Za velkým dřevěným truhlíkem s jahodami spí pes. Celým tělem naznačuje, že spí strašně tvrdě! Beránci se bezstarostně propásají směrem k plotu. Tvrdě spícímu psu se zachvěje čenich, zastříhá ušima a… BAF!  Dvěma skoky je u plotu, zahuláká na (opět) překvapené beránky – mám tě! Beránci odskočí tak pět metrů od plotu a pes se jde zase schovat za truhlík.

Ano, Kazan si zase našel zábavu a já se raduju. Raduju se, protože s postupně stále více bolavýma nohama a zády se už Kazan nebaví moc často, a ještě s tím, aby si sám tvořil své hry. O beránky – takto nové živoucí sekačky zadní části pozemku našeho přímého souseda – se nijak nebojím. Přestože nevynikají zrovna bystrým myšlením, přece jen přišli na to, že plot je spolehlivě ochrání a z příležitostně vybafujícího psa si nic nedělají, jen tráva u našeho plotu není zdaleka tak spasená, jako na klidnějších koncích jejich výběhu.

Beránci a kozička (ani maximální zoom na pořádnou fotku nestačil)

Výjimkou z poklidně plynoucího pso-beránčího vztahu tvořil týden, kdy beránkům dělala společnost mladičká kozička. Půvabné stvoření bylo svatebním darem čekajícím na doručení a výběh skutečně oživila – a to nejen velmi intenzivním mečením. Byla všude, zvědavá jak… no koza, všechno komentovala. Přiznám se, že jsem neodolala a vedla s ní veselé dialogy.

Byla to kozička maximálně bystrá a komunikativní, ovšem její způsoby potřebovaly ještě trochu vybrousit – často mluvila při jídle a pak jí padala tráva z huby, zatímco mi líčila, jak jsou beránci hloupí, že s nimi není vůbec žádná legrace, že jí pořád ještě chybí máma koza, a že u sousedů na druhou stranu mají mnohem zelenější trávu, než jaká roste zrovna v jejich výběhu.

Psi o kozičce dobře věděli a lezla jim na nervy, protože já se mám na své zahradě bavit především se svými psy a ne s nějakým pitomým přežvýkavcem. Navíc se jich ta malá bestie vůbec nebála! Tedy tady mluvím jen o Kazanovi – Berry koza i beránci zajímají úplně jiným způsobem. Štěká jen, když je solidární s Kazanem, jinak si myslím, že by se radši opatrně kamarádila.

Kde jsou moji beránci? Berry sedí před truhlíkem, zatímco Kazan číhává ZA ním 🙂

Slovo opatrně tu je na místě. Když se v červnu Kazan dost zhoršil, začala být Berry najednou taková celkově plašší, a po několika setkáních s psími (a především lidskými) magory u nás ve Dvoře, začala být až bojácná. Dlouho mě nenapadlo, že tu je ta spojitost, ale bylo to logické. Berry je submisivní fenka, která přešla zpod ochrany svého obrovského vlčáčího otce rovnou pod spolehlivou vládu Kazanovu a zvykla si tak mít za zády stále nějakého ochránce.

Sama si své velikosti a síly vůbec není vědomá a nikdy se neuměla ochránit ani před nepříjemnými pozornostmi cizích psů, natož aby se nějak postavila agresivním útokům. Její bojácnost se mi vůbec nelíbila, protože tam stačilo, aby jednou některý z arogantních psů překročil hranici, a ona by přišla na to, že je schopná spoustu svých starostí vyřešit jedním nečekaným útokem. Takže bylo třeba něco podniknout.

Jednu z příčin se nám (bohužel asi jen dočasně) podařilo odstranit s naším veterinářem, se kterým jsme se dohodli, že Kazan začne dostávat silnější variantu Trocoxilu (lék proti bolestem, tableta se bere jen jednou měsíčně), což šlo díky tomu, že je velikostně právě na hraně hmotnosti určující dávkování. Kazan ožil a Berry s ním.

Jen se ukaž a uvidíš, jak tě poženu!

Potom jsem začala Berry důsledněji socializovat. Protože ve Dvoře Králové je zjevně mizivá možnost potkat náhodou velkého socializovaného psa, začala jsem s ní vyjíždět do Hradce Králové. Ze začátku to šlo ztuha – Berry dokonce předvedla na velkém náměstí neodolatelně komickou scénku, kdy náš černý vlk s obavami couval před maličkým bílým kudrnatým boloňáčkem, který chudák panáčkoval v touze si k té velké holce aspoň čuchnout. Ale po setkání s několika když ne přátelskými, tak aspoň lhostejnými psy se Berry začala přece jen chovat normálněji.

Hodně nám pomohla další z hasičských zábav, kde jsme coby kynologičtí kolegové (jsme zařazeni do kynologické jednotky SDH Pardubice) prezentovali své psy. Atmosféra v Rohovládově Bělé byla bezvadná, Berry muchlaly snad všechny místní děti a tak polovina dospělých. Hlavně ale ostatní záchranářští psi byli – jak jinak – úplně v pohodě. Přestože tam byl obrovský tosa-inu, sebevědomá pitbulka a mladá beuceronka, nedošlo k jedinému konfliktu a Berry se mezi nimi postupně úplně uvolnila.

Kazan je teď tak v pohodě, jak asi může být a Berry je zase klidnější a soustředěnější. Momentálně se naučila další dovednost, kterou si před lety kvůli Maxovi osvojil právě Kazan – dělá přivaděče 🙂 Kazan pořád dobře vidí a nos mu slouží bezchybně, ovšem se sluchem to už není tak valné, takže někdy je obtížné upoutat jeho pozornost, zvlášť když si zaběhne dál ode mne (klasicky když chodí kontrolovat sousedův sad a slípky). Nějaký čas jsem to považovala za selektivní hluchotu, ale minule jsem se přesvědčila, že to tak není.

Kazan v obilí

Přijela jsem s Berry ze stopování, a kde máme Kazana? Volám, pískám, pes nikde. Přitom přece musel slyšet auto, ne? U nás je větší provoz koček než aut, takže přeslechnout auto, navíc naše, by neměl. Nakonec ho – spícího pod terasou –  objevila Berry. Kazan si prostě dal dvacet a celý ten náš kravál zaspal. Takže příkaz „Berry, přiveď Kazana“ se stává aktuálním, byť výsledky jsou tak padesát na padesát.

Kazan se sice po Berryině upozornění koukne směrem ke mně (tady to účel splní), a potom však pečlivě zváží všechny okolnosti, podle kterých se rozhodne, zda poslechne či nikoliv (prevít jeden). Popravdě s posloucháním dospěl do oné nirvány starších psů, kteří mají pocit, že své si už odposlouchali, takže obvykle reagují už jen na krizové zaječení.

Myslím, že za těchto okolností chápete, proč mě Kazanovo provozování hry zvané „Baf na beránky“ potěšilo.  Znamená to, že toho starého pardála život stále baví a pokud má nějaké potíže, je s naší pomocí schopen je většinou ignorovat. Život se stárnoucím psem není vždy legrace, člověk se pořád něčeho obává a bodne ho u srdce při každém nejistém kroku, každém bolestném heknutí svého svěřence. Ale dokud to jde, tak je to pořád velké štěstí.