Tohle zastavení neplatí jenom o prázdninách a o špatné počasí je na Jižní Moravě v posledních letech nouze, ale vydejme se do Muzea. Do technického muzea v Brně.

Bez mučení se přiznám, že ač technicky založená žena (tatínek mi kupoval POUZE klučičí hračky), nikdy jsem nebyla v Brně v Technickém muzeu. Ještě nedávno sídlilo v prostorách bývalého kláštera v historické části Brna, ale posléze byly pro něj vybrány prostory po zaniklé továrně Tesla, v Králově Poli. Jedno červnové dopoledne jsme se tam s manželem vypravili.

Již při příchodu nás uvítaly pracovnice muzea a s úsměvem a milým slovem poskytly informace, které jsme potřebovali. Vůbec, přístup veškerého personálu je víc než vstřícný. Když si člověk představí, že většinu návštěvníků tvoří rozjívené tlupy školáků, je trpělivost muzejních dam a pánů neuvěřitelná.

Každá sekce je pod patronátem jednoho zaměstnance, který dodá vyčerpávající informace, pokud je někdo potřebuje. Expozice jsou vtipně rozmístěné, upravené prostory umožňují např. „zavěsit“ pod strop vrtulník s akrobatickým letadlem. Větší, proudová letadla jsou na venkovních přilehlých plochách. Vystavené věci a věcičky jsou přehledně popsány na cedulkách v češtině a angličtině.

Naše prohlídka muzea se nesla, alespoň pro mne, v mírně chaotickém duchu, který jsem si navodila já sama. Nadšeně jsem poskakovala od jedné vitríny ke druhé, juchala nad vystavenými exponáty. Leckteré jsem poznávala z dob mého dětství (ach jo, jak ten čas letí, když už jsou věci, které mne kdysi obklopovaly v muzeu), např. gramofony, televizory.

Můj muž poznával vystavenou autodílnu, kam jako malý kluk chodil se svým tátou na návštěvu k panu majiteli. Poznával auta, která kdysi jezdila po ulicích a komentoval vše slovy jako: „Tuhle luxusní Zetku vlastnil pan xy, řezník, který měl prodejnu u nás na ulici!“

Mne osobně NEJVÍC zaujala expozice nazvaná jako Ulička řemesel. V muzeu skutečně vyrostla ulice, představující drobná, městská řemesla z předválečného Brna, kde jsou krámek vedle krámku, malé dílničky s vybavením, zubařská ordinace, nebo oficina, koloniál, knihař, hodinář, módní salón. Nechybí ani městská hospoda nebo pavlačový dvorek.

My jsme nejvíc prohlíželi stará auta, plastové letecké modely, fotoaparáty, ale všimla jsem si dalších a dalších zajímavých expozic např. orchestriony (ty byly tu a tam i slyšet).

Poutavá byla i prohlídka Panorámy. Staré zařízení, jakási kruhová aréna, diváci sedí po jejím obvodu zvenčí a koukají do bikulárů, kde si prohlížejí fotografie. Fotky vznikaly už tehdy speciálními foťáky se dvěma objektivy, (řada je jich vystavená u Panorámy ve vitrínách), na skleněné desky. Prohlížením v bikulárech vznikl vlastně 3D efekt. Jak vidno, opět nic nového pod sluncem.

Když jsme byli my s manželem v muzeu, zrovna ten týden bylo na pořadu Norsko, panorama fotky z počátku 20. století. Příroda stále stejná, ale lidé, jejich pomůcky, lodě a oblečení, to už je dojemně historické. Témata se mění, v muzeu je vyvěšený program. Prohlíželi jsme si fotky zároveň s výpravou školáků a i děti „postižené“ současnou technikou, byly nadšené.

Shrnula jsem si tuhle návštěvu jednoduše. V Technickém muzeu v Brně jsem nebyla naposledy! Dvě hodiny poletování po prostorách, našlapaných technickou historií, nestačí!!!

Nafotila jsem množství fotek, jsou na přiloženém albu Rajčete. Je to opravdu jenom zlomek toho, co se v muzeu dá vidět. Snažila jsem se fotky popsat co nejvěrněji, aby byly přehledné a něco o exponátech vypověděly.

Fotky najdete zde http://dig.rajce.idnes.cz/Techmuseum (Pozn. red.: Fakt si je nenechte ujít! 🙂 )