Les voněl sluníčkem, jehličím a svěžím jarem. Psi rejdili čumáky v nízkém podrostu a já si znovu po letech připomněla, jak moc krásný je les nad královédvorským hřbitovem. Šla jsem zadem, kolem lomu, a najednou vidím, že u cesty je postavená lavička. Hezká, bytelná, zvoucí posedět a pokochat se tou krásou.
Cestou jsem jich viděla ještě několik a měla jsem z nich radost. Lavičky jsou totiž velmi důležité – a to nejen tehdy, když vás zrovna bolí nohy. Jsou jedním z nezbytných prvků veřejného prostoru. A lidé veřejný prostor zvoucí k setkávání, postávání, popovídání, randění a tak trochu i snění velmi potřebují.
Jsme totiž od přírody tvorové společenští a společnosti se daří tam, kde má vhodné prostředí. Kde je bezpečno a jsou pohodlně dostupná vhodná místa, kde se mohou košatět mezilidské vztahy. A tam, kde lidské vztahy košatí, bývají lidé zdravější a spokojenější.
Dobří architekti vědí, jak důležité jsou široké a pohodlné chodníky, všelijaké proluky a kouty, kde provoz nezabrzdí zapovídané babičky, hrající si děti nebo postávající parta puberťáků. Náměstí jsou potom srdcem měst a obytných čtvrtí. Sama jsem zažila, jak zesmutněl Dvůr Králové, když tamější náměstí kvůli zdlouhavé rekonstrukci roky pořádně nefungovalo!
Už naši předkové znali hodnotu lavičky pod lípou. My jsme se po dlouhém období neúcty k městské přírodě přece jen naučili stromy nejen kácet, ale také sázet a trochu o ně pečovat. Nebylo by od věci vedle těch stromů ještě občas zasadit i lavičku. Však na ní také umí ledacos vykvést:))
Bylo by hezke doprovodit clanek fotografii. Rad bych videl i ten les, i tu lavicku.
Ještě něco verenko, můžeš mi vysvětlit ty zkratky které jsi v příspěvku použila? Děkuji. :*
S dovolením odpovím za verenku: DK je dolní končetina, CT je počítačová tomografie, MR je magnetická rezonance.
Děkuji milá RenatoE, nevím proč se má otázka objevila na tomto místě. Dolní končetinu jsem na konec vyluštila ale ostatní zkratky ne. 🙂
Zcela OT – hledám přidanou hodnotu, když už jsem z ní zaplatila daň (punch)
Objednala jsem si knížku v USA (mantrailing). Poté, co obešla půl světa ji zachytili naši celníci. Knihu zadrželi, vyžádali si potvrzení, že nejde o obchodní balík a do mailu napsali, že musím zaplatit 92 Kč – něco. Volám tam, co jako, za knihu se clo neplatí. Prý DPH. Hm. Dnes kniha došla a ejhle, chtěli 350 Kč! Že jako 170 Kč DPH a 180 Kč poplatek za to, že si s knihou pohráli a otevřeli obal. Dobrá, daně platím, ale proč platit daň z přidané hodnoty, když tu žádná nebyla? Služby pošty jsem zaplatila v poštovném, dobírka – tedy na zaplacení poplatku za službu celníkům snad byla započítána v onom celním poplatku. Kde byla k zaslané knize přiložena v našem státě nějaká hodnota, když ani nešla dodavatelským řetězcem? Jediné, co přidali je rozervaný obal (devil)
Mila Dede, jak s tebu soucitim po anabazi baliku, co jsem poslala mame na vanoce. Po nesmyslne korespondenci s postou se Ceska posta po vice jak dvou mesicich rozhodla, ze mily balik posle zase do Jizni Karoliny. Tak ja to ted zas po kouskach jednotlive posilam mame. A jedna duse dobra zviretnicka neco pribalila k ceste do CR. Jinak si najdi na strankach ceske posty odkaz na Caste otazky k celnimu rizeni. Je to na hlavni strance vlevo. A jestli ti zbyde nalada tak si precti tohle – to je ukryte pod Sluzbami zakaznikum. http://www.ceskaposta.cz/cz/nastroje/ocekavate-zasilku-ze-zahranici–id357/#cenik To ti pak pujde hlava kolem. (headbang)
Hani, OT prosim, muzu Vas poprosit o radu jak postupujete, kdyz to ted podruhe posilate po castech? mam malinkaty balik jako darek k narozeninam do CR, jenom osobni veci – chtela jsem napsat ze hodnota je 20USD, jak zajistit, aby to posta ceska a celnici nenechavi sestricce dorucili?
Pokud nechcete psat tady a muzete poradit jsem na ilsalmi na yahoo tecka co tecka uk
dekuji
Petra (drive Philadelphia, ted New Jersey a mozna bude Atlanta:)
Jo, odpovim, ale o neco pozdeji. Prave odchazim z prace. Doporucuju ovsem si opravdu precist uvedene dokumenty.
dekuju, prostudovala jsem.
Takze jestli to chapu spravne musim urcit cenu pod 22Eur (predpokladam, ze postovne se do toho pocita taky asi) a hlavne musim popsat, ze to uvnitr je treba pouzite atd aby mi tu cenu uverili. Co nechapu je jestli i kdyz posilam veci, co by mely byt podle jejich smernic osvobozene od cla, jestli to stejne musim dolozit dokumenty poslanymi extra na adresu posty uvedenou v odkaze, nebo jestli jim bude stacit, co vyplnim tady na US poste.
dekuji, budu vdecna za dalsi tipy.
Já jsem si objednala na e-bay z USA semínka, bylo to posláno v obálce jako dar, no a ti dobráci z celní správy mi ta semínka prohnali RTG kontrolou (devil) . No, hádejte, vzešlo mi něco?
Dede, moc s tebou soucitim – po predvanocni anabazi baliku, ktery odcestoval a pricestoval do CR, pobyl si 2 mesice na ceske poste a pres vymenu korespondence s ouradem zas pricestoval do Jizni Karoliny. Uz jsem sem psala jednou, ale ztratilo se to – asi proto ze jsem dala odkaz na dokument: Ocekavate zasilku ze zahranici? Najdes to na strance CP pod sluzbami obcanum. To fakt stoji za precteni. A rovnez tak Caste otazky k celnimu rizeni – ty jsou hned na hlavni strance nalevo. A jestli z toho budes moudra, tak mi dej vedet, protoze ja jsem z toho mela hlavu jak vcelin.
Upravovali plácek před naším barákem. Původně tam byl děsně boulovatý trochu svažitý čtvercový kus asfaltu, kolem ze tří stran lavky. Teď je tam hezkej třičtvrtěoblouk, po kterým se dá jezdit dokolečka na kole stejně dobře jako po tom boulovatým čtverci blahé paměti, speciálně vydlaždičkovanej kousek s pingpongovým stolem a ze dvou stran lavky. Z těch dvou stran, kde i předtím lidi nejvíc sedávali: na východní a jižní straně plácku. Ráno se sněmuje (trochu) na tý východní straně na sluníčku, odpoledne se sněmuje (hodně) i se psama na tý jižní straně pod kaštanama a na slunku běhá kolem stolu omladina, zatímco ještě menší okolená děcka krouží kolem a malujou na rozšířeným kusu oblouku panáka. Večer se zahraje dospěláckej turnaj za šírání a pak se pod kaštanama randí. Někdo si dal práci vypozorovat místní život, než začal renovovat. (inlove)
A ještě důležité OT. Co nového v papillonské říši. Sestra mi hlásila, myslím že předevčírem, že se štěníci osamostatňují. Jen si představte, začínají kakat a čůrat sami od sebe, to se u sestry pračka netrhne, dá-li se to říci o pračkách. 🙂 Obyčejně se netrhnou dveře když na to přijde ale pračky? :O
Já bych jí poradila takovou vychytávku – existují podložky pro inkontinentní pacienty, dají se koupit v lékárně v různých velikostech, my jsme používali 60×90 cm, balík třiceti kusů stojí kolem 250 Kč. Nechytí to všechno, štěníci i fena to občas shrnuli, ale pomoce to veliká.
A nebo přebalovací podložky pro mimina, různý rozměry, používá švagrová pod štěníky.
Koukám, že mi nenaskočily některé komentáře. Tak je přidám ještě jednou a najednou, pokud se ukáží dodatečně, tak se omlouvám.
Chválila jsem fotky Boxíkové s tím, že nejvíce se mi líbila fotka jak spolu „čumáček k čumáčku“ leží na spacáku !!! Kulíšek je šťastný pes se šťastnou paničkou.
Velkou kočku jsem litovala s návrhem, zda by si nemohla pořídit třeba horské sluníčko a zkusit si alespoň nahřívat si záda, když lékař není snadno k dostižení.
A pro Judith byla dole zpráva, že moc děkuji za odkaz. Včera jsem psala už hodně pozdě a tak při zadání na „Lavičku“ my naskočil v Youtube jen odkaz, co jsem dala. Ale tu zpěvačku neznám a byla jsem si jistá, že já si to pamatuji od jiné. Simonová mě napadla, ale jistá jsem si nebyla. Tak jsi mi to potvrdila a ta nahrávka to dokazuje – ještě jednou díky, je to moc hezká pišnička.
Tak snad to takhle v jednom projde.
Maričko, Viera Racková tu písničku proslavila. Až o mnoho let později ji nazpívala Simonová. Racková byla, myslím, manželka Štuchala. Pamatuju si tu písničku z dětství pouze s Rackovou. Později jsem se s bratrem přiklonila spíš k poslouchání radio Luxemburk 😉
Chvála laveček je krásná. Dede, díky !!
V mém rodném městě, za mého mládí bylo laveček sdostatek.( hej! s nebo z ?) V městském sadě Michalov,kde se randilo o stošest, byly lavečky romanticky umístěny v různých zákoutích ale také u hlavní aleje i u dětských hřišť, taky tam jezdil i stál vláček, který projížděl parkem. U řeky Bečvy pak byly kamenné lavečky snad na každých 100m, na kterých se dalo posedět, ty byly součástí zábradlí a jsou tam do dnes.Lavičky byly i v historické části Přerova, na Horním náměstí,na hlavním náměstí, dnes TGM ,tam jsme vysedávali od mládí a vyhlíželi korzující mladé muže, či ženy. Tatínci se zdravili zvednutím klobouku a maminky blahosklonně kývaly hlavou. Jiné lavečky pak byly i v dalších parcích města a vyzývaly k spočinutí. Mnoho z nich je obnovených ale většinou zůstaly na svých místech, tomu budiž chvála, jedna z mála.
Právě chystám, již podáno, projekt : Naučná vodohospodářská stezka Moravskou bránou a Záhořím, pokud to vyjde budou i u nás krásná místa pro spočinutí pěších, cyklistů,místních a poznání chtivých. Se těším, jestli to vyjde. (wave)
http://www.prerov.eu/cs/o-prerove/mestsky-park-michalov/
Ještě jsem si u laviček vzpomněla na jedno – na to, „kdo u ní bude dřív“. S manželem jsme si při návštěvách Prahy na jakékoliv lavičky sedali rádi (zasloužene, kolikrát po hodinách chození městem) a pozorovali cvrkot (třeba na Kampě, tam jich bylo hodně). Jenže, když bylo hezké počasí, bývaly lavičky obsazené (často na dlouho). A tak když jsme nějakou prázdnou v dálce zahlédli, přímo jsme jí hypnotizovali, aby zůstala do našeho příchodu prázdná. A často k ní zrovna z opačné strany také někdo spěchal. Hnát se překotně k ní jsme se jaksi styděli, tak jsme jen „nenápadně“ zrychlili chůzi obzvláště, když „ti druzí“ vypadali mladší, než my. No a naopak, když proti nám šly nějaké stařenky, jasně si na ní pokecat, tak nám nezbylo než jít hledat jinou. Ale někdy to byla docela zábavná hra – sednem, nebo nesednem.
OT fotky Podmitrov
Tak uz jsem se s krizkem po funuse taky vywebila
http://evap.rajce.idnes.cz/Podmitrov_2012/#
Nekteri me uz odhalili behem procesu, vid Bedo 😉
Videa mame a nekdy nejak umistime, i jen protridit stovky a stovky fotek byl na me heroicky vykon… (whew)
To jsou krásnýýý fotky ! Važně ! Ehmmm… co dělají bratři Weasleyovic ?
Takových krásných vzpomínek jsi ve Zvířetnících vyvolala milá Dede. 🙂 (clap)
Ať se namáhám jak namáhám a vzpomínám jak vzpomínám tak lavičky v mém životě nehrály žádnou roli. Asi jsem se nikdy nestačila zastavit. (chuckle)
Doma v Chrudimi jsme lavičky neměli, lavičku nám nahrazovala zeď. Ano široká zeď na které se krásně sedělo i leželo ale bylo nutné se na ni vyškrábat, byla vysoká. Sedávali jsme buď na straně k sousedům pod keřem našeho bílého šeříku a nebo nad hlubokou strání nad Kopanicí, kde pokračovala naše zahrada s velkým stromem ořechu (maminčina ořechovka zrála každý rok za oknem) a keřem…a teď mi pomozte…bílého bezu? Tady se z květů dělá předobrá šťáva. Je to bílý bez? Já si vám nevzpomenu ani na švédský název. Začíná to být se mnou zlé.
Na zdi nad strání jsem často usnula když jsem přišla z brigády v dýhárně, to když jsem nesměla studovat na gymnasiu. Někdy tam se mnou ležel náš překrásný veliký zrzavý kocour kterému se z neznámého důvodu říkalo ošklivě Pajzák. Nezasloužil si to, mazlík jeden nádherný.
Počkejte na jednu lavičku si smutně vzpomínám. Když tatínka poslali domů umřít z oddílu PTP, tak bratranec vyfotografoval část naši zbídačelé rodiny. Maminka a já jsme tam nebyly. Ale zmořený tatínek a moji sourozenci. Vždycky se mi sevře srdce když je vidím sedět na lavičce v parku v poděděném oblečení, neschopné se usmát. Tu fotografii se snažím nevytahovat z krabice od bot, kde jsou fotografie postupně ukládané tak jak je sem maminka později přivážela. Do té doby jsme tu byli bez minulosti.
Tak mi odpusťte že tu kazím atmosféru. (wasntme) Možná že mne omlouvá že jsem už nějaký čas „down“. Už měsíc mám děsné bolesti které střílí z páteře do levé nohy. A je jedno jestli stojím, jdu, sedím a nebo ležím, bolí to stejně. Teď se tu na židli kroutím abych dopsala těch pár řádků. Volala jsem ráno na středisko a co? A nic. Neměli akutní čas, mohu přijít až za týden. Jedna možnost je si zajet odpoledne daleko odsud na akutní středisko kde člověk stráví hodiny. Na to já nemám síly, neuseděla bych to. Doufám že tohle vysvětlení stačí na omluvu. A nebo musím na začátek mého příspěvku přidat ďábelského smajlíka? :O A nebo jím celý příspěvek prošpikovat? 🙁 😉
Velká kočko, ten keř by mohl být černý bez. My děláme šťávu z květů i později z černých plodů 🙂
Ty bolesti, to je teda ošklivé ;( Hodně mi to připomíná máminy problémy s posunutou plotýnkou (skřípala u páteře nerv). Když se jí podařilo najít vleže 1 pozici, kdy to nebolelo tak strašně, tak byla šťastná, že aspoň chvilku má klid. Bohužel, nezabralo jí nic jiného než léky na bolest, svalové relaxanty na uvolnění a klid, klid, klid… a po uklidnění pravidelné cvičení doplněné masážemi.
Asi to bude chtít lékaře, bohužel. Je mi líto, že je pro Tebe tak těžko dostupný. My k mámě při prvním ataku volali lékaře domů. Neudržela se bolestí ani na nohách 🙁 Něco takového by nešlo? Zavolat si lékaře domů? Akorát mu neříkej, že už to máš měsíc, nevím, jak u vás, ale tady to neradi slyší, že se volá pohotovost a přitom je problém dlouhodobější.
Na dálku nepomohu, mohu jen virtuálně držet za tlapku
Velká Kočko, to je mi tak líto, že máš takový trápení. Tu bolest co popisuješ je docela jistě ploténka, možná trochu lepší možnost je, že je „jenom nachlazená“ Někdy skutečně pomůže jen klid a teplé obklady. Jindy je to spíš na komplexní léčbu a někdy se to dokodrcá až k operaci. Hodně pomáhají perličkové koupele, ale pod odborným dohledem. Moje sestřička milovaná s tím má potíže a to je mladá holka. Má speciální cviky. Ten bez s jemnými bílými kvítky je Bez černý, má potom když dozraje tmavě fialové až černé bobulky. ŠŤáva je z nich úplně skvělá, plná vitaminů ( a bohužel cukru 😀 ) V čechách ji prodává mimo jiné švédský řetězec IKEA, kde si ji spolu s mandlovým dortem vždycky kupuju. ÁÁch…
Ano milá tosco a milá Leny. ČERNÝ BEZ. Pochopitelně jsem zmotala bílé kvítky černého bezu v názvu. To jsem celá já. 🙁
Já se Ti vůbec nedivím, že jsi ty bílé kvítky začlenila do názvu. Minitosca mu tak taky dlouho říkala. A když jsem ji vysvětlovala, že se jmenuje černý bez, tak se v době květu zcela logicky ptala proč černý, když je celý bílý. 🙂
Mně ten mozek vážně přestává fungovat. Ještě jedna lavička vyvstala ve vzpomínkách. Radostná? No přijde na to.
Měli jsem party (tak se to tenkrát ještě nejmenovalo (chuckle) ), nevím co se oslavovalo asi nic jen jsme se chtěli setkat, kluci a holky.
Jeden z kamarádů mě vyprovodil domů a tu z domu vyletěl táta (on to byl pruďas) a začal na chlapce křičet a co si to prý dovoluje a že nás viděl na lavičce za kostelem. Vyděšený hoch vzal roha a já se ospravedlňovala jak jsem jen mohla že jsme jen šli domů a nikde neseděli. Ale dohadujte se s otcem který si usmyslil chránit vaši čest. Že prý přece pozná mou střapatou hlavu i na dálku. Tak se pojď podívat že tam sedí někdo jiný zvolala jsem zoufale. Na to otec přistoupil. Jo jenže začalo pršet a já celou cestu ke kostelu jsem trnula že déšť už jistě milence dávno zahnal. A víte že nezahnal? Já si oddechla, tatínek mírně schlípnul ale že by se omlouval to zrovna ne.
Jen jsem se po cestě domů podivovala že se kapky deště padající na milence neměnily v páru. Tam to bylo opravdu „hot“. (inlove)
Velká kočko, asi budeš muset být naléhavější, zkusit je k pomoci donutit – to je šílené, aby tě s akutní bolestí nechali čekat celý týden! Vždyť v některých případech přece musejí přijet?
Moc na tebe myslím, něco o tom taky vím a tak naprosto chápu, že jsi strašlivě vyčerpaná tím bojem. To se potom hezké vzpomínky strašně těžko hledají. (hug) (h) (f)
Děkuji za spoluúčast milá tosco a milá Dede.
Já myslím že tady neexistuje aby lékař přijel domů. Nikdy jsem to neslyšela.
To je tak. Na středisko se musí volat v 8 hodin ráno. Jenže se tam nedovolám ať dělám co dělám. Ale i když se dovolám vždycky odpovídá automat který přijme údaje jako osobní číslo a číslo telefonu. A automat mi sdělí : zavoláme v 8:20. Teprve pak mluvíte se sestrou, úplně živou a opravdovou. Zavolali v 8:25 a to už byly všechny akutní návštěvy zadané. Dostala jsem ne akutní ale pevný čas (i ten se objednává po telefonu), většinou je to k mému lékaři, je-li nemocen nebo nepřítomen dostanu čas k někomu jinému. Ale to bývá hodně dopředu, to příští pondělí je ve skutečnosti zázrak. Někdo asi návštěvu odvolal.
Já už byla u experta asi před rokem a to už se jednalo o operaci. Nedoporučil ji. Tenkrát jsem měla vystřelující bolesti do obou nohou ale víc do pravé. Garyček milánek se přičinil. Škubnul se mnou když se polekal a už to bylo. Mám sedřené plotýnky asi všude ale zrentgenovaly jenom dolní páteř, nejhorší je to mezi třetím a čtvrtým obratlem a stejně tak mezi čtvrtým a pátým. Jsem o 3 cm kratší, tak to bude asi na více místech podobné. No artrosa. Cvičila jsem jak umanutá abych problémům předešla zpevněním svalstva. Ale vodní gymnastika v teplém bazénu se neprovozuje v létě, ta skončila. A rehabilitační sestra mne vyhodila. To tady tak dělají a nehraje roli jestli jste v pořádku nebo ne. Budu si muset zaplatit cvičení někde v posilovně. Ale tam nemám možnost konsultovat experty jako jsou rehabilitační sestry. Od sestry pro diabetiky jsem dostala předpis na cvičení, to je tu teď v módě. V posilovně zaplatíte tím pádem o pár stovek méně. Friskis & Svettis bere asi 3.000 SEK za rok.
A víte co? Mám od stejné sestry remis na pedikuru 4x v roce a protože mám právě teď „frikort“ něco jako volnou kartu budu to mít zadarmo … Ale to musím vysvětlit. Tady se platí za lékařské ošetření a i za ošetření u rehabilitační sestry do 900 SEK, potom dostanete tu kartu a neplatíte nic. To platí do data kdy jste zaplatili první lékařskou návštěvu. A pak to jde nanovo.
S léky je to na etapy, nevím přesně jak to je, platí se plná cena do určité sumy. Pak jsou nákupy léků o 25% levnější, po dovršení další sumy o 50% a nakonec o 75%. Přesně ty hranice neznám ale jsou dost vysoké.
Ale zatím tu nemáme to co vy. :O Tady si nemohu připlatit extra na operaci u primáře či nějakého odborníka. Zatím jsme nedošli k tomuto nanejvýš podivnému způsobu lékařské péče. Ale je fakt že si tady v soukromých nemocnicím mnozí raději zaplatí aby nemuseli stát ve frontě na ošetření. Ty fronty na operace všeho druhu jsou tu hrozné.
Nějak jsem se z bolesti vypsala, bolí to o trochu méně. 🙂 A hlavně že Zvířetníci na mne pomysleli, to udělalo své. (y) (y) Díky!!! (bow)
Milá Velká kocko (hug) (hug) (h) (h)
Velká kočko, drž se, v létě, až bude teplo, bude určitě líp (y) (h) .
Zano,moc gratuluji k návratu do pracovního procestu (clap), četla jsem až se zpožděním. Že to ale trvalo dlouho !!!!!
Ano milá zano, máš pravdu. Teplo dělá dobře bolavým oudům Jen trochu trnu, obávám se že léto letos už bylo a sice předminulý týden. (chuckle)
(h) (h) (hug) (h) (h)
Drahá Velká kočka,aspon takto na diaľku držím palce a súcitím.prosím Ťa,vyhľadaj si na Googli“cviky Brnenská zostava“-česky asi brnenská sestava.To s Tebou cvičí rehabilitačná sestra,budeš to mať doma s presným popisom a denne si zacvičíš,bolesti sa viditeľne zmiernia.Ale obávam sa,že ak bolesť vystreľuje do DK,ide o herniáciu disku a operácia nakoniec bude nevyhnutná.Trvaj na neurol.vyšetreni a CT alebo MRI./neviem,či sa u Vás tieto vyušetrenia platia z poistky,ale sú nutné na rozlíšenie pôvodu bolestí a potom jej riešenia./neviem smajlíkov,ale patria sem/
Milá verenko, hned se podívám. Já věřím na cvičení a endorfiny nejvíc. Nesnáším analgetika a na obyčejný Alvedon s prodlouženým trváním jsem reagovala tak že jsem se mohla udusit. Nemohla jsem vůbec dýchat. Mám vyoperovaný žlučník a asi proto reaguji na chemicky vyrobené léky tak jak dělám.
Doteď jsem se vždycky dala dohromady, ale čím je člověk starší a neduhů přibývá je to těžší a těžší. Zatím to nevzdávám. (flex) (whew) 🙂
Velká kočko, drž se a když bude blbě, zavěs se rukama za nějakou hrazdu (nebo na dveře) a vědomě povol zaťatý záda. Udělá to křup, křup, tvoje vlastní váha ti natáhne páteř, jak patří, a na chvilku to pomůže.
A otravuj doktory, co jen můžeš!
Ožižlané plotýnky měla má (ne)drahá maťyčka, nakonec skončila se srůstama a shrbená, to ti nepřeju. (Jenže ona byla líná chodit na rehabilitace, a to ty určitě nejsi, jelikož jsi rozumná. Ji bavilo jíst brufeny, honit doktorku co dva dny domů, aby jí dala obstřiky, a ukazovat celýmu světu, jakej je chudák, že se na záchod plazí po čtyřech – když byl někdo přítomnej. O pár týdnů později si vymyslela, že bude tapetovat. No nic, klasika. 😀 )
Tak se drž a nahřívej to a… napadá mě, máš dobrou postel? To taky dělá moc.
Kdybys byla blíž, chodila bych tě masírovat. (inlove)
Milá io, děkuji za všechny rady tobě i všem ostatním. Protože mě záda trápí od 22 let, všelijak jsem se na to zařizovala. Tady jsme zakoupili ribstole na kterých jsem se mínila věšet přesně jak říkáš. Tenkrát to šlo výborně ale s artrosou v prstech to už jaksi nejde. 😐
Ještě před takovými deseti lety jsem cvičila na „up side down“ aparátě. To jest visela jsem za nohy hlavou dolů a cvičila sittups, protáčení páteře a podobně. Byla jsem téměř bez příznaků protože se obratle mou vahou krásně oddělovaly a oddáchly si. Na to už jsem moc stará, mám trochu zvýšený krevní tlak, diabetes a šedý zákal takže by nebylo dobré viset hlavou dolů. Bývalo to jedinečné, přímo báječné a těm kdo mohou to jen vřele doporučuji. (happy)
Doma a i v práci jsem neseděla na ničem jiném než na norských židlích zn.: Stokke kde se sedí částečně klečíc. Je to výborné pro páteř. Artrosa v kolenech to však nemá ráda. (shake)
V posteli mám matraci Tempur, ale už je dvacet let stará. Ve skutečnosti má životnost asi 10 let. Momentálně nemám ty tisíce na novou. Ale kdosi mi poradil abych přeložila péřovou peřinu a spala na ni. Ulevilo se mi ale na tu bolavou půlku zadele to teď nezabírá.
Jo stárnout je zatraceně komplikované a daleko nepříjemnější než jsem si kdy dovedla představit. Znám paní co jsou přes devadesát let a čilé jak rybičky. Mají to štěstí že nemají bolesti a nebo jen někdy a pomíjivé. Takové stárnutí je asi lehčí a akceptovatelné. To tedy moje není. 🙁
(inlove) Ó to jsi napsala SQĚLE!!
Jo, chvála laviček, to je ono.
Já mám moc ráda „lavičku“ – hnusnou umělohmotnou vopršelou zaprášenou židli, kterou kdosi píchl do stráně pod křoviska, kde nevede žádná cesta, jen psí stezka. Je z ní nádherný výhled na Posázaví a noha turisty tam nezavítá, jen pejskaři po té stráni procházejí…
Díky za tuhle lavičku, ráda tam chodím a z povinnosti se na ni vždycky posadím, aby si nepřipadala nevyužitá!
Jojo – lavečky. U nás téměř v každé předzahrádce stála taková lavečka a na té se scházelo různé osazenstvo – o prázdninách hlavně děcka a hrály se tam různé hry (ve vší počestnosti, no vždyť jsme byli školou povinní), v nedělu odpoledne zase tetičky a probíraly světa běh. Domy se zmodernizovaly, předzahrádky se proměnily v anglické trávníky a na lavečky se zapomnělo – škoda.
A OTéčko – tady prší (sláva), tak vás zvu do Lešné do zologické. http://yga.rajce.net/2012_26.5._ZOO_Lesna
Krásné záběry zvířat – YGo umíš !!!!
Na zahrádce mám stolek, dvě židle a lavičku. Stáří …hm asi 50 roků. Jenomže ono stačí vyměnit pár prkýnek (zatím jen 1x) a čas od času natřít. Stolek a židle se dají na zimu složit do kůlny. Tak jsem ušila „podprdelníky“ a přestala nahlížet do prospektů se zahradním nábytkem. Není proč 🙂 Jediné, do čeho jsem investovala, jsou 4 skládací plátěná křesílka, ve kterých se skvostně spí. To tvrdí zejména Mína. 😉 Mějte se tu hezky, musím jít. Před domem mě čekají plyšáci a jdeme na lavičku na kafe. Já si dám kafčo a Mína s Mourynem tradiční zákusek. Každý dostane do misky lžíci tučného tvarohu. Je to hotový rituál a oni ho vyžadují v neměnné formě. Nejdřív se každému podává jen půllžíce, která strašně rychle zmizí. A když si po práci nalévám z termosky horkou vodu na druhý šálek rozpustilého kafe, tak jdou plyšáci na tvarohový nášup. Běda , kdyby už nebylo. Tak protažené čumáky jste neviděli. 🙁
U nás bys mohla leda s parapletem, na jihomoravské Sahaře prší (wave)
Placatka hlásá, pod mrakem, ale neprtí a je docela teplo. (mám jen hrubší odhad teplot, páč nemám teploměr) 😉 (dance)
Hmmm, jdu takhle jedou za tmy zavřít slepice, koukám na hvězdičky a najednou PRÁSK!!! něco mi podrazilo nohy. Ještě v pádu jsem vrazil ruku před ksich a děkoval bohu, že jsem tu lavičku, která odpoledne překážela při kosení dal po směru chůze a nikoli kolmo, ptotože to by asi můj ksicht i brýle došly úhony.
Lavičky máme dvě. Obě jsem restauroval (tady kostru natřel a vyspravil a dřevo pořídil nové). Jsou klasické venkovské a děsně těžké na manipulaci. Já prostě asi lavičky nerad. (chuckle)
OT – pro pobavení
http://www.novinky.cz/koktejl/269356-pavouci-kocka-sokovala-i-sve-ctyrnohe-pratele.html
Dede, hezké zamyšlení – jo, s věkem jsou lavičky čím dál potřebnější (chuckle) 8)
Bedo, když jsem to včera viděla, tak jsem s láskou vzpomněla na křeččici Pištu. Ona milovala výšky. Byla neuvěřitelně komunikativní a milá. Jen jsme ji vypustili z akvárka, tak šupajdila za skříň s nástavcem a komínovala (horolezci vědí) mezi skříní a zdí. Když dosáhla nejvyšší plošiny, tak si na nás zapískala a služebnictvo ji sneslo dolů. Dostala kousek mrkve a pokecala s námi. Pak si střihla ještě jeden výstup se stejným závěrem. Pak dostala rozpůlený piškot, který si narvala do kapes a vypadala jako kobra 😀 A to už byl konec produkce, protože s piškotem nutně potřebovala dom, aby ho uskladnila do své spíže Byla neuvěřitelná a mě mrzí, že jsme ji aspoň nevyfotili.
Zdeni takovou jsme měli krysí krasavici Charlie Bukowskou. Dcera ji přinesla domů a asi 4 dny schovávala, než mi zaprvé byl divnej ten „smrad“ v jejím pokoji a druhak mi přišlo divný, že kočky sedí před knihovnou a hypnotizují jedno místo. Takže: zamilovala jsem si jí, kočky se jí strašně bály a ona vyžadovala každodení vypuštění na 3-4 hodiny. V tomto období za různé kousky dostávala různé pochutiny. Ty první stejně jako veverka Pinky okamžitě tesáčky zpracovala se zbytkem nebyla líná lítat do klece, kde to ukrývala do podestýlky. Pak přišupačila, spráskla přední růžovoučký tlapky a se slovy 😀 ( nebo ne? ) povídá, už nic nemám…chci nášup !Rolovala krásně špulky od nití a trubičku od toaleťáku přeměňovala na hedvábný hnízdečka. Co já se nabulela, když to tady zabalila, ale dožila se 4,5 roku, to je na krysí dámu průměr, prý se umí u lidí dožít i 7 let.
Jé, to je hezké povídání :* Pišta byla křeček syrský, krásně vybarvená, celkem drobek na dlaň, ale neuvěřitelně čistotná a komunikativní. Po tom co odešla, tak jsme měli křečka kluka, ale ten už nesahal šikovností Piště ani po kolénko.
(inlove) Jo jo žížata ! Pod kůži to zaleze, vysokou laťku to nastaví a pak si to jde poklábosit s kámošema za duhový most…
Lavičky mého mlada jsou pravda poněkud méně romantické – jsou to totiž lavičky na místním fotbalovém hřišťátku a před jeho občerstvovnou pro fandy. Děda v té době sice už dávno neválel za Viktorku Žižkov, ale místnímu klubu pomáhal vlastně ař do smrti a já jsem vyrostla na fotbale… Ty lavičky byly, objektivně vzato, dost ošklivé, semo tamo mastné od buřtů nebo pivem polité, ale to prostředí si pamatuju dodnes. Seděla jsem vedle dědy, dlabala nezdravou uzenici a svorně jsme pomouvali mého tátu, jak mu to v bráně nejde 😀 A pak sudí odpískal konec, děda mi koupil v hospůdce karamely a čekali jsme na udatného golmana, až vyleze vysprchovaný z kabiny.
Zatímco stadionek, byv modernizován, je teď daleko pohodlnější pro sportovce, má atletické sektory a příjemnou hospodu se zahrádkou a barevnými slunečníky, naše zahradní lavička je od doby svého vzniku prakticky neměnná – ono taky zkuste něco měnit na litinovém tělese přibližně z doby vzniku Hanavského pavilonu. Tehdy bylo to okouzlení litinou tak nějak všeobecné. Ta lavička má lví nohy, vypadá jako opletená révou a područky mají podobu draků. Na sedák se musejí dávat polštáře – tlačí do pozadí, prostě litina – ale četlo a snilo se tam krásně.
Díky, Dede, že mi tvoje BTW přiválo právě tyhle vůně – kopaček a míčů, buřtů s kremžskou hořčicí, karamel a dobrodružství zhltaných knížek… A dědovy nádherné, husté bílé vlasy a tátovy oči, spokojeně přivřené po vyhraném mači. Kruci, tak se mi zdá, že vzpomínám…
K těm lavičkám v lese: jak jsem už tuhle psala, správce lesů kolem Dvora Králové odvádí (aspoň mému neodbornému pohledu) dobrou práci. Hlavní cesty lesem, určené pro náklaďáky a hasiče jsou zpevněné, štěrkové, ostatní cesty jsou měkké, příjemné. Neasfaltuje se. Kácí se na relativně malých plochách, větve svážejí na obrovské hromady a štěpkují, štěpku odvážejí. Občas těžkou technikou nějakou cestu poškodí, ale mám dojem, že s tím pak něco dělají, protože se obvykle cesta celkem rozumně vrátí blízko k původnímu stavu.
No a dávají do lesa a na jeho kraje ty lavičky. U nás blízko vsi máme dvě na kopci na kraji lesa, s nádherným výhledem do kraje, další dvě jsou u Velkého Zátluckého rybníka – nově postavené naproti od nouzového přepadu, kde se plaví psi – což je strašně fajn, protože tak můžeme kolem cákat, aniž bychom nekoho obtěžovali. No a u Nejmenšího Zátluckého rybníka dokonce postavili krásný dřevěný altánek, který je vevnitř lavičkami lemovaný a uprostřed má stůl z jednoho obrovského kmenu. Kupodivu to ještě nikdo nezničil, i když odpadky se kolem najdou.
Zato nové lavičky na královédvorském námestí jsou pro zlost – žebrovaný kovový skelet, skoro vždy ledově studené a velmi nepohodlné. Jinak se dá sednout na „jakomramorové“ jakolavičky bez opěradla, které jsou poblíž parkovacích míst. O rekonstrukci zdejšího náměstí by se dalo napsat ledacos, ale většinou by to nebylo nic hezkého (devil)
Krásný článek, jak se dá nad ním vzpomínat na lavičky dětských výletů „já mám žízeň, já mám hlad, nožičky mě bolí a chce se mi čůrat“ a najednou v lese lavička a svačina a za pět minut sedí už jen rodiče a dítka běsní kolem v houští a na stromech.
Pak byly ty randicí, pak kočárkové, pískovišťové a zase výletové a teď jsou už ponejvíc ty „jé, lavička, to je dobře“.
A v parádních parcích jsou to ty celý rok ledové, nepohodlné kovové, o kterých píšeš. Tetky v našem parku to vyřešily – našily si osobní zahradní výbavu z molitanu a v kabeli si ji nosí každý den. Takže soudná stolice je obsazena denně od dopoledne do večera, mládeži zima zatím nevadí a ostatní vždycky jen tak na chvilku připosednou – je fakt, že rozbít se nepodařilo zatím ani jednu.
(wave) Terrosmečka zdraví baty (wave) Netuším, jestli je to jev všeobecný – zdá se ale, že ano – u nás se nepohodlné kovové lavičky, některé dokonce s jakýmisi přihrádkami právě jen na jedno pozadí, začaly dávat nejdřív tam, kde přespávali bezdomovci. Ono se totiž na takovou lavičku nedá lehnout… A domovci nezbývá, než si otlačit záď…
………Nebylo by od věci vedle těch stromů ještě občas zasadit i lavičku. Však na ní také umí ledacos vykvést:))……….
no bať! a nejen láska tam vykvete, občas vykvete i samotná lavička – když je to třebas lavička pro děti, vyrobená z vrby.
Mám ráda lavičky, jednu mám dokonce z doby kdy jsem byla tááákle . (ano takhle .) malinká 😀 měli jsme jí doma vedle dveří a když jsem šla ven, máma mě na ní obouvala. A tuhle prima lavičku mám teď na zápraží na chalupě. Moc dobře se na ní sedí, pije čaj a kouká do zelenýho, když třebas prší, jako včera.
Zdravím všechny při pindělku a přeju dobrý start do nového pracovního týdne.
Při poslední větě mi zafungovala představivost na plné obrátky a vyskočily mi různé obrazy kvetoucích laviček. Já vím, že je tam, že na lavičce může leccost vykvést, ale má představivost prostě neodolala té asociaci – zasadím lavičku, ona vykvete 😀 No, občas by to bylo zajímavé …. taková představa, jak z lavičky raší větvička jako u třešně a na ní něžné bílé květy, vedle další, vedle další …. takový jehelníček z větví … sednou by se na ni teda nedalo, ale pohled by to byl hezký. Nebo lavička pokryta květy měsíčku zahradního … na tu bych si i sedla, taková něžně léčivá. Sice vůně nic extra, ale ta barva! A ten vliv na člověka!
A pak třeba lavička s květy mojí oblíbenkyně, šípkové růže … nádherné květy, krásná barva, vůně … jen ty trny! 😉 😀
Dede, pěkné zamyšlení. A se „sázením“ laviček souhlasím. Je spousta míst, kde je dobré je mít. A může to být úplně obyčejná, jednoduchá lavička. Pokud je však vyrobená kvalitně a umístěna správě, dokáže náladu daného místa hodně ovlivnit. Ve stínu košatého stromu je příjemné posezení i na zemi, nicméně, lavička jaksi zve — „pojď si posedět, zde je místo“ a občas i říká „TADY je dobré si sednout“ (např lavička umístěná u obory s daňky, u místa, kde bývají nejčastěji k vidění 🙂 ). A pro mnohé je sedání na lavičku (a případné vstávání z ní) podstatně pohodlnější a pro některé je lavička nezbytností, aby si vůbec mohli dovolit na pěkném místě odpočinout.
Jak jsem psala … pěkné zamyšlení 🙂
Milá Tosco, přestože ta duchovní představa má své místo v článku, tak tahle doslovná mě napadla taky a taky jsem se s ní v duchu bavila 😛 😀
OT: Dede posílala jsem email,dorazil?
Žádný, na který bych už neodpověděla, takže asi ne (shake)
Zkusím kouknout do spamů přímo na gmail.
Dede to je moc hezké téma. Na některé lavičky (hlavně teda ty randěcí) do smrti nezapomenu a některý moc pěkný si asi už nepamatuju. Ta o které chci napsat je ale s obyčejným ale lidským příběhem.Když jsme se před 30ti lety přistěhovali do domu , který stojí na břehu přehradního jezera těsně nad Prahou, nemohla jsem se té krásy nabažit. Ostatně to trvá do dnes. Dům byl plný důchodců. Všichni to byli zaměstnanci vodní elektrárny, kteří tam nastoupili ještě v době jejího budování. Byla to tehdy skutečná elita, odborníci a velmi dobře placení. Nakonec bylo to ještě za první republiky a elektrárnu včetně plavební komory otevíral slavnostně pan prezident Beneš s chotí Hanou, kteří se na místo dopravili slavnostně vyzdobeným parníkem. Byli to už staříci, ale strašně čiperní. Není se co divit byli totiž zvyklí skutečně pracovat. Pan Klíma byl jak vystřižený z vorařského filmu, šlachovitý spíše hubený s věčnou cigaretou v koutku a veselý. Jeho paní byla teda skutečná „herdekbaba“ a přestože jsem to s ní zpočátku neměla moc lehké nakonec se z ní vyloupla úžasná svérazná ženská. Pan Klíma uměl se dřevem. Ta lavička u břehu jezera byla jeho dílo. Postupně k ní přihobloval ještě nádhernou druhou a třetí… takže tvořila takový úhledný „půlkruh“. Můj syn u té lavičky vyrostl, sedávala jsem tam s kávou a promýšlela různé uklízecí, výletní, finanční i vztahové strategie. Pak u ní vyrostla i dcera. Sedávala jsem tam i v noci, když byl úplněk a jezero se blýskalo jak v té Skácelově básni. Pan Klíma umřel, lavička chátrala, pubescenti tam občas vypili nějaké to levné víno a vykouřili nějaká ta zakázaná cigára. Jo i oni se tam scházeli, aby nepochybně promysleli nějaké strategie, ale hlavně byli prostě spolu. Upadlo jedno prkno, a pak druhé, zůstalo torzo. Koupili jsme jiná prkna a přidělali je, ale někdo je do dvou dnů ukradl. To jsme zopakovali ještě mnohokrát. Nikdy nevydržela. Zkoušeli jsme vymyslet něco jiného. Za dost penět koupili skoro železnou, ale moc pěknou lavici. Zmizela za pár dnů. Tenkrát jsem to vzdala a začla strategie promýšlet doma v obýváku. Teda nebylo to ono, ale taky to šlo. ALE před třemi lety najednou obec někde sehnala peníze i na ty „zbytné“ věci a podél řeky nainstalovala polobetonové lavičky s tak bytelně připevněnými prkny, že je nelze jen tak ukrát, dokonce nejdou ani moc zničit. Já už se zpátky k sezení na tom kouzelném místě nevrátila, ale se zalíbením občas pozoruju mládež jak tam pije své první „asi fakt strašné“ víno a pokuřuje.Co mi ale chybí a už vždycky chybět bude je pohled na sedící staříky, elitu z elektrárny jak pokuřuje a debatuje. Odešla mi s nimi postupně taková jakoby jistota světa, který je v pořádku. Mimochodem pan Klíma ještě v roce 1945 zasadil na zahradě ořešák, je tam dodnes. Je to obr. A my se ze střešních oken díváme do jeho koruny a pozorujeme ptáky a roční období. Jen letos ne. Dendrolog mu doporučil odříznou téměř celou korunu, ale prý nemáme mít strach, ořech je prý jura a zase vyrazí. No jsem trochu skeptická, ale snažím se věřit.Kéž budu jednou stařenka a budu na té lavičce sedět, čučet na jezero, labutě, volavky a sluníčko bude hřát… to bude paráda !
Milá Leny, to je ale krásná vzpomínka! (inlove)
Ano, zničené lavičky znám a mám chuť oněm vandalům odplatit stejně (punch) Problém je v tom, že tahle „malá“ kriminalita nikoho nezajímá, přestože její následky k té velké nakonec vedou.
To je krása, milá Leny – aewyn. (inlove) (y)
Milá Leny, to je moc hezké vyprávění. A neboj, ořešáci jsou fakt pašáci. Pokud to prořezali s mozkem v hlavě, tak mu přidali spoustu roků. (sun)
Ach ano, krásné téma. Před pár lety naši dva nejstarší pánové sousedé vyrobili jednoduchou, ale bytelnou lavičku na okraji lesa pod starými košatými borovicemi. Je z nich krásný výhled do údolí na vesnici, dál na Brno, až na Pálavu. Jeden z těchto pánů minulý rok zemřel (rose2) . Každý den tuto lavičku, když zrovna nemrzne, používám na vycházce s Klérkou a vzpomínám na něj. A zrovna včera navečer (Dede, to je náhoda, že dnes píšeš o lavečkách) jsem se potkala na této lavičce s tím druhým starým pánem, kochali jsme se okolím a vzpomínali (h) .
Lavičky jsou prima vynález. Třeba když jde člověk po náměstí a koupí si zmrzlinu do kornoutu. Proč se s tím neposadit na lavičku a chvíli jen tak pozorovat cvrkot.
A u domu jsem si hned u branky vymyslela zídku a nechala si na ní udělat hladký betonek, že bude vždycky kam položit tašku a sednout si, abych se mohla přivítat s Bárou. Přes léto podél ní stojí úzká dřevěná lavička (beton přecejen studí) a druhá je pod oknem a ještě bych ráda jednu vzadu pod třešní.
Lavičky mám moc ráda, často mě bolí nohy, zvlášť teď po operaci kolena.
Moc ráda sedím na lavičce a pozoruju okolí a kochám se.
V roce 2008 jsme byli v Římě a letos tam jedem znova.
Víte že v Římě nemají lavičky? Moc mě to překvapilo.
Tam je prý zvykem chodit do kavárniček a posedět.
Což o to kávu miluju, ale že bych si musela dát 6 x za den, to zase ne 😀
Míša
P.S. Ale Řím je krásný i bez laviček, už se moc těším.
Ano Hepčo, kavárny, zahrádky a posezení pod slunečníky se mi do článku také původně vloudily, protože i ony přispívají k tomu, aby místa ožila. Ale pak jsem to vymazala – lavičky jsou prostě jiná kategorie a tys to s tím kafem řekla naprosto přesně (inlove)
Hepco, Rim Ti moc pravidim. Pro me je to nebe na zemi
Lavičky jsou báječný vynález. Bývají v parcích nebo na oficiálních procházkových či turistických trasách. Onehdy jsme šla ven se psy a děsně mě bolely nohy po stání u žehlícícho prkna. Tehdy mě napadlo, proč nejsou lavičky v polích, někde u cesty? Lidi, co jdou z pole, nebolí nohy? Nebo tak pospíchají domů, že laviček netřeba?
pre takéto články a príjemné spomienky,ktoré evokujú, milujem zviřetník a ľudí v ňom.
Pred pár rokmi som v Zurichu videla nádherné lavičky-každá bola umelecké dielo,vytvorené mladými umelcami.A tak ste si mohli posedieť na klavíri,na trone,na zvieratku a podobne.V zahradke mám staru drevenu lavičku,keď „meliem z posledneho“padnem na ňu a postupne sa tonizujem,že zase musím kopať,hrabať…A nakoniec to ide.
Oživující efekt lavičky na hezkém bezpečném místě… máš pravdu Verenko, funguje to (inlove) Teprve pak mě napadlo, že máme na zahradě starou velikou sedací kládu bez kůry, vybělenou sluncem a lety, několik židlí u stolů, ale lavičku žádnou. Počítám to napravíme 🙂
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Mám ráda, když uprostřed „divočiny“, v místě kde by to nikdo nečekal, se vyloupne lavička. Prostá jednoduchá. Stejnou radost mi udělá hrníček, který uprostřed přírody visí na větvi nad studánkou.
Oba říkají – nespěchej, zastav se, tady je bezpečno (wave)
Milá Dede (inlove) , to je již poněkolikáté, co jsme buď psaly nebo přemýšlely o stejných věcech.
Když jsme jeli domů z výletu, mluvili jsme o tom, jaký domek bychom si koupili, kdybychom vyhráli ve sportce (oblíbené téma, inspirované projížděním městečky a vesničkami).
Říkala jsem, že bych nechtěla domek v satelitu, protože v něm nejsou lavičky. Protože prostor bez lavičky nebo s lavičkou pochroumanou, působí smutně a odcizeně.
U nás v lesíku už několik let máme jednoduché lavičky. Téměř pokaždé na nich někdo sedí, když jdeme okolo s Ankou. A mně to dělá dobře na duši. 🙂
Přeju všem krásný den! (h)
U nás před domem také jednu, důchodkyni a napůl trosku, máme. Když se počasí zadaří, říkám manželce: Mámo pojď, půjdem si sednout na lavičku, ať lidi vidí, že na to máme! 😀 A víte, jaký je rozdíl, mezi domácí a loveckou dršťkovou polévkou? z té domácí lezou dršťky na lžíci samy, protože jich je tam hodně. z té lovecké je musíte dlouze a namáhavě lovit, protože v ní nejsou skoro žádné. Momentálně se nahříváme v Dunajskej Strede a protože se nám tu líbí, kocourek je v hotelu, kde si lebedí a doma už to známe, prodloužili jsme si pobyt o týden. Možná, že, pokud cenzor dovolí, se tu časem ukáže povídání a fotky.
Lavičky mám také moc ráda – ty na kopečcích s krásnou vyhlídkou, jen tak uprostřed parku, u řeky, na rozcestí – prostě kdekoliv. A nemusí ani být fešné s opěradlem, uprostřed tiché přírody stačí třeba jen prkno nebo kláda přes dva špalky. Jak Dede píšeš, na lavičce se krásně přemýšlí,s někým povídá, jen tak kouká kolem a odpočívá, prostě je to skvělé oddychové místo. Však i kolem domu jich máme několik a milují je i naše kočky. A děsně moc mi vadí, když je vandalové ničí (punch)
Jakmile jsem zahlédla nadpis, okamžitě se mi vybavila tahle stará písnička, měla jsem jí ráda, její melodie je taková něžná a velice „zpěvná“. Kdo z váš jí také pamatuje???
http://www.youtube.com/watch?v=0wycIn94yU4
Milá Maričko (inlove) , znám tu písničku, ale už jsem na to zapomněla. Děkuju za připomenutí, mám ji vlastně spojenou s babičkou. (f)
Maričko, díky, vzpomínám si na tuto písničku a melodii moc dobře. Nenazpíval ji také ještě někdo jiný?
Moc hezká písnička vzpomínám (rose1) (rose1) (rose1)
Alexi, Yveta Simonová.
Ten anonym jsem já.
Tady je odkaz na verzi s Yvetou Simonovou.
http://miro-macuha.webovastranka.cz/file/2548/3806
Taky ji znám a bylo fajn si ji připomenout 🙂 Děkuju!
Tak to jste mi něco připomněly. Juditu Čeřovskou. Pusťte si odkaz a nechte to hrát. Duše se vám bude koupat v moři pohody a dokonalého muzikanství.
http://www.youtube.com/watch?v=I-54UA1gu8o&feature=bf_prev&list=PLE0DA7BDD9F93FFEB