools.nsw.edu.au/calendar/?do=setViewPeriod&categoryid=2&viewType=yearView

Takže školním prázdninám se tu říká letní, podzimní, zimní a jarní. No, a aby to nebylo tak jednoduché, tak tyto termíny prázdnin platí jen pro státní školy. Četné školy soukromé mají každá svůj termín, který se zpravidla překrývá s tím ve školách státních, ale obvykle v jiném rozsahu.

 

 

Uplynulé zimní prázdniny v první půli července strávili Fynn i Jana u nás. Ano, byli přes jednu noc i u druhé babičky – granma, jinak mámy Edity. Tato bydlí v sousední osadě jménem Glenbrook a hlavně ve stejnou dobu jsou u ní jejich dva bratránci Tristan a Russel se kterými si hrají. Je to na ně zajímavý pohled. Blonďatá Jana a Fynn kontrastují oproti černovlasým kudrnatým a temně hnědým synkům Editiny sestry Alison. Tato je má s chlapem z temné Afriky, černým jako bota, který rodinu už dávno opustil. Takže máme v rodině černoušky.

Jeden den jsme se rozhodli, že s vnoučaty zajedeme kousek výše do „našich“ Modrých hor a navštívíme muzeum hraček a železnic v osadě Leura. To je umístěno na rozlehlých pozemcích a v reprezentativní rezidenci, která sloužila jako víkendová chata rodině Clive Ewatta. Tato sama si zaslouží poznámku.

 

Ve městě Maitland v NSW se v předminulém století v rodině hospodského Ewatta narodilo dětí jako smetí. Dva mladí Ewattové z této smíšené anglo-irské rodiny padli v první světové válce. Další dva, zmíněný Clive a jeho mladší bratr Herbert, byli produkty své doby, relativně bohaté a prosperující rodiny. Jako mnoho jejich vrstevníků té doby a prostředí, měli hluboké sociální cítění, vystudovali a stali se právníky a později významnými levicovými politiky. Jak se zde však říká, byli to „študovaní blbí“. Přes svůj idealismus neviděli zvrácenost komunistického systému v tehdejším SSSR a snažili se, seč byli, jej nastolit i v Klokánii.

 

 

 

http://adb.anu.edu.au/biography/evatt-clive-raleigh-12468

 

http://en.wikipedia.org/wiki/H._V._Evatt

 

Tímto úsilím zde napáchali dost zla. Umožnili militantním odborářům ožebračit do té doby mnoho dobře prosperujících podniků a nepáchali škody jen hospodářské, ale i politické a morální. I když tato bohatá rodina z těchto aktivit neměla přímý prospěch a bratři snad měli čisté úmysly, jejich činnost poškodila tuto krásnou zemi a její obyvatele napořád. Jejich potomci jdou ke škodě nás všech v jejich šlépějích.

 

Ale zpět k našemu výletu s vnoučaty. Příjezd k muzeu jsme si načasovali tak, abychom tam byli krátce po desáté ranní, kdy se otevírají brány. Muzeum je jak v krásných zahradách o rozloze dvanácti akrů (necelých 5 ha), tak i v krásné a velké budově postavené krátce před první světovou válkou. Prostě chata na víkendy pro tehdejší bohatou společenskou smetánku.

 

http://www.toyandrailwaymuseum.com.au/index.html

 

Již na ulici, nedaleko vchodu, jsou cedulky oznamující kde, co a jak daleko to je. Takže napřed trochu nakrmit děti aby ten nápor vydržely a asi padesát metrů od brány, v zahradách, je bílá budova a vedle ní na podstavci trůní busta Lenina. Nedaleko je lavička s nápisem vyvedeným v azbuce, „Leningrad“. Prostě svatyně sovětskému komunizmu. Mě z toho vždycky naskočí pupínky a začnou se ježit vlasy. Bustu Lenina zde postavili v roce 2001 a zde si přečtěte, co jsem tehdy o této události napsal do Neviditelného Psa.

 

Nový domov pro Vladimíra Iljiče.

 

Tak nám tu v Modrých horách v sobotu odhalili mramorovou bustu Vladimíra Iljiče Lenina. Celé čtyři stopy vysokou a vyvedenou v mramoru. Lenin se dívá do čarokrásného údolí Jamison z konzervativní a bohaté osady Leura, kde je umístěn na pozemku musea železnice a hraček. Svůj k svému. Busta je umělecké dílo známého ruského umělce Borise Mirského, který ji r. 1922 do mramoru vytesal. Odhalení se odehrálo při popíjení vodky a pojídání kaviáru za malomyslných řečiček lidí, kteří nevěděli, o čem mluvili. Jak jinak by mohli v pozitivním smyslu říct, že: „žádný muž v Evropě, v zájmu lidu, neudělal víc než Lenin, pro změnu „image“ celého světa.“

Naštěstí to zdejším obyvatelům myslí trochu jinak a odhalení se odehrálo jen tak tak. V noci z pátku na sobotu neznámý pachatel bustu roztříštil pořádným kladivem a navíc si odnesl i kus čela. Takže majitelé, když ráno ke své hrůze shledali, co se stalo, slepili, co se slepit dalo a chybějící čelo vymodelovali ze sádry. Později má být busta odborně zrestaurována.

Majitel musea, Clive Evatt, koupil bustu od státního musea v Rize, když toto bylo nuceno bustu prodat, aby mohlo financovat opravu vlastní střechy nad hlavou. Pan Clive Evatt se dal slyšet, že Litevská vláda dělala velké obštrukce se strany vyvezení tohoto uměleckého díla z Litvy. Nakonec se ale zadařilo a busta sedí na podstavci osm stop vysokém ve společnosti Olive Oyl a Boofhead (comicsové postavičky) a shlíží do divokého údolí Jamison.

Voloďa má však jednu nevýhodu. Olive Oyl a Boofhead mají na hlavách něco jako větrník. Prý to je na odhánění ptáků. Náš milý soudruh Uljanov tento zlepšovák na pleši nemá a tak ptáci budou srát jen na něho. A nejen ptáci…

Pan Evatt si myslí, že samému Leninovi by nevadilo takové místo posledního odpočinku. „Myslím, že by byl potěšen” řekl pan Evatt,. „že na něj lidé i ve vzdálených končinách světa, dnes, 80 let po jeho smrti, vzpomínají. Už nedodal, zda v dobrém, nebo ve zlém.

Jen já si nejsem tak zcela jist jestli se mě bude v tom údolí tak dobře toulat, při vědomí že na mě orlím zrakem shlíží tento hromadný vrah. A na mou duši já to nebyl, kdo toho Uljanova rozmlátil. I když…

George Švehla 2/7/2001

 

Tak jsem neodolal a Mílu i vnoučata pod tím Leninem vyfotil. Pak jsme zaplatili mastné a zcela nelidové vstupné a vešli do budovy. Dýchl na nás duch staré dobré koloniální doby. Prostory jsou přeplněny exponáty. Převážně dobovými hračkami, ale i pokoje jsou dobově zařízené. Tak je možno podívat se do dětského pokoje, nebo ložnice či jiných místností z dvacátých let minulého století. Vnoučata upadla do „sensory overload“, tedy do jakéhosi smyslového přesycení. Jako ve snu procházela mezi četnými zasklenými vitrínami plnými hraček z dob dávno minulých. Jak to tam vypadalo je nejlépe vidět na fotkách na Rajčeti.

 

 

Po více jak hodině měla vnoučata prohlídky hraček plné zuby a hlavně hlavu a tak jsme vyšli ven do zahrad, kde je expozice vláčků a historických předmětů ze zdejších železnic. Takže zhruba další hodinka, kdy se vnoučata mezi exponáty občas ztrácela. Prošli jsme si i krásnou parkově upravenou zahradu, 5 hektarů je 5 hektarů, že ano. Roste zde dosti vzácných dřevin a vše je bezvadně udržováno. Dětem pomalu docházejí baterky, které je nutno dobít a tak odcházíme k nedaleko zaparkovanému autu, ve kterém mají krmivovou základnu.

 

Po nutném posilnění se jdeme ještě podívat na nedalekou vyhlídku do krásného a velkého údolí Jamison, abychom pak popojeli do sousedního městečka Katoomba a zaparkovali u známé ikony Modrých hor, Tří sester. Zde je jako vždy frmol a davy turistů, jsou přece školní prázdniny, že ano. Po procházce na vyhlídku jdeme zpět k autu a míříme k domovu jen 45 minut vzdálenému.

 

Takže výlet se vydařil, počasí nám přálo, děti měly zábavu a já nafotil čtyři přehršle fotek které si můžete prohlédnout na Rajčeti: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Leura_muzeum_hracek_a_zeleznic_s_vnoucaty/

 

 

Aktualizováno: 30.7.2012 — 22:59

30 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moooc zajimavy, mne jeste navrch dojmul Lenin, jak kouka spolu s komiksovymi postavickami do australskeho udoli.

    Coz mi taky pripomnelo, ze ve vojenskem prostoru Libava (kousek od Olomouce), ktery byl v podstate cely zabran bratrskou armadou, bylo Leninu spousta. Ona tam byla jedna silnice, kterou tu a tam mohl csl. obcan projet. Nejvic na mne tehdy zapusobil takovy stredne veliky Lenin, tak asi vysky dvou patniku, ale cely, i s nohama. A stal tam u prikopu u silnice…

  2. Tak prázdniny u babičky neznám, babička bydlela s námi v Praze, v bytě, který si s dědou pořídili k svatbě. Ale prázdniny byly hezký i tak 🙂
    Užívejte si to s vnoučaty, bude se na to vzpomínat.
    Georgi, Vladimír Iljič v Klokánii, to je děs…
    Mílo, tvoje poznámka k Novým hradům se mi moc líbila, jen už jsem neprotlačila komentář.

  3. Konečně jsme se dostala k fotkám- ač nejsem dítě, tak do toho muzea hraček chci taky! Já bych nebyla sensory overload, jen bych nad tím jásala a chovala se asi jako pakoš 🙂

  4. Jirko a Mílo, máte nejen roztomilá vnoučata, ale ve věku, kdy už jim vzpomínky na “prázdniny s babičkou a dědečkem” navždy utkví v paměti. A tak je moc fajn, že jim ty vzpomínky umožňujete mít co nejkrásnější. Fotky jsou senzační, včetně těch z okolní krajiny. Z té spousty hraček jde hlava kolem i mně, natož vnoučatům – opravdu “sensory overload”. Ale je to úžasné se na hračky dívat, sama bych potřebovala nejméně hodinu v každém pokoji a před každou vitrínou, abych si všechno patřičně vychutnala.

    U nás začalo už včera mohutně pršet a když pak přišla doba, aby se Trixie odebrala na noc zpět do své garáže, odmítla vystrčit nos ven (natož aby do deště vylezla) a tak přespala na verandě. Lilo pak celou noc a leje furt, střídavě s hromy a blesky i když nebezpečí tornád nehrozí. Ale raději počítače průběžně vypínáme, některé ty rány shora jsou pořádně blízko. Ráno déšť přestal na toilk, že jsem Trixie mohla odvézt vedle aby kočky mohly během snídaně chvilku běhat domem (a Trixie je skrze skleněné dveře neviděla). Malou jsem “ulítala”, takže teď spokojeně spinká v naší ložnici a hromové rány jí vůbec nevadí. Smoky je před bouřkou zalezlá za postelí a Trixie je zase tady. No dává nám to prohazování zvířat vskutku zabrat. 🙂

  5. Milý Georgi, díky za další zajímavé povídání. Milovat komunismus na dálku a teoreticky je asi jediná cesta, jak romanticky nevidět, co to ve skutečnosti znamená. Vcelku dobře chápu pohnutky člověk, který z té busty neměl natolik radost, že do ní praštil.
    Pokud jde o prázdniny u babičky, tak já mám ty nejlepší vzpomínky, bohaté a voňavé. Měla jsem kliku – babička i děda byli učitelé a měli tedy prázdniny. No s námi na krku to nejspíš až taková dovolená nebyla 😛 (postupně nás měli šest, čtyři nejmladší se narodili už moc pozdě), ale nikdy si nestěžovali – aspoň ne před námi. Moc doufám, že aspoň něco z toho dokážu jednou oplatit svým vnoučatům 🙂

  6. Georgi (inlove) , děkuju za další zajímavý australský střípek. (f)
    Zjišťuji, že po dovolené s Tádošem bych potřebovala alespoň maličké prázdniny, nějak se nemůžu aklimatizovat na civil. (whew) A navíc nic nestíhám, vůbec nechápu, jak je to možné. Dokonce ani Tvůj minulý článek, který jsem si plánovala k nedělnímu kafíčku, jsem ještě nezvládla přečíst. 🙁

  7. Dnes asi všetci blicujete.(ozaj poznáte tento študentský výraz pre záškoláctvo?/
    Georgi,rada by som bola vnučkou u teba na prázdninách!!I keď na detstvo u babičiek strašne rada spomínam,Ach to behanie po lukach,pásli sme husi,kravy,fajčili suché ušúľané listy,špehovali bratrancov a sesternice na ich záletoch,večer tajomné príbehy,hlavne rôzne tragédie/obe babičky by tromfli z fleku krimi z Novy/,Sybiline proroctva,púte k rôznym Panenkám…možno o tom niečo aj napíšem.

  8. POMOC!!! :O :O :O
    Některá z koček (počítám i Velkou kočku) pitomka zmáčkla cosi na klábosnici a převrátil se mi obraz na monitoru. Už jste mi kdosi kdysi dávno radil ale já to zapomněla. Najde se nějaká dobrá duše a zase mi poradí jak obraz srovnat?
    Děkuji uctivě! (bow)

    1. Bude to pro česká widle, pokud je máte švédské, nebo angl tak si to přeložte. Na ploše klikněte pravým myšítkem. Objeví se roletka s nabídkou, zvolíme nabídku „Rozlišení“. Jedna z možností obrazovky je „orientace“. Ta bude asi přepnuta na hodnotu „Na výšku s překlopením“ Tak ji vraťte na hodnotu „Na šířku“ a bude vše tak, jak má být. Platí pro Widle 7.

      1. Jindřichu, Jindříšku!!! (bow) (bow) (bow)
        Já tam měla napsáno že prý o kolik stupňů to chci otočit což mě mírně, ba více než mírně mátlo. Pokusů tím pádem bylo několik a vést myšuli správně když je všechno jinak bylo o nervy. Ale podařilo se. (y) (y) (y)

        1. no fuj teda! páč jsem děsně zvědavá, šla jsem se podívat jestli to tam taky mám – no, mám… a otočila jsem si to… bylo fakt perné se potom trfit zpátky (rofl) (rofl) (rofl)

  9. Tatunek posílá náhradu:

    Moja (zatím) březí není

    od uživatele Miroslav Bobek dne 31. červenec 2012 v 12:23 ·

    V českých médiích a na sociálních sítích se objevila zpráva, že gorilí samička Moja, která od loňského podzimu žije ve španělském Cabárcenu, je březí. Tato informace však není správná. Že Moja dosud nezabřezla, nám včera znovu potvrdil hlavní veterinář cabárcenské zoo Santiago Borragán.

    Abychom předešli dalším spekulacím, sdělujeme, že na rozdíl od Moji je znovu březí její matka, devatenáctiletá Kijivu. Předpokládáme, že porodit by mohla na sklonku tohoto roku.

    Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha

    1. Bezva zpráva, Lásková! (h) (y) (clap) Teď ještě Bikirka, aby si mrně mělo s kým hrát. 🙂
      Přeju všem krásný den. (h) Na článek jsem ještě bohužel neměla čas.

      Jooo! Co dráčci? Už jsou na světě?

      1. Dráčci jsou v plném klubání, zrovna vyčuhuje třetí a ten druhej, co je zatím nejaktivnější, mu radí, jak z toho ven. Dobře je vidět na kameře 2.

          1. I já ho zopakovala, ale neprošel. 🙁 Otevři si zoo Praha, odkaz na líheň je na hlavní stránce.

  10. Všichni vzpomínáte na prázdniny u prarodičů. Nic takového jsem nezažila. Maminčin otec zemřel v Itálii za první světové války když byla ještě malinká a matka ji zemřela ještě než mamince bylo dvacet. Babička po meči umřela když mi bylo pět let a děda pak bydlel střídavě u svých dětí, tedy i u nás ale nám dětem se nevěnoval. No a já se babičkou nestala, vlastně bych nevěděla jak vnoučata zabavit když nemám vlastní zkušenosti z dětství. 🙁

  11. Zdravím z malé moravské vísky všechny !! (cat) (dog) (inlove) (hug) (wave)
    Jen prolétám, číst budu večer. (wave)

    Musím ale nutně sdělit, že fakt asi nic není náhoda. (angel) Tak včera čtu zajímavý příspěvek paní Míly o Nových Hradech a panu Kučerovi a prohlížím hbitě jejich stránky , žasnu co z toho zboru vykutali za krásu, píšu si upoutávku do budoucího cestníčku a dnes dostanu e-mailem pozvánku tamtéž na celostátní konferenci obcí a měst , v říjnu.
    Asi bych tam měla jet, je to výzva ?! 🙂 (wave)

  12. Moje děti neznají prázdniny u babičky, měly jen občasné výlety s babičkou a dědou- prarodiče v pracovním procesu tu dovolenou potřebovali taky. Teď jsou v důchodu, ale to už dětičky trochu odrostly- nějak nám to nevyšlo. Ale zážitky z výletů pro ně jsou nezapomenutelné. Jezdili spolu do různých muzeí, na zajímavá místa a společně si to užili.

  13. tady su (rofl)

    Našemu vnoučkovi Samíkovi je zatím 22 měsíců a miluje především svoji hračku traktor a pískoviště.
    Těším se až povyroste a vezmeme ho do ZOO, do divadla a do muzea loutek.

    Na prázdniny u babiček a dědečků se krásně vzpomíná.
    Já jezdila dokonce k prababičce Marii na prázdniny do vesnice Sychrov.
    Míša

    1. Já jsem si prosím ráno odskočila na houby 🙂

      Ale jinak prázdniny v Klokánii – tak ty by se mi líbily 🙂 Parádní fotodokumentace.

  14. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Pozlatit dědečky a babičky, kteří dokáží dětem poskytnout azyl na prázdniny (nod) . A když je to navíc (kromě základního servisu – plná penze podmínkou (chuckle) ) doplněné zajímavým výletěním a nějakým tím povídáním…, tak se na takové prázdniny nezapomíná (inlove)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN