Víra, nebo, chcete-li, spiritualita, provází homo sapiens od jeho vzniku. Ponechme stranou onen „vznik“, který je stejně obestřen tajemstvím a který si každý vysvětluje podle toho, v co či koho věří, a věnujme se oné tajemné víře.

K naší škodě moje válečná generace vyrostla v době, kdy jediná oficiální víra byla v jasné zítřky a výdobytky socialismu. Každá jiná víra byla označena za pověru, nebo dokonce opiát lidstva, jak nás učil jakýsi hochštapler a masový vrah Uljanov, který si nechal říkat Lenin. Ostatně v té „nadšené“ době budování jasných zítřků byla i věda, jiná než ta oficiální a posvěcená „vožděm“, prohlášena za imperialistickou pavědu. Jako třeba genetika. Navíc, ten který se genetice věnoval křížením hrachorů v Augustiniánském klášteře Sv. Tomáše na Starém Brně, byl katolický mnich, a tak to tedy byl pověrčivý pavědec. Gregor Mendel jistě na toto běsnění spodiny společnosti shlížel se shovívavým a odpouštějícím úsměvem. Věděl své.

Nejdříve si však ujasníme pojem slova víra. Nevěřte tomu, kdo vám říká, že nevěří a je bezvěrec, agnostik, ateista a podobně. Není to pravda. Dotyčný VĚŘÍ, že v nic nevěří. Takže víru má. V co, nebo koho, či pomýlenou, to už je jiná otázka. Bez víry by člověk dlouho nepřežil, i když třeba věří v ideály fašismu, komunismu, nebo jiné hrůzné myšlence. Ostatně ona i ta myšlenka tak hrůzná sama o sobě není. Tu hrůzu z ní udělají ti, kteří se ji pokouší vyložit po svém a pak aplikovat či zneužít, jak se často a zpravidla děje. Takže co je jednomu vírou, je druhému pověrou. Komunistovi víra v křesťanského Boha, katolíkovi víra v Peruna či Dia. Takže když o někom někdo říká, že je pověrčivý jako starý Indián, tak mu vlastně lichotí. „Pověry“ Indiánů, nebo dokonce australských domorodců mají daleko delší tradici než kterékoliv monoteistické náboženství, které je zrovna nyní na světě vyznáváno. Provázejí svoje věrné po desítky tisíc let, oproti třem tisícům let co vznikl monotheismus.

Již v ranné lidské společnosti, na úsvitu druhu homo sapiens, se v tlupách vyskytovali jedinci, kteří pečovali o duševní a fyzické blaho tlupy. Kouzelníci, šamani, brujos a jejich ženské protějšky byli předchůdci knězů a veleknězů, kteří poskytovali společnosti podobné služby o několik desítek tisíc let později. A to všude na světě. Na každém kontinentu, mimo Antarktidy, kde se člověk nevyskytoval, vznikla různá náboženství, která podávala výklad odvěkých otázek lidstva. Odkud jsme přišli, jak vznikl život, jak vznikl vesmír, kdo jsme a kam jdeme. Nejsme povolaní určovat, zda to byl výklad správný či nesprávný. To bychom museli vědět o zákonech vesmíru, světa, života a všeho dění daleko více než doposud víme.

Pro mnohé překvapivě a pro zasvěcené zcela přirozeně se k tomuto názoru kloní většina světových špičkových vědců. Na oboru zde příliš nezáleží. Čím dále ve svém daném oboru v bádání dochází, tím více otázek, nebo záhad nacházejí. Zjišťují, jak je vše provázáno a propojeno se vším a kloní se k názoru, že vše vzniklo z jednoho počátku. Singularita se tak stává svatým grálem dnešní špičkové vědy. Ať už těch co bádají v mikro, nebo makro kosmu, či biologii. K nalezení, nebo poznání tohoto počátečního bodu či myšlenky, nebo energie, ze které vše počalo, snad nejsme povolaní. A tak se i špičkoví vědci sklánějí nad elegantním „inteligentním dezájnem“ všeho. Pokud se kdy někomu podaří Singularitu najít, tak věřím, že bude elegantní, jednoduchá a zcela zřejmá součást všeho. Podobně jako e=mc2 Alberta Einsteina, nebo pro věřící Bůh.

Takže ti, co bádají na špičce svého vědního oboru jen odhalují odvěké „pravdy boží“, nebo, chcete-li, přírodní zákony, které byly, jsou a budou bez závislosti na nás. Jde jen o to, zda nám kdy bude umožněno základní a počáteční zákon všeho nalézt, než jako druh vyhyneme. Každé zrození je počátkem smrti a každá smrt počátkem života.

Vědění a věda byla odjakživa spjata s náboženstvím a vírou. Ať to už bylo ve společnosti prvobytně pospolné, kde šamani byli i léčiteli a znali vlastnosti řady rostlin a jejich léčivé, povzbuzující či toxické účinky. Již od těch dob byla úspěšná léčba spjata s vírou. Podané lektvary léčily a víra uzdravovala. Je tomu tak doposud, i když moderní společnost té víře moc nedá, stále platí „víra tvá tě uzdravila“. Ano, lékař léčí, víra uzdravuje, ať si to chceme připustit, nebo ne.

Člověku byl dán do vínku rozum a svobodná vůle. A tak každá víra, či náboženství od počátku věků se vyvíjela, a z počáteční myšlenky se postupem doby rozvíjela, aby později degenerovala. Zpravidla díky výkladu těch co ji měli udržovat a chránit. Ať už to byla náboženství, kterým říkáme pohanská, polyteistická, nebo monoteistická. Po počátečním rozkvětu a kladném vlivu na společnost tato začala mít vlivy záporné, degradující. Podobně jako mnohé zaniklé civilizace.

Velmi zřetelně to například můžeme spatřit v Islámu. Tento ve své rané době přinesl rozkvět věd, umění a celé společnosti. Křesťanství tehdy upadalo v dobu „temna“, díky těm, vyšším v hierarchii církve. Těm, co ji měli chránit a udržovat. V této době nám Islám dává na příklad Ibn Sina, jehož vědecká pojednání z oboru lékařství byly používány na evropských lékařských fakultách jako učebnice až do poloviny sedmnáctého století, doby renesance. Tento Peršan, narozený u Buchary koncem prvního milénia, je nám více znám pod jménem Avicenna. Zanechal nám díla nejen z oboru lékařství, ale také filozofie, astronomie, matematiky, alchymie, geologie, psychologie, logiky, fyziky, islámské teologie a ovšem i poezie. Navazoval na díla a vědění starořeckých filozofů a vědců, jako třeba Hippokrata a o 500 let pozdějšího, počátkem našeho letopočtu v Římě žijícího Galena. Arabům a islámu vděčíme za „naše“ číslice a nulu, za architektonické skvosty jako Alhambra ve Španělsku a mnohé jiné.

Od této své „zlaté“ doby islám lidstvu s výše zmíněných oblastí již nic moc nepřinesl. Zaznamenal úpadek a současný islám, i když se po světě šíří jako oheň už nemá moc společného s tím tolerantním, lidstvu dávajícím podstatné hodnoty. A je to opět výkladem původní myšlenky těmi, co by ji měli chránit a uchovávat. Tak nevím, ale mám takový pocit, že islám je za křesťanstvím těch 600 let pozadu nejen svým vznikem, ale i tím jak se projevuje. Křesťanství před 600 léty se také šířilo ohněm a mečem, vědě také moc nepřálo. Spíš se pořádaly hony na čarodějnice. Zrovna tak, je současné křesťanství v mnoha církvích vzdáleno svým počátkům z doby Kristovy.

I když v současné době jsou monoteistické víry na světě dominantní, judaismus, křesťanství, islám, hinduismus a podobně, tak jejich vznik se všeobecně udává do osmnácté dynastie egyptských faraónů, tedy do let 1330 – 1320 před naším letopočtem. Prameny nám říkají, že tehdy poprvé byl polytheismus nahrazen monotheismem. Bohem jediným, Amunem -Sluncem.

Polytheismus byl však docela dobře zařízen, na všecko měli svého Boha a tomu, když měl moc práce, pomáhali podbozi. Stejné se vztahovalo na bohyně. Takže tehdejší nebe, krajina a hluboké lesy se bohy i bohyněmi jen hemžily. I prostý člověk s nimi byl v úzkém styku a denně s nimi rozmlouval a s nimi se radil. Ať už to byli bohové Olympští ve starém Řecku, či bohové Římští, kteří ovšem byli převzatí bohové řečtí, jen byli obdařeni jinými jmény. Vezměte si třeba nejvyššího řeckého boha Zea. V Římě se Zeus jmenoval Jupiter, nebo Joviš. A tento, mimo toho, že byl bůh ochrany Říma, komandoval ostatní bohy a bohyně. Jeho manželka Héra, v Římě Junóna ochraňovala rodinu. Ponoříme-li se ještě hlouběji do historie, tak stojí za povšimnutí, že jeden z hlavních bohů Slovanů byl Hromovládce a australských domorodců Namarrgon – Lightening man, něco jako Bleskonoš.

Víra je nedílnou součástí lidské osobnosti. A to i tehdy, když jedinec věří pouze jen sám v sebe, nebo ve věci hmatatelné, změřitelné, hmotné a povšechně reálné. Činí tak ke své vlastní škodě. Je tak ochuzen o důležitý aspekt lidského života, jako třeba celá řada nezměřitelných emocí, které s lidmi dovedou jaksepatří zamávat, jak všichni velmi dobře víme. Věcí a úkazů nehmatatelných, nezměřitelných a nehmotných je jistě více než těch, které nazýváme reálnými. Na příklad myšlenka. Jen velice obtížně a nepřesně změřitelná veličina. A to pouze v poslední době pomocí vyspělé technologie. A právě tuto se „primitivní“ civilizace naučily využívat a někdy i ovládat. Podobně jako my elektřinu, o jejíž podstatě dodnes moc nevíme. Moderní vědou dokázaný přenos myšlenek na dálku, mnohdy i několika tisíců kilometrů funguje. Navíc okamžitě, tedy možná rychleji než světlo. Něco jako gravitace. Jak, to nikdo neví. Ostatně některé malé děti a řada zvířat tuto schopnost mají. U většiny lidských jedinců s dospíváním postupně zaniká.

Další příklad, pro většinu moderní společnosti z říše bájí, jsou vědecky doložená zabití jedinců na dálku pouhou myšlenkou. Zavání to starou dobrou klatbou z pohádek, ale australští domorodci mají rituál, kterým mohou oponenta, nebo provinilce zabít i na velkou dálku. Nyní tuto dovednost praktikují jen velice výjimečně a zřídka, ale dříve to býval starý dobrý zvyk.

Tomuto se říká „bone pointing“ tedy ukázání kostí. Tento rituál může provést jen povolaná osoba mužského pohlaví. Složitý rituál musí být proveden bezchybně, jinak se žádoucí výsledek nedostaví. Jedinec, na kterého bylo kostí ukázáno, nemusí o tomto vědět a může být i několik tisíc kilometrů daleko. Začne však chřadnout, je ochablý, netečný, apatický, odmítá jídlo i vodu a do několika dnů umírá. A to i tehdy, když se mu dostane moderní nemocniční péče. Taková smrt je lékaři označována jako psychosomatická, zaviněná emociálním stresem. Tyto praktiky jsou doloženy i z jiných míst na zemi a tato smrt je označována jako „woodoo (vůdů) death“, něco jako smrt prokletím.

Ovšem pro moderního realistu to jsou jen povídačky pro staré báby. Avšak a pouze jen do té doby, dokud podobnou zkušeností sám neprojde a na vlastní kůži nezažije. Pak zjistí, že zde je něco, co nedovede vysvětlit, změřit, nahmatat. Asi tak jako zcela nedávno prokázaná, dříve vypočítaná a předpověděná jsoucnost bosonů, které v atomové rovině drží pohromadě hmotu. Podobně jako vesmírná tmavá hmota a energie, co vytváří charakter většiny nám známého vesmíru, která je však stávajícími technologiemi dosud nepolapitelná.