V předchozím povídání jsem mlaskal nad blahodárným účinkem tepla z pekla. Vzhledem k některým reakcím bych si dovolil trochu zafušovat do řemesla chemikům, fyzikům a geologům; upozorňuji, že ani jeden z těchto oborů jsem nijak nestudoval, takže buďte shovívaví, pokud nebudu úplně přesný, ostatně přísně vědecky fundované povídání na toto téma by bylo dosti nestravitelné.

Takže: Bod A – voda

Voda je sloučenina, (vědecky kysličník vodný – hrůza, co?) dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Tyto dva plyny v uvedeném poměru vytvoří třaskavou směs, vysoce nebezpečnou, s rychlostí hoření přes 4 km/s a snadno zápalnou, pokud těmito dvěma plyny budete zkoušet naplnit pouťový balónek, čiňte tak ve tmě a mějte je hluboce podchlazeny, k explozi natlakovaného balónku postačí silnější expozice sluncem. Následkem výbuchu je vodní pára a vysoká teplota; vzniklá energie odpovídá energii, potřebné na to, abychom z vody např. elektrolýzou tyto dva plyny získali. Existují vynálezy, které rozbíjejí molekuly vody pomocí rezonance, do elektrolyzéru speciální konstrukce se nepřivádí hladký stejnosměrný proud, ale stejnosměrné impulzy, takže energie, potřebná k získání kyslíkovodíkové směsi je mnohem menší, než energie, získaná jejím spálením, ale tyto vynálezy zmizely i s jejich tvůrci; nikdo nestojí o to, aby auta jezdila na vodu. (Čím by se živili všichni, kteří s ropou a energiemi kšeftují a kdo a z čeho by platil různé daně, že?)

Samotná voda je zajímavá látka. Nejhustší je při teplotě  +4°C, čímž je dáno, že led se s klesající teplotou roztahuje a život ve vodě může přežít i silné mrazy. Destilovaná, nebo demineralizovaná voda je velmi silným rozpouštědlem, takže kromě kyslíku, který vodní organizmy potřebují k životu, dokáže rozpustit, v případě alkalických kovů velmi ,,čiperně“, (vzpomeňte, jak dovádí v kádince s vodou kousek draslíku), prakticky celou Mendělejevovu tabulku. Její deficit v živých organismech znamená zdravotní problémy a může vést i k smrti, pokud je dlouhodobý, nebo hluboký. Vysoké povrchové napětí hladiny se velmi líbí vodoměrkám, které po povrchu vody čiperně běhají a loví hmyz, který to neumí a tudíž, pokud do vody spadne, má smůlu.

Lze říci, že voda je na naší planetě dominantní chemikálií. Oceány pokrývají 2/3 povrchu, nezanedbatelné množství vody je v ledovcích a i pod nejvyprahlejšími místy planety se skrývají ohromná podzemní jezera, (u nás na Vysokomýtsku a Mělnicku, např.)

Bod B – Voda a planeta

Koloběh vody v přírodě vypadá přibližně tak, že z toho, co naprší, se třetina hned zase vypaří, třetina někam odteče a třetina se vsákne. A právě ta poslední třetina nás teď bude zajímat. Nikdo nikdy nedokáže přesně zmapovat všechny podzemní cesty, kterými vsáknutá voda putuje, kde se schovává a kdy a kde se ve vyvěračkách a pramenech dostane opět na povrch. V Českém krasu u Srbska jsou dvě vydatné vyvěračky; silnější Koda a Císařská rokle. Teprve nedávno a čistě náhodou se přišlo na to, že jde o vyústění několik kilometrů dlouhého jeskynního systému, který začíná někde u Tobolského vrchu a pravděpodobně je napojen na zatopené třetí patro Koněpruských jeskyň. Zkuste si vzít k ruce mapu, pospojovat Kodu, Císařskou rokli, Koněpruské jeskyně, včetně Měňanské a Nesvačilské vyvěračky a aspoň přibližně spočítat plochu takto ohraničeného území!

Voda, která proniká do podzemí, není nikdy úplně čistá; dešťové kapky pohlcují ze vzduchu kysličník uhličitý, takže na zem už nedopadne voda, ale slabá kyselina, kterou chuťově všichni známe; kyselinu uhličitou (H2CO3) obsahují všechny sycené nápoje. Pokud je půda kyselá, nic moc se neděje. Zato na vápencích si tato voda smlsne, výsledkem jsou krápníkové jeskyně a z vody, nasycené vápennými solemi je vynikající káva i čaj. (Ne nadarmo se říká, že pokud chcete dobré kafe, použijte k jeho uvaření ne vodu z kohoutku, ale stolní minerálku, nejlépe Mattonku). Vápník a hořčík jsou navíc velmi důležité biogenní prvky, jejich nedostatek v potravě a především ve vodě znamená dostatek práce pro zubaře a problémy s kostmi, zejména u dětí. Bylo by zajímavé zjistit nějakou studií, jak je to s kazivostí zubů v souvislosti s chemií vodních zdrojů, vodárny tzv. tvrdou vodu nemají rády, ale lidský organismus ano.

Bod C – voda a minerálka

Tvrdá voda sice minerály obsahuje, ale minerálka to ještě není. K tomu, aby se z obyčejné vody stala minerálka, je potřeba ještě to, čemu se lidově říká vřídelní plyn. Vřídelní plyn je ale u nás ,,úzký profil“. Většina území ČR leží na žulové desce, zvané český masiv, která je průměrně 30 – 40 km silná, což je pro průnik plynů z podložních vrstev nepřekonatelná překážka. Odlišná situace je na severu Čech, kde je tato deska slabší a narušená zlomy a na Moravě pod Beskydy a Karpaty, kde je rozhraní Českého masivu a Karpatské desky.

V oblasti, tvořené zhruba trojúhelníkem Mariánské lázně, Františkovy lázně (Soos), Karlovy vary jsou geologické podmínky takové, že žhavá láva je místy jen 5 – 6 km pod povrchem a četnými zlomy z ní uniká velké množství vulkanických plynů, zejména kysličník uhličitý a v poslední době i siřičitý a sirovodík, což není dobré a jemně to naznačuje, že není daleko doba, kdy ČR získá další turistickou atrakci a sice činnou sopku! (Pánbu s námi a zlý pryč). Bohužel, z pozorování německých geologů jak na našem území, tak v okolí Laacher see, (zkuste strejdu Googla), jednoznačně vyplývá, že podzemí je aktivní a láva se dere pomalu k povrchu.

Vulkanický plyn se v podzemí mísí se vsáklou vodou a rozpouští se v ní. U studených minerálek se tak děje v hloubce kolem 20 –  400 m, u teplých v hloubce 2 – 3 km. Voda se tím stane silně kyselou a s chutí rozpouští všechno, s čím přijde do styku. V okolí Salajny se dříve těžila železná ruda a její ložiska jsou rozeseta v celém okolí, místy (Dyleňský kras), jsou vápence, hadcové skály obsahují hořčík. Tím je dáno základní složení studených minerálek v celém Chebském trojúhelníku, poměr jednotlivých složek závisí na místě vývěru a množství rozpuštěných plynů.

Z podloží unikající plyn zároveň působí jako čerpadlo, které žene vodu na povrch, takže stačí málo, buď přírodní puklina, nebo poměrně mělký, (max od 200 m) vrt a hop a je tu ne lidoop, ale minerální pramen. Jen v katastru Mariánských lázní je jich, úředním odhadem, 42. Ne všechny jsou přístupné. Některé z důvodů rekonstrukce, např. momentálně kyselka v Jedlové, kde se dělá nové jímání, některé zanikly zvýšením odběru v jiných pramenech a některé se spotřebovávají výhradně pro lázeňské procedury. Trapný je případ Richardova pramene v Kynžvartu – vynikající kyselka byla uzavřena do výdejního automatu a odběr zpoplatněn, prý proto, že ,,byla zneužívána k podnikatelským účelům“, což je při provedení původního jímání a vydatnosti pramene naprosto směšný argument.

Bod D – studená a teplá

Na termální vody je území CŘ poměrně chudé. Vzato od západu je první, zato velmi populární pramen Karlovarské vřídlo. Je u nás nejteplejší a nejvydatnější a v Karlových varech jediný; všechny ostatní jsou jen jeho odbočky, tím, že vyvěrají jinde a termální voda protéká jinými cestami, mají různou teplotu a chemické složení. Voda, která z vřídla tryská, vzniká v hloubce přibližně dvou kilometrů, kde se na křížení dvou zlomů stékají podzemní toky s obrovské oblasti zejména Chebska a Slavkovského lesa, což víme díky průšvihům v dole Marie Majerová a vrtu u Nové vsi u Chebu. V obou případech došlo k intenzivnímu úniku vody, (u Nové vsi vytryskl přes 20 m vysoký gejzír) a následnému dočasnému zániku výše položených Karlovarských pramenů s plynem, který proniká z magmatického ložiska, zbylého po asi 11 km vysokém stratovulkánu, dnes známém jako Doupovské hory, z hloubky cca 20 km.

Na základě značkování bylo zjištěno, že voda, stříkající z vřídla je kolem 2 000 let stará, tj. voda, která dnes z vřídla tryská, spadla na zem ještě za života Ježíše Krista. Těžko se někdy podaří zmapovat, kudy tato voda putovala a co v podzemí všechno zažila. Velkým problémem, začínajícím v hloubce cca 50 m je to, že rozpuštěné plyny se následkem poklesu tlaku a teploty z vody uvolňují, voda tím sice zpění a nabude na objemu, takže s chutí pospíchá k povrchu, ale pokles tlaku a teploty znamená i pokles kyselosti a následné srážení vřídelní soli. Jde o materiál, který se usadí úplně na všem, velmi dobře drží a ucpává potrubí, které se musí neustále čistit a vyměňovat; hrozí totiž, že pokud by se výtok ucpal, prorazí si voda cestu jinudy, což už se dříve několikrát stalo a mělo to devastující následky.

Dalším místem, kde máme teplou vodu, jsou Teplice v Čechách. Místo leží v údolí mezi tlakem vyvrásněnými Krušnými horami a vulkanickým Českým středohořím. Zlomy, ze kterých vytékala láva, formující Středohoří, dodávají teplo a Krušné hory vodu. Bohužel je v okolí také uhlí a díky bezohledné těžbě dostaly vývěry termálních vod v Teplicích a zejména okolí, (Obří pramen v Lahošti), těžce na frak. Obří pramen dříve vyvěral samovolně na povrch a voda poháněla mlýn. Po průvalu do dolu poklesla hladina o 35 m a voda, i když stále vytéká, se musí čerpat. Vývěr je sice přístupný, ale k vodě se nedostanete, je slyšet jen hukot. Další termální prameny jsou v Brné u Ústí nad Labem a v Benešově nad Ploučnicí.