Já tušila, že tohle budeme zase řešit, že je to jen otázka času. Byl čtvrtek 12. července ráno. Bílá kočka Indy byla už přes hodinu venku, když jsem jí nesla do garáže snídani. Normálně jí nemusím volat, přiběhne sama při prvním vrznutí dveří. Tentokrát seděla uprostřed vjezdu, pohled upřený k velkému okrajovému keři u silnice.
„Zas se tu ometá nějaký cizí kocour“, řekla jsem si a namířila tím směrem, Indy v patách. U keře jsem zahulákala a zatleskala, abych případného vetřelce vypudila ze skrýše. Žádný kocour nevyběhl a Indy dál něco s mručením pozorovala. Vnořila jsem do husté spleti větví hlavu – a pak ho zahlédla. Malé rozcuchané kotě, přitisknuté k větvi asi metr nad zemí. Svojí rezavo-černou barvou s větví dokonale splývalo a ani nedutalo. Jakmile jsem na kotě promluvila, začalo mňoukat. Takový ten žalostný pláč, při kterém srdce usedá.
Tak to je tedy nadělení!!! Máme tři zvířata, která se vzájemně nesnáší, navíc jedno z nich je pes, který při pouhém pohledu na kočku běsní. A teď mi tu pláče opuštěné kotě!!! Jako už dříve v těchto situacích, nejprve se ve mě zdvihne vlna lítosti a zlosti zároveň. Lítosti nad nevinným tvorečkem a zlosti nad nezodpovědností lidí, kteří nevykastrují svoji kočku a takhle končí nechtěná koťata..
Sundala jsem kotě z větve za silného protestu Indy, která pak ode mne raději utekla. Kotě mohlo být tak tři měsíce staré. Bylo lehoučké jako pírko a v mé dlani začalo okamžitě vrnět. Když jsem si ho přitiskla k tváři, blaženě se o ní otíralo. Byla to holčička a neměla ocásek! Nepřišla o něj při úraze, bez ocásku se už narodila. Vím pouze o jedné bezocasé rase – Manx. Je to kočka, pocházející z anglického ostrova „Isle of Man“, kde žije už 300 let. Stala se ostrovním symbolem, její podoba je na mincích, známkách a suvenýrech. Osobně jsem se až dosud s žádnou manskou kočkou nesetkala. Tak jako jsem se kdysi divila, odkud se do garáže dostalo kotě korata (Smoky), tak jsem teď nechápala, odkud přiběhlo manské kotě?
Co teď ale s ní? Kočičku jsem odnesla na zídku u garáže, a odběhla pro jídlo. Donesla jsem jí mléko a misku s kočičí konzervou – do obojího se hladově pustila a vylízala do posledního zbytku. Manžel v domě při mém ohlášení nečekané návštěvy jen bezmocně zavzdychal. Popravdě, ani jeden z nás v současné situaci další kočku do domu nechtěl. Pokus s přesunem garážové Indy do domu nevyšel a Smoky se kupodivu se smrtí Dixie vyrovnala rychle. Dokonce si najednou užívala privilegia jedináčka a stal se z ní velký mazel. Navíc jí už také přibývají léta, teď v červenci jí bylo dvanáct. Přišlo nám nefér tuhle její (a tím i naši) pohodu narušit.
Malá se od zídky přesunula do garáže, spokojeně tam prolézala každý kout a starostmi o svojí budoucnost si nelámala hlavu. Byla nesmírně přítulná, roztomilá a hravá. Zato Indy z garáže utekla, odmítala se do ní vrátit a celý den strávila zalezlá v okolních keřích.
Byla tu malá naděje, že jsem ve své zlosti někomu křivdila, že se kotě jen zaběhlo a někdo ho hledá. Tak jsme pro jistotu několikrát objeli celou čtvrť, kdyby náhodou někde visela cedule, že se ztratilo kotě. Nevisela. Bydlíme u silnice, která je v naší čtvrti nejdelší, nejfrekventovanější ale zároveň i jedna z dvou končící u křižovatky na hlavní.
Převážná většina zdejších obyvatel proto kolem našeho domu projede. Narychlo jsem napsala oboustrannou ceduli a zapíchla jí u kraje silnice. Třeba budeme mít štěstí. Třeba se přihlásí původní majitel, nebo někdo hodný na ceduli zareaguje a my si nebudeme muset lámat hlavu, co si v opačném případě s kočičkou počneme. Místní útulek, kde zvířata neutrácejí, byl koček plný (manžel pro jistotu zavolal) a odvézt jí k vetovi by pro kotě mohl znamenal pouze týden života.
A to si rasa kočky, která dostala do vínku dlouhověkost (jak jsem se dočetla) rozhodně nezaslouží. Inzerát do novin jsme si nechávali jako poslední možnost. Blížil se večer a o kotě nikdo neprojevil zájem. Vlastně by nás opak spíše překvapil. Tak jsme kočičku na noc zavřeli do garáže, kdo ví, kde spávala předešlé dny. Indy šla spát do našeho vedlejšího domu.
V pátek ráno vyšla Indy z domu pomalu, váhavě, jakoby tušila zradu. Vzala jsem jí do náruče a nesla do garáže ke kotěti, které si lebedilo v pelíšku na střeše auta. Indy jí už z dálky cítila, při chůzi se snažila vysmeknout, ale já držela pevně. Zastavila jsme se kus od kotěte a snažila se ho s Indy „seznámit“. Malá se jen přikrčila a zůstala sedět jako pěna.
Zato Indy začala vydávat škálu tak příšerných a hlasitých zvuků, že zuřivě rozštěkala Trixie na vedlejší zahradě. Tak jsem jí pustila a ona prchla nejen z garáže, ale přeběhla oba naše přední trávníky a zastavila se až o dva domy dál. Tohle zatím nikdy neudělala! Vážně jsem se lekla, že se na nás naštve tak, že raději půjde hledat jiný domov, než by v garáži žila s druhou kočkou. To jsem za žádnou cenu nemohla dopustit. Tak jsem pro ni došla a mručícící ji odnesla zpět do vedlejšího domu, kde se rychle uklidnila.
A nám nezbylo, než zkusit druhou možnost – vzít kotě do domu. Což o to, mne si (i přes zmíněné zařeknutí) získalo okamžitě, manžel též začínal být nalomený. Šlo jen o to, jak malou přijme Smoky. Spokojeně vrnící chomáček jsem vzala do dlaní a odnesla představit Smoky, která spala v ložnici ve svém pelíšku. Jakmile kotě zahlédla, vztyčila se, zasyčela a zmizela za postelí. Pro zbytek dne pak odmítla vylézt ven. Malou jsem nechala chvíli honit provázek po domě, aby se unavila, a pak jsem jí zavřela do druhé ložnice, kam jsem jí dala záchůdek a misky. Malá sice ještě chvilku mňoukala, pak asi únavou usnula. A já jsem šla pustit Indy z vedlejšího domu. Vyšla sice nejistě, ale asi vycítila, že malá je pryč, protože sama zamířila do garáže, celou jí pročuchala a pak už v ní zůstala.
Že bude malá čistotná jsem se přesvědčila už v garáži. Dala jsem jí tam záchůdek, jenže ona se v něm vyvalovala jako v pískovišti. A ráno jsem našla zaschlé hovínko a loužičku pod sekačkou. Hovínko jsem přendala do záchůdku, posadila tam malou a přitlačila jí k hromádce nos. A ejhle, ona s patřičnou vervou hovínko zahrabala a čiperně vyskočila ven. Opakovala jsem „lekci“ ještě dvakrát, malá vždycky bobek zahrabala a napodruhé se zároveň i vyčůrala. Bylo vyhráno a já věděla, že s čistotou rozhodně problém nebude.
V každé ložnici byla zavřená jedna kočka a byl čas přivést do domu fenku Trixie. Ta okamžitě vycítila cizí pach a šla čmuchat k pokoji s kotětem. Bála jsem se, aby neskočila na kliku a neotevřela dveře. Tak jsem Trixie odehnala a do chodby dala zátarasy ze dvou kuchyňských židlí. Jelikož malá byla zticha, Trixie dveře brzy přestaly zajímat.
Večer, když Trixie byla zpět na své zahradě, pustili jsme malou z pokoje. Celá šťastná rotovala po domě. Cestou ujídala z misek ve svém pokoji, z té co má Smoky v kuchyni i z té co je v naší ložnici. Všechno, co jsem jí nabídla k snědku, slupla jako malinu, asi doháněla nedobrovolný půst. Bylo jí všude plno, běh domem bylo pro ní zdolávání překážkové dráhy. Tady musela pacičkou napálila malé klubíčko, támhle pinknou do zavěšeného řetízku, v děsivém kalupu přeskočit rozházené hračky, do tlamičky popadnout kousek kožešinky a pelášit s ní pryč.
A při tom všem si podle potřeby stačila několikrát odlehčit od toho, co do sebe postupně ládovala – buď do svého malého záchůdku v ložnici, nebo do velkého Smokyna. Hodná, čistotná kočička! Když nepobíhala, držela se nám nalepená u nohou, což bylo jak pro ni, tak pro nás nebezpečné. Začali jsme chodit buď čapími kroky, nebo naopak nohy šourat po zemi a pro jistotu před každým vykročením kouknout k zemi. Stačila chvilka nehybnosti (třeba u dřezu) a malá si mi ustlala na noze. Při její muší váze jsem to ani nepocítila. Prostě jako každé koťátko, byla sladká a neodolatelná.
Asi dvakrát se mi podařilo vylákat Smoky ze skrýše za postelí, jenže sotva zahlédla kotě, zasyčela a zalezla zpět. Malá si z toho nic nedělala, jen se na moment zarazila a pak radostně běžela jinam. Na noc jsem jí zase zavřela v druhé ložnici, aby Smoky měla alespoň v noci klid. Zřejmě naší snahu ocenila, protože vylezla a noc prospala na mých nohách. První seznámení tedy nedopadlo dobře. Smoky nám bylo líto a hryzalo nás svědomí, zda jsme si nezadělali na další letitý kočičí svár v domě a stresem nezkrátíme Smoky život. Ale Smoky se po malé ohnala pouze jednou a ani její syčení nebylo tak zlé. Přesto jsme se s manželem vzájemně ujišťovali, že kdyby si někdo chtěl kotě vzít, že mu ho dáme.
Na sobotu jsme měli lístky do divadla v Montgomery. Jakmile Smoky ráno zaslechla malou mňoukat za dveřmi, zalezla za postel a marně jsem jí lákala ven. Po snídani jsem tedy zase kotě „uhonila“ a zavřela do druhé ložnice. Přivedla jsem Trixie na naši verandu, kde tráví den, když my nejsme doma. A Smoky měla sedm hodin dům pro sebe. Před odjezdem jsem ještě vytáhla ceduli z trávníku, když stejně nebudeme doma.
Asi v polovině jízdy manžel najednou povídá: „Víš, kdybychom se rozhodli malou si nechat, měl bych pro ni jméno – Rusty!“ Já se do té doby ani neodvažovala nad nějakým jménem přemýšlet, ale v ten moment jsem věděla, že teď už u nás kočička zůstane, děj se co děj! Zrzka ona opravdu je, a kdyby z té barvy později vyrostla, nevadí, jméno jí zůstane. Po návratu z divadla jsem už ceduli do trávy nezapíchla, už to nemělo cenu.
Jak jsem se na Rusty dívala, říkala jsem si, že její zabarvení jsem nedávno někde viděla. A pak jsem si vzpomněla – vždyť ona je takový malý Kalíšek (Calibos) od Jany. Černý ksichtík, velké černé uši, hnědé oči a maličká bílá „mašlička“ na krku. Černé „medvědí“ tlapky a zrzavá zádíčka. Jejich barva nejvíce (ale i trochu přehnaně) vynikne při blesku digitálu. Zbytek je žíhaná směs černé a rezavé. Kožíšek je prachově jemňoučký, trochu delší. Místo ocásku má jen malý špuntík a legračně jím kmitá, když má radost. Já vím, ocas je ocas, ale čím víc se na ten její „pahýlek“ dívám, tím víc se mi líbí. Manským kočkám s kouskem ocásku se říká „stumpy“, těm zcela bezocasím „rumpy“.
Rusty také podle charakteristiky své rasy hopsá jako králík, koukala jsem na to dost udiveně. Na to, jak je Rusty malá, metelí po domě úžasnou rychlostí. Přesto neutíká, nýbrž hopsá – přesně jako když peláší zajíc. A také při běhu „dupe jako králík“. Je to děsně legrační, roztomilé a špuntík na konci zadečku iluzy králíčka ještě dokresluje. Zatím ale bude hopsat jen uvnitř domu. Alespoň do té doby, než povyroste tak, aby neprolezla otvory pletiva plotu. Hned první den u garáže předvedla, že je to pro ní hračka. A tenhle manévr by jí mohl stát život, protože by se mohla omylem prosmyknout do vedlejší zahrady k Trixie.
Smoky trucovala přesně týden. Následující čtvrtek pak najednou sama vylezla ze své skrýše a vyskočila na deku na posteli. Opatrně jsem se k ní přiblížila s předoucí Rusty v dlaních. Smoky malou očichala… a nic! Tak jsem jí k ní položila a Smoky zase nic. Jen mírně pohybovala koncem ocasu, což bohužel byla pro Rusty výzva ke hře a po ocase natáhla pacičku. Smoky zareagovala sykotem, ale neutekla, jen se posunula o kus dál. Obě kočky pak zůstaly poblíž sebe nějakou dobu ležet. Pak to Rusty přestalo bavit, seskočila a šla raději lítat po domě. Od toho dne přestala Smoky před Rusty zalézat za postel. Když si k ní malá vyskočí na deku, leží klidně dál, kus se odsune, nebo si přeleze do svého pelíšku na okně.
Vyhráno rozhodně nemáme, ale velkou radost ano. Smoky ještě občas na Rusty zasyčí ale s letitým seznamování Dixie a Smoky se to vůbec nedá srovnat. Asi nejzásadnější rozdíl je v tom, že tenkrát maličká Smoky moc toužila s Dixie kamarádit. Byla jako její stín a Dixie to štvalo. Rusty je v tomto směru pravým opakem. Jistě by Smoky za kamarádku brala, ale rozhodně za ní nedolézá, naopak dává přednost nám. Možná právě tenhle nezájem situaci pomohl a ledy se prolomily.
Přestože je Smoky už v letech, stále má v sobě dost mladistvé hravé energie. Jenže Rusty je malé dynamo, které se na minutu nezastaví. Poletuje domem jako vířící derviš a Smoky na ní prostě nestačí. Když Rusty s dupáním profrčí sedící Smoky těsně pod nosem, chudinka stačí akorát zasyčet – na protest, a leknutím. Takže rovnocennou partnerkou ke hře rozhodně není a možná ani nebude. Přesto jí zvědavost nedá a z povzdálí malou se zájmem pozoruje. Je to dobré znamení a my doufáme, že se jednou také sama přidá.
Takže proti naší vůli máme za milovanou Dixie náhradu. Vlastně za to může Indy, která Rusty našla. Jsem ráda, že je to zase kočička. Nic proti kocourkům, ale já s nimi nemám zkušenosti, zatím vždycky jsem měla štěstí na kočičky. Rusty je úžasně milé, křehké stvoření, které se svým rozcuchaným kožíškem vypadá jako malý uličník. Dokud není unavená na padnutí, je to šídlo, které chvilku neposedí. Nemá Dixinu eleganci, ale povahově je jí tolik podobná, že nám prostě nic jiného nezbylo.
A tady jsou fotky: http://marickac.rajce.idnes.cz/manska_kocicka_Manx_Rusty/
P.S. Až dosud jsem byla přesvědčená, že všechny kočky (a vlastně všechna zvířata) jsou fotogenická. Rusty dělá výjimku pravidla. Možná venku by mi šlo focení lépe, ale to musí počkat. Uvnitř se prostě za nic fotkou netrefím na její správnou barvu. Bez blesku vypadá kotě černě, s bleskem je zase její rezavá barva přehnaně ostrá. Rusty je tak něco mezi – tmavě zrzavá.
no proste nadhera…. 🙂
Maričko, k tomu ani není co dodat, prostě opět CD věděla, že tady by to šlo….a konala. Pohlaď ode mě všechny kočičky i pejsku. Naše Linda vzala nově příchozí Mendy docela v pohodě v klidu, stejně jak Petřík ji, asi si to pamatuje či co, dneska na ni sykne semtam, víc si hrají, vlastně jsou to moje první kočky co si tak hezky spolu hrají a jsem zato ráda.
A k „ocásku-bezocásku“ – Zrzínek ocásek taky nemá, jen pahýlek a jak mu to sluší! Viď Bedo?
Maričko psala jsem už v mailu, jak je Rusty krásná a jak Ti přeji, takové kouzelné chundelaté potěšení.
Smoky si zvykne. U nás to probíhalo bez problémů, jak seznámení Melíška se Zrzínkem, tak integrace Ríši. Sykli si a byl klid. Ona si Smoky zvykne a možná jí Rusty zapojí do svých kotěcích her a to se pak teprve budete divit.
A s tím očmucháváním zadečků – u nás to dělají všichni, ale ne vždy je to akceptováno s potěšením. Někdy se Melda ožene, když Ríša je příliš dotěrný. Ale Ríša vůbec občas „haraší“, takže na Melíška skočí, zakousne se mu do zátylku a pak nastávají „ty směšné pohyby“, což Melíšek je ochoten chvíli trpět, pak mu to dojde a Ríšovi jednu plácne a zdrhne. Ale jinak jim to nijak nevadí.
Co CD cini, dobre cini (h)
Maricko gratuluju Tobe i Rusty, jsem moc rada, ze jste si ji nechali (inlove) A Smoky uz ji evidentne prijima, to bude v cajku (y)
Je to krasny hopsavy certik, taky si myslim, ze bude ve vysledku cerna, az zmizi prachova srsty kotatkova (nod) ale Rusty je krasne jmeno, at uz bude takova nebo makova.
Lidiiiii, je paaaatek! (dance) (rofl) (sun)
Maricko, Rusty je krasne chlupate klubicko. A sichr ji ten kocici andelicek strazny nasmeroval spravne. Trochu jsem se usmivala, jak Jay cestou do Montgomery jen tak nahodou vymyslel jmeno. (h) To Chet taky jako zrovna „nechtel“ Kuliferdu, ktereho nasel nas prazsky synovec Matous na zahrade (se slovy – tri dny nez se do Prahy vracel – Haninko, ze si ho nechame?). Slysela jsem tehdy v noci Cheta, jak koteti spital: kdyz budes zlobit, tak te poslem Matousovi do Prahy. Tak at se vam vespolek dari. 🙂
Ta je krásná – však je taky černá. A při pohledu na fotku v pruhovaných peřinách mi hlavou letěla Čapkova – přesněji babiččina – hádanka: … které má oči smaragdové, a přece mu je nikdo neukradne, vousy takovéhle, a přece to není mužský, kožich jiskrný, a přece mu neshoří, nožičky hedvábné, a přece si je nikdy neprochodí, a v kapsičkách šestnáct nožů, a přece si masa nenakrájí…
Maričko, obdivuju, jak doma všichni zvládáte společný život při složitých sympatiích a nesympatiích jednotlivých členů domácnosti
MaRi – to je moc hezké to od Čapka !!!
No jo, hrajeme denně „škatule, škatule hejbejte se“, ale za tu radost vidět šťastná zvířata to stojí.
A než jsem odepsala Zaně, byly tu další komentáře a ten můj se nalepil pod jiný zanin komentář. Tak jen dodávám, že přeji aby si sršni našli jiné místo k okukování.
A trochu O.T. – asi nám tu někde poblíž hnízdí sršni. Před pár lety jsem psala, jak nám zkoušeli bydlet na bakoně (já vím, že správně je TA sršně, ale nelíbí se mi to 😉 ).
Teď to není u nás, ale asi někde blízko – skoro denně nám jeden brousí po balkoně a nakukuje dovnitř. Už tu asi dvakrát byl. Naštěstí se dal vždycky nějak v klidu vyvést. Přijde mi, že prostě chodí koukat, co je novýho – ale přece jenom v bytě ho vidím nerada 😛 .
Chi – srsen voyer (chuckle) .
Zano, Hančo – děkuji.
V domě je momentálně Trixie a tak kočky spí zavřené v naší ložnici. Za chvíli půjdeme s Trixie na procházku, po ní půjde do své garáže vedle a kočky budou vypuštěny. Leží tam na naší posteli jako dva obrácené půlměcíce – zády k sobě !!!! Smoky na Rusty zasyčí hlavně tehdy, když si čuchne k jejímu zadečku. Když jsou k sobě čumáčky, někdy to už, už vypadá, že jí Smoky olízne (ale zatím ne). Sotva se k ní Rusty natočí zadečkem, nebo jí projde pod bradou tak, že její prdelka skončí pod Smoky nosem – tak ona zasyčí a uteče. Přesně tohle dělala i Dixie, když si čuchla k malé Smoky. Nevíte někdo náhodou proč to dělají.
Maričko, nevím proč, ale to se děje i u nás. Mína večeří a Mouryn už má prázdnou misku, protože se s jídlem nemazlí a natlačí si véču do hlavy pod tlakem. A přitočí se k Míně a očuchává jí zadeček. Mína to chvilku snáší, ale pak zasyčí a poposedne. Mouryn si z toho nic nedělá, ale už neprovokuje. A já to komentuju:“K princeznám se nečuchá“ 🙂
tak rozhodně si kočky prdýlky navzájem očichávají, a to jak při seznamování, tak dlouholeté spolubydlící… ale proč při tom Smoky zasyčí nevím – možná „tam“ nejvíc cítí, že Rusty je zatím „cizí“… ono časem spolu bydlící kočky kromě svého vlastního si vytvoří ještě „společný pach“, jakoby pach dané domácnosti – např. moje holky se vzájemným očichnutím v Hradci ubezpečují, že jsou to pořád ony, že patří k sobě i když jsou teď v cizím 8)
No vida, Bedo – já si dodnes myslela, že zadele si očuchávají psi, a kočky že si očuchávají čumáčky. Budiž mi útěchou nad mou nevědomostí, že doma mám jenom jednoho kocoura, který čuchá čumáček, protože než se dostane na druhý konec psice, tak se snaží jeden druhého zpacifikovat (se střídavými výsledky).
Maričko, jste skvělí! A moc vám to s Rusty sluší (kočičí i lidské smečce) (inlove) .
Ještě dodatečně chválím povídání o Matyldích strakaticích – internet mám od kabelovky a ta včera lehla, takže jsem nemohla na net (doh) . Fuj, to bylo ošklivý!
Maričko, i já jsem četla s napětím a držela jsem malé Rusty palce. Když jsem pak v textu došla k fotce, kde Rusty tak rozkošně hajá na peřině, zdálo se mi, že teď už to nemůže dopadnout jinak, než že zůstane u vás. A taky jo!!! Snad je tedy všechno na dobré cestě, jak tvrdí místní kočkoznalci, a z Rusty a Smoky se stanou kámošky. Moc bych vám to přála! (h)
Maričko, já hlava skopová jsem si vzpoměla, ža mám velkou kočičí encyklopedii v knihovně. Tak jsem ji prostudovala. Je tam psáno o barevných varietách – všechny, bez bílých odznaků. Ale v USA není povolená čokoládová a lila barva. To snad (trošičku) může vysvětlit, kde se vzalo venku manské kotě? Mě ta její černorezavá barva připomíná čokoládu, či ne? I když ono je to fuk, hlavně že se navzájem máte (h) .
Hmm, bez bílých odznaků? Rusty má, podle fotek, pod krčkem bílou mašličku. Chjo. Nejspíš je to její veliký štěstí. Nebyla by milovaná, jen chovná.
Měla štěstí jako blázen, že ji Marička našla. Takhle pidikotě dlouho samo venku nevydrží, řekla bych. Ale asi někde v okolí bude chovka nebo kočičí varianta puppy mills (jde to? asi jo). Neboli množírna. Ani o tom okolí nemusí vědět, kočky na rozdíl od psů nedělají hluk.
Alex, o té barvě jsem také četla a vidíš, nenapadlo mě, že její barva je vlastně čokoládová a je tedy docela možné, že kvůli tomu byla nechtěná. Na druhé straně, u čisté manské má barva očí odpovídat dominující barvě srsti a Rusty má oči také čokoládové !!!
Zdeno b.p. ano, ona má maličkou bílou mašličku, spíše takový knoflíček, ale je tam
A Matyldo takové mám též podezření. Na našem bloku kočky nejsou, courají sem ale kocouři s dvou domů od dvě ulice dál. Ale zrzci, černý a krásný skoro siamský kocour – a všichni s ocasy. O žádných jiných kočkách v okolí nevím, ale to neznamená že je tady někde „výdělečný dům kočičí“, jinak si to opravdu neumím vysvětlit. (shake)
Krásne, (h) ešte že vedela malá Rusty, kde sa má objaviť.
A dúfam, že prinesie radosť a oživenie aj Smoky, veď 12 rokov nie je tak veľa a keď sa kedysi chcela Smoky intenzívne hrať, tak si to môže teraz vybaviť a len týždeň trucovania je veľmi nádejný.
A vy máte zase kdesi jeden veľký dobrý bod (h), vlastne nie len jeden…
No to je hrůza, takhle odkazem zapatlat celou stránku (punch)
Moc se omlouvám, vypadá to ještě horší, než před odesláním. Za to ani ty mince nestojí. Dede promiň !!!
Jen na vysvětlení, dva komentáře se neukázaly. Dala jsem pod Alex ještě odkaz na mince s manskou kočkou. Byl ale děsně dlouhý, tak jsem se omluvila. Ale ta lovosice se ukázala jen moment a zmizel (dobře jí tak !!!) tak jsem komentovala i to.
Odkaz už dávat nebudu, kdo se chcete na mince s kočkou podívat vygooglete si „Manx cat on coin“ (s královnou na jedné straně a s kočkami na druhé).
Alex, právě proto jsem v článku „napínala“ a začala jí jmenovat,až když jí jméno bylo chotěm přiděleno. Říkal, že ho to napadlo, když mu malá seděla na klíně u počítače a on koukal zhora na její zrzavá zádíčka.
O manských kočkách je toho v angličtině hodně a mnohem podrobnějí, ale tady je jeden český odkaz. Je v něm zmíněná jejich komplikovaná reprodukce.
http://manska-kocka.miciny.cz/
A tady je odkaz na to, že manské kočky jsou opravdu na mincích.
http://images.search.yahoo.com/images/view;_ylt=A0PDoKj6yApQoGcAwPKJzbkF;_ylu=X3oDMTBlMTQ4cGxyBHNlYwNzcgRzbGsDaW1n?back=http%3A%2F%2Fimages.search.yahoo.com%2Fsearch%2Fimages%3F_adv_prop%3Dimage%26va%3Dmanx%2Bcat%2Bon%2Bcoin%26fr%3Dyfp-t-701%26tab%3Dorganic%26ri%3D5&w=779&h=400&imgurl=www.pobjoy.com%2Fukworld%2Fshopimages%2Fsections%2Fthumbnails%2FIOM-12-Cat-ENLARGED.jpg&rurl=http%3A%2F%2Fwww.pobjoy.com%2Fukworld%2Fsection.php%3FxSec%3D1338&size=65.9+KB&name=Isle+of+Man+2012+Manx+Cat+Coin+-+Pobjoy+Mint+Ltd&p=manx+cat+on+coin&oid=f664658b464829df98917338a2690656&fr2=&fr=yfp-t-701&tt=Isle%2Bof%2BMan%2B2012%2BManx%2BCat%2BCoin%2B-%2BPobjoy%2BMint%2BLtd&b=0&ni=56&no=5&ts=&tab=organic&sigr=11j8575jt&sigb=13er37tsb&sigi=12d05i4bu&.crumb=GnAOVpC8ilz
Páááni to je dlouhý odkaz, ale nevím, jak ho zkrátit. Tak doufám, že se otevře.
Moc pěkný mince, známky apod. – no, která kočka to má (chuckle) ?
Jé vona ta lovosice přeci dodatečně prošla !!!
Maričko, díky!
Upřímný dík za krásné vyprávění. Jeho obsah tu výstižně charakterizovala ioannina: K dobrým a krásným lidem dobloudilo krásné kotě… Mělo štěstí, které přeji jemu i Vám.
Milane a Ioannino, děkuji za hřejivá slova.
To předešlé mělo být pod Alex
Maričkóó, šmánkote, já tady nebyla dva dny a takovéhle kouzelné nadělení! Vy dva s manželem máte „tam nahoře“ už tolik červených puntíků! Se sevřeným žaloudkem jsem četla do okamžiku, než Tvůj muž vyřkl jméno, a pak jsem se začala hlasitě smát,protože bylo vše už jasné. Jsem ráda, že Smoky, miláček, vyhlásila příměří (musel to být pro vás oba perný týden). Jak to popisuješ, přátelství obou půjde dál (h) . Moc se těším až uběhne nějaký čas, na další vyprávění. Fotky jsou nádherné a jdu si najít něco o manských kočkách 8-| !
K dobrým a krásným lidem dobloudilo nádherný kotě.
Stejně si myslím, že si zvířata vybírají nás a ne naopak.
Hodně štěstí kotěti i jeho vyvolený smečce. 🙂
Maričko,
to je krásné vyprávění. Dixie tam někde nahoře za Duhou viděla, že je u vás doma volné místečko a tak za sebe poslala Rusty, která zrovna potřebovala nový domov. Tak se to krásně sešlo. Ovšem zaujalo mě, že k vám domů chodí čistokrevné kočičky. Nejdříve Smoky, teď Rusty. Že by se tam u vás potulovalo tolik čistokrevných kočiček?
V každém případě doufám, že se Rusty se všemi – kočičkami i pejsky nakonec sžije v pohodě.
Apino, proč se k nám dotoulaly právě takovéhle kočky je nám též velkou záhadou. Že bychom tady někde v blízkém či vzdálenějším okolí měli utajené chovatele čistokrevných koček??? Ale v jakém stavu k nám do garáže zaběhla Smoky jsem už psala a pokud se jen ztratila Rusty, majitelé měli 3 dny možnost si jí u nás vyzvednout. Takže nám u obou koček „původ zrodu“ zůstane navždy utejen. Ale obě mají z popisu jako koratů tak manských koček skoro všechny charakterové i vzhledové znaky. Nám je samozřejmě úplně fuk, zda mají či nemají modrou krev, ale zajímavé to je. Však i Indy je krasavice, ale ta se k nám jen přesunula o dům.
A tvůj poslední článek o Amálce jsem četla se zpožděním tak dodatečně chválím a moooc se mi líbil už samotný název „Zelenej bejvák“ 😀
Já si myslím, ze i beloucká Indy je nejaká vzácná, velmi cistotná – teda cistokrevná – kocka. Kdo se na ni podívá, tak je mu jasné, ze na americký jih zabloudila ruská Snehurka (nod)
Především gratuluji k svátku všem Aničkám a Andulkám. (rose1) (^) (rose1) Při mé ranní skleróze (než se nasnídám a pořádně „probudím“) si honem na žádnou Zvířetnici-Annu nevzpomínám, ale určitě tu jsou (Hanče má Aničku vnučku, ne?) U nás rozhodně neplatí „Sv.Anna, chladna z rána“ – bude další hic)
Děkuji za komentáře, vezmu to z jedné vody, protože bych se asi jednotlivě neprobojovala.
YGO – díky moc za spoustu komentářů na Rajčeti. Však i tvoje poslední fotky jsou skvělé. Ty Zikmundovy jsou přesně pro „zvíře v pohybu“ i když rozpohybovaný je na nich většinou jen ocas. Já se tam dneska zase nemohu dostat-komentovat. A též za pochvalu zde. Ano, myšmaš to tady je a kočírování je někdy o nervy. Ale naštěstí všechna „vnitřní zvířata“ spolupracují – kočkám nevadilo (a nevadí) být zavírané v ložnici a Trixie zase nevadí, že tady může být jen určitou dobu a nechá se pokorně zase odvést vedle.
Rputi – také si myslím, že s té zrzavé barvy vyroste, trochu škoda, ale nevadí. Teď má podsadu světle šedivou. Její kožíšek je ale neuvěritelně jemňoučky.
Xerxová – my také rádi „osáásky“, ale Rastyn pahýlek je tááák roztomilý. Zato ocas Smoky jí přímo fascinuje ..„co to máš, můžu si sáhnout“.
Anonymní – zvuky, které vydávala Indy byly tak děsné, že u ní opravdu hrozilo že půjde „do světa“, tam jsem vůbec neviděla naději na soužití.
Matyldo – v to moc doufáme, že Smoky nakonec bude ráda, že Rusty má.
Petro K – Rusty je jak malá šmouha v domě, která se nedá pomalu ani sledovat, natož vyfotit. A na ty dva derviše už se těším, včera večer byl první kraťoučký náznak – Smoky vyrazila za Rusty (ale jen přátelsky vyrazila, nehonila)
Laďko, JanoBa – vím, popsala jsem to trochu „románově“, ale já to táák prožívala a také doufala ve šťastný konec.
Bubu – přesně, černá se fotí špatně. Dixie měla kožich jak naolejovaný a to šlo uvnitř lépe. Rusty je „špinavá a rozcuchaná“ a z deseti fotek 9 vymažu.
Jenny – děkuji. My také kdysi adoptovali modrou andulku (bratrovu, ukázala se alergie). On skálopevně tvrdil že je to andulák (a byl mu jako sameček prodán). Jenže andulák po půl roce začal u nás snášet vajíčka. Jedno jsem dokonce „škodolibě“ vezla z Německa do Prahy ukázat bratrovi s tím, ať ho odnese chovateli. Tak vám přeji radost s Pepinou (em). Kolem klece se dá do spodní poloviny udělat „sukýnka“ ze záclonoviny – zachytí pírka i semena a dýchá
Zdeno b.p. – je mi líto, že Mína je stále paličatá, ale znám, ano znám až moc dobře
Leny-aewyn – k téhle fotce mě zavolal sám manžel, ať jdu podívat na Rusty, tak jsem s sebou zároveň vzala foťák. Také se mi moc líbí.
Liko – já bych skoro radši, kdyby zůstala menší, tedy menší než Smoky. Ta je pořízek a nerada bych, aby jí „ta nová „ přerostla. A to víš, že jsem si také o Manx přečetla kde co a je to rasa s úžasnou povahou.
A všem nezmíněným také moc děkuji. A jdeme snídat.
……Smoky vyrazila za Rusty (ale jen přátelsky vyrazila, nehonila)……..
JUPIJAJÉÉÉÉ (dance)
……A na ty dva derviše už se těším, …..
Jojojo, nedivím se Ti, protože není moc hezčejších pohledů, než na spokojené a hrající si tvory. Těším se na další kočičí hlásání 🙂
Děkuji za přání k svátku naší Aničky. Ještě je tu Aňa od týny – tak jí letí (opožděná) gratulace! (rose1) (^) A jsem zvědavá na slibované fotky.
Maričko, to bylo napínavé vyprávění! A jestli doroste do těch mohutných tlap, které jsem viděla na rajčeti, z ní bude pořádný kusanec. Také jsem se dočetla, že toto plemeno koček své páníčky tak miluje, že je dokáže i bránit. Takže máte opět mimořádnou kočičku 🙂
Maričko, ta půvabná, heboučká fotka jak Tvůj muž drží v dlaních ten chlupatý uzlíček mě opravdu dojala. Taky mám pár takových fotek a nemůžu uvěřit, že už jsou holomci tak velcí. Jsem šťastná za každý takový příběh, našla si Vás báječná kočička. Je na ní vidět, vlastně je téměř hmatatelná ta oddanost Vám i Smoky. Jste skvělí ! Vážně.
Maričko, jak jsem psala už na rajče. Gratuluji. A taky trochu závidím. Mně se nepodařilo. Ale takovou situaci znáš. Měla jsi ji mezi Smoky a Dixie. U nás je velmi tvrdohlavá Mína. Moje pokusy dopadly špatně. Mína se rozhodla, že bude radši bivakovat na zahradě. Ale s přibývajícími roky se trošku obrušují hrany a Mína už není tak bojovná (chuckle)
Je božííí! (h) (sun) (h)
Milá Maričko, Rusty nás ouplně očaril. Krásný čertík Bertík,postavička z pořadů TV pro děti, kterého mně připomíná,byl milý a rozpustilý.
Žasnu jak se docela skamarádil s paní domácí košiškou,bude to jenom lepší což je bezva, těším se na další zážitky. Jste moc hodní, to jsem sama zvědavá, co si vás ještě najde. (inlove)
Nás si onehdy našel pták andulák,říkáme mu Pepino, páč pořád nevíme jestli je to on nebo ona, ozobí je sice mírně namodralé ale opravdu mírně a já nemám čas se informovat u odborníka a taky mám obavu aby mi nevrazil pro Pepinu kamaráda/ku. (rofl) Ovšem pěkně žere, či zobe? zblajzl již několik balení ovocných závěsů,taky medový,pořídili jsme mu vaničku na koupel a taky dělá pěknej bordel kolem klícky a řve. (rofl)
Taky bych chtěla poděkovat všem co na mně mysleli při tom vodním zážitku před 14 ti dny, ani se mi to už nechce komentovat, příroda si z nás dělá šoufky ovšem ty trochu tvrdší ale my to zvládnem, musíme. Díííky všem za palečky. (handshake) (y)
V sobotu a neděli jsou u nás hody, přijela pouť , tak jdu řešit přípojky okolotočů,vodu atd. Koláče budou zítra, dojeďte. (inlove) (wave)
Zdravím Pepina a jeho rodinu (h) ,
pokud nemá fógl dělat kolem klece binec, potřebuje to dávat dlabanec do krytého krmítka, třeba do něj ustřihnout kus senegalského prosa, nebo ulomit kus té lepenice na závěsu. Dokud to nevytáhne ven do klece, nenadělá. Správná klec na papoucha má dno s aspoň 5cm vysokou obrubou z plastu, to pak čuník tolik nenadělá po okolí.
Mmch, někteří milují salátek, případně klásky jílku vytrvalého, ten náš se po trávě může utlouct, tak to berte jako typ na sezónní rozmazlování.
Obruba ze záclony je sice estetická, ale také velmi dobře rozhryzatelná. Pták je sice natolik inteligentní, že na něj stačí houknout, nebo klepnout přes zobák a pustí, ale jak se k lumpovi otočíte zády, hryže to zas.
Já bych radši tu pouť a (pi) … 😛 (se olizuji jen při té představě), ať se vám vydaří a svítí (sun) .
Maričko, se mi ulevilo!! Při čtení mi vířilo hlavou at si ji nechaj at si ji nechaj at si …. a pak už úsměv od ucha k uchu. Díky.
já jsem už dřív objevila fotky, takže jsem se na dnešní článek patřičně těšila – a vychutnala si ho (h) (h) (h) (h)
Maričko, je úžasné s jakou láskou přistupuješ ke všem zvířátkům ve svém životě, Rusty je kouzelné miminko a věřím, že se Smoky si „sednou“, ta poslední fotka jak je k ní Rusty přitulená je moc dojemná – děkuju za Rusty i za dnešní báječné počtení (clap) (inlove) :*
Zase jedno krásné a hebké povídání s dobrým koncem. Díky.
Jak už Dede psala, sešli jsme se v Třeboni (5 lidí, 5 psů – oni 2/2, my 3/3). S tou hospodou to nebylo tak zlé – seděli jsme venku na předzahrádce, takže smečka nikomu nevadila. Vzhledem k počasí nebylo narváno 😉
Kazan je na svůj věk ještě pašák. Berry nevěděla, jak má cizí holky vzít, jestli se má pro jistotu trochu bát, nebo kamarádit. Potřebovala by delší čas, ale sedlo by si to. Kromě prvotních Kazanových výhrůžek, aby mu na Brerry nikdo nesahal (což naše holky ani nenapadlo) se neozvalo jediné zabručení. Kazan rychle pochopil, že mu holky Berry nepřeberou. Tak jsme se mohli bez problémů společně projít.
No tak tahle koška se vážně povedla. Rusty je krasavice a se Smoky budou brzo kamarádky. Ať je vám spolu dobře.
Černé nebo skoročerné kočky (i psi) se opravdu blbě fotí. Ale jde to. Mám to vyzkoušené. 😉
Róza se s Prašivkou ještě nekamarádí. Teda Róza by chtěla, ale Prachovka syší a prská a seká packama a prchá do výšek. Nicméně se drží doma. Nepřítele je třeba mít na očích.
Milá Maričko, jste úžasní (inlove) Já jsem to četla jako románové drama a celou dobu jsem v skrytu duše doufala, že to dopadne tak, jak to nakonec dopadlo (dance) Držím vám všechny (y) , aby se smečka s Rusty sžila a abyste si mohli všech vašich zvířátek jen v pohodě užívat (h)
Jéééej Maričko, to je tak pěkný čtení 🙂
Ona ta zvířena ví, kde se zjevit, když je v nesnázích. Rusty je moc roztomilé stvořeníčko a na té druhé fotce je k sežrání. A …. vířící derviš …. způsobil, že mám snídani tak trochu v klávesnici 😀 . Tak ať se vám všem společně dobře daří a holky jsou kámošky největší. Myslím, že Smooky dlouho nevydrží a budete mít vířící derviše dva. 🙂
Maričko – co zvířátko u vás, to vždycky něco vyjímečného. Kouřová Smoky a sněhová Indy a zrezavělá Rusty – každá z nich je krásná a každá jedinečná. Telátková Trixie je už jenom jahůdka na dortíku. (clap)
A jenom tak vstřícní lidé, jako jste vy dva, dokáží takový myšmaš individualit ukočírovat k všeobecné spokojenosti. Smekám před vámi klobouk (bow) (bow)
P.s.: až k vám PŘÍŠTĚ (chuckle) zabloudí kocourek, nic se neboj – kocourci jsou fajn, trošku míň pořádní, trošku víc do větru, trošku lenošnější než kočičky, ale jinak jsou to stejní miláčci jako kočičí holčičky (Zikimu jsou čtyři roky, ale hravý je stále jako koťátko)
I na fotkách Rusty je vidět, že je to ďáblík. Našla si dobrý domov, šikulka. Maričko, je hezké vidět, jak se staráš o všechna zvířátka, která to potřebují a kterým můžeš pomoct. A vypadá to, že si Smoky dá říct- nemysli si, Borůvka taky asi 5 dní nijak nejásala, že jsme přitáhli toho malého hnědobílého skřeta, co ji kouše do uší a do ocasu. Pak si zvykla a dneska jsou psice na sobě závislé, běhají často „bok po boku“ a pořád se ohlížejí, kde je ta druhá.
Už dřív jsem ti chtěla napsat, že našim kamarádům letos na jaře náhle odešel jeden ze dvou brášků sedmiletých kavalírů, no a oni jako lék okamžitě přivezli nového štěníka kavalírka a dokonce ho podobně pojmenovali – místo Athose je to Aghos. Ale pozůstalý Aramisek byl první týden ze štěníka a jeho okusování a „lovení“ staršího kamaráda tak bez sebe, že měli strach, že to nebyl dobrý krok. No ale dnes už jsou to nejlepší kámoši, i když Aramisek musí občas Aghoska zpucovat, aby trochu brzdil tu jeho třetí kosmickou (chuckle)
je krásná a šikovná, tak ať si holky na sebe zvyknou a mají se rády
Smoky bude v pohodě. Naší kočce bylo 5 roků, když umřela naše fenka, její adoptivní máma. Když jsme za dva měsíce přinesli štěňátko, odstěhovala se kočka ven a dva měsíce nevkročila do domu, krmení jsme dávali přede dveře. Po dvou měsících vkráčela domů jakoby odešla před pěti minutami, se štěňátkem si začala hrát a stala se z nich nerozlučná dvojice.
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Krásný přírůstek do alabamské smečky (inlove) Chicht – ale u nás preferujeme zviřátka s „osááááskem“. Vilík by si stěžoval, že košišce něco chybí (chuckle)
Maričko, moc ráda čtu tvoje povídání. Vždycky je z cítit taková empatie a pochopení pro potřeby zvířat, jakýchkoliv, že to člověka zahřeje u srdce. Ať se vám všem spolu hezky žije.
Maricko, Rusty je krasavice nadherna (cat) .
Preji rychle zblizeni se Smoky a spoustu spolecne prozitych let
Maričko, to zrzavé na Rusty je podsada. Až jí naroste normální srst, t.j.pesíky, budete mít černou kočičku.
A většina černých koťat je mourovatých – tedy má tu podsadu mourovatou – asi jako „vzpomínku“ na divoké mouraté předky.
Rusty je kouzelná a z chování Smoky je jasné, že je to na dobré cestě!
(sun)
K albu na rajčeti jsem dodala několik fotek. Dvě proto, abyste viděli, že také u nás kočky smí všechno a všude, když už na to téma byla u Matyldy diskuze. Povolení mají pro úplně stejné důvody, jaké tam uváděla Beda. A když jsem si teď večer (středa) přišla sednout k počítači, Smoky tu ležela na okně. Malá Rusty se přiběhla přidat a tak jsem si to honem vyfotila.
Jedno informativně odstrašující OT
V úterý večer byla v domě Trixie a kočky zavřené v naší ložnici. Jenže já před jejím příchodem zapomněla zavřít dveře vedlejší ložnice. Rusty tam stále má záchůdek – a když lítá domem, přesně si pamatuje, že tam je a tak jsou dveře otevřené. Před příchodem psa jsem je zapomněla zavřít a Trixie tam vběhla, aniž jsme si všimli. A záchůdek rozhrabala – přesněji polovinu kočkolitu vyházela ven. Normálně venku fujtajbly nežere (a v domě je kočičí záchod v ložnici, takže ho nikdy nevidí) a navíc jsem myslela že záchůdek byl čistý. Tak jsem se jen zlobila, že Trixie řádila a já musím uklízet. Jenže ono tam asi přeci jen něco bylo zahrabané a Trixie to snědla patřičně obalené kočkolitem. Dneska ráno (středa) totiž vypadala taková nezvykle pomalá a unavená. Myslela jsme z horka, tak jsem jí chtěla vzpružit a dala jí 6 rajčat, které s chutí snědla. Zřejmě jejich vlhkost zapůsobila a Trixie se na zahradě 2x vykakala (ona to má vždycky na 2x). ALE byly to tuhé, bělavé, téměř cementové válečky, docela hrůzné na pohled. Toho kočkolitu tedy musela s tou „dobrotou“ sežrat hodně a ve střevech se jí to zcelilo či co. No nedostat to ze sebe, tak se jí mohly i potrhat střeva !!!! Bylo na ní vidět, jak si ulevila a odpolední kakání pak už bylo zcela normální. Takže pozor vy, kteří máte doma nejen psy, ale i kočky, které chodí v domě na záchůdek !!!!
Čím to je Maričko že k sobě přitahuješ taková krásná zvířátka? Jak to děláš?
Gratuluji vám k tomu huňatému bezocasému uličníkovi. Smoky bude jen čím dál vlídnější a brzy pochopí že její další život proběhne rozhodně bez nudy.
Mnoho radosti s tím klubíčkem nazrzlých chlupů!!! (y) (inlove)
Milá VK děkuji a také doufáme, že se Smoky rozpomene, jak kdysi v tomhle věku toužila mít kamarádku. Zdá se to na dobré cestě. Jsme moc rádi, že jsme si nechali všechna koťata, která k nám našla cestu a obohatila náš život. Rusty už bychom nikomu nedali. Ale teď už moc prosím a žebrám CD, ať jakákoliv další koťata nasměruje na jiné adresy s otevřenými dveřimi pro nalezenčeky, protože tady už opravdu pro další kočku není místo.
Je to od vás velmi hezké, že jste se ujali koťátka, vzali ho do domu, ale nechápu proč krásnou bálou kočičku necháváte již dlouho žít v garáži. Po nějakém čase by se všechny kočky určitě sžily …
Je to od vás velmi hezké, že jste se ujali koťátka, vzali ho do domu, ale nechápu proč krásnou bílou kočičku necháváte již dlouho žít v garáži. Po nějakém čase by se všechny kočky určitě sžily …