Prší. Už druhý den. Psice jsem ráno vyslala ven s Kačkou, protože pořád sedím a klovu do počítače. Přišly jen mírně zmoklé, ovšem bláto ze všech tří opadávalo. Kačka je vzala do koupelny, postupně osprchovala a vyslala ven.
Rozradostněně dolítly za mnou a nadšeně otiskly na džíny mokré tlapky. Trochu se vytřely o pelech a rozběhly se po chodbě na kolečko chodba-kuchyň-obývák: „Hele, já jsem ještě mokráááá…. mokrááá… nechytííííš… nechytíííš,“ dokud nakonec neodpadly na pelech. Kočka spící na psacím stole úhledně jako dáma se protáhla a naznačila: „Já bych asi šla ven.“
Poslušně jsem vstala a šla jí otevřít na terasu. Maceška usedla do otevřených dveří, kterými jemně poprchalo do kuchyně, a s ocáskem ovinutým kolem pacek meditovala: „Já bych asi šla… teda prší tam, že… no ale asi jo,“ a vykráčela ven rovnou do kaluže, kde znechuceně otřepala packy a radši to vzala po zídce. Šla jsem pracovat.
Až jsem došla do kuchyně pro hrnek kafe, seděla za dveřmi viditelně naštvaná kočka. Pootevřela jsem, madam vklouzla dovnitř a začala ječet: „Mňááá, ty mě tam klidně pustíš, vždyť tam děsně prší, aspoň ty máš mít rozum, když ho nemám já,“ a s hudráním si nechala vytřít kožich na zádech.
Psice si doběhly zkontrolovat, co se děje, Maceška si srkla trochu mlíka (na usmířenou za mou nezodpovědnost) a odkráčela. Než strakatice stihly zkontrolovat, jestli zbylá kapka mlíka není jedovatá, obsadila jim jeden pelech v pracovně. Borůvka si šéfovsky zabrala druhý a Světlušce nezbylo nic. Šťouchla packou do Macešky: „Hele, aspoň na kousek.“ Kočka pootevřela jedno oko a blahosklonně uhnula packami. Pelech je velký, vejdou se při troše snahy obě.
Odpoledne jsem postrkovala obě psice ke dveřím: „Běžte se vyčurat. Ne, Borůvko, fakt tam už neprší.“ Obě vyšly váhavým krokem ven, dokud nezjistily, že naší zahradou prochází sousedovic černý panter Mikeš. S řevem po něm vyletěly, Mikeš zrychlil a spokojeně se na ječící feny šklebil z vršku jejich terasy. Pak ho to přestalo bavit a zmizel.
„Zmizel,“ zoufaly si psice, „je blbej!“ „Není blbej,“ zastala jsem se pantera, „je to potměšilec potměšilá, to jo, ale hlavně není hluchej! A vyčurejte se a plavte domů!“
Borůvka poodešla, vykonala žádané a s povzdechem trpitelky se loudala domů. Světluše měla spoustu starostí na zahradě, která kvůli terénním úpravám připomíná tankodrom a je tudíž samé bahno. Pustila jsem Borůvku domů, houkla na pubertální mládež, ať pak pustí Světluši, a šla dál psát.
Po nějaké době vletěl do pracovny Světluše, za kterou zůstávala řada blátivých stop. Teď byla s řevem řada na mně. Zasněná mládež se podivila vzniklé situaci, ale nakonec s hadrem prošla celé přízemí, protože Světluška byla snad všude. A to má pršet i zítra…
Nejen zejtra, celejch 40 dnů, nebyl včera Medard?
S Penušou máme speciální povel: jseš bahno! Stejně to občas nestihnu, a tak mám krásný tlapkový vzory. Na gatích. Na sukni. Na bundě. Kdo má co proti tlapkovým vzorům? Tlapkový vzory jsou sexy. 😛
Přímý útok bahna na obytný prostor se nekoná z důvodů existence chodby, výtahu a chodby. Ale možná že se v blízký budoucnosti konat bude, pokud mi vyjde jeden šílený plán…
Jo, bláteníci (dog) (dog) 😀 . Ti se u nás vyskytují taky, procházejí dveřmi tiše a nenápadně a zanechávají zcela zřetelné stopy.
Fotky k článku jsou nádherné, jsou to zlatíčka!
No a konečně vím, co je Donald za kachnu – Indický běžec! Vypadá, jak když se máma spustila s tučňákem a fakt běhá, rychle a nadšeně. Tyhle kachny se chovají zejména jako perfektní sběrači těch hnusných hnědých slimáků, které jinak nikdo nechce. Takže pokud někdo máte zahradu a bojujete se slimáky, Donald by se třeba hodil 😛
Milí moji
tak jsem zpátky z Brnení Verencení. Bylo to bezvadné, i kdyz se nekterí nemohli dostavit, ale vzpomínaly jsme fest. Verenka je bájecná a tímto jí dekuju, ze mezi nás zavítala.
P.s. Prsí – zacalo pokapkávat uz v Brne cestou na vlak, ale v Breclavi jsme vstoupily prímo do prutrze mracen.
P.s.s. Verenko – tak uz ti pripíjím ohnivým cerveným, které se vloni zrodilo na Hradistku – teda není to Vrbecké, ale Bilovské je taky dobré. At zijeme az do smrti – cincin.
P.s.s.s. fotky jsou, ale budou az v pondelí – káblíka nemaje, musím je stáhnout z firemního pocítace. Tak se teste, jsme tam vsecky.
Milá YGO, Alex, Verenko, Pitrýsku, Kocourovo, Stellinko, Ioaninno a Peggy, děkuji za milé přivítání v řadách moravských sester :o).
P.S.: Io a Penny, děkuji za báječný a bezpečný doprovod.
P.P.S: Io, připomínám: okna počkají, dej se do díla (flex) . A tak dlouho budu prudit, až to napíšeš (inlove) (chuckle) .
Jen pruď, už na tebe myslím (a čistím skeny mandal, abych je mohla vystavit a pořád ještě jásám, že se Verence tolik líbily). Ale už mám představu, do jakýho rámce to kecání zasadit. 🙂
PS: drcená svíčka hoří! Taví si kousky a krásně je požírá knotem, jak má.
Milá Io,
znám se, ke každému úkolu potřebuji dlouhý bič a malý dvůr 😛 , tak to zkouším aplikovat i na jiné (inlove) .
Je prima, že to promýšlíš, moc se těším na výsledek (dance) .
Je super, že svíčka hoří. Tu domácí tavbu železa, co jsem o ní včera povídala, doporučuji nezkoušet (rofl) .
Podrbej za mě Pennušku.
Nebude ti při aplikaci dlouhýho biče na dvorečku plivátku zvíci koupelny překážet bičiště?
Když bude dvoreček větší, většinou uhnu… 😀
Dobře děláš! Pracuju za dvou okolností: 1. baví mě to, 2. nemůžu jinak. Takže dík, dík a ještě jednou dík!
Penušu drbu. 🙂 (dog)
Děkuji vám že jste na mne tak hodné a že vzpomínáte se mnou. Tahle babča vám byla tak šťastná že se mohla chvilku cítit jako by jí bylo dvacet tři let (i když to bohužel nemělo vliv na bolest, uvidíme co udělá v pondělí pan doktor). Tady jsem nikdy nic nebyla a v Čechách se na mne zapomnělo. Sejde z očí, sejde z mysli. A pak ona sláva – polní tráva. Je to tak.
Já jsem měla to divadlo moc ráda, dávalo mi svobodu. Mohla jsem prožívat to co mi skutečnost nedovolovala. Studovat jsem kvůli režimu nemohla. Nikdy se nedozvím jakou profesí jsem se mohla zabývat nebýt zákazů a omezení. A pak mi divadlo spadlo do klína a hle, to co jsem nesměla v životě, to jsem mohla na jevišti. Zastříhávali mi křídla ale nepovedlo se jim to. Byl to však jenom začátek něčeho většího a když se mi dveře otevřely dokořán musela jsem odejít. Asi to tak mělo být. Nevím ale co mi to stálé odříkání se něčeho přineslo. Třeba se to ani nikdy nedozvím.
Krásný weekend vám všem přeji!!! (sun) (f) (f) (f)
A my s Garykem ještě vyběhneme do deště.
Dobrou noc! (wave) (yawn) |-)
Teda Velká kočko, ty jsi byla vážně KOČKA! A ještě v takové krásné pohádce. Nevím, jestli to odříkání přineslo tobě něco dobrého, ale určitě jsi minimálně touhle pohádkou potěšila spoustu dětí i dospělých a to tě může hodně hřát u srdíčka! (h)
Držím palce, ať pan doktor pomůže (y)
Velká Kocko – nikdy na tebe nezapomeneme. Nejen proto, ze jsi byla krásná herecka, ale hlavne proto, ze te máme rádi – ted a tady a takovou, jaká jsi nyní. A kazdá tvá vzpomínka je jedinecná, stejne jako tvuj zivot. Vís, na svete jsou lidi, pro které jsi dulezitá (h)
Matyldo, miluju tvoje obrázky od žabek. (inlove) (sun)
Volný nonstop přístup psích miláčků do zahrady a zpět bývá pro sloužící většinou náročný. A 2 naši dovedové si lebedili v technice důsledného zahrabávání a vyhrabávání věcí v záhonech.
http://nelina36.rajce.idnes.cz/Pendlovani_psu
Milá sharko, jsi tu někde? Dozvěděla jsem se ve zprávách České televize že se hraje Sen noci svatojánské venku v Kunětické hoře u Pardubic.
Já hrála Hermii v prvním angažmá v Jihočeském divadle. Hráli jsme v zámecké zahradě v Českém Krumlově a to před první formou otáčivého hlediště. To ještě nebylo hlediště kovové a motorové ale bylo dřevěné a roztáčené silou mladých vojínů, kteří tam byli asi nahnáni. Zřejmě nebyli zcela proti. No jo dnes už jsou to taky strejdové, jestlipak si některý z nich na to vzpomíná? Ta točna při pohybu překrásně skřípěla jako kdyby si prozpěvovala. My herci jsme se dost naběhali kolem dokola orosenou trávou. Bylo to podstatně jiné než hrát mezi čtyřmi stěnami, hlavně tam venku nebyl žádný strop a naše hlasy se vydávaly k nebesům a z radosti nad získaným prostorem a po získané svobodě se nemínily vracet. 😉 Nevím jestli diváci vůbec něco slyšeli. :O
Taky mě tam v parku fotografoval jako Hermii u jedné sochy andělíčka vyhlášený fotograf a já vám zapomněla jeho jméno. Ta krásná fotografie byla pak v časopise s trochou povídání o mně. Ještě jej mám schovaný. Nebo měla jsem než jsme odcestovali sem a ztratili svou minulost.
To musel být rok 1960. Ani nevím jak to nakonec dopadlo a jestli je později vybudované kovové monstrum dál v zámeckém parku. Pamatuji se že byly diskuse o tom otáčivé jeviště zrušit. To dřevěné prapůvodní maličké tam ovšem pasovalo to by nikdo nezatracoval. (chuckle)
Můj drahý švagr mě vozil na Krumlov když jsem byla v Čechách. Procházeli jsme parkem kolem letohrádku a já vzpomínala na naše představení. Odehrála jsem tam i Haničku v Jiráskově Lucerně. Ale musím se podívat na internet do archivu Jihočeského divadla kde je vše zapsáno a dokumentováno fotografiemi. Nejsem si totiž jistá který rok se hrála Lucerna a který rok Sen noci svatojánské, už je to tak dávno, no přes padesát let to je vlastně půl staletí. |-(
Představení Romea a Julie se přenášelo do televise ale tenkrát se nedělaly záznamy a jelo se naostro. Nebylo to lehké, často jsem nevěděla kam se vrtnout, kudy přijít a kudy odejít, jednou jsem málem vlezla do obrazu jiné scény. Možná že by to byla inovace Shakespeara. (chuckle) Kam se hrabou moderní režiséři.
Jednou při představení jsem měla okno zrovna v balkonové scéně ale jak už jsem měla v sobě rytmus veršů tak jsem cosi zveršovala. Nevím jestli by mne za to pan Shakespeare pochválil. No on by to byl ani nezaznamenal, česky přece neuměl. (chuckle)
Tak tu máte kousek mého vzpomínání. Já stejně nevím jak se píší články a posílají fotografie. Napsat příspěvek ještě zvládnu. 🙂
Matyldo, omlouvám se že se cpu zrovna sem. Za to všechno mohou pardubičtí co hrají Sen noci svatojánské v Kunětické hoře. 🙂
Velká kočko,
vidíš jak Ti to vzpomínání jde (wave) Né že bych si to pamatovala,když jsi běhala po Krumlově, to já se teprve narodila, ale moc bych si to přála vidět. Děkuji. (nod)
Velká kočko, myslím, že kdybys článek napsala docela obyčejně do mailu, ten mail bys mohla poslat mně a já bych ho pro Dede naformátovala, ať si nenamáhá bolavou ruku.
Hledala jsem na internetu http://www.otacivehlediste.cz/archiv/porad/275-sen-noci-svatojanske, a našla jsem Tě 🙂
Milá Velká kočko, a jak jsem tak hledala, tak kromě odkazu, který jsem napsala níže, jsem zjistila, že minulou neděli dávali pohádku O medvědu Ondřejovi, kde jsi hrála princeznu Blanku 🙂 . Ovšem na nějakém kanále, který stejně nechytnu. Pohlaď Garýka a podrbej za mně kočičky. (wave)
„Moje“ pohádka je taky na youtube, rozdělená na kousky. A možná někde i vcelku.
Film O medvědu Ondřejovi je jediný důkaz že jsem existovala a hrála. Nezachovalo se nic na co jsem mohla být i pyšná (jako role Ljubov v Posledních). Jen ta pohádka natáčená na konci studií na DAMU začátečníkem. Je to vlastně trapné. Jsem a budu jen princezna Blanka a nic víc. :O (chuckle)
Ale stejně se ta pohádka často hraje, já bych se měla vlastně zeptat jestli se stále vyplácejí tantiémy, třeba mám v Čechách balík peněz. (chuckle) (rofl)
Alespoň pár fotek z filmu….. 🙂
Ach jo (fubar)
http://www.csfd.cz/film/108846-o-medvedu-ondrejovi/galerie/
Na ulozto.cz je k nalezení a stažení.
Asteris, prosím na které fotce je Velká kočka? Jo a fakt jsem ještě nebyla na světě, ale už jsem se klubala (chuckle)
Jsou to bohužel černobílé pidifotky i po zvětšení. Hermie je ta tmavovlasá, stojí nahoře za balustrádou s Lysandrem.
Když si zvolíte :
http://www.jihoceskedivadlo.cz/archiv
tak máte přístup k fotografiím z více představení. Odehrála jsem tam za jedinou sezonu 9 (slovy devět) malých i větších rolí.
Jiráskova Lucerna (Hanička) ta je ještě v sezoně 1958-1959. Klikat musíte ne na letopočet ale na „pořady“.
Další sezona 1959-1960 :
John Gabriel Borkman, Hendrik Ibsen (Frida Foldalová)
Ideální manžel, Oscar Wilde (slečna Mabel Chilternová)
Romeo a Julie, William Shakespeare (Julie, dcera Kapuletova)
Fidlovačka, Josef Kajetán Tyl, (Lidunka)
Dalskabáty, Jan Drda (Mančinka, farská děvečka)
Rodina, I.Popov (Olga Iljična Uljanovová)
Třetí sestra, Pavel Kohout (Petra)
Sen noci svatojánské, William Shakespeare(Hermie,Egeova dcera
Některé fotografie (pokud jsou) jsou v programech. Ale proč byste se tam proklikávali. Já vám musím připadat děsně nafoukaná. Ale já jsem jenom vděčná za to že jsem mohla v Budějicích tak moc hrát, to byla obrovská škola na začátku kariéry. A moc ráda na to vzpomínám. Potom se do Budějovic odstěhovala z Prahy manželova sestra s rodinou, ještě jsem ji zastihla na živu na jaře 1990. Pak už jsem navštěvovala jenom švagra který mě vozil po jižních Čechách, opravdu to tam miluji a jakákoliv připomínka o jihu Čech mě bere za srdce.
Pardubice nemají archiv na internetu a já si z té sezony pamatuji málo.
A o Městských divadlech pražských vůbec nemluvím, tam jsem byla nejdéle až do roku 1968 ale takový přehled rolí jako z Budějic bych nesestavila. MDP nemají vůbec žádný archiv.
V archivu Národního divadla jsem na skupinových fotografiích z představení Gorkého Poslední. Premiéra byla snad 1967.
Promiňte, já jsem jenom chtěla vzpomínat s někým a ne jen sama samičká. 🙂 (wave)
Haničko, Lidunko, Mančinko, Ljubov, Frido – vzpomínej prosím. (h)
Velká kočko, jsem na to moc pyšná, že mohu s tebou konverzovat. Takové nádherné role !!! Jsi krásná a budeš pořád. (inlove)
Pohlaď za mne Garyka. (wave)
Děkuji, prohlédla jsem si to.
Já se přiznám, že jsem celé dětství a mládí byla facinovaná jménem Consuela a kdybych v té době tušila že má sestru se stejně tajemným jménem, byla mi má facinace určitě ještě větší (happy) Jsem ráda, že jsem Tě poznala aspoň teď. Vzpomínej, ráda budu Tě číst (wasntme)
Dostala jsem se k počítači zase až teď, tak si v klidu prohlížím…A těším se až si tady zase zavzpomínáš.
Matyldo (chuckle) , že ty se doma nenudíš?
O.T. – vyúčtování je na Hadech.
Ta naprosto relaxovaná fotka – psice i Maceška na pelíšcích, tak ta je nádherná. Díky za báječné, naprosto pohodové povídání. A k těm provokujícím kocourům – přisnost musí být a na takového kocoura je nutno hledět s přísným okem a hlavně celým psem.
U nas u kuchynskych dveri premita nad destem Jakey. Pes natury delikatni, ktery ZE ZASADY dobrovolne do deste nevejde. To pak nohou drzim dvere litacky a rukama popostrkuju stredne velkeho psa za zadek ven za komentaru jako „praskne ti mocak, troubo“. Po navratu je urazeny a otaci hlavu, aby se na mne – tyratelku psu – ani nemusel podivat.
HANI, TOHLETO VELICE DOBŘE ZNÁM. NÁŠ PSÍ STAŘÍČEK NENÁVIDÍ JAKOUKOLI JINOU VODU NEŽ TU NA PITÍ V MISCE. A NESNESE A NENÁVIDÍ I SNÍH.POKUD V DEŠTI MUSÍ VEN,ABY SE BLESKOVĚ VYVENČIL, JAKOBY VROSTL DO ZEMĚ. SEDNE NA ZADEK HNED ÚPŘED ÚRVNÍM SCHODEM U VCHODU, VZEPŘE VŠECHNY 4 PŘED SEBE A POHLEDEM JASNĚ PRAVÍ: “ PANIČKO, KDYŽ TEDY CHCEŠ, TAHEJ SI MNE JAKO SÁNĚ, JELIKOŽ JÁ TEDY V DEŠTI NEBO V MOKRU VEN CHODIT NEBUDU A NEBUDU!:
Chchch – odkud to jenom znám? (chuckle) (chuckle) (chuckle)
Milá Matyldo, máš krásné flekaté pelíšky! (rofl) Zdá se , že v nich někdo chrní ani očko nezvedá. Když ono se tak pěkně klimbá po té sprše deštěm a očistě. Moc pěkně napsáno. Lituju, že v Podmitrově bylo tak málo času, ani jsem letos strakatice dostatečně nepohladila. (inlove) Maceška se dobře nasadila. (y)
Včera jsme byli venku, vedro a dusno před deštěm. Zařvala jsem na Áju sedni! Sedl si Daník , bohužel do jedné jediné kaluže vůkol, zato po krk. Pršet začalo až večer. Dnes je od rána tak nějak těžkoslunečno, mraky jsou jak těhotný,Medard je holt Medard (Méďa?,Dáďa,Dardík,nó nevím..)hlavně ať nekape. (wave)
Kape, teď začalo. Docela pěkně…
tak jsem se nížeji dočetla, že má dnes narozeniny Betka. Vím, že pro mnohé je to divné, ale já jí přeji ještě hodně a hodně zdravíčka, pohybovou pohodu a jiskru v oku, aby paničce a páníkovi ještě dlouho dělala radost. Dyť je to moravská puga! (dog) (sun) (h) !
Sem se s dovolením připojím. 🙂
Je to neuvěřitelné, že už to je 6 let …. To jsem zrovna moc nebyla na Zvířetníku a pak jsem dohledávala zpětně, co se vlastně kdy stalo. ;( A taky se pamatuju na radost, když Xerxová ohlásila, že má zamluvené štěňátko, jehož povahu si musíte zamilovat. (h)
S dovolením se taky připojím. Betí jako štěňátko jsem s napětím sledovala od prvních krůčků. Bety je milá, nevím jak to ale pořád mi připadá jako přerostlé štěně.
Tak Betynko přeji ti ještě hodně dlouhou dobu s tvojí smečkou a hodně úžasných výletů. (wave)
Jo a zdraví tě Ája. (chuckle) (rofl)
To, to letí. Co jen Betce přát – tu veteránskou oslavu 8. narozenin, prosím v plné síle, však tu povahu jsme se tu všichni zamilovali (h) (h)
Přečetla jsem si Tojefukovo povídání. Jestli nějaké světýlko za Duhou září, tak je to to jeho. No, bulela jsem jak u článku, tak u diskuze, i dodatečně ještě jednou nad Xerdou.
Což mi připomíná, že je třeba držet palečky všem, kteřá tu jsou s námi, ale ty palečky potřebují, a někteří sem momentálně ani nemohou přispívat. Z těch mě napadá naše hvězdička Veram, která mi tu už hodně dlouho chybí.
Tak zase po dlouhé době posílám astronomický snímek dne – pro Veram, která je naše sluníčko i hvězdička, jak tento snímek dokonale ukazuje, ale i pro všechny ostatní, kteří potřebují povzbudit: http://www.astro.cz/apod/
Milá Betko, gratuluji ti krasavice sličná a vznešená. Přeji ti hromadu sil ještě na mnoho let dopředu. Těš i nadále páníčky a nás. Tebe hladím bez bolesti v zádech, a nejen proto že je to na dálku, byla bys vlastně perfektní pes pro mne. (inlove)
Slečno Bety, všechno nejlepší a hodně radosti s páníky (sun) (rose1) (h)
Krásně se srovnaly v košíčcích, radost pohledět. Reny už si občas rozmýšlí, jestli má vůbec na tu zahrádku jít:-)
Mooc příjemné čtení!
Náš kocour vetšinou vychází ven dveřmi na terasu, které mu úslužně otvírám. Ach ne, prší/sněží/fouká vítr, kocour přemýšlivě sedí, nad hlavou mu létají otazníky. Najednou je to jasný, ano, ano, to je docela dobře možné! Vydá se napříč domem ke vchodovým dveřím, já opět úslužně hopkám za ním, otevřu a sákviš… tady prší/sněží/fouká vítr taky!! Hlavička se na mne otočí, nevyšlo, co ted jako? No nic miláčku, koukej vypadnout a už se nevracej! No vrátí se, za chvíli se na terase ovjeví zmoklý kožíšek a já se opět úslužně řítím otevřít dveře.
Co nadělám, dala jsem se na vojnu…
Jani, u nás je to stejné, jako přes kopírák 😀 . Jo, a právě jsem zmokla i já s Klérkou. Vypravily jsme se na malou procházku, ale velmi mnoho jsme zmokly (chuckle) !
JanoBa, připomněla jsi mi tím situaci u nás. Jelikož máme jednom jedny dveře ven, kocánek k nim vodil různé členy domácnosti a nutil je otvírat v naději, že když změnil aspoň jeden člen rovnice (otvírače), výsledek (pršení) musí být nutně jiný 🙂
Likoooooo! (y) (chuckle)
A u nás toto vše krát jedenáct, přičemž možností v počtu přemýšlejících, vypouštěných a přicházejících je nepřeberně. A to prosím máme kočičí dvířka.
Tak tohle znám: http://www.minotaur.cz/sfaf/catalog/dvere-do-leta-p-4143.html Znáš? Moc fajn knížka.
Neznám, ale zřejmě budu brzo znát – pokušiteli. 🙂
Ano, také se mi ta báječná knížka hned vybavila – mám doma v knihovně na čestném místě, a nedám (chuckle) . Ale moc doporučuji přečíst (wave) !
Ano ano – nechtela jsem ji inzerovat, nebot na ni odkazuju velmi casto. Je to moc hezká sci-fi … taková velmi lidská. Dvere do léta hledáme vsichni, nejenom kocky.
Matyldo máš v pracovně kouzelný starkatý vybavení
Promiň Matyldo, OT: YGÓÓÓ, Pitrýsku, šel Vám mejlík (wave) .
Šel zpátky. (nod)
Krásně…. Vida, jaké krásné čtení lze uplácat z bláta. 😉 Jako bych to viděla, nakrknutou Macešku, co ji panička svévolně pouští ven, ačkoli tam prší. Škandál! A ten sousedovic Mikeš? Ten spáchal ten nejhorší zločin. Zmizel, aniž by je nechal domluvit! To si dovolil dost!
(chuckle) (clap)
Sousedovic Mikeš chodí provokovat všechny psy v okolí- dá se vystopovat podle cinkající rolničky na krku a řevu psů 🙂
Matyldo, moc hezky jsi to sepsala, usmívala jsem se přes celé čtení, ráda tě čtu jak krásně píšeš s láskou o té své strakaté smečce… no a foto je přenádherné, mé srdce zjihlo, protože já mám sice dvě jednodruhové košišky, ale takhle spolu mi nespinkají – a já to taaaaak miluju, když jsou zvířátka „kožíšek na kožíšek“ (h) (h) (h) (h)
a vždy zas a znovu se uculuji, neb Maceška je moc krásné jméno!!!!! pamatuju, že i Timůra (h) měla jednou Macešku (h) a mně se to jméno tak líbilo, že když byla jednou v PSOZ „soutěž“ k pojmenování šestice koťat, navrhla jsem jednu Macešku – a ona to vyhrála a já mám za odměnu triko s touto Maceškou…. má černý kvíteček na bílých zádíčkách, zde důkaz
http://kocky-online.cz/images/rate/995016325.jpg
4 + 9 není patnáct????? 😀
To musí být krásný tričko 🙂
Matyldo, hezké povídání. Čiší z něj žízeň Jižní Moravy, jak jsme tady stále na suchu, tak nám potom pár dní deště zamotá šešulky 😀 , jak nejsme na takové nadělení zvyklí. Ale je fajn že prší, ouplně jsem pookřála asi jako lesy kolem nás (wave) .
Konečně mi poposkočily kytky, bylo fakt děsně sucho. (f)
S potěšením jsem si článek přečetla už v noci. Kočka dumající na prahu, za nímž prší… znám, dobře znám. Naznačím-li, že dveře teda zavřu, kočka zvedne zadek a že to teda venku zkusí, ale jakmile tedy znovu počkám, aby mohla projít, kočka usedne a dumá, protože co kdyby asi mezitím přestalo pršet, že.
Fotografie s pelechy u mě zafungovala jako kvíz, protože jsem na první pohled viděla jen černobílé strakatice 🙂
taky jsem Světlušku hledala!!!!!!! 😉
Na hnědobílém pelechu se Světluška trochu ztrácí, ale jinak je jí všude plno 🙂
Velká kočko, viděla jsem tady takovou pomůcku, či jak to napsat, na házení balónků. Je to tyčka a na konci jakýsi uchopovací vynález a díky tomu se házeč nemusí shýbat. Neumím to líp popsat, protože jsem to nikdy nezkoumala, vlastně ani neměla v ruce, jen jsem s tím viděla pár lidí. Snad by se to dalo koupit i u vás.
Ali a Velká kočko! Myslíš takovou tu dlouhatánskou lžíci? To jsme kupovali našemu rodinnému psovi (kolie x NO). Má to výhodu, že člověk nemusí brát do ruky zaplivaný, zabahněný míček a navíc, když se naučí s tím vrhat, tak vrhá ve větší dálku než normálním hodem. I když já preferuju míček na šňůrce. Ale to chce se naučit s tím dobře roztáčet a v pravou chvíli pustit 😛 .
tady mají házeče míčků třeba takhle http://www.hafani.cz/potreby-pro-psy/hracky-pro-psy/hazece-micku
omlouvam se nema to byt reklama u haf_anu ani nenakupuju
Ano, to je přesně ta „lžíce“ na házení!
Milé dámy děkuji za rady a odkazy! Cesar Millan také používá toto udělátko. Ale tam se vejde jenom tenisový míček a ty já přestala používat když si Brumla úplně obrousil tesáky o drsný nylonový povrch míčku. Brumla byl blázen do míčku a celé procházky jsme proházeli. Všichni moji psi byli milováni zdejšími dětmi protože jim nadšeně přinášeli hozené míčky. Garyka se všichni bojí, děti jak dospělí, protože na všechny štěká jako blbec.
Byla bych raději kdyby se mi podařilo naučit Garuše mi ten míček podat do ruky, tak jak to dělali všichni moji psi. Zatím házíme jen pár dní a už se mi někdy podaří že vyplivne míček v mé blízkosti. 😉 🙂 Vždyť roky chodí jenom přivázaný. A když jsme navštěvovali štěněcí kurs tak ta vedoucí tenkrát řekla že prý míček neházet, že to psa stresuje. Sama měla fenku saluki. Já jí blbec uvěřila, zvlášť když už jsem věděla o Garykově strachu ze zvuků. Ten se projevil hned dva dny potom co jsem ho přivezla domů. Přistavovali tady spalovnu odpadků naproti nám a byly to silné plechové zvuky. Tříměsíční prcek se vyděsil a skočil dolů z dvoumetrové zdi a přes cizí zahradu se řítil k silnici vedoucí s kopce dolů. Hledala jsem ho a jeden majitel shelties mi pomáhal. Hledali jsme, volali (můj pes ještě neměl ani jméno), pískali víc jak půl hodiny a štěně nikde. Našla jsem ho pak sedět u domu za popelnicí. Jak věděl kde je „doma“ jen po dvou dnech je pro mne dodnes záhadou. Potom následovalo několik útěků které jsem tu popisovala a pak už jsem ho nikdy nepouštěla na volno. Letos v dubnu mu bylo 5 let a já začala hazardovat, to jest pouštět ho. Kam já jen zastrčila tu patnácti metrovou šňůru kterou jsem zakoupila na tom kursu? (think)
Moc hezkej, pohodovej článek, začetla jsem se, ač bych měla pracovat. 🙂
Matyldo,
krásný článek a nádherná fotka všech holek na pelíšcích.
Maceška je paní kočka a mě moc rozesmála věta :
Poslušně jsem vstala a šla jí otevřít na terasu.
Ale znám to znám. Každou noc mezi 03 50 a 04 18 hod poslušně vstávám a vypouštím našeho Honáska z ložnice ven.
A ani nemuknu.
Honásek teď v červnu slaví 16 narozky.
Něco nafotíme a já pak napíšu reportáž z jeho narozenin.
Je nejstarší v naší rodině, na člověčí věk by to myslím vydalo skoro 90 let.
Míša
Mě spíš doháněla k šílenství tím, jak seděla ve dveřích, kterýma pršelo dovnitř, a meditovala, jestli to stojí za to (cat)
ovšem to je pro kjočky naprosto typické – zastavit se a přemýšlet přesně na prahu… ale MUSÍ být otevřeno 😀
Když se naší Laile počasí nezdálo tak stála ve dveřích a třepala jednou nohou za druhou a to i když nebylo mokro a nebo sníh. To byl její způsob rozvažovat a rozmýšlet se. (chuckle)
OT – Prosím, mrkněte na Hady, do sekce Zvířetnický Pelíšek a kastrace. Je tam žádost.
(f) Dnes slaví svátek Medard – znáte někdo nějakého? (f)
Mě se povedlo uhájit, že se tak nebude jmenovat synáček (chuckle) (Medard a Bernard s drnčivým příjmením … kams dal rozum, muži?)
Jen doufám, že dneska nekápne (inlove)
Můj prastrýc se jmenoval Bernard, příjmením Peřina..no, nadšenej z toho nikdy nebyl…nesnášel,když mu říkali Béďo, jeho spolubojovníci mu říkali Berny (angel)
JJ, už káplo ráno o půl čtvrté zapršelo!
Milá Matyldo (inlove) , miluju Tvá vyprávění o strakaticích, obdivuju jejich vzájemný vztah a báječnou vyváženost vaší smečky, ale přece jen mi to při pohledu na tu fotku nedá:
Eh, nezdá se Ti, že je vedle Borůvky zbytečně volné místo? (wasntme) (chuckle) (do hlavy ne!)
S hubou od ucha k uchu přeju všem krásný páteční den! (h)
Není tam volno, šéfovský pelech je jen pro šéfku Borůvku (teda je to jedno, který z nich, ale ten Borůvka obsazuje zásadně sama). A navíc, Borůvka dost chrápe- přes den, v noci ne- a různě se na pelechu přesouvá, to by žádné zvíře asi nevydrželo 🙂
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Chicht a to máš sice k utírání dvanáct tlapiček a tři hřbety, ale na hektary plochy jsem na tom asi hůř. Kolik jen bahna se vejde do Betích tlapátek… (wasntme)
Krásná smečka (inlove)
Beta má dneska narozeniny. Bohužel už šesté – hrozně to letí. Když si vzpomenu na Aronku i Xerdu, tak je mi smutno. Na šesti letech byli oba úplně v pohodě – veselé zdravé dogy v skvělé kondici, šest a půl už neoslavil ani jeden. Dneska je to šest let, kdy na Zvířetníku vyšlo Tojefukovo krásné povídání o odchodu zvířátek… a nás opustil Xerxes
No je jich sice víc, ale pokud je jim u dveří řečeno „utřít tlapky,“ tak u těch dveří počkají, dokud je neutřu. Ovšem ten povel je třeba vydat, jinak se i s blátem rozběhnou do domu 🙂
Milá Matyldo, moc pěkné psí povídání (h) . Jak si to tak čtu, není asi velký rozdíl mezi dítky a psisky ve vlhkém počasí. Oboje umí bleskově zaprasit barák a oboje odmítá respektovat očistné rituály před vstupem do stavení (chuckle) .
Utřít tlapky … to mi připomnělo, jak si známá přivedla z lesa štěně, nejspíše retrívří (podle toho, co z něj vyrostlo (chuckle) ) a začala ho učit manýrům. Přivolání na jméno, povel zůstaň, však pejskaři sami nejlíp vědí, co malé třeštidlo má ovládat. A jednou ho vzala na procházku bez vodítka a to trdlo se rozeběhlo za nejbližším psem rovnou přes silnici. Ona v tom leknutí jen houkla: „Zůstaň!“ A štěně si uvědomilo, že tenhle povel dostává před vstupem do domu, a tak se před obrubníkem svalilo břichem nahoru a začalo nastrkovat jednu tlapku po druhé k utření. Kolemjdoucí měli kino (rofl) .
U nás funguje zařvání „Stůj“ a hlavně asi i naléhavost v hlase.
Ano, dřív mi tahaly bláto domů dětičky. Na tuto dobu dnes pohlížím s nostalgií, protože tehdy se s nimi dalo i mluvit a nevysílaly ke mně věčně pohledy „ta matka se asi zbláznila, uklízet? Já?“
včíl už ne? 8)
Tak to budu muset zintenzivnit výcvik, ať se naučí uklízet dřív než držkovat (chuckle) … i když … lopatku a smetáček vzít do ruky umí a rozum začínají brát taky vlastní … není už pozdě? (wasntme)
Matyldo, jako matce puberťáků by se Ti mohlo líbit toto video: http://www.youtube.com/watch?v=MGXSPf9b-xI – ukázala mi ho včera dcéra, hrozně jsme se u toho nasmály.
a takhle debila už jste viděli? já to nějakou dobu brala vážně, než se mi rozsvítilo (rofl)
😀
Bedo, na mě nemáš. Tvoji první větu jsem považovala za citaci a celou dobu jsem ji v tom videu vyhlížela (fubar)
Našla jsem to i českáma titulkama: http://www.videacesky.cz/parodie-parody-youtube/the-onion-eutanazie-divky-ktera-jen-kouli-ocima-a-pise-sms
…s českýma, pardon…
dnes na procházce jsem taky počítala, mám Arga 7,5 let. Přijde mi to neskutečný. Vzhledem k tomu že Beta je tolik jiná než předchůdci je velká šance na jiné i v tom obávaném Xerxová (y)
Děsně to letí- na podzim budou Borůvce čtyři. Pamatujete si, jak jsem čekala na štěňátko, až se narodí, až si ho budu moct odvézt… Kavalíři se dožívají 8-10 let, přes 10 spíš málokdy, zradí je srdce.
Tak černě bych to neviděla, podle mých informací a zkušeností je to tak 11-12 let. Reny už taky přesluhuje 🙂 (h)
Betka se narodila přesně v den kdy odešel Xerda????
Xerda odešel za Duhu při procházce 7.června večer – o pár hodin později (nadránem 8.6.) se narodila Beta.
Byla to shoda náhod – ten Tojefučí článek, to že ho Dede vydala právě ten den…
O Kosatce Betě jsme se dozvěděli až o měsíc později -když bylo jasné, že se „objednaný“ žíhaný pes nenarodil a že bude „NeBonoda“ i když Bonoďáky zprostředkovaná a „příbuzná“
tak mi to nedalo a našla jsem odkaz…
http://neviditelnypes.lidovky.cz/cloveciny-vypraveni-klukovi-a-devceti-taky-fe1-/p_zviretnik.asp?c=A060607_203413_p_zviretnik_dru
Slzím tady nad starou diskuzí. Vlastně mi taky došlo, že „Xerxová“ vznikla přesně před 6 lety… do té doby vždy za nás psal moudrý vědec Xerxes
No a našemu starouškovi chybí ještě kousek do 17ti let. Je to nedávno, co jsme si Doníka přivezli jako malé, ale opravdu malé čtyřtýdenní štěňátko. A že Luxínka už máme 2 roky se mi zdá skoro neskutečné. Ten čas tak letí..
Marsko na něco je rok dlouhej a na jiné je 17 let krátkých.Doník je zasloužilý stařeček, já vždycky projíždím strakatý zpravodaj (časopis českých strakatých psů) abych dokoukla roky co kterej dožil a je mi ok když najdu 16ti letý strakáčky.
mně zas neuvěřitelných přijde ŠEST let Zuzanky – vždyť je to pořád moje miminko, Plaváček (h) :O (h)
A já si řekla – nesmíš bečet, si v práci. Tojefukovo povídání jsem přečkala, Xerxovo oznámení taky, ale ohlasy na Xerxův skon už ne – musela jsem odejít a dočtu si to až večer, doma.
P.s. – jsem stará plačka ;( , všechny staré příspěvky ořvu. Vždycky tam najdu někoho, kdo už k nám nechodí – z různých důvodů.
Taky si ten den, kdy odesel Xerda a vysel TJFukuv clanek moc pamatuju. Takove pakty s osudem… (u)
Betce všechno nejlepší … však Ty už víš, jak to s ní nejlíp oslavit 🙂
Bože, já jsem blbec, že jsem se k té diskuzi vrátila. Teď tu po 6 letech bulím zas ;( A může za to částečně to, co bylo napsáno i to, kdo to psal. …
Je to vůbec možné, že už je to šest let? :O Já mám pořád dojem, že to bylo před pár týdny.
Ale vzhledem k tomu, že už mi po šesté na zahradě rozkvétají „Tojefukovy“ lilie, vím, že to je už 6 let.
u nás se psí narozky neslaví 😉 Procházku, pohlazení a nějakou tu ňamku má rozmazlenec Kosatice každý den… Slibuju jim mejdany až od veteránů – tj. 8 let…
Dostane vlastně dárek – přijede jí Vilík a spol. a zdrží se až do pondělka. Tak bude mít mejdan dostatečně dlouhý (chuckle)
Milá Matyldo, popsala jsi moc hezky takový váš obyčejný den. Obyčejný deštivý den musím dodat. To znám ale ne ve stereu. Psa jsem měla vždycky jen jednoho a venku běhající kočky bláto nenosily. Ale ani nemuselo pršet, moje první dvě kolie byli hraboši a vyhrabávali na zahradě převeliké jámy. Hlína pak zůstávala v jejich kožíšcích a byla donášena domů. Einstein tak často na zahradě nebýval a taky to bylo pod jeho důstojnost hrabat díry v zemi. Garyka na zahradu nevypouštím vůbec, bojím se že ho zlá sousedka otráví jako to pravděpodobně udělala s kočičkou Lailou.
Byla jsem v poslední době nadmíru statečná a na procházkách Garyka odvazovala a na jedné ze zdejších louček mu házela balonek. Aport se nikdy pořádně nenaučil a tak sice s balonkem přiběhne ale vyplivne jej kus ode mne. Ne aby mi opatrně vložil balonek do ruky jak to vzorně dělali jeho předchůdci. Moje záda jeho způsob aportu dost nesnášejí. (bow) Ano přesně tenhle pohyb děsně bolí.
To že ho po několika letech zase pouštím na volno je vlastně veliký hazard. Stačí aby něco bouchlo a děs ho vyšle do neznáma. Zažila jsem si to s ním párkrát a už to zažít nechci. nestačilo ani že byl přivázaný, z obojků a postrojů se vždycky vyhoudinil, Houdini jeden. Kolena a záda mi nedovolí se štrachat po okolí a hledat ho a představovat si že ho někde na silnicích které Frantorp (přehlasované „a“)obepínají přejelo auto. Mám vlastně dva psy v jednom kožichu. Jednoho co poslouchá a chová se normálně a pak toho k smrti vyděšeného co nevidí, neslyší a jenom utíká aby se zachránil. Ten druhý není ani moc věrný, vůbec se nepokouší zachránit mne. 🙁 Musím s tím hazardem přestat. Jak se oslavují maturanti tak dochází i k soukromým ohňostrojům. Slyším rány už druhý den. Kam já jen dala tu patnácti metrovou šňůru, měla bych přece jen určitý klid a on svou volnost.
Moc děkujeme za prožití jednoho dne s vámi a zdravíme vaši smečku. Jak tam ty čtyřnohé dámy v pelíšcích svorně odpočívají, krásně strakaté tři grácie. 🙂 (cat) (dog) (dog)
Též nás vlastní dvě psí dámy a jedna Šedivka. 🙂 Je s nimi legrace
Kdo je Šedivka? Já znám jen vránu šedivku 🙂
Šedivka je modrá britka. Když jsem byla malá a jezdívala k babičce, na zídce u vedlejšího domku sedávala veliká šedivá kočka – Šedivka. Moc se mi líbila a po nějakých 50ti letech jsem se jí dočkala.
to teda byla opravdu toužebně vyčekaná kočička – páni, 50 let :O
No baže, ale kdo si počká ten se dočká, ne? (chuckle)
A nebyl by článeček na představení zvířectva? 🙂 (inlove)
Pokusím se, ale žádná velká literatura to nebude (wasntme) (whew)
To ani nemusí 🙂