Já jsem tuhle dostala nádherně vynadáno! Cesta z ranní procházky nás vede kolem jednoho rodinného domku, kde není žádný plot, ale je tam pěkně upravená skalka a záhonek. No a na záhonku bylo nasypáno kočkám, které tudy zřejmě procházejí.
A jedna z nich využila nabídky, jenže ouha, viděla jí naše čubizna, česká strakatá slečna Bony, a hned vyrazila za ní. Sice od kočky dostala pár facek, ale pak kočku zahnala, ačkoliv jsem dostatečně čubě nadávala hajzlíků strakatejch, tak si taky posloužila kočičích granulí (bude jí zas blbě).
Pak se otevřelo okno, v okně se zjevila jakási blonďatá paní a pravila hlasem mocným: „Máte TO mít přivázaný!! Tady bydlej lidi!“ a okno se zabouchlo. Sice jsem čubiznu vykrákala za kůži na krku, ale celou cestu domů jsem se smála jako blázen…
To mně přivedlo na myšlenku: jak vlastně svému psu nadáváte? Potažmo kočce? Papouškovi? Já obvykle používám „hajzlíka strakatýho“, ale nejhorší pokárání je: „Seš hnussssnej vodpornej SSSakra peSSS. Fujpeseš! SAKRApeseš!!“
Pokud najdeme doma zbytky nějaké destruktivní činnosti, třeba pytlík od koláčů nebo tácek na zemi a drobky kolem, zvýšeným hlasem se tážeme: „CO to tady je? KDO to sežral? Víš o tom NĚCO?!“ Na ta slova čubizna nadskočí, dopadne do poloplíživého odchodného postoje a zmizí pod postelí.
Tak za čtvrt hodiny se z pod postele vynoří strakatý čumák s tázavým výrazem, a pokud se znovu zeptáme na osud zmizelé potraviny, ztratí se na další půlhoďku, dokud nás to nepřejde. Má to ovšem svůj negativní dopad – stačí důrazně vykřiknout slovo „NĚCO“ a čuba velmi, velmi znejistí.
U paní H. se retrívřici Lupě říká HnuSSSe HnuSSSnej! U paní L. se Barušce nadávalo do blbečků. Kouzelný je povel Nečum!, kdy sice pes může zůstat u stolu, ale nesmí loudit. Krásné zařvání: Vypadni vocáď, mercho, okamžitě vypadni z baráku!! Sežrala’s mi voběd, tak vypadni!!!
Za dveřmi bytu kamarádky A.M. se ozývalo láskyplné vyčítání: „Ale no tak, todlecto, no podívej, tohle přeci nemůžeš dělat, koukni, jak to teď vypadá… Ale di, to mi nedělej…“ Nejdřív jsem se polekala, že naruším nějakou manželko idylku, ale byly jsme smluvené a čas schůzky byl. Zazvonila jsem, a co byste řekli? No jistě, manžel doma nebyl, ta laskavá slova, to bylo vynadání psovi.
V rámci výzkumu o nadávání jsem oslovila kamarádku paní L.
– Jak nadáváš svýmu psovi?
– Britovi? No nenadávám! Leda snad… Britule-Bambule!!
– Chacha, to nemyslím… Vážně, kdy nadáváš? Když neposlechne?
– No nikdy mu nenadávám, já ho miluju… A von buď poslechne hned, nebo za chvilku anebo je to moje chyba. A taky stačí, když dělám, jakože ho nevidím anebo zvýším hlas.
– To fakt nenadáváš?
– Britovi nikdy.
– A jinak doma? Co třeba manželovi?
– Jo tak, manžel je O.K., to je něco jiného, manželovi, to jó…
Dobrý den. Prosím pěkně, mám dotaz, který asi nesouvisí s tématem. Nevíte někdo, proč pes – specielně jezevčík, zvrací výhradně na koberec či rohože, když má vedle k dispozici lino či dlažbu? Jak jsem četla články o jezevčících na těchto stránkách, je to asi běžné. Dokáže mi někdo objasnit, co jej k tomu vede? A zmýlila jsem se, když jsem psala, že to s tématem nesouvisí… Souvisí, a jak
Nejsem vlastněna jezevčíkem, ale tak nějak z logiky věci usuzuju, že na měkké savé povrchy se blinká, neb to necáká na pacičky 🙂 Nebo možná jezevčíci četli jedno z hlavních kočičích přikázání-Nebudeš nikdy zvraceti jinam, než na křeslo, koberec nebo do postele dvounožce. (cat)
Tak, tak, nejen jezevcici, nas kocour snad „to“ i v sobe drzi nez dobehne na jediny!!koberec v byte. Jeste by se chudak poblil na parkety nebo dlazbu, ale fuj (whew) . Nic s nim prosim nehne.
Milá Simono, snad Tě uklidní, že totéž dělá i moje kočka. Také máme jediný kobereček v celém bytě a trefí se vždy perfektně. Na druhou stranu občas váhá, jestli to nehodit do škvíty u dveří na verandu, která nejde vyčistit. Zkusila to dvakrát, ale pak se zase s velkou slávou vrátila ke koberci.
Ztěžovala jsem si sestře a ta mě utěšila, že také oni jsou vlastníci jediného koberce v bytě a jejich franzouzský buldoček, i kdyby se měl cestou ke kýženému místu udusit, nechodí zásadně jinam.
Začíná mi to vrtat hlavou!
Diky za osvetu. Uz jsem si myslela, ze jen ja mam zver tak zpovykanou, ze blije na nejdrazsim (= nejmekcim)koberci. Ale parni cistic obsluhovany Chetem to jisti.
Milá Simona,
my sm vo vlastníctve jazvečíkov už viac ako 20 rokov. Podotknem len jedno – buď rada, že jazvečík zvracia len na koberec. Náš nedávno zosnulý Maxík zvracal zásadne na gauč / posteľ a následne to „zahrabal“ dekou / prikrývkou / vankúšmi…
Jééé, to je krásný téma.A krásně napsaný.
Vzhledem k značné akčnosti naší smečky se u nás ozývá různé spílání často.
KDE JE TA ŠUNKA?? Profesore, neštvi mně, bylo jí 20 deka!!! Nadělám z tebe deset malejch mourovatejch, přetrhnu tě vejpůl, moučníku bláznivej mlsnej.
MISSYNO!Který prrrassse zasse vyhrabošilo kočkolit z kadibudky??,
LASSYNOOOOO, přerazim tě, KDo, krucifix, vyhrabal ZASE ponožky ze šuplíku??Já tě do tý zásuvky zavřu, vobludo tečkovaná vošklivá voprsklá.
No a u Bubíčka to bylo: Bubu!!Uhni! No uhni, kruci!! Zrovna musíš ležet uprostřed kuchyně. UHNI, povidám! Ne o tři centimetry…jak seš černej, tak seš blbej!!
Nejvyšším stupněm alarmu je CO TO ZASE JE?? , voláno hlasem nejhlasitějším zděšeným při nějaké zvláště vydatné katastrofě… Odpovědí mi bývá pozvnesené mžournutí očí pánů tvorstva, kteří z křesel a jiných trůnů sledují moje tanečky nad ohlodaným balvanem masa, kaprem, taženým přes celý byt, myší, částečně rozpitvanou uprostřed chalupní kuchyně a tak.
Jak strašně by byl život bez nich chudý, nudný, nebarvitý.
čtu si všechny komentáře a universální povel k…a používám, nejčastěji při výcviku s Terrynkem, kupodivu funguje 100% vždy a na vše 🙂
jinak taky velice nenadávám, Nastěnce sroko vůbec, ona je hodná poslušná, semtam vrkne na čindu nebo Frogiho a jelikož ví, že je to špatně tak stačí jen „tož““
Terrymu říkám, že je jelito a tydýtko a jediné co mě napadá je to: NEŘVI DEBILE když zbytečně vříská
Frogimu nejčastěji: jak jsi starý tak jsi blbý
ale jinak je všechny miluju (h)
Milá Zdeno od Bony,to jsme si dnes pošmákli a rozšířili obzory. Díky za krásné téma. A to ještě není konec dne.
Je slunovrat a tak vylezou různé bytosti a budou tančit na lukách a i paloucích a to i v dešti. Odcházím za chvíli k rybníku,to tetelivé dnešní vedro pomalu končí.
Prostě krásné povídání dnešní a krásný večer a noc. Těšme se !
(sun) (rain) (sun) (bat) (*) (h)
Trefná a úderná nadávka z úst pravé dámy, užitá občas a se šarmem, není žádný vulgarismus. (chuckle) (rofl)
Jo, je Slunovrat (fňuk, Slunce začíná pomau odcházet za devatero hor), ale také je Mezinárodní den trpaslíků – tak ať žijou trpaslíci! (y) (f) (chuckle)
Jakejch trpaslíků? Těch z BettyMcD nebo opravdickejch od Sněhurky?
Milá Vave, tak to máme my menší taky svátek. (f) (sun) Tak všechno nejlepčí a těm dvoumetrovým se zřejmou anorexií by taky měli udělat svátek aby měli alespoň jednou v roce nárok na dortík. (^)
P.S. Právě jsem dopekla jahodový piškótek. Ale je zdravý, samé ovoce.
Tvou stopětku budu čísta až na noc. Aspoň budu mít krásné sny. Díky!
Zavřete oči, odcházím… (chuckle) (wave)
Tak, vrátila jsem se od rybníku, Ája se vyvlékla z obojku a rozhodla se , že nepůjde domů. Jak jsem tak pojedla těch jahod zalitých smetanou, já jsem domů už musela a to nutně.
Použila jsem všechny nadávky ,na které jsem si ze dneška vzpomněla. Pak se mi podařilo obojek nasadit ale jak tak v té tmě není vidět, měla ho za krkem a půlku v mordě , jak udidlo, taky se chovala jak kůň. Jsem na odpadnutí a nemluvím s tou ….. všechno co bylo užito v předchozí v příspěvcích. (devil) (wave)
Milí Zvířetníci, zítra odjíždím na dovolenou, budu pryč do příštího víkendu, poštu nejspíš otevřu až v neděli večer. Zvířetník je hotový až do příští soboty včetně. Pokud by bylo nějaké sos, obracejte se prosím na Andyho.
Přeju vám krásný týden, čekají vás moc hezké články 🙂
Vobludo z moře vytažená, ropucho – tohle všechno dokáže jeho veličet¨nstvo Garp (zlatý retrívr) – nejmoudřejší člen naší smečky lidsko-kočko psí zvládnout, protože je uznávaným amilovaným vůdcem. Ale kde jsem přišla k tomu nejhoršímu, co nikdo nepřevzal do repertoáru – hydro protistátní, to nedovedu pochopit. Fakt je, že pak už ví, že je zle. Zdravím a moc se bavím Baba v úctě
Jo, tak obluda z moře vytažená u nás taky někdy přebývá, jen ve trochu rozvitější verzi – obludo z moře vytažená, málo hezká skoro vůbec… 😀
doplňuji u psa je spěnka to pod těmi klouby
u toho koně je napsáno „kost spěnková“ – tak je to teda kost nebo co? dolej píšeš – „spěnka je pod zánártními a zápěstními klouby“ … jsem úplně blbá, ale moc si to asi pořád neumím představit
Googlík pomůže http://www.chovatel.info/clanek/25/kosterni-soustava.html
no u koně je spěnka pod spěnkovými klouby (koukni na tu anatomii koně), tak pak spěnka u psa je to co je pod zápěstními a zánartními klouby. Tedy já to tak vidím, rvát se o to nebudu 😛 .
Skvělé téma! U nás se také nesou hlavně malebná slova rrrRRRrrr obsahující a dnes jsem je provětrala snad všechna :). Ovšem nikoli na zvířectvo, ale na dcerstvo.
Často se u nás mihnou zástupy prodejných slečen. Tedy alespoň lingvisticky. Nevím proč, ale tatínek v nejvyšším amoku vždy pronesl hrobovým hlasem: „Ku*ev sedm.“ To tedy já nejsem takový troškař.
Taky s námi občas bydlí „idolisko nečisté“ a „prase jedno neposlušné“, pokud si zvířátko něčím z venku vylepší domácí stravu.
Když mě nedávno naše štěně doběla vyšťavilo bohorovnou neposlušností, dozvědělo se širé okolí (A jak se to tím podvečerním vzduchem pěkně neslo!), že máme pámelník nepravý a koště zdrclé, hadrabábu čipovanou a jestli okamžitě nepřijde zpátky i s tím vodítkem, tak bude večer hot dog a do toho rohlíku ji donesu v zubech. Štěníka ta představa tak zaujala, že si šokovaně sedl na prdelku, naklonil hlavičku na stranu a hluboce se zamyslel nad naznačeným scénářem, takže mohl být odchycen. AKorát hoši s balonem, za kterými štěně původně běželo, na mě koukali poněkud nejistě…
Ku… sedum? Jenom? To náš děda zvolával-Ku..v deset, doma žádná! A pak do něčeho kop nebo bouch
přesně! Mě se táta taky zdá zbytečně umírněný, to já tuhle měla „ku**v dvě pr***e“, ale to už jsem byla opravdu téměř nepříčetná 🙂
Zkorigovala jsem slovník od té doby, co je Penny nahluchlá. Byl barvitý a nepublikovatelný, plný Pé a Er a Há (ty hajzle hnusnej, prasáku zatracená atd.) Teď používáme většinou: „KDO to tady udělal?!! KDO si myslíš, že seš??? CO si to sakra dovoluješ???“ – většinou když mi sežere chleba k večeři. Taky funguje: „Já ti jednu střelím, ale takovou!“ No a když má echt kvalitní den, stylem „tady není slyšet“, nastoupí: „Tam zas není slyšet, co??? Zas tě má na vodítku ten Němec, co? No ty máš teda den!“ – a většinou jdu pro ni a položím jí ruku na hřbet, protože v takový dny zapomíná, kde jsem, a ztrácí se na deseti metrech čtverečních: „Tady někde byla moje člověka. Kam jenom šla moje člověka? *panika*“
Jo, když je někdo regulérně nahluchlej a má tak trochu šedej zákal a k tomu ještě dostane svůj den, to je lebeda. 😀
Ale potom mi ťape vedle nohy a musím jí říkat, aby neblbla, že má fakt volno, že se má jít vyčurat, „to si fakt myslíš, že tu na tebe mám věčnost, pse jeden pitomej? Musím valit makat na granule, chápeš? Já vím, že jsou hnusný, ale co, je to žrádlo a hotovo. Tak nedělej ciráty s chozením u nohy, neblbni, dělej, čůrej…“
Ahoj Io,
a ještě na Tebe prásknu skvělý logický povel: „Kde mám nohu? Kde všude mám nohu?“ (rofl) To když jsme šly z Verenčení, potřebovaly jsme opravdu jít, začal ohňostroj a Penny začala zmatkovat. Ale zvládly jste to sqěle, nevím o pejskovi, který by takhle poslouchal na slovo.
(rofl) A tos ještě neslyšela varianty: „U nohy! U MOJÍ nohy!“ (původně se řadila k nejbližší noze kohokoli ze skupiny „našich“ lidí) a: „Která noha je moje noha?“ (nejenom na cizí nohy, ale i na mou pravou nohu, to zjevně není moje, a.k.a. moje psí noha). (rofl)
Chválu vyřídím!
Nojo, foton musel být od malinka ovladatelnej, jinak bysme byly obě mrtvý. Při tom, co spolu provádíme. 🙂
Těším se na vás, holky, budu pořádně potřebovat dobít baterky na srazu. Mám toho fakt dost a ještě není konec. Podrbej za mě fotonku (inlove) .
Jé holky tady vás mám obě (clap) Ta tučňáččí veršovánka po doplnění od JJ fakt stála za to .Sem se tlemila (rofl) (rofl) (rofl) až ze mě (whew)
A potěšily jste mě, že někdo taky používá povel „Kde mám nohu??? Nóó´kdééé? Jsem takhle velela a za mnou se ozvalo „Já vidím dvě. Vy máte ještě ňákou jinou?“ Pán byl vtipnej (call)
Díky,
večer po práci fakt blbnu na kvadrát.
A mmch, aby to bylo k tématu: to nejsprostější, co na kluky používám, je „Aleši!“ „Tomáši!“. Doprovozeno patřičným tónem. Jak jim neříkám zdrobnělinou, vědí, že je zle a mají si to začít žehlit. Ale že to umí, lumpíci (h) .
P.S. potvora či obluda mořská musí být za ocas z moře vytažená. Jinak to nemá šťávu.
Vážení, je to sice trošilinku od tématu, ale učili jste někdo někdy plavat labradora? Mluvím, vlastně píšu vážně, šestiletá labradorka Beky Procházková v životě neplavala, no a protože v 36 stupňovém vedru na procházky chodit nelze, vzali jsme psice do auta a odjeli k rybníku.Gina, starý matador, vlezla do vody i s obojkem a šla si zaplavat.Beky vstoupila do vody po spěnky a zírala na nás, kam jí to mizíme.Pak se odhodlala, vlezla do hloubky a začala plavat nastojato, neboli mlátit předníma tlapama do vody, zalykat se vodou, v očích děs běs. Ve snaze pomoct jí položit se na vodu jsem utržila několik krvavých šrámů od jejích drápů na zádech, jeden obzvláště odporný na předloktí a stehně.Nicméně jaksi doplavala na ostrůvek uprostřed rybníku, a odmítala zpět. Nakone ji MLP přesvědčil, aby to zkusila, přičemž utržil nádherné drápance na hrudníku, takže když vylezl z vody, vypadal jako sadomaso. Napotřetí už Beky vlezla do vody sama a celkem slušně uplavala asi 50 metrů, když se předtím pokusila utopit Ginu, neboť jí vlezla na hloubce na záda. Při návratu k autu jsem zjistila, že na psicích a mých šortkách jsou působivé červené fleky, protože natržené předloktí začalo slušně krvácet a krev kapala a kapala.Sice psicím ta červená ladila s obojky,ale obě musely znovu do vody a umejt se. Já ofačovala ruku kapesníkem a jeli jsme domů, všichni plni zážitků. Skutečnost, že se Beky ještě před svými plaveckými experimenty vyválela v dobře uleželé rybě, jsme už brali jako věc naprosto banální. No, a vztah k tomuto článku ? Obávám se, že námi používané výrazy se nedají publikovat. (envy)
Nojo, žádnej učenej do vody nespadˇ nebo jak to vyjádřit, chichi! I labradorce to bude chvíli trvat, ne?
Naše čubizna vodu MILOVALA od mala, pokud v ní mohla stát po bříško. Případně hrabat v nádobě a všechny postříkat. Jakmile to začalo trochu stoupat, bylo to podezřelé. Teprve v roce se nějak rozplavala, tedy nějak přišla na to, že se neutopí a začala si plavat jak vydra – když jdeme k rybníku, vleze do vody (dáma do vody neskáče) a udělá si tiše a nenápadně několik koleček. Jen čumák kouká z vody a vzadu se dělá vír, jak kormidluje POD VODOU ocáskem.
To prostě časem přijde samo,pokud nemá k vodě odpor.
Argo se učil plavat na strakatých vycházkách, řekla bych že i Bony za to může. Ze začátku plavával jak sekyra. Zadek hluboko ve vodě, navrch vyjevená hlava a plácání packama před sebou. Teď je pan plavec. Ne, že by to vyhledával a ideální je vody do lehce nad pupek, ale umí to. Když jsme k vodě vzali celou trojku, byla to sranda veliká, Dan ani Šmudla to nedaj, plavání značí držet pesa pod břichem a hlídat si odstup od drápů. Poočku sledovat okolo plovoucího záchranáře Arga by nás nezdrápal on.
Arinka je na tom podobně, jako odrostlé štěně plavala ve všem, jakmile ji voda sahala k bříšku, takže i v hlubších kalužích. Teď kaluže vynechává, ale řeky a rybníky miluje. Ano, vstup do vody musí být pozvolný a pak plave rychle a elegantně. Takhle se snažila plavat i v rozvodněné řece, naštěstí se proud stočil ke břehu a dáma důstojně vyšla na břeh a dělala, že neslyší můj řev a nadávky (ty potvoro strakatá apod.)
OT -Asteris nenachazím tvůj mejl, písla bys mi na radanova vprostředtečka seznamovou? Potřebovala bych se Tě na něco zeptat, díky
Tak si myslím, že vy už díky tomu, co pro tuhle Bekynku děláte, musíte chodit dveřmi naštorc, aby se vám tam ta svatozář vešla (chuckle)
Barunka takto plavala, Šarikova máma….ale když měla tu dětskou plovací desku..tak se jí držela tlapama a nebyla tak panikářská….ale nejraději byla,když na mělčině lehla do vody a bez plavání…si hověla
Učila jsem plavat Penny, což je sice menší pes než labrador, ale třeba když budou dva plavčíci na jednoho psa, půjde to i s labroušem.
Problém stejnej. Plavala nastojato, předníma si házela vodu do uší, vykulený oči, voda nepřítel největší, děs a na tachometru deset.
Plavčík já vzal do ruky tenisák (Penny je aportovací magor), tento držel těsně před psím čenichem, aby pes zapomněl na to, že dole není hlína, ale děsivá voda. Druhou rukou jsem přizvedla Penynino bříško, aby přední tlapy zajely do vody a zadek vyplul na hladinu. U toho jsem opakovala povel „Necákej“.
Fáze č. 1: „jsem ve vodě, hrůza, jsem ve vodě, hrůza, nic neslyším, hrůza, jé balonek, ale jsem ve vodě, nic neslyším, jé balonek, jaktože slyším?“ (To zrovna zajel zadek pod vodu.) Plavčík já pustil psí břicho, přední pracky vyletěly nad hladinu, zadek spadl ke dnu a da capo al fine.
Fáze č. 2: „kde máš tu ruku, honem mě zvedni, já nevím jak na to, jé balonek, honem mě zved… slyším! Balonek!“ (Uplavala dva metry sama a zrádný zadek zapadl pod hladinu.) „kde máš tu ruku, honem mě… cožeee? Necákej? Jé, slyším!“
Fáze č. 3: (asi tak po roce) Rozběh, skok do vody za balonkem. „Voda! Zrada, tady je vo… co??? Necákej??? Fakt jako necákej??? (pokusné zvednutí zadku na hladinu samotným psem) Jo!!! Baloneeeeeeeek!“
Netvrdím, že tu vodu miluje, ale už se aspoň netopí. 🙂
Plavčík já přeje hodně trpělivosti.
Io, ano, takhle nějak probíhá hodina plavání u psů (chuckle) . Vývorná učební technika!!!
Kamarádka měla dva zlaté labradory ze stehného chovu. Starší Arana, ta mohla proplavat celý den, chodila plavat i v zimě, tam kde nebyl led. Mladší Don, si vždy omočil jenom ty spěnky. Protože kamarádka už je starší paní, Dona plavat neučila, neb nechtěla vypadat, jako po rvačce (nějak podobně jako vy s Oldou (chuckle) ).
Je to individuální. Naše kníračky samy od sebe nechtěly plavat žádná. Bessynku jsem učila plavat, Erisku také a Klérku nakonec také. Plavaly stejným způsobem jako Beky „na stojáka“.
Když jsme se letos vracely z Podmitrova, tak se v jednom rybníčku na Vysočině ten den naučila plavat Waiki (y) . Opustila techniku na stojáka a pěkně se položila na hladinu. Plavala s kamarádem zlatým retrívrem, asi to odkoukala od něj 🙂 . Tahali se o klacky a při té příležitosti si vybrousila plavecký styl.
Ginina mamina Ejša, byla vodní maniak.Milovala vodu, plavala sqěle a naučila to i svoji dceru Ginu.Gina plave naproso neslyšně a velmi rychle, navzdory svým 11 letům, a připadá mi, že čím je starší, tím té vodě dává přednost před během po souši, prostě celá já. 😀
co jsou to ty spěnky???? :O
strejda google prozradil, že je mají koně a že bývají prošlápnuté, ale CO to je, jsem se nedozvěděla – ani v obrázcích 🙁
u koně http://h-o-r-s.blog.cz/1012/anatomie-kone
u psa http://www.volny.cz/martinam/anatomie.htm 8 a 16 zánártní nebo zápěstní kloub
Bedo spěnka je pod zánártními a zápěstními klouby
viz tady http://www.volny.cz/martinam/anatomie.htm
snad to projde
Mia na mně řve maumíí a mrááá,Čita když něco moc chce a já nenaene dát, skočí na opěradlo gauče a párkrát něžně zatne drápky do čalounění. Daník , to je zpěvák, je to takový psí božský Kája, když loudí nebo jdu pomalu ven, to jsou trylky v mol, uááá,uááá, vauuvaváá (dog) . Ája II. nás bije oháňkou nebo práská do ksichtu tlapou, když ji něco řeknu, vypadá velmi udiveně s nakrabaceným čelem.
Já řvu na všechny, že je zmatlu do čverečku, to že budou vidět, kočkám slibuju to družstvo,honbu za zajícem komentuju výhrůžkou o oběšení svojí osoby a na fujtably dělám hlasitě, týýýý, ty, týýý,ty,týýýíííí, to už vzteky koktám a nemůžu si vzpomnět co bych tak použila za výraz. Taky vyhrožuju útulkem a tam, že pozná.. (dog)
Jj, ještě proč to družstvo? Je tam hovězí dobytek, spoustu volné slámy, teplo,mléko, myši a divoké kočky se tam stahují jak do kantýny. V zimě a v létě, když se zabíjí krůty, je masových odřezků fůru a kočky sedí před mordovacím domkem jak v kině, v několika řadách a čekají na zbytky. (cat) (cat)
Celý den sem průběžně chodím, abych si odpočinula od nudného psaní a obrovsky se bavím. Článek i diskuze jsou to pravé na blbou náladu a vlhké, studené počasí.
Tady je něco pro ty, kdož jsou v majetku kočičím:
https://fbcdn-sphotos-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash3/581063_457707804241102_556526735_n.jpg
Geniální (rofl)
No to je ale úžasný téma! Zrovna včera jsem v práci na Glumíka zařvala hlasem strašlivým – ,,vypadni odtamtud, pologramotná polovopice!“ a jedna návštěvnice koukala velmi vyděšeně, než pochopila, že to nebylo na ni 😀 No a Uragán byl po nedávném velmi intenzívním projevu radosti pod sedlem osloven ,,ty ku..o špatná“, což velmi potěšilo mé pubertální dítko…
Lucko, to jsem ráda, že tě vidím! převyprávěla jsem doma historku s během v lese, jak se pán zaradoval, že i nadále může holdovat alkoholu, když vidí opravdu opici. MLP povídal, že jsi mohla komentovat slovy: můžete jen polovičku chlastu, protože tohle je poloopice 🙂 a dotázek: myslííííš, že bychom vás všechny mohli v červenci někdy přijet navštívit do miniZOO, teda na tvoje pracoviště? moc bychom se chtěli seznámit s lemuříčkem 🙂
Psum se nadavat nema, nebot pes je nejlepsi pritel cloveka.
Tenhle nazor zastaval i pan Beranek, co kazdy vecer se zastavi u Kance na jedno toceny u pultu. Ma knirace, ten vzdy obehne celou hospodu a nez panicek dopije pivo tak da stamgastum pac.
Nekdy si da Beranek jeste druhy pivo. Pejsek, kdyz nas vsechny pozdravil, si sedne k jeho noze a oddane panicka sleduje, jak mu chutna pivo. Beranek ho podrbe za usima a hovori k nemu laskave.
Tuhle ale prisel, psa mel na voditku, nesmel nas ani pozdravit.
Proc ho k nam nepustite pane Beranek? Ptal jsem se ho cestou na hajzlik. Beranek si vztekle utrel penu od piva pod nosem.
Protoze tady neco chytnul a ja nevim od koho.
Vcera jsem se v noci, jak jsem nemohl spat dival na zaznam ze snemovny. Betlik se tival se mnou.Nikdy ho to moc nezajimalo. Ale najednou koukam jak blbej, mluvi tam Grebenicek, Betlik vrti ocasem, vesele postekava a jeste chce snad abych se pripojil. Okriknul jsem ho, ale marne,
Nakonec sel a toho Grebenicka na vobrazovce vobliznul.
Tak je to WWW, dovypravel pan Beranek, utrel si novou penu pod nosem a skubnul voditkem. Necum blbe a de se domu ty dobytku totalitni !
Na ja na. Že by zanedbaná výchova pane Beránku? Teď je na přísnost pozdě. To by se Betlík mohl zatvrdit. To je třeba vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Á nebo včas přepínat. 😉
Hihi. (y) (beer) A vyšetřil pan Beránek, od koho se pejsek nakazil? Nebo se snad jednalo jen o dočasné pominutí psích smyslů? (chuckle)
O.T Xerxová-zrovna jsem přijela z LBC a tak dvě zatáčky pod Ještědem jsem narazila na asi dogu? Evidentně samotná, hnědá žíhaná, vyhublá, kulhala a nedala se přemluvit, že ji nesežeru a prchla do lesa. Na pronásledování v lese nevybavená, stejně bych nemohla moc daleko-v autě mrňata. Byla ode mě tak na 10 metrů, obojek jsem neviděla. Nevíš o někom, komu by mohla chybět?
Žluté a žíhané doginy mají v Kryštofáku (chovka z Údolí sv. Kryštofa) – ale rozhodně ne vychrtlé a kulhavé a toulavé. Jinak netuším, kdo by tam měl mít dogu… Ale spousta kříženců molosů je žíhaných – a bohužel hodně jich má ne příliš zodpovědné páníky… I v útulku je dost „skordog“ a „skorobullů“…
Dík za snahu (inlove)
JÓ omyl v osobě – to se mi přihodilo, když byla naše Bony ještě pitomá dorostenka, pár týdnů přes rok. (rofl)
Kráčela jsem s ní od Strahovského kláštera k rozhledně na Petřín a proti nám šli dva dobře oblečení pánové středního věku, oba světlé kalhoty, bílé košile, drahé kravaty… Čubinku zaujali, tak se na ně vyřítila a já řvala:
– NESKÁKAT! ZPĚT! NESKÁKAT!
Pánové setřepali dorostenku z těch světlých kalhot a jeden pravil vyčítavě:
MADAM! To jste opravdu neměli v úmyslu!
Půvabné téma, Zdeno – a koukám, že díky dalším diskutujícím si i já obohatím slovník. I když popravdě řečeno, moc to neupotřebím, já totiž kočkourům skoro nenadávám. Pokud ale ano, pak je to opravdu vážně a já pod tíhou okamžiku objevuji ve své slovní zásobě výrazivo zcela netušené.
Naposledy se tak stalo docela nedávno, když mi šedivec Cedrik skočil z výše peřiňáku na poměrně čerstvou pooperační jizvu. Hlasem, kterým bych uřvala i největší sál v Pakulu, pravila jsem: Ty šedivej bastarde zku…nej a pokračovala jsem v podobném duchu, dokud mi nedošlo, že mám otevřené okno do ulice. Teď jen doufám, že nešel kolem nikdo ze sousedů a já se tak časem nedovím, že se s Terroušem rozvádíme… 😀
Jinak terrosmečka přeje všem krásné dny.
A sluší se připodotknout, že zvláště začátek proslovu byl vůči Cedrikovi hanebný – je to kočkour s rodokmenem jak kníže… 😀
Panejo, tak jestli jizva vydržela zátěžový test Cedrikem (jednotka jeden Cedrik, kolik že kilo a z jaké výšky?), tak to už muselo být dobrý (y) Možná usoudil, že už jsi v podstatě zdravá, kočky na to mají čmuch. Ale lituju Tě i tak, mně stačí jeden ranní Bílomour na zcela zarostlé a dobře polstrované břicho.
😀 Zátěžová jednotka jeden Cedrik = 4 kg kočkoura z výšky 1 metru, Liko. Jizva vydržela, ale boooolelo to. Proto jsem byla za sprosťáka… 😀
Jizvy se mají masírovat, to Cedrik dobře ví! A rehabilitace bolí vždycky (rofl) Doufám, že se daří stále lépe, máváme usedlíkům U Cedru (wave)
Nadávat psovi je někdy zrádné. 😉
Byli jsme na běžkách, jen tak na polích za městem. Stopa nebyla nijak upravovaná, tak jsme tam tehdy vzali naše dalmatiny. Většinou se potloukali po poli, občas šli stopou. Míjeli jsme (samozřejmě v protisměru, tak rychlí nejsme) jinou skupinu běžkařů. vedenou pánem. I zavelela jsem psovi „uhni, no tak uhni, ty vole…“ V tu chvíli jsem spatřila pohled toho pána. Byl udivený a velmi, velmi vyčítavý. Snažila jsem se přidat k oslovení adjektiva jako „chlupatej, skvrnitej…“ Ale stejně jsem to nevylepšila. Ten pohled vidím do dnes….
EvoŽ., někdy se prostě člověk nezavděčí. Zažila jsem podobnou situaci s berňákem Barnym a ačkoliv jsem ho nazvala hovadem chlupatým, dodnes si nejsem jistá, že to pán, pílící právě v protisměru, nevztáhl na sebe… 😀
Tak se jdu udat.
U nás jsou kategorie nadávek dvě: neopravdové a opravdové.
Mezi neopravdové patří například moje oblíbené „Seš Jemen“ /vzniklo nechtěně v rychlosti, kdy se mi pospojovala slova jelito a dement 😀 :D/, taky se Hošikus občas dozví, že je jelito tupý či dutohlávek obecný.
Když se mi namotá do cesty a já s přes něj přerazím, to už se dozví, že je kretén.
No a pak máme ty opravdové, kdy vlastně ale pes není de-facto oslovován jinak než velmi důrazně jeho jménem, aby si uvědomil, že je na něj hovořeno. Ovšem jméno za sebou vleče ještě nějaký ten přípodotek ve formě ostrého slova kteréžo jest nositelem drrrrrnčivého eRRR. Kupříkladu se dá použít do věty sestra od slova zadel, která právě moc pěkně drnčí. Také jedno z označeních lehké děvy jest velmi funkční. A pochopitelně poměrně neškodné slovo SSSssakrrrrrrra či Herrrgot, kterážto se používají hlavně v civilizaci.
Jak se nadává papouškům – to by mě mohl prásknout Kostižer, ale to bych opravdu velmi, velmi nerada 😀 😀 😀
No – on už něco práskl. Určitě mu nadáváš „Jseš hruštička!“ a pak se divíš, že ti takové eklhaftné nadávky vrací (chuckle)
no naštěstí neprásknul to nejhorší. To teď vykládál z koruny smrku, kde se na půl dne usalašil a pak se přestěhoval na břízu, Naštěstí to vykládal jen sejkorám a brabcům 😀
Označení lehké děvy považujeme za UZP (univerzální zesilovač povelu). Dá se použít jak jako návěstí (před povelem), tak jako zesílení účinku (za povelem). Funguje. Známá vykládala oc pěknou historku. Byla u ní kamarádka tuším z Belgie. Měla psa, se kterým cvičila. Znal povely v němčině a francouzštině, české neznal. Nejlépe ovšem reagoval napovel kurrrr… (wasntme)
jo jo jo, kurrrr je velmi, velmi, převelice funkční věc 😀
Sice to není zvířecí, ale některé hlášky mého táty jsou nezapomenutelné. Nejvíce nadával v autě a taková „Banda hrbatejch psů“ vůči pomalým motoristům je podle mě naprosto originální. Stejně tak jako jeho litování, že nemá opancéřované auto, aby ty ostatní „psy chcíplé“ sejmul ze silnice. Vymyslel ještě jeden zlepšovák – na silnici by byl mechanismus, který by příliš pomalé auto katapultoval do příkopu a zase se včas vrátil, aby další auto mohlo projet. Musím ale říci, že nikdy nebyl agresivní řidič. On si holt jen musel ulevit. No, časem jsme sice nezpomalili, ale ti ostatní najednou začali být mnohem rychlejší než my. Snad je lepší neslyšet, co ve svých autech říkají.
A k našim kočičkám – to snad nadávat ani neumím. Já řeknu Amálce: „Ty, ty, ty, tohle nemůžeš drápat, princezničko moje.“ A Amálka se jen pobaveně podívá a zatne drápy ještě hlouběji.
Tak to vezmu popořádku, protože toho je víc.
Jidášek – klasika je „kocoure blbej“,o level výš „prase tlustý, malátný“ a když ho chci urazit a znejistět mu útulnej domov: „máš pěknej kožíšek vole, takovej hustej…“
Moscha – „Mošeno, přerazím tě vejpůl“, někdy taky „podívej se na sebe Nádhero“, nejčastějc ale stejně říkám „Mošenko, kterejpak debil to rozkousal co, nemáš k tomu co říct, co?“
Máša – Mášeno zmiz! Bělochu blbej očkovanej ( je celá bílá, tak asi proto, ale ona je ve skutečnosti taková plachá princezna a nadává se ji hrozně obtížně).
Samík – tady je to složitější, to by vydalo na samostatnej článek. Nejčastějc ten ubohej kocourek slyší slova „Kreténe, cos to zase proved“. Zdrhá do šatny za police pokaždé když slyší láskyplné „Samíííšku, depá si?“ To ví jasně, že se přišlo na tu sežranou šunku…kuře…hovězí, mohla bych vypsat celý řeznictví. Můj muž ho pak oslovuje Vole to ses zase vypnul k výkonu… ( popravdě si myslím, že si moje kočky myslí, že jedinej Debil v domácnosti jsem já osobně).
Ano, když tak o tom dumám, je to poněkud zvláštní. Když jsem za volantem, servítky si neberu a myslím, že ve vypjatých okasmžicích i dlaždič by se červenal. Když takhle na 50m silnice (včera) zažiju tři dopravní nehody, jedno neúmyslné zabití a dva kolisty v protisměru, řvu jak protržená něco o kolistech zas….nejch a pr…e lítaj jak rachejtle.
Na druhou stranu ovšem, když mám říct psovi „uhni“ mám určité společenské zábrany a zásadně začínám „kdybys dovolil“…
😀
(chuckle) Za volantem jsme na tom obě stejně – kdysi soused Ivan s námi jezdil na chalupu a vždycky si moc lebedil, jak si zase obohatí slovník!
A když chci, aby mi Melda nelezl na polštářek, tak ho o to slušně požádám, místo toho, abych ho odsunula násilím. To se přece nedělá!
Kdysi dávno bráníc MLP za volnatem v obohacování slovníku našeho potomka, nestačila jsem pak odpovídat na otázky typu: Proč táta říká všem pánům z jiných auťáků meloune ????
Kdysi jsme měla mému muži za zlé, že v autě nadává. Onehdy jsme ho vezla na jakousi oslavu. Jeli jsme klikatou dědinou po uzoučké silnici mezi domky a dodávka přede mnou najednou zastavila v zatáčce a řidič se začal zabývat kdečím. Odjet rozhodně nemínil. Zařvala jsem něco o jistých tělesných pochodech, které by u dotyčného měly následovat, a s vroucí modlitbičkou (to asi jediné mohlo pomoct, vidět do té zatáčky nebylo a ani nemohlo, dobře si to místo chlapec vybral) jsem ho objela a soptila dál. Pak jsme koukla na Mušketýra a ten se děsně culil. Že prý netušil, že umím tak hezky nadávat 🙂
Já jsem v autě tak slušná (angel) … ono, co před dětmi řekneš, vrátí se ti, před dvojčaty 2x. Navíc, když řídím, napřed řeším a pak mám čas nadávat.
Stejně to teď řeší můj tatínek. Tuhle nám jeden b…orec udělal před auto myšku a ještě před námi přibrzdil. Táta se nadechl jako za mlada, pak si uvědomil, že vzadu sedí kluci, a vypustil jen „bbbbbbbbbb“. A zezadu se ozvalo „To je ale blbec, že, dědečku.“ Kde to mladej nabral, když jsme všichni tak slušní … (rofl)
P.S. Druhý synek reagoval: „Cos to udělal, ty bláznový?“ Tak tady bych věděla, kde to vzal …
Už se těším, co na sebe ostatní prozradí!!! U nás se taky jen zvyšuje hlas a případně se halasí: Pocem, ty dračenice-mračenice nebo Já tě vidím Dagu Bedmene anebo No, počkej až přijde páneček (nebo panička), ten ti naglobe (chuckle) No a naši babi, ta na veškeré psí prohřešky říká: Já už ale fakt začnu střílet – no a říká to už, co má paměť sahá, což je skoro šedesát let….
Bertík – starej vole, blboune, pse, od jisté doby taky „trivole“ a když moc zlobí, tak i „tetravole“ (chuckle)
Ravenka – psice, psino, kozo, prasisko, dobytku jeden bílej, mrchožroute… A kdysi za Ravenkou, nesoucí v tlamě zdechlinu, běhal páneček a s naprosto vážným výrazem ve tváři po ní křičel „ty hnusná bestie!!!“ (rofl)
Na kočky spíš využívám zvýšený hlas, i když oslovení někdy taky změním:
Kalíšek – Kalichu!, Hanička – Hanice opice, Pepi – Pepiťáku, Pepiňáku, Papiňáku
Hromadný název pro celý zvěřinec pak bývá: příšery, obludy, potvory… 🙂
HA!!! pod pejsky se to hodí!!! 🙂 (inlove)
OT – Velká kočka mi poslala ještě nějaké další fotky „motýlků“
http://meda-beda.rajce.idnes.cz/Chiki_a_papillonci
Jej, to je krásné téma!!! 😀 A vůbec mě nepřekvapuje, že se tu objevují pouze nadávky milé, vypovídající o lásce ke zviřátku i když provedlo něco moc fuj.
U nás se taky nenadává, spíš se mohutně zvyšuje hlas, když se přijde domů a najde se třeba vyrabovaný odpadkový koš. Takové to KDO TO UDĚLAL zcela jistě všechny tři psy přibije k zemi, retrívřice mrskají ocasem a tváří se, že v životě v kuchyni nebyly, koš nikdy neviděly, a jezevčík přikrčen odchází do pokoje a vrčí.
Máme jedno speciální slovo, používané u psů už 30 let, a to IŽU. Používá se při odehnání, přerušení nežádoucí činnosti a tak. Původu prý maďarského, nevím, asi něco jako ërëmü 😀
A míváte TO přivázaný? Když tam bydlej lidi? (chuckle)
U nás se nadává různě. Také používáme povel „NEČUM“.
Běžně se u nás nadádá: čúzo, debile ztřeštenej, mrcho nemravná, čokle zprasenej, seš poděs praštěnej, případně ječím, okamžitě se vrať, bréco voprsklá, to je MOJE bota! já si na ní lpím! Po hlášce „padej, vopice!“ se mi dostalo přednášky, že vopice vypadá poněkud jinak a pokud mám problém s rozlišením mezi psem a opicí, nechť se podívám do odborné literatury, neb toto rozlišení zvládá i batole. Abych vzápětí zaslechla na Rózinu adresu „ty krááááávo blbá, uhni!“
Někdy se snažím zarazit lumpárnu v zárodku vyštěknutím „ani na to nemysli, příšero! vopovaž se!“ Někdy se mi to povede, někdy ne, ale téměř vždy se po mně alespoň ohlédne, což mi přidává cenné desetinky vteřiny na reakci.
Tak toto je milá téma… Maxíček bol veľmi poslušný, na neho sme nadávky nepoužívali. Ale zato ja som s obľubou používala výraz „TO“ vo chvíľach, keď sa naparfémoval niečim obzvlášť nechutným. „Mami, vezmi si TO, niečo si s TÝM urob, je TO tvoj pes.“
Náš nový pidipes Brix, ktorý včera dosiahol vek 10 týždňov, si prezývku TO odo mňa vyslúžil už za tých pár dní, čo ho máme. Napríklad včera, keď som ho súšala prvý raz navliecť do tráčikov. Pes sa krútil ako červík, skoro sa zaviazal na uzlík, po 20 minútach som to vzdala. Pes schmatol tráčiky a hrdo pochodoval po byte. „Mama, ulov si TO, je TO tvoje a ukradlo TO traky.“ Ale aj tak je neskutočne zlatý (inlove)
Jej Katko – gratuluju k novému TO! 🙂
Katko (inlove) , blahopřeju k pidipsovi (y) (hug) (opět jazvečík?) – a bude portrétek? Prosím! (nod)
A ještě otázka – traky, to jsou kšírky?
traky jsou šle, neboli kšandy – v daném kontextu u pejska ano, kšírky (nod) 😉
P.S. taky chci portrét!!!
Prvý pidiportrét pidipsa už v pondelok šiel k Dede, takže by mal (predpokladám) vyjsť každým dňom 🙂 A áno, pidipes je opäť jazvečík, červený dlhosrsťák, a traky = kšírky. Inak keď sme pri prekladoch z čestiny do slovenčiny a naopak, neviete mi niekto preložiť slovo „vilný“? Nedávno som sa s ním stretla v knihe a celkom ma prekvapilo, málokedy nájdem české slovo, ktorému nerozumiem (smirk)
A Katko, napovědělo by něco jiné české slovo podobného významu, a sice „chlípný“ ?? 😉 Za mých mladých let moje kámošky na intru říkávaly jednomu klukovi „vilný Staník“, protože se v pondělí dvořil jedné, v úterý druhé a ve středu dalším několika….. 😀
Super, ďakujem, slovo „chlípny“ máme aj v slovenčine, takže už som doma 🙂
Nojo, tráky jsou kšíry i na výspě Hanáckého Slovácka … anebo taky cípy na noši (noša = plachta na nošení trávy či sena, ale naše stařenky ji využívaly jako batoh, cíp = pruh látky, přišitý k rohům plachty, kterým se ta plachta zavazovala – neplést si s ostravským „cip“ ) (chuckle)
Tráky jsou taky šráky (možná kombinace se šlemi?)
Kdož jste citlivého žaludku – a při svačině, nečtěte (puke)
Většinou děcka mívala „sopel jak šráky“ – to byl takový ten hutný, co se posmrknutím vtáhl až do krku (chuckle)
Jo jo, tomu se říkalo tahat kostelníka do věže (chuckle)
Ano, i u nás jsou šráky kšandy nebo kšíry. Ovšem též se používá v jiném smyslu: „co to je za šrák?!“ myšleno krám.
Tak této věci se u nás říká travnica 🙂
Tož ba, aj trávnica, aj plachta – noša je už vlastně výsledný tvar, který nabere pojmutím věci do trávnice či plachty vložených (taky je u nás pořekadlo „Nese se jak noša hub“ – jako že ide důležitě jak pan starosta Puchýř)
Ano ano, travnicu jako plachtu babička taky měla. A travnica se říkalo taky lesním jahodám – těm vysokým solitérům na pasekách, které měly hodně velké plody. Jinak se jim říkalo i kožuchy.
Liko – a z kterého kouta Moravských zemí vlastně jsi? To samí u nás!
Ygo, rodem Slezačka, ale obojí prarodiče od začátku do konce Hanáci jak noha 🙂
No a já jsem z Vysočiny a u nás se plachtě na trávu říkalo „trávnice“ a lesním jahodám na vysokéms stonku jakbysmet (chuckle)
No a já jsem z Vysočiny a u nás se plachtě na trávu říkalo „trávnice“ a lesním jahodám na vysokém stonku jakbysmet (chuckle)
Cip je možná pražsky, ostravsky zásadně cYp!!! (rofl)
a pri potoku šijú raki ráno traky večer fraky 😀 snad jsem ta i/y ve slovenčině posadila správně 😀
Cip-cip-cibulenka… Takhle jsem to jako malá v duchu viděla, když jsem si notovala. A dumala jsem, co ta/ten cip je…
Mé nadávky: fenka Čita – ty čúzo jedna, debile
korela Ptačinka – udělám s tebe jednohubku ty slepice jedna
Opak mazlení: čubinko moje, podrbu za ouškem,no vidíš,dej mi pusinku
Ptačina :pocem ať ti podhladím hlavičku v určitém tónu pronesené – a přiletí a drží a točí hlavičku snad o 360°
Milada
PS a u včel je to těžké – tam si vždy za moji chybu včelky vyberou své a opačně, když nedělám chyby ani si mne nevšimnou
Pro ptáčky ještě mohu doporučit: Neřvi, nebo z tebe udělám pípanátky! Případně pípanou! 😀
Na ptáka se asi nedá řvát „opovaž se pípnout!“…? (think)
Dá, ale je ti to plat prtné (nod)
přesně tak, zvlášť na některé (devil) (devil)
Jejej, to se mi to pěkně trefilo do nálady, zrovna jsem si tady tak krásně nadávala 🙂 Ten náš (cat) hovád nekulturní, blb bílej, hnus fialovej, čunča hnusnej, trubka ušatej a zmutek (jako zmutovanej zmetek ) se nějak vlámal do tašky a rozerval pytlík a sežral kukuřicový křupky a co nesežral, tak romrvil a pak hodil blitku na světlej koberec ( což o to, už su zvyklá a vím, čím zlikvidovat flek ) , ale nablito v tašce (devil) ? To mi ale trochu zvedlo můj pekelně nízký tlak tak jsem si zahulákala s chutí. Špinavý prachy jsem už vyprala, na tašku taky řada dojde
chudák malej bílej se Ti stará o tlak a tys na něj tááák přísná
a jak že sečistěj špinavý prachy Týno?
Jo a gratuluju k úspěšnému študování při mamčování (rose1) .
Špinavý prachy? To se musí hlavně opatrně (wait)
A protože už jsou suchý a lehce přežehlený, odjíždím ulovit nějakou potravu pro tu pažravou skupinu stejných ksichtů (wave)
Týno – s těma prachama, znečištěnýma, posléze vyčištěnýma a dokonce vyžehlenýma bych se moc nechlubila – tudle sem dávala zana článek, že peňáze, které se ušmudlají ne běžným způsobem (a pogrcání kocourem není tam běžné (shake) ) banka zabaví BEZ NÁHRADY ;( (whew)
Taky jsem si na to vzpomněla a uvažovala. Vypadaly ale po proceduře náhodou normálně, v obchodě je vzal pán ochotně a my neuhynem bídně hlady
šikovný holky, pamatujou si (clap) !
Jééé hovád nekulturní!!! Ten je u nás taky na seznamu 😀
Včera večer jsme usedli na lavičku před domem – dva lidé a kocour Bobeš.Po chvíli Bobeš zjistil, že přímo před ním na silnici je něco zajímavého, a šel na průzkumnou výpravu (byla to žába). Za nějaký čas jsem slyšela přijíždět auto, i vyzvala jsem Bobíska k návratu slovy „Blboune, pocem, jede auto.“, přičemž použitý výraz se často objevuje i ve formě „kynutý knedlíku“.
Pro holky štěkavé nemám konkrétní nadávky, oslovení se používá ve škále od „kočičko psí“ až po „megero“, důležitá je intonace. Jen Stela, jejímž velkým koníčkem je vytí, si vysloužila oslovení „siréno“ a „ochechule“. A kluci psí jsou i nadále čumpelíci.
Jé, Mari, my u nás taky už léta používáme coby mazlící výraz „košiško psí“ a občas se tomu někteří nepsí lidi docela diví (chuckle)
anooooto jsem říkávala našemu Akimkovi, že je kočička psí 😀 mezi ostatními vlastníky šicek to bylo naprosto jasné, ostatním se občas muselo vysvětlit, že to je „lví pes“ a teda vlastně kočička, že ano.
Nadávám barvitě, občas nepublikovatelně. Některé, jako „tak pojď, ty mrcho stará“ jsou jen láskyplné obraty. Zda jsem vytočená se nepozná ani tak podle slovníku, jako podle tónu hlasu. Temperament našich děvčat musím (výjimečně) krotit hlasem model Zupák 1.1 (asi 2x jsem použila Zupák 1.2, Zupák 2.1 mě stojí na pár dní hlas a použila jsem ho jen jedinkrát, když se pitomý pes rozběhl směrem k silnici = ohrožení života).
Jenže když jde člověk sám se třemi velkými černými psy, tak je prostě musí mít velmi dobře ovladatelné. A občas musí venčit jen jeden, protože prostě dva si čas nenajdou.
Jo a poslední dobou je učím přivolání na píšťalku. Působí to lépe než řev (občané neprchají do úkrytu) a funguje už stejně. Jen to chce 100% důslednost.
Píšťalka je výborná věc a nedám na ni dopustit.
Většinou ráno venčím obě holky (ať si chudinka dcerunka přispí (chuckle) ), ale tuhle se ke mně přidala i ona. Jelikož neví, že Brůča je poránu taková vláčná (narozdíl od ostatních denních či nočních hodin), tak na ni hvízdla na pusu jemným dívčím dechem a divila se, že pesa nehne ni uchem. „To musíš pořádně zapískat!“ „Tak hvízdni … jo, tak to jsem nevěděla, že ráno pískáš odjezd vlaku!“
Ha – ano, některé věci jsou nepublikovatelné 😀 :D, jsem ráda, že s nimi nejsem osamocena :D. Píšťalka je super věc, jedu jí už od Hošičkova věku štěněcího, páč právě zdatně supluje mocný hlas. k
Měla bych nad píšťalkou zauvažovat, protože když ochraptím, tak si na venčení musím brát s sebou nějaké dítě- tedy náhradní hlasivky (Zařvi na tu Borůnu, ať neleze do té bažantnice…)
u nás nadáváme Honáskovi – ty čuně jedno proužkovaný.
Když znečiští rohy v bytě.
Když je v kuchyni s odpuštěním nablito, tak říkám jednu prupovídku :
“ Kdo tady šel, kdo tady zvracel. To Vladimír Iljič se ze schůze vracel ? “
Jinak si občas povzdychnu : “ To jsem si nasadila vši do kožichu „. Míníc tím naše košišky.
Míša
P.S. Samo, že je miluju
dodatek: občas dostanu vynadáno od nich já, když pomalu doluju míček z pod nábytku(pesanová) a nebo fofrem neservíruju (kočka) :-)11
náš Honás také dokáže vynadat od plic, když má pocit, že ho zanedbáváme s jídlem.
Upřeně vám hledí do očí a řve a řve.
Míša
„Máte TO mít přivázaný“ 😀 😀 😀 to mě teda pobavilo 😀 Jinak chlupáčkům nenadávám, nezlobí totiž 🙂
Chichi, to je ale téma, Zdeni! (inlove)
Zrovna včera jsem na Anku řvala z kopečku že je mrcha mršná, páč se opakovaně vyvalovala v hromadě větví vytahaných z vody, mezi kterými zahnívá už několik dnů nebohé ptáče. Za mrchou následoval dobytek, čuně a potvora smradlavá, ale bez valného efektu. (whew)
Naopak oslovení děvka mizerná je v zásadě láskyplné a mazlivé. (blush)
Přeji všem krásný den. (h)
Vave děvka mizerná nemá chybu.
bože, já tady nadskočila!!!!! :O
eeeee, nechybí v té věte čárka????? (blush)
do hlavy néééééééééééééééééééééééééééé….
To záleží…..
Moje babička, oslovovala svou vnučku něžně „pocem, ty moje děvko malá“ a rozhodně tím nemyslela, že by se holčička cca pětiletá měla v budoucnu živit jako … „příživnice“. V tom regionu se tím míní, že je to mazaná potvora, co vymýšlí rošťárny.
Bedo!!!!!!!!!!!!!! 😀 😀 😀 😀 strašlivý!! 😀
Bedo, uděluji Ti řád třaskavého skvorejše (rofl)
V me prazske rodine osloveni devka mizerna bylo v podstate laskyplne. Teta Helenka takto casto hovorila ke mne a me sestrenici. A hvezdicky ji zarily z oka pri tom. Ale, pak prisel synovec Mates a musely jsme se vic hlidat. Ale stalo se jednou, ze prisla nejaka navsteva, dve zensky a ne zrovna nejblizsi rodina, a dvoulety hovorny Matysek je vital v predsini se slovy: devky moje, to jsem tak rad, ze vas vidim… (rofl)
Ke mně… jsi hluchá?… co to je za hnusnou škaredou pes?… ty čuně, v čem se to válíš?… ty čunče prasítkový…
Víc toho asi nepoužívám, případná veřejnost je i tak nad těmi gramatickými konstrukcemi v šoku, takže pak už radši rychle mizíme…. 🙂
Pokud jsem si mohla všimnout, tak Evelín řve velmi hlasitě a urputně „EEEEEEEEEEEEEE“, když si třeba vařím kafe a otálím s konzervičkou. Jinak mi ani moc nenadává…
😀
ach ano, Rputi – konečně někdo pojal toto téma SPRÁVNĚ!!! (chuckle) (inlove) :* (h)
Já taky Betě moc nenadávám… Zvěř ani cyklisty nehoní, ke psům se nežene, lidí si nevšímá (tedy pokud nejdou kolem JEJÍHO plotu). Nekrade doma nic a nic neničí. Loudí – ale jen u mě, protože ví, že jí nechám „poslední sousto“.
Jako nesouhlas používám důrazné ALŽBĚTO !! V případě nouze nejvyšší – vypadne ze mě “ TY KRÁÁÁÁVO (rofl) „
:D:D:D:D NEBESKÁ, ešče bys mohla dodat nebeská – v případu nouze nejvyšší.
Náš pes je POTVOR, on je totiž samec. Vzniklo to podle pana Wericha, jak v jedné forbíně vykládal: „Pane, já byl moucha … mouch, já byl samec, já byl vždycky samec.“
No tak pojď zlatíčko. …Argo!….Ty mrcho slyšíš mě?To Ti musím furt nadávat? Sem pojď. Na ty lidi neřvi. To jsou KAMARÁDI.Já Tě dneska vopravdu zmlátím. Samý litánije, DVOJITÝ, se Šmudlou bleděmodrý, S Danem ne ten je chůďa skoro porád na laně. A není-li jsem na něj miloučká aby došel, zvednu hlas, zvolní krok, nakračuje jak na chůdách. Pořád VINEN troubítko.